Studio N: Ukrajina vzdoruje 400 dní. Jak se vyvíjí boje?

Je čtvrtek 30. března. Posloucháte studio N, tady je Filip Tytlbach.

Dnes o tom, že Ukraina vzdoruje už 400 dní.

Komentátor Slovenského dyníku N Roman Patay každý den se pisuje souhrn toho, co se stalo na ukraínském bojišti.

Popisuje, jak se válka mění, kdo kam postupuje a jakými zbraněmi operuje.

Jeho souhrny o vývoji bojů vydává český i slovenský deník N a pravidelně ječtou desetitisící celidí.

Dnes je to den s číslem 400. Je to možnost ohlédnou, co zatím, jak se válka po víc než roce od začátku okupace mění.

Roman, zdravim tě dobré těslavy, ahoj.

Ahoj, dobrý děň.

Pojďme možná začít tím počítáním.

Ukraina právě dneska vzdruje agresivnému putinově režimu 400 dní,

ale ty dneska vydáváš tekst, který schrnuje boje 399. dne.

Proč to zverenuje se spožděním? Jaký to má důvod? Smysl?

No, v prvom radě už to nepíšem sam, ale píšem a je tě tekstis kolegami s Vladom Šnidlom a Tomášem Valsilkom.

Sam by jsem to jedno ducho nezvládal, je to strašné veľa.

A dvovod je ten, že keď píšeme s časovým odstupom jedného dnia,

tak sa tím snažíme vlastně vyhnuť tomu, aby jsme nějaké náskočili na nějaké šumi, ktorej se nepotvrdí.

Péto, že velmi často sa stává to, že v nějaký děj se objavy správa o udalosti,

o které se odděl neskvo rukáže, že nebola reálna, alebo, že bola prifarbená,

případně úplně vymyslena.

No a tím, že vlastně si taky to jednodňovy vanku už necháváme,

minimalizujeme respektive, znižujeme šansu, že se nám něčo takéto stane,

co samozřejmě neznamená, že se to nějkedy nepríhodilo. Chceme velmi, aby se nám to nestalo,

ale jednoducho tých udalostí je tak, věla informačná hmlá je taká chustá často,

že riziko, že vyhodnotíme nějakú udalosti alebo zmenu zle,

případně i přisudíme větší význam, ako skutočností má, tak to riziko tam stále existuje.

Ale v zásledě ten dvovod je tento, ktorom jsem hovořil, znižit ho.

Pokážeš potom víc než roce už mít nějaký plan, nebo nějaký mechanizmus,

jakým způsobem tohle eliminovat máš už vlavě něco, co ti zabliká,

když vidíš, že se objeví nějaká informace, která je třeba až moc důležitá,

nebo až moc šukující. Je něco, podle čeho se rozhoduješ,

že je potřeba jí ověřit ne z dvou, ne z tří, ale třeba z deseti zdrojů?

Po takom dlhom čase, od který to sledujem, tak já už vím,

výhodnotit a odhádnuť relevanci v tých zdrojou. Jednoducho trvá to 400 dní

a za ten čas se zdroje informácie, informáci podájilo mi rozstředit,

takže vím, že tento je kvalitný, tomu sa veri dá a tomu to sa veri nedá.

Zpočiatku jsem sa snažil sledovat všechno, ale dnes už vím,

že keď vyskočí správa od konkrétného typu nějakého média,

tak je rovno, ignorejma, nečitá mi ma něj ďalej.

A nesud to teda len media ruska, ale jsou to je media, které jsou nastavně ukrajeny,

ale pravidelně ulětavají a zveličují akukolvek ukrainskou činnost

a robiazně i pomaly ofensívu výťaznu a podobně.

Čiže to už vím, já si hláve pretriedit, že komu sa veri dá a komu sa veri nedá.

A potom jsou to aj tě zdroje samotné, které su schopne si spetně povedat,

že tak nebolo to celkom tak, to je jedna vec.

A ty sam dobře věze, že my novináry nemáme radit slova, slova údajně a pravde podobně,

protože ke dněčo zvereníme, tak by jsme si mali být 100% tím,

že věme potvrdit pravdivost a informácie, kterou zvereníme.

