Čestmír Strakatý: Ben Cristovao: Policajti mi zachránili život, zabili by mě. Je skvělý pocit, že teď se ubráním
Čestmír Strakatý 10/3/23 - Episode Page - 32m - PDF Transcript
Tady je Čestmír Strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu.
Most děkuju za všechnu podporu na herohero.co.
Olo meno Čestmír, dnes je mým hostem, hudebník, spivák, performer, Ben Kristováho.
Vítám tě, ahoj.
Zdravím ti o Čestmír.
Kdybych jsme tady na začátku tleskali, jako to vždycky děláme, tak si tlesknu ty a pak si řeknu takový vtip, že na to dneska mám černohy.
Jak dlouh tě trval, nechci si z toho začát legeraci, z toho, dla toho přístupu?
Až je to dobrá otázka.
Myslím si, že to bylo až v té době, kdy jsem s tím byl OK, s tím, je, kdo jsem a co tady tak asi jako dělám a proč tady jsem a že jsem patřím.
Tu chíli, když si to uvěromíš a nemáš s tím žádný nesrovnolosti nebo insecurities.
Řekni to v Češtině, líp než já.
Neumím. Securities je dobrý slovo.
Neistoty?
Tak v tu chvíli si s toho můžeš dělac randu, protože ti to neoblížuje, nemáš toho strach si s toho dělac randu.
A když říkáš, tady tak myslíš v Česká republice nebo na této zemi?
Tak po nějaku dobuje Česká republika tvoje zem, když nic ní ho neznáš, samaženě pak s zvěkem a s zkušenostmi a s financem a možnostmi má lítat všude možně tak to roste.
Ta planeta tvoje, na který seš.
A když si tak nějak si přišel do, prostě si našel to místo tady v České republice, tak to bylo kdy to bylo už v rámci nějaký, řekněme, slávy nebo úspěchu,
nebo toho, že si se stůdře se nějak úznávanej, nebo to bylo dávno předtím?
Nějak právně dávno, ale tak učitě předtím někdy. Už předtím jsem se nějak mu způsobne realizoval a myslím, že to bylo v tu chvíli, kdy se ti poveduje něco, dostaneš v jakýmkoliv tvojím konání,
nějaký respekt a uznání vodití, který není závislý na tom, jakou máš barbu pletí nebo nárednost,
tak a lidi skrátka se na to je podívají a řeknou, te ne dobrej nebo hej, ty seš dobrej nebo tohle ti jde a tak a v tu chvíli,
se tak nějak územnější řekneš si se jim penom, hej, ja, tohle to děláme a ty lidi mě respektivu a nezáleží na tom,
kdo alebo se jem a tak a bero mě a v tu chvíli už si z toho můž dělat, prdel, protože už je to všechno v pohodě.
A spodněla tak, jak jsem to měl, já jsem to měl.
A bylo to pak všechno v pohodě, protože tak to před se není, že?
Ne, ne, ne, to není, to není o tom, že je pak všechno v pohodě.
To spíš o mentálním nastavení.
To není to vůbec ani z daleka, to není o tom, že je všechno pohodě ma nápak,
že potom samozřejmě s nějakou, jak to říct, mediální ekspozici,
tak samozřejmě se to násobilo, ty problémy, který jsou sním zpětí,
ale tohle to spíš o tom, že tu už si s tomu můžeš dělat srandu, protože už víš,
že jakýkoliv další útoken s tu osobu nevycházejí z toho,
že se nepatříš ale z nějakých strachů, který májí tedy lidi bakolo,
a z toho, že oni sami jsou nesuznali je předtutky a tak, taky nevědci.
Takže tak.
A tak se začátku se to bral jako útoken a to, že jsem nepatříš.
A pak se to změnilo na to, že to vnímáš, jako že to je problém toho člověka.
Takže jakoby tvůj problém se změnilo na problém toho člověka.
Když je to věřitelný, ale to je vlastně hodiná psychotrapie zoradnou, to je super.
I wish.
Nicme, nejde si první, kdo to říká, tak mohli mná, že vypak můžeš ještě nějaký peníc zdádyš.
Hero, hero.
Přesně.
Teďka.
Co?
O, Lomena Česný.
O, Lomena Česný.
A děkuju.
Vlastně zajímá, jestli tě ještě baví o tom mluvit.
