5:59: Jak rozluštit politiky? Světový expert o řeči těla

Přibrzděte za minuto šest a užijte si podkást společně s námi.

Sme Volkswagen Financial Services,

specialista na financování nových i ojetích vozů.

Více na v2tvfs.cz.

Komunikace je klíčem k pochopení a také k důvěře,

jak ale rozumět tomu, co zůstává nevyrščeno.

Podle předního světového eksperta na neverbální komunikaci

Joe Anavara odhaluje nevyslovené myšlenky našetělo.

Bývalý agent americké FBI, který se zaměřoval na odhalování špionů

a pachatelů nebezpečných trstných činů,

věnoval studiu neverbální komunikace desítky let.

Dnes dekoduje proveřejnost i chování politiků.

Jak řečitěla rozumět? Co o nás prozrazuje?

Jak velkou pozornost máme věnovat gestům světových lidrů?

Mají větší váhu než jejich slova, nebo se řečtěla v mé díš někdy přeceňuje?

Je pátek 13. hořína.

Tady je Lenka Kabrhelová a pětpadesát devět.

Spravodajský popkást se znam správ.

Joe Anavara, expert on nonverbal communication.

Joe Anavaro je odborníkem na neverbální komunikaci

a řečtěla, je autorem několika mezinárodních pestcelerů o tomto tématu.

Ty se zabýváte neverbální komunikací pět dekad.

Polovinu z toho času jste strável v řadách FBI,

kde jste se zabýval vysvětlováním lidského chování,

odhaloval jste špiony, věnoval jste se,

behavio ránímu posuzování lidí.

A teď se věnujete i tomu,

jak komunikují politici s námi, s voličí.

Je v oblasti neverbální komunikace ještě vůbec něco,

co vás dokáže překvapit?

Stále jsou tu nějaká překvapení.

Příká se, že lidský mozek je to

nejsložitější věcí ve vesmíru,

čím špáde mě ta překvapení už nevyvádějí tolik zmíry.

Ale když jsem se začal řečí těla po prvé více zabývat,

zpomínám si, že pro mě byla překvapením debata kandidátů

na amerického prezidenta v roce 1960,

kterou vůbec po prvé živě odvisílala televize.

Do té doby byly debaty doménou rozhlasu,

a zajímavé bylo, že tí, kdo poslouchaly v rádiu,

označovali zavítěze republikáná Richarda Nixona.

Ale tí, kdo sledovali příjmí přenos v televizi,

příkal, že vyhrál John Kennedy.

A nejen, že vyhrál, podle diváků zvítězil na celé čáře.

Zavítěze debaty ho považovalo dvakrát víc lidí,

než niksna. To byla událost,

která odstartovala zkoumání řečitěla v politice.

Tedy toho, jak vypadáte, jak vystupujete, jak se smějete,

jestli máte make-up, jak jste na svícení,

z jakého úhlů vás zabírají kamery a tak dále, a tak dále.

Do dnes je to pro mě trochu překvapivé.

Stále totiž máme sklonci mysle,

že záleží především na slovech, na tom, co říkáme.

Ve skutečnosti, ale víme,

jde si o vás udělají do jen během několika prvních vteřin.

Co jsou třeba všichni?

A čeho si hlavně všímáte?

Jaké kríčové ukázatele sledujete,

ať už sledujete kohokoliv, politiky,

obyčejné lidi, špiony,

nebo osoby podezřele ze zločinu?

Pozoruju vlastně všechno, protože komunikace

je záležitostí celého těla.

Například, můžete vedle někoho stát

a na jednou si všimlete,

že ten člověk natočil své nohy ke dveřím.

Začal totiž přemýšlet oschůzce,

kterou potřebuje stihnout.

Takže se ani nemusí dívat na hodinki,

pše prozrazují už jeho nohy.

Pokud de o politiku,

vnísi často všímám,

třeba toho, jakým způsobem se lidé na poudiu

přidržují svého pultíku.

Přesně pokud de o nějakého skušeného člověka,

protože u něj si poté říkám,

proč na tom pultíku tolik vysí,

když by jeho ruce přece měli být wolné

a sloužit mu jako výrazový prostředek.

Takže skutečně platí,

že člověk vysílá nějakou informaci

celým svým tělem.

