Studio N: Deváťáci v depresi. Proč se mladí Češi trápí?

Ahoj, dobrý den, já se meneu Jána Ciglerová a v deníku N pracuju jako americká správodajka.

Ve spojenných státech také žiju, abych vám o tom, co je zajímavé a důležité

ve spojenných státech, mohla vyprávět přímo z místa.

A za to, že to můžu dělat, děkuju vám, kteří s nás předplácíte.

Je úteré 17. řína, posloucháte studio N, tady je vítek svoboda.

Dnes o tom, že se děti necítí dobře.

Až 40% dváťáků vykazuje známky střední až těžké deprese.

A 30% z nich prožívá známky úzkosti.

Plyneto z letošních dat z českých základních škol,

která nazbírali vědci a vědkyně z národního ústavu duševního zdraví.

Mají české děti vážné psychické problémy a co s tím můžeme dělat,

o tom teď budu mluvit se redaktorkou dětníku N, Evo Mošpanovou.

Evo, vítej, ahoj.

Ahoj, tě bejí posloucháčom.

Český výzkumníci z národného ústavu duševného zdraví

a položili počiadku tohtoročného leta,

saduj o tázok 6.000 českých 9.

Pýtali se jich okreminého na to,

ako sa cítí a v posledných týždno,

či zažívajú stavy úzkosti, niedostatku energie,

něčo, co by náznačilo depresie.

A těj výsledky ukazují,

že český 9. si na tom ní je su dobré,

protože značné procento z nich vykazuje príznaky práve depresii alebo úzkosti.

Říká, že značné procento tak,

co jsou přesně ty závěry toho výzkumu,

protože se u nich noví jako vroženě alarmujících.

Tě závěry jsou také,

že až 40% 9. výkazuje znánky strednej až časkej depresie

a zhruba 30% z nich vykazuje príznaky úzkosti.

Čo je důložité změniť je to,

že je to príjsku,

ní je to diagnostika,

neznamená to,

že 30% žiakou má diagnostikované úzkostné poruchy

alebo 40% z nich má stredné až časkej depresie,

ale i ba to, že vykazuje príznaky toho.

Mluvíš o 6000 9. 9.

Jak moc nám tady ta hlata studie,

o které se hodně mluví,

doopravdy odhaluje realitu život a mlady chlidí v Česku?

Tam je potrebné prač v úvahu to,

že je to nějaký výsek reality.

Tím, že ten výzkumu orobený na velmi konkrétné vekové vzorké

nehovorí nám úplně všetko o tom,

ako je na tom celkovo Česká mláteš,

ale i ba to, ako je na tom jej vybraná část.

Tím, že ještě ta 9. 3D veľmi špecifické životné obdobě,

kedy si na nějakou početku puberti,

chystáš sa na strednou školu,

stojíš pred obrovským životním z mlomom,

opušťaš jednu sada svojí kamarátov,

nevěš, čo tě čaká.

Ještě všetci víme,

jaké to bylo minulého roku,

s tým nedusadkom je z na stredným školu

a volout ho hodně nejisté obdobě.

Takže nedává nám to celkovou správu

o českéj spoločnosti,

naznačují nám to,

ale hlavně spojitostí s ďalším výskumami,

že se nějčo děje mezi Českými Teenagermi.

Ono je pravda,

že 9. 3D je jeden z těch prvních přerodů

z dítěte v dospělého člověka,

který nejenu rozhoduje o své budoucnosti

a možná na to ještě ani není připravený.

Pomá český systém mladým lidem

v takhle sožité situaci?

Vlastně otázkači,

český systém konkrétně pomáha

nějak týnežrom,

je zložitá kompleksna,

protože z jednej strany tým mlužení,

že brať do uvahy to,

že týnežry a mladý lidi

se u nás majú štatisticky veľmi dobře.