O tomhle tom přemysle, to je tůje tém a to, že někdo přijde a já vím,
že my jsme se o tom bavili spolou, když si v jiném rozhovoru.
A když z tevou člověk poslouchá, a čteróz dní rozhovory, zvláště,
jakoby v větších médiích, tak to je vždycky téma.
A protože ty k tomu máš, co říct, máš svý příběh, můbíš potom dobře,
ale teď potom můbíš i vtipně a tak dál.
Ale zároveň, že to vlastně, jako to možná trošku otravné,
že to je furt, jako něco s čím seš konfrontovaný,
s čím se, jako by seš identifikovaný nějak.
Čili pořád si musíš říkat, ale to je o tak zase tu ten rasyzmus,
tak zase musím vypravit příběh s tymi banánami
nebo něco takového, že vlastně je to jako furt do kola, možná.
Jednak, určitě to z míj strany, co s týčeho rozhovoru
a tak už to není tak, že by to bylo u každého rozhovoru,
ani u větších, jo, se tak on jde.
Myslím si, že ta frekvent z toho opadla, protože ano,
těch příběhů se můjš řekl způstával mi porom nejch,
protože zažiješ to párkrát,
a vlastně potom mluvíš na druhou stranu,
nemyslím si, že to je něco, co je oteravný pro mě
nebo ní, kde jsem to takhle nebral,
a ani nechci brá, protože to bědu tak,
že to je jednak je to příběh, který je důležité říct,
protože to je stále aktuální,
protože já jsem to nějak způsobem vyrašil si
a taky z důvodů různejch
si to na mě už stráledí to nech nedovolí,
ať už s tohle důvodu, nebo tam s toho, nebo bla, bla,
to je no stále, a možná do konce aj víc,
je tady lidí, které mají stejný příběh
a vlastně začínají tady ten život úplně znova
a taky se hledají, a znova vlastně si ti musí projít a tak.
Ten krát, já jsem tedy měl reko rantinga,
který nebyl tolik vokální,
že by jsem se s ním někdy mohl...
Já jsem jen tam viděl v té televize,
a měl jsem radoz, že tady je někdo další,
ale ty děcká, no bo ty mladí,
a byl stájící tý nejdři,
tak tady úplně nemají moc tak strašně moc lidí,
který se dokážou říct na v tom letu,
a tam v tom mediu, hej, tohle to seděje,
to normální, to jsem dělal taky,
když si s ním povídám,
ať už to jsou lidi z hudby,
nebo z influence scény,
nebo zkrátka lidí,
který se tady jenom narodili
a pohybujou a fungujou na úplně standardní bázy
a prací a tohle,
tak ty zkušelosti mají.
Ten rasizmus nezmyzel jednom tím,
že se na to lidi ptají mň,
a zpíš už jakrát přesně,
už to sešeli tak rád,
že to praní zemlok, ale...
Já chci vlastně chtěl zeptat na to,
jestli to pro tebe je třeba i důležitý,
že je pro tebe důležitý...
Praně to důležitý sto dovodů,
aby jsem dál vědět,
protože těch děcech znamo strašně moc,
a ať už devo míšence,
který mají podobnou minulost,
jako já, co stíče Kořenu,
nebo to sáhá vlastně do Ázii,
nebo to sáhá do Kamkolínom,
protože tady jsou lidi s sparoným příběhem,
že mi to není jedno, a že to o cozu.
A co je v tomu uhledu důležitý říct,
podle tebe?
Kromě toho příběhu, a kromě toho,
co možná říkáš,
že tedy to, že někdo na vás utočí,
je něco, co s čím jste si prošli všichni,
a já to neznám, ale ty to znáš,
a spoustá, a já jsem o tom mluvil,
i zhradou lidí, kteří mají třeba podobné,
právě jak si zmínil podobný původ,
to prostě netně vypadá různě.
Tak co je to důležitý podlet?
Tak jak si zmínil,
zaprvě je to určitě ten příběh,
protože každý má ten příběh
jiné, ale bezpůstav místek
se ty příběhy kríží,
a najdu si společný prusečí.
Ta druhá, městrá i důležitá
je nějaká
darzy, nějaké jako
nějaká cesta toho,
kdy vlastně ten člověk vidí,
že jsem s tím nějak pracoval,
a co vlastně trás mě pomohlo
se z toho nějakým zůsobem
dostát, nebo co mě pomohlo
najít to svoje místa tady o věromice toho.