Nohle, že vojna, která sa odohráva tisíc kilometrov od nás,

je úplně jiná oddalozná, ako jsme byli teda zvyknutí,

tak z toho dvovodu já pomerně často dám do textu slovo pravde podobně alebo údajně,

protože my v tej chvíli, keď o tých věciach píšeme,

často nemáme 100% potvrděné, že se stáli, ale zároveň nich nemožeme ignorovať,

takže tam je také opatrno znaměstě.

Jsou romane přesto nějaké informace, které nezvereníme,

ješ máš třeba nějaké etické hranice, co dá dven a co ne,

když už máš to informaci, která je ověřená, která jsou vysísrály to,

která sež si jistí, že se opravdu stala, ale přesto existuje nějaký důvod,

proč prostě těm, čte nářu mi neukážeš?

Nespominám si, nespominám si na takou vec.

Je základné pravidlo, kterého sa už držá oby dve ty strany, bojúce,

že videa, fotografie, změst, na kterých sa dá identifikovat nějaká jednotka,

lebo technika, zvereniu až z několikodňovým odstupom,

mohli tomu, aby sa na internetě, ľudia, které sa venují práve geolokalizaci,

týchto videí, nedozvedeli, kde sa něčo alebo někto nachádzá.

Čiže to na to vyzívajú aj Ukraínci, aj Rusi svojich vojakov,

aj novinárov, že něch nezvereniu takéto veci, které bych mohli demaskovať.

Ale já si nespominám, že by som si bylo s něčím 100% jistý,

a že by som to neuverenil.

Skvory je to to, že neuvredňujeme videa, které jsou naozaj veľmi brutalné

násili a na ktorých sa dá sledovat uměraně ľudí v přiamom prenose.

Čo mi vyčítajú nějaké ľudia, mám jedného čítatela pravidelného,

který mi píše a tvrdí mi, že tím krivým obraz vojny,

lebo zatajujem čítatelom jejich pravů podobu.

Co si já ne myslím, já si myslím, že čítatelia veľmi dobre vedě,

vydá si přesad jako vyzra uměraně a stále nesom nutorně

stotožený s tím, že by som ho mal jadělej šírit.

Tych videí je tolko takého to charakteru na internetě,

že kdo chce, tak si jich nájde.

A já prostě to jediná vec, kterou já v sebe mám takú brzdu,

stále a nesom ochotný tu hranicu prekročit.

Ale čo sa týka potvrděných informáci, tak nespominám si naprýpat,

že by som nějakou zatajil, nevím, si nájsí vysetlně,

že by som to robil.

Uplně rozumím. Kdyby s něj Romani porovnat,

jak o té válce referují ruská a jak ukrainská média,

tak ty už si to trochu naznačil, že ta ruská média

často užou, vymýšlejí si ukrainská média,

často zveličují ty své úspěchy.

Takže je jasné, že se ty pohledy diametrálně liší.

Ale v čem hlavně coví o válce růz a coví o válce ukrainec?

Já nevím, příklad je dám, že já som nedávno postavil

tekst na članku Kiev Independent,

ktorom v otvoreně písali o obrovských problémoch,

ktoré má ukraínská armada pri Bachmute.

A samozřejmě, že aj ukraínské média

jsou v nás strane vlastnej armady, vlastnej krajiny,

ale dájú sa v nich nájsť teksty,

ktoré ní jsou len oslavou výťastěv,

skutočných alebo domňelých, ale ktoré jsou aj kritické.

Jednoducho na Ukraine stále funguje občanská spoločnost,

je to demokratická krajina,

v ktorej prístop k informáciám je aj naprěk vojne

doznačné měry zachovaní.

A toto jsou ukrainské média,

rozzemaří ukrainské média mě a ruzkými.

Tamtě ruzké média, ktoré možu dělej poslabit

oficialně v ruzkusi, nemožu písat jednoducho o tom,

že někde přibach můjte zomírají 10.000 ruzkých vojakov

a že akých hrozných podmínkajich ta ruzka Armada necháva.

Ale takom tom tej druhej vrstvě informáčného příjestoru ruzkého

tak sú torvozný blogerí a bežný uživatelí a internetu

a tam se prostě časom vyvinul taký okruh ludí,

ktorých sledujem a od ktorých sa dá dozvedět,

jaká je situácia na ruzké strane.

