Čestmír Strakatý: Zdeněk Pohlreich: Je to tu úplně blbě. Kdo minulost nezažil, neměl by ji řešit. Už skoro nevařím

Tady je Čestmír Strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkásto, díky moc za všechnu podporu, kterou dáváte na hero-hero.co lomenu Čestmír Dnes, jen mým hostem, šév kuchar a podnikatel s deněk po rajch.

Vítám vás, do príjem.

Dobrý den.

Moc děkuju, že jste přišel.

Já děkuju za pozvání.

Vaříte ještě vůbec někde?

Doba.

V restauraci už vůbec?

Málo.

Já vlastně vůbec, já spíš vohutnávám, nebo jako kolikuju nějaký ten važící procesu některých věcí, ale když tam vysloveně stále, jako v bílim, to už ne.

Takže určujete ten obecný směr, který mi dou, ať už imperial nebo next door, nebo diviny, taky možná dojistí míry, ale že byste se postavil tam za važiče indukční, jak jsem slyšel, a nějakým způsobem do toho sáhnout, to už neděláte.

Moc ne, ne, vlastně vůbec ne.

Ono je, jestli by to nebylo jak horší můj dneska, ne?

To je taky možný, taky možný, ono jako, samozřejmě, jako to je nepríjemná věc, když člověk, jako něco, co si myslel v osobi, že uměl dobře, tak mu to najednou do tí ruky nějak padá nějak divně, a tohle je takto nepríjemná věc.

A to už by se dělo, myslíte?

Já se myslím, že asi, jo, já prostě, asi bych ani už to neustál, jako do slova do písmené, jako, že bych se tam aktivně na tom podílal, jako, asi ne.

Jako ten stres, a ten tlák, a to však... Spíš ten čás, a spíš to v fyzizkálná ročnost, jeho toho, jako prostě, 12 hodinovou ších tů si dáte, jako jednou, to nevím, to nech asi není, co stá.

Je tohle tak kuchaře náhodně věkově limitovaná, já jsem nedavno slyšel v těch diskuzích o odchodu do důchodu, který jsou teda úplně jako mimovežný, ale tam jim ho chodem mluvilo pár, jakoby kuchařů už říkají, že vodnici neumějí přestavit, že by to prostě dělali do těch 65, 7 a 60, a tak dál, že prostě to je úplně jako nemožné.

Jako, jestli se bavíme, bylo fyzicky, psychicky náročný povolání, tak kuchař si myslím, že mezi to jednoznačně patří, a já jsem učitě někde řekl, že kuchaři by to měli mít jako baletáci, že jo, který chodí v 45 a je fakt, že je pár vímek, kde ty lidi to dělají, jako by, relativně dlouho, ale myslím si, že to není tak, že by jako aktivně stáli a parřili tam, jako vysloveně takový ty přev kuchaři, který mě je to jako mě,

že jo, tak jako už tam nestoji u toho, to prostě ani nejde. Myslím, že všichni se to v čase nějak, jako prostě překlopy, takže...

V čase to oziromí.

Že ty dobrý šev kuchaři, myslím, že má jednou jedinou velký úkol, naučité o ty svoje podřízení, je lípné, što u mě oni sami ideálně, aby měli klidnější spaní a klidnější život.

Nechybí vám to?

Nechybíme to, a já jsem si to tak zhodnotil, že prostě moje kucharskej čase s ním vůsobem naplnějila. A jako ta akce, mě stačí to, co zažiju, už tam příduvá jako u kontrolu, návštěvu nebo podívat se, nebo jsem tam, to mi je bohatě stačí, ale že bych tam jako mám takový zábleskě, si říkám, já bych si skusil todlej, onodlej, ale pak jako zvítězí zravý rozum.

Co byste si skusil, když je říkáte?

