Vinohradská 12: Reportérem ve válečné oblasti

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Vuda poprotržení kachovské přehrady opadla už na tolik, že se lidé můžou vypravit tam, kde stáli domy i celé resnice.

Spravodaj Andreas Papadopoulos a kamera Manjan Bradač se v zatopeném Chersonu dostali do nejzasaženějších míst.

Ani domací a zvířatáně, kteří obyvatele těchto domu nesťihli vzít cebou, když se evakuovali.

Škody způsobené zničením hráze jsou nedozírné, na majetku a životech, ale i ekologické a ekonomické.

Novinářem na frontě v zákopech nasálen helmě ve vestě v napětí a v pohotovosti neustále,

jak hledá reporter příběhy války a nebo nemusím, protože je válka vypráví sama.

Vtám se kamaráda kolegi z České televize Andreas Papadopoulos.

Dnes je pondělí 10. července.

Ahoj Andreasy, vítej ve Vinohradské 12.

Tentokrát poprvé tady, společně jsme ve studiu.

Ahoj Mati, přívná premiéra.

Ale budeme se bavit o Ukrajině logicky.

Jak hledáš, řekní mi ty příběhy, které právě odvyprávět z Ukrainy.

Jako přijde to samo? A nebo cíleně, když sež v té zemi, tak se ptáš.

Tady by jsme mohli natočit tohle, tady by jsme s kameramanem mohli vět.

No, to je asi kombinace. My jsme teď na posledek, když jsem byl na Ukrainy,

vlastně na přelomu května a června.

A tak třeba už jsem jel na Ukraínu s tím, že chci zmapovat situaci ukrainského hokie.

Protože to byl aspekt, který jsem nikde neviděl vůbec,

jako v medích a ní těch ukrainských, vlastně příliš, že nebyl přítomen.

Má to i logický důvod, protože je německá francouzká media,

jako nemají hokie, jako prioritu, ale v době tehdejšího mistrosí světa hokie

jsem se rozhodl, že tady s tou reportáží, nebo se záměrem

tuto reportáž udělat prostě to země přijedu.

Nakonec se z toho vyklubali reportáže dvě, protože v rámci té první

jsme natočili vzkaz těch místních hráčů pro Dominika Haška,

který je znám tím, že se vyjadřuje opravdu tvrdě

proti účastí Rusu a byl Rusu na olympijských hrách.

Je v toho ostří hodně, no.

NHL, přesně je velmi, velmi ostří.

Jakýkoliv ruský kluk nasoupí na let a tě je to ovečkým,

nebo třeba někdo do suzeálku takého pobrozkou reklamovatoválku

na ruský zlečiny.

NHL se na tom podílí a já budu žádat NHL,

aby po ukončení váky vynovala miliardy dolarů na obnou ukraínské hoke.

A samozřejmě ten jeho postoj po měrně zásadový,

jako se odráží v přízní těch ukraínských sportovních fanoušků,

nejen sportovních a převážně sportovních a zváště těch hokejových.

No a já jsem tam byl v hokejové federaci,

připravoval jsem si tu, nebo natáčil jsem tu reportáž, za kterou jsem přijel,

natočil jsem vzkaz tomu Dominikovi Haškovi.

Čekáme tu v Ukrainy a spodně jeden děň přijde, prosím tě.

Poslal jsem mu to, načal jsem si přesle naše sportovní oddělení číslo,

poslal jsem mu to přesvodce a vrátila se mi odpověď obratem,

kde oni v tom vzkazu ho zvou na Ukraínu

a on v odpovědě řekl, a no já přejdu v rámci prostě pár dní.

Si vám říci, skazať, že se chystám přijet příští měsíc na Ukraínu

a když to půjde, rád vás navštíť.

A pak přijel.

A pak přijel, takže to byla i druhá reportáča.

Vlastně to mělo jako z toho prvotního záměru

zmapovat jako nějak stav Ukrainské ohoké.

Tam byl ten přesach, kdy jsme opravdu byli jako v těch klubech,

viděli jsme, jak ti mladí sportují, nesportují, jak mohou, co mohou, nemohou.

Kejvnas byl na harnom rívni,

tohoto u cej šlach, jaké my podaláli z nulia, možno tak zkazat.

