Chumelenice: 17. Co má společný Anna Boleynová s Goebbelsem, návod na krize a proč jsme se spolu nebavily

Inteligentní rozhovory, fundované analízy, odborná hodnociní, investiční pradenství.

Lol, ne, tohle je humelenice.

To tam je za slovo potom, když udělá kvíto...

To nikdo ví.

Dobrý. Ale jom hrozně ráda limbisky ty dneska.

Jako, že v občas si to jako pustím.

Jem rádosti starý, jako my way.

No, no, no, no, no, no.

Ale třeba nenávidím fakt, by to sně behind blue eyes.

Jo, to už je stršně bohraný.

Protože za prdě to bohraný.

A za druhý, jak se dělala v tom rádeu,

tak prostě se to hrálo, když něj dopotřel čůrat,

nebo něco, protože je to má šterejmenuty,

což než toli tisíček, jako nemá.

Ale jako ty, ne, sorry, bylo no,

jako my way, my way, on the highway, yes, sir.

Já měl jo to jejich album results, my very,

kde mají i jeden takový featuring se Snoop Doggem.

Aha.

Avo no, je se to nějak red light, green light.

A ty tam je taková limbiskyt klasická,

jako verze, a do toho to nesměl,

red light, green light.

Ale to je stršně dobrý, to jo.

A dneska si má to i ten klip.

Mům jechodem neviděla si ten prostov Snoop Dogg,

jak jsme dávno zdělala, jak děkuje sam sobě.

Jo, jo, jo.

A on je prostě tak stršně sympatické.

Jakom přesděká, jo, děkuju sobě za to,

jak jsem vole pracovitej, za to, že jsem nespál,

a pak to končně je so Snoop, you are bad mother fucker.

Ale on je hrozně dobrý.

S kvěli, taky ho milou, je fantastické.

Já si pomatuju ještě, jak bylo Drop It Like It's Heart.

No, ještě.

A jak on prostě v tom klipu dělá jednom takový ten malý pohyp,

jak tam dělá takový to

a jak to mě jde jednom takový rukou,

a je to stršně, stršně dobrý, tohle.

No, hlavně na tom, že jo, když byl halftime

na Super Bowlu, to jsem fakt měl

oplně pocit, že jsem zase malý dítě,

a jak on se tam vobjeví.

A je prostě fair, a nemusí pro to vůbec nic dělat,

hrozně jako louký, a úplně se je z něho posraná,

no pan, nebože, ano.

Vidělá se takový ten, nevím, jestli ten mem,

ale prostě takový to podobnání fotek,

takový Jozef Kemmer vypadá úplně stejně jako Snoop Dogg.

Ano, ano, total.

A podle mě Jozef Kemmer, když byl na fotce nety fotky,

byl dosť možná starý jako Snoop Dogg.

To druhá vec, no.

Ako na ten outfit, no, řad ty dělájí člověka, řek, tak.

Dobrý den.

Dobrý den.

Máme tady 18. díl, ne, 17.

17. díl, který bude Q&A

veše otázky a naše odpovědi,

možná i spustu našech otáze, kterou vidíme.

Já jsem v této době možná,

stále ještě na živu někde.

V New Yorku.

Ještě mě tam pustili.

Ještě mě tam pustili,

jestli jsem prostě na vzdoru

je tomu, co si myslí, můj táta

nepodlegla prostě nějakým

tam černým chlapcům v Harlemu,

prostě nějakým, nevím, co se stíl.

Možná už s těch nepogůješ,

tůhle dobou vždy.

Prostě nebo už jsem s třibterka,

prostě v nějakým klubu, ty vole.

Každé zboží má svého kupce, že

děkuju.

Takže prosím vás,

pokud se zrovna řešíte nějakou kauzu,

nebo mediální prostor řeší nějakou kauzu,

tak my si jmenovat nebudeme.

Ale budeme si jmenovat v epizodí čisto 18.

Tak v naší plnole to je epizodie.

Víš, že ještě hezký, takhle řekla.

A dneska se teda budeme venovat vešim otázkám,

kterých přišlo drahně.

A spousta z nich teda na stejných tém,

a poďme si říct.

Tak třeba 90 % z vás

se násta na to, protože jsme se spolne bavili.

My vám to řekneme.

Ale pozdějí.

Ano.

Potřeben se trošku jako rozjetio,

a taky ten týzerně čemu neuzkodí,

že prostě si poslechnete, říkte naši hovna.

A pak přijde to, co vás zajímá.