Samozřejmě, tam treba paměta na to,

že nepríšetkých svojich motivácií úplně zřejmé,

ale dá sa odhadnout, čo z toho, co píšu je pravda a čo ne je pravda

a to z děláka nie je taký oslavný obraz,

aký ponukají oficialné ruzké média.

Čiže aj v ruzku sa dají najzdroje,

ktoré často využívám a o ktorých si už myslím,

že to, čo napíšu, tak sa tomu dá veriť.

Keď hovorím o tých motiváciách, ruzkých zdrojoch,

to je napíklad ten internetový kanal Ribar,

o ktorom se podarilo zjistit,

že ho zriaděl človek,

který v minulosti pracová na ruzko-minister své obrany,

ale napíklad tomu jsou chvíle,

keď jeho informácie potvrdí se jako správne.

Samozřejmě je věle takých, ktoré s keci prečitám,

tak si vokamžite vyhodnotím,

jako niedvododihodné a nepravdivé,

ale prostě treba sa snažit,

a treba zkušat hladať tam informácie,

ktoré sa dají využit i pre nás.

Když se tak dostanu od těch informačních zdrojů

k samotnému obsahu, k tomu, jak se ta válka mění,

tak já bych rád tu dnešní epizodu rámuval jako Big Picture,

protože jasně každý den je jiný,

ale mě by zajímalo,

takhle s tím odstupem, s tím víc než rokem války,

dneska je to, jak jsem říkal, den číslo 400,

i jestli se dá říct, ve kterém období se ta válka

proměňuje výrazní.

Ako myslím, že když byli nějaké fázi,

kterých se ta vojna měnila, tak na toto sa píteš.

Ano, je to třeba souvisí s tím,

že je jaro léto pod zem zima,

jak je třeba zmrzlá půda a tak dál,

nebo je to tím, jaké dodávky ze západu má třeba Ukraina,

nebo tím, že byla mobilizace v Rusku,

co výrazní ovlivňuje tu válku?

No, vojnu ovlivňuje,

samozřejmě počas je ročná obdobě, teraz je na Ukraine těplo,

je kopa videí, na kterých sa těžká technika brodí blatom,

z čoha je jasné, že teraz se nedá očakávať žianý večší útok,

dajme tomu nějaké mechanizované jednotky,

protože tě je tanky a obrněné vozidla,

aby pravděpodobně zapadli někde v poli.

Čiže prvím faktorom je samozřejmě to počas je.

Potom vojnu ovlivňuje to v akají kondici,

když mladí práve v té chvíli súdanej,

no a v tejto chvíli je Ruska Armada

v také kondici, že velkou čas mobilizovaných vojakou,

ktorých získala počas SNA mobilizáci,

zpotrebovala zimná ofenzíva, neuspečná,

a Ukrainská Armada podle všetkého celu zimnu využila na to,

aby připravovala zálohy pre novu ofenzívu.

No a dělší limitujúcý faktor,

jsou zbrane, které majú oby dvě armády práve k dispozicí,

a to je například známi príbek s Himarsami,

ktoré dokázali úplně zásadně zménit podobu vojiny

a jej príbek, kejte minulý rok začátkou leta

i Ukraina dostala, tak to jsou tě známe ofenzívy

prichárkyvé a pri prichersoně,

ktoré umožnilo to značné měli

najmä zapadné zbraně v prvom radě Himarsi,

ktoré dokázali zasahvať Rusou tam,

kde předtím se cítili v bezpeči.

Faktore, o které oplňují príbek vojiny je velmi velá,

samozřejmě také psychologické jako morálka,

ktorá na oby dvoch stranách musí velmi kolísat

závislosti od toho, či se právě darí, alebo nedarí.

No a je těžko rozhodnout, čo v té chvíli preváži,

ale morálka je učitě velmi dvouležitá spolu s tím,

aké zbrane, kto má Rusy například,

z oskladou tanky staré 70 rokov,

čo sa v ruskom přistole informačnom některý snažia

zlachčovat tým, že však nějakú úlohu pre ní nájdeme,

ale jiné vysvetleně jako to, že majú katastrofalné stratia,

nahrádzají ich v něčím, čo už nikdy nemysleli,

že budu museli vytěchvat z oskladou,

tak jiné vysvetleně na to neexistuje.