V některé věci, když vidíme, jak to ty klucí dělá, tak si říkám, že bych měl nějaké nápady, jak to udělat jinák, nebo něco, co jsem někde viděl, nebo něco, když by to stálo za vyskoušení, ale pak se jako na sílu přemůžu a snažím se jim vysetli, co jsem viděl a nechám je samotný, aby tou kreativní myšlenků nesly jako oni.

Darí se to posuvat dál, tak jak byste si třeba přál ty myslím a gastronomii v těch vašich restauracích, darí se to ve nějakým novým sněrem, nebo je tam ta tradiční linka řekněme důležitější.

Tak já si myslím, že všechny te restaurace má nějakým způsobem u danej svojí koncept a danej způsob tý práce a máme nějakou klientelu, která má nějaký očekávání a tom se snažíme vyhovět.

Ale samozřejmě zrovna v tůle tu dobů, nebo tenhle poslední rok hodně řešíme to, aby jsme úplně neustrnouli a snažili jsme se nějakým způsobem fudu i výjet, aby se z toho vaření nistala proti kluki, které tam jsou úplně úplně na rutinále, mělo to v sobě nějaký kreativní náboj.

No já si právě říkám, jestli restaurace ty vaše, ale asi nejenom, jestli vlastně je tam prostor pro experimentování, jestli když vy říkáte, že něco vidíte a slidujete zahraniční, slidujete trendy, slidujete co jenový, co je moderní, jestli máte možnost to třeba jako implementovat.

Máme, ale samozřejmě musíme mít na paměti, že ta restaurace má nějakou tvář, nějaký vypadá, když to zapadá do konceptů proč by ne.

Ten gastrosvět je hodně liberální v posledních letech, takže každým můje úplně jedno, jestli náhrou fitelské restaurace, použijete, já nevím, dám příklad japonského vězí,

prostě to lidi chějí tu dobrou věc a já na tom nevidím vůbec ní špatnýho, ale na druhý straně tam pořád musíš důstat ty signature věci,

že o kůli, kterým tam prostě chodí, ta větší na techníno. Jako experimentovat, můžete, ale musíte se jako ovládat, můžete se zbláznit jako ze dne na den, že já nevím,

uděláte celé jmeny, jako třeba veganských řekl. Jasně, ale třeba udělat z toho ne ve nějakou molekuární kuchyni nebo něco takového,

jako úplně v absolutním trendu řekněme, to asi ani nechce. To asi ani není blízký, ani mě to jako nebaví a to,

když se niláta současná vysoká gastronomie, abych řekl, tak to je něco, co ke mě úplně jako nepromlouvá,

takže bych se tím chtěl, že bych se o to chtěl pokoušet a jsou tam věci, který jsou objivuhodní, jako z technického hlediska, ale podle mě je to příliš, řekl bych tak výtrochu,

až terylní chvílama. Čele, je to něco, co vás třeba baví vidět, baví zkusit, ale nebavilo by vás to vařit, nebo nebavilo by vás to pro vaše koncepty.

Asi tak, pro mě je to jako biznesové, je to pro mě nepoužitelný, bavím je to jako z kucharskýho pohledu, se podívat takto i na jiné lidi,

jaký mají nápady, jakou mají tomu motivaci, pak to může člověk, jako samozřejmě zvážit a říci je to pro mě,

pro mě není to pro mě, některý ty věci ho, některý ty věci ne. A co třeba z toho, co je teď někde svěží nový, vás baví,

ale zároveň si říká, že to je kontra nechcete? No, já jsem jako těžce asi v tomhle, ne myslím, že jsem úplně konzervativní,

ale jsem toho názoru, že jako všechno dobrý, už jako vymyšlený. A dobře všechno to stojí na té základy,

který vznikli před X, desítka malé, si myslím. A teď ta opravdu ta odkují z jin, taková,

jako tom říkáme, zjednodušeně myšlinská, tak je strašně moc vo technice, je to hrozně moc vo prezentaci,

je to hrozně moc vizuální a hrozně moc se tam prodává ta práce a ta technika.