Jsme krajina, ktorá žije v měri,

bohatá krajina,

majú zdravotnou starostlivost,

majú veľmi vysokou šancu

delého dožitě a dobreho vzdělania,

vejká čas týnežrou

má pred sebou celkom spokoňu budůcnost.

Potom je tu ale druhá čas

a to všetko se netíkajba

českále celého západného sveta

a to je vlastně to ostatné,

protože těch motné čísla,

čísla HDP,

čísla zdravotné starostlivosti

ní jsou všetko.

Je tu do toho prostě obrovský tlak,

ktorý existuje na úspech,

je tu obrovský tlak okolia,

na dosi anute vzdělaně,

obrovský tlak na podávané výkony,

na krůžky, na mimoškolské aktivikty

a v zároveň je tu nějaký rozpad

rodinných vezi, veľká míra neistoty,

mnoho veľmi mimo řadně

z nepokujutých správ,

například v budůcnosti,

klímy, sveta, bývanie

a všetkého ostatného,

ktoré ty týnejždy v dní majú.

Takže nie je to správajba o česků,

celkovoj to možno správa o tom,

jako výzerá momentálně

jako svet, ní jenem pre týnejždou,

ale pre nás všetkých

a asi na to ní je úplně jednoduchá odpovědčí,

pomáháme, nepomáháme,

či už týnejždou má lebo se ve samým.

Myslím si, že je to vlastně veľmi kompleksná potázka.

Mně vlastně zajímá,

jestli se ta studie dá čístě

jako správa o tom, že české děti

trpí vážnými, duševními problémy,

protože deprese, úzkosti,

jsou velmi vážné problémy,

které vedou k strašlímim věcem

a poměrně často.

Tak, jestli se to dá

přeložit, české děti

mají deprese a úzkosti.

Byla by som velmi opatrná

při takéto interpretáci,

protože jako jsme už hovorili,

je to jbá výsek,

je to nějaký časový výsek,

je to nějaký vekový výsek,

je to nějaký výsek populácie,

ale zároveň nám ten výsek zapadá

do nějakej šeršej skladačky výsků

mou, ktorá nám už doši názdačuje,

že týnejří je len v Česku,

ale k celom západnu světě trpí

a nějakými problémy.

Takže je potreba ho berať vážně.

Jednoznačně první otázka,

která mě a možná i každého

napadne, je proč?

Proč jsem mladí lidé v Česku,

cítí tak špatně.

A tuším, že ta odpověď

na této otázku bude

taky dosně jednoznačná,

ale ty se překlukou popisuvala

ty tlaky a komplikace,

kterým jsou mladí lidé v Česku,

vystavování.

Je celá tak, že vlastně nevím,

prečo.

Výsku myslí se v tomto,

výsku my na to nepítali,

planují se na to pítať v buduci roko

a vlastně jednoznačnou

odpojednám neponukají

ani dělší výsku.

Je to taká nejaká velká otázka,

která pred nami stojí.

Obecně se má za to,

já som si písala

s,

ve kterou má těm kučerom,

s národného ústavu duševného zdravia,

které byly jedným z autorom

tohto výskumu,

ktorý má za to,

že tě obecné dvouvody

jsou vlastně podobné,

či už před týnejřou,

jako predospelí.

Je to vlastně jste nějaké dôsledky

spoločností,

která je vystavovaná

obrovskému tlaku,

obrovskému množstvo stressorou.

U tých týnejřou to má

ešte zrejme spojit,

ešte ty faktorom,

že Pubertej sama o sebe

náročné obdobě,

ať bez to, aby si čelil

všetkým věcím na okolo.

Teraz sazi do toho,

ješte přidávají tě věci okolo,

čo je zaujímavé je,

že z tohto výskumu

nám vyšlo,

že všetky tě to věci

sa tykali o mnoho večej měre

dějučat,

než chlapcou.

To je věc strání taky

opravdu zaujela,

protože opravdu tě chlapcům

trpí depresivními,

úzkostními příznaky

více než dvojnásobek,

dívek,

což je opravdu velký rozdíl.

