Čestmír Strakatý: Světlana Witovská: Novináři musí bojovat za pravdu, postavila jsem se za Petra Pavla, ČT má problémy

Čestmír Strakatý Čestmír Strakatý 3/23/23 - Episode Page - 27m - PDF Transcript

Tady je Čestmír strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu dnes

jen mým váženým hostem Světla na Větavská novinářka,

Moderátorka Drívě v České televizi dnes faktuálně CZ.

Vítám Vás, dobrý den.

Dobrý den, Čestmír a děkuju za pozvání.

První tázky jsou nejtěší, jak vy říkáte a my obato víme,

tak já už na tou prvního tázku přemešlím hodně dlouho.

Jak se teď máte mimo Českou televize?

Máme se super, bezvaně výborně, mám se dobře, děkuju za obtání a jak se máte vy?

Já jsem mám skvěle, já jsem na třeba, tak tohle máme, tohle máme skvěle.

Tak jsme to dva, co se máme, dobře.

Nestíská se vám po České televizi, nestíská se vám po tom, co tam bylo?

Nestíská.

Stíská se mi po některých lidech, ale s těmi se vidím, když chci, takže jsem úplně v pohodě.

Nechybí vám ta automatická relevance České televize, to, že všechny ty intervíů vidí spousta lidí, je to citováno

a tak dále není to něco, co novinář si tak nějak dostane podkůže a pak když to není tak mu to chybí?

Ne, já jsem tu práci asi nedělala proto. Já jsem tam byla 21 let dohromady

a já už jsem si to všechno užila a zažila a mě to úplně stačilo.

Mám pocit, že v aktuálně mám trošku větší svobodu, jednak ve výběru hostu, jednak ve způsobu vedení rozhovoru,

takže mě je v tom dobře, je mi v tom líb, svobodněj.

Já nad tím vlastně přemýšlím docáhodně, nad tím na to, jako aspirací k objektivě tě řekněme, jak na staronosti,

protože mi přijde, že to je jako důležité z pohledu těch diváků a z pohledu mého přístupu k ním.

A vlastně přemýšlím, kde je jako by hranice toho, kde by se ten novinář by se mělo pohybou.

A nedojake mě, já jsem novinář, protože tohle to je taková novinářina.

Ale přece jen má to nějaký vliv taky, že odneska jsme všichni tak trochu novináři,

protože ta media jsou tak fragmentovaná, těch pohradují to, že to je všechno složité,

ale jako přemýšlím na tím hodně a i v souvislosti s tymi volbami vlastně,

že mám pocit, že tam to bylo hodně takové, jako nečernobíle řekněme,

že ta doba byla jako složitá a...

Ty si nevolby prezidentské?

Ano, to, že ta media podle někoho mohla stranit jedné z těch stran

a možná to mohlo být prostě proto, že jedna z těch stran měla tendenci na tě otázky spíš odpovídat

za tím, co druhá z těch stran měla tendenci bůj do těch novy nechodit medii obecně

a nebuduž tam přišli tak odpovídat velmi, jako by je svým specifickým způsobem,

není to pro nás všechny myšleno, dlouhodobě problém?

Já si myslím, že ne, asi důležité je, aby veřejnoprávní media dělala tu práci tak,

jak vy asi chcete od těch novinářů, ale soukromá media přice jsou jinázorová media.

Já na to mám nějaký svůj pohled.

A řeším si svůj přístup v soukromá media, který je můj a je kritizován z hůz starůznými lidmi z různých důvodů.

Ale já s tím problém nemám, já si myslím, že to je opravdu problém těch lidí,

kteří si pletou neutralitus, objektivitou a nestranností, protože důležitá je...

S tím nemáte problém?

Já nemám problém s tím, že z nějakých novin je jasné, že jsou na nějčí straně,

protože to tam je přiznané a je to pro mě, je to mnohem čitelnější, ale příjneš se tvářit,

že jsem jako objektivní, super objektivní, ale není to tak. A nemůžu...

Časne díky prostě důvyrů v ty media strací obecně?

Mádej frontě dnes věřit, že bude objektivní, když majitelem je jeden z kandidátů na prezidenta.

A já si myslím, že důležitá je integrita každého jednoho novináře.

Ta práce, kterou odvádíte vy, já, kdo koli finí, který koli finí novinář,

tím co z vás deven, co napíšete, co vyrobíte, to je to důležité.

