Studio N: Když smrdí celý svět. Jak se žije s postcovidovým syndromem

Je pátek 21. důbna, poslucháte studio N, tady je výtek svoboda.

Dnes o životě s postkovidovým síndromem.

Svět mi začal smrděr 26. ledna, když jsem se doma vkoupil něchy stala na pracovní schůzku.

Tak začala redaktorka Karolina Klinková svůj osobný tekst o long covidu.

Jaký je život, když začná páchnout všechno kolem vás a co všechno může být příznakt postkovidového síndromu?

O tom si teď sní budu povídat Karolino ahoj býtej.

Ahoj Vítku.

Můžeš pokračovat v tom příběhu, jak si zistila, že máš long covid?

Jasné.

Ano, je to jako si prečítel vlastně z toho tekstu.

Já jsem zistila, že my začali věci smrdět 26. januára, když jsem se chystila na pracovní schůzku.

Sláčila jsem pumpičku s olejom na vlasy.

Dala jsem si ho do ruk a chcel jsem si ho dať na vlasy, aby mi ne stáli na všetky strany.

A zrazo jsem mala pocit, že ten olej se musel pokazit, že to není možné, aby takto smrděl.

Byla to fakt jako nějaká koncentrovaná úplnahní loba zavretá v jednej flaštičke.

Já už v tom momente jsem mala ten olej v vlasoch, takže v ten děje jsem chodila po světě

a i na pracovný schod s tím, že jsem mala pocit, že paně Bože,

já všetky musím smrdět v tomto světě.

No a vlastně asi odvadně neskôr, mezi tím ten olej nějak vyprchal, takže už jsem si nesmrděla.

Ale asi odvadně neskôr jsem si jšlo umyť hlavu

a zistila jsem, že úplně rovnako, jako ten olej mi smrdí aji šampon na vlasy.

A po toho jsem zistila, že mi úplně rovnako smrdí aji z prchový gel, zubná pasta,

a vyváž, prací prášok, vecina u umívaně domácností,

jako prostředky na čísteně vše ličoho.

A to byl vlastně moment, kdy jsem si uvídomila,

že to naozaj není o jednom oleji a že to bude asi nějaký větší problém.

Dá se říct, protože ten výskum stále probíhá, je to celé velmi čerstve.

Je jasné, covid tedy s námi, když to tak možná někdy nepodzitujeme,

není moc dlou, ale víme, co to tedy long covid,

nebo ten post-covidový syndrom, jak jsem mu říká česky, je?

Na to vlastně neexistujem, myslím úplně nějaké presne definici,

různé skupiny, různych věců, to definuju různým spôsobom.

Myslím, že teraz panuje nějaká taká vzhoda v tom,

že jsou to príznaky, které se ti prejevuju 12 týždňou,

potom jako si prekonal covid.

A jsou to príznaky, které možu mať různé podoby od toho,

co se bavíme pri mě, že mi věci zapachají,

cesto, že v věci vůbec necítíš,

cesto, že máš migrény, cesto, že máš nějaké kognitívné řadkosti,

nevěš se soustředit mež nějakou zvláštnu,

jako mozkovou humlu, nevěš dýchat poriadně.

Takže tých prejavou je mnoho, ale nějaké bysme to mali jako,

že súhrně pomenovat, tak jsou to príznaky,

které pokračuje pomrně dlou po covidě

a naozaj trvaju až několiko týždňou,

potom jako si ho prekonal a možu trvať aj velmi dlou.

Vlastně teď ještě nevíme jak dlou, protože některé tedy

ty long covidu ještě prostě neskončili.

Problematické na tom long covidu je to,

že nemusíš mít těžký covid, nemusíš mít těžký průběh,

na to, aby tě pak potkal ten long covid.

Můžeš mít velmi lehkou vormu covidu,

ale potom se ti může objevit jeden, druhý,

alebo mnoho příznaku.

Jestli to není moc osobný,

ty směla těžký průběh covidu, nebo těšší?

Věžšině nemala jsem nějaký úplně zásadně těžký průběh covidu.