A já mám rači kuchy, která stojí na výc, na tých surovinách, třeba jeho. A dobře,

já považuju za obývůvodný spracovat, když si to přeženu hodně, tak mrké v naštiri různí způsoby na jednou talíři,

ale mě to připadá, zbytečně okázalí a já jsem prostě toho názoru, že je to furtino mílo,

že to není prostě, že to nemá bejt zaž tak velká exibice.

Je to také pompe z ní možná, takové nafrněné trochu.

Takový pretensis, jak říká, a blíše, než jo, takový prostě, myslím, že to zbytečný s ní způsobem,

protože já nechci obdivovat toho, jak je šíkovný ten kucház, mě zajímá, jak to hutná.

Takže takové různé kouřové efekty a podobné věci, to jsou věci, které jsou vlastně navíci.

Tak každý má nějakou potřebu se vyjádřit, já si nemyslím, že toto jídlo udělá úplně lepší, ale...

Zážitek.

Je to nějaká, jo, fajn, já myslím, že dnešní fajn dining, nebo jak se to můj říká, zážitková gastromie,

v tom, že tam byte jednou za rok, jednou za život prožít něco, co byste jinde jako neprožil.

Zaplatíte za to dobře.

To je samozřejmý, to musíte, ale tak jako to se na druhou stranu není to zastak moc dražší,

než lístek na plestřeba, nebo do divadla, nebo něco takové.

Je to prostě even, jdete tam, jdete to zažít, jdete to vidět.

A jako každá zábava, to má mít podle mýho názoru nějaký hranice.

Jo, ale říkám, to je s věkem, a já už dneska prostě nejsem ve věku,

že bych tam chtěl sedět 3 hodiny a jít z 25 různých hodů.

Já to můj nefandím.

Takže pro mě ta leta kategorie je trošičku navíc,

abych tak řek, jakoliv prostě jsem obrovský obdivovatel toho,

že te lidi to prostě dokážou udělat.

Ono jako chápu, co říká, na druhou stranu takový ten druhý aspekt,

který vede k tomu, že člověk je neustále překvapován v tom večeru,

je tak něco, co má třeba svojí hodnotu,

ale zároveň jako to není něco, co by asi stechtěl každý týden.

Tady, když už jste to jednou viděl, tak už to víte, že jo,

a to prostě už to stačí, že jo.

Zatím, co já nemám problémí bmcí nů dvakrát do restaurace,

kde mi chutnalo nějaké jídlo,

tak já takovou dlešou jako prostě dvakrá větřech dnech jako nepotřebu.

V Česká restaurace takové, řeklíme, myšelenská nebo myšelenský výběd a podobné věci.

Ostatně i diviny smá byba, jestli se nepletu.

Tak ty ještě nejsou ty pretendšasty nafrněná trošku.

No myslím, že pár míst by se dalo jako najít,

kde se tomu trošku blíží.

Jako je to řešá field, nebo...

A já nechci samozřejmě koumenovat, protože by to ne...

Protože já si teda myslím, že to řešá field,

není úplně pretendšasty, to si myslím,

když jen tam ti toho dle trendů míraznější.

Já vím, že je to jedna z těch myšelenských.

A zároveň tam taky mají trošku show.

No, ale tak jako myslím, že Radek to máš,

to se jdu pod kontrolou.

Myslím, že měl v období, kdy možná to bylo trošku až...

Tymhle směrem, ale kdy jsem tam byl na posledce,

už já nevím dva roky, tak jsme vědli úplně normální,

perfektně jako uvařenej v obět,

bez nějakých takových letech ekstravěcí.

Ale učitě by asi,

jak je dneska ta vazba na ten svět strašně blízká,

krátká, jedným kliknutím na telefon,

tak samozřejmě hromada tých lídí se zhlídne

v tom, co dělá třeba někdo jiné,

nebo se prostě z rozhodnou,

že to budou dělat z působem,

který má být jakoby nové,

nebo zvláštní.