A někdo, jestli má pocit, že nějaké medium stranilo nikomu,

protože odpovídal na otázky, no ono se to tak může jevit, ale asi to tak není,

protože samozřejmě touhanovinářu je mít názry obou těch kandidátů, nebo všechny těch kandidátů.

Ale když vám jeden řekne, že nebude chodit a nechodí,

těžko s tím můžete něco udělat a zároveň nemůžete vyautovat toho druhého.

Když Lenka Zlámalova v jednom z těch rozhovorů, který jste možná slyšela,

protože ho André Babi zůstat citoval, kde mohl, říkala, že většina redakcí v Praze volí Petra Pavla,

což já si možná.

Já nevím, já nevím, jak to přišla.

Já to taky nejmá, ale jako typnů bych si, že to tak spíš bude.

Tak to, že to lidi takhle vnímají a to, že pak budoub generalizovat na základě nějakých svých velmi úteřkovitých,

a já s tu zkušenost mám, že prostě lidi, když se s ním o tom pak bavíte, tak o mě řeknuvalo,

tady někdo někde napsal něco.

A je to třeba z názorového média, nebo je to něčí prostě soukromý názor,

a pak na základě toho vyn řeknu, já tak nevěřím žádným novinářům,

protože novináři prostě nejsou nestraním, protože tady stranili Petr Pavlovy

a neptali se ho na tu jeho hroznou komunistickou minulost, protože ta byla nejhoršší začer.

A já si myslím, že se optali.

Já si myslím, že ono to těži bylo, takže on to vlastně měl šanci a chtěl to vysitlvat mnohem drív,

než se dostal do těch debat Andrej Babiš.

Takže to zdánlivě vypadalo.

Já jsem s ním o tom poprvé můžu doce 29.

A no zdánlivě to vypadalo, že on ty nepríjemné otázky nedostává,

ale kdo by si dal tu práci a chtěl, tak by zjistil, že nepríjemné otázky padaly na všechny kandidáty,

ze všechny médií, ze všechny různých strany.

Já si myslím, že to je opravdu problém těch lidí, kteří to nechtějí vynímat

jako novinářskou práce, že chtějí si rýpnout, kopnout a jen na vás.

Je si vy máte to čisté sedmi.

Já tím, že ho mám, tak já si tím netrápim.

To je skvěle, já spíš, jakoby přemýšlím...

Je se tam uzmějete.

Ale souhlasně.

Já spíš, jakoby přemýšlím šířej řekněme.

A ne, na tím, jestli já mám čisté svědomí, protože já taky vím, že mám čisté svědomí, neby jako doufám.

Tak to práci dělejte jak nejlbí umít.

Ale nejde o mě, nejde o mě. Já se ptám obecně,

ale je to, protože ta otázka je podle mě důležitá,

jestli všichni prostě nestrácíme,

a ty volby jsou jeden kamínek v celém tom složitém obrazu,

který prostě pro některé lidi začal v covidu,

že prostě část lidí má pocit, že novináři nebyly nestraní,

že novináři nebyly objektivní,

a neinformovali o té situaci zcela pravdí.

Ano, z nejštního pohledu se to tak může jevit,

ale v tu chvíli, v tu dobu, kdy jsme to žili všichni,

tak přece si vzpomeňte, to byla...

Ale já se to pamatuju.

Ne, a to byla situace, kterou jsme nikdy, nikdo do té doby nezažili.

Já si pamatuju, kdy jsem se dívala na film nákaza,

že jsem si říkala, no tohle, to se přece nikdy nemůže stát, a pak jsme to žili.

Tak jako se teď kodívám na The Last of Us,

a říkám si, tohle se přece snad nikdy nemůže stát.

To se příjde nemůže stát.

No může prej.

No já jsem přeslou, že ne.

Já jsem sešel, že ty houpy to takhle nejde.

No kdyby ty houpy zmutovali,

kdyby ty houpy zmutovali.

Ty musel by zmutovat, no.

No protože dneska napady jenom nervový systém Ravenců,

kdyby zmutovali, tak jako zmutoval koronavirus třeba, tak se může stát, že se to stane.

Což je teda mimochodem jako příšerná představa.

A když si vezmete nákazá, jak je to starý film,

a pak se to stalo, byla to realita, kterou jsme žili,

nikdo si nevěděl rady co s tím, ani politici, ani novináři, ani lidi.

Takže z dnešního pohledu se to tak může zdát, ale...