Mala jsem ho jako, že tak nebylo to příjemné,

ale byly možno tři také dní,

když jsem malá naozaj horučky, če je večinu,

jako nemávám, a keď jsem chorá,

hrozněma bolila hlaba, ale fakt,

že tak, že jsem mě dokázala ani

mať otvorené oči,

i by jsem počuvala nějak

pána prsteňou, prostě audioknihy,

či rozvlasove hry, a to bylo všetko,

če jsem dokázala rovidit, ale to byly 3 dní.

Strašněma bolili oči, to byl taký

zvláštný pre mňa príznak,

čo jsem nikdy předtě nezažila,

když bych trochu dní v pohodě přešlo,

problém nastal, že

já jsem se vlastně vračila do práci,

normálně jsem začala fungovať,

a potom sami s toho všetkou vyvinul

jako druhodný zápal dotín,

no a to jsem se už trošku nátrapila,

přitom já jsem

zostala potom několiko tyžňou na Nemocinskej,

to byl vlastně december,

celý december jsem stravila tím,

že jsem byla vlastně zavřeta doma,

a to jsem se teda nátrapila už no,

ale jakože hovorím, to byl

druhodné kolo, ten kovid samotný,

nebou taky hrozný,

ale to, co asi on spôsobil

a jako se na mě podpísal v tom druhom kolo,

tak to byl už potom horšně.

Když budeme pokáčovat v tom příběhu,

tak ty teda Karolina je leden,

zjiščuješ, že ti všechno smrdí,

nebo asi čucháš k dalším o dalším věcem

a zjiščuješ, že ti toho víc a víc smrdí,

nebo jak to bylo.

No to ani nemusíš nějak jako,

že aktívně si vyberat,

že idem zkusit čuchať k tomu a k tomu,

a v tom, ako žiješ,

zrazu zjistuješ, že věci začali smrděć

a zjistuješ, že začalo smrděć

úplně všechno.

Kosmetika byla naozaj pre mňa,

taky nějaký prvý

prvá lastovíčka,

kedy jsem si to uvedomila,

ale potom přišlo jedlo,

to byla obrovská kapitola,

zjistila jsem, aké všechno jedlo mi pachne

a to byl docela celkom teda

problém, protože mi páchlo

naozaj všechno.

Ježívala jsem naozaj na nějakých

prostě crackeroch a

siré, to bylo super,

že sir som jezd mohla v tých najhorších časoch

ešte.

Ale problematická byla např.

jako, že zelení na

čokolvek teple

od nějakého rostopeného oleja,

masla, v ráce vody dokonce.

Takže čokolvek teple pre mňa bylo

jako, že úplně nemožné zjest.

Já jsem se stala prostě šalatovou kralovnou.

No a potom

jedle ještě přišla potom ďalší

epizoda a to je priestor.

Strašně mi začal smrdiť priestor, různy

od toho, že

keď si moj partner domá zomlal kávu

tak mě je prostě smrděl celý bit, protože

jsem mi ucítila zomletu.

Kávu som mimochodom, já sema musela

píť s takým věčkom několiko týždňou,

protože som nedokázala

jsem se i vzdať, protože

jsem zvyknout aju píť, ale

nedokázala se mi píť tak, že by som

tět býkala to, co stejká vyšlo.

No a potom

keď jsem hovědila o tom priestore, tak to bylo

aj mesto samotné.

Vtedy si vlastně uvedo miške ti

všetko smrdí, kde všade nějaké

pachy existují.

Od toho, že prejdeš

v podchodě v metré okolo pekárně

a tam cítíš prostě pečivo

pre mňa to nebylo a ta pekna príjemna

voňa to

prostě čerstvého pečiva, ale

ty prostě kyslí nepríjemný zápach

ale byl například auta

po ulici jsem šla a cítila som

já jsem má fakt poci, že cítím tě zplodiny

jako mi prostě idu do nosa, já vím, že to

nedává asi zmysel, ale

toto byl moj pocit.

Takže mi naozaj

vlastně zazdřeval zapachať úplně všetko

tak pokračoval ten príbych.

No, což teď

koutom povídáme vlastně z ní tak lehce

ale nemusí být, musela si nějak

uspůsobit život, nebo domácnost,

nebo co to udělalo

tímcím každou dením životem.