Dobře to znají třeba i rodiče.

Když se děti vrátí do muzeškoly,

poznáte z jejich hůze a chování,

jestli měli dobrý nebo špatný den.

V rálném čase vyjadřuje naše pocity

a většinou mluví velmi přesně.

Takže jdete předně po emoci,

které lidé v tu chvíli cítí.

Je to jedna z věcí, které sleduje.

Snažím se odhalit, jaké emoce člověk

prožívá ve chvíli, kdy je o něčem mluví.

A jestli tyto emoce

souzým s obsahem toho, co říká.

Na příklad, pokud je vaše velké témat

zdravý a dobrý vývoj dětí

a jste pro to témat skutečně zapálená,

chtěl bych vidět tu emoci

nejen v obsahu vašich slov,

ale také v řeči vašeho těla.

Výjádřit je můžete prostřednictví mětšeho,

čemu říkáme chování vzdorující gravitaci.

Třeba když významně pozvednete obočí

napřímíte tělo,

nadmete se v hrudníku

a také k tomu přidáte ruce,

když se vyslyklovat před tělem a směrem z hůru.

Aby bylo vaše poselství uvěřitelné,

jenutné, aby se obsah slov

a řeč těla schodovali.

Stěně takde u politiků

vysledovat naopak nedostatek odhodlání

nebo načiní prověc.

To je zjevné, když mluvíte o něčem,

co by mělo být důležité,

ale vašemu vystupování chybí

síla a patřiční důraz.

Stěně takde vypozorovat,

když se danému člověku

neukazují okamžité reakce.

Když třeba politik po položení otázky

na špůlí rty do předů

a poté stáhne do strany,

v tu chvíli je jasné,

že se mu ta otázka nedíbí.

Třesně na to jsem se vás těla zeptat,

jaké části těla vlastně sledujete.

Pěsi to jsou ruce, nohy,

chodidla nebo výraz obliče,

takže to je všechno do hromady.

Ano, sledují skutečně všechno.

Když jsme se dnes my 200 kali,

už jsem viděl, že vaše chodidla váhají.

Sice můžete být sebe, vědomá?

Toho jsem se přesně bálá,

že mě budete pozorně sledovat.

Ale v tu chvíli jste i trochu váhal.

A když člověk s něčím vnitřně bojuje,

projeví se to na jeho horní mrtu,

stáhného trochu dolů,

je to projev v váhání.

A co to ukazuje?

Nějakou formu nervozity?

To není nervozita,

když si říkáte,

teď bych asi to a to neměl říkat,

to jsem neměl dělat, měl bych je v nadopatrně.

Každopádně ukázalo mi to,

že prožíváte něco negativního.

Já jsem samozřejmě byla nervozný,

to musím přiznat.

Pochopitelně jsem byla vyvedená z míry,

tím, že mě bude sledovat

světově prosulí odborník,

který se dokáže přeložit to,

co říká moje tělo mnohem líbnešeha.

Říkám to, proto abych vysvětlil

na kolik naše tělo odráží

stav naší mysly naše emoce.

Kvíčem k pochopení je evoluce.

První lidé druhů homo sapiens

se objevili před hrubat

přemisty tisíci lety.

Poté doby.

Ale vlastně i předtím

jsme byli oklopeni predátory,

proto bylo nutné, abychom

mezi sebou dokázali komunikovat

rychle efektivně, ale také tisě.

Když kolem vás pobíhají vý,

potřebojete způsob, jak si říct,

nehybej se, bude opatrný nebo také

mám strach.

Proto jsme se vývojově posunuli

ke schopnosti komunikovat rychle

a poměrně efektivně neverbálními prostředky.

Poďme se po noři do oblasti

zvukování komunikace v politice.

Vy se zabíváte s koumáním

řečitěla amerických politiků.

Vysvětluje tej americkému publiku

třeba při debatách prezidentských kandidátů.

Jak důležité je

správné chápání řečitěla proto,

kdy se rozhodujeme,

zda nějakému politikový budeme věřit,

či ne?

To je dobře formulovaná otázka.

Většina lidí se to tíž neptá na důvěru.

Důležité je tu porozumět

lidskému mosku, který operuje ve dvou kategorích.