No a já jenom říkám, že tohle to je, tohle to, já to vím.

Já jsem ty rozhovory taky dělal, a vím, že jak se to vyvíjelo, a jak jsme v tom pořád mluvili vlastě jinak,

a vím, že jsme se všichni vesmě snažili, protože jsem s tím lidmi mluvěl.

Ty se na to nedíváte, na ten seriál.

Nalazte fast? Dívám.

No tak musíte představit, že by se to mohlo stát.

Nej, to tam říkali na začát.

No ale to je právě, já jsem slyšel, rozhovor s mikologem, známým profesorem,

ne, ne, ne, s nějakým zahraničním.

Je to tak, je to tak, který říkal, že jako je to hezká představa, ne, ne, ne, bylo to na rozlasu.

Hezká představa?

Že to jako hezká představa, ale že takhle by to nemohlo být.

Dobře, tak to možná říkali vědci před X lety o nějakém koronaviru taky.

Takže by se teď bujíte hůb?

Ne, nebojím, nebojím, mě to fascinuje, mě to fascinuje, mě to fascinuje,

a taky hůbám přistupu úplně jinak, já mám strašně ráda.

Mě mu chodem pojinta toho seriálu, mě mu chodem je, že...

Říkajte, co je pojinta?

Obecně, že horší jsou lidé, než hůby často.

No to tam je z toho seriálu úplně jasné, že jako největší nepřátelé lidí jsou lidi.

Ano, ano, no právě, no právě.

To já vím, to je poselství.

To je poselství, ano.

Takže to mordte tak i na ty novináře,

že jsme lidi a lidi.

No ano.

Není jsou lidi, kterým to nikdy nevyzjetlíte, kdyby jste rozkrájal,

a vždycky říkáte, ale jdu si vždycky kdekoliv, jakoukoliv pitominu

a nasipová mi na hlavu.

Ta otázka, kterou já jsem jakoby chtěl položit,

a myslím, že jsem mi to úplně nepovědlo, ale tak z to zkusím ještě jednou,

byla, jestli...

jestli to aspirace naše, aby prostě,

jestli to, že tady se skládá ten amalgám těch,

jakoby celhání v fózovkách,

a my my oba asi víme, že to nejsou celhání,

a pokud jsou, tak jsou to celhání jednotlivců.

A my to podle mě to ani vědomé,

že to ani sílené, možná každé dělá chydy v životě.

Všichni víme o tom,

že s tě všichni jsme dělali chyby.

A já i v tom covidu vedle jsem rozhovory,

které když se na ně podívám zpětně, tak vím,

že vlastně byly jako...

Ale díváte se na to už optikou toho dneška.

No samozřejmě, no samozřejmě,

ale lidé se na to právě dívají optikou dneška,

a dívají se na ukraino, dívají se na ukraino, ne.

Na covid, na ukraino možná taky, dívají se na ceny energí,

dívají se na různé věci, a řeknu si...

Víte, co berte to tak, berte to tak,

že to je dobře, že o tom přemýšlejte lidi.

Že jim to není jedno.

Máte podset.

No tak když o tom přemýšlí tak jim to není jedno,

a já si nemyslím, že novináři jsou tak špatní,

jsou samozřejmě dobří novináři,

špatní novináři, ale je to tak,

jako ve všech profesích, vždycky nejdete někogo,

s nejlepším vidomím a s vidomím, já tu práci dělám s nejlepším vidomím,

a s vidomím myslím si, že i vy.

A to čisté, s vidomím pro mě je to nejdůležitíš.

Já prostě opravdu jako nemám potřebů,

se někde slekat, donahá a jako...

kát se,

protože si myslím, že nemám důvod.

A to já neříkám, že máte důvod.

No ale ne, jako já, ale ani vy, jako novináři.

Já bych ani neřekl, že novináři jsou špatní.

Všichni všichni to dělají tak jako nejlípě jak mohou.

Takhle všichni asi.

Ne, všichni dobře, tak řekněme,

že většiná nebo velká část.

Tak ty, které známe,

ty které známe to tak asi dělají,

že doufíme.

A bavíme se spíš o nějaké aspiraci,

o tom, jak chcete, aby to bylo.

Já bych říkla, pořád okola to same.

Přád okola to same.

Že mám čisté sjedomí a že jsem s tím srovnaná

tak má problém.

Je z toho vůbec pro vás nějaké poraučení?

Z těchho?