A když říká, že tím zásadním momentem je morálka,

tak jaká je morálka ukrenských vojáků a jaká ruských?

Já mám len zprostředkované informácie o tomto.

O ruských vojákoch neviem nič, poviem úprímě,

že jaká je ich morálka, viem len z toho, z tých videí,

které si možená je z každý, na kterých se různé jednotky stěžiju

na to, ako sa o nich nestarají,

aké majú obrovské stratia podobně.

Čiže tamto asi bude závisit jednotkou od jednotky.

Jednotky mobilizovaných vojakov zlevičených,

kterých vrhli nabojisko,

tak je to tam obrovské straty, tak příjdných predpokladám,

že morálka bude zufala.

Já, čo jsem sa informuálou morálke na ukraińské strane,

tak aj tam samozřejmě jsou jednotky,

ktoré trpia, speciálně teraz v tom bachmute,

a kebyste přišli mezi ich členou a ich vojakou,

tak byste si nadobudli pocit,

že Ukraina vojnu prehráva,

ale z toho, čo jsem počul,

čo mi povedal člověk, který má kontakty priamo na frontě,

tak v ukraińské armádě

jsou pomerně vysoké očakávaně

od najbližších týždňov,

a určitě tam nepanuje porazenětská morálka,

porazenětská nálada, skvory je to

velké očakávaně budoucích události.

A co se stane? Jaké budou budoucí události?

To všeci čakají, že co se stane,

jako hotovu vecberu Rusí, jako hotovu vecberu Ukraincí

a i niezávislí pozorovatelia,

že Ukrainská armada podnikní ofenzivu.

Napokon Oleksii Rezníko v Ukrainské ministere obrany,

myslím, že to bylo včera, či prečerom,

povedal, že ofenziva sa začne v přejeběhu apríle alebo mája.

Děm predtým zás Volodymyr Zelenský

povedal, že na ofenzivu ještě nejé čas,

lebo na něj jsou připravené.

Přiadření asi navzajom neodporují,

ale zjávně Ukrainská strana vytvára psychologicky tlak na Rusko,

protože hovorí, ano zautočíme,

ale celkom přirozaně je prezradia presné město,

ani datum, kdy sa to stane, nečo sa chysta.

To tomus většia dodávky západnej techniky.

Ceslovensko například minuli víkent

přešla kolona samohybných hůvnic

s Velkej Británie, tento tyžem tam přišli tanky

leopard z Nemecká a podobně,

čiže neustále přichádzajú nové posily.

Na Ukraínu se vrácajú jednotky vicsvičené v Polsku,

v Británi a podobně, v západných krajinách.

A treba podáví to, že Ukraina jednoducho zautočit musil,

lebo jej cielo mě oslobodit svoje územě,

ktorej okupujú ruské jednotky,

a to sa v této chvíli nedá oslobodit jinak ako vojensky,

takže je přirodzené, že něčo sa stať musí.

Čaká se len na to, kedy bude Ukraín z Karmáda prípravené

a zdá se, že bude prípravené v pomední krátkom čase.

Když se bavíme konkrétně o téhle válce, čím je specifická,

tak kdyby se oni měl napsat nějaké rezime do učepnice dějepisu,

tak jak by si jí definovali, by si jí popsao?

Hm, tak to je těžkou otázka.

Je to vojina, v ktorej krajina,

která se z početku zdala být jako jednoznačně slapšia,

které nikdo nedával šansu,

tak se ukázala být jako velmi těžkým protivníkom.

A teraz já nechcem zachádzať do našej historii,

ale učitě si asi mnohy poslucháči porožili otázku,

že či se dána je z nějaká paralela mdědějná mi Česko-Slovenska,

konkrétně hodím roku 1938 a Ukrainii teraz.

Já se myslím, že tato vojina se zapiše do dějiny vojina,

jako vojina, která dotvorila jeden národ

a vytvorila naozaj sebevedomý štát,

který do teraz mnohy poceňovali,

ale jak jú prežije úspěšně dokonca,

tak postaveně Ukrainii v Evuropě bude zásadně jiné,

jako bývalo pred tím.

Čiže nemá len vojenský rozmer,

ale má je taky to politický rozmer.

A kdy se oto je válce takhle v těch učepnicích dějepisů bude psát?

