Čestmír Strakatý: Nejposlouchanější český zpěvák Calin: Nechci být morální vzor, album jsme odložili kvůli volbám

Tady je Čestmír Strakatý, vítějte u dalšího tílu mého podkástu.

Most děkuju za všechnu podporu na hero-hero.co.l o lomenu Čestmír.

Nesevým hostem Kellyn Hudebník, spivák, rapper.

Vítám tě, ahoj.

Zdraveným díky za pozvaní.

V tůle chvíli jsme to kontrolovali nejposlouchanější uměnac v Česku.

854 tisíc posluchačů měsíčně na Spotify.

Co to byl tebe znamená?

Tak asi Česky spívající, protože jo se tady je jste další.

To je pravdě, to je pravdě.

A myslím si, že ještě jako, že to bude na krátkou dobu, není za nějaké dominační pozice,

ale práve s tím, jak je doba rychlá, myslím, že to neznamená absolutně něco.

Takže zaměsíc to může být úplně jinak.

Takže tohle, jako ten momentální počet posluchač je polemně takový zavádějící pohem,

který v tolik neznamená polem nějakou, mít nějakou poplaryto,

nebo si držet nějakou liny delší dobu, padle tak to už polemně se dá.

Je to nějakým statusů, ale takhle když to někomu vystřelí,

člověk se může stát prostě slavným za noc.

Takže počet posluchačů měsíční může vylatět jeden song a člověk už si na to dotičně na člověka

nám si nikdy spomenout, takže je to jaký zavádějící, jako počet posluchačů měsíční.

Ale je to hezky samozřejmě.

Jako, jako že jsem rád.

A to to druhý, to mít to další dobu, aby byl ten status jakoby, to je to, o co se ty snažíš.

Myslím si, že to je to, co se snažíš každý.

Asi se v to snažíš všichni, ale je se v tom i tak jako přemejšlíš, aby to nebyl jako,

a ty už sež tady dlouho je byť na Andělech teprve letos objevem roku jmenován,

ale Slavika objevor by v roku už máš řív a milion na YouTube už si měl někdy v roce 2017.

Právně.

Těli, už to všechno jako objektivně už sež tu nějakou dobu, takže otázka, jestli ten status už tu vlastně není.

To si nemyslím, a se jako by ty čísla o ty doby, který mám, tak v pořád to bylo pře nějaký cestě,

jako by necítím se, že jsem tak dobrý o ty doby do teď, jako že mě každý zná,

podle mě to byla jiná cílovka, která se postupně mění, tak je tam byli nějaké dva roky,

o který se se u mě moc jako neslyšelo, a o takým statusu prostě se dá říct prostě nevím,

ektor nebo rythmus, to jsou lidi, který jsou tady prostě dlouho, izo, který jsou tady nějakou dlouhou dobu,

drží to pořád, pořád, jako by to někam posouvají, takže to, že jsem měl milion v 2017 a teď se mi zadařilo ještě podle mě,

toho nicem nezvětší, nic nám říká.

Je vidět, že máš pokorou.

A spodně to dobře hrajíš, pokud ne, ale je to sláva něco s tím nějak jako pracuješ, aby ti to prostě nestoupilo do hlavě,

já nevím, to jsou fráze, ale ty věci se děje už.

Ne, určitě mám s tím problém, jak povodně každý člověk s tím má problém, často se mi stáva, nebo často.

Sam se vidím občas nějakých situací, kterých jako reagov, jinak než bych reagoval předtím,

a snažím se tím na nechat strhnout, protože to není to nejlechčí, a občas se mi to napovede, ale přemiším na tím, ale...

A kdy říkáš, občas se ti to nepovede, tak to jsou typicky situace jaký?

Třeba, občas se mi stáva, ať chci nebo nechci, že si s někým, ale nevím, jak to popřed.

Automaticky se dávám do nějaké vyšší pozice, než nějakej člověky nejde, než bych měl.