Z toho, čím jsme prošli, obecně.

Z těch voleb, třeba?

Z voleb asi ne.

Já si nemyslím, že by to bylo tak strašně špatné.

Já si jenom myslím, že bohužel

ta politická kultura tady v Česku upadá.

Když si vzpomenu na to,

že Jan Kalvoda rezignoval jenom proto,

že používal neoprávně

títul judro, který mu někdo přisoudil

a on to nerozporoval.

A co dnes je možné,

aby ti politici měli za sebou

a pořád se drží toho svého poslaneckého

mandatu nebo té funkce.

A to, jakým způsobem

se vedé debata,

jakým způsobem vedou debatu ve sněmovně,

co si tam všechno odehráva,

já si vlastně říkám,

že to bylo ječím na tím horsí.

Politická kultura myslíte?

A co s tím?

No to musí politici se trošku jako

z toho.

A tak oni možná lepší.

Já nevím, jestli lepší.

Možná chcít to od těch politiků,

aby to byly

morální autority.

Vlastně tady chybí nějaká morální autorita,

na kterou byste se mohli obrátit

s takvím tím pocitem.

Ano, ten člověk, když něco řekne,

tak to má váhu a dopará to na věčnu

té společnosti, protože to je

všeobecně uznávaná osobnost.

Tak pro mě taková osoba tady jako

zhlížila třeba k zuzaní Čaputové,

kterou jako čás slováků

jako nemá ráda, ale ona na vene

k pusobí jako velmi

velmi dobře na mě

třeba a liberální část

české společností vynímá jako

vlastní svojí prezidentku.

A pro mě tady ta autorita takhle dlouho

tady žádná nebyla. Byl to vás

Havil pro mě

a pak strašně dlouho nikdo.

A třeba

současný prezident, kterému zbývá

dnů. Pro mě byl absolútní

jeden den. Já nevím kdy to běte vysíla,

tak to nechci úplně říkat.

No rozhodně nározíčka, takže

Takže

takže vlastně máte tady nejvyššího

ústavního činitele, který je

spíš a moralní autorita.

A to je pro mě jako ten problém, že to tam začíná

a podle toho to pak

pak takhle padá na v tyspodí

jako části te politiky

až to dopadá k tím lidem.

No tak když se neumí chvat prezident, tak

mají umět chvat lidi, že jo.

A věříte, že tohle, že Peter Pavel

bude může být autorita? No já nevím, to uvidíme.

Já opravdu nevím.

To myslím si, že všichni jsme

v očekávání, co nastane.

Mělaste někdy

o politicích

představí jiné, řekněme

najivniším, nebo

byla nějaká doba, kdy jste o ty iluze

v uvozovkách přišla.

Já jsem si asi nikdy nedělala iluze

o politicích, ale

spíš mám pocit, že opravdu to zhrublo

jako to prostředí zhrublo výrazně

a že

si dovolují jako víc než

drív

a že novináře neberou jako partnery

ale jako nepřátele.