Už jenom to, že jsme si povíjeli dnes,
a to je trás vlastně toho,
čím jsem takhle trás,
za tím ještě jsi úplně nemluvil,
nebo nepomítu, že by jsem
se k tomu dostal takhle,
k tomu výsledku,
ale ten myšleníko je pochod,
když jsou věromí, že to
není tvoj problém, a že ty sem patríš, protože
nášel, a že teď je to
v ostatních lidách, aby oni pochopili,
proč teď patríš, a nebo ne.
A nebo ne, je to na nich, to je
vlastně zajímavý, že někdo
tě nebokohoklifíního bude prostě odmítat
k tomu, jak vypadáš,
tak ty dokážeš říct, a nebo ne,
ok, tak je to váž postoj,
nebo tvoj postoj, tak si ho mějte,
a je to teda zjevně rasystický,
ale nic jim nenadělám.
Sou o tom různí cesty, který čvek může podniknout
v rámci toho, jak
tady ten život chce
trávit, tak kolik času tomu chcete dát.
Máš lidi, který se zemá,
a to jsou, a to jsou ty naše
smysli života, měli to má v tom,
že chce být něčem nejlepší, tak se ho ní
zatím, aby to dokázal, chodí na
treningy, ať už něčeho,
nebo piluje
nějaký svůj úm, nějaký svět díleta,
a potom v tom letu životě, když
se rozvědneší tou letou cestu, to vlastně progresu,
a tak nemáš úplně čas na to
pobojovat za to, aby
si každý můstere těch letěch lidí vysvetl,
jak tohle je to špatný, nebo
jak by to měl být jináka, tak.
Ale jsou potom lidi, který tomu
vynyvou svůj život, a bojou
proti rářizmu, a je to veľmi ušech těch lidí,
ale to nemáně důležitý, a může to
být taky cesta, může to být
se rožovatní dílo, toho vlastně tím lidem
mluvit a přiběžovat jen jení kultury,
a zkreze různý media
a různý video a takhle tím lidem
se snažit tady vysvetlit
proč je to takhle
a proč je to tak, a proč
nemáš byť na tohle člověka našto
a nejenom, protože tady je a tak a bla bla bla
a je to můž to být cesta, takže záležíš
jako na tom, kteří musíš investovat
ten skuživ. Chápu, takže toho je cesta
to není, toho je cesta je spíš, takže
ty říkáš to, co říkáš
a říkáš to, co je pro tebe důležitý
a že seš vlastně takový ten
nebo row model, protože to je možná jako blbý
ale zároveň seš někdo kdo je zivni
viditelný a hlasitý a má prostě velkou prezenc
a to dle všechno, ale zároveň
chcíš prostě přesvědčovat lidi, říkáš
OK, myslíš co si myslíš tak jo, já tady mám prostě
svůj život a ten si žiju a mám své cíle.
Mám to taky pohlede, že jsem
tomu věnovala pravidelně tomu věnu
třeba z jednou
za rok za dva, udělám nějaký song
kde trošku nějakým jenom
se se k tomu vrátím, tak aby se na to nezapomělo
že se to stalo, aby to bylo
aktuální třeba z protu generaci
která mětřás tu chíli, třeba z novému
že třeba spoustouká, to nebo nemusí ten
ale v rámci svýho umu
nebo v rámci toho co já
v čem se snažím být dobrý
tak tam tomu věnul z nějaký segment
ale není to o tom, že by celá moja
hudba byla proti rasystická
výšelme za píle, ale
aktivistická
ale oni jsme udělali čas song, my resto pamatují
a třeba
určitou skupenu lidí to bylo
velmi silný a fungalo to krásně
pár let zpátky jsme udělali song
resto smítko, který je
aktivistické v tom na tom směru
a taky zrcadlí tu problematiku
kterou já jsem vypozorval
v té společnosti