Jak vlastně důležit, je ten politický rozměr toho,

že ti ruští bylo ruští sportovci,

nebudou třeba na olimpiádě,

pro Ukraince to opravdu má velký smysl

a jako ty reportáče, když si někdo pustí, tak myslím,

že pochopí, proč toto vlastně, proč o to někdo usiluje zároveň.

To nebylo černobíle, protože jsem se ptala i Dominika Haška,

jako přece ti bylo Rusové, Rusové.

Nemohou za to, co udělal jejich stát,

on na to i poměrně strízlivě odpovídal,

stejně tak jako představitele toho Ukrainského,

ke nebyly úplně a priori,

tak jak by se někdo myslil, bojovně naladení.

Nebylo to prostě černobíle,

a je to jedna z mála,

je to jedna z mála věcí,

se kterou jsem jel jako spředdomluvenou

a jako s ideou, že toto opravdu chci,

protože ten zbytek je opravdu vyplývá

ze situace, vyplývá z těch aktualit,

vyplývá z toho,

jakým způsobem se odehrává to dění.

Například je proti ofenziva,

vím, že je někde na juhu, vím,

že tam jsou třeba české tanky T-72,

které dodala česká vláda na začátku války.

Tak díky těm aktuálním posunům

si řeknu, ano, jeden ten tank by chtěl

vidět posádku, zmapovat prostě příběh

a tak dále.

Takže ukázalo se, že i ta cesta

jako s toho předdomluvenou věcí

jako je schudná, odklívá další a další možnosti,

ale i ta věc, která vyplývá

zaktuáluje prostě k nezaplacení,

no tak konec koncu naše záběry

s Kersom objatěli vlastně

Evropské vysílatelé 30. televizních

stanič je použilo ve svých

vysíláních, jenom proto,

že jsme reagovali opravdu

mi promptně na to situace.

No tak pojďme se o tom pobavit, protože to jsou

zase příběhy, kde musíš otevídat

lidská srdce, musíte navázat

spou nějaký vztah, abyste si vzájemně

důvěřovali, ty se zdostal

zaplaveným nejdál, asi

z novinářů a spojď v těch

první dne, nebo ten první den.

První den po, tak. No, jak to tam vypadalo?

No to je prostě katastrofano.

Můj dědeček

mi ukazoval fotky z roku 97,

kdy mu voda spláchlá to várnu v Krnově.

A já jsem si říkal, ježiš Mario,

toto jsem prostě tak strašně

vzdále na věc, to jsem nemůže jako mi

níkdy přihodit, že to to vůbec uvidím.

No a teď jsem to viděl krát tisíc.

A prostě...

Jenom střechy komíny.

Jenom střechy komíny, hladina, kterou

proplouvali ty záchranářské lodě

a lodě dobrovolníku a lodě policie,

která to pročesávala

jestli tam ještě nejsou třeba nějaká těla,

nebo

pokusy třeba i orabování a tak dále

tam se neprokázalo

tolik těch pokusů, takže

takhle to tam pročesávali a do toho

prostě ten chaos na březích,

kdy lidi čekali na správy o svých

blízkých nebo o svých domácích mazlíčcích.

Vodíme po městu

zalety vodu

zeliznična droga

je jí nevidno a my už znajíme

prebliz na skíke

pidňa všechny vodiny.

Vám je emotivný to bylo proto,

že se prostě bavíš jako s lidmi,

kteří jsou na břegu a kteří

vidí na svůj zatopený dom

nebo vidí ten komín, tohle zatopeného domu

a vypráví tě, že

se na ten dom vidělali prací

těžkou prací.