Bud někoho považujete za hrozbu,

nebo ne.

Neexistuje žádná neutralní pozice mezi tím.

Bud jste důvěryhodný, nebo nejste.

Takže otázkou pak je,

co k důvěře přispívá.

Dám vám příklad.

Všimla jste se, jak politici

v podstatě všude ve světě nosí

hlavně tmavě modré obleky.

A že i prostředí, ve kterém

se pohybují vždy situované hodně do modra?

Je to těž nejmocnější barva, kterou máme.

Působí na muže i na ženy,

je atraktivní a zároveň uklidňuje.

Právě to je prostřede k neverbální komunikace.

Modrá je tu použita jako

prvotní nosič informace,

má nás nastavit do vřelého

a laskavého rozpoložení.

Je na to tu na různých výskumů.

Když jedeme na dovolenou, je tam modré nebé

a modrý oceán, prostě modrou máme rádi.

Pak se v politické komunikaci objevuje

další věc, neustále úsměvy

ukazování do publika.

Člověk si říká, na koho to ukazují,

ale dělají to proto, aby působyli

přátelsky a jako vaši dobrý známí.

Ano, je to gesto otevřené na růče,

které má říkat, ano, vás poznávám

a vás také, tamhle jste.

Což ale samozřejmě vůbec nemusí dělat.

Jednak na něm jí říjí tak silná světla,

že nikoho v publiku ani vidět nemůžou.

Mimochodem si na to všichni stěžují.

V první řadě, ale je skutečně snáha

vybudovat dojem otevřenosti.

A když se ještě vrátím k barvám,

všimněte si, že nikdo nenosí modrou košily.

Vždycky je bílá.

Kontrast modrého saka a bílé košile,

kdy bílá se považuje za barvu upřímnosti,

čistoty a vlastností,

které s nimi spojujeme.

A ještě jedna věc, kterou si možná

vaše publikum nemusí uvědomovat.

Politiky na podiu, zvlášt,

když si možná se povědomovat debaty jeden na jednoho,

nikdy neuvidíte stát blíž,

než na nějaké 3 metry.

Kdyby točiš stáli blíž,

váš mozek by si s nás uvědomel, kdo je vysší.

Což je důležité kvůli takzvané

výškové dividendě.

Podvědomně preferujeme vysší lidi.

Například většina Amerických prezidentů

měřila přes 180 cm.

Američané měří přitom většinou kolem

175-177 cm.

A pak tu máme také

zisk z krásy.

Přisuzovat dobré vlastnosti lidem,

kteří dobře vypadají.

Všechno tohle se děje v našem podvědomí,

které pracuje během toho, kdy třeba

v sále posloucháte, co se vám

konkrétný kandidát snaží říct.

Ale asi věnujeme větší pozornost

vizuální stránce věci.

Tomu, co vidíme, než tomu, co dotiční ríka.

No, já se rozhodně nechci nějak dotknout

větší založených na audiu

podkásty poslouchám v podstatě pořád.

Ale vizuální Cortex, tedy

část mosků zaměřená na

spracování vizuálních informací,

je velká asi jako vaše pěst

a žádá si neustálí přísun nové potravy.

Proto je objem vizuálních věmů

tak obrovský.

Zároveň mozek neustále touží

po něčem novém.

Když se tedy odcitne tevroli řečníka,

některým politikům jsem s tím iradil,

musíte se vždy snažili hýbat

s dělo, protože našemu mosku

se nelíbí pohled na strnulou

nehybnou postavu. Výmeto díky

vědeckým experimentům ze 70. let,

které skoumaly, jak lidský mozek reaguje,

když je vystaven nehybnému výrazu

v obliči. A nemá to rád.

Čili je potřeba se hýbat.

Pokivovat hlavou, usmívat se a tak podobně.

Často všimají řečitěla

různých světových litrů.

Na příklad Kesta ruského prezidenta

Vladímira Putina jsou pod drobnohledem

od chvílek, kdy vydal rozkaz

k napadení Ukrainy. Ale podobně

sledován třeba i americký prezident Joe Biden.

V medích se samozřejmě obivují

odborné ekspertízy lidí jako stevy,

ale zároveň se zdá,

že tu je i celá řada poměrně

lidských hodnocení. Odvádí

v tomhle ohledu media dobrou službu

ve vztahu k veřejnosti.