a dřívná kodů zpátky jsem udělal
song, kde znová jsem to změnil, takže
jsem tam to, ale není to
ale zároveň nebyl to, takže
se tom úplně vyhybám
když jenom to není můj imého
aby se s tím taky nebyl furt spojovony
aby se nebyl ten člověk, který má
ten problém, nebo jako prostě
nějakým způsobem hořší
ale zároveň když si změnil
rasizmus v roce 2023
a je to lepší, je to hořší
protože určitě jsme se někam posunulit
i sam to musíš cítit, že za to dobu
co si to už bude 15 let
co si v veřejním životě
velmi vidětelný
třiští rok
15, tak se
ale co změnilo
zároveň možná teď city nálady hodně vylostřilo
je tu migracé, takže se odvoje spoustu
jako nadávek na
různí lidi, který a ty můžeš
být na jednou v jednom pytleje
ale jako nějaký jiný lidi
tak jak tu dobu vnímáš právě teď
Věřím, že
doba je momentálně dalekvý
zcitlivá
díky obrovskému
boomu socialních medí
a je rásismu
z vlastně mnohem více na očích
když se někde stané
bude o něm daleko
více slyšeta, že musí být
víc subtilní, musí být
nenápadnější, nemůže být
tak otevřený tak vokální, je jako Black Dish
když já jsem tady chodil po ulicích
tady byly normálně jako
3C
prostě jako skupiny
prostě neonáci, z kterým mám chodil
prostě bombrech a takhle
cháněli nás
nebo skejtáky
pozornat ten mikrofon
je, že bylo to
víc na očích a tak
ale to, že týka
lidi trochám si řížem, že jsou
v nějakých hledech asi opatrnější
neznamená to, že to změzelo
to má trošičku jiný průbek
ale tím, že
tady rásismu v nějaký formě bude
vždycky, ve všech státek
to si jako nebřeštelní
primárně o většinu bude z nějaké
neinformalnosti
a nebo spůstak rád je to
zesituace, kdy tedy lidi jsou konfrontované
nějakou minutou, která
s ní má
klašne
v nějaký problematice dané lokality
kde v tom využtí
v obecnu nenáviz
a v něco s čím, potom musí pracovat
i v ostatní větětí s ním trvá nemá nic podažního
a tam je to bylo to naličnější
ale je to rozhodně jiný
že tím jak se všechno propojilo
a tak a lidi mají
přístupky všem rastám konstantně
z krize svoje sociální méria
z krize hudbu a takhle
tak už to není o tom, že by nevěděli
že černoch nebarví
čas, kdy jsou dotknéšat
a tak, když mi se jako díty
jako si dětská, jako si nevěděli
tohle to už si neděje, protože už lidi vědějí
že lidi jsou různě barevní
astrakatý a vše nejaký
a no, teži tohle to už
vědí a takhle tak samozřejmě
ty důvody, proč
fungojnáka, stálenáka
rasová nenavistak jsou už
vyhřekla asi jiný
ale daleko lépe se s tím
jako pracujá bojově
protože, jak říkám, tedy lidi jsou víc propojenit
ty když si
já jsem slyšel ten tvůj příběh
když někdy v 18
tě už si neutekl
a nějakým způsobem tě
tě zmátili a
na zemi a přijeli policití
a teď tím možná říkala si
myslíš, že tě fakt zachránil život
že by děfak zabily?
já jen tak, když tam nemáš
když jako nevidíš
že by nějak se mírněla
intenzita, prostě něčeho
tak jsou připarí, když ti prostě jako někdo
ukupe nebo ušlapila takhle
a když si to jako nepomatojí
že by to jako bylo lepší
tak rozhodně si to chci
takhle v té hlavě, jako by pamatovat
jaké to umělo byť
takže budíš to tak, nechci tu udávat
jako benefit
a proč nezapoměl?
