Studio N: Slavíme! Drábová, Vojtko a Bartošová v 1000. epizodě

V nové sportem nabité O2TV teď můžete sledovat i ty nejlepší filmy, seriály a dokumenty z HBO Max.

A díky O2 poslouchat i tento podkást, jeho jsme generálním sponsory.

Intelligentní sít O2.

Dobrý večer, dobrý večer, posloucháte tisícátou, tisícou, tisíc, posloucháte epizodu z číslem tisíc, studio N.

Tady je Foli Tytlbach a vítek svoboda.

Dneska, děkujeme, dneska, já vám taky tleskám, dneska o citlivosti.

My jsme fakt dojatí, že jste to tady vyprodali, je to hrozně hezký a příjemný. Děkujeme.

My jsme hlavně dojatí dable tak zvaně, protože přijali pozvání i naší hosté, které máme rádi.

My jsme to dneska koncipovali tak, že si prostě pozveme lidi, za který má chceme trávit čas a evidentně s ním chcete trávit čas i vy.

A za to jsme moc rádi. Jako první přichází Dana Drábová, předsetky Niestátního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Jako další samí říjí Linda Bartoshová, naše kamarádka, naše novinářka, obřídaná.

A jak už řekla Dana Drábová, tak trn...

Honza Vojtko psychotraplit.

Protože jsme citlivý kluci, což jste si asi všimili, sly posluchat na náš podcast.

Tak jsme si vybrali jako témat citlivost, což Honza Vojtko dává.

Absolutně jsme jsli u Linda Bartoshové taky a Dana Drábovou máme prostě rádi.

Kdo máte ho mít?

Jsli jste chtěli překova pení máte ho mít.

Dana Drábovou prostě máme rádi taky, kdo, kdo ne.

No to je podobně dobrá otázka na ú.

Já jsem si říkal, čím začneme, možná začneme trochu negativně.

A to máme jako by v odpíky, v rovnu jako od začátku.

Kdo vás na tomhle světě nemá rád, kdo vás veložně nemůže vystát.

Co tu evidentně lidí, kteří tady nejsou, tak bys to je pojmenovali, Pani Drábová.

Jako jsou část našeho světa, no tak mě nemá je rádi, co mám dělat.

To je mozezký.

Vás chtěl konkrétní ména, Filip.

Já jsem chtěl, by se byla trošku konkrétnější na Linda.

A poté si navadu probereme, jak to dělá, takže to berede takhle.

Mě se to zatím nedaří.

Ten list byl asi dlouhý, myslím, že by se...

Tak parmen.

Myslím, že by se podobał, řekněme, po hlaví, ve věku, možná i v barvě platí.

Nebím.

Jejich hodně takových lidí, no, jak, Milé, musím to říct, stežena, která má názor, tak ten list je dlouhý.

Ale Tomy Lindop se vždyře společný.

Ne, ne, ne.

Mědne připádá, že člověk, který mi s odpuštěním blje různé komentáře,

i neheské na moje sociální sítě, v poslední době to není nic výmečného, že mě nemá rád.

On si prostě potřebuje uvolniť své vnitřní napětí a má příležitost.

To je samozřejmě pravda, ano, to je samozřejmě.

Můžeme jít do malou technickou, ten mikrofon funguje, úplně drabová, ne, funguje.

Tak, kdybycho, funguje, ale je vyplejn, nebo...

Já mám, ne, já ty technicky chci vyřešit, já mám rády sojeci v pořádku.

Teď si nás se znam přidaly z bukaři.

Ha ha ha ha ha.

Ne, do mě nemá dá...

Já budu vopička, asi je hodně lidí, jsem myslím, že mě hodně hejtujou.

Nedávno, když jsem publikoval, a přepusílal článek, který mluvil o tom,

že ten rozdíl mezi ti muským a ženským morském, je takši neznatelný, vlastně není žádný.

Tak mi tam způsta lidí těma verzála, má napsalo, že by mi ho nejradši úřízla a strčela do zatku.

Mnozek učitě přesně tenhle, přesně on, a bylo to zajímavé.

Takže to jsem byl překapený, nebo když jsem nedávno minulý týden poustoval,

když vyhoděli profesorá Petříčka z katolické fakulty, tak takovej trošku antikatolický,

ne, křesťa ne, ale antikatolický článek a tam,

která to jsem byl překapený jak mnoho katolíku, není milující byt, nejsou milující bytosti.

Což tedy v historii mnoho krát prokázala?

Samozřejmě. A kdy jsem takhle argumentoval, byli ještě více milující.

No tak, když to vezmeme odpíky, tak mě napadá ještě otázka, kako ho vy nemáte rádi.

Já jsem zenová bytosti, já miluju úplně každýho.

Souhlas.

Já jsem bych neřekl, že myslil, že psychotrapeuty nemůžou být prolhaní.

Myslal jsem, že upřímnost, určitáctnost je něco, co byste měli pěstovat.

Tak já zeptam ještě jednou, že to střihneme v pohodě. Kohol nemáte rádi? Honzo.

Jo, já to řeknu obecně a to myslím smrtelně vážně, nemám rád nepokorní lidi.

Můžeš u mě co chceš, můžeš být geneální v mnoch a věcech,

ale jak mne se povyšuješ na druhé, mě to hrozně vytáčí, jako až do agrese.

Že fakt dokážu, já mám problém s autoritama, řovat na spoustu lidí,

kteří jsou v té společnosti známnější a říct,

a jsem zprostej občas, ať dou do řitě.

Už takhle seřval někoho slavnýho, můžeš ho menovat.

A co se stalo, kdyby se tak mohl popsat?

No, ta arogance, jakože tam ty lidi přijde o nějaký obranný mechanizmus,

jakákoliv arogance.

Ale ten člověk, kterýho si potkal byl známnější, tak trávě,

v umělecké oblasti.

To řekl v titlbach, ne, já.

V umělecké oblasti a tam to bylo fakt jako těžký.

A co ti udělal do noti?

Ne, nic, byl aroganický, jako velmi aroganický,

jako na ty lidi, opravdu tam zaznívali hlášky, víte, kdo já jsem,

a víte, co mám všechno za sebou.

To není Chimera, to opravdu někdo používá.

Jo, jo, jo, jo, jo, ne, to fakt.

A ty jsme řekli, vojto, dyku, to neviní.

Tady je moje hranice, a ty jí překračuješ.

Nedávno jste měla s vojtou dykem rozhovor, to bylo velmi zajímavé.

Já důpředět, já tady nebudu dnes.

To běh se to stalo taky s vojtou dykem?

Prostná s vojtou dyku, já jsem nikdy nikoho nemenoval.

Nemenoval.

Ne, já bych, já bych šla asi z pátkých tvojí otázce,

s limůžu, takhle, ale besticky.

Já nemám ráda foby jakýho, koliv druhu, to znamená lidi,

který jakkoliv upírají práva, jenom na základě,

nějakých, nevím, stereotypu, nějakých svých,

vlastně i strachu, ale který si nejsou schopný

přiznát, skrátka, lidi, který všichni známe,

a mám pocit, že ich neubívá poslední době.

Na to jsem taky citlivý, na různí materiály,

a na rasisty, úplne stejně.

Jenom, že já jsem arachnufobik, ale to asi neplatí v těch...

Ne, ne.

Nechceš všechny vyhladit.

Ale jako Felipe tohoto ti odpouštím.

I když i pavouci mají právo být šťastný.

Jaký nesmídov, kterým já nežiju určitě?

Říkal si arachnufobik, že jo.

Arachnufobik, no.

Dobrý, tak to jsou pavouci, že jo.

To jsou pavouci, jo.

To jsou pavouci, jo.

Paň drábová, vy to, vy kohotr než nášíte?

Když jsme u foby, tak já jsem akora fobek trochu.

Takže...

Honzově sjetli.

Velké množství lidí na jednom místě.

To jste tady jako doma?

Vítejte.

To mám odstup.

Já bych dokázala jít mezi vás a byla bych ráda mezi vámi,

ale měla bych takové trošku nutkání,

co nejrychlé si zase získá ten odstup.

Tak tolik mým fobím a kohon nemám ráda.

Nemám ráda lidí, kteří mají svůj pevný názor,

který se rovná na lidí v osku do uší.

Takže neposlouchají názor někou jiného.

Vy jste aktivní na Twitteru.

Je to poznát s toho, co říkáte.

Když bavíme s odcitlivosti,

vratím se k tomu, kdo vás nemá rád, ale spíš mě zajímá.

Protože pro mě je to velkej problém.

Já jsem velkej pípl plýzera, když mě někdo nemá rád,

tak to je velkej problém uvnitř, navenek nikdo nepozná.

Tak jak s tím žijete, že vás někdo nemá rád?

Je to pro vás problém a jak se s tím vyrobnávate?

Začnou vás, Dano.

No jítte, už se dostávate k tomu,

že jste si pozvali nezprávnu osobu.

Já na to nejsem citlivá.

Znova opak jo, nemám mě rád.

To je ho boj.

To je vězky přístupné, jako psychotrapout.

Je to skvělě, ale myslím, že se s tím musíte narodit,

že to je něco jako štěstí DNA.

Tak máš volno?

Jo.

Super.

Teď mi nedávno někdo je pomutkvat,

jako že už vyřešeno.

Super.

Tak se do můžete.

Jak to máš ty?

Mě to.

Mě to trápí.

Jako myslím si, že čím dál mým, čím víc to dokážu,

radši je analizovat.

To znamená, když je někdo nemá rád,

na základě jenom mojí identity a existence,

tak už se asi dokážu trochu odosebnit a pochopit,

proč to tak je, proto tu také studovat gender.

Pak jsou lidi, kterým mě nemají rádi,

jako nehledě na to, jakým mám po hlaví

a prostě se jim třeba nelíví moje práce,

nebo se jim nesymbatická a to mě mrzí,

uprímně mrzí, ale nic s tím neudělám.

Takže jako je to boj,

rozhodně to nemám takhle vyřešený,

když bych si moc přála,

ale vlastně to mám hodně zprací,

že fakt jako chci, aby se lidom líbila moje práce,

budeme na ní záleží,

ale není to možný

a v novinářině to obzváš není možný.

Takže to prostě musím nějak postupně přímat

je to cesta.

Mě nenaprne s odpuštěním,

to, že mě někdo nemá rát,

ale dokáže mě

v poslední době čím dál častěj

vytočet lidská hloupost a bohužel.

