Čestmír Strakatý: Svoboda: Ukrajina musí totálně vyhrát, jinak se vydá autoritářským směrem, nebojme se rozpadu Ruska

Tady je čestměn strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu.

Dnes jem jím hostem počasé ukrajinista a historik David Svoboda, já vás tu být tam dobrý den.

Dobrý den.

Kdy jsme spolu mluvili před rozhovorem, tak vy jste říkal, že jste se radikalizoval.

Co to znamená v podání někoho, kdo má tak klydné a jasné obory, jako jste vy?

No bo já nejvím jste u jasné, hožná.

Klydné rozhodně nejsou, ale radikalizace od slova radik z kořen.

Když se člověk vyskytne na ukrajině zrovna v těchto časech, tak je vlastně ke kořenu věci.

Já jsem byl radikální vždycky, ale od dubna, od mojej první mysé už se za to ani trochu nestijím.

A co to znamená ve vašem podání radikalizace?

Že člověk si v tomto oboru může vybrat věcesti, bude to koreknost a nebo pravda.

A tyto dvě větvé jsou nesučitelné, jsou skutečně nesoudržné.

No takže radikalizace je pojmenování pro takové vystupování a chování,

které nějak bourá naše zažité návyky a dobrý mrav, ale dobrý mrav nemusí být vůbec dobrý, nemusí být mravem.

Čli ona v podstatě ta terminologie radikalizace, ona je taková zbytečná.

Prostě budu říkat pravdu a nic než pravdu.

To by nám mělo stačit.

A říkáte, že člověk může jít buď cestou pravdy a nebo koreknosti v otázce Ukrainy?

Já bych to řekl, že oškliv je východní otázky, východní Evropy, východ o Evropských dějin.

Od Polská počíná je odrou a konče vladivostokem.

A korektní pohled je ten, který je vám v tůle chvíle cizí?

No ano, korektní pohled.

Ono zaleží na motiv v té koreknosti.

Spousta lidí je vedena korektností, kterou diktují, kterou diktuje oba o vlastní živobytí.

U nikogo si to nerozlít, nikogo nerozlobit.

Vyhnout se trolům, že o tý smršti rádycky potom na člověka dolehne.

A tím to je zdravim, dneska si drapěkně má knau.

Já budu vydůvodnit se.

Ale víte co, korektnost.

Ujala se taková falečná představa, že musí být vyvážená, musí být někde mezi.

Pravda možná někdy je někde mezi, ale někdy také není někde mezi.

Někde je úplně jasná a zní nepříjemně.

Prostě pravda o Ukrajině, o tom, co se tam odehrává od Lodnského únorá, je naprosto jasná.

Naprosto já bych tak řekl.

Jako vůbec nemůže vybízet k nějakým obloukům, k nějakým řečnickým piruetám.

Tam cokoliv nasázíme, tak se prakticky nezmílíme.

Pokud bude smyslem a vyzněním naše otvrzení, že Ukraina vede spravedlivou válku.

A Rusko vede válku s těch nejtemnějších pohnutek.

A z toho všeho se odvozují, možná, mikropravdy a takové různé spodní pravdy a pozor.

Pokud je o tu koreknost, já nechce, aby tady znikl do jem,

že jdu tedy na trh nebo že táhnu do pole s nekorekností jenom pro ukrajinského rázu.

Nekoreknost nezná hranic, pravda nezná hranic, to znamená pravda může znít neliby i ukrajinským uším

a já vůči ukrajině, ukrajin jsou teda rozhodněnej, jsem nekrytický.

Na to je znám příliš dobře.

A já mám pocit to, co jste řekl.

Tedy, že ukraina vede z pravidlivou válku proti rusku, které vede válku z nejtemnějších pohnutek.

Myslím, že je to spojení, které jste použil.

Tak já mám pocit, že tohle je v podstatě zakořeněná myšlenka.

Minimálně v takovém tom main streamu.

Já mám pocit, že tohle je v podstatě zdílená pravda.

Jasně, přesně.