je to něco, co je součást
mího života, je to nějaká
zkušenost a
když si potom povídám s
s lidma, kterým se dělou
nějakým způsobem
nějakým způsobem
nechci s ním povírat
a to už jsem zapoměl, to už je jedno
a takhle, co si ti stalo ne, to než by tak rozní
vždycky měl ten level tý empaties
lidma, kteří jsou obětmi násilí
jaké okoly, ať už jde
rasový nebo genderový násilí
nebo takhle, což je neská velký téma
ať už kroz děnry, nebo prostě
a je to s týče, že entrejí
jsou nějakým způsobem
nebo takhle chci pořád
vědět, jaký to bylo, když
mě někdo obližoval
a byť schupný se tím párem napojit
na čověka s tím
vedu nějakou diskusi, a můž mu
a to je zajímavý, že vlastně
se tím, jakože říká, že
díky tomu máš tu empaty
ale i díky tomu
Věřím, že nejvíc
dokážeš rozumět lidem, když
si začnil něco podobnýho
ať už
do nějaké diskuse, debaty
nebo jenom to, když
v něčem čtešném podálka
a věřím, že to můžeš
být v té komerzaci
chytřejší, nebo empatíštější
a můžeš víc být jedná z těch
lidí, kterým se trásně co děje
Já jsem se chtěl zeptat
kvůli tých letých zkušenosti, kterou si měl
jsi pakšel třeba
i na to džiužicu
jsi to je, nebo ne pakšel
ale jsi to, že seš tam, kde seješ
a když si porovnám
tenhle příběh, s jiným příběhem
kde, co vím, tak
v Brně to bylo
někde si jel a vím, že jste sitedle
nějakýmeč s nějakým asiakuritákami
který tě jako by vyzvali
Všichni informace všeho, bo všeem ten ujřtelný
Ne, úplně všechny, ale
vlastně už jde ten zajímavý jako pokrok
že na začátku ty neutečeš
a dostaneš hodně a možná až úplně moc
a za pár let, ale nejde to úplně pár let
ale je to, nejde to za stolik let
na jednou prostě
tady někdo po toby pokrykuje
a asi to nebylo rasystický
ale jako prostě nějakým způsobem
kde si tam s ním dáváš prostě fight
že už je jako dostaneš je na zemru
nějakou poklepou, nebo něco takového
že to je jako zajímavý posun
je to
je to
způsobem je to krásný
že se mi tohle to v životě stalo
nebylo to v té reakci na to
kdyby to bylo také to bezprostředně potom
a pravděpodobně bych už měl pár kickboxových zápasů
za sebou
ve svých vlacetí letech
a jsem dál pokračoval ještě chvíků snowboard
a potom jsem
vlastně do toho tancoval
takže
tanec má od zápasů hodně daleko
naopak vlastně je to velmi míru mělovná
míru mnolný projev
člověka
takže
nebylo to, nebylo to proto
byl se
nysky takový pacifista
a důvod, tak jsem dostal
koubojevým sportům tak šel
z toho, že jsem posiloval
až prostě jsem sáme sebe chtěl
jako slučit na sebe
a jsem postavit
takový, jak velký můžu bejit
bez toho, než ještě půžila nějaký strady
a takéhle věci, tak jsme udělali Barbaria
a pak po nějaký době
jsem vždyl, že mám rád
nějaký výzvy
a už jsem viděl, že ten pohěb
byl hodně monotónní pro mě
mám rádi si ty věci uvědňujou
a mám asi v týhle větně něco takého
co potřebu pro rád, tak něco novýho
tak jsem s toho potom přešel na strongman training
když jsem trenoval hodně
tam jsem narazil na to, že
v od učitých vach to tělo
kdy tam nosíš, nevím
čtvrtkylový kufry
a jouk takový obrovský těžký
tak jsem cítil, že
záda říkají takový to, co si jelá
neštvrtkylový, ale čtvrttonový
tak jsem to doškout
bys to by si umenšil
tak jsem cítil, že
to tělo úplně
to nedává těla
últra extremy
a potom přešel na MMA
báč, ta komunita byla už blízkou
sebe a ty lidi to trenovali
tak tam chodili lidi s MMA
si posilovat kora
tak jsem se k ním nějak nachomítl
a najdou už trenu tady
s lidmi z MMA
a potom jsem trenoval
postoj v wrestling
a to grappling a bradlický džicu
a to džicu mě uchvátilo na to, že
jsem si řekl, že to je
vlastně ta neintelligentnější
tady má boja, která má svý pravidla
ale zároveň je veľmi efektivní
a zároveň, když si dám plný spáring
v džicu tak prát můžu jít na koncert
protože mám nos
a arty v pohodě, což potřebujš na spívání
bez to je to těžký spívat
FMM je to složitější
je to jako dá se to
učitě to někdo dává
ale efektivně a dobře
si na 80% zaspáraval
s někim a myslec si, že dáš
a kdy se tam z tady náhru nějaká chybka
a myslec si, že dáš jako tým
koncert, když máš takový LED
a nemůžeš spadání rád jako k sobě pusů
nebo když máš nateklý nos
a to, že tam přista není jaká
je to hodně ráivní
si to myslec, já jsem zažil pár momentu
kdy už to bude na hradě
no to, že jsem z toho potom přešel do něčeho
