5:59: Nakonec střední školu našli. Příběhy deváťáků podruhé

Léto už je skoro pryč a mobil ti určitě přetéka epik zážitky zprázdniny.

Studuješ a máš po 320, tak si vzáří skoč do prodejny T-Mobile.

Prosímků z 10 GB dat, jenom za 30 kaček na prvních 30 dní.

A dalších 6 měsíců si data ognovíš za luxusně nízkou cenu.

Víc osimce z 10 GB za 30 korun ti řekneme na každé prodejně T-Mobile.

Do prvních ročníků středních škol dnes nastupují studenti

populačně silných ročníků, kteří najaře letošního roku

absolvovali často vypětá přijímací řízení.

Kapacitní problémy řešili hlavně žáci a jejich rodiče v hlavním městě a ve středočeském kraji.

Ministerstvo školství připravilo pro letošní školní rok novelu školského zákona,

která by podmínky přijímacího řízení na střední školy měla upravovat.

Rozšířit počet přihlášek a proces zdygitalizovat.

V dnešní epizodě se vrátíme k příběhum tří rodin, které jsme vám představili letos v květnu,

když se snažili dostat své dváťáky právě na střední školy.

Podařil se jim to a jak se na letošní rok chystá jedno z pražských licejím.

Je pondělí čtvrtého září. Tady je Barbara Sochorová a pětpadesádevět.

Spravodajský podkás cez nám zpráv.

Dobrý den, ménu se Lenka Zlatníková, jsem zrostok uprahy. Mám tři děti,

syn byl loni v 9. třídě a cery dvojčatá jsou v 9. třídě letos.

Pracuju v oblasti IT.

V loňském roce absolvoval syn přijimačky na střední školu.

Přihlášky se dávali dvě na střední školu loni

a syn se v prvním kole nedostal ani na jednu ze zvolených středních škol.

Protože skončil v tom pořadí uchazečů poměrně hluboko pod čarou.

Domnívali jsme se, že nemá šanci dostat se na tu školu na odvolání,

takže jsme se vrhli do druhého kola a absolvovali jsme spolu s ním

i druhé kolo přijímacího řízení.

Našeho syna to rozuzlení celé té situace je hodně šťastné,

protože syn se nakonec dostal na tu úplně první školu,

kterou si zvolil na školu, na kterou dělala přijimačky v prvním kole,

i když, jak jsem už říkala, před chvílí to vypadalo beznadějně,

ale než jsme dostali tu informaci o tom, že se na tuhle školu dostal,

tak jsme stihli poměrně dost toho absolvovat pohovory

nebo jenom podat přihlášku na dalších, nevím přesně početle,

zhruba 14-15 škol.

Když jsme se rozvěděli výsledky prvního kole a přijímacích zkoušek,

tak nám to připadalo poměrně beznadějné.

Ale když potom jsme začali podávat přijávášky do druhého kola,

tak postupem času, jak se to pořadí upravovalo,

ty děti se sesipávali, někdo si zvolil jenou školu,

než tu kam byl přijatí a kam se hlásla třeba jiná syn,

tak nejenou se to začlo hýbat, upravovat,

a ze začátku jsme zažili opravdu spoustu odmítnutí,

spoustu i v těch druhých kolech,

spoustu dopisu, které nám oznamovali tne přijetí,

ale po nějaké době, kdy se to opravdu, jak jsem říká,

začalo sesipávat, tak se na jednou k nám zase začali dostávat informace

o tom, že syn se už na tu školu dostal.

Takže to bylo takové chvíli zmatené.

První tohle toho informaci o tom,

že se syn dostal na nějakou školu,

jsme dostali 23. května.

A o té době se to už si palo.

Na jednou to byla další škola, další škola,

a do toho absolvoval všechny možné ty pohovody,

protože některé školy vypisyvali v rámci

toho druhého kole ještě pohovor přijímací.

A my jsme už se dostali do fáze,

když si syn mou začít postatě vybírat.

Ale byly to za začátku všichnou školy soukromé.

To znamená placené, kde to školné,

si ce není závratně vysoké, protože to jsme nevybírali takové školy,

ale když jsme si představili situaci,

že za rok by se teoreticky molostáto samé

a platěli by jsme takový školný 3x,

tak už to byl výrazné rozdíl.

