Studio N: K čemu je nám úžas?

Deník N 9/1/23 - Episode Page - 30m - PDF Transcript

Transcript
Show Notes

Jedině v O2 týví můžete poprvé v historii sledovat všechny zápasy všechny klubů Hokejové tipsport extra lidi.

A díky O2 poslouchat i tento podkást, jehož jsme generálním sponsorem.

Intelligentní sít O2.

Je pátek prvního září, posloucháte studio N, tady je Filip Titlbach.

Dnes o tom, k čemu je nám úžas.

Česká vitariana

Pocit úžasů nás fascinuje od nepaměti.

S vlastním výkladenem toho, co presně úžas je,

přicházeli filozofové umělci i náboženští, myslytele v průbie husterletí nežčetně krát,

co úžas vyvolává, a k čemu nám slůží.

Bruseptát Karolíny Klinkové, která se tomuto fenoménu věnovala,

Kajovitej, ahoj.

Ahoj Filip.

V jakých situacích zažíváš úžas?

Já úžas, myslím si zažívám pomerně dost,

keď sa pozrím na své okolí a na ludí v mojom okolí.

Já myslím si, že tak neposobím na ludí úplně,

ale já som velka citliuka.

A já pocít úžasu veľmi často zažívám v prírodi.

To sami stává úplně prostě bežně,

ke ti idem na výklad domov na Slovensku,

prejdem se po vinohradoch pohorách

a úplně prostě hne to tam je.

Stává sami to pri umení veľmi často,

pri hudbe, pri koncertoch živých,

při prostě plačem, to až sahambím,

keď sedím prostě v tom hladisku.

A stává sami to pri děťoch, mám dve netere

a často sami stává, že keď ich pozorujem,

tak taky nějaký moment úžasu se objaví

a i v týchto situaciach.

Kdy zažívějš úžas ty?

Já tam když sleduju kočky,

ale jsem se ještě zamejšel letim,

jestli jsem zažil nějakou opravdu jako konkrétní situaci,

kde jsem zažíval opravdu silný úžas,

tak jsem mi vybavila jedna věc,

když jsem ještě studoval na gimplu v Soklově,

tak my jsme vyjeli na školní výle do Londina

a jsem tady strašně obdělval Londina,

vždycky jsem tam hrozně chtěl

a ten autobus nám zastavil přímo v centru.

A když dveří autobusu,

tak se před náma otevřel ten pohled

na to obrovskou temži,

naproti Bill Westminster,

vedle mě London Eye,

všechno bylo to hrozně overwhelming,

nevěděl jsem, kam se mám kouká,

jak to všechno pojmout,

jak to mám všechno spracovat

a zal mě takový pocit

instantního štěstí

a že tam vůbec jsem

a takový ten pocit,

že nemůžužiž zavřít hubu v tu chvíli,

možná se zastavím u toho slova

overwhelming, který jsem použil.

Je tohle, jak to říct,

zahlecení, ohromení,

něco, co je vždycky součástí úžasu.

Ano, presně tak.

Tysit povedal závimavu veď,

že si cítil pocit instantného štěstí.

To je například něče,

co v rámci toho úžasu

nemusíme zažívať vždy.

Někedy to môže na nás posobiť naozaj,

takže pociteme obrovské štěstí úplně,

že to je úplně tě i z Christeba,

ale može to být také,

jako kde by, nevím,

že si cítíš přitom stratený,

že nerozuměš tomu, co vidí,

že vlastně to na těba posobiť až destabilizují.

Každopádně, bez hladu na to,

či je to práve to štěstí, o kterom se bavíme,

alebo ten negativný pocit,

pocit úžasu se vždycky

spája s tím, že máš pocit,

že jednoducho nevěš poňať,

to, če je okolo těba,

že je to jednoducho večší,

jako definicie, ktorej existují

to, čo vlastně úžaz je,

hověr je o tom, že je to pocít,

že si v prítemnosti něčeho ohromného,

že přesahuje tvoje súčasné chápaně sveta.

To je presně to slovo, ktorej si použil

v Češtěně, v Slovenčině, asiopén existuje,

ale v té angličně to overwhelming,

to je presně to, o čem se bavíme.

Mně teď docela zaujalo,

že to nemusí být vždycky spojeno

s pozitivními zážitky,

když jsem ti pochopilo správně,

můtný, může být úžaz depresivní,

úzkostný, možná bezmocný,

když se bavíme o tom,

že to je ohromná věc, která se nedá pojmout.

Presně tak.

