Vinohradská 12: Proč žijeme sami

Opět po roce je tu anketa podkáztroku, pokud vás Vinohradská 12 baví, budeme moc rádi za váž hlas na stránkách podkáztroku CZ.

Díky, že jste s námi.

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Těch chudých pohraničních regionech jsou to pak typicky seniorky, které se dožívají podstatně vyššího věku než v jejich manžela.

Samota někteří vyhledávají, jiní se s ním musej vypořádat, i když nechtějí.

Mladí, staří, v Českou je lidí žíjících o samotě, čím dávíc.

Proč žijí Češi sami, o čem to vypovídá?

To je celá řada otázek, na které hledá ve Vinohradské 12 odpovědi psychoterepeutom za vojtko.

Dnes je úterý 30. května.

Dobrý den, vítejte ve Vinohradské 12.

Dobrý den, díky za pozvaní.

Rekordně přibývá jednočlených do mácností.

V České republice ukázala na to analíza našich datových novinářů s i rozlasu,

která vychází z posledních zčítání obyvatelstva.

V České republice zaměřme se teď na mladé lidi, kteří žíjí sami.

Proč?

Těch důvodů je víc, a teď budu mluvit nejenom, co se týká České republiky, ale vůbec prostě celosvětově.

Protože to je ohromnej fenomen, který se teď děje.

A jedno kryterium, nebo jeden důvod, proč mladí lidé do nějakých 30 let,

jsou sami a preferují samoutu, nebo být sami dobrovolně,

je učitě vzdělávání a dílka vzdělávání.

To je jeden z velkých důvodů, protože...

Jako když studujete, tak studujete.

Když studujete, chcete byť sami.

No, protože na to nemáte úplně čás.

No, to studom není úplně jednoduchý.

Vinovace tomu, vinovace kameráci,

vinovace nějakým sociálním vazbám přeji,

a nemá minu partnery, ale taky žiju v nějak...

Nežiju sociální izolaci, jo, v nějakým sociálním váku.

Mám kamerády, chci si vynot kamerádom, chci zažívat spoustu věcí.

Taky se mění kultury, nebo nějakej vliv kultury a nějakej hnorem.

Jo, my třeba víme, že...

Teď bude za mě mluvit pádovej terapii,

že prostě být single, být sám, je jedna s formem stahovosti.

Jo, nebo nějakým formem vstahů.

Protože on je fascinující a říká to mnoho psychologů

a mnoho věcovědců, že vlastně nejdelší vztah,

který kdy budu v životě mít, je vztah sám se sebou.

Jo, a my prostě jako...

To je nejde jinak.

To je nejde jinak, přesně.

No, ale my vlastně jako společnost a teď horozně generalizuju

a dělám to z nějakým makrosociálnímu lidiska,

tak my vlastně nedáváme tím našim lidem,

nebo nám měvám nedalo školství, nedaly třeba cíleně,

pokud jste neměl úplně nějaký ekstra ovědomělý rodiče,

nějaký nástroj, jakým způsobem tenhle vztah budovat k sobě.

Prostě jste nějak...

Třeba jste nějak vyvinu, něco se tam dělo, instinktivně, intuitivně

a tak dále pak jsme vkročili do nějakýho prvního poberty,

do nějakých první vztahů drugých, třetípátejch,

něco jsme se tam jako zařídili, tedy ty zkušenosti

ve mě vyvolali nějakou potřebu, nějaký sebereflexe,

nějaký sebeaktualizace, tak zvaně, ale prostě cíleně.

Málo kdo udělá, že se chce hrabat v sobě

a chce budovat nějaký relevantný vztah se sebo

a díky tomu, že se dělej tyhle podkásty,

že vlastně tím ladí lidé posluchaj podkásty čtou,

rozvíjej se tak nejednou,

dělej takovou svůj vlastní menší revoluci,

že si opravdu rozhodujou,

ne, já se nejří potřebu podívat o sebe,

když to řeknu takhle jako nadneseně,

chci nějak budovat život sám se sebou

a pak teprve třeba možná,

podu do nějakého vztahu.

Ono platí mořeský pravilo,

který mám tak jako hlavě v míj profesi,

že člověk má být ve vztahu momentě,

kdy na to připravené, kdy je sám.

