Opravdové zločiny: #252 - Radek Galaš: Kde jsou sudy a kufry?

Ahoj, zlečenou žroutě, my vás vítáme u naší pravidelně nepravidelné miniserie,

kam si budeme zvádat zajímavé hosty. A přitéto miniserie můžete poprvé vidět celé naše studio včetně poličky.

Ano, a právě na té poličce je kyníhá, kterou vám dneska budeme představovat, protože ji napsal náš úplně první host.

A já jsem si říkala, že bychom se mohli představit právě, tak je jak je představené na své vlastní kníze.

Podplukovník ve výslužbě Magistr Radek Galáš je český policista, historik, kurátor a publicista,

specializující se na historii českých bezpečnostních zborů a kriminalistiky.

Je za kladatelem konference policení historyku a taky autorem desít, jak náš ivek, odznaků a věznamenání policie České republiky.

Pane Galáši, vítejte.

Dobrý ráno.

Dobrý ráno.

Co byste k tomu představení ještě dodal? Je tam něco na co se zapomělo?

No, tak ze začátku hned budu prudit. Já nejsem podplukovník, ale plukovník.

Nehledají jsem policist a už se výslužby.

Takže máme chybu v té knížce.

Ale to je úplně nepodstat. To úplně stejně důležit.

Ale sníželi vám šarži, ale...

No, je to smutný, ale nevadí mi to.

S tím pohlede.

Jo, určitě.

A aktuálně jste taky ředitelem Muzea Police České republiky.

Přesně tak.

K tomu všemu i k té knížce se dostaneme.

Ale my, když jsme se na vás dělali rešerši,

tak jsme zistěli, že jste vystudovaný horník.

Jak se horník stane policistou?

Ano, jsem vystudovaný horník.

To má strašně dlouhou historie.

A když jsem byl malý, tak jsem to užel být archeologem.

To bylo prostě moje veliká touha.

A v podstatě docházelo k tomu,

jak se dostat na tu historii.

Jenom, že žádná střední historická škola v této byla.

A teď se nabízela jediná možnost.

No tak budu na geologie.

Jo, to s tím má jako hodně člověk se furt hrabe v té hlíni a podobný.

No, jenom, že naše rodina, která zromlá nebyla dobře zapřesaná

u tejdejšího režimu, tak tam by vstal problém kam jako geologie.

A to byla prestižní záležitost.

Takže nakonec jsem skončil díky protekci.

A přiznávám to.

Tak jsem skončil na bańské promysloví škole v příbrame.

Vystudoval jsem horníka.

Nastoupil jsem na doli v severních Čechách.

Na měděnci.

To byla legendární záležitost tenkrát.

No a tam jsem pobýval až do roku 89.

Mezi tím přišla reforma důlního programu

a ono to mělo jeden drobnej háček.

To, že by rušili doli,

tak to by člověk nějak překouste doby

by vás zaměstnali jinde,

že všichni jsme museli pracovat.

No jo, jenom, že problém byl v tom,

že já jsem měl uzavřenou smlouhu na 10 let s dolama.

A bych nemusel na vojnu.

Takže ne, že bych měl modrou knížku vůbec ne.

Ale já měl smlouhu na 10 let,

že budu fárad a prostě nemusim na vojnu.

No jo, ale to teď bylo na jednou bohrožení.

Jsem si říkali, že říkali,

že jsi kryste ve 3 a 20 let,

jak já půjdu na vojnu.

Ještě přeci blázen.

A hozvali se nějaký geny

a v podstatě

jsem nastoupil,

nebo jsem se nechal znábodovat

ke zboru národní bezpečnosti v té době.

On totiž mu dědeček od roku 35 byl četník.

No a tak se vlastně stalo,

že jsem v roce 1989

nastoupil na náhradní vojnskou službu

do Frídku místku.

Jak my jsme tam tenkrát v té době

přátelsky říkali do Mongolska.

A tam jsem začel vykonávat

náhradní vojnskou službu 5 měsíců.

Takže s té vojně jsem se stejně nebyhnul,

ale nebyla dvou letálinu 5 měsíčních.

No i když ti dvou dočáci říkali

než tady byjí těch vašich 5 měsíců

toho vícviku, to tady radši budu dva roky.

No a vlastně prvního

březná 1990

jsem nastoupil

té rýšímu ještě zboru národní bezpečnosti

respektivek policie a o té době

jsem byl víc jak 20 let u policie.

Takže to byla taková ta skratka,

jak já jsem se dostal přes horníka

vlastně k činnosti policisty.

No nás ten horník celkově zaujal

a všli jsme tady s ocevou co s vůbec

učí na hornické škole.

No tak tohle byla úplně urikátní

střední škole, protože nás bylo 19

v celý republice, jediná třída

taková nebyla, to bylo důlní úpravnictví

úprava rut a nerudných surovin.

Odborný názeb,

ale učili jsme se prakticky všechno,

učili jsme se, my jsme měli

třeba i takový předním kovářství

soustružení a podobný tésařinu,

takže my jsme se učili byť horníkama,

kterým přijorditním posláním

nemělo byť ten horník na tý čelbě

a příražbě, ale technik,

důlní technik, krásně český řečeno

štajgr, že jo.

Což se mi teda nakonec povedlo

a bylo to kouzelný, protože když my byli 19

tak já jsem vlastně už dělal

toho štajgra na dolech

a měl jsem třeba s to podřízených

a řídil jsem těžbu

železný rudy

která se dodávala do temelína

do betonu, který se dával kolem reaktoru,

takže to byla obrovská škola.

No ale začínal jsem úplně

jako obyčejný horník

ono tak by to mělo byť

asi v každém povolání u tý policie

jsem to měl vlastně stejně.

Začínal jsem jako úplně obyčejný horník

čištěním strůžek pod zemí dole

tam hluboko

a taky záchodu, že jo

tak konec koncertuje osud každého bažanta

no až jsem vlastně se toho

krásnýho dne dostal

na tú pozici toho štajgra

když člověk děl vlastně všechno

možný potou zemíl

ale byly to rudné doli, žádné úhlní

tam bych nevles.

A když jste nastopila k té policie

musel jste si dodělat nějaký vzdělání?

No vzdělání, a jsem měl

po růmyslovu školu, takže jsem měl maturitu

v té době ešte se nabídali nematuranty.

My jsme jako maturanty

vlastně udělali závědeční zkoušky

a ti nematuranty tam byli

o rok díl

vlastně na tom výcviku

maturitu, oni byli na tak zvaným černým

praporu, na černiáku se tomu říkalo

no a ti v podstatě si tam dodělávali maturu

my jsme nemuseli.

Ale ta škola byla vnímana

vlastně ta policejní škola

byla vnímana jako střední škola

takže

my jsme si dodělávali vícemeně odbornou

část

ale nematuranty si dodělávali ještě maturu

dneska vlastně nematuranty neprímá policie.

Ale když budu mít rád střední

škol s maturitou, tak tý policie možují

a potom se jako dodělá ten odborné vzdělání

nebo už to máte tění pravidla.