A často se jako u toho přistěhnu dělám to, ne, když bych chtěl, a myslím si, že každý člověk to tak má,

jste nějak člověk automatické reagov, jinak na někou, kdo je, nejvím, kde je známnější, to člověk se automatických vajnak,

a myslím si, že to je aspekt, který by se měl, na který bych jako musí člověk pracovat, a všichni bychom nejde možná pracovat.

Určitě si myslím, že občas mi to nedarí, ale tak to je podobně normální.

A vaditě je tohle to na lidách okolo tebe, třeba, když to vidíš, protože ta scéná, na který se pohybuje,

tak tam je spoustá různě známých, různě úspěšných lidí, kteří se asi můžou chovat různě.

Ale zase jak kdo někomu to trhá slušit, někdo takové je, někdo si na tom postevol svoji osobnost,

a někdo, jinž je, že já jsem fut přesečeno, že já takový nejsem, a potom, kdy se tak hovám, tak jsem jako by sam ze sebe překvapený.

Ale samozřejmě se děje, jako by občas říkám, člověk zažívá různí situace a je v různím vás položení, ale jsou určitě lidi, kterým to sluší.

Vím, že to zní debilně sluší, ale prostě že hudba...

Je tak trošku to patří k tomu, že jo, k nějaký...

Já myslím, že každý musí, prostě ten co dělat hudbu, nemusí být jako by romádl, každý nemusí být jako ukazovat, tak se má člověk hovat.

Je to prostě ve filmu jsou záporáci, jaká děsové.

Jak to bude, že být trochu grázov.

Tak já to beru stejně, prostě nikdo nemá povinnost o být moralní vzor, ale nebo někdo, jako vest, a ukázat mu cestu.

Takže pokud někdo si udělá cestu, já mu to věřím, tak říkám, když mu to sluší, tak ať to dělá.

Ferenov, a ty, když říkáš, nekaždý musí být trol, model a být moralní vzor, tak pochopil jsem to správně, že ty bys chtěl takový být, třeba?

Vůbec, chcete být takový, jaký prostě jsem.

Pravě, sorry, že ti předušil, ale právě přesně se nechci jako dostat do té fáze, kdybych přemýšel, jako je, že bych se chvat líp a teď ho hůř, vlastně raduji, jako jaký jsem.

Na Twitter si napsála, už je to docela dlouho, je to pět let, mami dneska na můj koncert přišlo tisíc lidí, mami asi na to nejsem připravený, my spolu mluvíme pár dní před autu Arenou, která bude vyprodená a tam bude kolik 15 tisíc lidí, tak nějak přibližně?

Tak nějak, no, 16, možná, nevím.

Jsiž na to připravený?

Tak je to pět let spátky, že jo, jasně, je to věná dobále.

Je to Twitter era, jakovala určit, jakovala pamatů si, kdy jsem to psal, no a to bylo, teď je to, to v té době, kdy jsem jako vyprovat tisíc lidí, tak to bylo ve fáze, kdy jsem dva městíce spátky, on mě jako nikdo nevěděl a pořežil jsem i pár treku, a nen, no, tam bylo tisíc lidí, takže pro mě to bylo psikétky hůř zvlátelné, než tady todle začím, že jako byt dlouhý proces,

který jsme promýšlali, který jsme věděli, takže jsem se na to, jako by, arenu a se připravo určitě vízneš na ten, jako by, koncert, kde bylo těch tisíc lidí, ale furt tohé něco, co je vlastně fakt jako velká metá,

je to nepristavitelný, ale jsem na to víc připravený, se myslím.

No tisně před tebou tam byl v podobně vyprovaný, o tu araně ten ritmus, že jo, který ho si.

To je fakt, no, tam se hostovali zrovna s vektorem přímo, takže je to hustý, je to jako super, že taky ma legendama, můžeš jako by určitý době podobný to províst a že jsme tam mohli být, mohli jsme vidět, jak to provedli,

ani jak si to ani příspůsobili tu scénu. Je to vlastně super, že to berem, že teď jako naše naš píseček je autoadena, že to má jako jubená, výž, jako že se tam najnou nějak objevujem, je to jako sranda, ale myslím si, že ta nervozita a ta ten poci nepřipravenosti ještě jako určitě přijde, tak jako, myslím, že ještě panika bude asi, nevím, těžko říct, jako.

