Vinohradská 12: Bakalovo pozemkové impérium

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

I po 20 letech od privatizace OKD patří na 15 tisíc pozemků jedinému majiteli,

skupině firem českého miliardáře Zdinka Bakali.

O jak rozsahla území v Pohornické krajeně východní částě Moravsko-Slaského kraje idem,

server i rozhlasc zmapoval, co to pro obce a kraj znamená.

A my pokud chceme, tak musíme s ním jednat.

Musíme říct, že nas to štve, a my nemáme jen úmožnost.

Byli tu doli, teď je tu Bakalovo.

Karvinsko opanoval český miliardář, kde se vzalo jeho pozemkové imperium

a nebrzdí rozsáhlou proměnu hornického regionu,

zajímali se, ptali se a teď mi to všechno povíjí kolegové klára Filipová a Tomáš Pika.

Dnes je ponělí 16. Řína.

Se mnou ve Vinohradské 12. je ušklára Filipová, zdravím tě.

Ahoj, Mati.

A Tomáš Pika, ahoj.

Ahoj, Mati.

Vidva jste mapovali, nejenom vidvá, ale hlavně vidva,

že tisíce pozemků na Karvinsku mají jednoho jediného majitele.

Zdeňka Bakalu, je to problém.

Tak problém to je vždy, když máte na malé ploše, malém trehu,

jednoho skutečně výrazného vlastníka, notabene, když jdé o pozemky.

Těch pozemků, které vlastní firma Asental Land ze skupiny Asental Group zdeňka Bakali,

je jen na ploše Karvinska, ale částičně i Ostravská a frídecko místecká na 15 tisíc.

Když se pak podíváme na naší mapu, na webu idos hlas CZ,

tak je jasné, kde ty problémy mohou vznikat.

U většiny obcí to těž vidíme, jak tyto pozemky Asentalu obkličují,

tyto obce, či do nich přímo vníkají.

Krásně to jde vidět na případu dobravy.

Jejíž už u zemí vlastní Asental z jedné třetiny,

takže tam vidíme skutečně na té naší mapě úplně fielvé polé.

Ale třeba také ve Stonavě, Havířově,

horní suché v části, pak třeba i ve městě Rychvált.

Tam se pohybujeme zhruba mezi 10 až 20 % pozemku obce ve vlastnictví Asentalu.

Takže když se chtějí tyto obce rozvíjet, musí si v uvozovkách placnout

s miliardářem Bakalou.

A když si říkal patrác těsíc pozemku, tak o jaké pozemky vlastně jde?

Jde zjména o plohy, které byly přidružené k důlním a dbívat tím podnikům,

osilnice, které k těmto podnikům vlastně vedli,

dále potom jsou to zrekultivované plohy lesy, rybníky.

Našli jsme i několik zastavených pozemků,

ale třeba se jedná také o plohy pod golfovým hřiščem v Karviné.

Dobře, a když se podíváme nějaký konkrétní příklad, nějaké obce,

to máš už tady několik z nich jí jmenoval, tak jak konkrétně to vlastnictví těchto pozemků

jsou kromou firmou Zdeňka Bakaly, komplikuje cestu obcí a mě je z třeba

k transformačním projektům, které mají za cíl proměnit Karvinskou

z toho někdejšího hornického regionu.

Tyto projekty nejsou úplně jako všechny v gesti obcí,

ale spíše to vědnávají spolky univerzity, případně kraj,

je garantem části těch strategických projektů.

My jsme toto témá probírali z náměstkem Hitmaná Moravskosleského kraje Jakubem Unutskou,

který se na tvorbě řady těchto projektů také podílel,

a ten nám řeklo, že jednání s Asentalem jsou v téhle věci poměrně věcná, korektní,

dokom se uvádili příklad úspěšného od kupu pozemku okolo bývalého dolu Gabriela,

se kterým kraj počítá jako s pravě z jedním z těchto strategických projektů

má být jakou si vstupní branou do rekultivované pohornické krajiny,

a který vyšel podle Unutský na velmi slušnou cenu,

tuším, že tam hovořil o 45 korunách za metr štvedeční,

což je v té oblasti poměrně slušná cena.

