Čestmír Strakatý: Agnieszka Holland. Výhrůžky smrtí a polská politika, Izrael a Palestina bez východiska, zločiny proti lidstvu

Čestmír Strakatý 10/27/23 - Episode Page - 31m - PDF Transcript

Transcript
Show Notes

Tady je Čestmír strakatý. Vítejte u dalšího dílu mého podkástu.

Moc děkuju za všechno podporu na hero-hero.co o lomenu Čestmír.

Nové rozhovory každe uterí a pátek.

Dnes je tu se mnou režisérka Agneška Holland. Vítám vás. Dobrý den.

Dobrý den.

Děkuji moc, že jste přijala pozváním.

Je spolumluvíme do slovaně kolik hodin po vyhlášení výsledku volep v Polsku,

které se velmi souvisí s vámi, protože ten váš film, který teď jde do českých kin hranice,

tak trochu zahýbal polskou společnosti. Řekněme eufemisticky.

Jak se cítíte po tom vyhlášení těch volep a po tom, co se ukázalo,

že pis, právo a spravedlnost politici, kteří vás osobně hodně kritizovali,

tak si se vyhráli, ale nedost.

No, víte, to je eufemismus kritizovali.

Oni prostě udělají na mě tak hruby agresivní, bezostičný útok,

který se mohou projeli v nějakou pogromu.

Takže pochopit, že to velká uleva, že nebudou už mít vlado.

Myslím, že si to vlado nezaslouží, protože i vyloženě zneuzivají.

A že považovali, že jsou v podstatě vlastnicy polska, a taky polských peněz.

Pojení z polských občanů.

A že můžou s ním ať dělat, cokoliv prostě se jim zamání.

Dávat do vlastní kapsy, dávat do stranické kapsy.

Je používat proti zákonu a nebo prostě vyhazovat oknem.

Takže si tím ulevu, ano.

Vy jste změnila slovo pogrom, slovislosti s vámi,

jak už jste se bála o život, o bezpečnost, že to až takhle daleko to došlo?

Podívejte, jak představte si, že prezydent ze mě,

před seda vlády, minister spravedlnosti a hlavný prokurator,

minister obrany, minister školství a vědy,

na ještě několik ministra a ještě jiných přeslušniků vlády,

dělá na vás tak strašně agresivní utok,

a říkají, že jste nepřité lidá,

že byste měla prostě opustit tou zemí,

že jste spřiznyvěc Putina Alukashenky,

že jste nazistický propagátor,

že jste jako Gebellesa Hitler a Lenny Riffenshtalová,

že jste Stalin, že jste dítě zráce národa.

No prostě, prostě, když něco takového oni každý den tlučou,

kladivem do hlavy, ve všech medích.

No tak vždy se může najít nějaký fanatický,

alebo porusený člověk, který bude mi tchuť,

to je jich nenávist překovat do činu.

A stalo se to?

No tak byli nějaké takové utoki.

Bylo dostavala zemhodně vyhrůžek s Mrtijanou.

Tak vůli tomu jsem, když jsem byla v Polsku na Polské preměře

a taky na Malece, s tě prostě po Polsku,

na setkani z diváky tak jsem měla ochranu.

Protože to nemožete vědět.

Před několik lety zostal takhle zavražděny primátor Gdańska,

Paweł Adamowicz, na kterého před ty straničké media udělali podobny utok.

Takže vždy se můžete novit,

po nich žijou to atmosferu tak strašně u těch vole.

Bezostišně a tak nezodpovědně,

že nejchorší věc se může udělat.

Já jsem měla strach taky o Donalda Tuska,

kterého jsem sice na pardnu,

no jak bych to řekla, prostě jsem ho předběhla,

lovíc udokuna mě, něž na něj,

ale na něj už od mě sice a mě sice prostě říkají tak nehorazné věc,

že je záce, že je Nemec,

že je, chce ode vzatru s polovíčku Polska.

Něco se takové ostalo,

že se může říct, co koli.

I ta propagand, taková režimová propagandá

pomatulista za komunizmu, měla své meze.

A teď mám počit, že se můžeš říct skutečně cokolivá,

že můžeš říct to třeba prezident státu,

který by měl byť prezidentem všech občanů,

koli v jednej parta je.