Ještě máš čas. Ty si mluvil o tom, že si měl nějakou dubu problémy zhlasem, který byly spojenej s nějakým jakoby životním partistilem, který já si spojenej trošku s tou scénou a to bylo už před pár lety, já už je to všechno takový, jako asi trošku za tebou, že jo.

Je to spíš tablenější teď, je to, no věc je tak. Já jsem si nikdy nevedomoval a kterou si potom nevedomuje hodně, jako by interpretu, že hlas je svál, který se dá tzv. svěčit, který se dá přetáhnout, který mu prostě člověk může pomoct, který může různě ladit, protahovat a to já jsem nevedil, potom samozřejmě, jak s tím svolem každý to ma genetický jinak, každého má jako by silnější, někdo slapší, někdo může skrímovat a já jsem s to přetáhl.

Ale teď už jsem se naučil, našel jsem skvěl liofoniatra, mám skilu cíčitelku zpěvu, naučil jsem se s ním pracovat, naučil jsem se v jaký poloze, kdy ho přetahujou, kdy už moc mluvím, kdy mluvím moc nahlas, už nekřičím vůbec, že třeba existují způsobě, kdy člověk může můje třeba karelgod.

Nemyslí jsi někdy všechno, že on mluvil takhle, že když mluvíš tím mluvím, to onem tak nejmín zatížuje žlasivky, takže on by to vůbec nedyskuval.

Jako, že to bylo vědomí?

Určitě. Určitě my jsme to rešeli právě s tou cvíčetelkou a ono říká, že takhle o začátku nemluvil, že si v jeden moment si musel říct, že pro něj ten hlas má takou cenu, že ho začel nejmín přetěžovat a mluvil takhle.

Nechcíš taky mluvit takhle?

Nemyslím si to zvádl.

Nemyslím si to, kdo by se dělal.

Nemyslím si to, kdo by se dělal.

Nemyslím si to, kdo by se dělal.

Ale takže jsem se začel dělal nějakou hasu hygienu, cvičit ten hlas, rozcičovat se, dávat mu nějaký odpočenek.

Jako prostě asi profi přístupná, to je.

Myslím si, že jo, a myslím si, že by hrozně museli být překvapených, jaký to může odemčit ještě i možnosti,

ale vlastně, protože je to nástroj.

Je to nástroj, jak se kodiv vyního člověk se může naučit prostě ovládat, jakkoliv chce.

Je to ustí.

Nebo takhle, já jsem teď předronával.

Já si myslím, že i člověk, který absolutně nemá talent,

se může dostat do nějaký fáze, kdy může spívat obstojně, protože jim je to mům přesně, když to předronáme k nějakýmu,

jim je to můj zvedání benže.

Je určitý člověk, který na to má předpoklady a on za úsleduního tréningu s tím talentem,

co má může svednou nabeněstřát 350.

Další člověk, ten talent nemá, ale i přesto, kdyby úsilovně každý den cvičil,

tak se může dostat takovou vahu, že normální člověk řekná, hou, pustý.

A to si podobně má lidi uvědomuje, že to fakt je koby sval, který se dávit cvičit

a když člověk fakt cved, tak podobně se může dostat nějakou člověk.

Samozřejmě jsou nějaké indyspozice, kdy člověk absolutně neslyší,

absolutně nemá sluch a pak jako je to těší.

Těžký, ale myslím si, že do nějakými jde se to dávě cvičit.

Předpokádáme, to je taká metoria.

Takže já bych moh spívat, myslíš, jo?

Myslím si, že jo, nevím vlastně jak na tom se ješ, ale...

Ale moc dobře ne.

Ale každý může spívat, se myslím.

Ale tak to je super.

A čili ty o tím, co si měl ty problémy a začel si na tom pracovat máš fony a teda máš

všechny této věci, tak spíváš lép.