Já bych ani tak nedával

vynu médým, ale spíš lidem,

který osobě tvrdí, že

jsou odborníky na řečtěla.

Proce 2016 bylo na celém světě

jen asi šest, kdo se této problematice

věnovali. A všechny jsem znal,

Paul Ekmena, Judy Burgun,

Joe Aculis, David Givence,

byla nás hrstka, pak se ale

objevil televizní seriál Anatomy Elgi,

a na jednou se z eksperty

na řečtěla roztrhnul pitel.

Část z toho, co ti to lidé tvrdí,

jsou přitom skutečné nesmysli.

Absolute nonsense.

Jsou pořád The Biggest Myth.

A jaké jsou tedy největší míty?

Jakých největších o milů se

přivíkladu řečtěla dopouští?

Yeah, the good question.

So the biggest myth is

that we can degrade

to, že s pomocí řečtěla

dokážeme odhalit podvod a klam.

Odborníci jako Paul Ekmen,

Mark Frank, David Matsumoto

nebo Albert Wraiz, Nizozemska

k tomových studiích potvrdili,

že neexistuje chování, které by podvod prozradilo.

Některe naše chování může

prozradit stres nebo obavy,

ale nelež nebo podvod.

Mým dalším oblíbeným mítem je

gesto, když si založíte ruce na prsou.

Tvrdí se, že je to výraz toho,

že se uzavíráte brání tejným lidem,

aby se vám přibřížili.

To je také nesmysl.

Vysvětli to v článku, o který mě požádal

magazine Psychology Today.

Jako lidé jsme se vyvinuli k tomu,

abychom se dokázali tímto typem

doteků sami uklidnit, sebe obejmout.

Například, když někde čekáte,

je velmi uklidnující založit si ruce na prsou.

Dokonce i když se na někoho hněváte

a skřížíte ruce na prsou,

kde pořád o gesto

signalizující snahu uklidnice.

Není to známka toho,

že se druhého snažíte odblokovat.

Na tomá limbický sistem

v lidském mosku jiné, mnohem efektivnější metody.

Například, že se od něčeho,

co se vám nelíbí, odvrátíte

nebo se stáhnete, vycováte,

vytvoříte si vzdálenost.

Třetím populárním mítem, na kterém řada

lidí dokázala dobře vidělat,

je tvrzení, že kdy se podíváte do leva

na horu a do prava dolu,

naznačuje to klamavé chováň

a lež, te úplný nesmysl.

Tohle tedy zjevně nebyl

způsob, jakým jste chytal špiony.

Tam jste se asi soustředil

na jiné věci, které by vám

prozradili, kde je ich cítlivé místo.

Ne, to v žádném případě.

Z pomocí tohoto typu mítů

byste nechytiliš piony.

Nechytili byste vůbec nic.

Má to ale jeden velmi negativní dopad,

který jsem potvrdil i ve svých studích

a rozšíření tohoto typu chybných,

nesprávných a zavádějcích informací

se projevuje například v soudnictví.

A ty často spozorují nějaký typ chování

a okamžitě si ho při řadí

k podvodnému jednání na základě toho,

co někde slyšeli nebo možná

viděli v televizi. Dám konkrétní příklad.

Před soudem vystupoval můž,

který velmi rychle mrkal.

A bylo zjevné, že porodcům se tento svědek

šlo navíc o obvineného, nelíbil.

Obhajci jsem poradil, aby

při příští mi stoupení před porodou

vysvětlil, že si právě vyměnil

čočky. To byl totiž důvod

toho, proč opakovaně mrkal.

Porodci si pak viditelně oddechli.

Takové problémy, přítomnost

milných informací ve veřejném prostoru

spůsobuje. Proto jsem vždy stavil

veškerou výuku i všechno, co jsme

provádili v FBI, výhradně na vědeckých poznacích.

A když se tedy podíváte,

třeba na Vladímira Putin

a nebo jiné světové lídry, na co se

soustředíte.

No, co se konkrétně

Vladímira Putina týče, tak

vždycky lidem říkám,

někdy je lepší skutečně poslouchat

co dotičných říká.