Na druhou stranu, a to je třeba určitě uvést,

Asental opravdu nemá důvody tyto strategické projekty na svých vlastních parcelách sabotovat.

Je třeba si uvědomit, co to vlastně jsou za typozemky, které vlastní ten Asental.

Důzná a pola a podobně.

No ale když si odmyslíme všechny právě tedy tyhle parceli u těch obcí,

je z velké části o těžbou zasažené, postižené a pozemky,

poddolované pozemky na takových parcelách,

nemůže jen tak něco stát, nemůže tam kdokoliv, cokoliv postavit,

kdy se musí vybírat konkrétní místa.

Když pak v takovém místě vznikné nějaký zajímavý strategický projekt,

tak podle odborníka na oceněvání májetku,

musí nutně stoupnout ceny v těch okolních parcel.

A ty parceli vlastní zase Asental,

takže pochopitelně pro Asental je tohle výhoda.

A káro je to skutečně tedy tak,

že když má obce nějaké pozemky na nich se chce rozvíjet,

a ty pozemky vlastní Asental, to znamená ta firma Zdeňka Bakaly,

tak je vše vždycky zalité sluncem plácnou si,

za dobrou cenu se to odkoupí.

Rozhodně není vždy všechno zalité sluncem.

Nejotevřeněj o neupelně přátelských vztazích s firmou Asental,

hovorí město Havírov,

jeho vedení tam aktuálně vede sporkvůli pozemkům okolo bývalého dolu Dukla.

Tam město počítalo se vznikem průmyslové zóny,

ale vlastně vyčinu těch pozemků tam vlastní právě firma Asental grub Zdeňka Bakaly.

Před desití lety se ale firma a město domluvili na společném postupu,

firma město předala část pozemků, město na těch pozemcích,

za státní dotace potom postavilo silnice a infrastrukturu.

Po desití lety je ale v té lokalitě jen velký podnik,

který vyrábí zdravotnické sety a další investoři se do oblasti moc nehrnou.

Vytovala, naše tam jsou komunikace a ještě asi pár pozemků, které byli zpomohli...

Jé, sám náměstek. Havíroval Bohuslav Němec to zhodnotil tak,

že se ten záměr asi úplně nevydaril.

My jsme doufali, že těch investoru tam bude více.

O tom, že ty vztahy nejsou ideální do dnešní doby,

může svičit i příklad s konce září, kdy se vlastně na Havírovském zastupitelstvu

řešil prodej asi 3 hektarů pozemků.

Jednalo se o jedny z mála, které tam patřili městu v té oblasti.

Firma Asental tam nutno podotknout v souhledu se zákony

a svými právy upletnila předkupní právo na jeden úzký průch pozemků.

Ten má dozlohou asi 82 metru čtverečních a tím město vzhatila celý ten plánovaný prodej.

To ale vlastně není jediný spor, který Havírov s firmou vede.

Další se týká oblasti takzvaných sušanských rybníků.

Ty se nacházejí na sever, nebo v severní části Havírova

podle města se jedna o jedinou lokalitu, která by šla zrekultivovat na nějakou rekreáční zónu.

Tam se vlastně firma a město rozchází v ceně za metr čtvereční.

Prerušili jsme ty jednání a čekáme, jestli...

Každá vlastně z těch stran má vlastní znaledský posudek

a ty představě se nějak nesetkávají.

My jsme deklarovali, že pro nás je zásadní cenas podle posudku.

A ta je pro nás nepřekročitelná.

Zmínili jsme už takové dva protipoli.

Na jedné straně jsou obce, které se s asentalem dohodnou,

kdy asental nebrzdí ty transformační projekty.

Na druhé straně je tady třeba Havírov,

který nemá úplně dobré vstahy s tou společností.

Existuje něco mezi? Tomáši.