Rozumím tomu.

No zároveň i ještě, když se nadhodil ty podkásty,

tak skrzeně taky můžou tě lidé,

kteří sousingl udržovat, jaké si para sociální vztahy,

že jo.

Jo, jasně, vělastně přes sociální sítě,

že jo, to je hromnej fenomen.

Vlastně bájdové jenom sociální sítě

jsou jedním z velkých negativ,

který přispívajík o samoceň,

což je něco jiného, než samota.

Byť to jsou sítě, které mají

pomocí ke komunikaci, jak navazování sáhu.

Přes tytulu sociální sítě,

tak se tomu meneu...

Já třeba už ve svý práci,

vůbec to nepojmenovám jako sociální sítě,

ale říkám tomu virtuální sítě,

protože já prostě potřebuji to začít oddělovat.

Pro mě sociální sítě sociologický pojem,

který vytváří nějakou skupinu lidí,

kteří mají na se ve vliv.

Existuje nějaký tzv. tanbárovo číslo,

který ukazuje, že člověk má

v příjímí interakci vliv na nějakých

120-150 lidí.

Je to diskutabilní číslo, ale existuje.

A tak dáj, proč to říkám, protože

já můžu mít tisíce,

tisíce nějakých facebookových,

instagramových, kamarádu,

ale opravdu může vznikat, jak nemůže.

On prostě vzniká extrémní pocit izolovanosti,

opravdu o samoceň, což je

velmi negativní vliv, který může výst

až k nějakým fatálním projevům.

Když jste mluvil, jakém se oslabení

té společenské normy, chápu to správně,

že být single může být i trendy?

Může to trochu pozměnit. Já si nemysím,

že to je oslabení, ale že to je změna.

Že se změní.

Przez když něco oslaboje, tak nejenom můžou

tak se vylítné a spousta lidí

takový konzervatyv měji ladení lidé,

můžu říkat, ne, tohle správně.

Takže ono se to oslabuje

přece správně vej dve dvou, správně mít děti.

Já si je to pěkně změna toho normáte.

To je přesně tak.

Díky za to, že to říkáte.

Ono opravdu my teď slidujeme právě

tohle změnu, která se tak děje.

A nejednou všichni jsou tak výtrochu překvapení,

že se tady děje už několik léd,

možná desítky léd, se tak jako na ní peče,

nebo se tak dupejkala, teď nenou vylejí zána povrych.

A vůbec nechci povídá o tom,

a nechci to hodnotit, jestli je to dobře nebo špatně.

Je to prostě tady.

My jsme si díky moderní psychologii,

ale vškerým humanitním vědám.

Vlastně zješčujeme, že my opravdu můžeme

prožít velmi kvalitní život, být sám.

Ej, že s tou výskumi, který ukazujou

na to, že lidé, když hodnotili

kvalitu svýcho života,

tak je takžka stejná,

když jsem sám, nebo když jsem ve vztahu a pozor,

když jsem ve vztahu kvalitně vztahu.

Jo, když prostě řeknu, já mám

v skvělej vztách, mě to funguje

tak úplně stejní hodnoty a stejní číslo

vycházých lidem, který jsou prostě sami dobrovolň.

Pak existuje nedobrovolná samota,

že nemůžu najít, hledám,

nemůžu najít z různých důvodů

a těch aspektů pro, či je velká zbousta.

Pojďme to teď je rozdělat, tak dobrovolná

samota nebo když jsem dobrovolně singla

jsem mladý, tak může to být

na toho normativu, je to v pořádku

prostě ten životní stili, teď takový

ta společnost tak funguje, že to tak je.

Ta nedobrovolná samota,

vy se tady už měli jeden důvod, když studiu

nemám na to čas další důvody?

No pozor, když studiu nemám na to čas

a tam zase tam se to dělí

a můžu se vědomě rozhodnout,

že budou se vynovat studiu

a nebo se vynovat rozhodnout,

nevědomky nenud se trápim, chci mít vztách,

snažím se o něj, o něj mi krachujou,

protože prostě ten čas nemůžu tomu vynovat

ten vztach něco potřeboje, tak je to se jen tak neupeče,

jenom, že se máme rádi, neznamená, že ten vztach

začne vznikat a tady dále.