No, zménilo se úplně všetko pre mňa

jako naozaj, já jsem

vhnět, keď jsem zistila, že mi smrní kosmetika

ktorou jsem bežně používala

a to příto mi já jsem celkom člověk, který používá

dosť jakože neperfemované vecí

alebo také nie je úplně výrazné

přišel jsem to drogerie

a já nevím, 3,4 hodinu

jsem stála při regáloch a

vyberala si nove produkty, které pre mňa budu v pohodě

takže výmenila som totalně

všetko, co vlastně bežně používám

no a potom

obrovská

kapitola to všetkého byla jedlo

a i vlastně stále je

já jsem naozaj nemohla

sastravovat tak, ako

jsem byla zvyknutá

začala jsem si postupně

robiť zoznami potravín, ktoré

môžem a nemohem jesť

plus jeden, ktorý zachytával potraviny

ktoré někedy môžem a někedy

nemohem, protože ajto se dělo

ten děň bylo něčeho v pohodě

a v druhý děň je

musela jsem si robiť jedalničky

protože som vedela, že nemože

měchávať to, čo budem jesť

a kdy budem jesť na náhodu

protože ako náhle máš takéto

limity tak si to naozaj musíš

plánovať, akby si to nechal na náhodu

tak celý děň ještě

protože zjistí, že ti veci smrdia

takže

plánovaní jedalničkou kupovanie

veci prostě dopredu

je dělo na druhý děň, protože

na druhý děň by jsem v obez nemala, čo ještě

no a potom

obrovský

dopad, který já jsem cítila

byl nějaký socialny, spoločenský

to, ako jsem vlastně spoločenský

dokázala, alebo ne dokázala žít a

ako jsem sa v spoločnosti

cítila. A jak se cítila

nebo jak to oblivnilo tvou spoločenskost?

No, ono to trošku súvý

s tým, a čem jsme už hovorili, že mi začal

smrdit priestor a trochu mi

začal smrdit.

Ako náhle máš takúto barieru

ako nále cítíš pachy, které

iny ľudě necítí, tak

sa vychýbaš některým městám.

Já si pametám na příklad

situaciu, kedy to byl naozaj

ten Januar, možno začetok

februára. Čiže

je naozaj prvé týždě to, čo já jsem to zažívala

a pametám si, že jsme mali velkú

poradu v práci.

To je porada, kde sa stretíme jako cela redakcia

a máli jsme zrovna nějaký

předplatitelský úspech

a přinesli se torty upečené.

A všetci mali taky dobudu náladu,

všetci si dávali tam spolutu tortu

a já se musela odjistit z té městnosti,

protože mi bylo tak strašně zle

z toho pachu, který jsem tam cítila,

že jsem prostě nevěděla to vydržat.

Zavrila jsem se do našej kancelárě,

dala jsem si japko.

Hej, takže máš prostě

tuto barieru, nemožeš

šastretávať s tými ľudmi v priestore, který ti nějak smrdit,

které mi platíjí prejdeštourácie

a krčmi a prostě různé káviarně.

V káviarně ti smrdí káva,

někde v nějakého spodě ti smrdí pivo.

Já jsem mala fakt pocit, že vojdem do městnosti

a cítím tě trupky tej pipy.

A mala jsem pocit,

že ich nikto nečistil asi tak 20 rokov.

Akože to byl moj pocit.

No a úplně

bezpečné pre mne nebylo ani prostředě

když ho doma.

Ket si šil na návštěvu, tak si nemal na něj,

co ještě, protože hej,

tvoji kámoši ti prichistali nějaké pohostěně,

ale ty si si ho nemohl dať,

takže si si prinesol

ten jeden druh čipsou, který byl v pohodě

a

cítil si se jako úplný hlubák,

protože

si to nevedil vlastně úplně vysvetlit,

čo se děje.

A potom si pametám např. jedno situaciu

išla jsem na weekend

a moja mama mě čo varila v kuchyni

a já jsem celý weekend,

albo možno to bylo dokonca i trochu dlhše

strávila, prostě zavreta

u seba v Izbe. Cítila jsem sa,

jak keby se s mnou trieskala jako najväčšie puberta,

keby sa nechceš rozpravat

ze svojimi rodičmi

a truciješ tam někde zavrety,

ale já jsem naozaj musela si

spravit takúto fyzicku barieru

mezi sebou a tim domom,

protože jsem to nedokázala vydržat.