Všetko to suvisí vlastně

s tím jedným slovom,

okolo ktoreho se teraz točíme,

toto overwhelming, to,

že ty jednoducho nevěš poňať,

to, čo je okolo těba,

že vidíš věci, na ktorej si krátky,

ktorej nevěš pochopiť, ktorým nerozuměš,

ty.

A to je pocit, který může

se prejaviť v těbe

i spôsobom, že se cítí,

že kakéby bezmocný,

že nevěš, ako si máš tu realitu,

ktora okolo těba je,

jako si umáš nějak dešifrovať,

jako jú máš príjať, jako jú pochopiť.

Takže může se může stať,

že ten úžaz neje

v oboc příjemným zážitkom

a vlastně studie

a nějaká vedetská literatura,

naozaj prízvukuje,

že je to emociá,

která se úplně vymíká

našmům bežnému chápaní

pozitívného a negativného,

je jaká si změšaná,

může byť i taká, i taká.

A vlastně to čarovné a to zázračné

a úžasné, čo na koniec na úžasné

vidíme je to,

že může mnohou podlopu.

A naparáte třeba nějaká

konkrétní situace,

kdy může být úžas

spojený s nějakými nepríjemnými

zážitky, nebo s nějakými negativnými

emociami?

Ono existuje

už jako keby nějaké

rozděleně zážitkov,

ktorej ľudí a

spomínají v súvislosti.

Z úžasnému, ta veda se tomu

venuje, výskom se tomu venuje.

A medzi nějaké patrie, například

popisuju

našu zkusenost s plinu tím života.

Je to

možno těžko pádne, keď to takto poviem,

ale jsou to zážitky, kedy si naozaj my

uvedomíme,

že život plinuje bez ohladu na nás,

že ľudě sa

rodě, ľudě uměraju.

Takže můžu to by například

zážitky, kedy si svetkom

toho, jako někdo zomrel.

Například můžeš cítit, ako keby

i z tu formu úžasu

a pozastavíš se nad tím, že život

je jednoducho taky,

že plinuje bez ohladu na to,

čo my chceme, alebo po čom

tůžíme. Takže to je například jedna

vec, ktorá mi napadá.

Ďalšia situácia,

která se

změňuje v tých to nějakých

rozděloních je aj

například nějaké velmi

hlboke pochopeně,

nějakého tajomstva, alebo

nějaké reality, kterou si do teraz nepoznal.

Například to može být, že se dozvěješ

o nějakom tajomstve v tvojom okolí,

o nějaké zradě v tvojom okolí

a je vtedy možeš cítit úžas.

Si úžasnutí z toho, že

se těbe osobně například stalo něčo

prostě přišerného, že si přišel

své životné úspory, že tě podvědol partner

prostě,

akakolvek takéto velmi hlboka

blízka a negativna vec

může vyvolať

nějaký pocit úžasu. To jsou například dve veci,

ktoré mi napadají.

Ještě o umení, může

byť hrozně hnusné,

škaredé, nepríjemné

a zároveň můžeš byť absolutně

úžasnutí z toho, co vidíš

a nemáš na to slová, ako to popisať.

Ještě mě napará jedna situace,

která se na první pohled může

zdát pozitivní, ale na výsledku

na mě dopará velmi silně

neviem si negativně,

ale možná ta bezmoc je to,

co u toho cítím. A to je, když

máš tu možnost vidět

záhledět se do těch hvězd

a uvědomovat si jednak

tu krásu, tam asi cítím úžas,

ale jednak taky to,

jak je to strašně obrovský,

jak jsme strašně malí,

jak se může stát cokoliv,

jak se nemůžeš být vůbec jistá,

které jsme tady sami a tak dál,

tisíc věcí, který tě napadají

a u kterých cítíš bezmoc.

No myslím si, že toto je krásný

příklad toho, ako vlastně

ambivalent na emoci, a to je

toto tu nádheru, těch hvězdí,

prostě, ale zároveň

to, že ne, tušiš si tam sám,

cítíš se taky až

príliž malý, príliž bezmocný.

No myslím, že toto je

takéto dobrý příklad toho,

o čem se to celu dobu bavíme

a myslím, že to musel zažiť každý,

kdo někedy vykrutil krk z dvěhou

hlavu obloho a prostě si povedal

wow, tak to jako nemám šans pochopit.

Mám dokonce kamarádku nebo známu,

která to nesnese, která veloženě

koukat na tu noční oblohu, protože její

přepadá obrovská, hluboká úzkost z toho.