Takhle to vypadalo o toho 23. května, dokonce května,

takže poměrně krátká doba,

kdy se událo hodně změn v tom celém procesu.

A potom prvního červná, když jsem chtěla od ní zápisový stek

na jednostěch škol, na kterou se si dostal

a kterou si vybrál,

tak mi volali z gymnázia, kde dělal přijimačky v prvním kole,

že potom posunu, ke kterému tam došlo, se tam dostal.

Stalo se asi to, že velká část děti,

která se dostala v tom prvním kole,

šla na jinou školu, protože tohle byla pro ně druhá volba.

A zároveň si myslím,

že asi hodně rodičů, dětí,

kteří skončili pod čarou, nedali to odvolání.

Protože odvolání je nutná formalita,

která musí být splněná,

v případě, že chcete, aby se s vámi počítalo dál

přijímacím řízení.

Takže, jestli někdo si myslel,

že to nemá cenu, nebo třeba to nevěděl,

tak tímhle moh vypadnout z toho přijímacího řízení,

aniž by třeba chtěl.

Jako jsem říkala, mám dvě cery

ty do 4. září do 9. třídy.

Oni s náma docela prožívali

to situaci zlońskou školního roku,

takže si myslím, že už vědí,

že se budou muset připravovat důsledně,

aby dopadli co nejlep

při těch přijimačkách.

Já bych byla ráda

a pavím se s těmi o tom, aby se víc

zapojili do výběru školy, protože úsina mám

počič, že trošku tím tak jako

proplul a víc jsem ho kormidlovala

já a myslím si, že to není dobře.

A podle informaci, které jsem zaznamenala

ohledně té změny

přijímacího řízení,

jak by mělo tedy vypadat v příštím roce,

tak jestli to všechno klapne,

tak by měli mít děti možnost

přihlášku na tři školy

a to podáň přihlášek by mělo

být digitalní formu.

Takže předpokládám,

že odpadne třeba

a administrativa spoje nás odvoláním.

Už ten výběr tří škol

je posun oproti dvěma školám,

takže taktyzování asi bude,

ale zároveň si myslím,

že si děti

i naše cery můžou

vybrat dvě školy, na které by opravdu chtěli

na tu třetí na istotu, i když

víme, že loňská istota

nám taky nefungovala, takže

je otázka, co je istota.

Ale možnost dáci přihlášku na tři školy

je fajn.

Asi by jsem měl celý ten proces

trošku sprůhlednit, měl by

být pro nás čitelnější

předpokládám, že budeme víc vědět

na čem jsme v průběhu

toho přijímacího řízení.

Tak jenom doufám, že to klapná,

že se ty změny jistihnou

prosadit nebo usadit.

Já jsem moc ráda zasina,

že se nakonec dostal na školu, na kterou

se dostat chtěl zmrátit všichni

celá rodina. Ten stres,

co jsme prožívali nebo já jsem bohlavně

prožívala, protože upřímně řečeno,

já jsem to z tý naší rodiny prožívala

asi nejvíc, rozdně víc než

syn. Tak už je to pro mě

taková téměř úsměvná

vzpomínka. Tím, že to dobře dopadlo,

tak je to jako by zapomenu

to, ale zas na druhou stranu

já jsem i přinesla

tady fotografii dopisů, doporučených,

které jsme nás býrali za celu

tu dobu, co jsme usilovali o umístění

na nějakou školu.