Je to

nejlepší.

Asi je důležité asi připomenout,

že Long Covid nemusí být v ozovkách

jenom, to, že ti smrtí svět

připomenu, že to může mít příznaky,

které tě uvážou na postel

nebo těří tě z nemůžení opracovat

a žít a tak dále. Každopádně to,

co ty popisuješ,

je vlastně těžko představitelné

pro člověka, kterému nos funguje normálně,

takhle ty vůjně nevynímat

a představa, že ti tím vlastně

neustále něco otravuje, ty vlastně

na to nemůžeš přestat myslet, protože

pořád něco cítíš, je úplně šílená

a nevymyslit takhle daleko chce mít,

ale já si pamatuju, že tam existovala

i obava o tebe ve smyslu váhy,

že ty tím, jak smálo jedla

tak nebo málo co jedla

a tím pádem málo jedla.

Tak to bylo vidět

a ty sama zhádněla vym na instagramu

osobní váhu, protože si říkala

když ok, tohle bych měl nějak řešit.

No ano, asi je dobré povedať,

že já jsem i za normálních okolností

celkom taky drobny človek

ani za normálních okolností

nevážím ani 50 kg.

Som prostě mala, som subtilna.

No a

ako jsem prestela jezť

tým normálným spôsobom, ako jsem byla

zvyknutá, tak jsem si začala všímat

na sebe, že

bylo to hlavně teda na oblečení, protože

já se nevážím večinou

veľmi, veľmi vynímočně,

ale na oblečení jsem si začala všímat,

že mě je všetko velké,

jako že rifle, trička a podprsenky

mě voli prostě zrazu velké.

Takže na uce jsem si musela začet

strážit kolko vážím,

aby som mala o tom aspoň

nějaké povedomie, aby som se nedostala

někam, kde to bude už fakt problém.

Už to veľmi teraz

nerobím, protože mám pocit,

že už jsem sa to naučila aj lepšie v dnímať,

ako to je

vlastně s mojím čelom, s mohou váhou.

Takže váhu za chvílku

vrátím hanka, děkujem za požičení

a co skoro jich dostaneš na spět.

Ale ano, akože boli tam aj tyto obavy

a vlastně mám pocit,

že věž, že ta váha

to je len nějaký jeden parameter,

ale já jsem nauze mám pocit,

že jsem byla nauze daleko slabšia

celé ty týždí, když jsem i prostě jedla,

jako jsem jedla, zrazu nauze ještě

úplně jiné vecí, v něče možno

zrazu šip, protože jsem začel ještě

o mnoha věc zalaniny a tak,

ale prostě

tvoje tělo není zvyknuté fungovat,

tak jako zrazu funguje

a myslím, že se to podpisalo

na tom, ako jsem

byla prostě schopná nějaké

aktivity, ako jsem se cítila

vlastně aktivna, alebo neaktívna.

Já jsem se pavil o longovidus

u mělcem Adamem Hrubým,

je to i rozhovodný deník NCZ.

On longovid má

dlouhodobě, opravdu dlouhodobě

a opravdu ho to velmi zasáhlo,

je insolovaný, schovaný před světem.

On mluvil o

ideálu oběti, o tom,

že když někdo nemá

viditelný, paralizující problém,

když neleží na lůžku, když není z odkrvé,

nejme tomu rozumíš,

tak společnost

obtížně vnímá jako obět.

Děkuje to, aby člověk byl vnímany

jako někdo, kdo nějakým způsobem trpí.

Zajímá mě právě ta neviditelnost,

že musíš někomu vysvětlovať něco,

co si vlastně neumí představit,

že třesně sešu kamarádu

a potřebojí se chovat úplně nějaký nák,

sešu rodičů, potřebojí se chovat

nějak úplně jinak, ale nikdo to

rozumíš, cítila se něco takového.

Já jsem naozem mala pocit

v tých prvých týždňoch

a trošku to platí a jistále teraz

a i keď už to má situaceje

je trochu lepší a už

tie veci se trošičku začali lepšiť.

Já jsem naozem mala pocit,

že jsem si vybudovala nějakú super schopnost.

Ako keby jsem dokázala

zachytávať nějakú essenciu

tých pachou, ktorej naozaj,

ktorej naozaj někde skrytá

úplně pod tým, člověk bežně cítí.