To je zájemové.

Já tento pocit nepoznám,

ako keby nevím si predstavit,

jaké to je, prežívať to až tak

hluboko, ale rozumím to,

můžete tak některé lůďa máť možu.

Je to presně tak, ako se bavíme, ten úžas

tě prostě destabilizuje.

Tě se říkala, že úžas je i před mětem

vědeckého bádání.

Jak se bada úžas a jak dlouho

větce se věnují úžasu?

Úžas se báda

mnoho věcí v modernej psychologii

tím, že se pítáš ľudí, ako to mají o ní.

Užas se večnou báda

spôsobom, že

se pítáš vlastně ľudí na těch zážitky.

To, čo vlastně robíme i tu

v tomto podkastě

bavíme se o našich zážitkoch.

A keď máš tých zážitkov

zhromažděných dostatok,

tak dokážeš například

vytvoriť nějaké členění

které u ľudí

ten úžas vyvolávají

dokážeš skoumať například

fyzické

reakci o ľudí na úžas,

jakože na modelu ježím nějakou prostě

situaci, dokážeš se pozerať na to

jaké fyzické prejavy

to má, že majú doširoka otvorené oči

otvorené ústa.

Naběhnějí mu si jakože například.

Takže skoumaj se

úžas takým to spôsobom

dosť se opěra na tě subjektivné

prežitky ľudí, protože

celou je prostě subjektivny prežitok.

No a

k tej druhé otázke, ako dlho se úžas

skouma, ne je to dlho.

Je to asi 20 rokov

plus-minus.

To bylo tak, že

v moderná psychologie najprv skoumala

emocie, které jsou také možno

uchopitelnějšie, šťastě, hně,

ústrách, prostě také tě,

jako který priamočí a rejšie

emocie, které si predstavíš

až potom se vlastně pustila

doskumeně nějakých trošku těžšie

uchopitelnějších

fenomenov, emocí a ten úžas

myslím, že myslím, že se spada.

Takže není to dlho a

ešte velá otázka naozaj nyní z odpovedených

úžas, úhladom celou

tyto témii, ale nějaké základné

porozumeně už máme.

Možná je to taky úhl pohledu, jestli to je, nebo

není dlouho, protože to nejsou jenom vědci,

kteří skoumají úžas, ale v minulosti

jsou mali různí lidé, různých profesí,

jak jsem říkal v úvodu filozofové,

náboženčtí myslitele a tak dále.

Měnil se v historii

náhled, nebo názor na to, co to

úžas je, existovalo v minulosti

víc výkladů, ze kterých se vykristalizovalo

to, jak ten úžas

pojmenováváme dneska?

Určitě, velmi dlho bol

úžas

spájany najmä s takými prežitkami

spiritualného charakteru, náboženského

charakteru, spájel se například

strachom z nějakých božských býhtostí

i to je úžas, i toto je,

keď jsme se bavili o tych negativných

jeho podobách, i toto může

být forma úžasu, bojíš sa

toho, že tě boh potrestá, bojíš sa nějakého,

neviem,

jako by si úžasnout jste predstaví

a zároveň se bojíšte predstavy, že

budeš v ovočných plámeněch. Takže toto

bol velmi dlho nějaký

hlavný narrativ, v tom, ako

lidi vnímali úžas.

Revolucia v tom chápaní

v 18. roči,

kedy jeden iřský, iřský filozof

Edmund Burke publikoval tekst,

v kterom vlastně prvý krát

přišlo s to myšlenkou, že úžas

se možno netíka len tých náboženských prežitkou,

že se možno spája práve

z našim prežívaním

hudby, umení a

prírody,

že to celé možno může

být dělako plastickéši pojem

a fenomen, než si lidi do vtedy predstavovali.

A táto ideja se vlastně potom rozšírila,

se pozrieš například na obdobě romantizmu,

na malbě romantické,

na kněhy romantikou,

alebo na romanticku hudbu.

To všetko dosť

intensivně pracuje práve

z nějakým úžasom z prírody

z toho, že sleduješ

to, čo je okolo těba,

že si vlastně úžasnout

z toho jako dunia hromy,

a jako vidíš pod sebou

nějaké obrovské prěpasti

v horách a podobně.

V tomto období se

dosť natěhal ten naš výklad

toho, čo je pre nás úžas.

A dneska naozaj už

hovoríme o tých různych prežitkách,

naozaj už to není lenta prírody,

už to není lento umeněj a už to není

lent ten nábužensky,

spiritualní zážitek, který to vol na začátku.

