Čestmír Strakatý: Alex Mynářová: Lidi si na mně vybíjí zlost, bála jsem se o život dětí, Zeman může znovu chodit

Tady je Čestmír Strakati, vyjtějte u dalšího dílu mého podkástu.

Most děkuju za všechnu podporu na hero-hero.co o lomenu Čestmíré.

Dnes si jen mým hostem Aleksandra Minárová, moderátorka,

dřív ve Včeské televizi, později v Českém rozlasu, stále v Českém rozlasu,

a nově taky v XTV. Vítám tě, ahoj.

Ahoj Čestmíré, děkují za pozvání, konečně jsem dorazila, a po čty řekla to?

Ano, je pravda, že já si o to snažím už hodně dlouho, ty si hodně odlávala.

Je to teď uvolnější potom, co skončilo prezidentství Milš Zemana?

Cítíš se být trochu volnější?

Cítím se být volnější v tom, že dělám práci, kterou jsem dělat chtěla,

a že jsem se kník konečně dostala.

A to je ta XTV?

A to je XTV, respektive jsou to rozhovory s politiky.

Tak já se mi samozřejmě mohla dělat i v době, kdy můj manžel byl ve funkci,

ale já jsem záměrně čekala s tou nabídkou vzítí dva roky,

a čekala jsem na to, až manžel skončí v té funkci,

aby na tomu moderaci nebylo pohlíženo optikou hradu.

Hradci tam pozval hosta, to je tam proto, že hrad chtěl.

A myslíš, že tohle skončilo s tím mandátem,

není to něco, co je vlastně tak nějak spojene s tím člověkem,

možná i s tebou na další dobu než jenom na to, že vřeznu to?

Tak ale teď už není potřeba přeci nějaké věci ovlivňovat veřejně.

Ta veřejnost už je nasměrovala někam jinám na hradě,

si díjí někdo jiný, a mělož Zeman je v hozovkách v důchodu.

Je povšem tak zvé.

No tak to je otázka, jestli je povšem.

Tak můj manžel se neuchází o žánu veřejnu funkci,

neplánuje nic podobného, tak já mám za to, že je povšem.

Pro tebe je povšem.

Ty si říkala, že jste chtěl dělat vždycky ty rozhovory z politiky.

Proč chybí ti to z četé 24?

Protože my se známe z četé 24.

Zesměny.

Zesměny.

Přesně tak.

A tam si taky dělal občas v hozovory z politiky?

Tak ano, a to byl i ten důvod,

proč jsem to 14-20-ku nastupovala,

proč jsem chtěla, já jsem chtěla vyloženě dělat z pravodajství,

politika mě bavila, zajímala,

ale zajímali mě samozřejmě i aktuální témata a takové to.

Ještě to znája, že seděli jsme spolu u toho v ta směně.

Byť jsme nějakou dobu nosili jen kazety

nebo připravovali texty pro moderátory,

tak jsme chtěli být u toho, když se to děje,

když se o tom informuje.

Tak to mě strašně bavilo.

Výmanžel byl vedoucí koncáře prezidenta Republiki

nebo li kanceléř Vratislav Minář.

Jak se těžilo pod tím drobnohledem, pod tím,

já vlastně nejmě jak to říct, ale zevně

že se byla z jednou z těch nejkontroverznějších osobností

České republiki těch posledníchle dá se víc.

Já jsem byla, a to je nějaká...

Že si byla se, že si byla se.

A to je nějaká jako anketa, nebo součeš,

kde se vyhodnout s nejkontroverznějším čvodem?

To je moje čistě subjektivní hodnocení na základě toho,

co jsem čet v médiích.

Na základě novinových šlánků?

Na základě novinových šlánků, na základě lidi

a tak dále, asi to není objektivní hodnocení nepochybně,

ale i kluje tomu tam ta pozornost nepochybně byla?

Ta pozornost nepochybně byla, byla veliká,

a vždy to příjemné samozřejmě nebylo.

Je nesmírně těžké třeba vyvracať i nějaké,

když říkáš, že si čerpál z médií a spousta lidí,

čerpál z médií, tak vyvracať spoustu

jako by nepřesností, někdy i nepravd,

polupravd.

Je to nesmírně těžké,

ale tím vznikal tentla, díky tomu,

díky tomu, že se to nedalo vyvracať.

Jaké to je nepravdy to třeba byly?

Tak to tady budeme hodně dlouho.