No, já se přiznam, že se v tom

vopčas trošku stráci, má to senpak

kapsulo, až tě vysokou školu, že můžu

vzdělávat do spělí

ale dneska to funguje, takže nastoupí

tak policie znábodujou vás

a v podstatě máte základní odbornou

přípravu, to je tuším pěti měsíční

a pod tou se skovává

a plus tedy další nástaboví výcvyky

a potím se skovává vlastně ta

že jako maturan nastoupíte a stejně musíte

do policení školy.

A když jste nastoupil ten grád k policii

tak pamatujete si úplně na svojí první případ

na kterým jste se podílal z kolegi.

Já se musím hluboce zamyslel, já jsem nastoupil

na místní oddělení, víte co?

Ono úplně první moje

skušenost nebyla v rámci

službního poměru

ale v rámci vojáka náhradní

bojencké služby, protože

když byla vychlášena amnesty

Jeváclava Havla, tak nás jako

zálohu ministra vnitra

vyslali v unoru, v lednu

do předova

kde se přepravovali vlastně

vlaky s těma propuštěnejma

trestancyma, bývalejma už

ten okamžik. A protože

ta situace v Praze začala byť

opravdu bezpečnostně absolutně nezvládatelné

a ten zborý nezvládal

tak jsme byli posleze nasazené

právě tady v Praze

v centru na noční směny jako vojáci

náhradní vojenský služby.

Bylo svý obrovský kouzlo

a byla to neujířitelná zkušenost, protože

my jsme byli ubitované na Zbraslavy

vždycky nás naložili na obrovské tatry

teď nás přivezli před novou

scénu národního divadla, zrovna

když končilo představení

my jsme začali vyskakovat ven

teď ven vycházeli ty lidi jako už konečně

v té svobodě, že už se mohlo hrát divadle

cokoliv jiného, než to co bylo předepsané

teď na jednou tam vyskakovali

svojáci s plným paledným průměrem

samopali a bedny, ale

teď ty lidi šíleli, že žiš voni nás chtějí

zase postříle tady, jak na nárdí

už zase, jo

a my jsme potom

už zavřeli tvár, věrazili jsme do

Bartolomějské ulicé

nejznámější policení adresa

v republice, že tam jsme odezdali

všechny zbraně

ve vškerí návoje dostali jsme jeden obušek

a pásku se nebyl a s tím jsme

odešli služit do ulic, jo

byli přidělené do školské ulicy, pod nás

padalo vlastně václavské náměstí

a hlavní nádraží

ještě jsme měli jeden zákaz

my jsme měli takový fialový nášivky

s nápisem Vojska Ministerstva vnitra

a tu pásku se nebyl

jsme museli nosit přesto

my jsme furt nevěděli proč

a ono to mělo politické důvody, protože

hlas Amerikia Svobodná

Evropa tenkrá vysílaly

že zabijáci z podlisné hory, čili

místo Fridku místku, jedeme do Prahy

vysilňovat cery a ženy

a stríle do politických věznů

že jo, a aby

jsme nebyli identifikovaní, jako ty zabijáci

z podlisné hory, tak jsme to měli přikrejti

že my jsme velmi rychle přišli na to

že ti, a teď budu mluvit

tou policením, mluvou

že tej propuštěný Muklové

který se tady, který zaplavili

václavák a vlastně

zaplavili hlavní nádraží

tak se vlastně bojí

těch bojáků, bojsk ministerstva

mě teda, protože mají potřiť, že jsme něco

jako paragáni, že jo, jsme byli

jaký majinka tý paragáni, ten víc výk

byl v některých ohledech docela podobné

jako rád jsme neskákali z níčeho jiného

jezeře, brineze, švecké bety

a v podstatě

jsme začali tu páskl nosit na druhý straně

a tam jsem se po prví setkál

bezprostřední trestnou činností

jako fakt stou brutalitou

já jsem měl jednu jedinou výhodu, nebo

respektive dvě, jednak jsem byl starší nevšich

protože jsem nastoupil poměrně pozdě

a jednak, už na praxi

v příbědami jsme

fárali na úranový dolech

jako praktikanti a tam jsme se

setkávali s trestancyma

stejně tak vlastně, když jsem potom dělal

na měděnci, tak celá ředá

mých podřízených, nebo kolegů

horníků, no tak byli bývalí trestancy

takže já jsem ovládal jejich

mluvů, já jsem věděl jak je roziznat

podle tetování, já jsem věděl jak se s níma bavit

že jo, pro mě to byla obrovská výhoda

je pravda, že byl okamžit, kdy teda

mě to málem stálo nářez

že v legendárním narcisu

tady v Praze

no nicméně to byla fakt

veliká škola a tam jsem se asi

po prví setkál

to bylo loupěžný přepadení

nějakej, vlastně se nemůže menovat

a ně nevím si ještě ten člověk žije

no nicméně, propuštěnej vězeň

přepadnul chudáka člověka

zmidlil ho jako koni, ublížil mu na zdraví

sebral mu všechny peníze

a chytli teda v jaltě

no nicméně, ten poškozený

tenkrát na tom udělní říkavíte

mě ani netrápí to, že mi všechno ukrad

ale mě vadí to, že přezden

jsme spolu pod Václavem

hráli na kytoru a zpívali písničky

podkrál, jak se budeme všichni dádě

a v noci on mě přepadne všechno mi ukrad než

takže to byly takové příběhy

těch začínající 90.