Přesně tak. Prostě takhle funguje úplně všechno.

Takhle funguje televize od nepoměty.

Od věky věků.

Rozhlaz prostě všechno. Tak.

Přesně takhle rozhlaz chodí.

Takže, prosím tě,

já jsem tady dolel v ramadě odázky,

který máme na Instagramu,

ty nám lidi posílejí na naškovedí e-mail,

kukenu řekti za venhardchomalnici.cz

i nějaký dotaz z spiky.

Ty si neuvěřitelně pečlivá.

No takhle, kdyby zvedela tu formu,

takhle ty to řekl, Pavel by mě to nepochválila.

No ale rozumí, za tím co já se tady

několik dní už potácin v tom,

že mám zařizovat jako miliardu věcí,

předstáčit svoje podkásty,

byla dělat v opravovací notebook

a nevím co, tak ty si našestí

se chopila tady tady systematické práce

a ti za to díkuji.

Já jsem ráda, že to mu říká,

že je systematická práce,

to už nikdy asi neuslyším,

že...

Pro někoho je systematická práce

to, že nádohr mali tři screen shots,

OK, pro někoho je to prostě to,

že vytvoří několik stovek

z celových tabulek.

S funkcami a s funkcí,

nezní, koliké obrazovka mi,

takže...

připravám se jako v nasa v podstatě,

tak chceme jít hradat na té dotaze.

Jdeme na to. Tak dobře.

Jakou podle vás

nosí Patrick Nacher obyčejně velikost?

Napadlo mě XSL, aby v tom moc neplaval?

Mhm.

No, vonotera,

já mám pocit, že chlapské velikosti

vůbec nejsou jako SML,

jsou, jsou i vlastně jsou, máš pravdu.

Ale nemájí to 3638

a nemájí to svoje,

který já se furt v tom neorientu,

pamatuju si Martinový velikosti kind of.

Ale vůbec to nedává smeslme,

jiný samozřejmě u Košil,

jiný u Obleku, jiný u Calhot,

kde mají vždycky i pas i dílku.

A já vím,

že mám pocit, že u Martina

je to teď nějak jako

30-30,

že si myslím, že se to takhle dobře pamatuje,

že mám pas i dílku...

To mě přijde málo,

30-32 nebo něco takového.

30 vím, že bude,

ale 30 možná dvá búny na dílku.

Takže, si mám Martin v pase 30 a na dílku 32,

tak Patrick nacher má

tak zhruba minus 10.

Patrick nosí

záporné velikosti.

Podstatě jsou to velikosti

matematicky naprosto

neurčitelné.

Ale naštěstí exista děcké HM-ko

a tam si každý najde to své.

Třeba prostě tročko s vězdíčkami

s mouzem.

Já mám spustu třeba,

když Patrick...

Já měl takový světřík

s vězdíčkami.

Ale

když Patrick

chce nosit

formální oblečení

třeba dosněmovny

a nemůže prostě nosit ty měkiny s mouzem.

Kde vám to se,

že nepodle mě možná...

Tak se to nechávašíť, třeba?

Je to na svrním pohodu,

už jsem takouze.

Jsme fakt zlít.

Já se vlastně děvím,

že dostatka nikdo nepríšla

s takým tím hrozně šejmujete

Patrick'a za to,

že je malé, ale možná tím,

že on je v tom ano, a je tu prostě

čurák, tak to vlastně

nikomu nevadí.

Jako, že bysme takhle šejmovali

prezidenta.

Ty jsi chtěl si říct Petra Pavlá,

který je v tom hradku,

jako poblečených samozřejmě, ale

prostě, ne, jako to nejde, ale

tam není co, tam skutečně

není co.

No, já jsem myslím, že nás práve neposluchá

moc fanůšku Patrick'a na šerej,

tak už bysme o nich asi vědělej.

Tak jsem vlastně milé překvapená,

že tyto je jako námidky

vůbec nechodí.

Protože víš proč, já jsem myslím,

jako můj pocic Patrick'a nehré ten,

že to je takový ten

malý heizl, který vůbec nic

neumí, jenom prostě píští

a je to strašně votravný.

A takový můj pocic Patrick'a na chrá, a myslím,

že to je jako přenosný i navíc lidí.

Já jsem si teď za dívalo na to, že máš

rozně flawless plaid.

Fakt jo, jak jsem si rozdrápala z té alergii.

Ne, ale prostě...

Jsi rozně poženala marketu.

Asi jo, a nemám brajle.