Za absurdita toho, kdy školy

museli rozesílat těsíce doporučených

dopisů, ta bych byla

ráda, aby se neopakovala. To bych

opravdu nechtěla absolvovať znovu

a nechtěla bych ani, aby to museli absolvovať

ty školy, protože tam spousta

lidí opravdu celé jedný jenom

řešela nějakou administrativu,

obvolávali lidi

a myslím si, že jsme

všichni zbytečně prožili

takový měsíc nepríjemnýho

tlaku, stresu, práce na víc,

utratili jsme peníze na víc

myslím si, že v dnešní době

toho tři těde jednodu všejej slíb

a samozřejmě děti je hodně

s tím asi všichni soulasí

ale já nevím, jak to dopadlo

ve finále celko vy,

jestli děti jsou umístěné všechny

na střední školy, kam chtěli

nebo aspoň trochu chtěli

a pokud se to příjímací řízení

vylepší tak, jak je avizováno

takže to strašně pomůže

školám, rodičům i dětem

doufám, že se to stane

Ménu jo se Marcinta Sáblíková

jim je 42 let

pracuje jako televizní maskérka

a žiju v obcich otíž

u Českého brodu

a se má matka dváťáka

když se v prvním kole nedostal

na ani jednu střední školu

hlásil se na

policijní akademie obě dvě

na jednu státní a na jednu soukromov

protože si nemá

rozhodně gymnasijální výsledky

ani embice

který má dvě, tři, trojky na vysvětění

v pohodě se učí, ale není to

veloženě studijnitip

takže se hlásil na školy, který

jsme se domnívali, že

výsledkům akého zaměření

protože syn od škol, kdy dělá bojové

sporty, takže

jsme se domnívali,

že to dle přesně jsou školy

pro něho.

Třetího května

jsme zjistili ze synem

že se nedostal ani

na jednu školu, na kterou

se hlásil

a zůstal v prvním případě

asi 60. podčarou

a v 2. případě asi 30.

podčarou, při čemž

ten převi z dětí byl obrovský

na první i na 2. škole.

Na první škole to bylo asi 600 dětí

a na 2. škole to bylo asi

200 dětí.

Ten první týdem byl hrozný, protože

téměř žádná volná místa nikde nebyla

protože to ty školy

zjšťovali až postupně

a zveřiniovali to

až postupně.

Ten druhý týden už se začalo

vždyšť objevovat víc

a já jsem

nečekal mi, jak si budou nějaká volná místa

v Praze nebo ve středočeském kraji.

My jsme se zasy nemvědali

cestou raději

lepší škola

úplně v jiném kraji, než

znouzetnost blízkosti bydliště.

Jediný kraj, který jsem vynechala

tak byla Pseverní Morava a Zlínsko

a podobně protože to už teda na dojíždění

pro 15. letýho studenta

bylo fakt daleko

a postupně jsem vyplňovala

další a další přihlášky,

kterých bylo dohromady 25

a samozřejmě

hulkovým písmem, samozřejmě každá

ta přihláška znovu vyžadovala

potvrzení ve škole o studiu

vlastně potvrzení těch vysvětšení,

které jsem tam vypšala.

Mnohle školy vyžadovali znovu

lékařské objeření, kdy našepaní

dětská doktorka

při třetí přihlášce

po nás už přistala vyžadovat poplatky

řekala to, byste se nedoplatili

tohle přecenení možný

a hlavně to není vaše chyba.

Až se tedy stalo,

že v ředitel školy

manážerská akademié výhlavě

zaregoval, dokonce nám zavolal,

že jsem uvolnilo

jednou místo pro druhé kolo

a že

jestli reště stále máme zájem,

protože o nám zavolal na základě

zasláné přihlášky. My jsme řekli,

že samozřejmě máme stále zájem,

že ta škola se nám líbela už,

když jsme tu přihlášku vyplňovali.

A pan ředitel řekl,

že ještě běrát osobní setkání

se sinem, takže jsme se zbalili

a druhý den jsme se vypravili do jejich hlavy.

Když se nám líbela i škola,

i pan ředitel, i to město

a podepsali jsme

smlouvu.

Ještě bych podotkla, že ta škola byla

soukroma, nicméně

to školné bylo v takovém rozsahu,

jako rodina jsme zvážili,

že to v pohodě zvládneme ufinancovat

a pak nám ještě

pan ředitel dál adresy dvou internátů,

kam si máme zapsat

a s tím jsme se rozešli.

Takže to vypadalo, že máme vyhránu,

ale nebylo,

protože jsme

dorazeli osobně na jeden ten internát,

tam nám řekli, že mají plnou,

že už proběhli

dávno uzávěrky upětování,

protože s těmi druhými kolej

nikdo

plně moc nepočítal.

Takže jsme tak zruba dvě hodiny

měli se synem takový krásný úlevný pocit,

že jsme to teraz vládli,

že po třech týdnych se nám fakt úlevelo.