Je ich mnohom nedemě zajímá, co třeba tibys

zmíněla, že je taková jako by nepravda,

která ti nějakým způsobem, nevím,

ovlivněla život nebo něco podobného.

Tak je bych je měla opravdu i menovat,

když jsme tady hodně dlouho, ale ono už

stačí takovéto slovíčko, které novináře

s obdybou používají, aby nikdo nemohl

postihnout takovéto zřejmě možná údajně

a pak samozřejmě může následovat nepravda,

ale když jsme tam nepsali zřejmě,

takže to tak může být a nemusí to tak být,

ale je často čtenáři

toto slovíčko jako by vypustí,

kdybych měla opravdu

jmenovat jednou lež, která mě

ublížila asi nejvíce mě osobně,

tak to bylo v okamžiku, kdy se řešel takzvaný

čínský dopis, smrtpana senátora Kubery

a spojovalo se to s mým manželem

velmi účelově.

To se bavíme o tom dopisu, který měl

planu Kuberovy přijít pár dní, nebo těsně

předtou jeho smrtí a pak se trochu spekulovalo

až tak, že to už potom byla normalně

pravda, protože lidem v sali, že mám doma v raha

a tak, že ty spekulace asi

opravdu už nezustávli jenom spekulacemi.

Že nějak to mělo něco společného si o smrtí?

Přesně tak.

A je to nedávno, co jsem dělala v Českém rozhovorce

s profesorom Neužilem, a aniž by jsme se bavili

o panu Kuberovy, my jsme se bavili o nemocek srce

to, aby člověk zůstal zdravý a by měl zdravé srce

tak on říkala, tak třeba nekouřit. A pan Kuberovy

říkala, že to jeho svoboda a že on kouřit bude

no a tak na to svou jí svobodu zemřel. Tak to řekl profesor Neužil

a aniž bych cokoliv říkala, naznačovala ostatně

i pro jídne, s teďka nedávno dělala rozhovor a řekl tam úplně to seme

a to si pak člověk řekne, aha, a ono to bylo vlastně takhle

v úlozovkách jenoduché.

Ale já bych s tebou asi nechtěl rozebídat všechny

ty kaúzy, protože přece jenom to nejsou tvoje kaúzy.

Já bych ani s tebou nerozebírala, se vřiznam.

Já to tak trochu čekám, zároveň, ale byla si součástí toho

a mě spíš jako by zajímá, jestli jste z toho třeba doma řešily,

jestli Vratislav Minář s tebou,

jestli si byla součástí toho?

Byla jsem z toho součástí, vlastně i z důvodu

nebo z pohledu té své profesy.

Tak přeci jen asi, kdybych byla, teď nevím, jaká profesy

přád svičitelka Jogi, tak asi nebudu do toho tolik zahleděná,

nebudu se tomu tolik věnovat, ale tím, jaká jsem jako je pováha

natura a zvídavá, zvídavá, tak o to víc mě to samozřejmě

zajímalo, a byla jsem takzvaně v tom, byla jsem i součástí

nějaké skupiny, kterou máme v telefonu.

Vodzapové skupiny.

Přesně tak, já nemyslím, máme na vodzapu nebo kde,

ale ano, je to taková ta skupina, kde jsou právníci,

poradci, mluvčí a tak dále, takže jsem měla

ty informace opravdu z prvních ruky.

Zároveň, ty si říkala, že bylo hodně neprávd,

hodně údajně, zřímně a tak dále na druhou stranu,

ne všechno asi byly neprávdy a asi by bylo možná příliš

jakoby jednoduché říct, jenom nám křevdili

nebo něco takového, protože přece jenom

ta věci složitá, no, když se to vezme zpátky

a ono těch kous bylo opravdu hodně a některé byly

jakoby úsměvné, nebo skoro šílené,

jakoby s vys ten dopist, které změňuješ,

pak je tam taková ta, nevím, cesta do Kataru,

Ulánská obora všichni ty lety.

No, přesně tak, který neměl cestu do Kataru,

tak jsem bylo špatně na cestě do Kataru,

takže nen pověříc vého kancléře

ať jde s dopisem, s pozváním do Kataru

předat Katarskému emírovicu,

na tom bylo špatně něco, protože to byla kávusa.

Protože je to mělo říct v vládi,

a proč byto říkala vládi?