Já vmálo, čem znáte mě,

Filip, dávám...

Příště mě to je slovoj,

dávám za pravdu

panu exprezidentowi Zemanový,

ale jeho z nás...

Znova, proč mě?

Slovojte to.

No, protože jsme se o tom několikrá bavy,

jaký velmůj vztah

panu prezidentowi Zemanový.

A nemám žádnou tendensy

nějakým způsobem

ho vyzdvěhovat,

mám k němu neutralní vztah,

ale za pravdům dávám v tom,

proč mě máme nějaké

pevné procento poplace

podle statistických zákonů,

se, kterou nemá smysl,

to je hloupé.

Gausova křivka funguje asi všuda, ne?

A no, skvěle.

Já měl z biologii čtyřku,

takže když jedná fizička.

Já měl z biologii jednou do třetím.

To je fizika.

Ale pánové,

se to měli ty čtyřky,

tohle je statistika

a to matematická.

Zachraň nás, ne, ne, směj se.

Odpověz na votázku.

Čurina.

Já budu hrozněvážny.

Vždycky na těch svinasí přednářchách

nebo svým klientům říkám,

že život není soutěž v oblíbenosti.

A že to,

že mě někdo nemá rád, jak říká dana,

ale i Linda, je nějakej obraný mechanizmus

a je fajn to vědět.

Je fajn, že to,

že na mě někdo nějak reaguje

byť nějakejm nenávisným způsobem

nebo nesnášenlivým,

tak opravdu nemusí byť vůbec o mě.

Já můžu byť uhozovkách jenom nějaký zpouštěč,

který neprovokuje

a je to hezký,

si to říká, ale občas to může

skončit jenom v nějaké racionalizaci

ale bohužel to člověka

zasáhné na nějaký emocionální úrovni.

A kam tím řím, je fajn se znát,

je fajn vědět, že to,

že mě někdo nemá rád, je proč

je to v mým světě důležité

a proč já s tím neumím bojovat

nebo neumím si nastavit nějaký hranice.

Vzniká nějaká debata, dnitřní debata

s těma různým a mýma částma

to můžu dát nějakou odpovět

ale musím na to mít intellect.

No a mě ještě napadá k tomu jedna otázka

a na ní navazující další otázka,

která je pro mě ještě důležitější,

než ta první, pochopíte, první otázka

z ní máte důvěru v lidstvo

jako takové a druhá otázka

pro mě důležitější, pokud ano

jak jste to rozsáhli.

Linda.

O té do vědce nemám tvětr tak trošku větší

ale nyní moc velka,

ne, objecně se snažím

být co v tomhle spíš optimistická

protože tedy lidi, který výdám,

se kterými skutečně mluvím,

kterým takhle koukám do očí

tak se mi vlastně nestane

nebo respektu je, nikdy se mi nestalo,

že by za mnou někdo přišela řekni,

si to bá neschopná kráva nestnáším tě

na ulici nebo k rekoliv,

nikdy se mi to nestalo

a pokud se mnou nikdo nesoulasí,

tak vedeme debatu

a ta debata je důstojná,

většinou a neznamená to,

takže vlastně mám

celkem, ale musím se mň koukat na internet,

protože tam jí opravdu nevidím.

Jako diskuse nečtu vůbec už roky

a ten tvetromitu víru

v lidstvo hodně bral

a když jsem jako dala

stranou všechny ty útoky, které byly na mě,

tak mě opravdu bral tu víru

i když jsem pročítela komentáře

u úplně jiných témat, u úplně jiných lidí,

protože jsem opravdu nevěřila,

jak někdo může tohle vůbec

třeba vypustit i na ten internet,

toho fotkou tý kočičky

na parapetu prostě.

Já jsem si taky omezil Twitter

v tom smyslu, že jsem na něj

přestal psát svoje názory a svoje postoje

a svoje nějaké jako

náhledy na svět, protože

je to velmi toksický prostředí,

který velmi podporuje tu myšlenku

toho, že tu důvěru v lidstvo nemám,

takže naprosto rozumím,

tomu, že se ho zbavila,

pardon, Xka na Twitteru.

Já ještě Twitteru té hry, takže...

Já jsem omezeně

fleksibilní, protože toho

už poměrně dost pamatuju,

tak jáž do smrti

budu tvítovat, pokud tam o tuť neutečil,

protože pan majitel

to dodrbe úplně

do nesnesitelného stavu.

Jsi říkáš konzervativní přístup

k té věci?

Já jsem... Prostě dokonce světa

budete tvítovat. Vytrvali, spíš?

Jo, já asi dokonce

svého pomytu na Twitteru

na Xku tedy

jak docáže

člověk

zničit

jeden z nejlepších brandů,

který kdy v historii existoval,

to mi fakt hlava nebere a zničil ho.

To je to egoistické psychopatno.

A teď visí

ve vzduchu ta moje otázka,

jestli máte důvěru vlidstvo?

Vlidstvo

mám důvěru omezenou,

která

se dá pobsát

jedním Murphyho zákonem.

Lidstvo

se začnechovat rozumně

a umí to

až když mu nic jiného nezbýva.

Což se blíží, takže

už brzo bude dobře

hoditety.

Dodatek

mám

důvěru v jednotlivé lidi

které jsou mý v mém životě

důležitý

a to je pro mě to podstatný.

Já mám to štěstí,

že

děti své práce jezdím po školách

po středních ale i vysokých,

že učím na nějaký vysokých školách

ale i středních

a tam

načerpávám velkou jako sílu,

že

ty mladí dospělí, mladí lidé,

že nejsou ho stejní,

načeně, možná někdy debilně

možná někdy rychle

ale to je jedno a že to prostě dělají

takže já

a hlavně ono jim to třiž voprdu nic nezbývá

jiného. Oni musí bojovat za to klima

musí bojovat za

nějaký celosploučencku, nějakou utržitelnost

protože oni tady budou žít

a vlastně není zbytí

a tohle mám trochu naději

je to taková trošku otrávená

naději, že jako z donucení

že já bych si hrozně rád přál, aby to prostě

jem jako tryskalu ze srdcí

a bylo v tom nějaký smysl hodně

fakt musí. A vlastně ono to napojuje

na to co říká Daná,

že vlastně lidstvo, když módl fakty če do bod

tak se nějak nadechné a něco udělá

a je to ho plná historie

ale jak moc to bude fatální

v týle

tohle na to se pořádají celý kongrese

když se sociální psychologové

psychiatři, ale i politici

historici baví o tom, co se bude dít dál.

A co jste přišli na těch kongrese?

No, že to je hrozný peklo

a že vlastně

a že pravděporodně k nějakému kataklizmatu

dojde

a že pár lidí přežije.

Už tomu tak pár krát historii

bylo

akorá to mohlo ještě chvíli počkánit.

Jak dlouho zhruba?

Zhruba já tady

tak míním strávit.

Mě je 30.

Dobře tak.

Citlivost.

Já mám

v plánu tu být

do rámcově, když my tedy

příroda dobře

80, 90

no tak bych mám přátila

a budete v 90 tvítovat?

Exkovat Lindo

Exkovat

Lindo já se

fakt, no nechci říct obávám, protože

obáváce máme vážných věcí

ale mám za to,

že ten Magor to zničí drív.

Pojďme asi otvětrů.

Prměň ty máš důvěru v lidstvo?

Jo.

A taky přes individuální zkušenosti spíšneš.

Co to vidělo moc rychle?

Já jsem na tím přemýšel, když to říkali.

Já vím, že ty nemáš důvěru v lidstvo.

Já rovně nám důvěru tady v tu sedačku.

To sedačka je strášně zábavná.

My mohli mysli vám horko, tak je to vaše chyba.

Omluvám se, protože paní drábová říkala vzadu,

že jsme všichni žárovky.

80 watů?

80 watů v průměrů.

To znamená něco od 50 do 120, některí víc.

Některí jsou teplejší, protože já to můžu říct.

Ještě hrotně, kde byl výlat si nejštip,

ale tady jsem se hodí prostě.

A očivně, když vidím to vaší červenou pohovku,

jak ní se jítek, chlapce.

Jsi taky rozvěřil, že jelé neumí sedět.

A my všichni jsme navíc dost hod.

A my všichni jsme navíc dost hod,

tak to taky všichni.

Vždylej něco.

Já jsem chtěl... Ano, já to je legrační zestalo tohle,

že já jsem chtěl jít do trošku seriozní oblasti.

Skusím to.

Dano Lindový,

ve své práci,

musíte být obě

doskonfrontované s tím, co sedějí na Ukrainii,

s Pucinovou válkou, s Pucinovou agresí

na Ukrainii.

Zajímám něj, jak tohle,

ať už pozitivně nebo negativně,

tak tohle vállo s vaší důvěrou v lidstvo.

To, co se teď kadě je

ta hrůza, která jako v sekund nás.

No, obá spekty

to má.

Vyděli jsme

neuvěřitelné

svým způsobem

vzepětí

solidáry tých chutí pomoci,

která

trvá

podle mně

dále než já bych byla schopná

že bude trvat. Já jsem tu únavo

která boužel, která postupně nastupuje

a musíme si

promyslet všichni, kdo chceme,

to je ukraně pomoc, a to já doufám,

že jsme tady všichni.

Musíme si promyslet, co s tím dělat

dál, ale

na tom se ukázalo zase znova

a

jak

lidi, kteří

žijí v zemi, kde jsem domá,

když teče do bot,

tak jsou schopni sebrat

to nejlepší, co v nich je

a něco udělat.

Z druhé strany

ale to dělají ty pitomí

sociální sítě, my na něj nejsme zvyklí,

my na něj nejsme adaptovaní.

Ono to

není to, že ty sociální sítě by byly

zlo samou sobě,

je to jiný způsob

komunikace, na který jsme se

nestihli adaptovat, lidi se taky

museli adaptovat na

ní chci z knoviny radio

televize a taky to dělalo

velký zmatech myslých lidí

což teprv ty superé rychlí sociální

sítě.

Ale v téhle fáze

ty sociální

sítě budí

dojem, který

podle mě ani neodpovídá

realitě, že těch

zlých, násilných

buranských z prostiáků

a hloupých

lidí je výce než ich

ve skutečnosti je.

Pro co tak hlasití?

No protože im to ty sítě umožňují.

Umožňují to všem přece?

