Vinohradská 12: Jak sociální sítě ovlivňují naše děti

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Duševní zdraví dětí se v posledních letech stále zhoršuje.

Na počítači mobil nebo tabletů stráví starší školní děti

pro měru přes dvě a půl hodiny deně.

Téměž polovinna dotázaných připustila,

že na síti chtráví až příliž mnoho času.

U Védner utahu podepsal zákon, podle kterého mohou nezletilí

po užívat sociální sítě jen se souhlasím rodičů.

Screenagers nebo taky generace Alfa,

život dětí na sociálních sítích,

jaký na ně mají vliv, jak se o nich s nimi bavit

a proč v americkém utahu sociální sítě zakazují?

Čeká nás to i v Evropě.

Tady Filipové datové novinářky Českého rozhlasu.

Dnes je pondělí 3. důbna.

Ahoj Cláro, vítej ve Vinohradské 12.

Ahoj Matěj, děkuji za pozvání.

Pojďme se bavit o sociálních sítích

a jejich vlivuná psychiku dětí

a americký utach začal omezovat

používání sociálních sítí pro děti.

Tak proč právě z tohohle důvodu?

Ano, má snižit vystavování mladých lidí nebezpečným vlivům,

které sebou ty platformy přináší.

S obodvou zákonu minulí 4. podepsále

republikánský guvernér Spencer Cox

s tím, že je na sebe velice hrdí,

že jutach je prvním státem na světě,

který vlastně takhle razentně zakročuje

proti platformám, které používají v sociální sítě.

Ty zákony vzbudili velkou vlnu kritiky

uženom z toho důvodu, jak jsou navržané.

V těch zákonech se píše,

že například děti nebudou moc původovat sociální platformy

v čase mezi půl 11. večer a půl 7. ráno,

pokud nebudou mít výslovné svolení svých rodičů.

Zároveň sociální sítě budou muset vyžadovat rodičovské

povolení pro lidi, kterým je méně než 18 let

vůbec na to, aby tam mohli mít svoj profil založený.

A to, co je asi jako nejbláznivější,

nebo nídrastičtější, je to, že rodiče by dostali plný přístup

do těch účtů svých dětí.

Co je znamená, že by si mohli číst konverzace.

No to zní docela zásadně. Už to platí.

Má to sečít platit od březnáruku 2024

a teď se očekává velká vlna Žalop.

A nějakých jsou v ní jednání ještě předtím,

že ten zákon přijde v platnost.

V Evropské unie tohle řešíme, nebo neřešíme,

je to jenom záležitost amerického jutahu.

Řeší se to vlastně všude posvětě i Evropská unie.

To řeší tak tomu o všem přistopuje trochu jinak.

Od unora 2024 v Evropské unie začne pletit na řízení,

které stanovuje nějaký záklední soubor pravidel

pro provozovatelé sítí. Ta legislativa se menuje

Akt o digitalných službách.

Evropský parlament a Evropská komise si od toho slibují,

že tahle legislativa dá lidem větší kontrolu nad tím,

co vidí online. Zároveň by to mělo

zamezovat nějakému nelegálnímu obsahu na těch sítích,

což v České republice často vyvolává ty reakce,

že se dožijeme vlastně jako cenzury internetu,

což podle mě není pravda.

Ono totiž dává zároveň i nějaký právní rámec

vlastně samotným uživatelům,

jak se na té sociální sítě obrace dve chvíli,

kde nějaký obsah, který oni zveřejně je stažený,

což vlastně do té chvíle není.

Asi každý z nás zažil, kdo je trochu aktivnější na těch sítích,

že mu byl na nějakou dobu zablokovaný profil,

kvůli něčemu nahlášenému, nebo kvůli automatickému

algoritmu nějaké sociální sítě, který usouděli,

že tam je něco v nepořádku.

A byla cesta, jak se s kýmkoliv skontaktovat

a jak se do moc nějaké nápravy.

Dále byt iště ten akt o digitalních službách měl vhránit děti,

protože říká, že by na ně neměla být cílená reklama.

Stejně tak by neměli osobní údaje, které si týkají náboženství,

rasy nebo seksuální orientace,

tedy teď citlivé osobní údaje

neměl by být využívány k cílení té reklamy.

Europosanci přijali pravědla označovaná jako

akt o digitalních službách a akt o digitalních trezích.

Evropská unie díky tomu bude po prvé po dvou deseti letích

výrazně i regulovat internetové prostředí.

Já zemně bude mít svého koordinátora

a digitalních služb, na velké platformy bude dohlížet

přímo Evropská komise, které bude radit

nový Evropský zbor pro digitalní služby.