Byla to kávusa o to, bylo to kávuso mimo jiné,

tak jsem to pochopil, mimo jiné, protože

o tom neinformoval vládu a že nějakým způsobem

porušil diplomatické cesty, tak jak měli být

a pak si objevovali informaci o tom,

o čem se v tom Kataru mluvilo,

že se domluval nějaký biznis,

údajně s nějakými jeho společníky

a že se pak emír myslím Kataru,

přijel do Prahy, očekával tady nějaké jednání,

které ne přišlo a že prostě to bylo takové,

ale ono to vždycky všechno bylo takové,

jakoby trochu v mlze, trochu takové,

jako šejdy, jak se říká.

A teď si spocitě kolekráci použil to údajně,

tak když si mluví.

No já vím, já to vím.

A hrozně vadí také to,

že to, co udělá můj manžel,

teď i když si pučí stan,

který si řádně pučí, zaplatí

a zase vrátí, tak je z toho obrovská kausa.

A měl třeba souvislosti s touhletou kauzou,

když to řekl. Tak začali chodit z právy

od lidí a říká a píšou mi,

no jeden nejmenovaný starostán,

jedné nejmenované městské části Prahy

si taky pučil takový stan,

velmi podobný na dětskou párty,

pučil si ho, zase ho vrátil

čty tu své funkce, nic za ní neplatil,

nikdy to neoznamenuál, prostě,

ale u mináře se z toho udělá prostě velká věc.

Ono u toho stanu tam přece všlo i o to,

že a já nevím, jak to bylo opravdu,

možnáme to doplníš, ale tam všlo o to,

že on o to původně,

udělně nechtil za to původně,

nechtil zaplatit, si říkáš, řádně zaplatil

a on ta informace byla taková,

že zaplatil až potom, co se to objevoval

na veřejnosti a tak dále.

Kaloži, protože tam byla řádně udělaná

vytvořená na správy Pražského Hradu.

Objednávka, která nejde,

jakoby udělat zpětně, to je prostě

v systému, kde se to čísluje,

kde to dále ty čísle, takže to

nejde tam prostě do toho jí vložit,

takže byla řádně udělaná objednávka,

následně vystavná faktura a zaplacená.

A to, co vytvářeli,

se znam správi, že tam přijeli

a údajně, co tam přijeli, tak se to

odvezlo, no to i ten odvos musel

a prostě začali to balit, to prostě náze.

Takže vidíš, návrazil si sám

na jednou, jakoby valoženě nepravdu

a takhle by jsme asi mohli pokračovat,

ale já opravdu se nechci bavit o jednotlivých

kousách svojevanča. Už si ani nevybavuju,

možná u některých

přesně už nevím, ale rád abych

koby tvářila zase nějaká polopravdu.

To, co jsem vlastně říkal na posledě,

je spíšt mi říkalo, k tomu, že některé te kousy

byly závažnější než jiné.

A z kartace některých dokumentů

zpojených s některými jinými

zase kousami a tak dále,

že jako vlastně

je složité

nemit pochopení.

A zase ti do toho musím skočit, protože kartace

byla popisována, jakože

minář si takový vytáht ten papiltry

nepotřebojá hodilho do skartovačky.

Minář ten papíraní nemohl mít,

ta místnost je někde jinde

rozhoduje o tom, do té skartovačky

to dává někdo jiný, to má na sterosti,

on má povinnost,

když můžete řekne

skartuj, tak on má povinnost

skartovat, ale ne, že přijde

a začne doházet do skartovačky.

To bylo velmi špatně popisováno a takhle to lidé

začali vnímat.

Nikdo se to díš moc nezajímal o to,

jak ten proces skutečně funguje.

Já to také do té doby nevěděl.

Ona zhrud na téhle kousa byla

popisována opravdu velmi jinak,

než také, kdo říkáš,

ty teď.

Jak to bylo respektive

na veřinnosti to dostane?

Už se to dostalo,

že nějaká dámas

z toho oddělení,

kde skartaci dochází

v té spisové složce,

nevím přesně, jak se to můžu říká,

tak už dostal nějakou pokutu,

že skartovala materiál,

který nebyl určen ke skartaci.

Ale zase ten materiál,

který byl skartovaný, je dohledatelný

na jiném úřadě.

Cítila si se, a možná se cítíš

být součástí, jakou jednou stranu

nějakého boje,

nějaké

sporu, jakože my a oni.

Tak jak vidíš, já nebojuju.