Umožňují to všem,

ale

je ich algoritmi zace, kterou jsme

ještě pořád

úplně nepochopili

a je velmi nůležité,

abychom mýji pochopili

tak amplifikuje to,

co přitahuje reklamu.

Můžu to doplnit?

Tristan Harris,

který je jeden z nejvíčí bojovníků

proti sociální síti, protože on se podílal

na vytvaření sociální síti.

Tak teď, jaká je to sviniára?

Vlastně on mluví o tom,

že sociální sítě mají

tři základní nastavení

nebo smysl, a to je

aby nám něco prodali

a aby nám něco prodali, tak tam musíme

vracet a musíme tam zůstat

co nejdíl. Proto ty algoritmi

nespůsobem psaný, a my víme

v rámce nějakého takzvaného

negative cognitive bias, to znamená

nějakého negativního uršivání mozků,

že nás my milujeme ty negativní věci.

Proto se to, simple jako,

že se to zvědčuje, proto se tomu dává

takový prostor, protože to negativno

vlastně nástahne

k tomu tam zůstat, děla ten doom scrolling,

být tam provokuje

vlastně ty naši

atavistické sklony, který máme, to znamená

nénávisný, ale hlavně sociální

sítě nám tak zvaně pomáhají

zbavovat se nějaké naši frustrace.

Já žiju v obyčejnej život, nebo

nemám peníze, nemám prostě 9 milionu

na nové byt, a teď co máme

jako dělat, teď se to ve mě kumuluje

a teď tam napíše Dana Drábová, něco

Sláva Ukrajině, tak dále a já

a teď to tam není na valim,

teď se to tam prostě praskne,

zapať pám už, že to je Dana, protože

ta to ústojí, ale bohužel je

také světlo vokolo můr, protože

oni víš, že Dana to ústojí, taky tam napíšou

znova, protože prostě

a teď tam ta kanalizace

to tam prostě jako jede

a je to těžký, takhle

můžeme u těch sociáky.

A myslím, že když se Pardón vrátíme zpátky.

Já nechci být hnedzana, ale mysle

to, mysle to

Pardón naučíme zvládat

akorát, že

ty technologie

včetně té umělé Matilde, co

není inteligence, zatím ještě naštěstí

tak

nás předvíhají, protože

my máme pořád mozek

k domaňonce, tím pádem

schopný zvládat

jenom určité

penzum informací

v určité době.

A my jsme zahleceni informací

a ty sítě

a

jejich

programátoři

s tím umějí velmi

šikovně zacházet. A už mlučím.

Já mám po co, že by to tady nikdo měl moderovat

a mám takový špatný, po co, že bychom to měl být mydvá.

Vyskusíme to.

Já možná to jenom vrátím.

Je no jo,

no je moderátorka, to mi nedošlo.

Jsme tady vlastně tři.

Ne, jenom bych to, samozřejmě

nároviná je velice důležité,

abych to jenom vrátila k tý tvojí otáce

k mým jakým jako osobním prožitkům

a pocitům. To jsem právě chtěl udělat.

No vidíš, jsme na pojení, Felipe, už

dlouho.

O.

Mí jsou opravdové kamarádi

v realitě, to je rozně dojemný, to tě

špadno, pro mě povídy, Ukraina.

Ne, já vlastně

cítím hrozný zmár

z toho, všeho.

A detémátem té debaty je

vlastně tak, že moje citlivost

asi jako tady všech lidí, když se to stalo

před těma skoro dvěma lety

byla jako hromná. Myslá jsem,

že prostě skončil svět,

že už nemůžu prostě normalně sítkoupit

tohle kaféroheský kavárny, když se děje tohle

zahumny.

A že prostě už budeme všichni žít

jenom buď ve váce

nebo práve s válkou

býce méně na hranicích proslováky, to platí

do slova. A teď mě vlastně

teď jako dalším zdrojem té nervozity

je to, že ta citlivost se otupila ve mně

a že už ten zmar

jako cítím pořád, ale necítím tak

silně ty emoce, který jsem cítila

vlastně už třeba

jako rokapů zpátky

už to jako odeznilo a vlastně

další jako zdroj úzkostí je to,

že takhle to bude se všip, co se stane jako komukoli

že to vlastně počasé

ta hranice prostě spadne a že

začneme být otupělý. No je to tak,

no ale to je vlastně docela

skery.

Teď se říkala to vytku, že

se to týká bytostně vaší práce

Dano Lindo, ale vlastně on se to týká

tvojí práce, asi neho třeba, že by

do tvojí terapeutovny nechodili lidi s tímhle tématem

a nějak se s tím traumatem

nemusili vypořádávat, je to tak.

No to vlastně válka na ukreně po covidu,

to my zapomínáme na covid.

My zapomínáme na to, že před toho válku

byl 3 roky covidu, jsme byli zavření,

lidi nám umírali, protože tady

naší političtí reprezentantí

no, tady se fakt stávala

a d děje se do dnes

ten post covidový syndrome, tady je přítomné

ale my jsme to vytěsnili

a pak přešla válka na ukreně

a není moužný, abychom my

jako lidé na to nějakým zůsem

nereagovali a pokud sež cítli vější

a jedna z tvých

povahových, když jsou je nějaká úzkostnost

to zemná, že víc inklinujš chůzkostem

víc ten mozek myslí

v negativních

myšlenkách v budoucnosti, což je ta úzkost

taková, tak prostě se to

neuvěřetelným způsem akcelerovalo

a já fakt mám do dnes, jako do teď

mám narvanou terapeutovnou lidem

lidí, kteří nejenom, že řeší ty svý

stresy, kteří řeší pravidelně

ale ještě je to z většení, tě mám

makrověcma, tím, že ten svět

tak říkala Linda, kde prostě nějak dohá je

a jak je možný, že

prostě už tady v rok a půl

To jsem neříkala, ale jako více meni

Promi, jako že to je

Ne, ne, jo, ale že to tak prostě viznívá

Jako, když chceš mít tenhle pocit,

tak najdeš s postudovodů, protože

Přesně, přesně, no a my

nevíme co s tím, takže ten problém

a jak jsem na to je mával, že bych chtěl

mluvidně napadlo jeden termín

Ale je modernová zrovna, takže

Jo, jo, jo, si děl dobrou do přesvůj práci

Taky takové povídy

Jo, jo, jo, že vlastně mě, když

když se to spustilo, ta válka na Ukrajině

tak mě vlastně překvapila

tak zvaně, to je termín

Tak se, my jsme to prostě věděli

My jsme fakt věděli,

že ten putin je kurva, můžu to říkat?