Já si myslím, že realní světy

pořád lepší než to, co vidíme v tom digitalním zrcadle,

ale nebude to dlouho trva.

PORNOGRAPHY

No, ono je nezpochybnitelné, že na sociálních sítích

se obivují dezinformace, nenávist, pornografie,

vulgární narášky a urášky lidí a tak dále

prostě s tímhle vším se i děti, mládeš můžou

dosta do kontaktu.

Je pravda, ale že to na něm může mít

tedy nějaký negativní vliv,

negativní vliv na jich psychiku, točíš, četel jsem

tohle k sloupku v Financial Times,

že chytré telefonia sociální sítě

ničí dětem duševní zdraví.

Je to pravda, je to lež?

Na to si těžko odpovídá.

Do určité míry je to nepochybně pravda,

ale záleží vlastně na každém z nás,

jak těm sociálním sítím přistupujem.

Ten sloupek jsem četla vlastně taky,

a byl to důvod, protože jsem se rozhodla

napsat ten článek.

Na i rozlasu, na základě, kterého

jsme se tady sešli a povídáme se o to?

Myslím si, že to prostě není tak jednoduché.

I odborníci, které jsem v České republice oslovila,

kteří se tímto tématem zabývají,

tak říkají, že sociální sítě

samozřejmě nikdy asi nevznikli s tím,

aby dělali ve společnosti nějaké dobro,

a tak k ním máme přistupovat.

Ale zároveň je to obrovská příležito

získávat nějaké digitalní kompetence,

je to příležitost, jak se spojovat s lidmi,

které bychom nikdy jako nepodkali

v realném životě.

Musíme prostě se na to koukat trošku racionálně a pragmaticky.

Citujeme z komentáře nazvaného

chytré telefony a sociální média

níčí duševní zdraví dětí.

Pro deník Financial Times ho napsal

John Byrn Murdoch.

Z týnejři se děje něco hodně špatného.

Mezi lety 1994 a 2010 se podíl

bryckých týnejřů, kteří sami sebe

nevnímají jako sympatické,

mírně snížil ze šesti na 4%.

Od roku 2010 se více než z dvojnásobyl.

Podíl těch, kteří si myslí,

že jsou neuspěšní, hodně se trápí

a jsou nespokojení se svým životem

také prudce stoupil.

Počet amerických,

tředoškoloských studentů,

kteří říkají, že jim život

často připadá bezvýznamný

v posledních 12 letech prudce vzrostl

a není to jen v anglosaském světě.

Ve Francie se v poslední dekádě 14.

zvýšila míra deprese mezi 15 až

20 letými.

Kam koli se podíváte duševní zdravý mláde,

že se zhoršuje a výchozí bot

zůstavá s nepokojícím způsobem pořád stejný

plus minus rok či dva

děje se to od roku 2010,

kdy se chytré telefony stali běžným zbožín.

Vymuchodem dává ti smysl proč

zrovna teď

se o tom ve finance time spíše,

protože to je asi něco o čem

se možná ví už delší dobu.

Ano, tento fenomen se skou má

našech životů.

Nové kolotéto debaty otevřel

americký výskum, ryzykové hochování

mládeže a vlastně i brycký výskum,

který se zaměřoval na podobné aspekty.

Kdy čísla nám ukazuje, že z nějakého

důvodu je mlada generace

více nešťastná nebo

cítí přetrvávající bez naději.

Jsou některé děti náchilnější

k tomu, aby si z těch

sociálních cítí odnesli

nějaké psychické újmy nebo něco takového.

Obecně plecí, že čím jsou

děti mlačí a vstupují do

digitalního světa,

tak tím je větší ryzyko, že

se z nich můžou stát takzvaný

problematíční uživatele.

Je to vlastně kategorie, která se objevuje

v mezinárodní studii, kterou pořádá

nebo kterou organizuje

VHO,

která se vlastně zabývá

chováním dětí, jako obecně a mimo jiné

na sociálních cítích.

A problematický uživatel

s sociálních cítí

se pozná například tak,

že má určitou tendenci ke kompluzivním

chování na těch cítích. Co znamená,

že je online, když vlastně neví proč

a tak zvaně jenom scrolluje

docela bezmyšlenkovitě.

To znamená, že prochází

vlastně ten obsach na sociálních cítích

bezmyšlenkovitě jeden za druhým.

Přesně tak, jenom proto, že vlastně

nemá co dělat, že ho to samozřejmě

přiláka. Problematíční uživatele

se také vyznačují tím,

na příklad kvůli tomu svému

digitalnímu životu zanedbávají

ten svůj realný analogový.