který ale byly opravdu

chvílem a byly úsměvní

chvílem a byly dost příšerný

to, co se dělo na hlavním nádraží

v podstatě a pevně věřím, že už nikdy

mi nebude tak obdobu nemělo

to byly hrozný věci

ale to bylo moje první setkáně

a potom první policení případ

a se přiznam, že už se to ani moc nepomatuju

to bylo strašná spousta

my jsme potom vlastně a jsem začíná

sloužit vřepích tam jsem byl chvíličku

obaj ho, přepadení

a rozstílení auto

emigrantů

z Rumunska

tenkrát prodávali mosazný prsten

jako zlatý

na bílý hoře

dostali jsme hlášení

takže jako budeme zbalit

o nim byly čtyři dáči

teď ty Peřiny rastřechá

a putovali do Německa

to bylo kouzelný

a my jsme zastavili a ten jeden řidič

najel na hlídku

srazel nám kolegu

a můj duchapřítomní kolega

takže nebudu menovat

no bylo to štěstí

vneštěstí prostřel jim nádřešel

protože to badače tak to nebouhlo

donutil je zastavit

oni vyskočili z toho auto

a začely vyhrožovat tím

že svoje děti budou házet pod kola

projíždějících nákladních vozů

nakonec jsme tam tůle toho člověka

chytali do sítě

kterou tam někde nějaký ten

z toho nákladního auto vytách

no a předvedli jsme na místní oddělení

a tam došlo k tomu

tak to místní oddělení obklíčil

utábořil se tam a začely

prostě na to místní oddělení

utočit to bylo jak ve filmu

pevnost a pačů v Bronxu

no a dopadlo to dobře vyhráli jsme

vyhráli jsme tlumoční kutíkel

přízemí dotném

bylo kouzelný když

přijel zástupce Rumunské

protože tam si jednal o Rumuny

přijel na míst to byl povolený

jako co s ním máme dělat

on se tam tak rozvěří po strílité

tam stáli bezbraný

ale bezradný

ale dopadlo to dobře

ten pachatel byl skutečně potom odstíhaný

za útok na veření očintéle

ubližení na zdraví

no a ten zbytek potom poklidně odděl do Německa

takže to byl jako asi takový

první velký případ

a pak vlastně jsem přesídlil do horních měholů

kde se otvíral oddělení

a tam jsem zůstal hodně dlouho

a vlastně tam jsem došel

až na tu pozici

bylo to kouzelný

protože tam byli ty rizí 90

kde jsme zažili všechno možný

a kde jsme ještě používali

takové ty

dneska už vlastně nemyslitelní postupy

a přístupy

a tam jsem si vysloužil svojí policení

přes dívku to byl taky kouzelný

tu první pak tu druhou

takže to bylo takový hezký v období

ale myslím si, že bylo docela dosť dresný

a pro spoustu dnešních lidí

i policistů

to je těžko představitelní

a můžeme říct jste přes dívky?

tak ta první byla, jsem byl příměj

to není jak dneska

ale mladé i nabušenej

o štěstí školy vysvěčené

říkali takl bery

i tam ní drbaní

protože jsem kouřil dýmku

to vlastně naši už nejsou na světě

tak už to můžu říct

po cvěli 16

jsem si kupoval ta bag zdámky

kapitán

tak mi říkali

nekde

při doma já se na ně byl

fakt hodný

ale tak to bylo

kouzelný, no nicméně

jak říká mnou, ty 90

i na takovým dle okrají Prahy

kde jsme měli dvě velký sít lišťa

13 vesnic

tak jako byly okamžike

a v ním máste

my se musíme zeptat jako ženský

a ptám se hlavně z toho dowodu

80% našich posluchů jsou ženy

a samozřejmě to policení

povoláně je pro všechny strašně přitažlivý

vynímala jste vy jako

policista

třeba výhodu

přiznamování s holkama

no, tak to jsem nevnímal

teda jednak

v té době už jsem byl žena tej po prví

a jednak

víte co to bylo trošku jiný

protože my jsme pořád měli ty starý, zelený uniformy

takže to mělo takovou tupach hud

a můžu vám říct, že

vždycky, když jsme zatíkali

nebo zbírali nebo nějakého drbana

tak samozřejmě hlavní argumenty

já jsem seděl s Havelem

říkat, tu Havel seděl v čem

asi v leteským hangárů, ne?

to byly prostě šílené argumenty

samozřejmě, když už neveděli kudy kam

tak nás hlákali, že

my jsme jak ty komunistí, my jsme říkali

no, to je rasté, říkám ne, my jsme horsší

protože my neznáme

protekci

a bylo vymalováno, takže

nevím, jak ženský na nás letely

no, ale zase musím říct,

že díky možná uniformě

tak jsem se

vlastně seznámil se svojí

současnou manželou, kouz, kterou jsme přes 20 leta

konec koncům jsme taky policistka

a vlastně už ten krát

uniformu měla, no, takže

jo, letel jsem na uniformu

takže troško, jo

a vyste pak nastoupil na

prezidium policie ČR

jak jste si to užival, nebyla to

pro vás trošičku nudá, když jste předtím

dělal hlavně v tom zarenu, nechybilo vám to?

Vůbec ne, protože

já jsem, no, nechybilo

to čeku chybí vždy, že jo asi

ale já jsem nastoupil

do týmu

Oldy Martinu, který se potom

posléze stál policením prezidentem

a on v té době

byl náměstek policeního prezidenta

takže já jsem měl tu možnost

a tu čest vlastně

můj i asistovat ve spoustě věci

to byl taky takový potěr z Prahy deset,

že jo, když to tak řeknu

na Praze deset začínala celá řada fenomenálních

policistů

a byly tam fakt strašně

fajn lidi a hlavně ten

krát vznikal tým tak zvaný

Angry Young Man, jo, nadí naštvaní

muži, to byl

speciální tým, který spolupracoval

hlavně s holandskou stranou v rámci

projektu Faray 2000 a

my jsme vlastně měli

hlavně několik věcí

jednak jsme měli přinít do policie

nové věce, které by ta policie

mohla použít a naše

a jednak třeba jedním z úkolů

a to jsme spolupracovali mimo jiné

s jerskou policí

tak byla třeba

zavedenia implementace etického kodexu policie

protože policie do tý doby

neměla etické kodex

no a tam jsem přišel do slyku

s celou řadou

fakt zajímavých lidí

ale to už je normální

že to tak nemůžete mít všude jenom samý superlativi

a přišel jsem do slyku

s jinou policení kultúrov

holandskou začel jsme zdi na slovensku

jsem tam koukli jsme se do Německa

podívali jsme se do Polska

opakovaně

a to byly věci, který

protoho v obyčení v místňáka byli úplně neuvěřitelní

ale hlavně my jsme měli

obrovskou možnost opravdu tu polici

posunout do nějaké

změny

jak to děla jinde

no bylo to fakt fenomenální

bylo to zajímavý, bylo to neuvěřitelný

dělali jsme třeba věce jako

první veřený průzkům

důvěry v polici

to bylo do té doby nevídaný, neslíchaný

ten etický koryk

jsme na konec fakt se psali

tak jsem měl tu úžasnou možnost

se podí podipsat, což bylo kouzelní

a musím říct, že platí do dneška

což je krásný

a posouvali jsme spoustu věcí

spoustu s lepejch huliček, logicky

a když něco bobivuje, tak abyste na něj

nenarazili

Byla to práce, která byla

úřednická, už jsem se nemusel

nikde mydlit s těma drbana

a stíhat

zločince a lumpy

a vnímat to

násilí a neštěstí

protože ve mtě si sčím se policista setká

s někým, kdo někomu

ublížil, nebo s někým, komu byl

ublíženo, takže to je velmi těžký

ale byla to zase práce jiná

a byla to práce, která

mě posunula zase, měkam trošku jinám

to, když v té době

už jsem měl vlastně vystudovalo dokonce

i policeni Akademii

to bylo také velmi zajímavá

zkušenost, takže

jo, bylo to zajímavý

bylo to, ne, nudný, to ne bylo

ale díky tomu, že jsme byli v tom letom týmu

mladých naštvaných mužů

a pak jsme vlastně vybudovali

tu první kancelá z podpory kvality

neexistuje, která

vlastně měla podporovat

kvality management v rámci policie

České republiky, to byla

věc, která byla do té době nestlíchaná

úplně nový přístupy, že

já mám obavu, že v noha směrech

jsme ale byli najokrouk, ale tak byl pět napřed

a proto se celá řada

věcí prostě nereálizovala, ale

a nebo se realizovala, aniž by to

ty lidi vůbec tušili, že to

vlastně realizujou.

Pomatojte si, jak dopadl ten první průzkum

věcí? No jesně, že si to pamatuju.