A tím jak se rozšířili možnosti

jejich

sociálních sítích, jak a těch

plátforem, kde oni můžou vystupovat

bez toho, aniž by jim do toho někdo vstupoval

tolik, tak, že se ten vztah

mezi novináři a politiky

jako někam posunul, kde nemá být

my nejsme nepřátele, my máme být

těmi, kdo za tu veřejnost se ptají

a oni mají skrze nás

se zpovídaté veřejnosti, oni jsou

politici, jsou vlastně zaměstnánci

těch lidí, kteří je zvolili, my se máme ptát

protože máme tu

ty novináři to mají dělat

tu práci svojí a oni by

měli

na ty otázky odpovídat, protože tím

odpovídají té veřejnosti a tím, že teď mají

každý má svůj Twitter, má svůj Instagram

i tam může vypravit, co chce

a nikdo jim nepokladá žádné

konfrontační otázky

což je jako vlastně

špatně a tam pak vznikají

ty situace, kde ti lidé těm svým politikům

věří a nikdo protože jem nikdo nekonfrontuje

tak oni si myslí, že to co tam říká

ten politik je pravda

dřív to tak bylo, že jo, co bylo napsané

v novinách, co se řekl v televizi, to platilo

je spoustadí, kdeří to tak do vnečka mají

že to přece napsané v novinách, tak to tak je

a oni neprimýšli o tom, že ty novině někomu patří

a že to tam je napsané z nějakého důvodu

Vnímáte

to, že André bavejš vlastnita media

protože se tady o nich bavíme už

po několikáte, jako ten zásadní problém

No já si myslím, že to úplně

strašně zasáhlo tu mediální scénu

jako úplně to rozbúralo

jakou rovnováhu

já si myslím, že to je špatně, že politik

prostě nemá z principu vlastních media

protože

jak vnímáte kolegé, kteří tam jsou

stále

Já už ich moc neznám, jako osobně

a těch, kteří tam jsou

já jsem znala tu partu, protože já jsem začínal

Petra Kámberského si znáte

osobně, ano, osobně ne

ale znám ho, no co já si o nich myslím

já to je asi úplně jedno, co si o nich myslím

důležité je,

jestli oni jsou

s rozumění s tím, a jestli mají čisté svidomí

pokud mají čisté svidomí

a nikdy neapsali nic za co by se stidili

nebo co by nějakou normálně nepodepsali

tak, tak asi

fajn, ale to je jejich věc

jako to je jejich svidomí, jejich

jako rozhodnutí, kde budou pracovat

ale to, že

politik vlastní media, si myslím, že

není dobře

A majíte tady vůbec media z vašeho pohodu nějaký problém

jinéš finanční a to, že je část dní

vlastně Andrej Babiš, no bo novináři

Já nevím

Já nevím, já třeba žádným problémem

Já jsem se chtěl zeptat nejednu věc, a to je

se skvěle

Česká televize a to, že tam o co jdešel

Marek Volner, za poměrně

kolnosti, které byly řekněme

kontroverzní, a to, že

i Norav Fredrichová teď má nějaké problémy

byť jejich

svedáte obočí

Jsem s videou, co vás vypadne

No, jestli to řeší, jestli to je podle vás

problém pro tu televize, jestli teď o něco

přichází, nebo jestli to je taková

prostě pěne dní, která odejde

a vykystalizuje se a tak dále

na Twitteru napsala, že jsem sklamaná z toho,

jak se Česká televize postavila

ke kouse Marka Volnera. Mě se

nelíbil alibistický přístup televize,

která napsala, že

Marek Volner vybudoval nejlepší redakci

investikativní žurnalistiky,

že Česká televize nechledala,

že by se dopustil nějakého trestného

činu, ale, že se domluvili, že skončí

Já si myslím, že Česká televize

není jsou, aby rozhodovala o tom,

jestli se dopustil nebo nebo dopustil

trestného činu Marka Volnera, ani nikdo

nepodezíral, bylo tam nějaké obviní

znevodného chování a z bozingu

a ze seksuálního obtěžování. A o tom

v tom větřině České televize nebylo ani písmenko.

A Česká televize

tenhle svůj status

vydelá vpátek

první den, prvního kola prezidentské

volby, aby to zapadlo.

Vlouplně jasné, že to je vydané schválně

v ten den. A podle mě to bylo

alibistické a vůčitě

těm lidem, kteří se necítili

dobře a kteří

měli pocit, že se tam

že tam s nimi Marek nezachází

správně, si myslím, že to nebylo úplně

fér.

Čo je to nebylo fér k těm

vůčitěm lidem. Ne, vůčitě

panu Volnerový. Ne, ne, protože

o tom, o čem oni

mluvili a na co si stěžovali

tak o tom v té správi České televize

nebylo vůbec nic.

Ono to co tam

dělo, nebo

údejně dělo, já jsem tam nebyl

ale asi mám spíš ten denci

věřit minimálně část, část těch

věcí, tak

to je ale asi obecná věc, ne?

Co myslíte přesně?

Ten bossing. A tyhle věci to je

asi něco, co je prostě

tak už jsme se o tom bavili?

O té situaci, jaká tam je, ale

já jsem s Markem Volnerem

nepracovala nikdy

v pozici podřízené, takže nevím jak

se chovali jako nadřízený k podřízeným

povídá se

ledacos, ale povídá se

o všich lidách, ja i o mě

se povídá ledacos, a ne musí to být

pravda, takže já

jsem daleká toho někoho

soudit, já spíš

soudím televizi jako instituci,

která se tváří jako morální

autorita tady, a kdyby

se cokoliv podobného, z čeho

obvěňovali někteří kolegové Marka Volnera

radilo v nějaké jiné významné firmě,

tak by ta televize byla první, která by toho

člověka prostě na něj ukázala,

natočila by od tomu reportáž

a bylo by to jako velké témá,

ale když se to týká té televize

samotné, tak to tak jako trošku zamete

a to se mě nelímí.