Při tých chemických veci,

při tých chemických veci,

jak jsem cítila fakt tako tu silnu,

silnu nějakú chemiu.

Při cítrusoch a to mám do teraz

a i tě chemické veci,

ale i cítrusy například taky,

ako keby štiplavu, ako sa ponad,

něčom.

Při rozkrojené zelení, nejsem cítila,

ako keby okamžitě začala hniť.

Prostě naozaj jsem mala pocit,

že moj mozok si vybudoval nějakú

natschopnost na tých všetkých

ostatných.

Já vůbec nevím, či keď o tom hovorím

a i keď jsem to popisovalo

v svém tekstě, či si to člověk dokaže

představit,

asi úplně nije,

protože tím prostě sem neprešil

a asi je to úplně normálne len.

Naozaj z mojej skusinosti,

čo se potom staněje, že se cítíš naozaj

velmi sám v tom celom,

protože ti velmi nikto nerozumě,

ty zároveň nemáš schopnost

to vysvetliť tak, aby to člověk

naozaj pochopil.

To je také dobré rady

a to je hrozně prostě milej

a já to chápem, prečo to robí,

ale oni vůbec nechápu

tu pointu toho, ako to celé funguje.

Věžná příklad tě někto začne hovorit,

že no, aj mě trochu,

akože smrdi káva,

ale mě smrdi tak, že já ju fakt

prostě nemohl, že vypíť.

Já se teraz ospravil, ale pre mě

káva má nějaký fakt, že fekalny nádých.

Tak to.

Alebo tě někto pověře,

a nevím, avokado.

To je prostě potravina,

která nemá prečo žiadnu huonu,

to bude v prtěba v pohodě.

No, lenže ta parosmia, to je

vlastně diagno, za ktorou

já trpím parosmia, ako

stavu, pri kterom tvoj mozov

nedokáže ty zachytěné huoně

receptormy správně interpretovat.

Při tej parosmii

to nefunguje intuytivně,

že co nijak nesmrdi normalným ľuďom,

vůbec okaz normálným,

pre mňa je avokado jedno

obrovské peklo, protože smrdi

jako keby hnilo 30 rokov jazky

nyně, kde vzadu.

Takže vlastně

u ľudí se tě je snažia

byť taky jako nápomocný,

byť k tebe jako, že

milý a dobrý a tak, ale

ty máš stále pocit, že im to

nevěžu plně vysvetliť,

zároveň im to nechceš stále

vysvetlovať, protože to by si nic jiné robil,

protože to zákaždím,

jak smrdi, tak nemáš se za každým

to tím ľudiam ho vyríť, veď to by si nic jiné robil.

Takže jsem tak ciklíš vlastně

sám, nemáš asi úplně

velá ľudí, s kterými o to možeš

ho vyríť, nechceš o tom dokoláho

vyríť, mě něčeho dospo mohlo

bolo, že jsem si našla na facebooku

support skupinu medinárodnu,

kde je asi 50 tisit členol

a tam se nějak prostě

zdělají tě zkusenosti.

Každý to má trošku inak s tých členol,

pre někoho v povodě, pre druhého není,

ale minimálně

zdělat je ten pocit spoločný,

že fakt mi jako nehráblo,

že já naozaj mám problém, který existuje

a má ho i

toliko to a toliko to iných ľudí a

poďme si nějak návzajem pomoziť

už len tým, že to spoluně kpomenujeme.

Jasně, to je ten kontakt s lidmi,

který tě prostě chápou, protože

jednodušně prochází tím samým, ale

když se ještě na chvílečku zastavujeme

těch lidí, který jsou fůsovkách zdraví

které je rodina, jak můžou blížci lidé

pomoci, nebo minimálně, jak mají

reagovat, nebo upravecvoje chování.

Víš, jakože je tam nějaká poučka,

kterou se z toho vzala?

Na to jsem napytel vlastně věací ľudí,

aj naši skveli kolegovia,

aj moja rodina, aj vše li kto.