Umíš víc tím pracovat, odemknusí nějakej svůj pěvecký potenciál?

Myslím si, že určitě, jo?

Určitě jsem se jako by...

jsem s zvláno s tím, hlasím víc experimentovat a víc, co mám jako by bráni,

civice češenou čověk.

Prostě s tím můžete tady zkoušet různí věci.

Všechno to deslyšate i na tom, že vlastně jsem si ospravil, předtím,

jak jsem vydal popstar album, že to předchozí album bylo s tím,

hlasím, který byl to, a potom se jsem si jako by ty hlasivky spravil do určitý míry

a s tím pořád ještě není úplně vyhránu, tak...

tak jako by už jenom to devidět jako porovnání za mě.

A jak moc vlastně v hudbě pracujete s upravováním hlasů,

s různím, nevím, programy, hardwarem, s tímhle tím přím?

Jak se na to děláš?

Jako já se mě nebo celko děláš?

Ty?

Já to mám rád, já rád experimentu, rád zkouším věci do kuté,

jako z ní dobře a...

To já slyším, to je v té hudbě slyšit,

spíš jakoby, jestli to je, je to vlastně přirozený,

nebo je to něco, čím tu hudbu posluváš na nějakou novou úroveň,

nebo je to nútnost vlastně, protože to dělá v ostatní lidi?

Je to něco, co mi většinou, ta hudba jako sama naznačí,

že jako...

Většinou s to tam nějak vycítím, jakým směrem si myslím,

že bychom mohli zkusit jít,

a včas je to jako náhodou,

ale není to, že bych jako na sílu za každou sen upotřeboval,

třeba když nevím, tak zkoušte tu plně, to já zasné,

ale spíš, co mi ta hudba jako napoví?

Asi takhle.

A teď kdy jsme na té úrovni,

kde se bavíme o tom, kolik máš posluchačů,

a že máš to autoranou, tohle je všechny věce,

tak si pořád stejně svobodné,

nebo cítí sebejt hudebně stejně svobodné,

jako se byl třeba před, nevím, třema, čtyřma rokama,

by si smoch prostě experimentovat, jak si chtěl,

zpívat v postatě, co si chtěl.

Jako hudebně, jo, jenom časové už je to takový,

že mi přijde,

že už sa musí řešit víc ve si okolo té hudby,

než čistě ta hudba,

že před těma třema, čtyřma rokama

jsme si mohli dovolit, jako měsíc,

být prostě každý den ve studiu,

osmého dinovky, necí neosmeme měli,

vlastně.

Teď už se musí řešit,

že tolik těch věcí okolo té hudby,

že mě to jako by samotný,

a mě vlastně neví zbaví to tvoření na konec.

A co se týče jako nějakého tlaku,

že bych měl dělat něco,

te situační,

jak se prouhudím,

učasně s těm předtě jako řeknu,

že už teď bych chtěl dělat něco,

občasně se řeknu,

kdybych se pycháš,

kde tak chceš.

Tak vyto nutkání udělat hit,

udělat to, co funguje,

protože ty už učitě výš, co funguje,

nebo ne?

To jako na jednu stranu a na druhu stranu

hrozně se jako snažím vyvarovat tomu,

abych nemám rád,

ale nikdy bych se nechtěloste do toho,

že člověk přijde na formuli

a musí jeď po formuli,

nebo tu formu jako.

Takže na jednu stranu

nějakou baví

tělat jako

věsy, který

lidi baví,

mě baví zavděčovat se lidem,

ale záravenci mě nebaví

zavděčovat se lidem jako

tak moc za každou cenu.

A tak ty samolě říkáš,

že ta hudba nemusí být nic víc,

než zábava,

že to může být hlavně zábava.

Máš nějaký rozhovor.

To si řek v nějakém rozhovoru

a mě to přijde

přístup, který je

někdo může říct, že to vlastně neumění,

že jo, když je to zábava,

tak to není umění. Na druhů stranu

jako lidi se chtěji

a zároveň lidi se chtěji bavit,

lidi chtěji i to uhudbou, nebo čímkoliv.