Teď měšte napará, ežde jsem nedá třeba

s úžasem manipulativně pracovat, protože

v mnoha kulturách se stavili mnohé

nábuženské stavby.

Ohromné kostely, ohromné chrámy

a to je z toho hruvůlu, aby si jejich ovečky

uvidomili, že buch je velký, že je nedostižný

aby pocítili strach.

Možná úžas právě

když vejdou do toho prostoru

toho obrovského kostela.

Nemyslí jak se cítíš, když vejdeš do obrovského

chrámu. Co cítíš?

Věžš, že já jsem asi trošku zvlášna

v tomto, mě se několikrat stalo,

že jsem vošla do kostela a cítila som

jako paniku. Ale že

veľmi silnu paniku, já jsem musela výst odtěl.

Já jsem se bála.

Nevím, či to je tím,

že do kostela až tak velmi nechodím,

že prostě nepestojem nějak

v sebe jako navožensku věru, ale

stalo sami několikrat, že som

fakt tak, že z paniky musela

z toho přiestoru odíst.

Nevím, či to je.

Nemám o tom nějaké

informácie, takže ta otázka

je zaujímavá, ale nevím ti na něj

úplně zodpovedně odpovedať.

Intuitivně si myslím,

že áno, že s tím už som se

určitě pracuje,

ale asi ti

nevím k tomu povedať nič víac,

jako ten svoj zážitok, ten svoj

pocit.

Dá se pracovat z různými emocemi a dá se s nimi pracovat manipulativně,

to myslím potvrdí různý psychiatře,

psychologové i terapeuti,

ale ty si říkala, že

je úžas se dá kategorizovat.

A do konce na svém tekstu píše, že lidé

užas zažívají nejčastě je při osmi situacích.

Co to je za situace?

Některé z nich už jsme načrtli.

Některé z nich jsou

aj dostaké myslím intuitivné, každý

myslím, kto prostě na tím pocitom začne

prémýšleť, tak mu napeď nepresně.

Příroda, nějaká nočná obloha, krásné hory,

nevím, more možno.

Potom je to hudba,

nějaký vizuálny podnět,

nějaká krásna malba, krásna socha

alebo možno napríklad hra svetla

úplně v pohodě hratějeniu

hra svetla.

A potom nějaké nábožnonské zážitky,

o kterých se tu teraz bavíme, to byly

také štyři kategorie, které premě

byly také dosintuitivné,

keď jsem tu temu spracovávala.

No ale potom byly

také štyři,

premě, o něče, ešte zaujímavéšie.

Jedna z nich jsou, ako keby, kolektívné chvíle.

Věci, které zažívaš

v kolektive ďalších ľudí,

može to byť

demonstracija politická,

snažíš se zvrhnuť režim,

može to byť spoločná oslava

alebo, napríklad,

spoločné smútěně, nějaká pětna spoměnka

napríklad, těžsi pometám situace,

kedy jsem toto zažile.

A potom to može byť, napríklad,

je kolektivný pohyb.

Bežíš maraton

nějakom zhluku

ľudí a spoločně

sahybete dopredu.

Máte spoločný ritmus, spoločně

sahybete.

Tenhle úžas, nikdy nepoznám.

Tento úžas, napríklad, nepoznám asi nikdy ani já,

ale už jsem zažila úžas

prítanci, napríklad,

v kolektive. A nemyslím,

teraz na diskoteké, to jsem asi nestalo,

ale prostě

tancevání je spoločné.

Hýbeš se spolu s tými ľudmi,

to je těž počit úžasu.

Já jsem možná zejstil počit úžasu ostatním,

když mě viděli v Olomouci na diskoté,

když jsem si přitancevání vyklubil koleno.

Myslím, že jsem mohl doprát úžas ostatní

v tu chvíli.

Bychom ccela věději, že či počitevali

ten šťastný úžas, alebo ten

dýstrašený.

No, ale abysom jsem vrátila

k rozděleniu situácii,

kteří zažíváme

úžas. Potom je tu presně to,

co jsme se bavili už předtím,

kdo ta vidíš například

půrod dětětě, hej,

alebo smrti. To je

situácie, kedy si naplnou uvedomíš to,

že život je, plíně

bez ohladu na těba, prostě

plíně a plinuť bude.

Može se ti to stet například

i přičíte nějakého

literárného děla, kde

si toto uvedomíš, nemusit to být

jako kde by tvoja osobná

zkusenost.