Ta skupina obcí, které stojí takzvaně mezi,

je asi ze všechno nejvědší, nebo ze všech těchto obcí nejvědší

a je to logické, protože tyto starostové si moc dobře uvědomují,

že to, že kolem jejich obcí vlastně nějaký velký hegemón pozemky

není pro něj úplně výhoda, protože oni ví,

že tyto pozemky musí, jestli s nimi chtějí nějak nakládat,

tak je logický musí od toho asentalu,

od této velké firmy vekupovat a poté do nich investovat ještě jednou,

protože potřebu pochopitelně ty pozemky nějakým zprostovám

připravit pro budoucí investice.

To znamená, že platí před investici a pak investici?

Je to tak, je to tak. To znamená, těchle starostů je asi největší množství,

můžu zmínit třeba starostů horní, suché, jená lipnedá ze starostů

a nezávisných.

To si tě neprodával, že myslím, by si dalvno a teď,

a který nám vlastně říkalo, že jeho politika je v tuto chvíli taková,

že zem k tomu, jaké byli zkušenosti dříve s tou firmou,

že prostě zničováníc přestala ty pozemky nabízet

a ta obec, když chtěla se nějakým způsobem rozvíjet,

tak se neuměla k těm pozemkům dostať,

tak teď kdykoliv ta firma nabízi nějaké pozemky, o které obec stojí,

tak je skrátka obec kupuje.

Prakticky se chováme tak, že když asentál něco prodával

a není to úplně katastrofa, tak to prostě berem.

Aniž bychom měli teď úplně hned, teď v Číli,

jako nějaká využití, protože...

To znamená, i do takových vlastně situací,

poměrně absurdní jsou ty obce asi tlačeny,

ale v zásadě je to asi věci, jaká v té oblasti prostě je

a jaká tam funguje a ty obce s tím se naučili nějakým způsobem žít.

Dobře, to tedy znamená, abych si ještě dokázal,

jako lokalizačně představit ty pozemky.

Ty si říkal, že může být obec,

která má okolo sebe ty pozemky.

Bakalovi pozemky jsou i obce, které ty pozemky mají uvnitř,

což znamená, že může to brzdit, třeba rozvojí mnohem víc,

pokud se jim nepodaří odkoupit.

Ano, je to třeba to obec doubrava,

kde je skutočně v 30% pozemku území obce pod vlastnictvím asentalu.

To znamená, tam logicky se ty pozemky nacházejí i přímo uvnitř té obce.

Může to být třeba to změňovaná horní sucha,

kde my máme dokonce v satelitní snímek,

kdy de krásně vidět zástavba v té obci

a z ničou nic je prostě velíká proluka pozemek,

kde nestojí žádné domy

a zase na to volně potom navazujou další zástavba, další domy.

To znamená, tyhle proluki to je často právě vlastnictví asentalu.

Je to pozemek, který zatím obec nevykoupila

a který se třeba v budoucnu chystá vykoupit.

My víme, že kolem těch koloní finských domků

nám to právě starostá,

Lipnerze, starostu a nezávistých zminoval,

že by tyto pozemky vykopovat chtějel.

No a asentál je prodávat kláro, nechce. Ptali jste se ho?

My jsme vedení firmy z kreze jich tiskovej homluvčího Tomáše Neščáka

oslovovaly opakovaně.

On taktovali s 23. konkrétními dotazy.

Byly postaveny na základě našich zíštění a těch výpovědí,

které se nám podařilo nás romáždit v terénu.

Po každé nám přišla jen obecná odpověď ve smyslu,

že firma vždy usilovala o rozvoj regionu, nebo děvně v něm

hluboce zakořeněná, a že ke konkrétní případům

se firma nebude vyjadřovat, protože je považuje za obchodní tajemství.

Skupina asentál jakož to významný vlastník nemovitostí

Moravsko-Sleském regionu, dlouhodobě spolupracuje se

zástupci Moravsko-Sleského kraje, regionální rozvojové

agentury MSID i jednotlivých měst.

Aktivně spravuje své pozemkové portfolio,

vyhledává vhodné příležitosti k dalšímu rozvoji.