A? Víte, to bylo úžasný, protože

tam bylo tuším přes 57% důvěry.

To docela dostal? To bylo obrovské

číslo.

Pan policení prezident ten krát

byl nesměně překvapený

a on ten průzkum byl

specifický, byl telefonický

tou katy metodou, že

bylo to velmi zajímavý, protože

byl opravdu reprezentativní, já už

si nepamatuju, kolik tisíc respondentů

to bylo včetně všechny věkových skupy

na hlavém struktur a podobný,

ale podstatní bylo, že to bylo

asi 25 otázek.

Ten rozhovor měl trvat spravitla

do pěti minut. No jo, ale

on si protahoval třeba na 15 minut.

Ale ne, vynu těch dotazovatelů

ale vynu respondentů, protože

na jednou jsme zistili, že ty lidi

si o tý policí chtějí bavit. A to bylo

hrozně zajímavý, jíte, nebyl to ten

průzkum, kde vás chytnou na Václaváku.

Máte rád polici?

Tak co na to odpovíte asi, o.

Uspěchám na nákup, takže jelichle něco.

No, nebo v lepším případě nejedaly mi potičku.

A můžeme se rozeznávat,

jestli to ba městská nebo státní.

Takže ten krát ten úspěch byl úpravdu velikej.

A úspěch, jako on nebyl asi překvapující,

protože

normální lidi z policí

přece nemůžou mít problém,

jako jakéj.

To je,

když takhle, to asi zjednodužšeně řečený.

V každém případě to byl úplně první průzkum,

který byl relevantní, který byl jasné

a na kterým ta policie buduje dál,

a bym, že ta spokojenost

nebo důvěda v policii

dneska je

ještě vyšší, než byla.

A pamatíte si rok,

ve kterým byl ten průzkum dělanej,

jenom, aby jsme se uměli, jako udělat obrázek.

Dělal to,

to nedělal i pso,

to dělal nikdo jiné, a já se na to potom spomenu.

Ale myslím si, že to musel by někdy v letech 2006-2008.

Zruba na jak...

Ale našel bych ho ještě, protože...

A tohle nám to jako přibližně, to nám stačí,

to nám stačí.

Já se znamy tím, že zpočítačníc nevyhodím,

takže bych ho asi ještě našel.

To je ideální potom.

Co se týka vaší karierní práce

nebo karierního postupu,

tak byste přešel do muzea policie,

jak vás napadlo

přejít

z práce na policením prezídu,

nebo s to překrývalo?

A to bylo ště jinak.

Já jsem z policeního prezídia potom odešel

zpátky na krajské řiditelství policie

Hlavní Stapá.

A tam jsem působil,

kanceláři podpory kvality,

která byla přímo pod ředitelem

a začali jsme dělat takové věci,

jako že jsme založili

česnou jednotku policie České republiky.

Vlastně

v rámci toho těch mladých naštvaných mužů

jsme jednoho krásně odneseděli

v Domažlicích na školním policím

v dysku s tehdejším jejich šéfem

a teď to víte,

jak to bývá, že o na večeru jsme

a jířili jsme myšlenky

a to vytvoří tedy tedy tedy nejvíc

věcí, že nějak tě dobrý omoku.

A já mu říkám, tyhle představ si,

kdyby jsme zase

udělali přísahu

normálně někde na náměstí.

Jako se to dělo řív, jo?

On povídá, o, o, to víš to.

To se dá, říká, no, to není jen tak.

No jo, jenom, že on nározdíl od nás,

a v podstatě asi 3 měsíce

na to udělal první veřejnou

přísahu veřejnou v uvozovkách

v domažlicích.

Bylo to kouzelní, protože

tam bylo asi 10 přísahajících

nových policistů.

V té době to byla aště přísahat,

dnes koušet to Slip slíží.

Což jsem nepochopil, ale to nevadí

ten obsahy pořád stejné.

A tenkrát tam byly příbuzní,

byly tam ti přísahající,

byl tam pan ministr vnitřa Bublán

a byla tam čestná jednotka

v uvozovkách, byl to praporeční,

který na řerdivot smetáku

měl státní vlajku aště jít tak

různě zmuchlal, dneska víme,

že to bylo všechno špatně, že jo.

Ale bylo to po prví a bylo to krásný.

A já jsem tam byl s kolegama

v četnických uniformách jako přípomínka

tradici, protože byli mšavlí přitom

a předem nůstá ten ministr,

tak mu říkám, pané ministři, prosím vás

hlavně vopatrně.

Máva to už šavlí.

Jo, jo, jo, nebojte se, já si dám pozor,

no samozřejmě si pozor nedá, jak si mu

protěl kalhoty.

Aniho, krenka nezakročila, bylo to hezký.

A to byla ta první přísah.

A my jsme potom udělali

tady v Praze

úplně první, skutečně veřejnou

přísahu a to už jsem vlastně byl

jako pražský policista zpátky

a ta se dělala na nágoří muzá

Police České republiky.

A bylo to neuvěřitelný, protože

přísahajících třeba 300-400

těch

příbuznech, známejch kamarádů

a začali se budovat ceremoniály a podobní.

To všechno vlastně vznikalo potom v té Praze.

Začali jsme dělat

i takové věci jako

cenů ředitele. To bylo veľmi zajímavý

do té doby byl známej policista roku,

alebo neměl moc kryterii.

Ještě v dobách pana ministra Langra se podařilo,

to jsem byl na prezidiu prosadit určitý

kryteria,

který jsou platný vícemeně do dnes

a ta soutěž dostala vopravdu trošku

jiný a fakt z kvělej

rozmiér, který dneska třeba nedávno

zrovna byly udělené ceny. To člověk

úplně vumdlívá, za co ty chlapy

fakt si to zaslouží.

I ty ženský.

Ten krát vlastně se dělali takovýle

elegerace díky Pražské policie.

A tam jsem díky

svý lásek historii

a i tomu předkovi. Tak už v té doby

jsem byl poměrny úzkým kontaktu

z paní ředitelkou Marcela

a chutovou bylo to kouzelní.

My jsme jí tam dělali ukázky do boví,

že jo a některý věděl,

s tížnostem na ministerstvů vnitřa

bylo to hezký.

A poprvé se tam stílelo, že jo v parku

a teď jsme dělali ty ukázky

zákroků ze všech možných období.

No a tak nějak

mě to začalo víc a víc pohlcovat

na víc moje dyplomová práce

na policení Akademii směřovala právě

kde jinám. To bylo porovnání použití

zbraně v období první republiky

1999, když jsem promoval.

No a vlastně

to bylo, jsem si vždycky říká v duchu,

ví do policeního, muzá to je

jediný místo, který mi stojí za to jí do civilu.

No a jednou krásný odnej,

aniž by to člověk tušel, tak paní řiděteka

přišla říká, má místo

vedoucího z právi zbírek.

Což jo? A řekl, no a

jak dlouhu mám na rozměšlenou.

No do zejtřka.

Fáj, to je času hromada.

No a fakt jsem to vzal.