Potom su to transformačné chvíle

zjistíš něče, co si do vtedy nechápal,

može to být to, co jsme se už bavili,

zjistíš nějaké tajomstvo

ze svojeho okolia, zjistíš,

že

z presně si přišel své životné úzpory

v nějakom brutalnom scheme,

ale može to být pochopeně například

neviem matematické rovnice,

ktorou si do teraz nechápal,

može to být...

Promiň další moment, kte ne zažiju úžas.

Može to být narazeně na nějakú

zaujímavu filozoficku myšlienku,

které obzory, ktorej si

teraz neviděl.

potom posledná vec, ktorá se

v tom rozdělení

spomíne, je moralna krása.

To jsou situácie, kedy

si svetkom

úžasného

moralně čistého

chovaní a vidíš například

svojho kamerata, ako pomože

člověku bezdomovaná ulici, alebo...

Tedy jsme to zažili kolektivně, nedávno

kdy Češi začali

velmi ohromně pomáhat

Ukrajině po napadení

Putinem.

To je to, o čom se bavíme. To je moralna krása.

Je to čisto to nějakého moralného konaně.

Nezýštné konaně.

Robíš to, protože to je moralně

správné, že to tak cítíš.

Možeš to presně vidět v kolektive, možeš to

vidět, keď tvoj kamerát

postřetla ho nějaká prostě hrozně

nešťastna situácia v životě

někoho stratil, něco samu negativného

stalo a on preukázal nauzaj

obrovsku vytrvalost,

obrovsku ludzkošť a

vlastně se dokáže z to situaciju

nějak moralně

velmi čisto vysporiadať. To je

vlastně u osmi zdroji toho,

co nás dokáže užasnoť.

A může se člověk navodit úžas uměle,

že si prostě vytvořím situaci

tak, abych úžas zažil.

A nebo se z toho na jednu strácí

ten pocit, ten

x-faktor a nevím jak nám popisat.

Co vytváří ten úžas?

To je komplikovaná otázka, ale ja si myslím

osobně, že na úžase jedna z

najužasnějších veci je tá, že

přichádza nejkontrolovaně,

že si nevěř vybrať, kedy príjde

žitě prostě

nějak strhně zosebou a

ty si prostě bezmocný.

To je

nedělna súčasť

z toho zážitku.

Zároveň, ale věme,

že se dájí z úžasu tak trochu naproti.

Věme, že

se dájí vyhodovat situácie, kedy

se ti to může stať možno

prírodzenější, častějšie.

A suvi si to presně s tím, o čom už

věme, že nám ten úžas spôsobuje.

Takže zájdí si do galerie,

zájdí si na koncert.

Zájdí si do prírody a všimaj si

v tej prírodě detaily.

Všimaj si to, aké majú

stromy kuoru, ako sa

rastliny tlačí a cez beton, prostě

cez nějaké škáry.

Také spoločné, kolektívné

věci, například

športu, tancu i spěvaj, to je jedno

s dalšími ludmi.

Takže existují cesty

jako, hovorím,

jistí tomu naproti,

ne myslím si, že to je nějaký záručený

recept na život plný úžasu,

ale když vytvoriš

priestor tomu, aby ten

úžas s tvojím životě bol, tak je dospěradě

podobné, že bude častější.

Když jsme se bavili o tom, že je úžas

v měho bádání, tak dá se

změřit.

Třeba jak často průměrně běžný člověk

zažije úžas?

No, z výzkumou, na které já

jsem nárazila, vyplivalo, že to je 2 a 4

krat do týždňa, čo mi prídě brutálně

často. A neviem,

jako intensita toho úžasu vždycky

se bude meredlen podle toho, co tě povět

ten člověk, jako on

popíše ten vlastný zážitok.

Takže asi je

věž, v takých to

počítaniach

týchto prežitkou

velký rozděl v tom, čo

ty lidi prostě popíšu, jako úžas.

Ale ano,

s tých výzkumou vyplivá, že to 2 a 4

krat do týždňa. A možnáš tě poslední

otázka, k čemu nám to je zažívat

tohle 2-3 krat do týů. Čemu je nám úžas?

To je velmi zájemová

otázka, který se ten výzkum venuje

velmi intensívně.