Nejavím, ale jak o tom spolu

mluvíme, tak...

Tak jenom mě prostě, já jsem se

kolikrát snažila držet nějaký odstup,

nevnímat to, nezasahovat do toho,

ale pak člověk, když vidí, jak je to napsané

a jak je to prostě

v realitě, tak ti to prostě nedáno.

Já jsem tady mluvil nedávno s jeřím

ovčáčkem, který

mimo jiné říkala, že v určité

fázy toho jeho působení na hradě

a tak dále on skutečně

vyslveně věřil

a teď parafrázuji trochu, ale

po mě děpřesně,

že on věřil, že je to tak,

že jsou my a oni, že je to hrát

a pak jsou lidé, kteří se nějakým způsobem

spikli, nebo mají zlé umysly

a tak dále, a že vyslveně je tam

nějaký boj, a že opravdu

věřila, pak spětně to nahlédl,

jako, že to asi nebyla pravda.

Nicméně, že v tu dobu opravdu věřilo,

že je to

takové bojové vážné.

Takový pocit měl věří ovčáček,

on byl také vyné pozici, on byl

voloženě zaměstnancem, blízkým pracovníkem.

Já byla manželka,

tak která na to nahrížila trochu

i zvenku. No nad růstvenu potím

tlakem si byla taky, že jo.

Před domem si měla novináře,

pan Vratislav Minář

i hán jednodobu

tohle všechno se predsedilo.

Já vím, že si byla jenom manželka,

nebyla si to tváří toho, nebyla s těmi ústy,

nad růstvenou s tím taky žila.

Žila a

přežila.

Je tohle to náročné pro ten vztah?

Je tohle to něco, co ten vztah ovlivní?

Bezpochyby.

Bezpochyby ho ovlivní

a paradoxně v některých

situacích ho upevní.

A

v některých

ho může

rozkolísat,

ale záleží na těch dvou,

do jaké míry si to všechno připustí.

A myslím si,

že to prověří ten vztah.

Ty když si

leni můvila

na jedné akce,

víc, že to bylo na rozvědné,

nebo někoho takového.

Výška míry, myslím.

Až manžel skončí na hradě,

a od tamtůt nepríšel se mnou.

Já, kdy jsem tohle četl,

tak jsem si řekl,

že to je velmi zajímová myšlenka,

že některá za sebou brzy zabuchne dveřmi.

A tak to nebylo.

Tak to nebylo.

Řekl jsem to, jsou to moje slova,

a nebyly to štěstná, nebyla to štěstná slova.

Logický se začalo spekulovat

rozvodu o tom,

že není něco v pořádku.

Já přiznam se už nevím,

jakém rozpoležení jsem tu chvíli,

že mě pan redaktor zastihl

už jsem na té oslave nějakou domu byla.

Vybavím si, že jsem ten den

toho moc nesnědla a...

Takže si byla trochu opilám.

Ne, opilá, ne, to ne.

Tak jako když si poslechnyšel rozhovor,

tak mluvím, jsou vysle.

Nemyslím to zle, nemyslím,

že si byla jako...

Ale asi znovu bych to neřekla.

Ale tak je to pravda.

Co jsem řekla.

No jistě, ale zároveň

já bych si bývalo byl myslel,

že pokud je někdo pod velkým tlakem

a jako vy jste tehdy asi byli

a zároveň

prostě věci můžou být složité

a tak dále,

takže třeba v určitou chvíli

jako by může přemýšlet o nějakém hledání

z Tyven, nebo něco takového.

Což neříkám,

že byla tvůj případ,

zároveň by mi to vlastně přišlo logické.

Ale to se nedělo.

Protože jsme si v kostele řekli

před Bohem v dobrém i vezlem

a bylo dobré, bylo zlé

a držíme pospolu.

Cítá se někde ohrožená

v nebezpečí?

Učitě ano.

A bylo to vloně, když nám někdo zapálil

dům v Osvětí Mané,

kde jsme měli takový druhý domov

pod krný bit.

Tak v ten okamži, kdy jsme se dozvěděli,

že to byl umysel

a vůbec jsme nevěděli

co a proč tak v ten okamži

ksem se v ohrožení bála zimena,

sem se bála o sví děti a byli jsme

i nějakou dobu pod ochranou.

Nikoli v policijní, protože policie

ten krát chtěle

jakoby více důkazu

třeba Manžel měl přinest

prázdnou nábojnici, kterou dostal

několik měsíců před tím,

ono samozřejmě si neschoval na památku.