To jsem přesně řek,

jako by v tom

furne vidím,

furne chápu, že existuje

někdo, kdo se vyjadřuje

k určitým stílu, který neposlouchá

ješ pravě ta hudba je tak kouzelná,

že člověk si může vybrat to, co poslouchá

a člověk se může vybrat

jakoukoliv emoci, jakoukoliv tvrdost,

to znamené, jakoby

z tohce romantické, nebo to

člověk se může vybrat sáma, to je na tomto kouzelní,

že jo, a z výpovědního dno

to oporát je hrozně moc umělců,

se snaží co nejvyzpředat

v těch trecích

ale myslím si,

že tam je občas

že ty lidi se

stěží na to, co zrovna lidi poslouchá

co je známí, než aby se měnovali,

co oni májí rádi

ale to už je na nějakým

na osobností, kde

ale může

může být akákole

přesně co je umění

to, co člověka baví,

co to už je

a vnímáš kritiku

na třeba tvojí adresu, nebo na ten

na to poslední IP

s Viktorem Šínem, který jste vedel

roadtrip

že je právě taková, že prostě lidi

se mají trošku potřebu stresovat

do těch dvou lidích, který jsou teď

zrovna jako, možná vedle toho,

Benak Christová, těmi nejposlouché

ale jako my jsme věděli,

že se dáváme do celé

jakoby těžké situace, protože o dobu

ale tím, že my jsme fak jako kamarádi

a trojíme spolu časin tak

tak o to vlastně jednodušitobu

jsme se vždycky jakoby říkali

já mám přijelším to děláme pro sebe

že prostě nepřinějším

ale vždycky jsme říkáme

máme co posluchat, zky bavíte to

já oboví to tebe

dobrý

a další věc bylo, že jsme museli

spojit dvě osobnosti

které se pravou trochu jinak

do nějaké účity osměru

že já bych v přece nemohl dělat

to, co o čem repuje Viktor

protože má ten smysl

pro tej texty, zažíváně co jiného

já jsem si vždycky by to hrozně

šlo poznáta, za který tako neomím

a zaz Viktor, aby na jen

jakoby ty záhodil a začal tam úplně

jako jenu melodizu

a tak má lidi pochopilo, že

jakoby vznikl nové interpret tím

a že samozřejmě, že to nebude

točí mi dva se pro javujem, když

jakoby jsme uděleně něco, aby nas to

oba, ale

tím, že jsme byli oba v té pozici

tak to bylo jasné, že to bylo natlak

a to by bylo jasné, kdybychom vydali cokoliv

nejsem jako nedokážu se představit

co bychom vydali, abychom se zavděčili

všem v té pozici, ve kterých jsme byli

to je moje teorie, možná, se mýlím

tak jako človek se nikdy nezavděší všem

to je, to je, myslím, že základ

který, ale myslím si

ty aspekty, kterí u nás jako lidi čekali

nebo když bavíme se

o těch, jako komentářinu

některých reakcích, tak to je prostě

tím, že na nás bylo hodně pozornosti

a ten lidlíc byl