Pak je ten další důvod, co nějaký finanční,

finanční prostě aspekty,

to je jedna věc a další věc, která mě napadá

je samozřejmě nějaká rovno cennost,

protože spousta mladý holek

prostě nepovám,

mrači nebude do vztahu, pokud

v tom vztahu nevidí od toho svého partnera,

které je to roseksuální ženskej,

který prostě, když uvidí člověka

nebo chlapa, který žije si tak

po leti v původní stereotypu, který tam má

v té hlavě a nedobrovolně tak někdo

mu to tam dostrčil, jo?

Vlastně, že nám má bejt,

někde nějak mám nějaký místo,

má někde, jo, samozřejmě, že bude doma.

Jo prostě bude tlačit,

bude rodit děti, bude jako doma,

bude mít samozřejmě min, peněz

a já budu ten chlapí chlapa, který bude vydělávat.

Já budu to chlapí myslel vážně o ní myslej,

jo, pořád někde,

děkuji, že to říká, to je neukřeče všichni.

Kam ti mířim, no prostě tele

ty holky, pak když uvidí tohle týpka,

tak hrači se řeknu, já budu sama než aby

šla do tohohle vztahu, i když tady něco

mizena ma zajist křilo, může tady něco

funkovat nějaká jako váš, je něco biochimický,

ale rozhodnou se, vědomně,

já si radši počkám.

Takže i to je další prostě důvod

nebo, a to je poslední věc,

která mi teď napadá k tomu

prostě prožívají, nebo

prožily, bude v předchozích stazích, nebo

z týpůvodní rodiny, nějaká zranění,

která jsou na tolik závažná,

že se to obojí, jo,

a vědomně nevědomí, to je jedno,

ale prostě nejdu tam zniká nějaká obava,

nějaký strach, a mí kolegové kolegině

to zažíváme v těch terapeutovnách,

kdy ten člověk je zoufalej,

že opravdu jako chce, nějaký

stach, dochodí na tě rande, třeba ta rande

je jsou úspěšná,

jenom, že nejednou přeskočíte

nějaký 10-15 rande, de facto

půl roku spolníkám chodíme,

co začiná být z jední strany vážný,

ale já nejen outečuji, tam nějaký obraný mechanizmus,

který ve mě vyvolá, tak to

není ono, jo, a bud tomu můžeme říkat

tak zvaní je to boužil anglikanizmus

kometmenfóbix, jakože člověk,

který je vystršený za závazku,

nebo z dalších důvodů, já tomu říkám

feťák zamilovanosti,

to je člověk, který si ujíždí na tý

symbiotický fázi vztahu,

že si zamilujem, tak tam je výbuch

prostě hormonů, a početí

hormony za nějakých 12-15

městíců začnou k lesa, a já nejenu,

protože jsem mám trochu vymitej mozek

do dnes, tím, že romantickým,

který je romantizmus, my jako říká,

že když je to ten praven, ta pravá, tak

tenhle ten stav, to romantický musí

vstále, a nejednou já zještí,

že tyho potom roce, roce a půl

dobře někdy, dřív někdy

později, to začne k lesát,

ten člověk vstupuje do takzvaných

druhých deferenciáční fázi, to znamená, že

nejenu tam začíná vidět i červené lajky,

a začíná to ověřovat, je to trošku, musím

si udělal vodstup, tak dájda, a já nejenu,

protože mám ten nadat v hlavě,

říká, ale to není von, to není vona,

a já se seberu a důvodům dál.

V takých městech, že je až

polovina lidí, v jedno člený domán

jsou stech Praha, Brno a tak dále,

a ta druhá s velká skupina je

pohraničný, proč pohraničný.

Pama to, jak jsme se bavili o Danbarvu

číslu? Ano, ano, těká se 150 lidí, co jsou

vaše blíjství, se které udříve, tak vlastně

ten důvod je matě úplně stejné,

vlastně se na to ukazuje.