V reto,

že nám tam vychádzá,

že ještě přidaným stresorom,

výskumní si si myslí,

že je to nějakým kultom těla,

který vžený člověr

tak nějak historický obecně,

teraz ještě

prifukovaný všetkými

tými socialnými sítiami,

které ti prostě ukazují

všetky možné

jako zdokonalene vylepšené těla,

a plus zároveň tým,

že štatisticky díje

učatá člověr

a bovětší měre

seksualneho násilu

o obťažovaniu a podobně.

Ty se s ve svém komentáře

na deník.nc se zaměřila

i na další studie

zkomající

dětské duševné zdraví.

První, co si můžeme zít do ruky,

obrazně zít do ruky,

může být ta z roku 2020

od dětského fundu OSN.

Ojíto, jen je mnou celkom štúdy,

zanerěji se se na duševné zdraví,

lehla by jsem to vysvetlila,

a jedin co rozhodlej s kůsi

takovou pačnou cestou,

že keď se ti nedady

zjisi, prečo jsou týnej,

že mně je šťastný,

tak poďme zjistit,

čo bych robilo šťastný

a začala jsou vlela výsku

mi na tuto tému.

Jeden z tý největší,

na který narazí,

že je výsku unicefu,

který se zaoberal

šťastným dětím v roku 2020,

z kterého jim vyšlo,

že najšťastnější děti

jsou v Hollandsku.

Vyvolal to vtedy obrovský

nějaký ohla z západných médiách,

vydávaly se články,

dokunce se dají najskní,

ako to robí

a hoľanský rodičí

a že mají tak šťastné děti

a vychovávajte svoje děti

jako hoľanděně a podobně.

Vec má tak,

že ten výsku

mi je spojením

obrovského množstva grafou.

Když si ho vytiahnějíš,

co jsou všetky možné grafy,

HDP, zdravotné starostlivosti,

životné spokojnosti

a nevím, čo všetkého ďalšího.

Takže ta správa,

to není také,

že by si přišel

na ulicu v Hollandsku

a stretával tam prostě tý nejdro,

na kochu,

je to prostě výsledek

nějaké štatistiky.

Samozřejmě,

tě západné média

a různé z návci hoľanská

sa tam snažili nájsit

nějaké přijeniky,

že to může být například tím,

že hoľanděně mají obecně

pomérně

dobrý systém ladení a práce

a domácervou životu

a mají o mnohou

viac krátěných hůveskou.

Na děti je menší

tlakvou zdělávaní,

majou mené domácí huloch,

ale stále je to nějaký výsek

ten druhý výsků

je staršího datá

okolo roku 2015

a ten na to išiel

vlastně kvancitativnějšie

položil otázku

53.000 dětělom

zhybraných 15. krajin sveta

ako sa jim darí

v rozných oblastiach života

v skole, doma a podobně

a z toho jim vyšlo

naopak romunskou,

velmi prekvapivou.