prostě takhle buchnutý

všem, kdo byli če, že i ten, kdo to nechtěl

tak to bylo nejpostouchanější

hrozně dlouho, a v různých hit

parádách a v podobných věcech

jako to vlastně držilo pořád

že

zjebně dobrá práce, protože

ty čísle na koniec, na koniec neloží,

ale ty komentáře a to, že třeba někdo

kohol třeba můžeš i uznávat

a město napíše, co se ti ne líbí

tak řešíš to, nebo je to už něco, co je

vlastně se řekli, že ok, ale já tady

mám ty vlastně čísla, a tak jako vy mi polebte

tak číslo

za skus

všechno co se bavíme to jsou objektivní

věce čísla, tak jo nicem neznačí

a ten objektivní polet, jak když jsem

teraz objektivní na objektivní, subjektivní

polet jako by člověka

ale jako, já jsem v tom mě

hrozně různé, občas

nyní nějaká určitá rákce, která

by byla polemně ostatním lidem úplně jedno

občas

jako právě někdo

nekonfrontuje nespožívím způsobem

a já to dokážu přejít

nevím, jak to je, nevím, jak to funkuje

ale většinou to je tak, že

si to jako dozeberu a stejně na konec

hm

dělám to, co dělám, co mě baví

já ti přeštuku s jedním decenzem

a zajímám něco, co mi na to řekneš

není to tak rozný

který je obsipaný nespočtém

důzných odkazů na alkohol, sportovce,

auta, modní značky, nebo ich na chemické prvky

po poslechu alba se zdá,

že se interpreti zmohli pouze

na vyjmenování svého druhého majetku

není se ale čemu divit

dnešný trendy, které burcují interpreti

spíše ke kvantitě, než kvalitě jim neposkytují

mnoho prostoru, proto aby si něco prožili

a nás tady o tom napsali

jak vnímáš ten

odkaz na ty, třeba na ty teksty

takhle, co jsem říkal

my jsme se s Viktorem rozhodli,

že uděláme hudbu,

protože nás baví

která nás baví, hrali jsme si s Melodema

a přesně pro mě by bylo

horší, kdybychom

sejí každý uděl nějaké osobní krize

nebo výpovědní věci

a snažili se za každou cenu

k tomu při ten druhý při skočit

a dá tam něco, který téma

by on si nikdo nevybral

takže my jsme se rozhodli

okolo, co nám tam sedí

za slova důvodní situace

a vlastně jsme to předělali

aby nás to bavilo

abychom

jako si to poslechlí

a jeli autem a nezatežilo

nám toho lavu

taky odlechčený jsme to chci dělat

a prostě je to zábava

a tohle je solová věc

třeba by v tuhle chvíli byla jená

jako logicky, protože by tam nebyl ten druhý člověk

a ty by si měli větší

ale to album sam

a třeba

jakým způsobem míná myslíš?

třeba tak z tově

nebo jako by třeba byla osobníší

nebo logicky asi, protože by tam nebyl ten druhý člověk

a nemusel byste se...