Tady je právě o to, že on není problém přijmout za své různé pravdy,

ale problémem už je z těch pravd vyvozovat konkrétní důsledky.

Prostě zatím jít a vyvozovat z toho skutečně pevné a promínte neokecatelné důsledky.

To se neděje.

Ono není žádné umění říci, že ukraina byla napadena, umění to bylo před olojnským únorem.

To byste se divila nebo možná nedivil.

Jaké umění bylo říci, že Rusové vedou od jara 2014 s Ukrajinou válku.

Od toho února prakticky tu pravdu legitimizoval.

Učinil jí méně nebezpečnou, ale nevyvozují se z toho žádné důsledky.

Prostě není možné jedním děchem tvrdit, že ukraina byla napadena

a zároveň se starat o to, aby Rusko ta porážka moc nebolila.

To například.

Není možné tvrdit, že ukraina byla napadena,

ale zároveň by si měla dávat pozor na to,

jakým způsobem vykládá své dějiny svou minulost,

svůj národní osobu zenecký boj.

To se vybracím jak Banderovi a tak dále.

To menoste řekl vy, já jsem se zapřisáhl, že už ho nikdy veřejně nevyslovim.

Jak to?

Protože je to něco jako meme, je to spouštěč,

působě jako zvoneček na Pavlovova psa a spousta lidí u to začne slinit.

Já si myslím, že je zbytečné motace kolem konkrétního mena

prostě mluvme o národní osobu zeneckém boji,

který měl v případě ukrajinském plnou legitimitu,

stejně tak, jako ta legitimita není upírána i rům, angolanům,

israelcům respektive, sionistům, mnohým lidmi ani palestincům a tak rále

prostě jako tento svět se zavé údolí a v něm je občasnutné bojovat,

pozvenout zbráně.

A kdy se vrátíme zpátky k tomu pohledu na to,

že se ukrajina vede spravedlou válku, ale pozor na to,

aby se Rusko třeba nerozpadlo, nebo aby ho to moc nebulelo

a nestalo se nepředvídatelným, nebo já nevím takové ty argumenty,

které zaznivají a zdejí se být ale racionální a pragmatické,

nebo nejsou.

Racionální nevlastně nejsou, protože tyto argumenty proč nejsou racionální,

protože jestli má historická věda, mít nějaký význam,

tak je třeba, aby byla brána vážně, aby její závěry byli brány vážně,

abychom z ní dokázali vyvodit po naučení.

Když má někdo obavu z rozpadu Ruska, tak se táži proč povolaní lidé

a já to všechno sám neobstarám, nebo pár mých kolegů,

ale proč prostě hrůzní novináři, politici, neřeknou.

Sakra nepodléhali jsme stejným a planým obavám v roce 1991,

ta dojemná starost o to, aby sovietský svaz vydržel pohromadě,

aby se žádná Ukraina neoddělovala,

kdy to bylo v zrcadle dnešního dění naprosto pošetile,

naprosto pomílené, popletene.

A pokud je o tu racionalitů navíc,

ono to bylo i v rozporu s tím, co bych nazval vědecká skutečnost

nebo vědecké poznání, skrátka a dobře,

my, pokud nepochopíme Ukrajinu, tak neporozumíme Rusku.

Tady to bylo vždycky naopak,

jako mnoho lidí se snažilo najít klíčku Ukrainy v Rusku,

v Kyivě nebyly korespondenty Česká televize,

měla v Moskvě, všichni měli v Moskvě

a dívali se vlastně na ty někdejší ruské kolonie očima Rusu

a Velkorusu, což je velmi často totež.

Nyní vidíme, co se tedy stalo.

Byli jsme za skočení v tom unoru

a my z toho prostě musíme z těchto pravd vyvodit jasné důsledky.

To znamená, při nejmenším se přestat bád

zvažovat určité scénáře a varianty,

které můžu vypravit fantaskně.

Ale rozpad sovičského svazu přece

také ještě nedávno vypadal fantaskně

a fakt to nebyla největší geopolitická katastrofa

20. století, jak si myslí Vladimir Putin.