Zase, ale musíme brát do úvahy

bol to 15 zhybraných krajin

na základě rôzných krítéry

oni sa snažili,

aby ti krajiny byli v rozných kutoch

sveta na rozných kontinentoch

reprezentovali rôzne

a třeba s ekonomické

politické reality

a to romunskou je

opet nějakým výsekom

prostě něčo

z toho výskům

samozřejmě vyšli

jako hrozně zaujímavé

vecí, například

tak o těžkou v němu

nějaké grafy tabulky

a třeba s dětam

taká zaujímava tabulka

která kladě otázku

či chodíš rád do školy

a čo vyšlo například

zaujímavé je to

že děti v etiopii

chodí o mnohora

čo je do školy

než děti v Německu

ten graf výzev úplně odlišne

a teraz si můžeš

použit otázku

či je to otázka šťastia

nešťastia

asi by si jako

netvrdil, že životné

podměnky děti v etiopii

jsou lepší životné

podměnky v Německu

ale zrejme to

jsou vysí

aj s tím šťastím

že vůbec máš

možnost chodí do školy

kam se tým chcem dostat

je, že interpretovat

jakokolivé otázku šťastia

alebo nešťastia

je velmi náročné

protože vždycky

je to nějaký výsek reality

a hrozně závysí

od toho, čo vnímáš

jako šťastě

či je to preteba

nějaká

kluboká životná spokojenost

či je to preteba

absenciálně šťastia

je to naopak

přihrštěl

šťastných pocitů

a vždycky

za dopracujíš

k níčomu jdému

to, že v jednom výskome

ti výdě Romunskou

v inom Holandsko

něj v podstate

správá o níčomu

jenom než to,

že tě ve cistí výdu

v týchto mnojí výskomoch

tak, ako ji nastavíš

alebo pojď na toho

ako sa pítáš

Na jedné straně

nízozemí na druhé straně

Romunskou to jsou tak oddyšné země

že nám to možná říká,

že to ještě prostě

nemůjme vyskoumat

je něco, na čem se studio

je zhodnou nějaké faktory

které určitě vedouké

šťastnému dítěti

Na také to jsou úplně narazil

a kdyby jsme asi dokázali

nějakým

neupen zložitým uvažovaním

dospět tomu, že

zrejme nějaké rodine

v zťahy, jako budu

třeba zrobit dítětě

šťastnými nějaký pocit

bezpečnosti

Na čom se ale zhodnou

prakticky všetky výskomí

v lidského šťastě

a spokojenosti

obecně je to,

že šťastnými nás robí

keď čelíme

meněj stresu

a neopak máme

výjad celbokých

a kvalitných zťahov

o svém životě

A je úplně jedno

kolikomáž rokov

na akumkonsi

spetasy

to je to, co nás robí

v životě spokojenými

Když se vrátím

těm českým dváťákům

dváťačkám

já když jsem to četl

tak mě

automaticky naskočila

taková najivní otázka

jako k dým,

kdybychom se měli

cítit

tak nějak přirozeně

samozřejmě

nená silně dobře

než v děctví

jo

ve skutečnosti

ale je to asi taková

tam naučená představa

že

děctví a rozpívání

jsou krásná období

což prostě nejsou

moje rozhodně nebylo

ale my máme

zažitou takovou představu

že to jsou krásná období

je to tak

máme?