Ale nebylo to tak,

takže jsme si počkali dalšíště

pár dní, kdyby jsme se znovu

zpět obrátili na pana ředitel školy,

on řekl, že udělám maximu,

aby nám pomohl cítim objetování.

Syn se

na internátě těžší.

Já si myslím, že je to pro něj dobrý.

My máme hezké vztahy,

ale já jsem se mám sturovala,

pocházely z Karlových Vardů, jsem sturovala v Brně.

Myslím si, že to je

vysoká škola mezi lidských vztahů.

Vskutečně si myslím,

že pobyt na internátu

a zvlášt pro chlapce

je not fine,

že nebude mít momenko za zatkem.

Já jsem velmi ráda.

Můj pocit

v lesní době,

vlastně skoro 3 měsíce po tom.

Na jednu stranu jsem spokojena,

že synde na školu,

ale na druhů stranu

si uvědomu a mám kolem sebe

přátelé, který to

v tomto roce čeká

a vůbec nemám pocit,

že by s tím v ten stát něco udělal.

Je požád v režimu

plánujeme digitalizaci,

uvažujeme o třech

přihláškách,

uvoritizace,

co my uděláme,

ale gotovýho skutečně

není nic.

A to je

strašně špatně,

protože ty děti,

který se teď začínají chystat na příjimačky,

potřebujel teď vědět,

jak to teda sakra bude.

Neví se nic.

Druhá věc je,

že teď si cahyský,

ta digitalizacija je důležitá,

na těch škol nic neudělali.

Nic ním než, že přidali ty štereři židlé.

Nemám žádnou informaci

o tom, že by prosířili, přistavili,

udělali zvedlejší budově

další křídlo škole a tak podobně.

Toto je informaci žádný nejsou

a to je to jádro, pudla.

To je ten problém.

Problém jsou místa

na školách, a teď nikdo

nenavíšel, rozhodně neteď.

A nevím, jestli to bude jako v unoru,

ale v unoru už je to každému

prvně jedno.

Ty děti potřebujou vědět teď,

s čím se má počítat a jestli to bude

takový hely koloní.

A já si myslím, že jo.

Jenom si jim dává teď

jako úplně zbytečná naděje,

že to bude lepší.

Dobrý den.

Ménvě se David.

Jsem z Prahy, pracují v obchodě

pro holandskou společnost.

Jsem ocem řák a 9.3.

Cery, která se na jáře

přesněla přijímací o řízení

na střední školu.

A s tím se ho visí ty problémy,

které jsme se bavili minule.

Náš příběh je

velmi podobný určitě

příběhům spousty,

rodičů, deváťáků

a děti, které idou na střední školu.

Samozřejmě to jsou visí

s několika faktory.

První měslený ročník,

ve kterém cera je,

ve kterém jsem byl i já, když jsem šel

o to, že v prvním kole

těch přímaček cera neuspěla

jako mnozi jiní

a i přes relativně slučné výsledky

se v prvním kole nedostala.

Hlasila se na střední školu,

byl to peragogický směr,

že peragogická škola

a potom ještě na liceum,

které je trochu jiné,

ale je tam taky na praktická část,

která jí zajímá.

Druhé kolo

toho přijímacího řízení,

bude problematické,

ty informace už tomu nasvědčovali,

realitato potvrdila

a problém hlavní byl

v tom, že bylo

málo míst na střední školách státních

a naše zkušenost

je, že většina

těch volných míst se generovala

ze soukromého sektoru,

takže jsme vybírali

a nechtěli jsme jít samozřejmě z Prahy,

když to bylo doporučení

nějakých lidí, třeba

tak zkuste to v někde mimo Prahu

to pro nás řešení nebylo

ani pro nás nebylo řešení

zkusit obor, který cera nechce studovat,

z toho dle jsme slovit nechtěli

a nebyl řešením.

Já se myslím, že jsme rozeslali třeba

šest přihlášek, což nebylo

určitě největší číslo, kterém vím

a znovu a zopakují,

že jsme nechtěli slovovat

z toho, co cera chce studovat,

takže jsme to směřovali

v tom okruhu škol, které

kůvodně vybrala, aby jsme

nešli na zpracovatelský průmysl

masa a podobně a obory, které

jsou úplně mimo.