V Khersonu to je

zemědělská oblast,

takže většinou těžká práce

v zemědělství

vydělali si na dom,

kupili si kus půdy,

vybudovali dom,

přešli Rusové prostě

loni,

byť to využili

jako nějaké sýlo

prostě okupačních jednotek

nebo ten dom zbořili

při ústupu, když

se vstahovali a třeba tam měli

velmi často na březích

to znamená v těch

zasažených oblastech města Kherson

měli třeba rozmístěnou artilery

na kterou ukraínské jednotky

vlastně pálili, takže tam ty domy

byli i zbořeny byvem prostě těch bojů

nebo je prostě nějakým způsobem

Rusové postihli ty obyvatela,

že jim třeba vzali stavební materiál

a budovali z nich na lavém břehu

opevnění, velmi často

se tam opalkovali tedy ty příběhy

to byly jako dvě pohromy, které stihli

no teď třetí pohroma

a teď se baví s tím lidmi na břehu,

kteří ti to všechno říkají

při pohledu na ten několikrát

vybudovaný opravený dům prostě

Vstrašně emocionálně jako silný moment

Velmi, velmi a prostě

Je něco, co bys z toho, co ti řeknou

v té situaci, ve které jsou strašné

co bys jako nepustil do televize?

Chápu třeba nadávky, jo?

No, nadávky jsem teď právě do té jedné reportáže dál

a vlastně

jsem s jedním pánem projížděl na jeho

lodi ke jeho zatopenému domu

to bylo tak, že my jsme projeli

on se tam vědal zachránit

své domací mazlíčky právě

nepodařilo se mu to úplně

jen jednu kočku prostě nemohl najít

a když se vracel

tak já jsem se ho ptál, co chcete

udělat tím lidem, kteří toto mají na svědomí

a většinou ukranici jako

říkají, já se o tom nechci bavit a tak dá

a tento člověk řekl, já chci

prostě zabít rusej

Já bych chtěl někoho zabít, nějaké hrusa

protože toto je prostě odplata

prostě vendeta úplně

takový ten zákaní lidský půd

a normálně bych to se do té reportáže nedal

ale tyto hlasi se tam prostě opakovali

protože já bych tam nedal

jako jeden náhodný takový

výkřik

to je prostě na smrci odpovídat

obranou toho životá

ale tento krát jsem to tam dál

a on to tam řeká, jako není

pro mě teď není jako jiné zadosťi

učině, nikdyž teď pluju na té lodi

nad svým domem

tam, kde jsem včera ještě

seděl na vyrandě, tak dneska

tady jsem 5 metrů nad tím na lodi

není nejřešeně, protože

jako chtěl bych zabít nějaké hrusa

tak jsem to tam dál

a to, jak si říkal, že

ty záběry z Harrisonu

zaplaveného Harrisonu

převzali desítky médí

protože jak česká televize

tak český rozhlas jsme v Evropské vyschlací unii

tak se to takhle zdílí normalně

je to pro tebe jako novináře

který v těch valčných oblastech

z nich reportuje

jako správa, která

pro tebe něco znamená?