My jsme vlastně zástupců firmy opakovaně nabízeli

také osobní setkání, kde bychom si mohli o těch věcech

lépe promluvit. To taky nebylo vyslyšeno.

Na poslední sadu otázek, kterou jsme posílali firmě

minulý týden, nám už jenom odpověděli,

že věc dále nebudou komentovat.

Jak se vůbec zdeněk Bakala dostal

takto velkému pozemkovému imperiu na severo východě

Moravi na Karvinsku a Fokoní?

Ten příběh velice komplikovaný,

pozemky se ke zdeniku Bakalovi dostali

v rámci kontroverzní privatizace OKD.

Ta proběhla v roce 2004.

Prodej OKD se připravoval v naprosté tajnosti

a byl velkým překvapením.

Nový rozhodující vlastník finančník zdeněk Bakala slibuje,

že v skupinu nepužené do žádného ekonomického hazardu

dosavadní hlavní a vedále mňašnové vlastníky Karboní.

My do nich vstupujeme pro to, abychom si podílejí

na jejím hodníkách dlouho době,

skupina by se na nášem smusě rozkupí.

Budeme pokračovat v té standartní sociální politice,

kterou zaměstním si od OKD u Tokávají.

Vláda v tu dobu spoléhala vná jeden konkrétní posudek,

ten vypracoval z nalec Rudolf Doucha.

Jeho cílem bylo právě ohodnotit všechny majetek OKD.

Už v době samotné privatizace tento dokument

vyvolával značné rozpaky a pochybnosti.

Prvním problémem bylo to, že z nalec ohodnotil

pouze majetek materské firmy OKD

a ignoroval její cířiné firmy.

Tím vlastně nezapočítal majetek

dalších více než dvoudesítek společností.

Takže kromě často změňovaných hornických bytů,

které byly sice v posudku ohodno ceny,

ale né cenou v místě a čase obvyklou,

do něj Doucha vůbec nezahrnul majetky OKD

vkladně rekrační objekty na Slovensku

a nebo právě ty veškeré pozemky, o kterých píšeme.

A firmy zdenika bakaly je tak získali naprosto za darmo.

Takže chápali to správně,

ty pozemky v minulosti byly ve vlastnictví státu,

pak v privatizaci je získal zde něk bakala,

takže když teďka ty vesnice obce města

skupují ty pozemky, protože se chtějí na nich dále rozvíjet,

chtějí je vlastnit, tak de facto kupují to,

co bylo drív jejich.

Čistě technicky ty pozemky nikdy nepatřili obcím,

byly v státní, jak si změňoval,

ale ano některí z těch starostů to vidí

jako historickou křivdu,

že se vlastně takhle bezplatně k těm pozemkům dostal

velký soukromý majtel.

A zpátky k těm sporům,

jsou některé z nich na tolik vyhrocené,

že by třeba mohli natrvalo poškodit

vztahy mezi vlastníkem pozemku

tu zemná tou firmou Ascental a obcím.

My na co jsme naráželi, tak to byly spíše

takové jakoby drobnější spory

mezi obcemi a tou firmou Ascental,

ačkoliv třeba ve městě Petrvált

tam došlo k předušení vztahu

mezi firmou Ascental

a přímo tou obcí, protože

starosta jíří Lukša s KSCM

zcela předušil vztahy právě

k vůli špatným zkušenostem s firmou.

On mi popisoval

případ, který mi popisovali

vlastně i jiní starostove,

že chtěl třeba na části pozemku

od Ascentalu

vybudovat vodovodní přípojku

na zase obecní pozemek,

k tomu právě potřál k z toho pozemku

toho Ascentalu, jenom aby

přeznít skrátka geometricky

přetáhl nějakou přípojku, to znamená

buď chtěl, tady ten případ řešit

věcným řemenem, v rámci toho pozemku

a nebo tím, že k z toho pozemku

odkoupí ta obec a zbyté Krustané

Ascentalu, tak tady

prízněl odpověď Ascentalu

v žádném případě, jestli ten pozemek

chcete, tak si okupte celý

a jestli ne, tak prostě

vám ho neprodáme.