Donalda Tusk je predsidaté nejsilnější opozičníko a lice,

která nakonec končila druhá v těch volbách.

Ten váš film Hranice, o kterém se mimo jiné

taky budeme za malou chvíli bavit,

se věnuje situaci na Polsko,

byl ruský Hranicích a tomu,

že tam jednalo a jedná z migranty,

kteří přicházejí z různých důvodů,

jak se k ním chová.

Jednak byl ruská strana, jednak i polská strana,

jak to prožívají ti samotní migranty,

ale jak to prožívají i policisté,

a jak to prožívají nebo ti po hranišnice,

a jak to prožívají ti aktivisté,

kteří tam třeba i některým z těch migrantů pomáhají.

To, že to šlo do kin 3 týdny před volbami,

někteří ti politici považovali

za skoro až osobní úto,

které jsem to pochopil.

Z vaší strany to načasování,

protože to ne může být úplně náhoda.

Bylo, bylo zamýšlené,

nebo počítala jste nějakým způsobem s tím,

že to do té předvolební situace

nějak přispějí, do té debaty řekněme?

Počítala jsem, jak my jsme se rozhodli,

že třeba tomu tak bude.

Ovšem naše rozhodnutí

prámenilo z kalendarů

velkých meznarodních filmových festivalů.

Protože věděli jsme,

že ten film děláme

nejenom bez podpory vlady,

ale také s potenciálním

nicitelskými

plany ze strany vlady,

takže potřebujeme zaštitu

aterče

velkého meznarodního festivalu,

aby jsme prostě mohli ten film dodělat,

jednak, a pak ho ukázat.

Takže když benátky

zařadili to do konkurzu,

tak jsme věděli,

že tak prostě musíme do toho jít,

a tím pádem

jsem si řekla,

že nemůže by tak,

protože utokí Pana řobro,

toho ministra nespravedlnost, jak je mu říkám,

začali ještě v benátkách,

před benátkách,

před premierou benátkách,

nikdo se ještě neviděl.

Ty první reakce už bude

tak jsem si řekla,

nemůžeme nechat jako prostor,

kde bude jenom nenavistná léš,

musíme lidem dát možnost,

aby prostě se na to podívali

a udělali si

vlastní

rozhodek.

A že

taky by to nebylo

česné,

aby v toho

veřejném prostolu

vohledě toho, co se

hrava z migranty na

tepolskou Bělouruské hranice

egzystovala jenom jedna

oficiální narace, které je

naracil žijané návistí,

že prostě

tam vzniklo takové vite

akciologické prázno, protože

ta opozyce taky měla strach o tom mluvit.

Takže oni prostě mlčeli

a nebo říkali něco velmi podobného,

jenom takovým zlíčtěným

způsobem, jako to pravo

a spravedlnost

a jinak bylo ticho

a jsem si řekla,

že to si nezasloužíme

jako poláci,

aby jsme ze strachu mlučeli

že takový prostě

jako filmářský a umělecký

hlas by tam měl zaznit

když ten politicky nenimožny.

No ale to témá je

prostě nepopulární, pro politiky, protože

vy se má asi víte,

že

menší na lidí se dokáže

dokáže sympatizovat, dokáže

se v cíti, dokáže pomáhat

že prostě většina lidí

asi je to daleko jednoduší to

co se děje na těch hranicích odsoudit a nevidět

a nevyjadřovat se k tomu

ale ještě možná

hůř a tak dále.

Prostě politicky to není populární.

No ale našel mi politiky,

kteři myslí jenom na vlastní populáry tu.

No a myslíte, že ti co tam teď přijdou

pokud se teda nevyjadřovali,

tak i když teď v těch volbách

nějakým způsobem ta opozičný

sekce uspěla, řekněme,

a možná bude vládnout,

bude to nutně lepší?

Bude to lepší, myslím si.

To znamená, nebude to zásadně lepší, protože

postojí cele politické

třídy a Evropské unie

je tady velmi ambivalentní

a zbaběli.

Myslím, intelektuálně zbaběli taky,

že prostě je to tak složité a je to tak

neřešitelné, že radí prostě

jako pštros

chováme hlavů v písek

a nebo hledáme na nějaké

jako velmi dílčí

rozhodnutí,

které nepomahají.