Já jsem toho názoru,

že to má sloužit tomu hostové

a nemá to zase až tak strašně moc sloužit

tomu kucharskému ego.

Když už si za to jedno prostě chcete

nechat zaplatit, tak ten host prostě musí jít spokojné.

A každý ho spokoje něco jiného,

já říkám to,

já neříkám, že to je špatně,

jako každá věc,

je to krok v před

a vždycky potom nezůstané

jako úplně všechno,

není zapotřebí to brá,

takže je to jako konec světa,

že je to daný, když jste zmínil

molekulární kuchyň, kdo dneska ví,

že o co byla, o co bylo to,

že to patnáste stará věc.

Jeno.

Je to vlastně už starý, to je pravda.

Elbuli neexistuje,

že jo prostě naštěstí Albertadria,

že jo, který je feranů v Bratr,

tak pořád ještě provozuje restauraci

a já ho považu za jedno

asi jednej lepšího kuchaře

jako v současnosti.

A z kvělí nápady jenom škoda,

že prostě to v strašně slib mě se

vyví jející jeho imperium,

který měl v T-Barceloně padlo

že jo všechny ty,

já říkám, pro mě nejsilnější

restauráční zážitek mýho života

byla navštěva tikec Albertadria,

která prostě byla v Arceloně

mohou vlastně něco, co byl.

Já považu za obrovský moderní

technicky skvěle zpracovaní,

ale ještě fuljt v takovém tom stilu

jako jednoduchým, kde tam můžete přijít

a víte za co platíte.

A je tohle váš

vzor, nebo nevim,

je to to správný slovo,

k tomu byste třekněme zhlížel.

I jako

v chlapovém věku,

že by měl v někomu zlížet,

jako...

Jak můžete aspirovat?

Jako Albert je strašný, jako borec.

Je to fakt

je to skvělí.

Kdyby znova říkám,

teoreticky, když se to nikdy nestané,

kdyby existoval tikec,

tak já bych byl ten,

kdyby si tam dělal rezervaci

a jel bych tam kulitom.

Protože to je po všech stránkách,

to splňuje

mojí představu o tom,

jak má fungová restaurace.

Ono to takhle občas je, ne,

že lidé tohle dělají,

že si vyberete restauraci někde,

uděláte si rezervaci a pak si vokolo toho napánujete

výlet, protože tam je nějaká...

Takhle to děláme my.

Dvouhvězdičková, trochvězdičková restaurace

nějaká vyhlášená a...

Takhle to děláme my,

kdo nějakého gastro, jako místa

a ve muty kluky

ze všech tych restaurací,

o které byla řeča, jdeme tam prostě na dva dny

a jdeme se podívat do jedný,

jako třeba super restaurace

a pak spíšem je na něco,

co není až na takovýmhle...

Kde jste na poslede byly?

Na posled jsme byli ve Španilsku,

v Valenci.

A dobry?

Pantastický, to zkvělí, jako prostě...

To je...

Já to mám rád, ale

není to tak, že bych,

kamarády, který jsou všchopný,

je to za dva dny, jako 4 mišelinky,

to není můj případ,

mě to stačí jednou

za dva dny,

já si s toho vyberu, co potřebuju.

A kdy se podíváme,

není

to jídlo, které

je teď v těch tohle restaurací,

a teď nemyslím mišelenské,

myslím prostě kvalitní restaurace

v Česku obecně,

a je už...

Půjde ještě dražší.

Je jako drahý,

jako co je drahý.

Já myslím, že

je to odrazem toho,

jaký je ten trh, jaký jsou vyceny,

a kdyby nám někdo,

kdyby jsme dokázali přižít na níších cenách,

tak budeme jako učtovat

níšší ceny, ale

prostě není to možný

a my platíme za hromadu

surovin, třeba dneska už větší peníze,

platí indy v Evropě

a ty lidi vlastně už platíme

taky úplně stejně

a nebaví sevo energí,

chouši je po všem možním,

my prostě v stupi

platíme prostě Evropské ceny

ve všem.