Jo, jo, velká

Jo, ale počkej

Jako, já jsem asi

za to dobou dělal docá hodně rozhovoru

Ukrajině a mám pocit, že nikdo z nich mi neřek,

že tohle čekal

Nikdo z expertů, nikdo z novinářů

mi neřek, že by čekal, že by

jakošel do tý prostě války

Jo, do tý války války, jo, no ale on požil, on anektoval

krym a dělal něco v nějakých

další historické věci, takže my jsme fakt

měli aspoň nějaké, jako povědomí

o tom, že to prostě není hodný pán

a že, a že, jo, a že vlastně

a nejenom, že dělá ty lety

váleční, nebo nějaký

úzurpáturský tendence

ale že celá ta dezinformační scena

depravení z Ruska, že vlastně

všechny ty věci, to je tady roky, to jak se

spolitizoval celý LGBTQ

prostě sociální skupina, transgender

to všechno pravení z Ruska

a on na to makal roky

a roky, jo, aby jako diskreditoval

nějaký sociální skupiny

a my jsme to fakt jako věděli

a my jsme to vytěsnili

a vytěsnili jsme to úplně

a zasáhl to i

budete moderovat, Filip, nebojte

zasáhl to

i mojí profesy

aniž bychom si to uvědomalali

když i ty znaky tam byli

boj

protíjadené energetice

u Německu byl financován kim

hádejte

no indí, ne

teď

můžuš teď

já jsem jenom malá zase technická

jenom rád zase, když jsou věci v porádku

tohle je do podcastu

jen podcast

už je slyšet kdokoliv, třeba děti

takže já bych jenom

a takže ty kurvy se nevodí

tak

tak pro formu

pro formu bych chtěl říct

že tento podcast

není vhodný pro děti a mladistvé

já vy, milé děti a milé mladiství

že víte, že putiny kurva

ale prostě

to se neříká

pro formu

už to neuděláme

že to je zlej člověk

zločiné tválečné

tak obsahuje všechno

že stejně jedno, co se ti říká

dektátor

no

Filip dělá cud na pracák

se bojí

vratíme se zpátky k tématu

chtěl jsem se ti Honzo zeptat

pokud přijde taková událost

kovid a nebo jakové

válka na Ukrajině

kde prostě nějaká kurva obsadí s vrchovaných stát

tak

jsou tyhle události jako takovým lakmusovým papírkem

který ukazuje na kolik jsme citlivý

ke svému okolí

protože na jedný straně máš lidi

který se říkala to dana drábová

okamžitě vzepřeli začali pomáhať

dělají to dnes i přes obrovskou únavu

a na druhý straně máš lidi

kteří nehly prstém

a kteří říkají, že Ukraini si za to můžou

sami

a kteří říkají ať s Česka táhnou

ta reakce je zajímavá

protože mi jako lidstvo

jako člověk nežijeme v žádném

a pokud se děou takhle silní události

který mají vliv

jako celospolečencky

tak prostě není možný na to nějakým způsobem dereagovat

a jak ty si říkala, teď si řekl dvá extrémy

v tom

nějakým poli

sociálním, ve kterými žijeme

většina lidí udělá něco

jak i gausová křivka

těch 77% udělá, že občas pošli nějakou stovku

nebo tisícovku

někam a tím to hasne

pak je prostě 10% lidí, který extrémně pracujou

pak nějakých další 20%

který mlátěj ukrenky v autě

jsou hrozně překvapení, že to má nějaké důsetky

že je pravděpodobně někdo zatkné

pořád v nějakým státě

který má nějaký zákony

a tak dále

a jak říkal, ale dana i Linda

my vidíme a není možné vidět

vidíme extrémy, vidíme lidi, kteří

moc urputně

až jako pomáhají

posílají peníze

posílají prostě za ty peníze

když jsou ty váleční nebo ty zbrojarský věci

to mě fascinují

taková ta skupinák

Darik pro Ukraínu

zbraně pro Ukraínu CZ

Pardon Honzo

no, musím

Darik pro Putina

web zbraně pro Ukraínu

musím teda říct

že

vracím se k tomu, že nevíte kogo jste si pozvali

protože moje

účiná terapie

zůfalství s toho, že tam ten růzák

opravdu vletel

byla

koupíme jim ty zbraně

fakt že jo, a jdou teď

to je skvělý brand deal

s toho organizací, jste maj obrýby na

influencerka teď, u zbraně pro Ukraínu CZ

Dana Dráboval

ne, že to vystřinete

ne, ne, ne, ne, mi to říkáme i na konci, někdy

je to hlavně celý nepustíme, to jesu nemusíte báře

bychom tom stríhali

no, ale pak je, pak je

ale zajímavý sledovat tu reakci

to potom, co se děje po tědvou měsících

půluroce, roce, roce a poudyž

ta událost trvá

co se tady prostě jako děje

a jakým způsobem já to dokážu zvládnout

takže vlastně fajn to sledovat

a mě to fascinen, tam moje práce

mi to dovoluje, sledovat

z toho celospoločenského lidiska

ale i z toho individuálního, z toho mikrosociálního

z těch mikrosvětů, kde mi žijeme

protože ono to ovlivňuje můj svět

mý malý svět je jako doma, mojí rodinu

moje jako blízký

a něco to prostě dělá

a sledovat to je fascinující

tečka

mě zajímá, jestli existuje něco jako

protože každý jsme různí lidi

z různými osudama a hlavama

ale existuje něco jako kolektivní citlivost

dá se říct, že třeba

česko je citlivé, nebo necitlivé

dá se tohle říct, lindo

a je citlivé

taká kryskros

už tady moderace

jestli stělně co říct, jak ho něm můžu

já myslím, že asi existují

témat, tak jak kterým jsme citlivý

možná ne všichni, ale většina

společnosti zrovna

teď jsem se chystela na jeden rozhovor o

vietnamské komunitě v Česku

a vlastně i když tady pořád

boužel, jako je, nějaký dílčí rasyzmus

v účitě těmto lidem

tak jsme třeba mám pocit

v případě těchto lidí, nebo této

těchto přistěhovalců dokázali

projevit nějakou citlivost

nějakým způsobem jako přijmout

až na nějaký individuální pochybení

když jim třeba netikáme ve večerce

samozřejmě to jsou právě te pochybení

ale mám třeba pocit

no právě, ale jako samozřejmě

ty důvody jsou takový hled

už můžeme rozebírat dál, ale myslím

že jako toho schopní jsme

asi u věcí, který nám jsou

třeba nějak prospěšný

jejichž existent se by nám chybila

na jednou nebyli

asi nevím, jestli to dealtruisticky

abychom byli citlivý k něčemu

nebo k někomu aniž by nám to prospívalo

to je možná se další

rovina

kdo k čemu jsme necitlivý je co

a měli bychom tam zabrat

toho je hodně, hodně moc

právě, třeba to, jak jsem říkala

na začátku, že nevám ráda všechny ty choby

tak vám pocit, že jech je tady

spoustu je, tu spoustu homofobu

spoustu misoginu

spoustu rasistů

prostě jsou tady mezi náma

asi tam bychom mohli zabrat

já mám tady

napsenou jednu otázku, která

k tomu tématu dnešního večera může

znít trochu odlesa, ale já to vysvětlím

vy dano

na Twitteru

informujete

každý den o tom, že

ta radiační situaci na Ukrajině

zaplať pám bůh zůstává normalní

tiukáte

když říkám pro posluchače

vy to vidíte

na kolik citlivé

jsou přístroly

na kolik citlivá je to technologie

která nám dává vědět o tom, že je všechno v pořádku

vlastně si ptám na to

na kolik spolehlivou máte technologii

bo možnosti

abyste všem v Česku mohla říct, že je všechno

v pohodě

protože to je přece obrovská zodpovědnost

vás citují největší česká media

vás sledují

lidi, kteří se rozhodují na základy vašich informací

vy jste přece tkyně státního úřadu

pro jedenu bezpečnost

který se ptám na citlivost

vlastně toho, co se obivuje kolem vás

a na kolik vy jste schopná z toho, rozpoznačuje všechno ok

no to jsme na jednou

nějak na vážno teda

ale já se toho pokusím

zhostit, ono

to záření má jednu dobrou

jednu špatnou vlastnost zároveň

my ho dokážeme

změřit a máme takové

technologie

na úrovných, které

z daleka neznamenají

žádné ohrožení

ale v našich

myslích, to je naše pravá

mosková hemisphere

je udělána tak, že jak mile

zaznamená

že někde bylo

něco naměřeno

tak

20% lidí zastengau

se zděsí

propadne panice

a vykoupí o devé tablety

v Lajkárnách

a děláme co děláme

tak to tak je, ale zpátky

k vaší otázce

Evropa, včetně Ukrainy

je pokryta sítí

5 tisíc

supercitlivých monitorovacích stanejc

a já nánov

těch půlpáte

mě se to děje

prakticky

od děctví, že se budím

v půlpátí

tak já nánov těch půlpátí vstanu

a podívám se na údaje

z téhleté databáze

a tam bych to viděla

ale musím říct,

viděli by to tam i kolegové

z mého týmu

dostali by takové a výzo

a kdybym mě kleplo

to se může stát, nikdy nevíte

tak při nejmenším se

ta informace o tom, že

radiační situace je normální

což doufajíme, že vždycky bude

objevilá na oficiálním

Twitteru

naše úřadu

Tím znamené teda všechny, kteří ještě zůstvějí

na X-ku, aby začali slyvávaš úřad

ale vy asi nemožete

být úplně

jak si možná cítlivá

v té svojí práci, nebo asi nemožete

prostor emocím, když vám začne

býpat alarm, tak jako, že byste

zvědomila a

zameditovala

prožila to

co to se mnou asi dělá

že teď tady bliká

ty emoce a cítlivost tam asi

nemají místo úplně

to nemají

nemůžeme si to dovolit

protože musíme

v první řadě zjistit

proč to je

jestli je to fakt

nebo jestli se někde zbláznila sonda

a

pokud je to fakt

tak začít

dělat věci

které máme do předupříprvené

a které

by ne měli

a

nesouvisí sestave mysly

prostě ten člověk

který se zabývá

tak zvaným krizovým managementem

tak musí v té chvíli

vystoupit ze své osobnosti

svým způsobem

mý popřít

a ještě na víci být vědom

že musí dělat rozhodnutí

rychlá

s nedostatkem informací

která se posléze

až to někdo bude hodnotit

s nohama na stole

vklidu své kanceláře

Ex Post

mohou ukázat jako špatná

a svým lidem říkám

musíte se rozhodnout

s vědomím

že to rozhodnutí posléze

bude pravděpodobně

poslouzeno jako

milné, špatné, nedostatečné

a že nás zastřelí za úsvitu

ale musíte se rozhodnout

To je hrozný čopný panik a rytný

můžete, ještě uděláte rozhodnutí

který bude blbý

No, ono

Ex Post viděno

když nejmáte dostatek

informací

které byste k tomu dobrému

rozhodnutí potřeboval

až stejně

se musíte rozhodnout

jestli ty lidi máte uklidňovat

a nebo přijímat nějaká upatření

tak

znova to zopaku

Ex Post viděno tam ty chyby

nalezeny vždycky budou

Dobře o tom věděl

Winston Churchill

Lidno

My když jsme

Ty zažíváš na sítích

a zažíváš z hlavní na Twitteru

Obrovskou vlnou hejtu

A mluvám, že je to v podopaku

Je to opravdu úkaz

Vlastně i když my jsme vydali

tady

příspivek s našimi hostkami

a hostem, kdy tam se objevil

Nenávisný

Nesnáš jim hostka

Ještě jednou mi tak řeknete

A konkrétně tam bylo to, co dělám

v debatě s chytrými lidmi

To už neříkej

Která dělá jsi co chceš, ale to je strašný

Co jsem chtěl říct

Ještě jste někdy byli na Twitteru

tak jste si asi všimli toho

že lidi

linde nadávají ať udělá cokoliv

Já bych tady chtěl veřenějí podpořit

říct, že to je hnusný

a odravný, nedělájte to

Děkujou víc

Dělá skvělou práci

V tom krůhu a bavit se s ní pořád o tom

Hlavně zdrhala z Twitteru

A na základě

Tady smrští

ty si smazala Twitter

Kdy si z poprvé

všimlá, že na tebe lidi reagujou

neadequátně

Možná definují neadequátně

Můžná ty si to definují

Já nevím, jestli můžu posoudit

jestli na mě reagují neadequátně

V porovnání

sínými novináři

Tak já nevím

Asi ty historické stopiny

adekvátnosti by se dali

stopovat

až do by, kdy jsem byla

v televizi a kdy jsem se začala obyvat

na obrazovce a myslím, že jsem

se snaždala pracovat do spodstívy

a stále jsem byla hodnocena na základě

v nějaké minulosti nebo toho, co jsem dělala

vřív, jak vypadám

a tak dále, tak to by se asi dalo považovat

za neadequátní, protože

jsem jinak splnila všechno to

jako předpoklady, protože abych to práci mohla

dělat si myslím, to byla asi

jedna noha toho problému, ale

nejvíc to začalo z daleka

když jsem se začala nějak vyadřovat

sama za sebe, když jsem udělala nějaké

autorské projekty, které

jsem chtěla, aby vedli

k nějakýmu ženskému osvobozování a

zdílení, nejdřív to byla

kniha novinářky, ale tam ten hejt nebyl takovej

ale hlavně teda podkáz krása pro vej

kde vlastně, že nezdílali nejrůzničí

s tématem vzhledů

a tlaků navzlet, tak to byla asi

největší velna, ale vlastně ještě jedna

Promiň tam si dostal přes držku

uhozovkák ještě předtím, než to vyjelu

a to si myslím, že fak jako to jsou

třeba momenty, kdy to od osobního

od sebe, protože viem, že to jsou témata,

který jsou v Českém prostředí relativně nový

jako opravdu nechci tady šermovat

amerikou a západem, ale jako opravdu

když se podíváte třeba na výběr kniha

které tam jsou tak tohle, jsou věci, které oni tam

řešeli před 15 lety a nikdo to

nikoho to už jako nezvedne ze řidletoly

ale u nás jsou to vlastně

stále ještě docelá nový témata, který hodně

irytují, který hodně popuzují

často lidi popuzují to, že to dělám

já nebo že je zpracová vám, já brze májí poci,

že na to nemám právo kvůli svým privilegím

který se snažím jako pojmenovávat

v těch projektech, ale prostě

tohle třeba je věc, kterou já se učím přijmout

protože chápu, že to třeba na někoho

takhle opravdu může působit, že

já konkrétně bych neměla

tohle témat zpracovávat

ale nesmí mě to zabrazdit v tom,

abych do toho šla znova

proto jsem vlastně z toho Twitteru odešla

že mě to oslabovalo, oslabovalo to mojí chod

a vůli dělat tyhle projekty, který si myslím,

že jsou v českém prostředí potřeba

a stejně jako se jiný novinář

které je ekonomice, váce na Ukrajině

krizy bydlení čemukoliv

tak já se kromě všechny všechny

Všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny v

Všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny všechny v

měla všem těmi historickým prejdům tomů jaká je současná situace a třeba pomáhala opravdu tu situaci posouvat dál,