Až skončí?

Já nevím, keď se bavíme u učepnicích

v učepnicích dějepisů, tak tam sa o moderných dějinách velmeně vyučuje.

Ale neviem, to je otázka.

Myslím, že historice začnú produkovat tonik ního vojiny na Ukraine.

Okamžitě, ako se skončí,

některé znikají už teda,

my u nás děníkujeme Bratislava jedno dokonca,

co skoro vidáme.

Je ozákuli si vzniku tej vojiny.

Čiže odborníci usledujú do detálovů šteráz

bez akýchkole pochybností.

Budu v knikupetstvách, v televíziách, o něj

v krátkom čase dostupné také mnostvá materiálo,

že ich běžná verenost nebude schopná niskonsumovať.

Když jsem se ptá na to, jestli teksty o téhle válce

v učepnicích dějepisů budou znikat až po tomto skončí,

tak mě by vlastně zajmou, kdy ta válka skončí.

Je to otázka, která se nejtěší na světě v současnou chvíli.

Ale vidíš nějakou naději, že by to třeba mohlo být tenhle rok

a nebo je to opotřebovávací válka, která se potáhne ještě dlouho.

To je. Já si myslím, že kdokolek to tvrdí,

že věj, když se ta vojna skončí, tak se vymyšla.

Možno se trafi, ale nemá šansu vedit to.

A já se obávám, že to bude trvať dlho,

že najpravděpodobnějším scenárom je,

že teraz přebehně najar alebo v letě nějaký velký ukrainský útok,

jak vlastně k těmu dvojde, jak Rusieho nějakým způsobem nepredbehnu.

Po něm vznik je nějaká situácia.

Důvám, že ten útok bude úspešný, ale nevěrím tomu,

že se podarí oslobodit celý zvyšok okupované ukrajiny.

A potom oby dve strany budu natolko vyčerpane,

že sami najpravděpodobnějším, že já vít,

že ten konflikt nějakým způsobom zamrzne.

To bude už až taky intenzívny, jako byl do teraz,

protože ukraińska ofensivá bude ukraińcou stať naozaj.

To je těžko sa tohle hovorí, ale učitě jich bude stať veľa obetí.

Aj na ľuďoch, aj na techniky, kterou dostávajú.

A Rusi jsou už teda vstavé, že naozaj nesu schopný

urobiť nič velké s použitím konvenčných zbraní.

Takže já očekam, že potom po letě,

načas jeseně 2023 a zimi 2023-2024

ten konflikt nějakým způsobom sa utlmí.

Stále sa bude bojovať, ale nějaž také měry,

jako vidíme teraz. To je moj osobný odhat,

ktorý může být úplně neprestný.

Roman, a ještě poslední otázka.

Já v posledním roce vnímám tu debatu na Slovensku,

takhle z dálky, z Prahy tak,

že je tam odost silnější ruský narrativ, než v Českou,

že tam ta putinová propaganda skrátka funguje o nicolí perspektive,

že soukní slováci a slovenky odost náchilnější,

než češi a češky. Čím to je?

Jak to, že když máte válku přímo za hranicema?

Tak je tam velmi výrazná část společnosti,

která nemá jasno, že Putin je agresivní riktátor,

který napadl svrchovanou zemi, kde zabijí nevinné lidi.

Jak to?

To je něčo tak frustrujůce,

že já sam si kladem neustal letu otázku.

Pochopil jsem jednu věc,

zmenit názor tých lidi je prakticky nemožné.

Tam nefunkujú žiadné argumenty, vecné.

Možte ukázať rozbombárdované mesta,

možte ukázať mrtvých civilistov.

Jednoducho, to je otázka emocii a lásky k Rusku,

to nije otázka racionálná úsudku.

To je jeden rozmer. Žial slovenskou,

je historický, má v oči Rusku nějaké iracionálné simpate,

kterým já nerozumím, ale asi sa s tím nedá něč urobiť.

A na slovensku je ještě jeden velmi silný motiv,

ktorý je jinak přírodzené simpate,

ještě věc se stupňuje, a to jsou politici.

Já vím, že v Česku jsou rvozny,

ale určitě pokiaľ sladném situaciu v Česku

tak okrem nějakých okrajových,

nemáte stranu, ako je naplikat na slovensku strana smer,

která má už takmer 20% preferenciák,

která je tak otvoreně pro Ruska.

