Vinohradská 12: Pořád na „sockách“? Možná máte FOMO

Český rozhlas 10/11/23 - Episode Page - 24m - PDF Transcript

Transcript
Show Notes

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12. Dnes s editorou Kristínou Vašíčkovou.

Sociální sítě jsou splené v různými druhy strachu.

Půjme u fear of missing out, což je strach ze zmeškání.

Okazuje se, že to je spojený s depresí, s nízkým sebe vydomím, s pocitem osamělosti.

40% žáků 9 třít má známky střední a štěžké deprese a 30% tráví úzkosti.

To jsou výsledky národního monitoringu duševního zdraví dětí.

Máte strach, že vám něco uniká? Možno a pocitujete FOMO. Obavu, že o něco přijdete.

Jak muci tenhle pocit, provázaný s naší závislostí na sociálních sítích, je nebezpečný a kdo ho má nejčastěj?

Probírám sradkou kůřelovou, psycholožkou s organizace Hryplak.

Dnes je středa 11. hořína.

Dobrý den, vítejte ve Vinohradské 12.

Dobrý den.

Jak se pozná, že mám FOMO? Můžu to poznat i já sama?

Učitě. Můžete to poznat v online, ale můžete to poznat i v běžným offline životě, v uvozovkách.

Že si kamarádi o něčem povídají a vy úplně nerozumíte ten v típům.

Príde vám to, ještě má já, ty tě vůbec nevím co oni říkají o čem tak jako v típku jou.

Nebo, když jste na party a nechce se vám úplně odejít, protože co kdyby teď začila ta zábava,

tak vlastně nemůžu odejít byl byt nějaký zážitek, který já tady nezažiu.

A nebo musím skontrolovat sociální sítě, protože nevím, co teď kamarádi dali na Storíčka,

co se aktuálně děje, tak potřebuju to skontrolovat.

Tak to jsou jedny z takových, jako mála příkladů, jak poznat to FOMO.

Pojďme možná trochu podrobně i představit, co fenomen FOMO je.

Je to syndrome, nebo proto existuje i oficiální diagnoza?

Oficiální diagnoza to není FOMO.

Tohle ta zajímavá skratka, znamená Fear of Missing Out, strah, že o něco přijdu.

A začínalo se o tom bavit už někdy v roce 2000 v rámci marketingu,

ale v rámci psychologie tak s tím přišel, nebo pojmenoval to přibilsky, proce 2013.

A vlastně on to právě spojil s těmi sociálními sítěmi,

že se bojíme odejít o těch sociální sítí, nebo chodíme neustáled na ty sociální sítě,

aby jsme zkontrolové, co dělali naši kamarádi, aby jsme nebyli vinechaní z toho.

Takže to je nějakej strach, nějaká úzkost.

A není to syndrome, je to fenomen, který je teďka spojenej zhodně negativníma,

je ve má, co se týče sociální sítí především zároveň,

ale některé výsku mi ukazuje, že i pozitivní,

ale opravdu to není diagnoza a nikdy to není samostatné jev,

které by jsme mohli jenom tak změřit.

Existo ješkála, kterou si můžete i vyskoušet,

ale bývá používana většinou ve výskumech,

než jako by na nějakou sebe diagnostiku, když to řeknu v úvazovkách.

Vy jste tady změňovala, že to může mít i pozitivní dopad?

Jo, ona se s výskumu ukazuje,

že to může mít krátkodobí a nepřímí vliv,

ale pozitivní v tom, že mě to nutí,

že dů do toho onlineu a s nikým si napíšu někoho kontaktu.

A v tomto může být vlastně pozitivní,

že bych jinak s tou úzkostí s tím strachem se děla doma sama

a takhle můžu napset kamaráce hele, poďme ve,

nebo teď jsem koukala, že si byla někdy na výletě, jaký to tam bylo,

tak když je to tady ten vliv, tak to může být pozitivní.

Že se v tom neutápím doma sama?

Přesně, a to se zjistěji s výskumu,

že to je vlastně nebo, že to nejlíp prožíváme ten strach,

že o něco přijdu, když tam nejsem sama.

Když tam jsem sama, tak je to oto horší.

A když jsou tam kolemní lidi nebo já se s někým spojím,

tak ten strach se vlastně zmenčuje.