V moderny psychologii

totiž emocie chápáme

jako také, jako také

šošouky, čočky. V děkach, ktorým

se díváme na sved v nějakých

konturach, predstav si například

strach. Strach nám prostě služí na to,

aby jsme unikli

z o situácií, které nám možu byť potenciálně

škodlivé, nebezpečné. Alebo nějaké

zhnuseně. To nás chrání

před, například, chytěním nějaké

nebezpečné choroby, alebo

kontaminace pokazeným

jedlom. Láska

nám služí na to, aby jsme dokázali

tvať vztěchy, které jsou před člověka

prostě absolutně klúčové v tom, aby prežil.

Takže, aj při úžas

se o tyto otázke bavíme.

Zosučasného

výskumu sa javí,

že ta šošouka,

kterou nám ponuka úžas

spočíve najme v tom,

že člověk se cítí zrazu, ako keby

taky menší. Že

toto je ta optika, ktorou si pri pocitě

úžasu prevezme.

Cítí se menší, meněj duoložitý

a zároveň

dělako věc v níma sved okolo seba

dělako věc chápe seba

samého v tých všetkých systémoch

ktorej okolo něho existují

bezohladnáto či jsou to prírodné systémy

alebo spoločenské systémy.

No a

ta súčasna

jedna z teorii, které

asi taká najdominantnějšie

v tom výskume je ta, že

ten úžas je nám práve na toto,

aby jsme se sami seba zmenšili,

aby jsme chápali

samých seba vo všetkých systémoch,

ktorých jsme súčasťou

a aby nám to vlastně

umožňovalo

robiť věci, ktoré tým systémom

prospěvají a neprospěvají

len nám samým.

Aby jsem to možno ještě rozvědla

výskum ukazuje,

že výskum ukazuje, že v podstatě

úžas v nás podpůruje všetky

tě najkrejší věci, ktorých jsme schopni.

Ukazuje, že v děkaně musmeště drejší

a ukazuje nám,

že posilňuje našu

ochotu pomáhať pro sociálnu tendenciu.

Existují výskumi,

které hověrí o tom,

že vďaka úžasu možno

dokážeme mysleť ekologickéši

a udržatelnějši.

Jednoducho,

zaklůčuje nás do toho systému,

kterého jsme súčasťou

a vďaka tomu

v systémoch dokážeme žít

a vďaka tomu dokážeme ty systémy posilňovať.

To je ta teoria.

Hovorím,

ještě je velá věcí, kterého uža se nevěme,

ale toto je

nějaký smer, ktorým se

v této chvíli dívame

a je dost pravděpodobné,

že nějak to s tím našim pocitom uhenšeně

a zároveň na pojeně

a na ten vonkéši svět

celé bude suvysěť.

Vysim, že pokora a nadhled k nám nikomu neublíží.

Úžasná Karolina Klinková, byla hostem Studio NK.

Můste děkuju a měj se moc hezky.

Sám si úžasný flip, děkujem ti ahoj.

Následuje krátká reklamní pauza.

Za 15 sekund jsme zpátky.

Naučte se doma pěstovat microgreens

nebo si poslechněte inspirativní

rozhovory vedené dvTv.

9. září na Eon Ekofestivalu

v Kasárnách, Karlyn.

Stup je zdarma, program na eon.czka.cz

Lomeno Ekofestival.

A teď už jsou na řadě

správy, které by vás dneska

neměli minout.

Prezident Petr Pavel i přes výhrady

podepsal vládní penzijní novelu,

která mimo jiné sprísňuje pravidla

předčasný důchodu a upravuje

rádné lednové valoryzace penzí.

Současné mimořádné valoryzace,

které nastávají při vyším růstu cen,

nahradí do časný přídavek,

o podpisu zákona dnes informoval

v tiskové správy hrad.

Můžeme většinit,

můžeme většinit,

můžeme většinit, můžeme většinit,

můžeme většinit,

můžeme většinit.

ýve.

layfáый Cuban

格ičknys fazčí

dnesad ze grělí

speciální kulturní vlak, sedm vagonu navídne ve spolupráci s festivalem United Islands of Prague

Parádní kulturní meny, ato čtyní Jaroslava Rudiše, unikátní Amplact set skupiny MIDI a první česko-nimecký kabaret.

Ve líně jí zde nekončí pokračovat se bude naslavnostech občanské společnosti Birger Fest.

Vstup je zdarma. Více na www.dusfest25.cz.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.

Pocit úžasu nás fascinuje od nepaměti – s vlastním výkladem toho, co přesně úžas je, přicházeli filozofové, umělci i náboženští myslitelé v průběhu staletí nesčetněkrát. Co úžas vyvolává a k čemu nám slouží? Filip Titlbach se ptá Karolíny Klinkové, která se tomuto fenoménu věnovala.