Platilo toho, že

ta práci byla lednější,

to už dávno pravda není,

ale ty suroviny prostě stojí úplně stejně,

takže si je to moc drahý,

je to...

je to blbou větou, tak by řekl

bez peněz do hospody, ale se vždycky říkalo

a prostě každý si musí

svobodně rozhodnout, když si tam chce byť

si mu to stojí za ty prachy,

nestojí mu to za ty prachy, někomu

stojí za ty prachy, že si

stahuje hry nějaký, někde

nebo muziku, někomu stojí za to,

já nevím, při zaplatit

přesko kpadákem, někomu

stojí za to, si zaplatit jídlo prostě

v restauraci, takže

naštěstí Česká Republika je plná

ten cenovej pros ptyl je prostě

bobrovské, takže

každý si může vybrat.

To jistě. Jste zmínil ten Covid,

který

par restauraci nepohybně odneslo

mimo jiné ta, kterou jste zmíněl

tikec, ale asi i v Česku

tedy, že ta druhá

krize, řekněme,

to jste taky zmínil, ceny energí

ceny vlastně všeho, lidé

jsou na tom trošku hůž, než na tom byli

máte poci, že to znovu odnesou

také restaurace, že to

ten biznis prostě nemůže taky

unest. No odnesou to

vesnické hospody, jako jeno značně

jsem, že už je to děje, jako restaurace

jako na vesnicích, si myslím, že jako

to bylo mi hodně těžký

jako nebo

se na to prostě všichni vykašlout, takže

prostě nějakým způjsobem

je tady nějaká realita

ekonomická

vůbec jako taková, a myslím si,

že

můžete to

někdo odnese, to je jako úplně jesný

bez diskuze.

Nejto dobře.

Já se stovo radovat, neumím, jako já

prostě vždycky

vždycky ještě vidím

za tou restaurací, ještě

ten lidský nějakej model

nebo toho človíka, který tam

prostě do toho investoval, ty naděje

tu práci, ty práci je a všechno možný.

To možný, zároveň se hodně říká

v restaurací přílež, kde bych byla

hlavina, možná by to bylo líp, už je vyleby

se taky a

možná líp.

Jo, tak

já nevím, já si myslím, že restaurací

všeské louplyce je voupravdu hodně

statišticky účitě

hodně, na počet obyvatel

dokonce, si myslím, že strašně moc.

Ale

já asi nejsem ten, kdo má

rozhodnout to, kdy už je to dost

a kdy už to není dost, myslím,

že je to rozhodné ten trh, kde je

vyjší souce ze všechny

a rozhodnout to ty zákaznici

a to je poště

udržej se ty nejlepší, nejsilnější,

nejhitřejší, ty, který si to uměli

nejlíp dohodnout

a tak dále, který si uměli

zafixovat ceny energii, buvíc o všechno

ostatní, o tomu dneska musíme počítat.

Silnější přežije.

Je to jako v přírodě.

A jak vnímáte v tu dechvíle, jste

velpoměrně kritický v covidu

k roli státu, kroli vlády?

Jaký vnímáte teď?

Jako myslíte jak?

Jaký vnímám teď?

Dělá dost.

Je pro vás pozitívním hráčem

v celém tom příběhu.

Jsi se baníme o té krizy,

jako veďka nebo o tohle?

Já bych to řekl takhle.

Já si myslím,

že

když si prostě věřil je na to,

že to můžou řídit, tak jak nám ukážeme,

jak dobře to umějí řídit.

Ukázaná platí

a

myslím si,

že to, co se bude hrávat

třeba v tuhle chvíli

vokolo penzí, jako

když si mě dotýká, samozřejmě o krajově

starobní luchoce,

tak si myslím, že je

to jako hodně silný tabák.