Některé věci

prostě nezméníš. Já atěž

nechcem, aby moja stav, moja diagnoza

nějak zasahovala takým

spôsobom, že jim to buděl až nejak

do životu iných ľudí. Ako to,

že se v našich redakcí varájí jedna káva

za druhou, v oboch krídlech naši redakcie,

to prostě nezméním, protože

vím, že to taky je,

a prostě to tak všetci vlastně potrebujeme.

To, že mi to smrdí,

tak s tím sa prostě já musím nějak

vysporiadať a nebudem teraz

meniť pracovný děň 60 ľudí,

protože já mám nějaký problém.

Musím ale povedať,

že mám, jakože z

tých blízkých ľudí okolo, okolo

nebo naozaj

ľudí, které byly velmi zdělný

v očitom, ako to zrovna já mám

naša koleginia Dominika Píhova

například vždycky, keď si prineslej

jedlo do naše kancelárě,

zapytela, kaj si v pohodě prostě

mám si to odnězně kam von.

Vždycky, jako místlova na to,

že tam ten problém může být

úplně úžosná je

moja mama,

a keď som zrovna u našich,

ta se naozaj snaží

variť veci, ktore

zrovna může měst, a

vymýšlet nějaké nové,

ktore by mi mohli fungovať.

Neviem,

no, mě čo fakt,

jakože pomáha je to

vedo mě toho, že ty ľudí,

jakože vedí, že tím prechádzáš,

nějak to majou vzadu v hlavé

a chápu, že ke co

správaš zrovna nějak dívně,

takže možná to nějaký asi důvod,

a že ti to může být, jakož nepríjemné

děci.

Nemusí jakoli tomu totalně ménit svoj život

jakože odzákladou, ale to vedo mě,

že aha, toto může být problém

a budem na to mysliť,

tak to je pre mňa

velmi príjemné.

Podle světové zdravotické

organizace prodělalo jenom

v Evropě za první dva roky pandemie

covidu. Long covid

minimálně 17 milionů lidí.

Miliony lidí podle tehle organizace

muset žít s tímhle tím problémem

roky.

Šla s celou tu letou věcí

tě samá klékaři?

Išle som glékárový, když som

mala ten zánět důčín vtedy.

To bylo, to bylo v tej akutnej

fáze prostě predvějanočnej, který

jsem zyskala neschopenku atak.

Od který jsem i spustila

tato párosmi, já jsem u klékaři nebola,

ale premýšla jsem nad tym, že

pojdem. Já jsem

zvonila taku čakaciu metodu,

chodila jsem si, že

počkám, ako se to bude vyvíat, protože

já jsem sama nevedila,

o čom všetkom tady, jak noze

pre mě je,

čo všetko mi to zasahuje,

jakože nevedila, ako to popísať

k té lekárke, ak k něj pojdem.

Zdalo sam ji úplně absurdne,

že by som k něj

přišla a povdala jej,

že větě, čo jeden deň mi,

červená repa smrdí a druhý deň,

já nevím, jak by se na mě

dívala.

Takže jsem čakala,

mezi tým jsem začala brať

vitaminy,

začala jsem brať pomerň

jakože silné, ale volně

dostupnésta, ale bečko.

Nevím, čím ji pomohlo práve ono, ale

prostě to nějak trošku se začalo

lepšíť časom, ale ta trajektoria

naozaj nabrala potom lepší spát

a v tejto chvíli necítím, že by som

potrebovala to nějak akutně

rěšit z lekárkou, ale

akby to například

pokračovalo, teraz jsem

skoro na 3. mesiaci

a asi po dvoch se to pre mě začalo lepšíť.

Akby to ten 3. mesěc například pokračovalo

stále tak zle, ako to bylo teprve dvá,

tak by jsem za něj určitě išla

minimálně už lant, protože

by jsem chcela vědět, čí mám všetky živiny,

ktoré potrebujem a čí moje tělo

funguje, tak ako

je v pohodě.

To bylo moje pramišlení nad tím, no.

Ale myslím si, že to je

tak, že ťažká otázka vlastně pre

lůdí, ktorý tím to trpěel lebo

ako si ti spomínal o tom longko

vide se stále velá nevě,

ani lekáry o nem až tak velá nevedě

ani vyskůmnici o nem

a nějaká zázračna lietba naň ho

neexistuje.