Nevíme glépe to popsat. Co znamená,

že třeba se nepřipravují do školy

nebo nechodí na treningy,

nechodí na kroušky,

omezují kvůli tomu svoj spánek

a taky může docházet k tomu,

že se vlastně s brízkými a z rodinou

hádají o tom, kolik času

na těch cítích tráví. A to

jsou takové první indikátory, které mohou

a to, že existuje nějaký problém.

Ty si říkala, že čím mlačí dítě tím

rizikovější, to platí za všech okolností,

gender třeba tam nehráje roli?

Hraje tam roli i gender a k tomu se dostanu,

to mi vlastně přišlo úplně nejzajímavější

na tom tématu, když jsem se do něho ponořila.

Ale ano, já jsem si bavila na příklad

s antropoložkou a socioložkou

Michálelus Lusárev,

která vlastně říkala, že

čímom mlačí dítě nastupují do toho

a tak tím to může být rizikovější.

Neplatí to samozřejmě v všech případech,

jsou děti, které jsou ať už

kvůli svému zázimí nebo komunikaci

z rodi, kteří má jako lépe vybaveny

na to, aby se tam mohli pohybovat.

Ale můžeme říct, že v 11 letech,

kdy už většina dětí má nějaký profil

na sociální síti, tak je to v Brezi.

To je čtvrtátřídán

základní školi, si tak v rychle

stějí dobře počítám.

Mět k tomu džendru, takže ten taky hraje roli.

Hraje. Já jsem se bavila ještě

s lidmi, kteří pro tu světovou

zdravotníckou organizaci

zpracovávají za Českou Republiku Výskou

o tom chování mladých lidí a dětí

a z jejich dat, které nám poskytli,

jde vidět, že

mezi ty problematické uživatele

se řadí nejvíce dívky

ve věku 13 let.

Máme porovnání i v čase,

kdy jde většina 2018

těch problematických uživatelek

v tom věku 13 let

bylo 7%,

v roce 2022

už je to 13,3%.

Takže vlastně skoro dvojnásobný náruzd.

Ty důvody?

Například podle

profesora a vývojového psychologa

Davida Šmáhala z Maserekové univerzity.

Jeden z těch důvodů může být to,

že u chlapců se v tomto věku

projevoje spíše tendence

na prostě útěžení a rovnávání se

na nějakým úpojí

v rámci té skupiny.

V jiných studích zase můžeme vědět,

že chlapci tráví mnohem více,

čo jsou hraním počítačových her,

což jim umožně uspokojit tuhle potřebu.

Zatím co dívkám se v tomhle věku

docela začíná měnit tělo i psychika

a začíná se vlastně na sebe koukat

dost jiná.

U dívek je překřenom větší tendence

ke komunikací bavení se

válou z vrstevníky.

Více využívajíte sociální sítě,

kde se můžou fotografovat,

kde můžou komentovat, lajkovat

vlastně ty komentáře a lajky zbírat

na základě čeho,

že oni potom zase nějak hodnotí

to, jakými jsou lidmi

a jak se líbí ostatním lidem.

To je právě to, co tě sociální sítě

chtějí, chtějí, abychom co nejvíc sdíleli

osobních věcí, chtějí,

abychom co nejvíc komentovali,

co jsou a vlastně chtějí, abychom s tak trochu porovnávali.

Ale samozřejmě to nemůžeme říct

nějak dogmaticky,

není to jako kategorické tvrzení,

liší se to jako případ od případu,

ale jednostě možných vysvětlení

může být i to, že dívky

využívají sociální sítě drívé

a jinak než chlapci.

Sociální sítě k tomu,

abychom na nich trávili co nejvíc

času využívají algorytmy,

mohou i algorytmy hrát nějakou roli

k mladých.

Tak algorytmy hrají obrovskou roli v životě

každého z nás,

bylo to tisíc krát pobsáno,

řeklo se o tom spoustavět

a je to jako věce, kterou se musíme smířit.

U těch mladých lidí je to trochu víc nebezpečné

v tom, že ještě nejsou

hotové osobnosti a mají

níšší míru, takzvané sebe regulace.

Takže nejsou schopni se vlastně říct

wow, uplynili čtyřej hodiny,

kdy jsem jenom koukal na videa

kotiatek.

Takho neudělal a nevím,

jak se teď jako ohledně toho cítí.

Ne, že by to dokázala teda velká část

dospělých, ale jistě si dokážeme

jako představit, že u 11 letých

je to prostě o něco horší.

A ty sociální sítě

s tím počítají, v tom článku zminuju

i práci redaktoru

z Washington Postu, kteří

se dopracovali k interním dokumentům

firmy Metta, která provozuje Facebook

a Instagram.