jako svým projekty, ale i jako tou mírou vědomostí, kterou o tom tématu mám, a mě opravdu pomáhá každá kníha kdesi čtu, že se tohle že nám dělo ve většině částí světa,

prostě, nebo samozřejmě jsou částí světa, kde se dějo obrovské zvěrstvá, které je vůbec neleze srobnávat s tím, že mě tady nějaká parta

pravěcových konzervativ ců, jako pravidelně kopé dozat na sítích, ale skrátka, že se tyhleti i konkrétní modely

byť třeba ještě nebyli sociální sítě, ale děli se skleze bulvár, skleze časopisy,

když se podíváte na 2. volnu feminizmu v 70. letech, těm, že nám se dělo úplně to stejný,

akorát znikali karikatury, znikali veřejný na něj pomouvační kampaně a tak dále,

že mě pomáhá vědět, že je to tady s námi už dlouho.

A že ano, že se to opakuje, bohu žel, ale mě to konkrétně pomáhá v týmojí jako skušenosti.

Mě se líbí, že ta, ne líbí, ne líbí se mi to, ale jak teď poslouchám, tak je z toho prostě zjevni,

že ta dynamika útlakuje všude stejná, ať se to týká jakýkoliv menši, nebo jakýkoliv lidí,

kteří nenabírají stejných práv, jak všechny ostatní, nebo jako nějak nějak většina.

V něčem, pro mě, jenom tě do toho skočím, protože to opravdu poživu za důležitý.

Já v něčem mám mnoho privilegí a v něčem jich zase jako nenabívám práve,

klo tomu splotnickým útlaku, a je dobrý, se myslím, pro každýho človeka se tohle jako se řadit

a na základě toho nějak prožívat třeba ten svět i okolí.

Chciel jsem jenom dodat, že novinář, který se vynuje ekonomice, tak je to novinář,

novinář, který se vynuje dopravě, tak je to novinář, novinářka,

který se vynuje feminizmu, aktivistka, novinář, který se vynuje kvír tajematům,

ale jesám kvír aktivista, jenom, že nejsme na Twitter, tak si můžu tady dovolit svoj názor,

aniž by na mě lidi zatím házali.

No, je to pořád ta míra kontroverza, která tyhle tajemata,

jakýkoliv menší nový témata vlastně provází,

spolu jako s velice stále ještě silnými nerovnostmi,

které prostě v čestká spoležnosti přetrvávají byť,

ano, jako tradiční prostě názory lidí,

že už jsme to před se všechno zvlády, protože máme volební právo a tak dále, a tak dále,

a že nakandidovala na prezidentku neopradu to nestačí a spoustu žen,

právě velice silně znevýhodněných v čestká spoležnosti ekstremně stráda

a nemají skrátka, kde najít třeba systémy podpory,

a i to je tém a feministické.

Lindo, a možná teda i celé svou jepe se zeptám, museli jste se teda tím pádem obrnit

v momentě, kde teda na vás lidi reagou, tak jak jste právě teď bobsali,

tak museli jste se tu citlivost posunout někam, kde je třeba já jí mít, nemusím,

a to vracím k tomu tématu, to těž.

Myslím, kdo nášli.

Ješli můžou v roce, jste se spoležit nás dva i jako kamarády trochu,

protože myslím, že to, co mě pomáha, je stíkat se s lidma,

kteří zažívají něco podobnýho to, co já.

To znamená zdílet tu zkušenost, kterou mám s někim, kdo tu zkušenost má taky.

My jsme se s Lindou několikrát viděli po různých shitstormech

a různí věce, který se týkali nějaký věcí,

nějakým ideálního obrazu a toho, že nás lidi útočí

a vlastně jsme se to prožili spoločně.

Myslím, že nás taky hodně zblížilo.

A to je třeba jedna z věcí, která,

myslím, že člověku může pomoct.

Nás dílet tu zkušenost, Honza terapie s dílením,

myslím, že funkční model.

Můžeš, že mě napadá jedna věc,

když se nechtělaš něco dodat pro mň.

Já jsem zvyklad.

Člověka adaptivil ní tohle.

Když se mě výtěk ptali, kdy...

Spojím ty vaše dvě otázky.

Jedna teda, když jsem musela se obrnit a druhá,

když jsem jako zaznamenala tyhle projevy.

Mám pocit, že vlastně nejvíc v pohodě, řekněme,

dle nějakého spoločenského očekávání,

pozice toho, jak na mě nahlíželi lidi v práci

i lidi kolem byli, když jsem žádnou citlivost neprojebovala.

Mám pocit, že spoločnost nebíhodňuje citlivý lidi.

A nejvíc se mi dařilo v momentě,

když jsem byla tak zvaněn na okon, nejvíce obrněná.

Takže to je taky jako další, důležitá robina věci.

A vlastně až jsem si spoměná na jednu věc,

když jsem odešla z české televize

po nějaký mentální i fyzický pauze, kterou jsem si tam zala.

Tak to byl vlastně taky obrovský shitstorm.

Na jedný straně byly lidi, které byly hrozně rádi,

že jsem něco takovýho řekla a to znamená už nemůžu.

Prostě beru si volno.

A na druhou stranu byly lidi, který to vůbec nechápali.

Byla jsem absolutní sněhová vločka, ufňukana.

Privilegovaná holka, což jako chápu,

že tak někdo může vidět, na druhou stranu pro mě bylo důležitý

z mou právě privilegovaný pozice říct,

že se někdy necítíme dobře,

i když prostě moderujeme z právy v televizino.

A to byl vlastně taky ohromný, ohromný hejt na tohle.

Takže teď jsem jako trošku spojila víc tema dohromady,

ale skrátka tam myšlenka byla taková,

že fakt jako nejvíc se mi dařilo v uvozovkách

a nejvíc jsem byla oblíbená momentě, kdy moje citlivost

byla jako pouze moje,

a nikomu se mi neříkala, a nějak jsem s ní nevycházela ven.

Nestavala se z ní zranitelnost.

Okej, Filip, jste chtěl pokračkovat?

Ne.

Aha.

Dobře, prostě nemoderujíš teďka.

Ne, já už jsem to vzdal tady.

Já už to vzdal, okej.

Dobře, tak já se ještě nevzdám, huli vám,

díky, že jste přešli.

Zkusím zjistit, jak moc jste citlivý, o.

Uplně takovým tím nejrhoduším způsobem,

co napadne dítě.

Jak často pláčete, Honzov?

Ford.

Já vím, že ty Ford.

Honzov.

Filip to chtěl hodně říct, prostě.

Můžu ještě něco dodat k tomu, co říkala?

Můžeš, můžeš.

Já si to uží to modernovaní.

Ne, ne.

Nevadí to, nebo já to klině...

Krátce můžeš.

Jo, mě jako napadá z toho příběhu lindy,

kdy vlastně říkala teď,

abych tě správně citoval,

že vlastně nejé oblíbenější byla v momentě,

kdy ukazovala nějakou sílu,

kdy prostě byla obrněná,

neukazovala citlivost.

A jenom jsem počel komentovat, protože

můžeme od lidí, které jsou někde vidět,

maj to privilegium, že jsou vidět,

tak vlastně my očekáváme,

že oni nám budu ukazovat,

jak se ta necitlivost,

nebo to není necitlivost,

jak se ta síla vlastně dělá,

protože my víme v někde ve vnitř,

u sebe v hlouby duše našeho tzv. intrapersonálního světa,

že jsme prostě velmi citlivé osoby.

A vlastně chceme někoho,

kdo nám bude ukazovat,

dobrý tohle já unesu, tohle taky unesu.

A my pochopak milujeme, obdivujeme,

protože vlastně nám dává nějakou jistotu,

že to de, že nejsme s něho bývločky

a že nejsme za smoz přecitlivý,

přecitlivý, ale my všichni smezcitlivý.

Jo, a že vlastně bylo by fajn

začít ukazovat tu citlivost.

A spousta lidí,

jako těch mladých generací, to začíná dělat,

je na těch sociálních síních

a jinde začíná ukazovat, že jim není doprěž.

Je prostě natučit tiktok videou, kde jsou smutní

těm svým vrstevníkům.

Je mi prostě smutno, jako vost big deal

a dojdál.

Ale ta reakce je často velice tvrdá.

Takhle jsem třesně třeba dělala rozvoř

si spěvačku Amelie Syba, kde ona mluvila

o věce, o kterých je zpívá.

Potem je náhrně, je to obrovský talent.

A samozřejmě nest, cela překvapivě

dostala ohromnou velnou hejtu,

která ji samozřejmě logicky nechci o to mluvit,

že nemám svolení, ale prostě

samozřejmě nebyla absolutně příjemná.

Takhle my

vytlačujeme citlivozveřeného

prostoru, protože kdokoliv to udělá

a dostane takovou hle půžbek

zpátky, tak jsem mu do toho samozřejmě

logicky znované. To jsem právě chtěl říct,

ale Linda to řekla za mě. A odnovím teď na to

otázku, že kdy pláču,

já se umím vracet.

Často.

A je to příznak citlivosti? Do učitě.

Já bych řekl, ani netak citlivosti jako

lidství, protože ve mě se něco

kumuluje. Já mám nějakou práci,

která je prostě občas náročná.

Něco se mi také samozřejmě děje.