Ukraínci, balti a jiní si myslí pravý opak.

A když říkáte, musíme si připustit nějaké scénáře,

tak to znamená, třeba ten rozpad ruska

jako řekněme pozitivní scénář?

Já budu konkrétní. Promeňte, že to ve můj obloukem.

Takže nedávno prigožin, že spoura.

Já nevím si o tom sela česká media,

jsem to ještě nestihlovše obzírat,

ale ono se skutečně neví,

že Státy G7 a potom nejvyšší místa

světové Evropské západní diplomacie

Ukrajině v těch hodinách adresovali

poděšené vzkazy, nabádání a varování,

aby v žádném případě nevyžívala

této situace toho zmatku

k útoku na ruské území.

Proč Rusové by to mohli otočit proti nám?

Že jsme toho prigožina zinscenovali my,

že tu díž ukládáme rusku o suverenitu,

mohli by se zlobit jiným myslouvi.

Pane bože.

A tohle je skutečně jako pravdou,

Ukrajinci už s tím pracují,

už se to probírá v komentářích.

V děci oba, co bude s ruskem

jako jadernou mocností, padnely Putin.

Rozumějte, Putin by neměl padnout.

Jak mle bude Putin svržen?

Vystanou nám starosti a vráz.

Přijde někdo horší.

Samoře, je to se neustále omíla.

Jo, nebo že se to rozpadne do nějakého,

že nastanej jaderný chaos.

Maler je skrátka v tom,

že něco takového zaznívá i téť

po vezmala roce a půl války.

Teraz skutečně, jak už nazíráme,

nemá, pokud je o rusko, žádné limity

a nemá žádné kompromisní řešení.

A tohle to já, nejenom já se snažím

vysetli celou tu dobu,

já pořád nevím, co ještě

čeká západ od nějaké smířlivosti

nebo obezřetnosti.

Pozor, já tím vůbec nikogo nenabádam k tomu

a jsem na to málo, bohužel, kompetentní,

aby začel prakticky inscenovat

scénář a rozpadu, rozka a tak dále.

Jenom říkám, probá,

přestaňte se toho scénáře bát.

Tohle se skutečně může stát,

když knokautujeme soupeře, které je od vědších

větších, žmotnej a tak dále, nemůžu se přece

jako bát ho zasáhnout do brady.

Jenom proto, že se skácí

a zavalí jsou se do víc psa.

Když říkáte, že to nemá smířlivé řešení,

tak to má řešení jenom

totální výtěstvím jedné strany.

Ano, samozřejmě, to znamená

dosažení

tedy ukrajinské.

A nebo naopak, když budeme pesimističejší.

O to jde celu dubu Putinovi.

Jaku naopak, myslíte tím, jako pádem Ukraina?

Ano, ano.

Ano, samozřejmě, no tak Ukraina zřejmě nepadne

tím způsobem, jak si to představoval Putin,

Ukraina může být jako raněné zvíře

v železej.

Ne, já se spistí, chci dostat k tomu,

jestli pokud se nepovede Ukraini

osvobodit celé své území, což je

otevřená otázka, teď se to zdáví

méně pravděpodobné, že bys

nějakých úspěchů nedozáhla na druhou

stranu, nevíme, prostě nevíme.

Ale někde se to může zaseknout.

Tak podle vás to prostě neskońčí.

Neskońčí, neskońčí a ten stát

ten byl vlastně neživota schopný,

jak říkáme, raněné zvíře,

jako liška chci se nádo želes,

jako sotva bude vesle pobíhat po lese.

To se týká, nejenom lišky

našeho domáciho kocoura, to je jedno.

Zvíře v želeřech, to znamená,

jak může prospervat stát,

který už teď je strašlivě

traumatizovaný,

zraňovaný,

den co den, umírají ti nejlepší.

Tohle je to se skutečně neobejde

bez té slavné korunovace, kterou může být

jenom totální výtěství.