To je tím, k čemu nám bude celý ten pozemek

my jako hókničom můj nebudeme,

jenom potřebujeme tam skrátka dotáhnout

ten vodovot, nebo postavit třeba

most přez nějaký potok, aby tam mohla

fungovat nějakým způsobem, jakoby technika

na tom místě a tak dále. Takže to jsou

takové ty drobnější spory, které

ty obce se vlastně s tím Ascentalem

trošku potýkají, zase ptali

jsme se na to i firmy, ať máme i ten druhý

pohled. Já už říkala Klara, bohužel

konkrétní vyjádření od firmy, jsme necískali

to znamená, musíme vycházet vždy

stary toho jednostraného pohledu, te obce.

Ale zase, když nám to řekla více

starostu, tak už bych to pokládal

zápomněně dalovantní informaci.

Dobře, a jsou nějaké pozemky, které

by třeba už ležili ladem

delší dobů, mohli být na první

pohled hordně zanedbané, že by tam byl

i veřejný zájem na tom, že by mohla

být obava, že by třeba škodili životnímu

prostředí, že by se s tím mělo něco

dělat. Tak výpozeme k určitě je

a já jsem ho byl dokonce i navštívit

pod městem Petrvalti, to bývalá

hordnízká kolonie pokro, a

ta skutečně vypadá teďka jako jedna

velká černá skládka

a černou skládku skutečně je.

Jsou tam v zásedě pobořené domej, které

minulosti vlastilo OKD

a později to přešlo na firmu

tuším RPGBity

a poté přes současného

velkého vlastníka těchto bývalých

klinických bitů Heimstaden v kraji

se to dostalo na soukromého

majitele tuším přímo

Moravskosleského kraje, který tam uvažoval

udělat velký investiční projekt, chtěl tam

vybudovat nějaký seniorský dům.

Nicméně, vzahem k tomu, jak jsme ho teď

prolustrovali v rýstřících, tak jsme zjistěli,

že je silně zadloužený, to znamená

ten projekt, zřejmě se neuskutečnil.

To znamená, teď to tam vypadá

a všechny ty pozemky okolo

vlastní firma Ascental

vlastní obec. To znamená

je tam zase takový majtkový sport

kdo za tu černou skladku, která tam zniká

může, jestli za to může město, které

nezabránilo to může se tam pořád

dát do té kolonie přijet, kdy

starosta argumentuje tím, že

ty cesty nemůže zastavit, protože je tam

pořád jeden dům, ve kterém bydli lidé.

To znamená, nemůže tam skrátka

úzevřít a Ascental zase argumentuje

údejně tím, že není původcem

toho odpadu v tom místě. To znamená

tam skutečně vzniká velká černá skladka

pod městem a nikdo s tím moc

neumí jako nic zdělat, nebo

respektive možná spíš nechce dělat.

A bodstvo třeba není zasaženo.

Já jsem se díval na nějakou fotografii

tuším od tebe, Klara, ze

sošanských rybníků. Ano, to je

vlastně ten druhý havírovský spor.

Tě rybníky jsou podle

představitelů města zanitbané.

Udajně se tam schází bezdomovci.

To je právě ten vozík, který je tam

vyfocený a obecně

to jako složitě přístupné území.

Jediní, kdo te rybníky využívá

jsou rybáři.

Já když jsem se úplně na začátku ptal,

zdá může to vlastnictví

těch pozemků a sentálem komplikovat

cestu obcí a měst k transformačním projektům.

Tak je tedy pravda,

že se Karvinsko snaží

změniť z toho bývalého

hornického regionu

pro měnit a že

to může mít

ten dopad, že prostě pokud

se chce pro měnit, tak si musí

plácnout vždy ze zdeňkem bakalu

ve výsledku.