Owšem, myslím,

že ta institucionalizovaná kruto

skončí.

Že prostě se

vratíme gučité slušnosti.

A to se teď bavíme o situaci na těch hranicích?

Ano, mluvíme o situaci na hranicích.

A když se budeme být o situaci obecně Polská?

Obecně Polska tak doufám,

že se víc změni,

že na tej hranice něž jenom, aby prostě

nemučili lidi.

Myslím, že pomalu se

začnou měnit zákoné a

přistup ke občanům a přistup

k politice,

z odpovědnosti politiku a vlády

v rozdílu

na tom, co je občanské

a sfobodné, a co je

z odpovědnosti vlády a tak dalé.

Myslím, že

taky se vrátit

k tomu, aby si

položit o tásku, jak to je možné,

že konstitucija mohla

být tak snádnol a mana,

a že tohle ústava,

hlavně ústava.

Jak se to můžete český?

V Českou? My máme

ústavu, ale to bude to same.

Protože

ústava v Polštině takto je každe pravo,

které se, no v každém připadě

ta hlavně ústava,

je jako zakladem

takové občanské

smlouvy z politiky,

že to, aby nebyla

lomená a aby se to

nedělalo bezstresně.

Což se dělalo,

co se stalo během osmilet,

že oni neustale včetně

prezidenta, to ústavu

prostě znasilňovali

a nic,

a lidi to jako

říkali, no dobučeno, tak

když se na lidi teda.

A jak moce situace v Polsku za těch osmlet

změnila, jak moc

silné kořeny tam

právo a spraviedlnost

pys zakořenili?

No, vidíme,

že mají

za sebou 305

a spolu s konfederací

které ještě víc na pravo

přes 40 procentovatelnost.

Takže je to

zakořeněné. A je otázka,

vyspoň velké časti těch občanů,

kteři uvěřili,

že jejich

reprezentací je pravě takhle

populistická a nacjonalistická

strána,

jestli se i může dát nějakou nabídku,

které je přesvědčí.

Pochopitelně, do zvelká část obyvateli

blazlakana jejich

s socialnimi

dáry,

třeba cestně

uvoléby duchodci,

kterých většina volí pravoa

spravelnost

nebo bezpravěane spravelnost

dostala

14. duchod

14. penzí.

Dostali to cestně předvolováma,

no tak mali to dobře v paměci,

když třeba některé mali toho paměc

špatnou, tak všece tohle si pamatowali,

že tady mají v peněřence

ty penize.

A ovšem velká čas prostě

uvěřila, že

to pravě takhle partie

nějak respektuje jejich

totožnost a jejich

vázbu na círke

a na tradici,

že je vidí,

že o nich mluví, že jim

dává pozornost.

Cele žády obvateli

tých chudších obvatelů a

zvenková obvatelů bylo

zapomenu tych,

to předchozí liberalní

vládou.

A následkem toho uvěřili,

že zrovna

Kačiński a jeho partie

jim dávají toho pozornost,

kterou potřebovali. Takže

znáte to štěch taky,

když venkový

volil Zemana

a Babiše.

No, oni ale často mluvili

z pragmatických a pochopitelných důvodů.

To, co vy říkáte, protože

tam, kde

s nimi nemluvili, tak

tyto dvá politici s nimi mluvili veľmi

efektivně a veľmi dobře. Takže

to vlastně bylo vždycky pochopitelné.

A je to legitimní

důjstemi. A tyhle

politici prostě dělali to úplně svědomě.

Když to, myslím, že ty liberalní

politikové to dělali, nezvědomě

prostě to dělali z určite

na myšlenosti a a blbosti.

Když to tady to bylo planované.

Oni pochopili, že nikdy nebudou

dostatečně přitažlivý pro

ty trochu vyšší třídy

nebo intelektuáli, nebo

nebo určitej inteligenci, určitele

kůrštyře a tak dal.

Ale že

takže prostě je vinechali.

Kačiński úplně cynicky prostě

odřiznul půlku

poláku jako nepoláky, jako

jak on to řekl, horsší sort.