A pokud přichází experti

a různí chytří lidé

a vzdělaní

a často s tím

s tům kompetencií nebo vlivem a říkají,

ale někde se to bude muset zastavit

a tam se bude muset dohodnout

příměří mír a tak dále

a může se stát, že prostě přijde

a to jsou lidé, kteří faní Ukrajině

a kteří si přejí porašku ruska.

Ale dívají se na to realisticky

a pragmaticky a řeknou,

tady je nějaká linie, tak se pojďme dohodnout.

Já mám takhle,

já se mám slybilo, že bůj radikální.

Já mám těchto expertů, nebyt ne, pardon,

těchto přátel Ukrainy už skutečně plné zuby.

Protože, podíte se,

oni by byli skutečně, oni byte Ukrajině prospěli,

kdyby se otevřeně přijdali na stranu ruska.

Ať ne předstírají přátelství k Ukrajině.

Je si jsou trochu realisté, tak před se nemohou,

jako bona fide,

ani bona fide,

v dobré vůli,

předkládat takhle strašně

nerealistické scénáře,

jakými je nějaké jednání,

s tím, kdo rozpoutal genocidní válku?

Ha, ha, ha.

Za druhé, na čem by se to

jednání mělo ustálit?

Na kém výsledku?

Za třetí,

skutečně si někdo myslí,

že Ukraina ožebračená

o čás svého území bude zemí stabilní

a atraktivní pro zahraniční investice.

A pozor,

tahle válka je pouhým začátkem

dlouhého ukrainského příběhu

a ukrainského pochodu 21. stoletím.

My si tohle vůbec neuvědemujeme,

protože my jedeme noční krajinou

jenom z parkovacími světli.

My nevidíme skoro na metr před sebe,

my jsme si nezaplity dálkoví,

my neobzíráme celý terén a tu krajinu

a nechápeme, že před našim

očima se odehrává

významný tektonický posun,

geopolitický posun,

nehož konci bude jiná Ukraina

a jiné Rusko.

A nebo možná žádná Ukraina, možná žádné Rusko.

Každopádně dějí se obrovské změny

a my je nemůžeme,

my musíme

skutečně pohlednout za ten horizon

zvažovat právě alternativní scenáře.

A co je tedy za tím horizon?

Když říkáte, máme jen o parkovací světla,

nemáme dálková,

nebo prostě

ta lepší,

tak pokud si je rozvítíme,

tak byste mimo chodem řekli v jednom rozhodu

ukrainsko-ruský prostor bude

v tomto století pro Evropu kritickým,

to je to, co říkáte,

to je to, když se z鑽ný sto letím.

A co to tedy znamené?

Stáne se z Ukrainy ta hybná síla Evropská

potenciálně?

Třetí možno snení.

A já to neříkám probuch proto,

že bych tady vystupovalo nějaký kulturní atašé

Ukrainy, lobista a tak dále.

Kdy kdo se dnes ohání realismem,

tak já budu teda realista.

Jak si lidé v Evropě,

lidé pomazaní,

představují Evropskou stabilitu?

Stabilitu?

Pylířem bude mafiánské, genksterské, genocidní rusko, které z té války výde,

jako se, abych to řekl, zachovalou tváří, tak zvaně, aby se nezlobilo,

které si ukouzne část ukrajinského těla, celému světu bude zvěstovať,

že agres se se vyplácí, půjtím to doma prodá jako bylo to tvrdé,

prolevali jsme krev, ale nakonec jsme zabránili nacifikaci ukrainy a tak dále,

no přece na tomhletom vůbec žádná perspektivní stabilita nemůže spočívat.

A máme li si vybrat s těchto dvou velkých zemí a podotýkám,

že rusko je největší Evropskou zemí, ménom Evropskou teď,

a Ukraina je druhou největší, na taksi samozřejmě musíme smely realisté vybrat ukraino,

a to ukraino stabilní, prosperující a tak dále,

když se být stabilní, prosperující Ukraina, pakli, že to bude země, takhle zmrzačená, traumatizovaná.

To znamená, pakli, že její úslí nebude korunováno na prostým výtěstvím.