velmi zažitou predstavu

že je to

bestarostná období

já si ale ní jsou

úplně ísta

či kecí na začiatku

ty tuberty

a či je to

skutočně bestarostná období

mi to zvykně mě interpretovat

ještě takým spôsobom

že veť vtedy

ešte nemáš ti skutočné starostí

ale msi počkaj

až přijdu úrokové sardzby

a prostě jako

a pracou názvulval podobně

ale myslím si, že například

to rozhodnutě

ktorému čelia

a tě děti a tvěží

práve v tomto období

trvář z výber školi

je obrovské rozhodnutě

ktoré v Česku událvá

obrovsky

jako

vojedalší smerovaní

v životě

takže

keď si to vezmeme

v potas to

že vlastně

v tom momentě

nějakom životnom

nějakých nástích

ty stojíš

před obrovským životním

rozhodnutím

či zvládneš

alebo nezvládneš

nějaký příjímací test

a čo to spraví

děláš s tvůjem životom

to vůbec něraké rozhodnutě

a tímto nechcem

nějak ani

zhadzovat, zlachčovat,

stiažovat, dramatizovat

snažíme se

myslím si, že jako dospelí

se snažíme robiť všetko

preto

aby vlastně naše děti

byli šťastné

žiaden dospeli

se nikdy nesnaží

robiť nič

a byť život

jeho vlastní děti

byl nějaký zložitější

komplikovanější

ale odsetli jsme

sa v situácii

když z prekvapením

zistujeme

že naše děti

z nějaký dvou,

který my

nije celkom dober

rozumíme,

šťastné ně jsou

a vlastně

dojistým jerej otázka

či se to týka

i ba děti

pretože výsku

i nám ukazuje,

že ani mnohu dospeli

šťastných něje

ten výsku

český děvě atakou

je iba

či jastočným odrazom

toho,

co sa děje mezi dospelými

kde rovnakorastu depresie

rovnakorastu úzpostí

a my jsme si vlastně

dokázali vytvoriť

polšnou za svét,

kterou jsme

veľmi dobre

za istěny materiálně

ale nějakou prostě to

pokolávají nám

a strašně pekně to napísal

David Graber

a David Wengrove

knihe

Don't Know Everything

kdy mám kapitolu,

kde popisují

například to,

ako sa kedy si

v Severnej Amerike

prelievali nějak

ľudí a medci

původnými obyvatelmi

a osadníkmi,

ktorí přišli

a to a predstava

vždycky

byla taká ty osadníkou,

že predstav nikdy

nikto nepůjdi

k Indiánou

pretože prečo byste

myší o ta civilizace

Indie

například to bylo

zdokumentovaný

byla prípade,

kdy ty ľudě

odchádzali

prostě žít

povodným obyvatelom

a nachádzali tam

obrovské štěstě

a ten dvovod

autoritechní

popísali

vlastně veľmi pekně tak,

že jsou dva druhé

bezpečnosti,

ktoré můžeme

v životě.

Jeden druh

bezpečnosti

alebo istotě

z tom,

že je veľmi mala

pravdě povodno,

že tě trafi šíp

a však druhý trů,

bezpečnosti

a istotě,

ktoré můžeme

v životě je ten,

budeš mať okolo seba

ľudí,

kterým na těme bude

veľmi záležat

a to starajú se o těba.

A je otázka,

či vlastně

ten svét,

ktorý my jsme vytvorili

dneska partie

jako predetí

a pre samých presebách

má dostatučně

pevné vezby na to,

aby my jsme mali tu istotu,

že ke ce nám něčo stane,

tak se o semena

vzájem postaráme

alebo okolo seba

bude nemať ľudí,

který se o nás postará.

To, co tady vlastně

celou dobu řešíme,

zapadá do toho většího obrázku,

kterému se tak nějak říká

krize české psychiatrie,

krize české děcké psychiatrie.

My prostě výme,

že na to,

co tady řešíme

české zdravotnícty

v tuhle chvíli

není připravené.

Děckých psychiatrů

a psychiatriček

i psychologů, psycholožek

je málo.

Rodiče se strápeny,

mě dětmi čekají na péček,

mě týdny až měsíce.

Mohla by ta studie,

jako je ta odnudzu,

tohle trošku změnit,

nakopnout u to politickou vůli

s tím něco dělat?

Těžko pojede,

jako na to zreagují politici.

Já mům půjde,

že často jako reakci

a nákej kověk

správí o tom,

že mlady ní dobré

a je vlastně

někde v rovině

tak nech se vzkupia

alebo nech si jdu zaběhať,

protože šport pomáha.

Ty výskunící vedí,

že tých psychiatrů

mě jde,

a tě správí

a z závary vlastně tohto výskumu

hovorí,

že je potřeba zvyšť prevenciů.

Je potřeba učiť mladých,

aby jako vnímali

nějak svoje přikyské zdravě,

aby sa s tím naučili pracovat,

je potřeba učiť děti

zvládať,

například,

stresové situácie.

Takže nějaká správa to je,

nějčo sa s tím zrejme robiť bude,

ale ne,

nedokážeme vyríšit

v príjebehu pár rokov,

nedostatok psychiatrů

a dokonca to zrejme

i nedokážeme vyríšit do budoucná.

Ako tě demografické kriuky

a to,

že nastoupují momentálně slapsší ročníky

a i na lekárské fakulty

na mě nazlačují,

že by jsme zrazo mali odnikel

nabrad nějaký zástubětský psychiatrů.