je to ocenení té práce

není to ocenení jako viloženě

jen mé práce, protože

nebo tento konkrétní shot, ano

ale je dobrá správa

že toto není jako

náhodilá věc

materiály Vaška Černohorského

Darystomatové, Honzi,

Šilhana a dalších

Michala Kubala, Jakuba Santo

všech, co tam byly

tak vždy byly převírány

my to nabízíme v rámci té IBU

a i ty naše materiály minule

byly převírány, ale toto byl

jeden z těch možná nejpřebíranějších

protože tam byla ta

exkuzivita, protože

jsme se prostě narozdíl od mnoha

západních štábů dostali na místo

poměrně rychle

konspirací prostě jsem zatajilo

že jsem novinář na vzdory

kodexu České televize, který ale

praví, že v případě nutnosti

novinář může postupovat

jako sa skrytými

prostředky prostě, když jako si to obhájí

a já si myslím, že to bych si dokázal

dít, protože myslím si, že

nárok diváků České televize

a vlastně i Evropské vyschnací unie

na ty záběry a na toto vidět

výrazně přesáhl

nárok lokalní

administrativy, která bránila

novinářům v tom

exkuzivním přístupu na místo, protože oni tam novináře

prostě ten první den sváželi

jako na jeden z těch břehů

a úplně nechtěli novináře

třeba pustit na ty lodě, protože panovali obavy

takovou bezpečnost

takže tam byl checkpoint, který

ty si projel, takže si řekl

já nejsem novinář

já jsem si sedl do auta humanitálních pracovníků

nikomu jsem neřekl, kdo jsem

co jsem, prostě jsem v tom autě jako jel

milčil jsem a

tak to jsme se dostali přes ten checkpoint

takže vlastně nikomu jsem nelhál

tím pádem, já si myslím, že to

není porušení kodexu, prostě

normálně jsem v té realitě

jako využil tuto možnost, která

mě napadla ráno, jak se tam prostě dostat

když jsem věděl, že nas

nevezmou na místo

s nějakým lepším přístupem právě

z důvodu těch obav, oni novináři už tam

druhý den na těch lodích byli, ale prostě

z logiky věci oni nemohli ten první den

pustit opravdu jako 100 štábu

aby si tam jako pluli různě

ale já si myslím, že toto bych si dokázal

obhájit a pokud z toho třeba bude

nějaká implikace ze strany ukrenských

úřadů

může to být potíž?

že to být potíž, protože v chersonské oblasti

to bych byl velmi akuratní

striktní presoficerka

která opravdu

odebírala akreditace

no to si můžeme spomenout na ty

novináři v chersonu

po osobození chersonu taky oni přešli

o akreditace

takže vlastně může se ten

scénář asi zopakovat, my nejsme

Sky News na druhou stranu

prostě ty materiály, které jsme tedy nabrali

tak myslím si, že

jako v té exkluzivitě se jako

minimálně některým těm

jako věcem, které Sky News

po tom osobození chersonu také publikovala

no a můžou stojbyt problémy

ale stálo to za to pro měť

ale stálo to za to, jako ta správa

převzali to desítky medii, je pro teby

jako novináře důležitá vzodem, k tomu

že se vcítil, že to ty lidi mají právo vidit

pro mě je zadosť učinějím, že to vidělo

dostatek lidí na to, aby viděli tu vodu

v úrovní komínu, viděli ten

bezprostřední šok těch obyvatel a

tě lidi prostě reagují

a toto už druhý den by nebylo

tak autentické a sirové

a proto pokud mě už nepustí v natači do chersonu

tak já jako nebudu

lomit rukama a já si přikám stálo to za to

na druhou stranu

toto asi jako asi to nebyli

nikdo řešit, jo, ale

čistě formálně, jako ta situace

taková

Ty si tu zmínil několik svých kolegů

ze zahraniční redakce

spousta z nich i u nás

Vynohradské 12 byla ať už to byl

Jakub Santo ať už to byl Vašek Černohorský

chtěl jsem se tě zeptat, vy se střídáte

na té Ukrajině, my jako rozlastamáme

stáleho spravoda je, v dní průje Martin

do Razín, vy se střídáte po kolik a po dvou

po 3 týdne? 3 a půl týdne

to tak vychází i z cestou

no, je to jako žádoucí, je to lepší než tam

víc stabilně jednoho člověka, teď se ptám

jako z toho novinářského hlediska, jo, máš

zavázané, teď je zase na chvíli opustíš,

domluváš si znova obitování, jdlo nevím

Jako tak to

není otázka dam, ne?