Prostě, když jste ve velkým městě,

kde nejenu vzniká pocit takové

anonymity, protože já prostě,

když můžu nějakou tak prostě nevopsáhnu,

jako nemůžu mít ten vliv

na všechny lidí v paneláku, a vedle, a vesví čtvrtí

a v celém městě, kde je miliona půl lidí,

tři se budem bavit opraze, a tak dále,

nebo v nějakým velkým městě.

Tak dále, tak já nejenu si tam můžu

získávat nějaký pocit, nějakýho

stracenost, já se tam prostě stratím.

Jo, i když mám nějaký kamarády ve škole,

někde, nebo prostě v práci a tak dále,

které já potkávám, že vlastně

naprosto přirozením můj můzek, fak je to

až jako neurologická věd. My vytváří

ve mě i pocit, já se potřebuji dát

ty suchátka na úši a tak dále

jo prostě se tam izolovat, střečit

ten batok jako mezi sebe, aby tam nikdo

jako nebyl mezimnou, protože lidi třeba

nesom dávají batohy, protože v tramvají

no, on choulí, protože to je

nějaká obrana, protože já se tedy tím batohu

přesně tak, je to vlastně součást

k tomu bán komunikaci, protože když

jsem někdo dotýká, vytvoří se

hapticky nějaké extrémní dotek, tak tím

dotekem se něco děje, vstupujete mi do

intimínzóny a to já nechci, takže nejenou

ten můze dělá oprodu obrany mechanizmus

děte při jako a vytvářim si

pomyslnou nějakou bublinu

okolo sebe

k tomu obrany, no to nemám

no, ale tam je zase, tam zase teď jí nejsou

jo, někde jo, pardon

ale tam je zase teď je fakt nejsou

tam zase nejsou lidi, kteří se který má

si chci povídat, tedy jsou

někdo tam je, i v té vesnici, u nás

ve vesnici, že je prostě 50 lidí

a tak dá

a jsou tam, jenom, že

oni nejsou vaše krévní skupina

tak zvaně, to jsou lidi, který má si třeba

nemáte co povídat, takže vy chodíte

po tý vesnici, nebo někde po tý obcim

máváte na sebe, ale vlastně

ten důvod, vnitřní motivace

s tím a lidma být, tak tam není

protože vy si dáte jednopívo s tím člověk,

jenom je pokecáte na zahrádce

že s tím a nemáte žádný, a vy to potřebujete

sociální skupina se tvoří v momentě

kdy máme něco společnýho

nás něco spojuje

takže si se sociální skupina může být

já jsem prostě občan tý lovokce

ale to je všechno, ale já potřebujem

nějaký hodnoto vyspojení

jo, nejenom to formální, ale hodnoto vyspojení

a nejenou zištiu, že jsem v tom baráku

někde prostě sám, protože

nemám s kým jich napívo

ten člověk by je svůj ženu

který někoho já nevolím

a teď nejsme politicky a v tuh chyli

mě to zase izoluje

a já tam doma sedím

a koukám na správi

a koukám na něco a mám tam ten samej pocit

takže ten důvod je vlastně paradoksně

je velmi podobný

pro co podle vás mladí lidé osaměly

je taková iluze vlastně neustadio

propojení s lidem a zkrsi se jako technologii

ty se jako nebaví o těch hlbších věcích

to je hodně sociální sítě

to je to dnešní dobal

na internety ale ne

když člověk bylý sám

tak všechno co dělá

to dělá podle sebe

se teď už troško bojím

kdyby se stalo

být zase s takým žilá

že to už bude těšit

která bude časná sebnou

si kterou bychom být časný já

to už samozřejmě docela vlakej filtr

chodí za vámi

i starší vedé kdešte

a lince seniorů

během pandemie trojnásobně

přivilo telefonátů týkajících se depresí

proti pandemická opatření

tu situaci seniorům

značně skomplikovala

já jsem tu úplně sama

a si už zapomínám mluvit

já nemohu několikom zastavit na ulici

a zeptat se nechcete si se mnou

to pobída, pán koukám

no a to všechno

tak jak když neexistujem

my jsme si povídali po to, proč mladých lidi

ale pak je druhá velká

sociální skupina

lidé 65 plus

kteří jsou dobrovolně sami