Takže...

A neoznáme o to na policie, že dostal nábojnic?

Myslím, že to neoznamoval.

A dostal asi spoukstu věcí,

tak možná řekněme, že na to byl zvyklý,

nevím, já jsem se o tom hlasním nebavila,

protože mě to opravdu děsilo.

A nebo nějak podrobně

jsem se s ním o tom nebavila,

ale tak jsme to vyřešili jednoduchou cestu

a měli jsme soukromou ochranu nějakou dobu.

A soukromou ochranu čili

nějakou ochranku, něco takového,

a říká, že tohle byl ten nejhorší moment,

by si se obávala.

A šlo o to,

že vnímáš to,

že to byl nějaký,

že někdo chtěl ublížit

prostě kámsleřový prezidenta,

minářový, nebo

že to byl nějaký,

nevím, podnikatelský boj, konkurence, nevím.

Podnikatelský boj, určitě ne,

vůbec nic takového.

Tam nebylo myslitelné,

ten syrup tam stál 17 let.

A lidi ho měli hrozně rádi.

Také podle těch reakcí to bylo zřejmé.

Bylo to jasné evidentní,

že se to stalo, protože

můj manžel je vedoucím kecela,

že prezident republiky.

Nebylo to určitě s finančních důvodů,

protože dole je hospoda,

restaurace, ve které je pokladná, tam nikdo

ani nezašel, někdo prostě

skrátka šel přímo do toho našeho bitu,

kde nějakou dobu chodil,

něco hledal,

a pak to tam zapálil.

A připět, což někdo ho dělal?

No, já nevím.

Zůstaly tam třeba moje šperky, moje hodinki,

o nějaké loupéš,

aby se někdo obohatil to.

Jak vlastně víte, že to mi nasvětilo?

Takže to bylo záměrně,

že to bylo zapálen.

Protože ještě ten den, ten pes

světšeníchal ládku urychlující hoření.

Police je to potom potvrdila

o několik týdnu pozdí,

až to měl opravdu prověřené,

ale už ten den nám

pán, policista, který tam byl

s policiním psem, tak nám říkal,

že nebo nám lidem, co tam byly,

v městech, myslím, ládka, která urychluje hoření.

Jak nímáš tu, že se tam našel samopal?

No, v ním mám to tak, že je to artefak,

který patří někomu

z rodiny a

byl tam u místě

nebo uskladněn,

nebytej se mě na to, protože já o něm nevím.

Já vím, že nějaký byl, ani se moh

fizicky neviděla, a bylo to tam

prostě uskladněno.

Protože my jsme součástí toho bitu

i byl takový sklad, kam se odkáda,

po státní zástupce říkal,

že říkáš artefakt,

že byl předtím, než zhořel

funkční, vím, že Bratislav Minál říká,

že nebyl funkční, tam je

nějaký zjebně spor, nebo

těžko říct, jak to bylo respektive

státní zástupce říká, že byl funkční.

Mě napadlo v té slovisosti,

si to prostě nemohlo být

jako nějaká pomstá, nebo něco takového.

Jako, protože tam je

uložený artefakt?

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ne.

Vesrubu, ale chápu,

že pokud je někoho jiného,

ty si říkala nějakého přibůzného, nebo

nějakého člová rodiny.

Vlastníkem není můj manžel.

Tam došlo včera trochu

k takovému nepochopení,

a no, manžel říkal, že byl nefunkční,

měl za to, že je nefunkční

a opravdu neviměstli

ho skoušel nebo neskoušel,

prostě jemu byl předán do úschovy,

takže on měl za to, že je nefunkční,

policie řekla,

že je funkční,

ale když ho našla v tom spáleništi,

řekla, že byl nefunkční, ten samopal.

Takže, aby zistila,

nebo nebyl nefunkční, tak ho musela nějakým způsobem

asi sprovoznit něco s ním,

jakoby dělat, skoušet, já nevím,

co policie, jakoby děla, nebo

jaké jsou její postupy, a na to narážel

můj manžel, a nebylo to úplně pochopenu,

takže můj manžel opravdu nikogo neobvinil

a už úbecné policí z toho,

že by z ním nějak záměry manipulovala,

která je teď hodně čerstvá,

je kancelář Prezidenta Republiki,

která se otevřela na Praze 6

a mě v té souvěslo stě zajímá,

a zajímá mě i tvůj názor, jak si na to díváš.