takový LED a tam už jsem se zaměloval
a už mi to zůstalo
ale skvělej pocit
a asi nebo věřím, že to je vlastně
skvělej pocit
i přista, že to vlastně nebyl to
ten důvod
nebylo to jako, že by to bylo
ten krácnostel na družku
takže teď se potřebují strašně dobře
u mě tu bránit
ale vlastně
při dozeně jenom, že jsem si šel
po pohybu a po dalším
nějakým sůsobu
kde můžu to tělo
nějak zabavit a na jenom tam přišlo
tohle džitsu do toho měho života
a bylo to pak kouzelný
konfront, konfront, konfront, a penom
jo, proč ne, vlastně
tedyka už to omím
a tedyka a možná jí líbtešti
a evidentně líbtešti
a bylo to jako vlastně
to bylo to velmi vtějemný
ale je to krásný
ale nebyl to cílení
a je rozdíl v tom
ve strachu
balses nebo nebalses
nebo balses, nebo balses, boíš se
protože ta situace je furt
obecně, možná
tak tam je potřeba
být zase realista
jako inteligentní
v rámci tý situace
ne, každá situace
se dá vyřešit tím letím způsobem
a džitsu, jakkoliv ho miluju
a vždy bude propagovat
za mě nejlepší bojovisport
tak je podle mě
samozřejmě to nejeffektivnější
a být jako nejlepší MMA fighter
to je nejvíc boj
ale v rámci džitsu
samozřejmě výborný
výborný system
ale funguje jen na jednoho
v momentě, kdy
příběde další člověk do toho zápasu
tak už to extrémně neněeffektivní
protože nejchci být na zemiz
a řešit jednoho člověka byem toho, co do toho je druhý kope
tam to stráci jakýkoliv
takže
jídá bovou velmi specifiskou konfrontaci
kdyby jsme si takhle mězili
a řekli jenom, ok, s tím letím máme probléma
kdyby jste kolečkou
tak to je v dskě v těch filmách, že chodí pojednou
tak to je ideální
a tam bych potom jako trás
a řekl bych si úplně, no ok
možná dosto na lederšku, není to jako 100%
samozřejmě, když je někdo o výborný boxer
a dobře děti, když se k tě musí dostat
tak si na zemi je gotovo
ale máš nějakou šanci
a mít tu šanci je pro mě dost na to
aby jsem se z někým
mohl v rámci semi-fedovýho
egrymentu
tak s ním kofrotovat a říct
ok, tak kterém zjistit, tak to teda dopadne
když jsme na sebe teda naštvaný nebo já nevím co se děje
takže tohle to musíš
jak můžete být s lidí, tak
takhle to neřeším vůbec
a budu zkoušit tak, jak moc ji pamatují postoj
a budu si teda jako náklídat
a budu se snažit útec, protože v momenti, kdy je
dvá a více lidí, tak
jako ta nejlepší věc, můžeš dělat
je útec a rozhodněné, tedy se snažit
takže jakýkoliv streetfights
je to na otázka času, kdy
na tebe někdo vyfinále vytáhné
boxera, nuž, spásek
já jsem viděl strašní věci, co lidí u mě jako spáskem
to je jako taky nechutný
k tomu čověka ní do dostaneš
a nejen máš tady díru v hlavě
skobovitou
to jsou jako strašní věci
takže streetfights
nejsem na to úplně to, ten důvod
protože jsem přijal tu výzvu
od těch se koditáku bylo, protože to
agresivní byli
jakékoliv chce v náledě
a už se tam potahovali a byli
to bylo testost, které on hodně
chtěli si jako zestit jako kdo
chtěli si možná utáhnout jako nějakýho
stpiváčka
mělo to trošku jiný potext, a viděl jsem,
že mi tam nehrozí, že mě tam potom ukoupou
když tam jako někoho z nich dáma
až to spíš bylo jako hecovitá věc
a tam to dávalo smysl
ale není tu o tom, že by jsem si říkala
důj jako po ulici a důj se z lidmarovat
chápu, a zakládnout jsem, když
mistr světa v džiu děcu
ne, Evropijázu
Evropijázu je pro mě
říká, že
a to ještě bylo vyspecivistské kategorie
Říká, že by stejně
radši útek, tak to je asi
je to prostě rozumný, že jo
to je záležit, zase záležit, na tom jsou
lidi, který mají jako moc vysoký máš ego
a větřáz máme, v tom prvním videu
jsme měli nech své ego
a své boty mimo douťou
nech to mimo to tam je
na kterém zápasí, že
a já se to do toho se držím
a velmi zrídkál nechám to ego vyhrát
to třeba byla ta situace, kdy byli tam
logicky, to nebylo jako to nejideálnější
kde to dělá, tak
a my jsme na kachličkách
a dostal to člověka na zem, na kachličkách
a já se staral
i o toho člověka, já jsem vlastně
mohl jsem mít čas jako single
nebo double leg, tady down
ale tím, když
můžu vlastně nohy
a vám padá vlastně na zádám, mohl by se praští do hlavit
takže jsem věšli tohle to, že jsme vlastně
na sebe navalil, dělal jsem ty lety věc
a musím se starat i o toho člověka
s tenem jsem zápasil, aby se
aby mě po to nemohu zažalovat
že můžu mít něco toho
takže ten...