Poďme se podívat na tu spíš negativní stránku fenomenu FOMO,

o které si budeme povídat.

Jaké duševní problémy to může spůsobit a vyvolat?

To je hrozně těžká otázka vzlem tomu,

že v rámci výskumu studii se ukazuje,

že je to spojené z mnoha věcma, z mnoha jevěji,

z mnoha problémy duševními, ale neví se,

jestli to spůsobuje FOMO,

a nebo jestli ty problémy vlastně zesilují to FOMO.

Takže nevíme, který ten směr tam je.

A spíš se ukazuje, že to navzájem podporuje,

ale ukazuje se, že to je spojený z depresí.

Z nízkým sebe vydomím z pocitem osamělosti,

který teď je hodně silnej, hlavně urlane generáci.

Sam já pocit, že jsem jako samál působ,

jako přemyslnější vztahy jsou tam z úzkostí

a s nějakým strachem z negativního hodnou cilou.

Hrozně jsem se bála, co si kdo o mně myslí.

Hrozně jsem si přepadala strašně hloupě.

Ale jak jsem říkala nejde říct,

jestli úzkostní lidí mám víc FOMO,

nebo když mám víc FOMO, tak mi to víc vyžene úzkost.

Asi se to, co ty výskumi naznačujou,

tak to asi ukazuje, že se to tak jako podporuje navzájem.

A to, co se hodně ukazuje, je,

to spojene s problematickým užíváním sociální sítí.

To znamená, padno, že vám do toho skáču.

To znamená nějaké nadužívání sociálních sítí.

Trávím na nich víc hodin, deně, než je zdravé.

Že mi to už nějakým způsobem zasehoje do života negativně.

Datužíváme v sociální síti asi skoro všichni,

nebo oblečně digitalní technologie,

protože jsme na nich spoustu časují tím,

že tam třeba pracujem a tak.

Ještě pro upřesnění, když mi to zasehoje do života.

Ty sociální sítě, to znamená,

že mám nějaký kroužek, nějaký koníček,

ale nejdu na něj, jak se říká, zazdím ho,

protože jsem třeba na Facebooku.

Jo, může to být, nebo to můžete být,

nebo můžete být, nebo můžete být,

můžete být, nebo můžete být,

nebo můžete být, nebo můžete být,

nebo můžete být.

Vždy bývali v kategorii dětí a mladěstvích

tolik uvádí data národního ústavu

duševního zdraví.

Nebych chtěla byť mrtvá,

tak už jsem, to je prostě,

tohle spíšeká demonstracia.

No a pak přešel ten zlom,

kdy jsem už to nezvládila

a chtěla jsem se zabíť.

Jdeme často nám říká,

že v 18 spáchejí sebe v raždu, nebo nechtějí

přes 18.

Kdy mají rodíče

zbystřit a začí dřešit,

jestli jejich dítě

psychicky v pořádku?

Myslím si, že každejí rodíči

největší odborní na svoje dítě.

A pokud je tam kvalitních stach

a tráví společně čas,

to znamená, nejen,

že pesků dítě

tak už máš úkoly na chystejste ty věci,

už byl na tom kroušku,

ale trávíme i nějaký společný čas

v tom smyslu,

je super, když tě rodíče se zapojí

do světa dětí v tom smyslu,

že se podívají, co sledují online,

zahrajo si třeba společně nějakou hru,

tak pokud já mám

tenhle kontakt s tím dítětem,

tak vychytám ty změny

a můžu vlastně se začí dopátrávat,

co se díje, jestli se to dítět

začíná izolovat,

jestli začíná třeba

dítět, který byl průbojný

na jednou být tichý dítě,

nebo naopak,

je těžší to poznat právě

u těch klidnějších dětí, protože

ty nedělej ty průžvyhy

a nejde je tak vidět,

ale pokud ten rodíč má

pravidelání kontakt s dítětem

a má nějaký kvalitní vztach,

tak si myslím, že to začíná

vychytávat i sam, že můžu začne

tam blikat vykryštníky,

že teď se něco děje,

samozřejmě to neznamená,

že mám přiběhnout za tím dítět,

to je ameriká.