Ty mluvíš,

a hlavně výzkumníci

nudzu taky mluví

nutné prevenci,

taky upozorníují,

když jsem se to četl,

že většina duševních

onemocnění vzniká právě v děctví

a v dospívání.

A jenutné v těchto časech

být k tomu duševnímu

zdraví velmi obezretný

umět zasáhnout,

což se dělá špatně,

když má lejkár čekací

dobu 3 měsíce.

Ty jsme s vém komentáře přišla

se studii,

která by dětem mohla pomoct teoreticky,

i když s nimi s dánlivě

nesou vysí.

Co to je za studii?

Jedním z hrozně zemlavým smerou

jsou studie chronické bolosti.

Ty jsou hrozně zaujímavé,

protože chronická bolest

je definovaná

jako bolest,

kterou pacientou pretrvá

v nějakú do všu dobu.

Teraz nevím presný,

koliko to je,

či se tě definicí liši

a několikom měsíců.

Často jsou to pacienti

s bolestiami,

ktoré majú nejasné príčiny.

Nějde ich vyrěšit

lachkoliekmi,

lachkooperáciou.

Trvajú roky.

A to,

čím se střetávajú,

ty pacienti hrozně

často je nepochopeně.

Vlastně podozřevaně,

že si tu bolest vymýšluju,

že nije realna,

prehánějují,

aj napří,

kto už ta bolest veľmi realna je,

veľmi ovplňuje jejich životí.

A nikto jim neverí.

A dějí se tu dá na těchnu talinka,

a já znovu opakujem,

ako tento výskum

nije o týnejžoch

a uvedumujem si,

že je to na dlhé lakte.

Ale čo vlastně

zdělaní ľudě

napři četkými svojimi možnost

stávmy

a potrebami vekmi a tak dělej,

je potřeba byť vypočuty.

A čo nám ukazuje

výskum i ochronické bolestí je,

že ten zlomový moment

pre pacientou

s bolestiami,

který dvouhodně poznáme,

je to,

který najde člověka,

kterých vypočuje a uveríjí.

V nojí týto pacienti

následně reportují,

to, že sa jim ulaví,

ta veca jim z náša ľahšie,

pomáhajím to nájsí nějaké řešení,

a ten zlomový moment

je skutočně prostě ten jednoduchý

akt vypočutě.

A to, čo se z toho dá v zjadci

je možno to,

že je úplně jedno,

či si týnejdžer

alebo si pacient z bolestiami,

hájči si dospeli

manažersí o nějaké

obrovské spoločnosti.

Každý má prostě tu potrebu,

aby mu nikto vypočul.

Aby mu nikto vypočul.

Aby je aspoň na pár minut

nespochybněval to,

čo samu děje.

A zkrátka to dzal

ako dané a zkušal s tím pracovat.

Na co nepotrebuje,

že něč objednala

celou psichologa

alebo psichiatra,

to je taká jednoduchá věc,

kterou můžes

správnila pred tvoje děti

a pre svoho blizky

o prekoho,

o svojem okolí,

aj sám.

Nezméní to tu situáciu,

nije to kůzlo,

ktoré čokoled vyrieší,

ale je to dobrý, rýchlý

a lacný prvý kro,

ktorý se dá urobiť.

A ktorý může spravit

ty individuálně

a můžeme ho spravit

jako spoločnost

tým,

že prestaneme prostě

našim dětěm hovorím,

že z choupa

my jsme to těžíš mali těžké.

To může být asi

taková závěračná rada

pro rodiček,

kteří se samozřejmě taky trápí,

protože pokud mají dítě

doma s psichickými problémy

takéto trápeň i pro ně,

ta rada bude asi brádovážně.

Ositak.

To je asi najlepší,

co dokážeme,

tak to my

velmi lajcky poradí.

S čimkolivem ďalším

můž budou musit samozřejmě

radit odbornící

a človek sám.