Jak má pak jako člověk, který

v té instituci pracuje,

mít důvěru v to, že když si půjde

stěžovat, takže to

jako dopadne na tu půdu, kam to má

dopadnou. A tohle si jasou vysístím, o čím

jsme můli je předtím, s tou

a strukturou řekněme

a tak dále.

To je něco, co si asi jen tak nezmění.

Třeba ano, třeba po těchhle

káuzách se tam něco změní, třeba

minimálně tí lidé, kteří se nechovali.

Máte ten pocili, že se to...

Já nevím, já tam nejsem, ale předpokládám,

že když vidí, že se tam

některé věci hýbají

a že se něco děje, takže si dají

třeba větší pozor a už se nebudou

hovat tak, jak by se hovali do teď.

Třeba to bude mít

aspoň tenhle pozitivní efekt.

A to, že je do toho zato, že na Inora.

Tam já vůbec nevím, co se tam odehrálo

mezi Markem a Narou, protože oni byli kamarádi

a to si myslím, že je ich vnitřiní

nějaký problém, kterým můžu, já vůbec nerozumím.

A to, že tímto televize něco strácí

obecně ze svého jako byména.

No já si myslím, že strácí hlavně

na tom kreditu té moralní autority,

jako jinak každý je nahraditelný,

každý jsme nahraditelný.

No jsme?

Je to tak.

Já se teď mám jíme celou dobů,

protože vaši kamarádku údáně odvolali

spostu, nebo to není pravdě.

Spostu soutkyni.

A byste to chtěla řešit, je to tak.

Já jsem chtěla nějak pomoc.

Já jsem chtěla pomoc, protože mě to připadalo

nezpraviedlivé, jak jsem studovala práva,

já jsem chtěla být soutkyni sama nebo policistka

a chtěla jsem být ta spraviedlivá,

taková ten pocité spraviedlnosti

a měl jsem pocit, že tehdy jejší

měnestr spraviedlnosti.

Já vlastně pocitě jsem, že odvíšte člověka.

Já jsem to pocit.

Takže já jsem měl pocit, že to je nezpraviedlivé,

rozhodnutí téhdejšího ministra

spraviedlnosti chtěla jsem jí pomoc a říkala jsem si,

že jediný způsob, jak já jí můžu pomoc

je o tom napsat.

Ale nepovedlo se mi to.

Ale ze šárky se potom stala novinářka.

To nejme se, dobré, to dobré.

A myslím si, že ona nebyla

špatná novinářka.

Tím chci říct, že si vlastně jsou cenné

lepší pozice.

Jako v čem?

Tak jako soutce, jako novinář

máte hledat pravdu.

Ta otázka, kterou tady mám

A co se se vracíme na začátek?

Kterou tady mám dokonce napsanou.

Jeste ten boj pro ti bezprávý řekněme

a boj za pravdu možná.

Je to něco, co vás tady provází

celé života vyšetřovatelka,

policistka, právnička.

Sem no.

Nebyto je to nikde toho,

kterou jenou práci,

že byste třeba byla lepší vyšetřovatelka.

Třeba byste vyšetřila.

Tak třeba ještě budu.

Je to možné?

No jasně, že to možné je, vzdělání na to mám.

A chtěla byste?

No tak když to v aktuálně neklapné,

tak třeba...

Já jsem si chtěl chtěl vratit

k té vaší

štaci v hůzovkách naprímně,

kde

kam jste vorešla s tiskej televize,

v dálosti komentáře.

Protože ješel můj první syn Viktor

šel do první třídy.

A já jsem si neuměla představit,

že vůrhu chodí do mu o půl doci

a zároveň s ním jako nějak dělat úkoly

nebo nebo co?

Já vím.

To je vlastně ten stejný důvod,

po druhé odešla

s údálostí komentářů a tak dále kůli

tomu, abyste byla s svím druhým synem.

No tak já si dělám děti, protože

bych se s níma pobavila trochu.

Já co chápu?

Chcel jsem si tato, co vám dál ta štace na té první?

No, vědomí toho,

že veřinoprávní televize,

česká televize, je

medium, které tu práci umí.

Má super vybavení, má

skvělé lidi, srcaře

a to, že tam pracují opravdový

novináři na té první to úplně tak nebylo.

Ale byla to dobrá zkušenost.