Ty dokumenty se týkají Facebooku jakož to

přijální sítě na světě,

kdy zistili, že na začátku

ty algorytmy upřednostňovali

opravdu jako jednoduché

príncipy nebo jednoduché fungování

té sítě, což znamená,

že zaznamenávali, kolik lejků

má jaký příspěvek, kolik rád byl

zdílený a kolik má komentářů.

Což vedlo k tomu

a všichni si to asi ještě pamatujeme,

že se rozšířili takzvané klikbejtové

velky, které se na těch sítích

nebo na tom Facebooku extrémně šířili

a byly to přesně příspěvky typu

neuvěřité, co se stalo,

když člověk vyskočilo z okna a potkal

orla, například.

Nebo deset

důvodu, proč jste stále chudí

a tají vám to jako světové banky.

Takové je ty věci, které vás prostě

nutí na to kliknout, protože hraju na veší zvědavost.

Ale vlastně se to docela rychle.

Přijedlo lidé na to přestali klikat

a Facebook musel přijít z nějakou změnou, aby nás tam utržel.

A v roce 2014

se už neměřili

čistě jenom nějaké počty lajků

a zdílení, ale měřila se doba, kterou

vstrávíme čtením nějakého toho příspěvku

nebo doba, jak dlouho koukáme,

na nějaké video.

Co se nám taky za chvilku

přejedlo a museli udělat

další kalibraci a větší váhu dostali

příspěvky od lidí, které známe,

nebo klidně od roděných příslušníků

a zajíme na příspěvky,

které byly nějak útočné

nebo polarizující,

protože lidi mají prostě tendenci

více se vělat, když k věcem, které pohoršují

nebo urážijí, než k věcem, kterým

dělají radost.

Takže nám konkrétní příklad, když

některý z mých kamarádů

mi něco nazdílí, nebo respektive

něco on zdílí a to uvidím na své timelinee

ať už je to Instagram, Facebook

nebo velmi podobně asi budou

fungovat další síti jako Twitter a tak dále

a budou to trávit více

času než u jiných příspěvků, tak ta sít

odhadne, ano

tohle se ti líbí, a ti to budu nabízet víc.

A jenom, abych to přetavilo zpátky

k tomu tématou, které se bavíme,

rizikové je to z toho důvodu,

že když ten obsah bude závadný,

tak tomu dítěti se pak může objevovat

mnohem časti a tím pádem na něm

může mít negativnější vliv.

A to bylo také popisáno už mnohokrát

vyzdvěhojí ty příspěvky,

které mohou být urážlivé

a útočné,

tak váš feed, nebo tvůj feed

prostě ten hlavní prout

správ na těch sociálních sítích

může být do určité míry

nenávistný a vždycky

ty příspěvky budou víš

než něco, co je nekonfliktní.

Takže ano, toto děti může ohrožovat

vejich vývoj i vnímání světa.

A ty algorytmy se učí, takže

výchává slusáre vtřeba jako zdurazňovala,

že

ty sociální sítě, když tam přijde člověk,

který je zrovna

akutní depresi, nebo úzkosti

a tráví hodně času tím,

že se kouká na příspěvky ve skupinách,

které se tomu věnují

a můžou to být i skupiny, které

tyhle ty negativní podcity podporují,

tak ten algorytmus se podle toho upraví

a bude ti dál nahazovat

příspěvky, které se budou toho týkat.

Takové jako skratke, která by se asi dole k tomu použíti,

že s jakou emocií do těch sociálních sítí vstupu

tak to se méní s největší pravděpodobností

bude prohlubovat.

A trvá hrozně dlouho, potom

zpátky ten algorytmus přeučit,

třeba na to, že už

je tě lépe, nebo chceš

učinit nějaké konkrétní kroky k své ležbě,

ale pořád vlastně na těch sociálních sítích

budeš výdat to, co tě trápilo na začátku.

Na druhou stranu s tímhle vším

můžu jako pracovat jako uživatela, když ne,

jako dítě, tak jako rodič toho dítěte

existují mezi

psychologi nebo

těmi mediálními odborníky,

se kterými se zbavila nějaké rady

nebo doporučení, jak k tomu přistupovat.

Jako jestli tak jako futahu, nebo

jako v Evropské unii.

Všichni, třeba vlastně se kterýma

se zbavila, tak se zhodují na tom,

že lepší je ten přístup Evropské unie.

Nezakazovat.

Kdy ne přineslo nic dobrého,

můžeme se všichni podívat na řadu příkladů

a z historie.