Jak si myslíte?

Níče o nic se rozhodnout,

že to je jinak,

než určuje zákon

nebo jak je to určené

a neby v nějakým programovém prohlášení

jako mří, jako

děsný, jako

nechtěla být do tomu zabředávat,

je už se vokolo, s týšel jsem vokolo toho

i od lidí, v okraji bych to už nečekal

pár neakceptovatelných výdoků.

Jak se myslíte?

Typický, že jako tý lýplacený luchoci

s většíma penzema, by teda měli

se jako úzkrovně tá a

neměli by si nechat přidat.

To je pravdě.

To jako myslím, že je divný.

Ale chlapci se rozhodli,

jak se rozhodli,

asi to pude k soudu ustavnímu,

vidíme jak to dopadne.

Nejdevo ty peníze, myslím si úplně

zasta tak strašně moc,

mě asi úplně třeba ne,

ale pro někedy lidí je to prostě důležitý

a samozřejmě to,

jak jsou ty pravidla dobré

a dobře nastavené,

se rozhodný až vokam,

že kuduje nepohodlný je splnit.

Hm, hm, asi nebyli

dobré nastavené.

Nevím, možná,

že jo, možná, že ne, já nevím.

Samozřejmě všechny ty lety věci,

kde se automaticky valorizuje,

automaticky se ty věci upravujou,

na

tak jsou nebezpečný sami o sobě,

ale jako

řeku, že to nebylo asi úplně

pro zíravé jako nastavené

a mělo to být asi udělané jako jinak.

Ale

nastavit to tak, že

za to, že jedí rád odraz počtu

můžou důchod si

příjem v poněku to jako

příliš, jako to dí.

Hm, hm,

lidí vás vnímají jako

autoritu do istémili.

Já to často čtu v reakcích na

v podstatě všechny rozhovory s vámi,

jak už moje nebo jiné.

Ty komentáře tam vždycky takové jsou,

že vy jste ten člověk, který to říká,

jak to je a že máte ten rozum

v zkušenosti.

Vnímat nějakou svojí

zodpovědnost v tom ohledu, nebo

jak tom přistupujete?

Tak já jako

rozhodně v sobě

nenosím jako touhu

jako

zařídit lepší svět

nebo něco takového, já prostě říkám

svojej názory, tak jak si to

myslím často

hlasitě jen možná než by

bylo chytrý a

politicky korektní, ale

jako

já něco pamatuju před senom

po tom světi už nějaký pátech hodím a

tak jako

nemyslím si, že

spoustá

prostě když si myslím, že je to

jinak, tak to řeknu,

ale si jsem za to

zodpovědný, nejsem za to zodpovědný,

já si říkám prostě, co mě napadne,

já jsem jenom prostě

v hospodské, tady z Prahy

a si můžu říct, co mě napadne

to to jistě, ale spíš se tam

na to, jestli vnímáte,

že ta slova mají nějakou sílu

protože slova vždycky mají

nějakou sílu a vy jste člověk,

který je hodně slyše, ta část

lidí vám naslouchá

a baví je vás poslouchat

a tak dále

ať už vaše pořady nebo

různé rozhovory a tohle všechno,

tak jestli si říkáte, tak

možná bych měl

tak mám

půjce bezáhovy

mám půjce bezáhovy

určitě rozhodně to liní

tak, že bych na veřejnosti

prezentoval všechno, tak jak to vidíme,

jak si to myslím, protože

můžná škoda?

Vám myslím, že ne, moje škoda to určitě

není a jako tak jako

v dní mám nějakou realitu,

v který se pohybujem, v který žijeme

snažím se tomu způsobit svoje chování

a snažím se tomu

způsobit nějaký svoje eventuální

angaž má v nějakých věcech,

takže snažím se zásadně

zůstat, které jako

mimo politické, jako

dění vlivy a něco takového...