My jsme tu například v stredu v slovenskom parlamentě

vystupovala podprecednička ukrajinského parlamentu,

hovorila o únosoch ukrajinských děti do Ruska,

v podstatě to je ten dvoj odpre, který medináronný tresný sud

začal stíchat ruskou ombudsmanku Vladimira Putina.

Počas toho jejich prejavů zosáli odišli slovenské fašistí,

které jsou rozdělené v dvoch stranách,

a tato strana smer demonstrativně si výložil

preced a straní smer Robert Fico na svoj stoli

k preceba slovensku vlajočku, kterou ukázalo,

že jemu v zásadě na nějakých ukrajinských problémoch

nezáleží, jemu záleží len na slovensku,

a na tomaky je hostiak s Ruskom žal.

Je to hrozná, ale na slovensku zmaly veľmi podobnu situaciu

i počas pandémii covidu,

kde z hodovokolnosti presně těto jisté strany

lidi chudskali proti opatreniám,

proti nosení respirátorou,

šírili houk si o očkování o jo škodlivosti

o povodě covidu a podobně,

a ty isty lidi teraz rovnakým spôsobom

mluvem příjnej téme těžkrivia názory slovenské vereněnosti,

a výsledkom je to, že sa čorá zviace

odkláňají od morálky a zdravého rozumu

a přikláňají se k sympátijám gagresorový.

Je to velmi smutné, je to velmi smutné.

To, jak tomu nemám čehovory, je to pre mňa velmi frustrívce,

a je z novinarského pohladu, protože máš potiť,

že tvoja práca někedy nemá zmysel,

ale nádějam se, že keby náhodovu Ruskotu vojnu

v nějakom krátkom čase prehralo,

tak tato časlovenské spoločnosti pochopí,

že stavila nás z leho konia,

že oni naozaj verjat, že to Rusko je velké neporázitelné a dokonale,

tak možno jich z toho vylečí putinová porážka,

ale ani tím si něsem 100% nejsty.

No a co by se, nebo omluvám se,

jestli to nerámují úplně přesně,

kterým jest intelektuál i v Česku, tak mi z toho vyplívá,

jako kdyby střední Evropa strácela

v tom slovensku partnera se západním smíšlením.

Co se musí stát, aby se tohle zabrzdilo?

My tu máme v septembri volby, prečasné volby.

A treba povedat to, že slovenská vláda je v této veci naozaj

použem slovože odvážno,

lebo ide proti měnke velké časti spoločnosti

a teraz hovorím o dodavkách zbraní na Ukraínu

a toho značné podpore Ukrainy a podobně.

Čiže slovenská vláda je, skvěl by som povedal,

zorovým příkladom aktuálně pre Evropu,

tam je všetko v poriadku, pokah se bavíme o konflikti na Ukraínu.

A tě volby, a no, keď tě volby dopadnú tak,

že po nich na slovensku budu vládnout strany,

které jsou pro ruské a protivukrainské,

tak v té chvíli može nastat to, co si povedal.

V té chvíli to bude slovenskou s Horbánom

proti Českou s Polskou.

Dáme to mohli, keď se bavíme o Ukraínách V4.

Príčom ta retorika Roberta Fica je,

když človek sleduje pozorně, je ešte radikálnějše

pro ruska, ako je retorika Viktora Horbana.

Protože Viktor Horban večinou hovori i ba o takých

ekonomických suvislostiach, ale Robert Fico

naozaj ide pod tých naníších pudoch a instinktoch

a on se a je retorické přikláňa

ko obdivu k ditatur.

To se nedá jinak povedat, ani někho obdivu,

ale jej osprádoňovaní.

A podprahovo vysěla signáli, že to je město,

které by jsme mali patřit.

Samozřejmě, keby byl vláde, keby vládo náhodov,

tak by se musel přisposobit té realitě,

že jsme v Evropské unii a na to.

Ale jeho konkrétné kroky by určitě v ovstahu Ukraine

byli úplně jiné, jako prezentala současná vláda.

Tady dá jasně vidět, jak se Ruská válka

propisuje do životu nás všech a do vývoje našich států.

Žal. A to je to na Slovensku naozaj.