No a od tý době vlastně to bylo

roku 2012.

Tak jsem vlastně v civilu

a odešel jsem do

policeního muzá, jako vedoucí z právi

zbírek a od tý době tam jsem.

Na testete teda na postu ředitele.

A co obnáší práce ředitele muzá?

Co to je pravdou, nebo společensky přijatelnou

odpověď. Mě i niepravdu,

aniž pravdu.

No, když jsem

přebídal tohle místo právě po

mnohem, ako to jí tak ona

zvedla ten varovný prsta říká

ale myslí si, že potom budeš vít jako

nějakou nějakou jaký čas na

historickou prácie, ona to zapomeň.

Jsem řekl o Marcelko, nebo

oj, to asi udělám.

Nebyla vědma,

to byla přímo, to vyběštila.

No je to všechno možné,

jenomné, ta historická práce

ale i tak se snažím si na toto místo

udělat.

Je to vlastně

sklepáš po střechu

člověk musí být už všechno

elektrikář, instalatér, pokrajívač

já nevím, přes kamery

a samozřejmě do toho personalista

a účetní

a prostě všechno možné normální práce

ředitele.

Ale jsou tam fajn lidi a

dobře se mi tam s níma pracuje

no, když ty lidi potom

jsou z něčím nespokojený

no tak to musíte řešit, že

řešíte to prostě normální práce ředitele

ale jak říkám, snažím se si tam vždy

nechat a jsou nějaké malé bokínko

na nějaký ten

zločin, na nějakou to historickou

věc, bohromně mi v tom pomáha právě

ta konferenci, policijní historiků, kterou

jsme vlastně založili v roce 2007

to jsem ještě byl vlastně na policijní

prezidiu, jo.

A která vlastně v odtí doby

teď bude 18. ročník, že

jde v jednom kuse.

Takže to jsou takové věci, který

ty si nechává člověk pořád, ale

bovnáší to prostě všechno, no.

Vemte si, že to je objekt, který založil

Karel IV a do dneška

vlastně stojí je to chráněná památka

a od toho se odvíjí spouste dalších

věcí, no ale je to radoost.

My se k ty vaší práci

ještě mimo muzoumi

jako takové dostaneme, ale

ještě k tomu muzeu, jaká

zbírka je podle vás

aktuálně muzeu nejceníši, nebo

nejzajímavější.

No rozhodně je to teda zbírka muza

takže úplně všechno.

Uplně všechno.

Nemáte tam řáni, tak dobře, tak jinak

nemáte tam řáni nějakou oblíbenou část.

No mám

muzoumi.

Takhle.

My máme zbírku rozdělenu na X

pod zbírek, protože to se by se nedalo.

Fotky, negativy filmy

potom tam máme já nevím, falzifikáty

stejnokroje odznaky řády

vysnamenání modely, písemnosti

a tisky, ty jsem si nechal, protože

je vopravdu málo a zbraně.

A samozřejmě

to jsou věci, který jsou

úžasný. Já myslím, že každý si tam může

najít něco svího, protože

třeba jen zbraní tam, my máme nepředstavitelný

množství zbraní. My jsme vlastně

zvojákama jediný muzeum v Republice,

který může

a zbírat bostrý zbraně.

To žádný muzeum nemůže.

Děláme pouze mi

zvojákama, takže jsou tam některé

věci unikátní, jsou tam

tímavý věci, jsou tam vražedný věci,

že jo samozřejmě

co se týče kriminalistiky, no tak

máme tam spisy, předměny

doliční a podobní fotografie

máme řadu unikátních fotografí

nedavno jsem dokonce

v těch zbírkách, jak je děláme revize pravidelný.

Tak jsem našel štočky

ty ještě potom musíme

v spolupráci s kriminalistickým ústavem

ověřit jejich pravost. To jsou

štočky, z kterých bylo těštěný

pátrání po jízním kole

případu atentátu na Reinhard

a vypadá to, že jsou to originály.

Jeho je ich tam několik

a je to přesně vidíte na těch plagátech

co bylo, teď vidíte ten štoček říká

no jasně teď se koukne ta materiál,

to je ten zintály, jak se tomu říkalo

nekvalitní zinek, z který o se ty desky

dělali, řekám fajn, to bude možná

bohno, takže po dohodě s kriminalistickým

ústavem necháme udělat expertízou

a oni nám přibližně datují si ano nebo ne,

takže je tam spoustá věcí,

který jsou hrozně zajímavý prostě.

Já takhle asi nedovedu říct,

co je tam nejkrásnější,

nejzajímavější, nejvzácnější

zbírka, to se asi říct nedá.

Dobře, já bych se ptala jinak dokázal byste říct

nejstarší a třeba nejnovější

předmět, který v muzeu máte.

No, nejstarší předmět

tam je stejno,

když to bez můvod vzniku

muzea, tak tam je

exponát číslo 1 z roku 64,

protože v roce 64

to muzeum bylo založené jako

muzeum po hraniční stráže.

A to je tam první příjrustek

a to je stejnokoroj příslušníka

pohotovo snípluku 1 mb,

který bojovali na Slovensku

v roce 47.

To je asi nejstarší

jako příjrustkový,

jinak asi nejstarší

v současní době tam můžeme mít

a jsou to tisky,

tak zvaný mortiáty.

To jsou vlastně kremářské písně,

který se zpívali

a k tomu se ukazovalo vždycky

tím ukazovátkem, že ten příběh

jako komiks a ten je

z roku 1849, to znamená

ešte před vznikem četnictva

vlastně. Takže to

je asi nejstarší exponát

jako takovej, který tam máme. Co se týče

on popisuje vraždu, jak jinak

že to bylo takový

blesk tehdejší debi.

A co se týče

četnických památek, tak asi vůbec

nejstarší máme z roku 1850

výstronní předpis

originál a v roce 1850

vlastně to četnictvo vzniklo.

Takže to jsou tý nejstarší a nejnovější

a teď

nechci vyprávět

nesmysli nejnovější, co tam máme

tak jsou motocykly dvá.

My máme nádhernou zbírku služebních

motocyklů a to je

teréní motocykle, který

sloužil u Cizinecké policie,

teď o vystavujeme nově

no a máme na cestě ešte novější

motocyklá a ty motorky mám hrozněra

tak je

Yamaha

Věrážo, 650

to je krásná, pojízná

a nevěřil by tomu nikdo

ale je od utvěřeného rychleho nasazení

v civilním provedení.

Měli ho tam jako služební, takže

už dosloužil adek

k nám do muzeá, takže máme tam takový dle pěkný věc.

To jsou tý nejnovější

v loňským roce nám přibyli některý

třeba úžasný pozůstavost

po padlých policistech, četnících

a nebo jenom po přeživtích

četnících a policistech

takže ho hezký věc jsou tam jako nový přídůstky.

Takže se vám může ozřívat i veřejnost

že má třeba nějaký věc, který

si myslí, že by patřele do muzeá

no jen hošť a větší kapky

čimíce ozvou, my

my vlastně získáváme

eksplonáty několika způsoby

odborně se tomu říká akvizice

že jo, buď nákupem

což je trošku problematický

protože to je věc

kterou musíte vlastně ze hlediska

to ekonomického procesu plánovat a ne

vždycky to je možný v případě

nějakých aukcií a podobný.