A je fajn. Je to součást

nějaké do spilostí nebo integrity

člověka, že si prostě dovolím

nejenom přicitlivost, ale dovolím si

smutek, dovolím si na sebe působit.

Já jsem hrozně kotátkovi zvířátka.

Že já si prostě postím na

YouTube a pouštim si videa,

který jde se, kde jak

s Indii, nebo s arabskýho světa, kde

jsou ty prostě pomlácení zvířata

a pak je nějaký do zachraňuje, musí je zachrání.

Já nejsem tyran,

já nežeru masou 30 let.

Jako vůbrako, teď ten

viděl, u posledního videu, kterého

jsem vůbrako pustil selzu, bylo,

že prostě nějakou malý kůzle,

někdo polil prostě asfaltem

a nechali ho tam, někde prostě

jako v Indonézi a hodný lidé

z NML8 prostě našli,

dálebo tam, já teď vidíš to video

jako tam čistěj, bo to asfaltu

a on pak tam přeskáče,

jaký celý šťastný a jen dam

že jsou i hodný lidi

takže u toho hodné já si dovolím

jako plaka.

Takže se prečetnému to mluvíš.

Ale pak mluvíš ho hodný knižky

pro děcku.

Tak mluvíš.

Lindo, jak ty to máš plakáním?

Sou takový dva předny v měsíci,

kde pláču z pravidelností,

řekněme.

A to máš jako v kalendázi.

Já ti to pak vysmětlím.

Já ti to pak vysmětlím.

Já ti to pak vysmětlím.

Mám takovou aplikace,

která mi to díky ukáže, kdy budu asi hodně plakat.

To jim pak řekneš, když tady.

Já ti to pak vysmětlím.

Teď se myslím,

s mějí asi všechny osoby

ženského pohlaví tady v sále.

Ne, to jako to je fakt,

to jsem opravdu extrémně přecitlivělá

a velice

jsem jako pišná na svýho,

když manžela, že to zvládá,

a potom mě

rozpláče často hudba,

film nebo i jako nějaký třeba

běžní situace, který zahlídnou

v tromboji, ve vlaku.

Ale není to řekněme úplně na dení bázi,

řekáme, že břečím trá tři krádo týdne.

Zruba.

To je celá dost dano.

Já nevedním.

Pláčka?

A ty půl rok 97,

že se na posledy uroněl se.

No.

To bylo asi

ještě

černo byl.

Kroč.

Já to řeknu jinak,

skoro si nepamlátuju,

když jsem na posled břečila,

protože já nejsem

pláči na chylná,

což já si nějaká predyspozice.

Což neznamená, že nejsem smutná,

nebo že jsem mnou neclou má

emoci, ale neprojevují pláčem.

A jaký projevujete?

O, třeba

tím, že seru projít.

Ale to už to řešite.

To to už jako řešení, ne?

To je projev emoci.

To je reakci.

A ten smutek se projevoje jak?

Kam, kam, kde?

Když tam je? Co, co to je?

Děláme to dobře honzo?

Ne.

Mět je trochu smutno,

že jako to je trochu

její věc.

No

můj stav mysli není dobrý,

není takový, že jsem v pohodě,

ale jak to mám i na Honzo?

Ne, no něco to dělá stěle.

Je může se své ře lude kstáhnout.

A nevá se toho neplačíme,

nebo pláčiví chvat.

Ne, já se to snažím vyskoumat,

co by to mělo být

projev toho smutku, když to není pláč.

A máme tedy terapii.

Je to skupina lidí, která se prostě

neprojevoje, pláče malé cítí smutek,

samozřejmě, že vlastně někdo

tady jsme.

Jako jsou lidi, který necítí

nikdy smutek, kdo mě zajímálo.

Někdy smutek?

Existujou určitý lidé,

který mají tak zvonový asociální

poruchou osobnosti, to zemná

jako trochu psychopatickou,

který úplně některý,

některý jako smutek, což je tam chlapce.

Ne, ne, ne, ne pohodě, jo?

Prostě teď teď teď teď teď

ty emoce projevují opravdu hina.

Já na to odpovím trochu odborní,

my jsme si dlouhá leta mysleli,

pol ekmanu to dál dohromady,

že my jako lidstvo máme nějakých

še základních emocí,

který nějak projevujeme

a projevujeme a projevujeme

a projevujeme a projevujeme

a projevujeme a projevujeme

a projevujeme a projevujeme

a projevujeme a projevujeme

a projevujeme a projevujeme

který nějak projevujeme

a projevujeme je úplně všechny stejně.

Dneska víme

a moderní sociální psychologie

ukazuje, že neměl pravdu

že projev emocí je kulturně daný.

Jeho, že my se učíme,

že nás v rámci socialezace a výchovy

nás někdo,

nás někdo, já ty tedy...

Tohle je tohle emoce na štvání,

Filip pro...

Trošku překvapení.

Ale že prostě se učíme

jak ty emoce projevovat

a vlastně to, že

nějaké kultúře projevujeme smutek

takže pláčeme, nebo máme

očnivíčka nějaký udělaný

obočí něco seděje, něco seděje v mimice

a tak dále tak vyní kultúře

kdyby viděli fotku smutního člověka

tak se řeknu cumu jako, že

že to je hrozně veselé.

Takže to, že povídrávoval cítí

jako kulturně jinak?

Nenem kulturně, ale ona opravdu dyspozičně

může být, že já vlastně nechci vůbec

nechceš?

No nechci, protože to je

protože neplatí.

Zlatí

nikdy nevíte

na danině případu jako ukazují, že bych potřebal

a my všichni bychom potřebovali vědět

jsou všechno, jak vlastně

schovává v daně, co je prostě

nebo Honza, nebo Linda, nebo Filip, nebo Více

čeho je poskládaná

o psychologického základního nastavení

ale naše osobnost je založená

na tom, jaké máme skušenosti

co se nám v živoutě dělo.

A proto

občas si dělat někdy srandu z toho,

že dana, jakože neprvě emoce, je pro mě

hrozně hrozně cítivý

a neraží by řekl, ale tech hlapci ticho.

Že to není hejství, že dana to ústojí

ale kdyby to...

Je vám to nepríjemný, že se o tom bavíme?

Vůbec.

Proto říkám, že dana to ústojí.

Ale někdy je to

vlastně

zavád nějakým hodnocením

a je to rozhodně neemplaticky.

A teď to není je proti vám, je to jenom využívám

tohle situaci, že to může být někdy

jako hodnotící, můči tomu dvímu člověku

a teda fakt ne.

Já jsem si jen mezi tedy

mojí milý vymyslela

příklad, kdy já projeví extrémní

emoce a je to

poměrně zřídká mojí kolegové, to

vědi, já mluvím, poměrně

co mi přírodá

nenadělila na výšce,

to mi nadělila na hlaset, tak to bývá,

že přírodá směruje

krónováze.

A mojí

kolegové

dobré vědí, ale moji kamarádi

přátelé blíjství,

že dokud živou

tak jsem v pohodě.

A jak začnu můvit

potíchu a artikulovaně, tak je

extrémně zle a zabiju.

Jsem rád, že je čít.

Převíšlajte o tom.

Sedíš vedle, tak daj pozor na hlaset.

Jenom chci říct, že zvučný

hlas náte všichni, třebi včetně, tebe Honza.

Ano, a jenom chci jít, jenom chci jít, mám

úplně stejnou reakci jako dana,

když je jako taky z tichnů, tak se všichni hrozně začnou bál.

Já jsem dělal o tásku tobie,

ale já ti vy nechám ještě

proč mluvit dal.

Já jsem ti o řík.

Já jsem jenom mysledět,

že cítlivý lidem

ve společnosti

jsou často v nímaní

jako slabší,

jako psychicky labilní,

jako někdo

není schopný obstát

v nějakého konkurenci,

že se ze všeho hroutí.

A mě zajímá,

jestli je to tak, že opravdu se láhávají

a nebo je to tak,

že celhává ta společnost,

která to vyžaduje.

Filipem, můžu opřesňující otázku,

myslíte, cítlivý

nebo projevující city?

To není to samý totiž.

Daná je to práv.

Tak řekněme, projevující city,

protože jsou cítlivý.

Otevřeně ciklivý, to znamená

mluvící opřímně cítlivý.

To je prajevo, jak jsem o to mluvila,

předtím, že jako já jsem byla cítlivá,

takže to je asi něco jiného,

když o tam mluvíš, třeba našem případě.

Cítlivý lidé projevující cítlivost

skrzé příznake cítlivosti.

Wow, on to co na to říkáš?

Jaká byla botázka?

Jestli je to ten systém, který...

Je to obojí,

je to obojí, my opravdu můžeme

jako psychická labelita opravdu existuje,

je to symptom něčeho

a opravdu někteří lidé se vložně hroutí,

třeba součá se s trijonský podruchy osobnosti

je přílišná labelita,

že vlastně na nějakej veľmi obyčejnej podně

triagu veľmi přecitlivý a letím půtám

nějakou pozornost a něco vyžadu.

To jsou ty moje dva předny v měsícino.

Takže má rád unor.

Čiho je příznak, když si ty klapenoha?

A kres...

Že to třeba nechci úplně být,

ale poceňí také ještě trošku...

Ale...

Za lekou větší části

je to a vlastně Linda,

ale i Dana i vy se na to poukazovali,

že ta společnost na to není připravená.

My jsme prostě na výkon orientovaná společnost,

tak zvaně analyticky orientovaná společnost,

več děláš biznes,

a že jsou části třeba nějaké korporace

a tak dále, tak tam pravdě

bude nějaký manaženom, manaženka

pro tobe opravdu nebudu chtít,

aby zbyl emotivní.

Není to o nějaké citlivosti nebo přecitlivolosti,

ale je to o emoci

projevujících lidách.

Jo, tak a vlastně to se nevyžaduje,

protože tvoje emoce vyvolá mojí emoci.

Emoce je jedna z nejnakážlivějších věcí na světě.

Jak my tě seš smutnej,

je to jsou smutnej v rámci nějaké kultury,

tak já okamžitě začnout na to nějak reagovat.

A bude nenávisně

jako v rámci obranýho mechanizmu.

Bože nechci byť smutnej, mámecký den

a hrozně rozčlejí výtku, že ty seš smutnej

a já to musím kruci vychzrešit.

A nebo ve mu, nechám se nakázit

a se začnout být smutnej taky,

na začnout taky plakáza a začnout se tě vyptávat

a tak dalé, a tak dalé.