protože si prostě prožili

a teď asi tušíte

že bude víc žen

kteří ovdovili

kteří už prostě nechtějí vstupovat

do dalšího partnerství

a ten důvod úplně nesvědčí pánům

když si být stereotypní

mají to i chlapy

ale když se podíváte na data

a na ty důvody

tak prostě nechtějí si vzít dalšího člověka

které se budou starát

které budou pečovat

na sebe za seboru zapomínat

protože to bude komplikovaný

a vlastně když ten partnerim odejde

nebo partnerka

to je jedno

tak nejenou zišťou, že ten blaženej

pocit nějaké samoty

nostalgii je není smutek

nostalgii je velmi užitečná

josto psychologický volíska

když si dívám na fotky

a dívám se na videa

a tak si trochu popláču

je velmi vozdravný

tohle není nic nebezpečný

pokud to mám zpracovaný

a pokud se vlastně s obě

nějakým způsem dokážu

s tím popmáků sebe reflexi

ale zpátky k tomu

nechce se to dělat každý den

do nějakého momentu

který může vytvářit depresivní stavy

ale zpátky k tomu

takže vlastně ten důvod

proč pravděpodobně ty ženy

víc ty ženy než můžové

tak je to o to, že si chtějí užívat

opravdu konečně nějakou svojí svobodu

dělat věci po svém

nebrat na někoho ohlet

přetámy i to, že

vlastně jak my pořád žijeme

v tom rodičoství tzv. Uncle Mother

to znamená matka na zavolání

a to znamená se partnerový

takže to je pořád

a tepe přichází její vlastku život

takže to ale zase může být pardoninom

která dobrovolné i nedobrovolné

jasně, protože

spousta žen

může se pokusit navázdat nějaký vztah

nebo že ty vztahy chtějí

nechtějí říct sami

ale ziští jo, že nejen ten partner, kterou si našli

já zase někdo kdo jim nevyhovuje

z nějakých důvodů

a tak jsou zase tak trošku dotlačené

takže můžou být sami

a říct i ten život po svém

tak nejen můžou být dotlačený

ty jo, já ho vlastně nechci

a nebo se rozhodnou dobře

což takhle žije, když už

staříli nebo starší lidé

dou do nějakým dálších vztahů

po nějakým umrtímu, po nějakým rozvodu

tak vlastně než vždycky se se stěhovávaj

že daleko častější model je

že ty máš vlastní byt, já mám vlastní byt

občas se potkáme na nějakým vejletě

neděle na nějakým víkendu

protože ta ochotá

a už ale i ta potřeba

si trošku ten svůj prostor

nechávat uzlupovat někým mním

už ta motivace uplně není

ty důvody být sam, co tedy diametrálně

nebo ten pocit, tez samotu jako takové

co diametrálně odliží

může být, pokud je vám 30, pokud je vám 70

očiče, očiče

že tam ty aspekty opravdu fungujou jinak

a jsou z jiného důvodu

když jsem starší, tak ten můj důvod

ten můj motiv, proč já chci být sam se upek

když je to o tom já ještě nevím, nechci

takže vlastně ještě vím prd, tak právě proto

já si chci hledat

svojí vlastní cestu, chci fakt cestovat

když už jsme u těch cest

chci objevovat, chci mít spoustu

prostoru pro nějakej svůj sebe rozvoj

ale když jsme prostě ve vztahu

tak dochází k nějakým závislosti

a dochází k nějakým objetování

k nějakýmu, jako je to fajn

někde je to dobrý, někde je to chci

někde je to úžasný, někde to naplňuje ten vztah

ale jak jsme se bavili o tom, že

ty normate vysemění

tak spoustá mladých lidí

si říká, ale já nechci

ale to není to jenom Český cest

ne, ne, ne, ne

je to třeba i v Německu a ve Francí

je to japonsko, je to japonsko má na to celej

pod ministerstvem sociálních věcí na to má celej odbor

jako na samotu

kterých řeší, protože

když cestám chláp

tak sama ženská

tak nejenu ono to má nějaký vliv politické

a ekonomické, protože nerojíte děti

je tam mější porodnost, je to taky ekonomické