Když říká, chystám se napadnout

tu a tu zemi, možná je dobré

si ho, kromě zkoumáň řečitěla

i poslechnout. Putin je zajímavý

případ. Studoval jsem ho ještě

v dobách jeho působení v Petrohradu, kde

se stíkal se studenty. Všimnul jsem

si, že i dnes má své bitní tip hůze,

když to vy naparuje, jako míha

ze strany na stranu. Někdo to mu říká

kov bojska, nebo pistolnická hůze,

ale nepovažují to za něco zásadního.

U toho typu lidí myslím, být záleží

na tom, jestli je to člověk s narušeným

charakterem, s povahovými vadami.

Co říká jeho tělo, vlastně hraje

nepodstatnou roli. Potřebujeme

vědět, jestli je to člověk, který něco

dělá pro společnost, myslí na lidi,

drží se moralních zásad, má

vědět, když to vědět.

Řečtěla je v podstatě bezvýznamná,

je to, jako kdybyste dumala nad tím,

jestli vás už tknu červený nebo

zelený hat, to důležitá je,

že máte hadí už tknutí.

Takže když se vedou nekonečné debaty

o tom, jestli se Putin křečovitě

držel opěrky křesla, nebo

jestli se mu klepala kolená, když

se dál to čí se kolem důležité

věci, nebo měji to podstatné.

Problem s tímto typem analízi v tom,

co podobné události předcházelo.

Možná předtím měl s Huskubihem,

které se s někým pohádel a to,

co teď vidíme, je jen důsledek.

Dám vám příklad, který s Putinem

nemá nic polečného.

Pohádala jste se někdy s někým a o půl hodiny

poté vám došlo, co všechno ste měla říct?

A z to předtím nenapadlo je je,

v který označujeme jako emoční únos.

Často jsme světky chováň,

u kterého nejsme schopni určit příčiny,

protože ty mohli přít třeba

od 30 minut dřív,

proto tomuto typu projevů

moc pozornosti nevynuji.

Ale na analízách chováň světových lídrů

jsem se podílel, i když se neopírali

o závěry typu těch, které dělají lidé,

co osobi je tvrdí, že jsou experty na řečtěla.

Když americké jednotky po prvé

vládin dokáže spojit palec a ukazováček

do tvaru písmene O.

Osi se ptáte, proč je to důležité.

Dokázali jsme na základě toho určit,

že se bombardování nepodepsalo

na fungování ho mosku.

Kdyby ho poškodilo, tak podobný pohyb

nezvládne, té ostisky,

který vyžaduje přesnost

a s poškozením ho neprovedete.

Poznání řečitěla tedy používáme

často způsobem, jaký by lidé nepřed pokládaly.

Zároveň posloucháme i to,

co dotičně říkají.

Když tvrdí, ale ne, samozřejmě,

že neuvažujeme o invazy.

Po všem na hranici sousední země pošle

52 000 tanků, v FBI tomu říkáme,

že máme stopu, která nam naznačuje

odvodné chováň.

Z neverbálních komunikací se musí zacházet

velmi obatrně.

Na vdvojitvfs.cz

najdete nové vozy s bohatou výbavou,

pojištěním a servisem na operativní lízink.

Výbavou výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou výbavou výbavou

výbavou na konckého celého

který z nich používali své mobilní telefony, konkrétně iPhone, a někteří vesílačky.

Z toho už můžete vytušit, jak spolu komunikují a jak daleko byli schopni komunikovat i poté,

co vtrhli na území Izraéle.

Zároveň si myslím, že to je součást myse terroristů používat dostupné technologie.

A to, jak je použili pro pořízení videí, která ukazují,

jak překonávají tu hraniční barieru u nášej ženy a tak dále,

skutečně posouvá věci o úroveň víž.

A říkám to jako někdo, kdo terrorizmus studuje opravdu dlouho.

Ještě si pamatuju, jak v roce 1985 skupina,

abu nedála provedla útok na letiště vřímně

a existoval z toho všeho všudej jeden snímek.

A teď? Myslím, že když jsem to spočíte, ale viděl jsem přes 800 úzní zábiru.

Terrorizmus je dnes mnohem atomizovanější

a oni se toho naučili využívatky ještě většímu rozsévání hrůzy.