Darem, což je úplně

fenomenální a skvělí a my za to potom

dáváme krásné děkovné lista

a jsme schopný zveřenit i to,

že nám to daroval pokud si to předárce

ten a ten dárce nebo převodem

což bývají věci, který jsou

bezůplatným převodem majetku

třeba brámci muzeum policie

policie má něco věřazeného

ono nás osloví chcete to do zbírek

my řekneme fine, tohle se nám líbí

to chceme

a oni nám to vlastně účetně převedou

a je to naše, my to dáme do zbírek

a hotovou 20. Bohužel

ten prostor nám nedovoluje

takovýle akvizic převodem

mít víc a už nemám kam dát

třeba další člún

nejde, máme tam 1, 2, 3

3 čluny

4, 3 čluny tam máme

4 i oceány

4 a už to nemám kam dát

teď máme třeba

nabídku, budeme mít úplně

unikátní auto

který, jako dobře, to tam ještě

někam nadzpe, ma tím to končí

protože už to fakt nemám kam dát

ale třeba písemnosti, fotografie

cokoliv takového uniformy, vodznaky

viznamenání máme tam obrovské zbírky

velmi zajímavé zbírky

z 90. l.

státních viznamenání, rád bílý holovážov

s řetězem a podobní věci

takže to získáveme bůt

přivodem, nebo jak říkám darem

no a nebo výměnou

i výměny se vopčas dělaj, ale to

bývá málo kdy

že to mě teď zauvodá, jako že já bych

přišlá, že mám doba šavli

popradědovi a vy mi dáte vybrat

co bych si za to jako chtěla vzít

úlož mzou

pro radědečkole

je to skvělí, je to četnická šavle

má příběh, má ménu, to je

ten eksponát je od to vždycky lepší

hledite se, ale bylo by hezký, kdyby stám jít

darovala, že jo, se musím chovat

jako dobrý hospodář

vy řekne to, no já bych to radši vyměnila

tak já vám nabídnou prostě to

co je pro vás

předmětem zájemu a co my jsme

schopní vám vyměnit

to možný je, samozřejmě

jsou taky výměny, který jsou nemožný

tam nejde vohodnotu tý věci, kterou my

chceme, tam jde o to, jak my

zapadné do tý zbírky

a jo, dá se to vyměnit

takhle kdybyste měla takovou ležšavlý

tak my vám jí rád

básí zbavíme, kde vám to bude

když se doma na zděžil

být můzou i zméné

a věnováno a teď my

zpracujem ten přívěk, protože když máme

ménu toho člověka, který byl

třeba nositelnem toho stejnokruly

tak my se snažíme k tomu

když máš věci, spisy

kde sloužil, kdo to byl

pokud ty spisy personální existujou

no tak si je, stánem na fotí se to

potom to přidáváme velmi

často i těm vlastně pozůstalim

pozůstalim je špatně řečeno

těm potomkům, aby oni

měli informace o svým předkovi

tak i se stane, že k tomu nezítíte

vůbec nic, ale

děláme maksimum, proto abysme

ten předmět, který takhle dostanem

ještě víc oživily

muzeum, máte třeba nějaký předmět

nebo něco tak zvaně, jak se říká v šuplíku

a těšíte se, až to

třeba jenovystavíte nebo zrealizujete

tojí máme

v obrovskí šuplíky

víte co my máme

desítky tisíc

exponátů

můžeme vystavit jenom část, to muzeum bohužel

není na fukovací, no nicméně

pravidelně, aby jsme

ty navštivníky, nebo vůbec

ty naše příznivce

zvězovali, co máme pěknýho, tak

třeba v rámci našeho webu

zvěřeníme tzv. exponát měsíce

takže se tam vždycky na fotí to, co je

zajímavý, dá se k tomu

popravdu nějaká popiska, pěkná a podobný

a snažíme se i tyto

exponáty potom z přístupním dveřejnosti

ale co teďko chystáme

teď jsme nově otvírali výstavu

co se týče bezpečí uvody a podvodou

to je ve spolupráci

spolicí, protože my

spolicí ohledně výstavnictví

tak chystá

vlastně tam je výstava o potápěčích

v tom, že už vlastně návště víc

vidět krásný potápěč a všechny možný

bobleky a nevím co všechno

další věc, kterou chystáme

tam ale nejsem úplně schopný

říct, se si to dokážeme

udělat do konce roku

tak je velká rosála

stála expozyce ději Českého vězeńství

protože to je věc, která

dneska existuje

ale existuje v rámci

na Pankráci, v Sekierárni

a tam běžná veřejnost nemá přístup

a je to hrozná škoda

protože to vězeńství má

nejenom obrovskou tradici, ale i ten pokro

který zaznamenává podobně

no a my jsme se rozhodli, že poskytneme

vlastně vězeńství službě prostor

který oni zaplní právě

touhletou výstavu, která bude

stála

vystavujeme, třeba teď

úplně nově, no nově, ono je to

od jarátuším

prkno, třeba

to je unikát, který je

dochovali jedinej v celý republice

je splzně

část prkna je

dochovaná ještě na Pankráci, ale jak říkám tam veřejnost

nemůže, to je prkno,

který vlastně na kterým byly

prováděný popravy už

na přilomů 19. a 20. století

v plzni

poté na tom prkne

bylo popraveno 34

myslím 34 retribučních

vězdníů po doce 45 byli

kolaborantěj váleční zločinci

no a nakonec

na 99,9%

na tomto prkne byl popraven

generál Heliodor Píka

to prkno vlastně nám zapůjčilo krajské

ředitelství

v plzni, to což mu samozřejmě děkujeme

a vlastně je vystavený

takže to je

teď co chystáme a napříští do chystáme

rozsáhlou výstavu

protože jsme se domluvili

výstavovat jednotlivý kraje

aby máme 14 policeních kraju

ať se ty kraje prezentujou

takže v tom nejhezčím prostoru

který tam máme

tak vlastně zahajujeme výstavu

krajských ředitelství

a zcela neobvykle zahajujeme dvojkou

čili brnem

je, baraz brna

a no

Prahu si nechávámaš na přes rok

z jednou prostého dvodu

protože Pražské policení ředitelství

jako státní policie bylo založeno

v roce 1785

a v otí doby neprzetržitě funguje

takže bude mít veliký výročí

a k tomu výročí uděláme

výstavu Praze, ale zahajuje

ten cyklus, tak zahajuje brno

po dohodě s panem krajským ředitelem

tak v podstatě udělají o něj

ten start

tohodel cyklu výstáfa

a oni jsou brnáci v tomhle směru

jsou nejvěřitelné šikovní

a věřím, že ta výstavu bude fakt pěkná

když tam pojedeme zpoupáte

na chvíličko

odbočím jenom od muzeáne

se k těmu zase vrátíme

vy jste se scenáresticky podílal

na seriálu Četnici Zlouhačovist

tam se se i zahrál

jestli mám správní informace

já jsem vás pak viděla i v příparech

prvního oddělení

a hrál jste i

v místo Zločinu České bodějovice

se menej ten seriál

jak se se cítil před tou kamerou

a tam já si vás

úplně pamatuju

je teda pravda, že já jsem

Gangstraká viděla už je to hrozný

dlouho-dlouho

a jste tam měl za roli?