určitě

jasný, že když jsou na tom dva lidi

tak je tam plná kompromisu

když to dělá člověk sam

tak si může jít full on

tak jako jasný

takže to je další věc

taky zvuk, které jsme se bojili, že

nás baví to, že někdy bychom sami takou dle věc

neuděli

tam má různý melodický track

který mi říká, káma bych tohle

on by třeba, co se týče safíru

tak bychom říkal, jak kdybych sam si řel ten beat

že jeden z těch nejuspěšnějších samhů

z toho a říkal, já samu, kdybych si řel ten beat

tak já ho zahodím

ale já jsem se vidím furt štěvora

říkám, ty vole, tam něco jak

jste z toho druhýho člověka

stránky, který sami bychom někdy ani nehledali

jakože

mě to super věc prostě

jsme si udělali písničky

které můžu koncertovat dvakámoši spolu

té vrsi sen

a jsem víc než spokojné istním

to je dobře

věste to

vydání odsunuli kůli prezidentským

volbám, jestli tak

proč? proč kůli volbám

protože

to jasný, že když se řeší prezidentský volby

tak se neřiším

že byli lidi neposlouchali

to nejště neposlouchali, ale

když se dělá nějaká, děje velká věc

tak je škoda si tam tlačit

v nějakým medialním prostoru

protože takový človek, když prezdílí

albo

mezi pěti prezdílení

pana prezidenta, tak se tohle chce stratit

nebo tak jsme přemýšleli

asi správně, nebo jako

ale chápu, že to vlastně bylo

biznesový rozhodnutí o tom, co má víc prostoru

takto prostoru

abychom si nalezli

s panem prezidentem do zalí, abychom taky mu nechali

trochu prostoru na to, aby

aby ja to někdo věděl

jasně

čím to podle tebe je,

že nebo

znamená to něco, že

dvá z nejposlouchanějších umělců

který teď konvědala je toto IP, který bylo

ekstremně úspěšný nejsou původem

češi, že ty seš původem z Moldavska

Viktor je původem z Kazakhstanu

se se nepletu, Viktoršín

znamená to něco, nebo

je to prostě náhoda, že vyste kámoši

je tak z to, tak sešlo

tak to, že zrovna

mě dva třeba zrovna se nám teď dáří

je možná tím, že

seznáme dlouho máme podobný

přemýšlení nad hudbou a možná, že to

přemýšlení teďka jako by

lidi baví

ale těžko

říct, už jsem sešel i teorie

že tím, že jsme z jiných států

což

u mě vlastně i občas pravda

tak já

třeba tvořím věty tak

že vlastně nedávají smysl

ale z nimi správně

a nevím jak to povzat

jako, že vlastně

kdybych byl čistě z Česka

tak nevlastně ani nenápadne tu větů

jakou dá ty nám

Myslím si, že jo, je to možný

je to je na steori

ale zase jsme jenom já

Viktor

můžná ektory ještě

tak já mě napalá je si třeba tím, že jste přišli

z jiné země

kde to nebylo vždycky jednoduchý

a i ten příchod sem nemohl být jednoduchý

možná jste museli letskou mu něco dokazovat

a hodně pracovat a hodně dríjí

tak byste se prostě někam dostali

takže to třeba člověka vybuduje

k nějaký jako, nevím pracovní morálce

nebo jako k tomu, že si jde za svém

a to třeba není něco podobný

ale to je dosť taky možný

jakoby je těžko říct

a je těžko, a zase nechce jako

některým

jako nechce říkat, my jsme to měli

my jsme to měli těžký a my jsme chtěli

něco dokázat a to jako

to je spíš podvědomí, že o to není

je to jako napadá

je to možný

je to možný

je to na tím začnu přemýšlet

ale u mě to možná taky

je

to víc-víc faktorů

možná je to fakt jenom náhoda

a to jak jsem řek

cítil ty si to tak, že

vlastně byste sem přišli

z Moldavska, když ti bylo

2-3

tak jak se z tady pak cítil

jaký to tady bylo to vylustání a tohle všechno

no bylo to

do začátku náročnější

protože jsem

měl jsem

se vrátil do Moldavska

jak jsem se vrátil do Moldavska

tak jsem si to rozně všimel

že když jsem přišel

tak naše kultura je v mě taková

interaktívní hlasit

Moldavska

nebo aspoň rodina je rodina

hodně tačíš

a to byla věc, která mě

na začátku plně jsem nezapadal

mezi ostatní jako způžáky

a cítil jsem to

vlastně když jsem byl malý

tak jsem říkal, že vyrosto vratím se do Moldavska

jsem to říkal

ale pak zase

jak jsem jako vyrůstal

a nebyl jsem Moldavsku tak často

tak zase když jsem se vrátil tam

tak už jsem byl jakoby cizenec tam

takže v určitý moment jsem byl takový

malo Čech, malo Moldavec

ale pak už jak jsem tu byl díl

tak samozřejmě