A nevadilo im to, pokud

prostě ta rovno vaha byla taková,

že vyhravali s těmi, který

teži im uvěřili.

No tak teď myslím, že musí se

měnit vůbec jako postojkog

občanou, že prostě

ta zomě musí

sestat mnohem víc občanska právě

aby různo

tvarnost neslužila polarizací,

ale aby služila prostě

obohacení.

To je idealistické, co říkám,

ale bez toho prostě

se vrátíme velice rychle

od toho, co jsme už měli.

No co vám zbývá taky víc, než idealismusný

nebo nám vše možné, protože

z Čech, když se ta polská

situace pozoruje, nebo je pozorována,

řekněme, tak je vnímána

často velmi

až jako karykovaně.

Je zajímavé, že třeba řadá

u nás vládních pravidcových politiků

někdy označovaných

za liberální, někdy

právo a spraviedlnost

hájí, jsou vlastně na jedné

lodis z naší

například ODS,

že vlastně tím, že například právo

a spraviedlnost respektive polská vláda

se chová nějak ve věci, třeba

v války na Ukrajině,

kde je z našeho pohledu chválen,

řekněme, tak

že vlastně ty ostatní věci

jsou méně postatné.

No určitě, o kam řeku války

v 1. roce války, to bylo

velmi důležité,

aby tady byla kohezie

tím, že to bylo

velmi důležité,

aby to bylo vlastně

důležité, aby to bylo

velmi důležité, aby to bylo

velmi důležité, ale

velmi důležité Mister

s tím, co se děje v pasmu gazy?

No, není to slovnatelné s toho lediska, že v pasmu gazy tam máme dva skutečně nesloučitelné zajmy,

a že je tam situace hlubokého konfliktu a ohroženi života pro obě strany.

Gdyž to v polsku žadné ohrožení života ze strany těch nekolika desitek,

a jich třeba stovek, kdyby tak to můbilo, utečencu není.

Ukázalo se, přijali se nekolik milionů Ukraínců, a nic se nestalo.

Nesto upla ani nezaměstnánost, naopak.

Takže prostě to je neslounatelné protože nebezpečí,

a stejk, ta výzvat jsou úplně jiné, takže já bych to nezrovnavala.

To, co se děje v Izraeli a v Gaza, v Palestině, to je úplně tragická situace,

kde prostě nevidím dobré vyhodisko pro nikogo,

a kde může byť začátek ze mnoho třetisvětové války, teď to všichni myslím cítí,

a jsme prostě na hrani něčeho strašného.

Takže to, co dělá Izrael v Gaza, už odlet je neomluvitelné.

To, co udělá Hamas, je taky neomluvitelné.

Nevím, co teď nest, když se spahalo tolik už zločinu,

a když se spahalo, a když se udělalo tolik chyb politických.

Co se může, kam to může změřovat?

Co to může zastavit ten angrenář, jak říkají francouzy?

Takže když to, to, co můžeme udělat na polsko-bělorouzské hranice,

zastavit půžbeky, teda to tlačení lidi,

kteří jsou už na polské muzeumy spět do bělorouzka,

kde jsou umučení býtí a znásilniovaní,

a umíralí často,

a prostě dodržovat zakony, které jsou velmi jednoduché,

a může se je dodržovat bez to,

že by polsko propadlo na jednou navalu nějakých terrorystů.

Takže víte, já myslím, že můžeme začít od sebe,

a říct si, že strach to není najlepší porace,

a že jsou ještě jiné věci,

nejen vlastně zajímáli taky určité humanita.

Jak to spolu souvisí, možná vzdáleně tady,

je, že v souvislosti s tím, co se dělo v Izraeli,

tak někteří komentátoři a hlasi politické a jiné

mluví o tom, že Evropská unia dělá chybu v tom,

jakou migrační politiku má,

a jak například Francie, Švédzko a jiné země.

To je správná otázka, nepochybně.

Ale to, že existuje nějaká muslimská populace

v Evropských zemích, která je někým vnímá na nebezpečí

v souvislosti s tím, co se dělo v Izraeli,

může to být součást celé té uvahy,

a to, jestli lidé budou vítat, řekněme,

migranty, kteří přichází přesto bylo rusko do Polska,

protože to součást jsou muslimové.