já měl 3 role

tak v Trháku

to je tá akce

a k chtělící svojou komparzistu

jednak jsem tomrál policeniu prezidenta

chvilku, tu byla si v Teřiná

jsme tam předávali vyznamenání

pak nějakým místňáka

dneska se ho pouštíme

a vědničce, alebo ve dvojce

vědničce

ale k četnikům z Lohačević

to bylo kouzevný

protože z cennárista

Peter Bog

tak mě pořádal, jestli bych jim

k tomu nejděl odborní oporace

tak já strašně rád a musím říct

zcela nesebe kriticky

že je těžké být skromný

že jsem nejlepší

že co se týče historické vědohodnosti

to řek bych

vůbec nejvědohodnější seriál

takový leotypu

prostě není přesnější

je tam jedna jediná kostímová chyba

kterou dneška naštěstí nikdo nevůby

byl, tu jsem udělal, já jsem udělal

při svém odborném porace

ale nikdo jí ještě našel

ale

fakt my jsme to tenkrát stavili

i na realnych případech

logicky

se to muselo překopať

a to je scenárista

aby to vůbec bylo zajímavé

aby to mělo spát, aby to bylo sledovatelný

aby se to vůbec dalo natočit

a já si myslím, že u těch četníků

z Lohačovice to obrovský povedlo

a fakta práce na tom byla

hrozně zajímavá

a hrozně mě bylo jela

no ta roletam to byla úžasná

to vlastně tam mám dvě roležu

četníka bez nělce

to je kouzevný, kdy

to bylo moc hezký natáčení

a potom vlastně jsem tam hral

na nějaké dražby

ale bylo to

tohle není ani tak nějak

prioritou

bylo naší udělat seriál

nebo a spoň po tý odborný stránce

aby se děl a tam sedí všechno

A jaké třeba máte názor

na četnícké humoresky, sedí tam

taky většina těch věcí

protože pro nás jako běžnýho díváka

nám přijde, ale s ty tam jsou třeba nějaký nejence

ne, jsou tam samozřejmě nejence

četnícké humoresky jsou něco

ještě trošku jiného

četnícké humoresky díky Michalovi

dlouhým jsou fenomenální

nejenom hrecky

logicky, ale především

v tom, že to je úplně první

seriál, které je vlastně

do tý doby četníci byli fůj

a tabu a já nevím co

a nebo se o nich úbec nevědělo

minulej režim je prezentoval

jako ty, kteří jsou ty bestie

co stríli do dělníku a takový le povídání

a díky tomu le seriálu

ta veřejno začala dostávat nějaký ponití

vůbec o tom, že ti četníci byli

až byli takový a makový

navíc se tam zase prolíná

celá řadé realních postav

ten Michalovi dlouhý vopravdu

byť ty příběhy některí jsou taky

samozřejmě realní, ale vzází

na to, že ta pátračka

nebo ty její

členové, tak jsou

skuteční postavy

a ten seriál tenkrát

když jen skuncuje to asi nejoblíbenější seriál do dneška

že jo, tak vopravdu

byl první, byl skvělej

v tomhle sněru, ale co se týče

takových těch nijancí, který

normální divák nepozná

ale historika nadzvedne

odbláží, když se zabývá, to je stejno

kdo je má podobný věci, tak ty tam samozřejmě

jsou ale myslím si, že ten poměr

nedostatky kvalita

tak je prostě tak

kvalita tam nedne

takže jste se o někdy postěl ten seriál

když se udává se celé

ale četníky z Lubačovicem

taky věděl jenom jednou

a neláká vás se víc hrajecky

zapojit, když se tak na jako dává

te ty dvoj role

to má jednu podmínku

a ta se splněla vlastně

v případech prvního oddělení

a v těch budějovících to musíte

hrácami sebe

a to dělá jenom tě největší vězdy

a ty nabídky nechodí

kdyby náro někdo měl nabídku

na větokouze

protože

jak se člověk takhle pohybuje

mezi těma filmáře

ale nevíte jak se dělá

jasný

no a ono to bylo tak

potřebovali bychom pučit uniformu

v oba dva případy

jak pučit uniformu

no tu novou se učastnou uniformu

já říkám to vám nikdo nepučí

ale mi tam potřebujeme jako člověka

který tam čte tu přísahu a podobní věci

a říkám to dobře

tak já vám můžu pučit sebe

celého uniformu

a vy to jako dělá

těchle ceremoniálů

tak jsem pro tu polici

když jsem to nedobno počítel

udělal už přes 300

tak jestli chcete

říkám a v čen to spočí

a no přešte ty tu přísahu

říkám to už jsem dělal asi 300

tak to bych dál

takže jsem přijel na natáčení

když bych sundal i tu menovku

no a a v podstatě

jsem tam udělal to co už jsem dělal moc krát

a to bylo celá rolé

a ty budělovice

to bylo prakticky to samý

jako rád že tam jsem nebyl já s cidulku

ale nějakej v ránánu

takže

v podstatě to bylo hrozně jednoduchý

to se nedá říct ani že to je rolé

ale je

a byl se fantasticky

není malých roli

takže to bylo zajímavé

ale hedecky bych se dělal nikdy na angažu

ale chodná, já se dokoje

v tomhle nějak to nemusím

my jsme na začátku

na značili, že vy se zajímáte o historii

a o archivní případy

máme tady i vaši knižku

za který jsem čedla to vaše představení

knižky už máte dvě

na světě

je to možné

já se to se úplně zarazila

že to říkám špatně

no, nového

nového

nového, tak kolega

měloš Vaněček, to je vrchní Vanjá Skolok

v řeube státě není nikdo

kdo by věděl o radu Vanjá Skolí vívíc než on

tak říká, ale pojď

ještě by jsme mohli zapokraču

jako máme toho do ostyl

no a já mám velikej dluh

mám dvá dluhy

a rozhodsem se

ať se děje, co se děje, že letos teda

opravdu dotahnu konečně do konce

tak je to o teda je Vrnská

tamá letos výročí

a já prostě to fakt

bohotovo 20, takže to udělám

a další dluh je

životopis generála Ješka

to je fenomenální osoba

v rámci četnictva

která to s četníka dotáhláš

na ministra v Nitra

že jo a na člověka, který byl

v odboji, jak ve druhým

tak ve třetín vlastně

a který mu ta policie do dnes

na je letetskou službou

kriminalistíkou pátračka

a nevím čím všem

takže to jsou takové dvamí resty

který bych teda jako fakt chtěl nějak

dotáhnout, já mám nevýhodu v jedný věc

já neumím na psa příběh, teda fakt to neumím

Výstavá ta část o Hubertu Pělčíkovi

je teda asi

pro návšivinky nejzajímavýši expozicí

no nejzajímavýši expozicí

vlastně je ta expozice kriminalistí

jako taková a lidi jsou

kryvelačný bestiež

takže počíná je kufrma otíly

vranský přes pilčíka, hojera, straku

my tam máme celou řadu takového věcí