Ta kancelář není bez baríerova,

je to nějaký předělaný byt,

kde tam je ložnice,

která je předělaná na kancelář,

jsou tam ještě vidět ložný náby,

tak takový ten, nejhezký,

hezké skříně,

mě za příje trochu nedůstojné.

Nedůstojné?

Já jsem tam nebyla,

já jsem tam taky nebyl,

já jsem viděl jedno fotky,

jak pan Prezident je u nějakých stolů,

které jsou právě v té ložnice

a je vidět, že to je ložnice

a to, že to je bez baríerova,

já si říkám, jak se tohle stalo?

Tak pan Prezident má chodit,

to je jedna věc,

má chodit, to říkal lekař.

To říkal lekař,

a když bude hodně chodit a hodně trénovat,

tak je možné, že se ještě jednou postaví

jakoby stojí,

může chodit, ale ne, samozřejmě moc dlouho

a ne bez nějaké opory.

Takže on to bude i formu...

A má chodit do schodu?

Má to, on to bude i formu nějakého tréningu,

nevadím to,

ale víc jsem neviděla

a za druhý, bylo to všechno trochu rychle,

měsíc po té, co skončil,

ale funkci tak už má kancelář

a už uřaduje, takže je možné,

že se ještě v tom bytě bude pracovat

a něco předělávat, těžko říct, nevím.

Mně právě napadlo,

jestli to je jako jeho

prání to takhle mít

a nebo jestli to někdo pocenil

z jeho okolí, protože

když člověk vidí některé fotky

a já chápu, že fotky jsou zase takové,

že se to vyfotí, když o chranke

táhne někam do schodu.

To je velmi nedustoje.

Neby to ne napadlo to fotíce.

No jasně, ale zároveň

se to tam děje, takže

jeho táska, jestli nedustoje to fotit.

Prostě Zemana, když tam je a cítí se víc spokojení.

To je tam jeho věc.

Jsi tam je a cítí se víc spokojení

a takhle to chce, tak

proti tomu asi není možné.

Myslím, že to takhle i dokonce říkal

v rozhovoru, že s tím

v pohodě, že to jako problém

ubec necítí.

Ale je pravdou, jak se říkal,

jestli to bylo úspěchane, nebo to někdo

pocenil, že Miloš Zeman měl

původně v plánu být

vesem bungalovou číst knihy

mít tam nějakou pracovničku

tam přivítat svojím nějakou návštěvu

právě, že jeho okolí

jeho z toho trošku vyvedlo

respektive mu říkali,

že to nebude důstojné

aby ve svém bytě, nebo

ve svém domně, aby tam brali

návštěvy i vůčit, třeba

pani Ivaně a katce, je to jeho

soukromí. Takže se teď nechal

přesvěčit, že budu mít svojí

kancelár a je to

byli to před vánocema

nebo na začátku ledna, je to

velmi čerstvé, takže

si myslím, že za to do bůto stihli

je docela dobře, naopak, protože to neplánoval

odlouho. Takže tam procházilo

tyhle ty změny, že on původně

chtěl opravdu být v tom bungalovu

vlánech a

nemít vlastně někoma

jako je institut vlásová klauzé

a knihovná, teda věc tak to

vlastně nechtěla mít.

Tak to by asi dávalo smysl.

Ty si změnila

urážky, nebo nějaké útoky

na tebe osobně, které ti

asi lidé psal, tak dále jak se se s tím

letím v průběhu těch let

vyrovnával, a ono to asi bylo

nebylo to vždycky stejné, že asi to mělo

nějakou jako měnící se intensitu.

Ano, a kolikrát jsem ani nemusela jít na

weby, nebo na spravu rejské weby,

nebo do novin, nebo tak, abych

zistila, že se něco odehrálo, protože

některí

lidé si prostě svojí zlost

pod přečtení daného článku

když můžli vybýt na ten facebook

a na manželku

tedy toho

kanceléře, takže

jsem bylo toho vždycky poznala, že aha,

ale někdy to bylo rychlejší.

Měco se děje, přísli na dávky. Ano,

někdy to bylo rychlejší, ale

ty nadávky byly

takové ty ubohé,

které jako by zamrzí,

ale pak si člověk řekne, iž Maria

a tohle má cenu, jako by

řešit nějak se tím zabývat,

když to chodila taková

konstruktivní kritika, za kterou

já osobně jsem velmi ráda, protože

ta si myslím, že člověka

může posunout dál a něco mu dát

a vytáhanou do hosté bubliny

pokud v ní je, ale bohužel

takových kritických komentářů

bylo velmi málo.