Je to něco děje, ale

spíš říct, hele všimla jsem si,

že si teďka poslední domovom

nějaká smutná, tak jsem ti jenom

chtěl říct, že jsem tady pro tebe

a pokud sež tak si o tom můžem

popovídat a pokud ne, tak

můžu tady jenom s tebou sedit

i jenom dát tu letu nabídku.

To znamená, že si vlastně

do určité míry dokážeme

pomoct samy

nebo svým vlastním dětem

bez té odborné pomoci?

Tak si v těch základe chyl

zároveň

ale vždycky ve své vlastní

soukromé praxi, když za mnou dojdou rodíče

tak já jím říkám, a kde máte

zdroje vy, kde čerpáte vy

takže aby v tom rodíč nebyl sám

a není vlastně žádna

o studa dí třeba za

školním psychologem nebo zavolat

na rodíčovskou linku, která vlastně

od toho je, když rodíče mají strah

a nejví co mají dělat, tak se obrátit

tady na ty potporný zdroje

a tam už jim i třeba řeknout

jo to zvládnete sami, stačí se podívat

na tady tohle, tohle

a nebo ok, to už by bylo lepší

jít za dalším odborníkem

i s tím dítětem, samozřejmě

i záleží na tom, jak je to dítě na to nastavený

nebo rozpívající.

A z vaší zkušenosti dokáží to

vyhodnotit i děti?

Když to dítě má třeba

dobrý kvalitní vztak s tím rodíčem

tak ne, všechno mů bude říkat

že tím věkovým právě období

nejsou všechny témat, a tak tedy bych

rešila s tátou, nebo s mámou.

Ale oto, jestli to dítě

má nabídku, kam může ještě jen

námýt, že i ten rodíč řekne

ne musíš jít za mnou, máte ve všakolé

paní psychološku, tak můžeš

zajít za ní a nebo paní učitelku

nebo komu věříš,

nemusím to být jenom já.

Třeba právě v rámci těch sociálních sítí

je velmi důležitý, jak ty rodíče

komunikou o těch sociálních sítích.

Pokud to je iž Maria zase tam se

ještě nemůžeš to vypnout,

tak to dítě zatím rodíčom nepude

hele mami mě fakt v tom blbě,

protože předpokladá, že tam mám řekne

vidíš, já jsem ti to říkala, že na tom nemáš být

tak dlouho, takže se snaží pomoc

nějaký nák hledat tu pomoc, nikde jinde.

I vlastně z našich dad vyplývá, že

přespolově na těch dospívejcích

si uvědomuje, že je tam díl, než by chtěli.

Ale nemají úplně ty nástroje,

jak to třeba omezit

a zároveň vlastně

většinou o těch dospívých sdyží,

že to je jenom jako strašný a příšerný

a blbost, takže oni

zatím a dospilíma nepudou.

Teď možná trochu paradoxní situace,

protože existují i

speciální aplikace jako Kalmyo,

Nepanikar, VOS, Headspace.

Co to je za aplikace a co umí?

Každá aplikace trochu o nětě minem,

ale vlastně obecně

jsou to aplikace, které

se věnují duševnímu zdraví

a jak vlastně fungovat

jistou technologii, aby mi v tom bylo dobře.

A my, jak říkáme

v replakmi, oni ty technologie

se mě osobně nejsou už patný, a když se používají

dobrým způsobem, tak můžu být fajn.

A třeba zrovna aplikaci Nepanikar,

já vlastně doporuču

veškrym klientům, který mám, protože tam máte

třeba aktivity na to,

jak uklidnit záchvat Paniky

nebo úzkost

a vlastně tohle vám může pomoct

už jenom tím, že si tam přešlete

hele přejde, to bude to dobrý míste toho,

abych to měl napisaný na papírku, který někde můžu

stratit, tak já si to napíšu do toho mobilu

a jen vlastně si to zvědomím

nebo to může být jim to, že

zavolám kamarádovi

napíšu, hele teď mi je to chytlo

a kamarádovi napíše, jsem tady pro tebe

tak vlastně v tomhle tej technologie

můžu pomoct určitě.