Ale vlastně možno

co je dôležité

a tak nějak

v tomto vnímadě,

že vlastně mělem

na základy vyskumu

neštěstě a českých tineždou

a vyskumu štěstě

a tineždou indem

na světě albo děti,

je to,

že naše štěstě

a spokojnost

sa neodvíjalem

od materiálného zabezpečenia.

Odvíja sa

aji od hlbky

a kvalizí našich vztěho

od toho,

akú velkú

veslíci, kolektiv,

spoločnost,

vilyžní,

jute vás ve žakokolve

dokážeme máť

a dokážeme vbudovať

pre seba

a i pre naše děti.

Říká redaktor Kadeníku

N. Eva Mošpanova

evo děkuju tím,

měj se hezky, ahoj.

Je, děkuji, ahoj.

Následuje krátká reklamní pauza

za pár sekuncme zpátky.

A teď už jsou na řadě zprávy,

které by vás dneska

neměli minout.

Volby do polského sejmu

vyhrála se ziskem

více než 35% hlasů,

vládnoucí strana právo a spravednost.

Druhá je pro Evropská

občanská koálice,

která obdržila přes 300% hlasů.

Americký prezident Joe Biden

přijede ve středu do Izraele.

Oznámil to minister

zahraničí spojených

států Anthony Blinken

pojednání s premiérem

Benjaminem Netanyahuem

v Tel Avivu.

Palestinské islamistické hnutí

Hamás chce výměnout

za propuštění rukojmých

odvlečených před více než týdnem

do pásma gazy,

aby Izrael osvobodil

6 tisíc palestinských vězmí

a vězenkyň.

Podle telegramového užtu Hamásu

to řekl bývalý líderskupiny

Khalid Michel.

Dolní komora ruzkého parlamentu

schválila v prvním čtení

návrch zákona o odstoupení ruzka

od jeho ratifikace

smlouvi o úplném zákazu

jaderných zkoušek.

A na některých vysokých školách

dnes ráno začala stávka

za lepší financování univerzit.

Dostávky se zapojila

většina akademiků,

informovali organizátoři.

A na závěr ještě něco,

co mě zaujalo

a možná by mohlo i vás.

17. prosince roku 69

vydal slavný spivák Tom Jones

track Little Green Apples.

Toma Jonesem moc nesleduju,

neposluchám, nemám k němu vztach,

stejně jako k písničce

Little Green Apples. To není ten typ.

Můj dnešní typ je předělávka

tehle té písničky z roku 1970,

kterou spívá,

a to jsem fakt nečekal,

že někdy budu dávat typ na tuhle spívačku,

ale se to děje Helena von Dráčkova.

Ta v roce 1970

vydala fantastyckou desku

Ostrov Helena von Dráčkové.

Celá ta deska je perfektní,

vůbec tomu nedozumím,

zmateně to posluchám

a vy byste měli myslím taky.

Ten typ ale směruje opakuj k písničce,

k předělávce Toma Jonese

a ta písnička se menuje

pochoval strom za listí zelení.

Velký podíl na tom,

proč se dneska vůbec o téhle písničce

bavíme v tomhle podkástu,

má zde něk borovec, což je autor

v tomhle podkástu.

Ten tekst je fantastický,

ta aranže je fantastická

a i Helena von Dráčkova

je v tomhle triku naprosto fantastická.

Nevím, co mám k tomu víc říct,

ta písnička se mě strašně baví.

Myslím, že má v sobě spoustu

moudrého a i spoustu zábavného

a byl by chrát, kdybyste to

moudro i zábavu

si přinesli do svého života.

V tomhle písničce

bavíme v tomhle podkástu,

proč se dneska vůbec

v tomhle podkástu,

proč se dneska vůbec

v tomhle podkástu,

proč se dneska vůbec

si přinesli do svého života.

Takže pochvál strom

za listí zelení od Helena von Dráčkové

to je můj dnešní tip.

Dnesliše douzítra.

Dnesliše douzítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.