brázka, samozřejmě máme originál

vystavenou, nejenom posmrtnou

masku serijovýho vrám brázka

ale i vražetnou zbrančeho

vražetní strěli a podobní věci

takže to je ta část

ta kriminalistika jako taková

která pro ty lidi je opravdu

nejzajímavýši

ona je vlastně stavěná docela

je protože to není podle případu

o podle let ale podle kriminalistický metod

takže podle toho je

postavená celá výstava

a tě lidé vlastně jak procházejí

tak počínaj identifikací osoby

a otisky prstů

přes krevní stopy se dostanou

až v závědu KDNA

což je vlastně ten poslední fenomen

a ten je v sále kde

vlastně je originál sudu

od lidských vražet

což je ten poslední tak protože

kde jsou Suria Kufry

Suria Kufry

a ještě poslední otázka

v rámci muzea zajímala by mě

jestli je třeba nějakej předmět

který jste v minulosti odmítli vystavit

že by to třeba bylo moc na návštěvníky

no tak já si myslím

že na návštěvníky

není moc nic

to asi o určitě

máme třeba mumifikovnou

mrtvolku dítěté někdy z 30. let

jako náles

to tam všechno jsou takové věci

jsou tam věci

typu fetišizmu

kdy krat spodní právlo na Balko

a podobně to jsou věci

které asi nejsou úplně potřeba vystavovat

i když teďko chystáme velikou

vlastně částálí eksplozíci

která se bude menovat

dějiny prostituce a obchodů z lidmi

tam bude dobová hospoda

pokojík prostitutky

budou tam vystavené

bude to přístupný od 15 let

věci ohledně prostituce

andělíčkářství, pornografie, týdoby

ale vlastně ten přesach je až do dneška

protože

bez spolupráci s odborem

prevence kriminalití ministerstva vnitra

ta moderní sekce bude směřovaná

na to, že ono to

není jenom takový to

jak vidíte v těch filmech

jako že to bylo docela fajn

ono se to, ta prostituce

v 90% se pojila a pojí

stresnou činností mnohdy toho nejhrupšího charakteru

a teď nemluvím jenom vonásirí

na těch ženách páchaných, ale

bohotrodství je to vo obchodu

s bílým asem logický sezbraněm

s drogami, já nevím s čím všim

to je obrovský organizovaný biznes

takže

tadele výstava tam budou věci

který jsme dosud nevystavovali

a to je třeba, jak říkám, dobová pornografie

ale tam je to prostě

limitovaný věkem

a nebo holt státní

zákoní zástupce

jestli tam svojej ratolest vezme

to už bude na jeho zodpovědnosti

takže jsou věci, který nevystavujem

samozřejmě a

není ani potřeba je vystavovat

no a nebo a zrovna třeba je to právě

ta mrtvolka dítěte, kterou si myslím,

že by asi nebylo potřeba

to by ten stěžovat al úplne mě

přišel osobně

si stěžovat

protože nechápe, že todle všechno

s toho hlediska policijního

a muzijního je dokumentace

činu, skutku a něčeho

a nikdy

i když tam máme vystavený

lidský ostatky a podobný

tak to není žádným dehonestujícím

způsobem mimo nepětními

v četně posmrtných masek

největších válečných zločinců

který tam máme

že Karla Hermann a Franka Jekla

Sterezína a Korta Delíga

to jsou jediný posmrtní maske, které existujou

a ty jsou vystavení tam

a taky nemáme zapotřebí

nestovat, můžu si o těch lidech myslecví

a návštěvník

si myslím na základě informací

který jsou mu poskytnutý ten názor

udělá sám, protože není tupej

co se řekl hezky, ale

když je vaše manželka o policie povídá

a ta si doma operáci je třeba

mě tak jako napadá

no taky myslíte, že si máme výrovní porady

no a nebo že by se si část sedlej

a že

tak to nám dneska přišla krásná věc do muzány

a když se dělali ještě normální u policie

tak to jsme dneska měli hezkou vraždíčku

no a tak by jsme byli v obyčení místňáci

ale pravda, že u těch vraždící jsme byli většinou první dere

i v těch hodních kruplech

ale nebo jaký ukrádeží krůd

že to bylo různé

ale to víte, že jo

to jinak nejde

a tak ono je to asi

hrozně důležitý, že jste se našel i takou řenobře

většina, že jen do třeba posluchat asi úplně nechce

no nebudete mi běřit, ale je to můj životní krok

a 20 let jste v něj přesleji, že jo

až jsme koukářeši paní

přes 20 let

takže jo a ono

i cery vlastně, který může

přes 20, že jo

tak tohle vnímá

tohle naší práci a povolání a poslání

protože být policistou

asi to je člověk jedno a pak už furt

to jinak ani nejde snad

tak oni to samozřejmě

bude mala v nímaj

a vždycky když koukáme na krimiálkej

tak prostě

tatiňku dejchej

mlačícera dokonce

je milovní horroru

takže atápam

potom hledá takové věci

ale to se opravdu stalo

ale tohle je jako realní

seriují v Raziji zajímaj

postránce psychologie a podobné věci

takže doma takový témata v občas

pokud to je možný, tak samozřejmě probedeme

jsi seri nechcou jít veš lepých rodičů?

no

já bych je nevodrazoval

samozřejmě že nejo

když práce, policie fakt není jednoduchá

ale pro mě je důležitý

aby byli spokojení šťastní s tím co dělaj

a já vždycky říkám hlavně dělejte to co vás baví

protože dělat něco jenom

protože to musíte dělat

že to chtěl rodič nebo že to chtěl nikdo jiný

nebo že se to nosí

to je prostě to nejhorší co se vám může stát

takže oni dělají co je baví za tím

to byla taková hezká tečka

taky postrání pro všechny

tak jo tak panika našem moc děkujeme

že jste se stál našem prvním hostem

děkujeme

a mějte se krásně a už jít se léto

tak zločinu žrouti

a bonusovou část toho to rozovoru

můžete vidět na našem klubu

naopradovézločiny.cz

a v bonusové část si najdete odpovědě na vaše nejpalčivýši otázky

a zákulesní drby

který vám nesmí utíct

ale

když zlaných mrtvol byly mraky

ten krát to bylo

neuvěřitelný

to byla to vlastně vražda zabílího dne

nájemná vražda

to je fajn

když tam koukají na tisví kamarády

že o kterých třeba něco i ví

nebo věděli minulosti

podstatat celé věci akorá v nepochopení toho

proč mi nebo z jakého důvodu

tu hlavu vystavujem

a to byla krásná seriová vražda

krásná vražda

vyslost s takovýma lidma

jako je běla

ten má souvislost s mráskem

a ten případ nikdy nebyl objasněnej

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.