A potom je skutku nutný se zaměřit na takovou výstabu ukrainského státu

takové jeho začlenění do globálních bezpečnostních struktor,

aby se to, čo jsme světky už nikdy nemohlo opakovat,

protože tady nejde jen ukraino, rusko se pokouší zvrátit světový rád.

A když říká tenho vaše drívější prohlášení,

že světová válka už tu vlastně je, a my to jenom nevidíme.

To je to, co teď kon do jisté míry říkáme.

Já se musím vrátit k tomu pochodu 21. stoletím, protože mě pak tedy zajímá,

jestli skutečně z vašeho pohledu ukraina bude tím člověkem,

tu zemí, která bude jako nastolovat, ta témata, to dění, prostě řekněme.

No, tak takhle, jestli bude, to vám jako historik neřeknu,

protože já futoryzmusny mám na skladě.

Ale jestli tady mám luvit a samozřejmě,

já vím, že překraču velmi nepříjemně,

pro mě to není komfortní situace, ale není vyhnoutí.

Rámec pouhlede historické vědy, musím tady být trochu stratek řekněme,

nebo tohle, když mi to kompetenčně nepřináleží, ale když už se ptáte,

tak jako není vyhnoutí,

protože zaprvé takhle, teď jako historik,

ono to není vůbec poprvé v dějnách,

kdy se s Ukrajinou počítalo ve velké Evropské vlmocenské hře.

Já podotýkam navzdory všem trolůma anti-amerikanistům,

že nikoli ve hře euroamerické nebo atlantické,

Amerika se vůči Ukrajině, chovala, pokud ve mme jako dějný průřez,

jako macejsky přezíravě,

že někdo ležel Američanům, Americké geopolítice,

tradiši na srdci, tak je to rusko, to je rusko,

to můžu doložit a budeme tady do posledního metra,

ale třeba to země ještě vytáhnete,

doložit spoustou příkladů.

Ukrajiné ovšem v té Evropské vlmocenské hře

samozřejmě se hrávala významnou roli pracovolosní

císarské německo na sklonku první setové války,

no, Hitlerovské taky, ale po svém spůsobu,

velmi si tohle uvědomovali ukranční nacionalisté,

jíž jako messianismus a radikalismus

vyvěrali právě z toho vědomí,

že bez Ukrainy to v nepůjde,

že to je prostě základní stavem jednotka

nového Evropského rádu, ale především,

jako dnes a deně nám to demonstruí rusové,

oni nás přece probrali z toho dlouhého snu,

oni ukázali to, co říkal zbyt mě přežinský,

psál, pardon, po civroce 94,

jsi to správně datuju,

že bez vlastnictví Ukrainy rusko přestává být

Evrapskou mocnosti, to znamená,

ptejme se pana Putina, on nám to velmi hezky

a názorně demonstroval a v tomto smyslu

pro Ukrainy s tyku neuděl málo,

a samozřejmě já bychom předešli

na plnění toho temného scénáře,

protože kdyby se Ukraina stala državou

Putinova ruska, ono už se to nestane,

tady jsem si skoro jistý, futuryzmus nefuturyzmus,

ale by se bývalo podařilo to,

s čím mnozí počítali loni v unoru

a rusko a bleskovou operací

tu Ukraínu ovládlo,

tak jsme v úplně jiné,

já bychom řekl dokonce nejenom

jako geopolitické, ale jako morálně

psychologické situaci, tady by se to strašně měnilo,

to by mělo opravdu velký dopad

na naše politické klíma,

utrpila by výrazně prestých západů a tak dále,

ta hrá ty kostky jsou dávno vrženy

a nám nezbývá nejse k tomu postavit čelem

a nesnažit se jako s osudem licitovat,

uchlá cholid ho a ukecat.

Ono, když říkáte, zároveň jediné řešeně

vlastně totální výtěství,

tak totální výtěství, ale je potenciálně krvavé,

krvavější, s potenciálně větším riskem,

s potenciálně větším, třeba i za pojedním západu řekněme,

že ta hrá může být složitá za půl roku,

za rok nevíme, co se tam bude dít, realně.