Ostatně i v tom vašem filmu je,

některý jsou Afričané, některý jsou muslimové a tak dále,

tak není ten strach v tuhle chvíli s těchto lidí,

a myslím konkrétně s těch lidí.

Já nejsem řejmé s těch dětí, ale s té ideje řekněme,

není to vlastně pochopitelné, když vidíte, co se děje?

To je pochopitelné, že je to pochopitelné,

že se bojíme něčeho, co neznáme a čemu nerozumíme

a co nemožeme ovládat.

O všem, dala jsem vám otázku, jestli jen jaká my gráční politika,

protože podzemně není pravě,

a že terroryzmus je důsledkem různych faktorů,

za které částečně do velké míry jsme

zodpovědnými jako Evropani.

Takže to je jedna věc.

Druhá věc je...

Jak to bězity, že jsme za něj odpovědní?

No, třeba pokud jde o Francí, řekněme, kde já bydli můž od mnoholet,

prostě jsem taky francouzská občanka a trávím tam hodně času.

Ty lidi, kteři dělají ty takové věci, takové ty vzpoury,

jako třeba bylo v letě tohole roku na předměstích...

Za polování autoporobu.

Tak to nejsou migrantí, to je třetí štvrtá generace.

To znamená stát, příjal ze svých koloní,

protože to je všechno následek dlouhověké kolonizace občany,

kteři dostali část, dostali jakože práva, ale nedostali možnosti.

Zostali uzavření v takových getek na předměstích

a chodili do francouzské školy, mají francouzské občanství

už od několiká generací, ale zároveň mají ten skleněny strob,

který je šíleně nisko, takže mají pocit menecenosti,

frustrace, kompleksu a takové potřeby, aby to prostě odreagovat,

a potřeby, aby se mstit za to,

že prostě nejsou občany té stejné kategorie,

jako jejich bilí kolegové.

A zároveň je tam hodně hipokryství, protože se ani nemluví,

kdo je, že někdo je třeba nějaký innej etnici,

můvím o Francí, že je ta egalité, a ona spočíva v tom,

že ani když se dělá vyskům obvatelnstva, tak nemůže to se zeptat

na vaše naborzenství, takže jako oficjalně neexistuje

té jako někdo jiné, ale zároveň ve všetnode ním životě,

stejné, nemáte ty práva, nemáte ty možnosti,

kteří mají lidi, kteří mají francouzské mena,

a světlejší obliče je.

V německu to funguje, ale líb.

Teda ta určitá adaptace menšin proběhla mnohem přirozeně,

a myslím, že je to spravnější.

V Anglii to fungovalo dost dlouho,

pak se ale začalo, je zajímavé,

že v Anglii teda odpor rodílych Angličanu

nebyl na ty barevné, barevno koží migranty,

ale byl proti Polákům a Slovákům. Brexit to je Poláce a Slovácy.

A Češi taky?

Češi je mít, prože.

Ale je ich mít, jenom.

Češi neradí emigruji, prože mají radit práhu.

A to je co tak. České pivu.

České pivu, jo.

Já se vlastně chcete...

Takže chcí říct, že prostě jste se zeptali,

jak jsme za to zodpovědni jsme.

Na druhé stranu, jak je máme vyhodisko?

Vokam říku, když Afrika je

a bude ještě mnohem víc obětí ekologické katastrofy.

Co si lidi mají dělat?

To je samozřejmě klíčová otázka v tom celém.

Na druhů stranu vedle toho

a znovu vrátím se k těm posledním,

k tomu posledním řekněme týdnu,

když vidíte, nebo když někdo vidí,

jak některými těmi Evropskými městy

prochází lidé, kteří například

provolávají gas the juice,

čili být jen co to znamená.

A nebo prostě mají různé

transparenty podporující Hamás a tak dále.

Tak asi člověka logicky napadne co s tím.

Je tohle správné a pokud tohle se děje,

chceme tu další muslemy.

Dobře, taky když se podívate na pařeské,

na francouzskou mládeř,

teda francouzskou, nemuslimskou,

tak vidíte, že většiná z nich je proti Izraelu

a podporuje Palestinu.