Prostě to odvádí pozornost.

Náš mozek je mašina na emoce.

Cochli vsta tam děje, tak se prostě děje kulě nějakým emocím.

Proto my na to reagujeme.

A tenhle systém,

ten kapitalistický systém

je vlastně danej nebo nastavený

a na to neukazuje moc emoce,

neprojevuje, protože je to nějaká slabost,

protože ukazuješ těm druhým lidem

co je pro tebe emotívní,

co je pro tebe ten spouštěč

a on to může zneužít nebo využít

a vlastně třeba v obhodě se to

vůbec nehodí a my se to všechno učíme

a boužil to přinášíme do těch

soukromej životů, který máme

a vlastně třeba mít klienti

na pár vých terapích se hrozně překvapení.

Když oni přijdou a teď tam má nějaký téma

a jsou zvyklí ty věci řešit

a hodiny a hodiny

tam si povídá řešej

a přijdu pak na tu terapii

a taky pomožte nějak to nás za nás, věřešte

a já jim tam občas říkám, občas je sklamávám

a všichni mý kolegovej a kolegini

sklamávaj s klienta říkaj

některý věci nemají řešení

některý věci

přeře ten stach

protože ten stach

prostě je založené na nějakých nevědomých principech

má ten tytulek

ale nejenom jako intimní stahy

ale jakýkoliv, kamerácky, kolegiání

je tam spoustavěcí

který prostě nejdájí se vyřešit

nebo nejdájí se vyřešit hned

je to velmi jako komplikovaná věc

a ty, že projevíš ty emoce

tak mi to hrozně komplikuješ

takže je to opravdu systémový

a vlastně to co říkala Linda

když povídala o tom, že začnete studovat gender studies

na to opravdu

opravdu veliký konotace

s genderovým stereotypama

tak

no má

a zároveň do co spopisuval

z nich hrozně nezdravě

neprojevujte emoce prosím

děkuji

v konce technologie nebo v terapii

když se pavímo nějaký emoci i inteligenci

tak vlastně jedna z nejhorších věcí

co v součástí inteligence

taková velmi rychla definice je

zapojit emoci do svých myšlení

a kam tě mířím je

že vlastně jedna z nejhorších věcí co můžu udělat

nebyl mi proti emoci

inteligentní potlačovat

co vše jsou učástí hřích kultúry

a protože když je potlačíš

tak je vlastně pořivý vás zaživá

ale někde vylezev jako zombi

a ten termin je zombí emoce

že vlastně nejen dojde k nějakému skratu

a někomu dojde do držky

nebo utečeš

nebo se strašně rozpláčeš

nebo máš panickou ataku

vlastně vezmeš sabatik

a nebo jsou lidi který si použijí

a jelkovatřát na tebe zabere

na mě to zabíhá

hodně jsem mluví o přecitlivělých lidech

přecitlivost, přecitlivělost

přecitlivost trochu implikuje to, že

já nevím, já to slovo

jako nemám rád nevím jak to máš

a osobě celý život říkám, jsem přecitlivěl

abych byl safe a má to negativní konotace

ale z ní to divně

ale chtěl se zeptat, co jsou ty varovný signály

kdy člověk pozná, že je hypersensitivní

může mu to vlastně ubližovat

a kdy je prostě jenom citlivý a je to ok

a jenom ta společnost mu nedává

možnost dělat svoje emocie

hypersensitivita

mě vlastně vstupuje do mýho životu

takže nad tím nemám nejenom kontrolu

vlastně ať se snažím

dělat tak zvanou sebe regulaci

to znamená umět mít ty emoce trošku pod kontrolou

jo třeba je pro někde

ukázat

projevit, prožít, někde v nějakým

bezpečním prostředí

to ta hypersensitivita nedovoluje

a vlastně já to nemám

nechcíc pod kontrolu, ale nefunkuje tam ta regulace

tak to je jeden

z nějakých

z nějakým symptomům, který já můžu

prostě použít a vlastně říci

dobrý tak není, který věci se hypersensitivní

pozor, my všichni máme nějakú hypersensitivitu

jo, jde o to

na kolik věcí

a jak moc často se mi to děje

my všichni v této, co se

posloucháme, díváme se na sebe

tak jsme na něco hypersensitivní

jo, já na to, že se ubližuje zvířatům

jo, třeba, a vuprejku hypersensitiv...

Já na to, když mi ní nechám modernovat

jasně, to mu rozumím, to je prostě strašný

voser

a jsem rád, že se ti to neděje

že si to začíde, že se ti to neděje

a že se ti to máš jako...

Já si prožívám emoce mimo po to

jasně, jasně, jasně

tak na to jsem sensitivní a vím, že prostě

nemám to pod kontrolu, já prostě okamžitě do duagrese

a chranuji už zvyřátka

já jsem skoupný třeba zastavit ten kamion

s těma prastatama nebo z krávama, které jdou na jadka

jo, že tam blikám na ty lidi

jako ukázují, že pro bohá, přímo je pak dochází

to utrpení těch zvířat

jo, ono to z ní vtipní, ale pro mě to hroznit blížitý

ale mi všichni tady máme nějakú hypersensitivitu

opravdu a může by jedna nebo dvě

nějaký témata, odborně třeba

nebo odborně, nečka jsem ho od spod

a je velmi důležitý ho znát

protože tepre po tom

já můžu proaktivně k tomu nějak přistupovat

což hypersensitivní lidi, který má těch citivostí víc

tak oni ví

je to součást jich terapie

že se učí poznávat

jaký tyho spoty prostě mají

a učí se mentálně s tím nějakým susem pracovat

jo, co s tím můžu dělat

učí se nějaký jako nástru

a mluvíš o takový tom, jak se tě zali je horko

když něco vidíš a potřežíš co dělá

nebo vyplaví se nějaká emoce

nebo něco, co vlastně říkáš si

božek, kde se to vzalo

spoustatěch citivostí je ale i nějakýho nevidomího rázu

kdy já to vlastně nedukáře třeba rozpozna

a je to jenom podprahový

jo někde se v roztřát můj příběh

můj tátach lastal celý život

a rozbíel věci, když byl ožeraly

a já jsem netušil dlouhá leta

než jsem všem na svou prvém terapii

a než jsem začal dělat terapii

jo, že vlastně když se trhá číšní

když byl nádobí, tak je potom bylo

strašně smutno, jako třeba dva dny

a byl jsem vyklepanej

hrozně jsem se vál, byl jsem našechno

to je hodně práce, než člověk

uvidomí ty pojď měty, který vždy

no jasně, to věc ne

a nejenom terapie, ale ta práce na sobě

nějaký vlastně sebe rozboň

nějaký sebe uvidomní

odborný termín

tak tohle to trvá, že prostě

já potřebu prožívat nějaké věci

a k tomu, a k tý citivosti, jenom to dopovím

si náš kapardou. Já jsem jenom tě ořitný,

mi tady v hlavě jede, že sebe uvědomění

z ní trochu EZO, na jelindo.

Jsem v tom EZO s tebou, nebo

hodně.

Ale jenom dopově, už

mlučím, je nějaká sebe reflexe

já prostě potřebuji umět

mít k sobě nějakej přístup

a umět si dáva ty otázky, co se mi to děl

nebáce z toho smutku, nebáce

s tých emocích zeptace, proč jsem teď

měl vztek, kde se to jako v zalu

a učit se to pojmenovávat

a byl pomod.

Když si mluvil o tom hot spotu,

tak víte, vy dáme, kde máte ten

svůj hot spot, myslím jako

v souvislosti.

Teď si nám konečně hodí,

kdy červený gauchčer.

Z tím, o čem se bavíme,

to znamená, nějaký místo

hypersensitivity.

To se zeptal

Danny Drabové,

kde má svůj hot spot.

Je super.

Teď jak z toho ten,

definuj ten hot spot.

My rozumíte, ne?

Rozumím, mě se úplně rozvybruje

střed těla, když.

Když my, třeba,

nějaký

nebude to náhoda asi.

Když mi, třeba, nějaká

osoba typicky můž

říká, co mám dělat,

že by to udělal lepé,

a že já moc nevím, jak na to,

i když třeba vím, kolikrát líp, než on.

Čátej můj hot spot.

My to rádi říkáme, nebo oni, nebo my,

to je strašně svožitý témap, pro mě.

Vlastně i obecně, když mi lidi říká,

co mám dělat.

Já nechci opakovat u potázku.

A bude to, a ta odpověď

bude veľmi,

veľmi neko originalní,

protože já mám

hot spot,

stejně jako honza teda.

Nesnáším,

když se bližuje živému tvoru,

který to neumí pochopit,

a neumí se bráni tadekvaně.

Fakto nesnáším.

A tím pádem nesnáším, když se

ubližuje z výratům,

protože oni to nikdy nepochopí,

tak mě jako děti,

já tady abych nebyla úplně necitlivá,

tak mě taky vadí, když se ubližuje z výratům.

Já nemám mikrofonu na mě taky.

A mě vadí i těm dětem,

že když se ubližuje.

Ještě se tam honci na jednu věc,

odkut teda cyklivost pramení.

Je to něco, z čím se rodíme,

něco, co nás, prostě.

Můžu být totálně necyklivý,

jako 100% necyklivý člověk?

Ne, ne. I ty jakože rádovi psychopatí

jsou na něco citlivý,

třeba na nějakej úspěch, na nějakej obdiv

a tak dále tak tam nějaká citlivost je.

Ono se odvorní už nesmí říkal psychopát,

ale prostě člověk s nějakou poruchou osobnosti

a sociální ta jedno.

Ale je to obojí výtku.

Je to obojí, že já se s nějčím rodím

s nějakým a despozicema,

který potom v rámci výchově,

v rámci vlivu prostředí a okolí

výtu a vytváří v nějaký citlivý místa.

Nebo ten hotspot,

to citlivý místo se může stát

kůli nebo díky,

to je obojí správně česky,

nějakýmu zážitku, který jsem

bude traumatické, nebo extrémně šťastné.

A zapíše se mi to do mozku

tak strašně silným způsobem,

že prostě, pokud něco podobného potkám

ve své dospělosti,

tak prostě na to reagujou velmi podobně

jako ten kra.

Na závěr si ho našel.

A mě by zajímalo

Linda Honzo a paní Drabová

vaše

ne, ne, dobře.