Nakonec jsme zvolili

soukromou školu

a Bohužel to byla jediná

varianta, která

přicházela v úvahu.

Takže to je na tomto

špatné a to negativní, protože

na státních školách

v Praze to místo

bylo. A neboj jsme neměli

informace

o tom, že by někde tam místa byla

ale vycházeli jsme z dostupných zdrojů

takže kukali jsme na

přehledy vstředních škol

a tam opravdu, jak jsme to každý den

procházeli, tak těch možností

více nebylo.

Dopadlo to dobře pro nás, protože

cera se

dostala v zásadě velmi

pohodlně z druhého kola

dobrými výsledky

nebo řeknu z výbornými výsledky, protože

v těch příjimacích řízeních bylo určitě hodně

dětí. Byli tam kde

bylo 250 dětí v druhem kole

přímalých třeba 20

takže pro její sebe vydomí

to určitě bylo dobré.

Pro nás také

na druhou stranu

když se na to podívám, jak

děti ostatní můžou uspět

jaká je ta dostupnost

škol, tak to je tristní

a to je samozřejmě špatná

a když se to vyřešilo pro nás

tak systémově to určitě

řešené není

pořád ten problém přetrvává.

Když se podívám

spět, tak já cítím

ulevu za nás i za ceru

Bohu žel, vám samozřejmě

tam zbývá jaká frustracia

to, že a teď řeknu kraje

stát a je mi jednou

kdo to vlastně je

tak se o to nestarej

a Bohu žel tady

to není je na krajích

a není to je na státu, musí to dělat

společně, koordinovaně

a já tady nevidím žádnou aktivitu

třeba nejsem ten insajder, který má

informace ze vnitř, ale

zvenku teda to vypadá, že

se nic neděje

a Bohu žel tady každý měsíc

určitě zkusobí další problémy

v tom dalším roce.

My jsme díky tomu,

že cera jde na

soukromou školu, tak

ten systém obešli

a nemáme

s tím státním

systémem školství

nic společného a doufám,

že začneme s nimi něco společného

až cera bude chtítiť na vysokou školu

a zajívané bude se podívat na to,

jak za ty děti odpovídají profilu

který potřebují zaměstnavatelé

a jak vůbec bude ten trh práce

vypadat, jaké tady budou profese

s jenem k rozvíjejícím se technologím

a tak dále, takže tohle to bude

zajímavý.

Já si myslím,

že tady ta frustracie je na všech

stranách. Rodiče

tom jsme hovořili

školy a kraje

určitě měli spoustu práce, protože

třeba odvolání na jednu školu

nám přišlo po dvou měsících

ve chvíli, když bylo všechno vyřešeno.

Takže je vidět, že ty kraje byly

měný složitou agendou

a vyřizováním odvolání a tak dále

a dostali spoustu přihlášek,

který museli

vyřídit, ale už do předů bylo

jasný, že jsi, že jedno dítě pošle

12 přihlášek, tak třeba

ani na ty přímačky nepríde. Takže ta administrativa

je klíčová

a tady velmi jednoduše

se určitě dávit vorzit system

jaký elektronický, který pomůže

tomu, aby ta administrativa byla jednodušší.

To je jedna věc. Za druhé

určitě prostor pro

elektronickou evidenci těch ucházečů

aby se zautomatyzoval

ten proces, kdy jim

propadávají tím systémem

a jsi, že neuspějí na jedné škole

tak automaticky druhá škole bude

vědět, že je může

přijmout. Takže ta

evidencia správa přihlášek

a to jsou relativně jednoduší

věci, který se dají udělat

během roku nebo pół roku,

ale je potřeba, aby kraje

a stát

začali na tom pracovat

a nehledali pro mě výmovy

že mě je to v pořádku

pak samozřejmě je otázka

jak je na tom to výběrové řízení

jak moc je náročné nebo nejmínáročné

ale to už je druhá věc. Každopáně

jsou tady kroky, které budou udělat

a nejsou zostak složité.

Ménu se Ivan Smolka a dělám

ředitele Valdorského lice

v 17. roku.