V tomhle technologu obecně je málo

takže je to aspoň nějaká dostupná věc

kterou mám rychle porůci a která mi nějakým

způsobem pomůže

překlenout těžký období

abych zase na to nebyla sama

a do té doby než třeba se dostanou

ať už té školní psycholožce

nebo nějakým u jinému děckému psychologový

takže vlastně pro mě to

bude nějaká jako pomůcka

nejříkám berlička, ale vlastně může to

být pomoct v tom letom.

Když se vrátím ještě k FOMO

k fenomenu FOMO

je vůbec nějaká cesta

jak tomu rozvoji

a další mu rozmachu

zabránit?

Vlastně teď těch cest může být víc

a záležím vlastně na tom co nás

k tom nebo co tom FOMO zvyšuje pro nás

V některé studie u teenagerů

ukazuje, že když se právě

zvyší vnitřní motivace těch teenagerů

že to není jenom všechno jim

přikazuje o dospělí, ale i ty teenageri

ale něče můžou rozhodovat

a má nějakou zodpovědnost

za svoje činy

a můžou vlastně něčím rozhodovat

není to jenom na oko

tak vlastně to zvyšuje tu vnitřní motivaci

a zároveň to zvyšuje sebe

vědomí, že můžu něco udělat

a můžu něco zvládnout

a zároveň s tím jak je FOMO

zpojený práve s tím nedostatkem

těch vztahů

nebo moji potřeby

po těch vztazích

můžou dospělí pomáhat

nebo dospívajícím

vlastně podporovat

jak ty offline s tahy

učitele to můžu prostřednictvím

prostřednictvím hodin

nebo prostřednictvím kroušků

a vlastně pomáhat i třeba

jak vlastně komuniků s těma kamarádama

online i offline

jestli tam nepřevažuje výrazně

jenom online stránka

tak samozřejmě to offline potom nám chybí

takže najít vlastně ten střed

a pomáhat tý strategie

na to, na ten strach

nebo jenom pracovat s tím strachem

pracovat s tou úzkostní byt

ok, tak teďka se bojím, že o něco přijdu

co to znamená, fakt o něco přijdu

nebo co teďka cítím

a být jenom s tou emocí

cože hrozně těžký pro nás pro všechny

být s nějakou nepríjemnou emocí

protože je to od slované příjemný

nejsme v tom rádi

takže už jenom zůsta s tou emocí

může být vlastně těžký, ale zároveň

to může být fajn a může to pomoct

o jedné věci

a to je opakfomo jomo

co ta skradka znamená

jomo je joy of missing out

které se radoz, že mi něco uníká

a říká se, že to jenom

věc milie nejálu

a že ty ostatní mlačí to jako to

a i ty starší to nechápu

ale když se ptám generáci mých rdičů

tak vlastně vůbec nechápu o co mi

přicházíme v tom, jako online

ale za některí lidé

by si nenechali ujít jakýkoliv

mluví zápas zborovky

takže ono se to může

vyvažovat různě

ale ten joy of missing out

může být právě o tom, že si vklidu

čtu knížku a neřeším

co se děje online nebo ostatní

a že si užívám ten čas sama

se sebou a pro sebe

tak to může být ono

a někdo si to právě může

narídit jako lek k formu

a někomu to může fungovat

může i třeba meditovat

i mluvávat i ty aplikace, který jste změděval

tak já moc krát děkuju, že jsme to

spolu mohli probrat

já taky moc děkuju

tohle je všet z Vinohradské 12

z pravodejského podkástu

Českého rozhlasu

dnes s ratkou kůřilovou,

psychološkou a spolu zakladatelkou

organizace Rip Lachmy

bavili jsme se o fenoménu

můžete mít dětí a dozpívajících

Vinohradská 12

tu bude znovu už za pár hodin

s novou epizodou

Matiš Skalický si zavolal

s Andrésem Papadopoulosem

a probrali brížící se volby v Polsku

nenechte si to ujít

na webu irozlas.cz

a ve všech podkástových aplikacích

Na slišenou příště

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.

Máte strach, že vám něco uniká? Možná pociťujete FOMO. Obavu, že o něco přijdete. Jak moc je tenhle pocit provázaný s naší závislostí na sociálních sítích? Je nebezpečný? A kdo ho má nejčastěji? Otázky pro Radku Kůřilovou, psycholožku z organizace Replug me.