Sídím se veloučená s kolojty.

To bych strašně nechtěl

výtu našel si Daněn hotspo,

mám je tam

na závěr si ho našel.

Na závěr si ho našel.

Dobře.

Dano, Linda, Honzo

jak by vypadl, protože ty smluvil o systemu,

který nechca ve kompleci cítlivý emotivní.

Jak by vypadala vaše profesé,

vaše oblast, ve které se pohybuje te,

kdyby

byla cítlivýši.

Co by je to přineslo?

Dano.

U vás asi teda problém.

Myslím, jako by vaší oblasti ne,

u vás konkrétně.

Problém by to nebyl,

ale moje profese

je pragmatická

racionální technická,

což ale neznamená,

že můj tým

nemá místo pro city.

Linda.

Já bych si hrozně moc přál,

aby media byla cítlivější,

nejenom ve svých vlastných řadách,

myslím, že jsou

posuny v poslední době, který k tomu směřují.

Ideální to není, ale

zase máme nečem pracovat.

Přál, abych si, aby, třeba,

management media, který s mném vlastní

zkušenosti cítlivý úplně nebývá,

sanřeně vím, že ta jich pozice je velice těžká,

že musí prostě rozjet každý den

noviny, televizi, velké medium.

Rozumím tomu všemu,

přesto si myslím, že kdyby se třeba

více delegovali některé úlohy

a tí lidé neměli tolik funkcí,

ale prostorprocitlivost vznikl větší.

Takže si myslím, že když to vezmu zhorá,

tak tam už jehnet větší prostorprocitlivost

i mezi námi

novináři a novinářkami samotnými

bych si přál, aby ta citlivost

byla větší, abychom

si míň záviděli,

míň

koukali na

druhé úspěchy, či neuspěchy,

abychom dokázali,

třeba na tu profesi nahlížet víc kolektivně.

Zám v tom mám účetě mezery,

že to není jako, že

pojmenová vám slabiny ostatních,

ale i ty svoje.

Přál abych si, abychom dokázali

lépe zpracávat třeba

témata, která spoločnost

vnímá jako citlivá a kontroversní.

Třeba ty, o kterých

jsme mluvili spolufilipe, a která se

s nějakým zkusujem snadoufám snažíme

citlivě dostat do veřejného prostoru

a úplně je na té

nejspodnější, ale nejbližší

a neniterníší úrovni bych si přál,

abych i já mohla být citlivá,

abych mluvila důvěřovat lidem

kolem sebe v té profesi

a tím byla třeba mní i lepší.

Vlastně ta otázka je taky potnáno,

měly by být terapeutí, psychologové,

psychiatrzy citlivější, chybí tam

takové otázka.

Teď se to trošku zamotal.

Překnu pro oč, protože

jasně, jo.

Psychoterapii jako taková je

obor, který pracuje s citlivostí

a s těma nejancema

u těch svých klientů a je na tom založená.

Takže já vlastně pracuju v oboru,

který velmi

využívá je to jeho názor, všímace citlivosti

u mě

všímace nějakých, kteří káznout přenost

a proti přenost něco, co seděje, mizináma, dvouma

a na to být opravdu jako velmi citlivý.

Na druhou stranu existuje do dnes

spoustá lidí, který jsou

citlivý na nějakou terapii,

ale boužil nejsou citlivý na to,

že i tatle profesé potřebuje třeba vzdělávání.

Je prostě to, že jsem před 20 lety udělal výcvyk

a pak před za mnou přijde

klient, který má nějaký nový témá,

který se kterým jsem se nepotkal,

tak můžu být velmi necitlivý v reakcích.

Vys příklad

přišla za mnou takzvaná polykula,

to znamená lidá, kteří žíví

v polyamoryckém vztahu

a přišli za mnou a prostě obješli

když jsou ty, jako že párují

a řekli, my řešíme témá.

Polyamorycky a tak dále, a tam minimálně

viděli zvednutí v obočí a řekli

no tak tohle, no tohle, jo.

A tak dále, a nebo, jo,

velmi necitlivou reakci. Takže bylo by fajn

vlastně být citlivý

na nějaké požerafky týle doby

a na vzdělávání to, že ta psychologie

je prostě velmi živý obor

a každej týden, každej

každej měsíce odklívají nová, nová témata,

to mě důležitý, abych já o nich viděl.

Takže jenom tohle mě napadlo,

ale jinak ta profesiáko taková

je prostě na citlivosti založená.

A prostě jsem říkal, že to zamotal

protože spousta lidí, protože třeba jedno

budovej psycholog nebo prostě psychološka

a psychiatr, tak prostě občas

díky nebo kvůli sví práci

prostě mají třeba jednom 15 minuna

klienta, nebo na pacienta, rozumíš mi.

A tam učitá citlivost může chybět

a tyto ne myslím, že to je z jejich

měl, že byť sami nechtěli být, ale prostě

budne mají část, nebo ten obod je to medicíná,

chci a psychiatr je, tak to může

být občas někdy velmi necitlivý.

Ale jako psychiatr je takový,

který z nám já a mám zkušenost,

tak jsou to prostě boží lidi, jako skvělí.

Děkuju, že jste to rozmotal.

Já jsem ještě zeptám publika, kdo z vás

považuje za citlivého člověka, kdybyste

mohli svednout ruce.

Dejte ruku dolůvy,

kteří byste řekli

jinak

a zůstali s rukou nahořeti,

kteří jste rádi za to, že jste citlivý.

Že jsme rádi.

No, já mám ty komplikovaný v otázku.

Ty, což můj mikrofon, já jsem ještě

chtěl položit u otázku. Co tohle znamená?

No, že tady máme skvělí lidi,

prostě, který jsou citlivý a jsou rádi

a pak tady máme lidi, který trhá

ve svě introverzi, nebo ve svě potřebák,

nechtěji byjí prostě citlivý a nějak se pro to rozhodli.

Já jsem spokoj, já jsem takové dobrý.

Tak to je dobrý. Děkuji, jo.

Když to uzavřeme, citlivost je dar

a nebo slabina.

V obojí podle toho, jak se to vejme

a podle nějakého kontekstu, ve kterým se projevuje.

Lindo, ta sama otázka.

Já nečíkáš šala moun.

Názor na to se mi přelevá, řekněme

v účitých fázích mého života,

ale spíš bych řekla zatím

za těch 30 let, co jsem na světě,

že jsem za svojí citlivost ráda,

že mi víc přináší než ber.

Citlivost je dar, úplně jednoznačně,

protože nám umožňuje

a s poniáto tak vidím,

nějak s tím světem nakládat.

Děkujeme moc.

Já myslím, že

zlarem tomu, že jsme rozbedli

s pěti mikrofonů. Kři.

A že jsme zestěli, kde máte ho spoty,

že je často ukončit,

moc vám děkuju.

Naši mi ho jste vyledaná drábová,

Linda Bartosová, hendarínke.

A Filip Kotebak,

a víteš svoboda.

A ten pán, co dál,

dějí Honza Simka nějče,

Deniku N, prosím vás.

A tohle byla tisíca epizoda

studio N.

A moc vám děkuju.

Jste údesný, jste údesný.

Už můžete přestat.

Já to děžíš, musím ještě říct,

naslišenou zítra.

Já bych na nějakou jí zlivou poznám,

ale nechám cít pro sebe.

Ne, já nebož zdežovat.

Myslím si, že ten lhle reakce

mluví za všechno klucin.

Kde víte, jak?

Já jsem Honza,

taky jsem Senka,

taky jsem citlivý kluc,

a mimo úklad mě být citlivý na Čísla.

Takže

dneska slavíme faktu tisícovku,

je to tisící díl,

Filipé příšte, než bude říkat

dvou tisící, jak bude dvou tisící.

Takže

u nás, když padne další

tisíc předpatitelu, tak se nosí dord.

Tak jsem myslím, že

dneska se založila dobra

díly studia N.

Takže k tisícovce dord

a já vám řeknu ještě jednočíslo,

jsem na ně fakt citlivý,

tak

zruba za měsíc

tyhle dva pánové budou mít

na svém

bedrech, triku, zádech

prostě 30 milionů

stažení pod kástu

studia N, 30 milionů

stažení. Takže jestli

můžu poprosit ještě jeden potles

Vítka a Filipa

Díku

Já se s tydim

Já vím, jak ten

podkáz vzniká, nebo jak hlavně

začínal vznikat, když Filip

nastoupil do Nka

a myslím, že o to víc je obdivu

odné, že dokáže

ten podkáz

nejposlouchaněžím spravelejským podkástem

České republice a spodně ve spotify

zaleňský rok. Když to srovnám

s tím, jaké možnosti mají iné firmy

tak opravdu klubou doluje

to strašně odmakaný. Když jste výborný

a já vám moc děkuju a gratuluju,

protože je to obravský úspěch.

Mimo děkujeme, že můžeme být v Nku.

Na děkuju vám,

protože bez vás by to nebylo

ať už nám pomáhate

předpatným nebo tím, že

posloucháte náš podkást

a já vás ještě pozvu, protože

postupně začíjáme přidávat

i nějaké te ty akce

nebo eventy, jak se říká moderně

dva měsíce

to bude pět let, co

oficiálně odstartovalo Nko

je to neuhřitelná doba

pět let

v životě lidském, je to opravdu pět let

a

jako barva vlasu

a tak to mohl odpovídá.

Každopádně, 30.1.

bude celodiní konference N

naši první velká celodiní konference

mene se jsme připraveni otazník

bude tam i moderátoři

a

chceme to upgradeovat trošku

takže tam budou i moderátoři

a

bude tam desítka úplně skvelých hostí

fakt přijít té

lidsky jsou na go-outu, když tak

a potom bude o Slava

těch pěti let

přijít mét tři knihy

o mluvám se nezvádný jsme dvě další

aby to bylo stilvý

a byl výborný

takže přijít té

bude to tady v umpromu

jako hned v týverlejší ulici

je tam velká halá

a bude to skvělý, jak se musí to užít

tam se vstupní neplatí

a tak

kluci neštěnou díky

byl to skvělý večer

naučte se doma pěstovat microgreens

nebo si poslechněte inspirativní rozhovory

vedene dvTv

9. září

Ekofestivalu

stup je zdarma

program na eon.czka.cz

Lomeno Ekofestival

občanské společnosti Birgrfest

vstup je zdarma

více na dvv dazfest25.cz

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.