chápu, chápu, ne tam se může stát něco
takže je to velmi nezupovědný
a už i tam vlastně nadem mnou vyhrálo
trošku ego, že jsem byl za něj nějaký ošel
když kun obecně
jsou
a já vlastně nevím, jestli to je pravda
možná, že mě opravíš
ale že ty ulicy jsou jako trochu nebezpečnější
než bývali
to nevím
jako nevám, nemám statistiky
tohle by jsem mohl se v něj takový opřít a říct
jenom, máš pravdu, to dá se říct
že v lani to bylo
10 dnes párky, to bylo 500 lidí
dnešku, ale to 500 lidí
to to nevím
možná spíše, jak jsem změňval minule
si myslím, že tím, že ta doba je daleko víc
už
mám takou záštní tovory
že lidi dneská jako takový, jako člověk
není, že nejde po ulici a není takový
ale člověk po ulici dneska
člověk po ulici dneská už je kybor
který chodí a je takový
s telefonem
tak ty si, že daleko více bytoste dá
když se něco stáne, něco zajímavého
tak na to nekukáš očima
když se stáne něco opravdu jako úlet
tak
99% lidí, který jsou
z té na té doby, si myslím, že
když uvidí dneská bohá, tak neudělaj
a mě udělaj
jsme lidí, který mají ty kadílka
který jsou propojení
jak v avátorově všichni dohromady
takže
s tím to řečeno
si myslím, že
jako na té ulici
si lidi nedovolí tolik, protože
s ty kadílkami, což je standardní člověk
dneska, tam myslím, co děje
no ty sež to, no ty sež to
a ty chci začnout lidi jako mlátit
a potom přijde 50 tvorů
s ty kadílkami a udělají
tak si myslím, že ten člověk
jako neudělá, ty věci co bych chtěl udělat
nebo minimálně, pokud není už úplně
jako zahra na úto
a druhá strna toho je, my se o všem dozvíme
protože všechno to je natočený
všichni propojení
jak v avátorově všichni okamžitě
jak moc chceš
dát světu vědět, že tam len někoho
mlátíš doby s vydomí
ono je to vlastně pak strašně zavadějící
že člověk má pocit tím, jak je to všechno na sockách
a všichni jsme v food na sockách
a všechno jsou ty videa a fotky a takhle
tak nejedno je to strašně moc
ale je toho realně víc
je to rozhodně víc vidět
možná toho dokonce míň
a akurat je to víc
tak možná toho je realně míň
ale je to víc vidět
když ješel s kadelčíkem
Strongman training
arm taky byli strong, ale všechno ostatní
dělal si mrtvolu, dělal si dřepe
mrtvajtách, dělal si všechny tyhle ty věci
a dostal se s někam
jako na jeho úroveň
na tyhle ty váhy
já vím, že on je úplně moc
jako jinde, ale řekněme
prostě někam
dastovky kilogramů
jako dostal se
rozhodně jsem se dostal na
svojí kapacitu v rámci
toho, kdy
jíš proti nějak
a dáj si tam kreaty na taky léko
záklení věci
měl jsem 96 kg
to cela dost
bylo to všechno jako čistou formou
nevím, otáčil jsem
pneumatiky, který měli už aj víc
než půl tunin, než trá 600 kg
pneumatiku jsem otáčil
měl jsem farmer's walks
to bylo v každý úce
měl jsem 125-130 kg
měl jsem jouk
to je taková, že máš konstrukci
na zádech
kdyby jste na zádech, tak vy
dřevo
to je všechno dřevo, to dřevo je něco jiné
to spíš takové konstrukci
tak tam jsem měl
tuším skoro půl tunin
to bylo to jako, ne, ne
půl tunin to bych cel
jaký 180, něco takový