Myslím si, že spíše na šefi

ale zkusím obecně

Jak se v tom cítíš? Obecně

nebo jak se v tom cítím, tak konkrétně

já si myslím, že ty 3 týdny

člověk vydrží v tom režimu Ukrainy

pracovat jako na 100%

tak aby v tom za ty 3 týdny

přinesel jako, jim je tomu

8, 10 třeba kdy se

vydaří reportáží

udělá nějaké živé vstupy, dostane se na pár míst

a opravdu tu energie využijí k těm

přesunům, protože my jsme teď najeli

jako téměř 8000 km

s kameramanem, s kameramanem, jenem radáčem

takže

jsme opravdu tu Ukraínu tentokrát jako projeli

fakt, téměř všechno místa

bojů, všechno místa toho konfliktu

od východu po západku

V Kijevě? V Kijevě, potom jsme byli

vlastně pod Bachmutem, potom jsme byli

po Krovsku, tedy na dvuhadarem

jsme vřejížděli tu záporožskou liny

pak jsme byli až do LF Hersonu

zase zpátky Kijev

Já si pamiętají jak jsme si psali, že už jdeš na dopolská

byl si v Kijevě, adabu si čekal

kde bude ta proti ofensívá, že nevíš kamět

a pak jsem ti psal tak už víš kamět

protože se protrhla ta nás na chlaském přehradě

takže jsme potom jeli ještě na ich

no a vlastně ty 3 týdny to tém člověk jako udrží

ale jako pak už se to láme

a už ten 3 týden už jsem opravdu jako

kdybych nám byl stálný psychicky fyzicky

a kdybych já byl stálným spravodajem

tak budu ty

intensivní výjezdy opakovat já nevím

jednou měsíčně třeba na týden

protože jinak se to nedá tam ten spravodaj

já jsem spravodajem v Polsku a jim kodik toho je

toho běžného provozu

takže podle mě

uvahám jich šefů je taková

že když se tam budou střídat tě lidé

tak tam odvedou vždycky v těch 100 %

ty 3 týdny a to co by odpočívali

na tom postu tak budou odpočívat

že někdo kdo tam 3 týdny bude

jako rabotat

jako na 100 %

a ten návrat je potom jaký

bavíme se pořád o válce

intensivní a těšíš se třeba

že zase budeš moc odvez nějakou dobrou práci

v Polsku třeba v nějakých

mírových klidních

ne myslím potom návrat na to Ukraínu

no potom návrat na Ukraínu

tak protože člověk výjí

že se ve jacy zase na 3 týdny

a zase ho čeká prostě x 1000 km

není koupně jednoduché a postulohat

tady v Praze nad kafem na tož prostě někde

jako v těch kulisách rozbomberdovaného časy

Vjaru a tak dál

tak je to náročné

kolikrát je mi fyzicky prostě před tu cestou

slabou protože nechci i chci

těžko to vy se to i prostě ten pocit

jako chci tu práci odvez

ale to co je za ní se mi absolvovat

jako nechce

a je to ta směsi ceno

a moment kdy

který si zažil na té Ukrajině

kdyby tě přesvěděl

že už teda tohle už vidět

teda fakt nechci nikdy

no tak ta záplava

když je to nějaký rozbořený

nebo rozbomberdovaný dům

nebo když je to zákop

nebo když je to prostě nemocnice

tak je to jako jedno místo

a mám pocit

člověk nabide dojmu

že je možné s tím něco dělat

ale tady prostě není jako co

než počkat

se proti tomu jako bráni

není možné s tím jako

zbojovat jinak než tím

že prostě člověk bude trpět a čekat

a to je prostě jako strašný pocit

když vím že ti lidé tam

já jsem se mezi tím vrátil

osprchoval

dál jsem si pytnu vodu s kohoutku

tady jsem dneska v centru Prahy

lidé chodí s slunce svítí a tak dál

teď jsem tady seděl právě v Kavarně

na váslaském náměstí

a říkal jsem si nejvšichni chodí

tady je tady prostě zabchodních domů

a vlastně jako

mám poci že to tak nějak je všem jedno

a možná není

možná jim to není jedno já nevím

ale je to úplně jiná realita

jak kdybych prostě spadl zmarzu

mě to okolikrát přijde

že z Ostravy na Ukraínu

je to 355 km

je to opravdu jako velmi blízko

ten konflikt je fakt jako realni aktuální

je to prostě realná hrozba

i pro Českou republiku

je toho chraňbu

že tady žije normální život

Ukraínci se taky snaží žít normální život

ale jenom jako tím mím čistě subjektivným pohledem

když si sednou prostě na to náměstí

tady jako v Praze

a třeba v Pokrovsku tam někde

tak je to úplně jako

nereálné

jak jiné světy to jsou

a vůbec nikomu nic nevičí tam

jenom konstatuji ten fakt

že toto si ten člověk uvidomí

a jenom kroutí hlavou

a jak moc díky

že si to tady a spoj mohl se mnou takhle všechno odvyprávě

takže jsme se třeba zase něco nového dozvěděli

tak já díkuji za pozvání

Pokud se vám Andreasov o vyprávění líbilo

tak budeme rádi když tam otom dáte vědět

spojíte se se mnou nebo s Andreasem

na sociálních sítích

a nebo nám napíšete na mail

vinohradská12

za vináč rozhlas.cz

Vinohradská12

to bude i v dalších dnech

těšíme se na další cajímavé příběhy

nachzlišenou zítra

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.