Stále to, co se najviac spřízbukuje,

že to nějak od hdine časom

a potom je to asi o tom

jako velmi osvětěného lekára máš

čí se v tom nějak sam

snaží orientovat a hládet nějaké možnosti

ale myslím, že toto je těžší jednostých věci, které na tom takhle dneště snaží.

Udě, které to majú naozaj blbé,

a to já jsem na tom ještě dobré, ale kdy někto naozaj má kognitivné problémy, nevědýchať a tak,

myslím, že to musí být strášně frustrů, cože vôbec nevěš, s kým se máš poradit.

Ano, a objevovali se příklady stigmatizace, gaslightingu i právě deník n přinesl příběhy lidí,

kteří obešli množ tví lékařů, lékařek, vyslechli si i to, že jsou simulanty.

Já rozumím to, může to zase, jak jsme se už bavili minule a před minule ty si racionální člověka,

bylo to promyšlené to, že snešla k lékař, jak lékařce, ale myslí, že tam třeba i hrálo roli tohle,

měla se třeba i obavu z toho jít s tím lékaři nebo lékařce.

Vkulě tomu, že bys mu to třeba měla zpocit, nedokázala dobře vysvětli,

to on bětě řekl, že se vymýšlíš, nebo něco takového?

Nevím, či jsem mala pocit, že bym povedala lékaře, že si vymýšlám to, to asi úplně nije,

ale rozhodně jsem mala pocit, že to absolutně nedokážeme vysvětliť.

Že já vôbec neviem, čo se ani děje, vôbec neviem, nájste slova na to,

ako to popisať. A pre mě například bylo hrozně fajn napisa ten text

a nějak to dať do jedného celku, že zsadnuť si a zamyslíc, že tak co to teda pre mě je,

jako to výzerá a tak, ale mál jsem určitě obavu s toho, že to prostě nebudem věděť popisať.

To, ako by reagovala, to já vôbec neviem, nebyla jsem tam tak, že se to ani nedozvěm,

ale já věrím tomu, že mnohi ľudě to takto moužu mať, práve protože prostě o tom longo vidě se věstrašně málo

a vůbec se netuší ani čo všetko, to prostě obnáša a jako to liječit,

tak já věrím tomu, že ty obavy moužu být jako úplně reálne a chápem ich.

Ten příběh vypadá to, bude mít a tak trošku i má happy end, ta situace se zlepšuje u tebe.

Jak ti teda longovi zasahuje do života teď? Co ti teď pachne nebo jak to říct?

Ono se to fakt zlepšuje ten posledný, posledné štyri týždě badám, že to je fakt výrazně, výrazně lepší,

ale rozhodně to není, jakože tak, ako to bylo pred tím, čo mi stále velmi smrdí su všetky kosmetické veci.

Trošku se zmenila, jako keby ta esencija toho pachu, pre mě, pred tím to byla taká hniloba, alebo, nevím,

jako to nazvať a teraz je to prostě čista chemikália. Každý člověk, který má na sebe například parfem,

mivoňa úplně rovnako. Cítím úplně rovnakou v uoňu z každého z nich a je jedno,

aký ten parfem máš a aký je drahy a všetky mi smrdí.

To a naozaj mám pocit, že mám něku antenku na to, kterou dořezoznávať aj velmi zdělky.

Boli jsme minulý týždí na dovolenke a prechádzali jsme se po Londíně a já som mála fakt pocit,

že každý jeden človek, čo prechádzat, že to cítím. Naozaj na jakož dělaku vzdělenost vlastně,

ale toto je něče, čo velmi, velmi pocitím.

Velmi mi smrdí a všetky restaurácie.

Když prechádzám okolo restaurácie, tak je jedno, čí se tam připravuju mastne burgeré,

alebo kebabí, alebo nějaká super kuchynia.

Hrozně cítím, ako keby tu kuchyni, ten proces toho várenia, to je velmi nepríjemné,

stále vlastně v přiestore, v mestách a tak.

Stále mi pak hnu některé potraviny, pečívo se trochu zlepšilo už děni tak hrozné,

ale například chlěp stále nemohem tam cítim, ako keby nějaký prostě k vás jacy proces.

Pardon, že jsou tak eksplititné.

Citrusy jsou fakt úplně jako saponát, bělý jogurt je jako něče,

čo už velmi dlho hnije, prostě zostaví některé ty veci stále velmi podobné,

ale se trošku lepší, něčo úplně nije.