A to je všechno, co se musí stát.

Všimněte se jako...

Já se omluvám do rám postadní větu,

protože pokud budeme ve hře

moralistické řekněme, nebo moralizující,

tak přece se lahle diskuse povede,

nebudou tam umírat, proč mají umírat další lidé,

proč ich má umírat tolejka, protože budou umírat,

a když říkáte, už tam umíraji ti nejlepší,

protože ty zprávy slyšíme každý den,

jak nevím sportovec, umímec, filozofia,

nevím, kdo prostě umřel na frontě, tak to bude pokračovat.

Aby nemusli umírat jejich dětě a vnoučatá,

tak je třeba Rusko definitivně odzbrojit,

paralizovat, neříkám odzbrojit,

jako okupovat mosků, nebo...

Já to nebudu líčit ty hlensty,

jste nářeno bohatě postačí, když to Rusko bude prostě

z Ukrainy vyhnáno, včetně Krymou,

pak se můžeme bavit co dál.

Na prosté výtěstí Ukrainy

je otázkou plně legitimní,

a pokud jsme, jako morálně legitimní, právně legitimní,

jako není možné,

děláte Ukrainy to té, co provedli nám v mnichově,

o všem ještě s tím rozdílem,

že Ukraina se narozdíl od nás bránila,

ona prolila tu krev.

To je jedna věc, a druhá věc pokude o ten realizmus,

které je zajímavý,

s jakým jako úklocitem se hovoří

o těch scénářích rozpadů Ruska,

pro boha to není možný, to nejde,

Rusko musí vydržet po hromadě a tohle.

A nenu jako směremu Ukrainy,

ale mě těmi to ohledy netrpíme.

Tak to tam někde počkrábnou o něco přidou bože,

to je toho prostě.

Jako pez, který si jasnou se u těch želez,

mysliveckou náladu mám dneska,

jako ten pez, který si ukousne tu nohu,

aby jste železné pasti vyvázl.

Ale to je tedy zajímavé,

protože nám je vlastně jednota Ruska,

nám západu, nám dvěma třeba ne,

ale západu dražší,

než uzemí integrita Ukrainy.

To je ten problém,

třeba se k tomu právě ještě dostaneme,

jakož to kmeritu věci,

že západ se ani přes ty hrůzy,

které se dnes odehrávají,

nedokázal s tou Ukrajinou zžít.

Já nepopírám,

že Ukraina sklízi sympatie.

Ukraina sklízi sympatie?

Sklízi i pomoc?

Ano, sklízi pomoc, ano.

Čiže nebo hmotnou?

Ano, ano, ano, ano.

Ale jako o sympatie tady vůbec,

jako nesmí jít.

Tady musíte o to...

Takhle.

Já můžu pocitěvat sympatie

o pilci, kterých se skácí na ulici

a evidentně vyžaduje první pomoc.

Z té lidské a vše lidské sympatie

mu přivolám záhranku,

nebo mu sám pomůžu a tak dále.

To sympatie.

A to není to též co,

co prolnutí,

s totožnění.

To, že je lidem na světě

a v České republice,

tohle je velmiž o tady,

třeba před Čechy směknout,

ta charita, ta vlna,

ona to opadáli,

je to asi logické,

ale ta byla značná,

loni.

A pořád ještě je.

To je prímá,

ale to ještě neznamená,

že přijímáme Ukraínu

jako součást,

abych tak řekl své historické zóny,

své historické esense,

abych to řekl trochu jako lidověji.

Skrátka a dobře,

to rusko na té Ukraíně

rdou si i naše dějiny.

Abych to řekl ještě,

jako polopatěji.

Ukraína je součástí

Evropského historického prostoru,

plně si osvojila

Evropské a pro Evropské instinkty,

chce se vydat na demokratickou cestu,

já vůbec neříkám,

že sejí ta cesta musí povést,

ale minimálně ten první přepoklad

splnila šíleně za to krvácí,

to my jsme nemuseli.