Nás to hodně zajímalo tady tohle, protože

to byl vlastně jeden z důvodu, protože

jsme se tomu začali vyrovat,

jestli ty velké transformační projekty

budou stát na místech, která

vlastní zdeňek bakala,

jestli zdeňek bakala znova

jako v uvořevkách vydělá na tom,

že vlastníství to firmu okade

tak tohle se naplňuje

jenom z části naše premysa,

protože my víme, že třeba velký

projekt, který plánuje

Karvina, a který asi takový nejvíce

viditelný z těch rozvojových

strategických projektů Moravsko-Sleského kraje,

což má být obrovský, takový

on to nedadí slyší, je to takový skleník

a který má stát nedaleko Karvina

a má fungovat jako vědecké centrum,

botanická zahrada a tak dále má

táhnout tady skrátka lidi a

do toho kraje, tak

ten se nakonec přesunul z

původně pozemků asentalu,

kde měl stát na pozemky

současné okade a

části miesta Karvine, to znamená

na státní pozemky a

pozemky města, to znamená ten

bude stát na těchto pozemcích,

ale ani tohle není úplně, abychom

byli teda fair úplně výhírá, protože my

jsme tady narazilí na takovou zvláštní konstrukci,

kdy aby se tenhle projekt

mohlo postavit, tak

jená musí koupit pozemky

státu respektive okd

koupit je ze státních

peněz, které přijdou vlastně z kraje,

takže stát bude platit

státu za pozemky, na kterých bude

stát tenhle rozvojvý projekt, který je

důležitý prostát pro ten region,

když byla taková zvláštní zvláštní

ale jak říkám, prostě to jednání

nemusí být vždycky jako úplně

rozdíl mezi jednáním

státních firmy, jednání jsou krmé firmy, objaset

se teď snaží chovat tržně, jedné to

nařízuje stát z krzé

urat pro kontrolu hospodářské soutěže.

Čestě teoreticky vlastnictví

pozemku

Denika Bakali může ovlivnit strategické projekty

ale

čestě technicky ten moravskosleský kraj,

který te projekty zaštituje

má velkou výhodu v tom, že

velkým hráčem a te strategické projekty

budou jak kraji, tak

s Denikovi Bakalovi zhodnotsovat

typozemky nadále a bude

stoupady jich cena. Tí, kdo jako

relativně trpí

a ta jedná ní mají fakt komplikovaníšší

jsou právě ty malé obce, které

řeší ty drobnosti jako kanalyzační přípojky

které realně cenu těch

pozemků vůbec nemění.

To znamená, že

čistě teoreticky, to do budoucna může

znamenat, že třeba ta proměna

karvinska z hornického regionu může

být pomalejší.

Ta přeměna toho území může být

stejně tak pomalá ve chvíle, kde to vlastní

s Denik Bakala, nebo kdež se budeme

po pozemcích států.

Evropská unie má jako řadu

nástroju, který mi může směřovat

tu pomoc konkrétně, ale

jak vlastně změňuje sociální geograf

Andrzej Slach s Ostravské univerzity

tak z jeho pohledu

je trochu ostuda,

že první

peníze, které do těchto

uhelných krajů plynou

musela vyčlenit Evropská

unie.

A krytyzuje přístup státu,

že ty kraje nechal na pospas

celéte transformaci.

My samozřejmě budeme i nedále

sledovat to, jakým způsobem

se tenhle region

v rámci Monavskou sladskou kraje mění

jakým způsobem ho mění

ty transformační projekty, ještě

k tomu určitě chystáme další texty

budou vycházet na i roce hlas CZ.

Tak jo, my se na ně učitě podíváme

a přečteme si díky moc, to máš pika

a klára Filipova.

Tohle už je všechno

z Vinohradské 12

z pravodajského podkástu

českého rozhlasu.

Dné se sklárou Filipovou

mou koleginí z datové redakce

a s tomášem pikou z webu

i rozhlas CZ.

Probrali jsme společně

bakalovo pozemkové imperium.

Ve Vinohradské 12

se uslyšíme zase za pár hodin,

to v případě, že nás poslucháte

pěkně zateplahned povidání

o půlloci.

Pokud nás odebíráte, tak se vám podkástová

aplikace sama ohlásí

s naší novou epizodou.

Do té doby se mějte moc hezky

na sešenou zíkrán.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.