Ale už vám minimálně pocit, že nějak se dokážeme najezť

a už v tom dokonce mála aj pícu.

Tak už si cefu dobenu, ale byla to píce, tak to bylo super.

Říká redaktorka děníku N. Karolina Krinková.

Karolino, ještě než se rozloučíme, tak tím chci pogratulovat k nominaci na novinářskou cenu.

Toto reportář, kterou jsem psal, je fakt super.

Jsem rád, že se toho všimli i porodci a porodkyni.

Děkujem, Vidko, si strašně zloty.

Mějte se moc zesky, ahoj.

Děkujem, ahoj.

Následuje krátká reklamní pauza. Za 15 sekund jsme zpátky.

Užijte si projekt se nejlepších vědických dokumentů z celého světa.

58 ročník mezi národního festivalu Akadémia Film Olomouc

proběhne 25. a 30. dubne.

Akreditujte se zdarma na www.fo.cz.

A teď už jsou na řadě zprávy, které by vás dneska neměli minout.

Česko zřejmě bude ze zákona vynakládat

každoročně nejméně 2% HDP na obranu.

Vládní předlohu, která má vedle zakotvení obraných výdajů

také zajistit stabilní financování nákladných obraných projektů

k modernizaci armády, dnes schváli lastěmovna.

Sout v kouse Beretta týkající se vynášení informací stresných řízení

uložil pražské státní zástupkyni Dagmar Máchové

tři roky a čtyři měsíce vězení.

Soukromého detektiva Igora Gáborika poslal do vězení na tři roky.

Polici z turatka Holuba potrestal dvou a půl letím vězením.

Podle Petra Pavlase Česká Republika měla připojit

Křaloběna Maďarsko kvůli zákonu proti LGBTQ plus lidem.

Řekl to natiskové konferenci v Bruselu.

Prezident doplnil, že jde o jeho osobní názor.

Ruský letoun Su-34 zřejmě o milem zhodil bombu nad ruským bělgorodem.

Došlo k poškození obytných budov, jsou hlášení dva zranění.

Incident přiznalo už i ruské ministerstvo obrany a uvedlo, že probíhá vyšetrování.

A školní rada amerického státu Florida rozhodla,

že o seksuální orientaci a džendrové identitě

se ve školách nebudou moci učit děti až do 18 let.

Zákaz se týká všech státních škol.

A na závěře ještě něco, co mě zaujalo, a možná by mohlo i vás.

Nějakou aplikaci na streamování hudby si předplácíme asi skoro všichni.

Do teď to ale měli komplikované fanouřci klasické hudby.

Ta se do těch současných Spotify a Apple Music aplikací špatně katalogizuje,

protože má z vás specifika.

Každá skladba byla zahrána v mnoha různých provedeních,

všechnožných orchestrů nebo dirigentů.

Klasičtí skladatele taky netvořili alba,

že jich díla jsou rozdylená do částí, partů, je to složité.

Tohle všechno se na naše displeje vejde v nějaké organizované podobě,

prostě velmi obtížně.

A medická společnost Apple přišla snovou aplikací Apple Music Classical.

Pokud Stefanošci nebo faninky, klasiky,

tohle by opravdu mohlo být zdá se pro vás.

Já jsem spíš.

Rekreační fanoušek, ale podle textu, různých odborníků,

lidí, kteří tomu rozumí,

se takhle přehledná a použitelná kníhovna klasické hudby

v našich kapsách ještě neobjevila.

Cele je to součástí předplatného Apple Music.

Pokud tuhle službu používáte, tak si tu aplikaci prostě stáhnete.

Pokud ne, tak stojí 165 korun měsíčně.

Apple Music Classical, to je můj dnešní tip.

Naslišenou v pondělí.

Jsou lidé tak pokojní,

že i před půvabem obrazu zůstanou klidní a spořádaní,

jako knedlíky.

Příďte objevit půvab děl Józefa Mánesa,

gény a pražské umělecké scény poloviny 19. století.

Národní galerie Prahavá ze své Dovalčteńské jízdárny

na výstavu Józef Mánes Člověk umělec Legenda.

Výstava potrvá do 16. července.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.