takže daně, protože to je trochu jinak

je to taky jako komplikovaný

a vlastně japonsko

a vůbec ta i řešní korea s tím maj

docela mají velikej problém

my vůbec, my tady

Česká dvobryka

jo v Praze a Nov, já vím

že Karlovarské a Ústecké, to je na tyto tři kraje

mají nejvíčí skorož 40%

ale jdále, tak to je sice hezký

ale to jsme ještě neřekli, že ta samota

může být učitá fázi životní

jože já prostě potí třicíce nenouzistím

a ukotvím se v nějakým vztahu

ale pak se mi děje, což je

by jsme se nebavili o tom Middle Age

tak se mi vlastně ještě sešlo

jasně, co to je střední ve

střední ve, no je tam je práve

tam se bavíme o nějakých zraněních

tam je končí nějaké vztahy

velmi pravděpodobně úplně

ne pozitivně

že bychom si krásně rozešli

já řekli si a dál se prostě výdal

ale většinu jsou tam nějaká zranění

nějaké krachy, které já zažívám

jak finanční

jo, vímte si, že prostě

jememe si hypotéku

tak prostě ten motiv

nachází si někou jiného

a byť někde s nějakým

jako fakt není

ale může to být fáze přerodu

že za 5 let se zase rozhodnu

pak je fajn, si to nějak zpracovat

abychom neskákali 5-6-9

tak pojďme ještě závěrem

jednu věc rozebrat

v momentě, když se člověk

odcit nesám, tak neměl by

stát nějakým z působem do to jako

vkročit, víte co myslím

když pár ježí spolu

motivovat je v tom přípěvky

na psychotrapeutickou pomoc

tak pojďte to řešit, ty vaše bolístky

a tak

může být motivat se pro te lidi

jestli je pro společnost důležité

aby lidi nežili sami

to je asi tak s chvónkem

jo, jo, jo

bavíme se ale o tý nedobrovoný samotě

protože ta nedobrovoná samota

vytváří opravdu velmi nekvalitník

velmi až jako fatální věci

v roženě na samotu jako, že jsem sám

ale ta samota, ten stres stí samoty

opravdu jako vytváří

jako vyplavuje do těla permanent

nějaký stresový hormony

něco, nějakou dělá nějakou hormonání

desbalán co znamená atamávliv na kardiowieci

jako vůbec na celý immunikní system

takže ten člověk velmi rychle onemocní

a může a stojí to ten stát

daleko víc peněz

ta nedobrovoná samota by se měla samozřejmě

ošetřit a spoustaný zyskových organizacích

to dělá třeba život 90

dálé, kteří navízejí prostor

těch lýt, aby nebyli samy, aby měli kam

do to sociálního prostředí vstoupit

a být tam s někým v interakci

a vlastně si odžívat věci, kteří potřebují

a je tam tam i tu podporu těch psychoterapiútů

a nebo vůbec lidí, kteří se o to lidi starají

a volajím a tak dále

takže ano, ten stát

vlastně takzvaně outsoursoval na tý nezyskových organizace

tohle si dokážu představit

ale dyktovat lidem

že správně byť ve dvou

protože nějaká, proč jsem říká vždy komplikovaný

před tohle my máme jako v nějaký žírosko

4000 leží, žírosko řesnianský vliv

že takhle to tam je napsaný v tom talmudu

a v tom prostě stady mnou jim zákoní

že prostě Adam a Eva a správně ve dvou

do dnes se s tím potíkáme

protože prostě celý konzervatyz můz

z toho prostě jako čiší

a mě to hrozně rozčuluje

já bych rád, aby te lidi si dokázali

doprovolně říct, co potřebujou

a ten stát do toho nekeca

Tohle už je všechno z Vinohradské 12

z pravodejského podkástu českého rozhlasu

Dnes s Honzou Vojtkem

psychoterapiutem

Mavily jsme se o tom, proč žijí Češi sami?

Vinohradská 12, tu s vámi bude

samozřejmě i zítra, chystáme další

skvělá témata, tak i do další dní

tak si nás nezapomeňte pustit

Mezi tím nás můžete sledovat

na sociální sítích

nebo nám psát na e-mail

Vinohradská 12

rozhlas CZ

Naslešenou zítra

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.