Ten systém třímaček, který máme

tady v Čechách, tak je Zofalej

jednak se svojou podstatou

a jednak s mým provedením

ten zmatek, který by letos

tak byl jako spíš kůli tomu,

že se nevědělo, kde jsou volná místa

kde ještě něco zbějde

zápisové lízky, kdo odevzdá, neodevzdá

prostě my to máme pořád systém

Rakouskou Herská

a správní řízení

musí se dotržovat i huty

konečně se ukázalo, že

tenhle systému vše neudředelný

a to, co ministrstvo řeší, teď

je jenom tenhle technická

stránka systému, aby se to

vědělo, aby to bylo rozumější

aby si žáci stane byly pořadí

a tak dále.

Ale to, co nám, jak už se

překáží na těch prímačchach, nebo vadí to

se vůbec asi nezmění.

Dřív v Gdisej, teda asi

dělali svý vlastní prímačky.

Teď už je to spoustu let

tak, že jsou státní

jednotné testy

a te musí šková zaholednit

minimálně 60%.

Ten účel byl, že se zajistí

kvalitá těch lidí, který jsou na těch

školách, aby tam nežšer nebyli když

na to nemá. Ale když si na to člověk

podívá, tak vidí, že je to nesmysl.

Protože teškoly,

který mají malou chazeču, tak stejně

bez mou úplně všechny, ať mají

takhle, kdy v státní testy nebo nemá.

A u těch škol,

který mají velký převyz, jako

třeba u nás, tak ta váha

těch státních testů oproti tomu zbytku

rozhodně není 60%,

ale u nás je to třeba

85%.

Když máme 5 násobní

převyz, tak do těch 32 míst,

které můžeme vzít, tak se

námejdu věnom ty, který napíšou

tě státní testy opravdu skvěle.

Takže je to vlastně úplně nerovnovážný

stém, který do toho

vložil jako by nějakou objektivitu,

která ale žádnou objektivitu

není.

Ministerstvo

tvrdí, že to stihne, ale musí to projít

nějakým legislativním změnami mimo jiné,

i protože právě je to správní

řízení, které hrozně

zkostnat tělí hrozně, dlouho dobí

a jelikož teprímačky jsou v režimu

správní hrozní, tak to ministerstvo

s tím patrním bude musit něco dělat,

aby to šlo elektronické, aby to pšlo

s testou a rychle.

Jestli to stihné, nevím,

to, co vím, tak naštěstí ministerstvo

hodlá zachovat tu možnost, aby si

školy mohli dělat také

své přímačky vedle těch státních,

ale jsem měl trošku obavou,

když tohle to znikl, že budou mít u ředníci

chůť udělat úplně jednotní systéma

nařídit všem jednom státní testy,

aby se to zjednodučilo a tak dále,

protože ty školní přímačky

když si k tomu školenicu přidává,

ale samozřejmě komplikujou,

protože jsou tam dvě proměny.

Podstatě se zdá, že to ministerstvo

to zachová ty pohovory,

což je pro nás dobré,

ale vůbec nevíme, v jakých termínach,

jestli to bude před státními testy,

nebo postátních testek, jak to vlastně bude.

Mě už musíme mít naplánovaný školní

rok úplně přes ní jeden pod dní,

a tady máme velkou díru,

protože vůbec nevíme, kdy

budeme moci dělat pohovory,

jaké budou ty zákoné termíny a tak dále.

Ale jadoufám, že to ministerstvo

stihne, aby aspoň v této věci,

v této jedné,

měli ty diváťáci trošku jasný

dříve, to znamená,

iže to, jestli se dostali,

nebo jestli jsou někde volná místa,

bude městné net technicky.

Ale vůbec to nevěřeští

ten základní problém i dostatku míst.

Toho jsme se ještě nedotkli.

To je velký prošvych Českého státu,

když tady mohli, kde chci sláje

jsou známa už mnoho let,

a přesto se s tím vůbec nic nedělalo.

Z minulá leta se rešili

nedostatečně kapatity na základní školá,

stavili se nějaké základky

a nějak ty uredník

napadlo, že te děti budou chcít

jít na té střední.

Věděl jsem přísla pro prahu,

že v nejbližších letech bude potřeba

v 30% míst

na střední školách víc.