Za Janem Páté,

nebo za klikáté,

Ukraína nechová

imperialní ambice.

To rusko bude zřejmě vždycky,

i když po Putinovi dejme tomu,

já se nechci pouštědu těch spekulací,

ale přijde nějaký liberál,

možná mu

jako brzo

na servírujou čaj z nový čokém,

a nebo ten člověk

sám, aby si udělal u Rusu

oko, aby si jim vlychotil,

tak začne provozovat

imperialní politiku.

My se to připokládat na to je plno dokladu,

že liberálně demokratické rusko bude

rusko prosté imperialních instinktů.

Takže, kdyby se to rusko

po něku řekněme úze mě upravilo,

rozhodně by to byla větší garance

naší bezpečnosti.

Ale kdyby se změnčil.

Rozpad Ruska je v našem zájemu.

Rozpad Ruska bychom se

neměli bát, a

rozpad Ruska

není o nic větší újmou

na realizmu, tak jak se o představujeme,

než zachování Ruska

v současné podobě, a nedyjbo,

že i se současným režimem.

S tím tak trochu souvisí to,

co se stalo teď o výkendu s tím panem

prigožinem, a k tomu

bych se ještě pak oklikou vrátil,

ale musím se zastavit u toho,

co jste zmíněl na začátku, a to je to,

že vlastně jste připraven být

pravdivý

i s měrem Ukrajině, protože tam je,

co kritizovat, většíte to tak dále.

Tak co je tedy to, co vy

v tuhle chvíli vidíte, jako

problémové na té

straně, která je obecně nekritizovatelná

vlastně v médií.

A z dobrých

důvodů možná.

Každý druhý novinář,

se který mám tu čest,

mi kladé a pokládá znutné

do toho svého portfolio, zařadit

otázku, a co ukraínská korupce,

a co ten bandera.

Čili jako nekritizovatelnost, já si představu jinak,

ale tohle to jsou takové, jako to jsou

takové ty věci, které jsou povinné.

No jasně, ale...

Ten novinář se to musí vočkrtnout,

to v tom zvědě mě budete nějakým spůsobem

nechci požit slovo bránit,

ale dáva do kontextu ty věci,

čímž to bude na konac pozitivní,

a kdyby to jako by...

Já bych by rádi by bylo třeba povinné,

jako a co rusku a fašismus,

protože ruskou je fašistický stát.

Naprosto, jako sens ustri kto.

A já myslím, že tohle už taky, ale...

To není to Mainstream, to bát Mainstreamu

sakravenské daleko.

No dobra, ale rozumím,

čili jsme je na té Ukrajině

výštětelného.

Moc děkuji, že jste doposluchali,

až jsem zbytek rozhovoru,

nejde ty na hero-hero.co.l o Lomeno Čestmín

a uslyšíte v něm třeba tohle.

Já jsem

slíbel, že nebudu věštět,

ale to není věštění, to je konstatování faktu

věcí příštích.

Vůbec bych si nesadil na to,

že se ta země potom vydá demokratickým vývojem.

To trauma je tak hluboký,

že se zvolí zřejmě

nějaký autoritářský model vládnutí

a nám to bude

potom jako hůby platné.

A jestli je něco v pořádku

a to nejvyšší,

tak to je ten jederný arzenál.

Oni to říkali tě experti v osmdesátých letech

jako Reganovi.

Nesmíte moc tlačit,

protože jestli něco pořádku,

tak je to ruský jederný arzenál.

Na konce ukázal, že nebyli v pořádku tě experti,

ale jako v pohodě, prosím.

Na druhou stranu jako historyk

se vám pokusím konečně

k tomu říci něco solidního,

protože už se to odehrálo

před drahnou dobou.

Rusko už není to soudržnou autokrací,

že je to rejdiště

disparátních oddílených sil.

Na druhou stranu nemilme se,

ta představa,

že tady byly nějaké vagnerovci,

kteří byly špičkami moci.

Trpění a jeli se na svou ruku,

je nesmysel.

www.drahnoud.com

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.