Spíš to byly takové

urážky, že si někdo potřeboval

zároveň, ale ono to je asi logické,

že ty si byla v nějaké bubliny,

asi si v nějaké bubliny, protože

když máte nějakou skupinu a tak dále

čili...

To je trochu jiná bublina, to je taková

profesní bublina, ale naopak

někdy, že já jsem z té bubliny

vystupovala díky tomu, že třeba

pracu v Českém rozhleze, díky tomu,

že mám mezi novináři přátelé,

takže já si myslím, že jsem bál tak,

která z té bubliny občas vystoupila,

nebylo to vždycky příjemné?

To mě právě napadá, protože

nějaká konfrontace, já vím,

že novináři asi ve velkém

profesionálové a tak dále na druhů

stránů ty osobní názory asi budou

jako jiné, tak jak se tohle

to střetávalou ty dva světy, nebo

ty dvě bubliny?

Vlastně dobře, vlastně človek, pak i když

vylazoste bubliny, že to není

zaztak jako by...

Vyhrocené. Vyhrocené, tak jak se to možná

z médií zdá, a byl jsem třeba na akci

na krstu kníhy Světla Nevitowské,

takže i tam se to dá považovat

za nepřátelské prostředí, takže

bubliny je opravdu vycházala.

Tak byste byli se světlanou kamarádky

po mě nějak dlouhon, he?

Tak já si trůvnou říče.

Byť ten vztak trochu ochradl, tak

si myslím, že stále, se máme rády.

A

přišla si o nějaké přátela?

Po odchodu

z České televize a po té, co jsem poznal

Manželám, tak ano.

Ale nevím

s odstupem času,

když se dali tím pádem považovat

Bylo to vysloveně k ule tomu,

že si přišla na

tu stranu prezidentskou, řekněme

tady, už to řeknu vejmi

eufemistické. To něco, co tě mrzalo?

Něco, co se...

Učitě, nějakou dobu

poté ano,

nedokázala jsem to pochopit,

jsem říkala, pořád jsem to já,

pořád jsme tomi.

A

ale unik toho, to bylo tak,

že třeba

měl na půl roku, na rok nějak se s tím

naučil, jako by řít,

a pak se ke mě zase třeba vrátil

a někdo už se nevrátil.

A naopak se objevovali, zase mě

vstupovali do života

jiní lidé. Takže...

My jsme v té 4.24 pracovali,

ty s tam pracovala, a v tom nocla se pracuje

stále, možná, že ta 4.24 je trošku

specifičnější,

jim si dosyne

pracovit, co tam mluvilo, jak jsme to mluvilo na dočátku.

Ty přece víš, jaká ta

prace je,

když lidé,

a ty taky kritisuješ media, kritisuješ novináře,

to údajní a tak dále, ale možná,

že i některou práci vím, že si kritisovala

některé kolegi za to, že byly u vás před domem,

že tam

hlídkovali, nebo čekali navrati slávináře,

kterému połožit nějaké otázky,

to přece možná taky patří k té práci.

Tak jak vlastně se na tohle

díváš, jako někdo kdo tu práci

zná, a zná i osobně

často ty lidi, kteří to dělají, že

a zároveň vlastně, ale je

to vidí nějak jako kriticky.

Já rozhodně nejsem tak, která

hází novináře do jednoho pitle,

to určitě ne.

Moc děkuji, že jste doposlouchali,

až jsem zbytek rozhovoru,

nejdete na hero-hero.co.l o Lomeno Čestměny

a uslyšíte v něm třeba tohle.

Tak opravdu jsou to odlehčené

rozhovory, žádné kritické.

Jak mali někdo začnout o politice,

tak dupřič.

Jak se vzítiš v tom letom?

No, dosť nepříjemně, protože

když někdo říká no,

planovali jsme, že jim vstoupíme

jako do domu, že nevloženě vnikneme

do domu, tam jim necháme červené trenky

a bude to jako

projekt umělecký, to je

šílený.

Znaš ty diváky posluchať,

a vyšší, jaká skupina to je, protože

mluvíš o tom.

Do větší míry jsou to těřeba, které

jsou

těřeba.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.