Ano, třívbychom měli řadu písemných prohlášení.

Teď komunikujeme spíš vizuálně.

Osobně mě překvapilo,

že ozborenci jinýký Hamas nepovžili ve větší míře drony

těžkého většímu.

A když bychom většímu,

když bychom většímu,

když bychom většímu,

když bychom většímu,

když bychom většímu,

když bychom většímu,

nepovžili ve větší míře drony,

což by byla další samostatná kapitola.

Nicméně, médium, které si vybrali, je velmi mocné.

A technologický posun pocítíme všichni.

To, že dnes terroristé mužou

exponenciálně zesílit dopad svých,

činují tím,

že se u nich nechají vlastnými lidmi natočit na video.

Takže bychom se měli připravit na další podobné případy,

a mění ten technologický posun také způsob,

jakým se chováme před kamerou.

Sformuje to naši budoucnost.

Stejně tak, jako drony pro měnují způsob boje,

se mění i ostatní oblasti.

Dotkné se to i žurnalistyky,

novináři musíte těště víc rozčleniovat práci na menší úkoly.

Říká se, že reportéři se pisují

první pracovní verzi historie.

Řekněme, že ste byla v Izraeli na hudebním festivalu

ve chvíli, kde se tam odehrávali ty hrozné události.

Možná jste viděla jen polovinu z toho, co se tam dělo.

Nicméně už ve chvíli, kdy o tom začnete reportovat,

se vaše spravodajství může lišit

od toho, co v tu chvíli vysílají světová média,

jaké obrazi v tu chvíli šíří.

Pro novináře to je velká výzva.

Musím říct, že se mi líbí,

jak k tomu přistupují americké deňky,

jako je Washington Post, nebo New York Times,

které se často snaží se skládat dohromady informace

o jedné jediné události,

abycho mohli lépe pochopit, co se vlastně stalo,

a že původní spravodajství nebylo chybné.

Protože jako jednotlivci dokážeme náhlédnout

jen úzkouvý seč reality, nevíme, co se děje

za jími hranicemi, tím vším se spravodajství mění.

Už teď jsem viděl novináře,

jak třeba používají vlastní malé drony,

melikoptéry, aby se dokázali rozhlédnout

a vidět, co se děje.

A mezi novináři, třeba i lidmi,

kteří se snaží video zneužít

k negativnímu poselství,

mění vědomí toho,

že jsou prakticky neustále před kamerou,

že jsou nahráváni,

způsob jakým neverbálně komunikují,

jaká gestá a jaký výraz používají.

To je trochu jako

z Heisenbergovým principem neurčitosti,

který říká, že je těžké určit počáteční

stavsistému.

Lidé jsou vnímavé bytosti,

takže když víme, že nás někdo sleduje

nebo, že nás někdo natáčí,

často můžeme začít něco hrát.

I terorista se tedy může chovat grubý

a dělat věci ještě o stupeň brutální.

A není pochyb, že přítomnost kamer

může ovlivňovat a ovlivňuje

lidské chování.

Zejména tam, kde je cílem vyvolat

co největší šok.

Sledoval jsem řadu soudních procesů

včetně toho s O.J. Simpsonem

a matuju si, jak mi právnice říkali,

že když soudní síni zrovna nebyla žádná kamera,

byl to úplně jiný proces.

Ale jakmile u toho jednání kamery byly,

stalo se z toho dívadlo.

Musíme být tedy o bezřeďní pokude

učinky pozorování,

které ovlivňuje samotný experiment.

Odborník na neverbální komunikaci

a řečtěla, pývalý přišlušník

kreditské FBI

autor světových bestsellerů

o neverbální komunikaci.

A to je z pátečního vydání

podcastu 5.59 vše.

Tíky, že jste si na nás našli čas,

ke všem naším epizodám

se můžete vrátit i o výkendu,

najdete je na seznám zprávách,

podkástových aplikacích

i na platformě podcasty.cz

Tíky za všechny vaše typy

a komentáře posílat námi

můžete na adresu za minutu 6

savináč soz.coz

najdete nás i na sociálních sítích Instagram

a Twitter, dnešní X.

To byla Lenká Kabrhalová

těším se v pondělí.

Závágen financial services.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.