Já jsem si tam

vyskoušela

spoustu věcí pod spoustou

lidí, bylo tam velmi

několik vyhrocených

situací, kdy jsem si zřejmě

zocelila i svůj assertivitu

nepohodli jsme se sítkou obzinovou

narazili jsme na sebe

i s Pavlem Zunou. Ale všechny

ty věci vás někam posunuli, takže já

jsem jako ráda, že jsem to zažila,

že mám tu zkušenost a

že mám to srovnání.

Na druhou stranu se vám to asi občas

vrací, ne? Já... Co myslím?

Já vždycky fascinuje, když

tu... Chimitraise?

Tu reportáře o Chimitraise?

Já si vůbec nemám žádný problém, protože

je dvanáslet stará jako věc. A já

vím, že prostě

kdyby tehdy někdo řekl, hele to je jako

fake news,

tak já bych ani neviděla, co to znamená

v té době. Ale

vy vysám býte, že za

obsah, vysílání, vydoucí vydání

a šef redaktor, když vám vydoucí

vydání řekne, to tam prostě

bude tahle reportář

jako neměla, jako absolutně

absolutně žádnou pochybnost

o tom, že když ten editor to tam

dá, že tam je něco špatně.

Prostě, já si myslím,

že takovéhle blbostí, s nevysíleli

spoustu na té prími, a možná

jsme nějakou blbost vysíleli i v České

televizi, akorát to nikdo nevytahuje

takhle spětně. Ale já s tím jsem

úplně srovný návít, já mám

to schopnost, že si to svědomí jsem schopná

vyčistit, protože prostě nemám pocit,

že bych udělala něco vědomně špatně.

A každý děláme chyby.

A jak si čistíte svědomí?

No, že si to vyargumentují, že si řeknou

no tak já jsem to nemohla ovlivnit,

já jsem, já jsem byla moderátor

a jako moderátor nemáte jako šanci

všechny ty správy ověřovat,

verifikovat, protože prostě to

není vaše práce, vaše práce je to

zdělit tomu divákovi, aby to bylo

zrozumitelné, aby tam nebyla nějaká

faktická chyba, ale ověřovat každou

správů, zvláštno to byste tam musel být

správě vystílet můbec a všechny je ověřit.

Věřila jsem editorům, tak jako jsem

věřila editorům v České televizi.

Moc děkuji, že jste doposlouchali,

až jsem zbytek rozhovoru,

nejdete na hero-hero.co.l o Lomeno Čestmin

a uslyšíte v něm třeba tohle.

My jsme byli opravdu rádi za všechny

hosty, kteří přišli,

i za tomia o kamuru, jakého načení

do toho studia, pak mi říkal,

jak si to užil mezi tím,

jsme se tam pohádali, a on potom

v perlametích listek vždycky

napsal něco, něco prostě

mě tam strašně jako pohanil.

Jednou jsem teda měl v puse bombon,

protože jsem kašlala, a měl jsem

proti sobě pana Volného.

A ten mě teda opravdu točil.

A to jsem si po prvé v životě řekla,

já jsem na ten bombon, na něj

flusnově přestal, ale to jsem právě

pak mě došlo, že by to bylo posledním,

co bych tam udělala.

Vy jste dělal editora

mých zpráv

ráno. Ano, ano, ano, to byly moje

noční mury, že?

Ne, ne, ne, ne, moje, moje, ne, moje, ne.

Na některých koleklů, ale moje, ne.

Já mám pocit, že tam to vždycky měli,

že ně trošku jako složitější, než ty můžel.

No protože to tam všechno řídí muži.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.

CELÝ ROZHOVOR DLOUHÝ 68 MIN. NAJDETE JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Světlana Witowská je moderátorská ikona, která prošla Českou televizí, Primou, znovu Českou televizí a teď rozjela pořad společně s Lindou Bartošovou na Aktuálně.cz. Mluvili jsme o její cestě, o problémech České televize a tamního vedení, ale i o spolupráci s novou kolegyní, ve které na sebe narážejí dva odlišné pohledy na svět. Nejvíc mě ale zajímalo Světlanino vnímání neutrality, nestrannosti a obecně role novinářů v současnosti. Říká, že mají bojovat za pravdu. Definice pravdy v dnešní tekuté době pro ni není problém. Před volbami se postavila vcelku otevřeně za Petra Pavla a říká, že s ním (ani s nikým z jeho týmu) rozhovory dělat nebude.