já už hodně, už jsem cítil
měl jsem šel, že to bylo jako
byl mi špatný
atlasovu kouli jsem dál
přes takový obrovský kameny
Balvan tak jsem dával
přes 100 kg
jestli se mě povedlo 115, 105 učitě
nemyslím povedlo 115, ke celbych
a Benchy jsem dával
135, možná
povedně si všechno přidávám, bylo obájdu
vím, že jsem dál
130, ale čeknus 135
vím, že jsem dál 250
ale
mrtvoulu si dál přes 200 kg
tak vydojec, ale
bylo to
bylo to na svetu píšný
měl jsem počí, že jsem nejsem nějši čověk na svetu
a vůbec jsem dál polovinu toho, co dával
dítka do Čí, to jako pozor
krom toho, že
se věnováli jom tomu
a byl to jako jeho
Alpha Omega, tak k tomu
je nadpřirozený
takvíle lidi se povedně rodí
na čas, a on je potřeba mítu genetiku do brou
On se ponadně jako narodil arhnou vámku zvednu
to je to
první dítě, který ponadně
vylezlo takhle z mámky arhnu
narodil se a dal si páku se z porodníkem
nebojí se takovým
to bylo vlastně toho, co jiného
sám dít.
Ty si mluvilo o tom, že to
posulování bylo o tom
dokázat, kam se dokážeš
ty posunout naturalně
nebo jak můžeš být velký a tak dále
můžství o to dokázat
že sež ten chlapa
to je zase
je to ego, bylo to moje cesta
kterou jsem
absolvoval v tú dobu
protože
moc děkuji, že jste doposluchali
až jsem zbytek rozhovoru
nejde ty na hero hero.co o Lomeno Čestmín
a uslyšíte v něm
třeba tohle
a ty si říkal penom, ty káci, že jsi vlastně jako kluk
chlap
a si vlastně jako pohublej a tak
a teď to není žádný chlap
a ty penom, tak počkej
nekaždý mu se líbí všechno
jasně, je to tam nehorší věst, co můžeš dělat
je to absolutně strašný
a říkáme to jako člověk, který mu
velmi v hudbu vyříma
řekneme, že to
ale to jako člověk, který mu mám
jakoby moc aji bude mít sténě rád a takhle
říká furt, kámo, co to děláš prostě
ten život musí být baramny, musí být pestrej
v 50-60 letech
vlastně raskoukáte, ze stěžení
a zjárovení mluvíme jako dva lidi
který jsou v tom hledu strašně prevělagované
a nídy to nechci bráte jako somořimnost
ale je to pro mě kůzelný
a
ty vás z toho máme
jenom na tím přimejšlom teď kámo
je to pro mě solný
Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.
S PŘEDSTIHEM A V CELÉ DÉLCE 60 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Dokazování sobě i ostatním, že na to má a že si zaslouží tu být. Nedílná součást života Bena Cristovao, který nejdřív musel zjistit, že rasismus není problém jeho, ale lidí, kteří na něj útočí. Svůj příběh chce předávat dál, aby pomohl těm, kteří si prochází něčím podobným. Jako dítě zažil, jak na něj vrstevníci sahali, jestli nebarví. O pár let později ho málem ukopali. Tuhle vzpomínku si vědomě udržuje, aby dokázal líp porozumět obětem různých forem násilí. Mluvili jsme ale taky o opojnosti slávy a kritice, cvičení a cestě za chlapáctvím, touze být s každým zadobře nebo vytetované O2 areně. Fakt, že v hale mohl vystoupit, nebere jako samozřejmost. Je to pro něj meta, a když popisuje, jak v obrovském heliovém balonu letěl nad hlavami fanoušků, jen stěží zadržuje slzu.