A kdybyste měl říkat věci, tak jak si je myslíte?

Tak o čem byste můvil?

Ne, přesně zřád, co byste říkala, ale o čem byste?

A ono by to bylo fuct stejný, protože samozřejmě

já jako prostě

vnímám

ty věci, ten sú časnej svět

tak, že

že s tady děje stačná spoustavěcí,

který jsou úplně velkde

a

vždycky si kladují tu v otázku,

jakoliv mě to může být asi jednou úplně

ve finále, tak si říkám,

jako, jestli by to nestálo zaskutečně

jako rozumnou,

jako debatu

fundovanou

a po prvdu lidí, který

mají něco hlagé, jako jo,

ale

samozřejmě chápu, že s tímle myšlením

vždycky si vždycky si vytvořit

svůj svět,

do kterého ty lety

jako různí nápady

dnešní a zítřejší

a pozítřejší, jako úplně nezapadají

a tady skůze by byla očem,

která by byla těch chytrý hlav

já si myslím, že

skutečně bych jako řešil

příčiny a ne řešil bych následky

jako řešíme, jako já navím, teď jsme se

bavili o té benzy, nebo o tehletech

věci, myslím si, že

jako

spousta věcí, který tady děláme

bychom

se měli jako skutečně

jako

bajskopní získat nějaký nadlet

a podívat se na to, jestli to, co děláme

děláme

správně, a jestli to je tak, jak to má

být, a jestli to náhoru, není zbytešně drahý

a jestli náhoru, by jsme třeba ty peníze

nemohli použít na něco jiného

a jestli prostě ten mejdan

který občas se předvádí

jako zveřenýma

prostředkama a z různýma ty malé

rozhodnutí, aby se nedal řešit

jako nějakým větším, jako racionálnějším

a hospodárnějším způsobem

především, protože

takovou to si myslím, že je jedna z věcí,

která nás všechny trefí, co nevidějí

protože já osobně čekám

nějaký jako zvýšení daní

a všeho ostatního

a já mám

takový pocí, že ta země jako řízená

takže jsme si nastavili systém

já třeba si myslím, že není dokonalej

takto dokonalej

nebo dobrý, tak mě to připadá

připomíná takový jako lidí

vody do košes

kterého to teda protejká

a teď asi tam tý vody léjíc a výjíc

a on to tam podne drží

takže myslím si, že

v některých jako věcech si tady žijeme

můžná trošku jako si nad poměry

třeba bysme nemuseli

sralo ty věci

jako řídí ty jináka

ale to možně nechábu, že

že je to iluzé, že to asi neproviditelní

tak uvidíme

možná, že to uvidíte určitě

to uvidíte určitě

moc děkuji, že jste doposloukali

až jsem zbytek rozhovoru

nejdete na hero-hero.co.pl

a uslyšíte v něm třeba tohle

snáha, aby ti bohatí

vejron, ale měli by třeba jen

Lexus

a aby ti chudí všichni se taky mohli dojít

na ten voběd

to je kontáry zkuze se jako vyvede

myslím, docela intenzívně

tak jaký vnímáte?

To já myslím, že to je prostě cest staropekel

hlavně si myslím, že to ty lidi berojí

zbytečně vážně

taková je doba

Bytečně jako Sparta Slávi

tohle je dobrý, tohle je blbý

a Sparta nebo Slávi

no pravdou milujete svoj popularitu

bavíme sovotom na začátku

s ním říkal co vysky řeknu a co bych si říkal

že bych nemě říká

ale jo, jako mě to dělá dobře

samozřejmě daropitle každých chlapí ješit, ne

všichni to máme rádi

váš biznis a asi nejenom váš

změnil hodně

rozvoz

krabičky nám zachránili

abych tak řekl prdel

já vidím, že vás to docela bere

i takto spětně

milujete

můžete přijít.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.