Takže holokaus neudělali muslimové,

holokaus udělali kulturně němci.

Takže vidíte, ta nenávis mezi lidma,

ona se nebere vodniku, ale ona není

přirozeně sloučená z nějakou etni

nebo z nějakým náboženstvím.

Ona je reakcí na strach a na pocit ukřivdění.

Takže hlavně by jsme měli zaměřit na ty jako důvody.

Jak je to možné, že za ty všechny leta

se nepodažilo spravedlivém spůsobem,

nebo asi mojí trochu spravedlivým spůsobem

přidělit Palestincům jejich zemi a její stát,

kde se můžou čítit bezpečný a kde se můžou vyvijet.

Víte, co to je gaza?

Gaza to jedno velké ghetto.

Teď opytelně chama se tam schováva,

používá jako terče, používá nemoci, nebo školy.

Je to šílené vydírání takové jako prosielické,

moralní a politické.

A je to past.

Tak Israel říká, ať se obyvatele gazy

ať se evakuují na nich, ale na nich nic není.

Oni se nemají kam evakuovat.

Pak je Egypt.

Je Egypt otevře svoje hranice.

Otevře.

Všichni máme ty hranice, a ty hranice státu,

a ty hranice měst, a ty hranice kontynentu

jsou také hranice našeho lidstva.

No, to je můj film.

No právě.

Vlastně to je ta parála trochu, o které jsem mluvil předtím,

mám pocit, že to je aktuální k tomu všemu,

k tomu všemu, co seděje, dojisté míry.

Vy jste změnila ten holocaust a taky tu propagandu

úplně na začátku, když jste změnovala o tom,

že vlastně se zdá, kdyby se teď dalo říct cokoliv,

že Drief měla propaganda třeba nějaké pravidlá,

nějaké hranice, za tím, co teď na těch sociálních sítích

každý vám může vyhrožovat smrtí a řícovašem filmov

cokoliv a skoro nic mu nehrozí.

No a neříkáme si o to, a teď je to taková filozofická uváha,

aby se to cele ještě daleko zhoršilo.

Moc děkuje, že jste doposlouchaly až jsem zbytek rozhovoru,

nejde ty na hero-hero.co.l o Lomeno Čestmin

a uslyšíte v něm třeba tohle.

Přišel v neargumenty, jako že oni rozdnašejí parazity

a vírusy a tak.

Teda taková typická dehumanizace Alanazi,

polský politik Janusz Korwin-Mikke, řekl,

že upechlice se mají vraždit,

teda můži se mají střílet a ženy davat do koncentračních tábor.

A točka jako politik, dneska.

Prostě jsme v tomhle okamžiku dneska,

prostě nasledující zločin protilictvu

už je za našima dveřma.

Je otázka, jestli můžeme to ještě zastavit, nebo ne.

Musím říct, že to není lehké pokoukádní.

A to můžeme říkejte, protože mě vyštřete diváky z kina.

Všechno, co tam odehráva, je založeno na svědectvých dokumentech

a interviách a tak.

Tedy se diváte do předvědek z tepesimistické, ale...

No, jsem pesimistická.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.

CELÝ ROZHOVOR V DÉLCE 57 MIN. JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR

Agresi, kterou část polské politické reprezentace reagovala na její nový film Hranice, přirovnává Agnieszka Holland k pogromu. Čelní představitelé státu včetně prezidenta a premiéra obvinili režisérku ze spříznění s Putinem a opakovaně ji přirovnali ke Stalinovi. Vede ji to k přesvědčení, že zatímco komunistická propaganda měla své meze, dnes je možné říct cokoli. Věří nicméně, že Polsko čekají lepší časy, že skončí institucionalizovaná krutost na hranicích i beztrestné znásilňování ústavy, ke kterému docházelo v uplynulých osmi letech za vlády strany Právo a spravedlnost. Ta byla schopná kvůli vlastnímu politickému prospěchu obětovat zájmy země. Kam takový přístup může vést je patrné v Izraeli. Z toho, co se děje na Blízkém východě, ale i v Africe, východisko nevidí. Další zločin proti lidstvu je podle ní za dveřmi. Svůj díl viny na něm přitom nesou i Evropané.