Už se to považuje za klíše,

některý to z pohybniu, že existuje

čosě jako hybridná vojna.

Ale s tým já celkom nesuhlasím.

To nevím, či Česku zarezonovalo,

ale my jsme před časom písali o projekte,

který robil len to, že počtí príspevkou

čínských a ruských velvyslaněctějů

v krajinách Evropské unii

a myslím, že tam bylo spojné štáty a Kanada.

A jedine, čo robili, mě posudzovali ich kvalitů

respektive obsah, ale počtali kvantitu.

No a z toho zjistevaně vyplinovalo,

že na Slovensku ruská ambasada

za istce časovej obdobě

uverejnila okolo 4000 príspevkou

a druhá v tom rebričku byla

Čínská ambasada vo Francuzku,

ktorá uverejnila o něčo málo

viac jako polovicu 2000 z něčo.

A Česko tam ruská ambasada v Prahe

byla, čo sa tyka počtú tých príspevkou

daleko za Slovenskou,

takže aj na tom vidno,

že aj tí rusy vnímají u Slovensku

jako velmi slabé ohnivko v rámci NATO

a v rámci Evropské unie,

ich posoblenie tu je dluho trvájůce,

dluhoročné, velmi intenzívne.

Na Slovensku jsme chytili jedného špíona,

kterého tajá náslužba natočila

přijámo při prederání úplatku

od ruského vojenského pridělenca,

ale s tou spoločnostou to nic nezprávilo.

Ja dokonce asi myslím, že fanušikový

a ruská toho,

postatě člověka, který zradil krajinu

a dopustil sa vele zrady,

tak oni s ním simpatizují.

Velká čas díky, že ano,

jsou motom přesvečené.

Na to je výsledok toho ruského posoblenia

které vysíjete, alebo i cest konkrétné politické střeny,

které jsou otvorněj průzké,

s posobom, ktorý si v Česku podle mňa

nedokážete ani představit.

Říká komentátor Slovenského deníku

N. Roman Pataí Romane.

Musí děkou za tvůj čas, za informace, za názory.

Převo ti hodně síly a nestráci naději,

protože dělá s kvělou práci, který si moc vážím.

Nise hezky. Ahoj.

Děkujem, pěkně držte se.

A teď jsou na řadě zprávy, které by vás dneska neměli minut.

Minister spravedlnosti Pavel Blažek

přišel s nápadem, že by novináři mohli být

stíhání za práci s neverejnými informacemi

s policijního vyšetřování.

Proti takovému záměru se postavil

prezident Petr Pavel i předsetkyni

snimovny marketa Adamová Pekarova.

Z pravoda Evolt Street Journal

zadrželi věkatěrymburgu kvůli

podezření ze špionáže.

Oznámila to ruská tajná policie FSB.

Novinář se podle ní cituje

na zadání USA zabýval zbíráním

údajů o jednom spodniku ruského

zbrojního průmyslu, které obsahuí

státní tajemství.

Skupina osobn z družených kolem

organizace Future of Life Institute

publikovala výzvu určenou firmám

vyvějícím umělou inteligenci.

Vývoj by se podle ní měl pozastavit,

protože je nebezpečný.

Signatářem je i Elon Musk.

Praktické důsledky výzvy budu asi malé.

Fakultní senád Vše E.

Týden údajně zastal svého díka naševčíka,

kterého chce rektor odvolat.

Senád s odvoláním nesouhlasí.

A papiš František stráví

několik dní v nemocnici.

Vaticán oznámil, že papiš František bude

na několik dního spitalizován k vůli

léčbě plcní infekce poté, co měl

v posledních dnech potí, že s dýcháním.

Vaticánským luvčí uvedil,

když byl uved 19.

A na závěr, ještě jízlivá poznámka,

ministr Pavel Blažek má pocit,

že do médií utíká příliš mnoho informací,

které se týkají některých policijních

vyšetřování. Dostal nápad,

že bys veřejňování informací

stresných kaus bylo do budouc na tresné

i pro novináře. Nudno říct,

že jste příliš při zemi. Vždyť už

Miloš Zeman věděli, jak na to.

To je samopal. Na tom samopalu

je vypálený nápis

na novináře.

Takže můžete se začít

postupně stahovat

do zedu.

A novináře paru.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.