To, co je nejklíčovější

v rámci jako nástupu těch dětí

do toho digitalního světa, který reálně

tvoří už možná i víc než polovinu

toho, co jako všichni zažíváme,

je to se s těma dětma o tom bavit.

Je potřeba,

a to si mi líbilo před to opět

a zapakovali všichni,

když dítě přijde ze školy,

když to by mělo být, jak bylo ve škole, ale hned by měla následovat otázka

a co se řešilo

na Instagramu nebo

co se s kým se s neská povídal

jako přes nějaké ty digitalní platformy,

protože pro ty děti je to důležité.

A vy tím, že jsi s ním abudete povídat o tom,

tak můžete jako rodič

zistit,

že se třeba schiluje k něčemu špatnému

nebo, že se na těch sítích to dítě

vystavuje něčemu, co

nyní úplně v pořádku.

Třeba teškrtící výzvy, co byli na TikToku nebo.

Přesně tak, přesně tak.

Od strašvícím příkladem je výzva Blackout Challenge,

která se šíjí i na TikToku.

Poměrně čerstou zkušenost

s tím mají i na základní škole v týništi

na odlicí na Rychnovsku.

Oni se tomu snějí a nikogo z nich nenapadne,

co se může stát a co to může mít

za následky, že ten jejich kamarád by se

vůbec třeba nemusel probrat

aby mohli jít na pohřeb spolužákly.

Ten další velký problém, který je, jak jsem změňovala,

většina dětí se založí nějaký profil

na sociální síti ve věku 11 let.

A to je problematické, nejen z toho pohledu,

když se bavíme o nějakým jejich vývoji,

ale je to problematické istóvru,

že je to protiprávní.

Protože ty velké sociální síti

mají podmínku minimálně 13 let,

takže vyvstává otázka,

jak my můžeme mít studie

a pokazují, že máme 11 leté kluky

a holky, kteří už se hradí

mezi problématické uživatele sociálních sítí.

A to vysvětlení

opět trochu padá asi na rodiče,

protože ze studie EU Kids Online,

kterou vyhotovil profesor Schmahel,

tak vyplývá, že jenom 16% českých rodičů

si s dětmi povídá právě o tom,

co na těch sociálních sítích dělají

a když se teda ptát

na to, co tam dělají a co tam zažívají,

tak když s tím začíc?

Jako už před s tím 11. rokem?

Ideálně co nejntřív.

Vy se tomu nemáte asi jako rodič moc šanci vyhnout.

Například, covid tohodně ovlivnil

v těch školách, tím, že řada učitelů

potřebovala dopravovat nějakým způsobem

materiály a úkoly těm dětem.

A nejednoduší způsob, co mohli udělat,

bylo založit vocapovou skupinu,

ale vocap je svým způsobem sociální sít,

kde se lidi združují a když se budeme bavit

o nějakých prvňáčcích, kteří už museli být

na vocapu, aby se dozvěděl, jaké mají úkoly,

tak je to prostě trochu problematické,

takže jo, co nejntřív.

Takže zákaz sociálních sítí,

když se tomuště jednou vrátím na posled na závěr,

nedává žádný smysl.

Je to přesně tak.

Restriktivní zákazy asi nikdy nevedou

těm výsledkům, které si slibujeme ze studii, které vyhotovalo,

například profesor Šmahel vyplývá,

i to, že děti, které jsou nějakým způsobem

vyloučené z toho digitalního života,

tak velice rychle přechází o digitalní kompetence,

co je znamená, že prostě nestíhají,

nebo těžko se jim potom učí využívat

všechny ty nástruje, které se velice rychle vyví.

A zároveň jiné mezenárodní studie

povokazuje i na to, že děti, které

jsou prostě izolované v rámci toho, že nesmí používat sociální sítě

nebo jim to nějakým způsobem odebřeno,

tak vlastně to může mít horsší vliv

na jejich psychické zdraví,

než to, když je užívají v nějaké rozumné míře.

Takže nezakazovat na učice s nimi žít,

na učice být opatrní na sociálních sítích

a vědět, že nevšechno, co tam vidíme,

může být dobré pro naš psychický rozvoj

a pro psychický rozvoj našich dětí.

Moc díky, že jsme to mohli probrat.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12

z pravodajského podkástu Českého rozhlasu.

Dnes s klárov Filipovou naší datovou novinářkou

z webu i rozhlas.cz

Probrali jsme jaký vliv, mohou mít sociální sítě na děti

a na dospívající.

Začíná nový týden

a s ním je tu pěti cenových epizod Vinohradské 12.

Slyšeli jste pondělní díl,

ten úterní už chystáme

a vydáme ho jako vždy

po půlnoci ve všech podkástových aplikacích.

Naslyšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.