už jsem dospěl jako jsem se kultura

jako přespůsobil

tohle vním je mneze lidi, kteří mě berou

jakýsem

takže teď jako v pohodě

ale za začátku jak jsem byl na základce

noho, to byly narážky

různí a tak a tam byla

parta, která se znala už očkolky

takže tam už samozřejmě bylo těžký

do toho naskočit

a měl se nějaký přízvuk tehdy

ne, naštěst

co z takším mám, tak přízvuk

slyšetel nej, jakoby děsek z východu

co přijdou

tak občas tohle trošku slyšet

ta třetí třída podle mě

samozřejmě je to individuální

a potom už dále se slyšet

ale myslím se, že ty dětská co přijde o přečkolní veku

takže většinou se to není jako

nepozná

já sliším jenom Brno, takže

já děkuju

já ní nevím, jak je Brněnský přízvuk

ale asi tak jako

když někdo řekne chcou, tak člověk

ví, že není

tak vy říkáte, vy chtějí

asi různě

ale zase my máme zase jiné věci

který jsou taky specifiky je hrozný

takže to je

a tohle není hrozný, to je jenom dialect

říkáš, že

nebylo to v dětské jednoduché

ale dostal si se mezi lidi

když začali brát jaký si a tak dále

když si začal

tu hudební karieru brát jako vážně

že opravdu už teď

děláš něco, co

víš, že tu bude na nějakou dobu

bude živý, takže

nevím, budeš mít vlastní

ice-tea

Já jsem to bral vážně, ještě

jakože když jsem byl dítě, tak jsem to bral

vážně, když to vlastně

nevypadalo, že by to bylo

vážný, nevím, to prostě

jsem se tím, jak posedl, jako malý

prostě a chtěl jsem to

vždycky za každou cenu

Vždycky za každou cenu? Ne, ne, vždycky

za každou cenu, ale vždycky jsem to chtěl

nebo vždycky jsem věděl, že by chtěl

můžeme směřovat

a

já jsem to bral vážně, vždycky

ale myslím si, že ten zlom

byl, když to rodíče začaly

brat vážně, to je podle mě to, kdy jako by

to začal

být seriózný, když ty rodíče to začal

brat vážně, a to bylo

asi takový

nevím, čtyři roky

zpátky, kdy

když to začal vypadať, že mě

ty koncerty můžu fakt živit, a že

to, že dělám hudbu

vlastně není jenom

nějaký sen, nebo nějaká vymluvaná

to, abych nemusel něco dělat

a

takže pro mě to bylo vážně jako

vždycky jsem

aji vlastně jsem chodil na ekonomku

a

vlastně s tím, když jsem chtěl dělat na plnožel

tu hudbu a tu ekonomku

tak jsem se nechal vylejt

ale mám něco, neřek, protože

to by ho těžký vysledovat

tak

nepochopila byte

a jaký to to bylo rozhodování, že

se si říkal, asi si to mu věřil, ne?

Říkal si vždycky jsem si tím chtěl jít

vždycky jsem to bral vážně, takže asi si věřil,

že prostě víc než ta ekonomka

nebudu studovat prostě vejšku je lepší

věnovace na plno tejdle hudbe

já to, já to

já neprzemešlím tak

v dlouhodobím hledisku

a prostě neprzemešlím v ten moment

co mi přijde zprávný

hudba, a je mě ani popravdě

nenapadlo nikdy

mě ani nikdy nenapadlo, že by se

dali jako dělat velký peníze, já si pamatu

že jak jsem byl právě malej, menší

a posluchal jsem jakoby red

tak jsem si počítal podle reperu

kolik chodí lidí, kolik se platil za líchte

kolik můžu jako vydělat a nějak jsem si

vlavy vlastně říkal, že

ta si nebudu taký melonáře, že

vlastně nevím, jestli

jenu za něj čím co se někám jako vede

ale takže to jako peníze nebyle

protože ta zmínářeho přišla

s námi a z tu generací před námi

takže prostě to bylo něco co mi

přišlo správně v ten moment

nikam je to vedle

a ty peníze jsou tětně

na těm přemejšlíš

zbytek rozhovoru

nejdete na herohero.co o Lomeno Čestměny

a uslyšíte v něm

třeba tohle ukázat nevím auto

hodinky

můžeš nic moc

to je země

jednou to bude velký

já teď budu ze školy budu dělat jenom hudbu

existuje milionel lidí

které jsou po toho špečkou

nikam se nedostali

měl jsem určitý návyky

který jsem měl jako, že jsem konzoval tabák

že ho právě alkohol

jeho nipomohla Irká Vysetle věci

pořád je

tůležitří toho dělat dobrou hudbu

že ta hudba je nakonec to co se

to bude si myslím

když prostě slyším

dobrýho očičí rap nebo očičí spév

tak jako by jsem z toho načiny

svedel jsem dlouho, teď já jsem začal

zboxoval

a trenujeme mej

zajímá je show a krev

a nějaký bizar

a takže nemá žádný socky

v tůle chvíle nebo sociální sítě

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.