V nejbližších dvou,

třech, štěřech letech.

My jsme prostě ve stavu, kdy ty místa

nejsou, a v nejbližší době nebudou.

Tady mluvíme jednak

o počtech míst, a jednak

o spůsobou přijímání.

Ale když se podíváme na to téma,

který teď hoří, ten počet míst,

tak to, co mohlo ministersto

udělat rychle, tak to dělá rychle,

rytněme tu elektronizaci

a tu digitalizaci

toho přijímání. To je myslím

dobrý krok, ale vůbec

neřeší to situaci.

Rešší situaci procesní,

že to bude rychlej, a že to bude jasnější,

ale vůbec neřeší situaci

na dostatku místu. Znamená podstatu problému.

Podstatá problému je

málo míst na středních školách

a málo míst na všeobecně v dělávach

tých školách. Jeláme spoustu míst

na odborných učilištích a na středních

odborných školách, protože

s vás pro myslu v minulosti tady pořád

tlačil, že potřebujete lidi do těch

provozu, ale

preference těch řáků

jsou úplně jiné. A co se týče

toho hlavního problému, té podstaty

nedostatku míst,

tak záslechl jsem,

že pan minister Beck by si chtěl

vzít půjčku se v robské unie

na výstavu bonových škol

a tak dále. Takže to je

učitě cesta správní směra, by se konečně

tohle to začala řešit, protože

tam máme opravdu veliký luch.

Ale to se naráží

na to, v jakém stavu je tady

situace se stavevním

povolením. My, protože

jsme u spěšnou školou, tak

náž zřizovatel by pro nás chtěl

postavit novou budou a bychom

se mohli rošířit

trojnásobně.

Ale už se ty papíry

vyřizuvujou několik let a

ještě několik let se vyřizovat budou.

Jenom ty papíry. Takže stav

u nás stavevního zákoná

a vůbec těch předpisů je zoufale.

Já si prostě říkám, jak může vůbec

být schopný někdo v Čechách něco postavit.

Takže to je věc na dlouhá leta.

Aby ten dostatek míst

někde bude

vzniknul. Takže si myslím,

že s tím samým problémy

se budeme potíkat tento rok,

křiští rok, křespríští a větě další.

Problemy, kterými si během

přijímacího řízení prošli

se svými dětmi rodiček, kteréste právě

se dotkli celé řady 9.

Pro nový školní rok už ale ministerstvo

školství slibuje změny.

Prošli jsme teď poměrně

bolestivým obnovím toho přijímacího

řízení, které probíhalo ještě

v papírové podobě a ukázalo se,

že nesmírně stresuje

jako rodiče, tak i jejich děti

a celá ta podobá

přijímacího řízení

patří do minulého století.

Šef rezortu školství

Mikuláš Beck ze starostu a nezávislých

a vyzobal možnou proměnu

přijímacího už krátce po svém

květnovém nástupu na ministerstvo.

Blétě pak představil návrch, podle kterého

běděti nově mohli podávat

místo dvou až 3 přihlášky

a to elektronickou formou.

Zrychlit by se díky tomu

mělo i druhé kolo přijímacího.

Se výrazně skrátí ta stresující doba,

kterou jsme viděli letos

při těch frontách nežtastných rodičů,

kteří pobíhaly

po městech s těmi

zápisovými lístky.

V prvním roce, ale ministerstvo,

chce zachovat i možnost papírovej přihlášky.

O návrhu noveli školského zákona

by měli poslanci podle ministra

školství Beka hlasovat v listopadu.

Na tom, že změny

v přijímacím řízení na střední školy

jsou nutné, ale prípanuje schoda

napříč politickým spektrem.

A to je zpondíleního dílu

podcastu 559 Vše.

A to je, že jste si ho poslechli.

Pokud k němu máte nějaké připomínky,

napište nám je na e-mail za minutu 6

za vynáč sez.cez

na naše sociální sítě Twitter a Instagram

a pokud nás posloucháte na Spotify

máte možnost nechat nám zkaz

přímo pod epizodou.

Na slyšenou se těší

a úspěšný nový školní rok

přeje Barbara Sochorova.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.