Tak to, ty to sní koho hledáš.

Já jsem tady.

No, já totiž

je třeba, jako nad ním definitivně

zlomila hůl ve chvíli, kdy

řevan je podle mě food

nestraník za ano. On vlastně

není jako

plnotučnej član ano.

Já jsem trošku kokot, ale nepriznam to na polu.

Přesně, což mám přijde, ešte

jako debilnější, že on vlastně

vse v občas, když se mu to hodí,

tak se zaklíná tím, že on vlastně

není člen ano.

Ale zároveň, pak jako když

oni se ho ptájí na takový to,

tak on tohle to jako

používá jako argument, ale

zároveň teda jako není schopný

vystoupit a říct,

hele, tak já budu nestraník

za nějakou jinou stranu, nebo jako

při tom hele, zase abysom přiznali

kredit, on byl hibatelem

takového toho, milostivého léta.

To, že se vlastně

ušlo mě odpouštěli

nějaký ty šílený poplatky exekutorům

a myslím, že leto se to bude dít znová

a má to dokonce bejt,

když mají odpouštět nějaký šílený

penále lidem, co dlužej, na sociálce.

A myslím, že bylo už je loni,

že pokud máš jako, pokud dluží sociálce

zdravce, ale práve

se zapojíš do tohohle programu

a dáš teda ten závazek, že splatíš

jenom ten dluh, který tam máš,

tak oni ti odpustí to penále,

který kolikrát byvá šílenější,

než ten realnej dluh. Což ano,

uznávám to je velmi záslužná činnost.

Ale musím tam říct to, ale

mluha děla trošku více pro osvětu, protože

já mám pocit, že stejně

se o tom mluvilo třeba jenom v naší bublině

a úplně to nedoteklo prostě tam,

kdyby to těm lidem realmente pomohlo.

Hele jo, tady

také píšu nestraní kza ano,

takže to také... My jsme

otázky vás o morachce neskatil.

Jsme velmi, jako politické.

No, tak jako vlastně já sedivím,

že jsme v té minulí epizodi vůbec nenarazili

na tohle, toto je má už, jako...

Na Patryka Nacheda? No, na Alejo.

A vždyť už je to každému půtna?

Vždyť už je to každému půtna.

Stejně je to úplně jedno,

protože teď koncu, když udělají

tak v příštím

v příštím vlbách zvolí bobyše

PSPD, který to se všechno zruší.

A všechno telefonu mi pošlou do prdele

a bude to jenom horsší

a jenom horsší.

Ale myslím, že na topi pivo a výnoce

se hat moc nebude stejně.

Půjš, barátos, hursak, pofide.

Píšu, bude to.

Dobře, pojďme na další dotáz.

A my jsme teda...

Takže, jakou velikostnou sípatrik na chvíře?

Podobně esko.

Ale on je také

masíčkova.

On má kým prsa docela?

Moups? No moups, přesně.

Menboups.

Tak on má takový to,

že potřejence šeršího,

ale pak to není trošku pandánu.

Takže potach na terabanta dělenu dvěma.

Na takové toho hadráka

jak měl vrchní prchny.

Tak jdem dál.

Dobře.

Co byste dělali,

kdyby vám bylo znovu 20 plus?

Tak jsou mořeně,

že na to vypadáme za prvý.

Takhle, já bych si šlo požrat, protože bych neměl nějakou co venu.

Takže to bylo neuvěřitelný,

jak jsem choděl každý den.

Nebo mě na tom vlastně tolik nefastinují to,

že jsem každý den chodila

jako večer někam ven.

Mě na tom fastinují, jak jsem to ufinancovala.

Kolik peněz jsem taky jako brala?

Pojďme si říct, Markéto,

kolik rád si realně,

za sebe platila drinky v baru?

Hele, jako

já myslím, že docájo,

my jsme točiš s tehdejší mojí spolvidlící a kamarádku

chodili do jedný naší oblíbený kavárnej kavárno baru.

My jsme pro to jako se děli každý večer

a mě nesmeřel jeden čas

rozně oblíbený Martiny s vodkou.

A to jsme prostě pili.

A fakt, že byla taká děklama, Martiny baby?

Možná jo, ale jakože

že my jsme zbond, tak to zkusí.

A mě to pak jako je to strašně chudno,

podle mě si to musím někdy dát,

protože už si to jako nepomatuje.

Možná to bych to mohlo zkusit

v tom Mariotu na tom Times Squareu.

Tamto neznaj.

Tam jsem si říct, že jako osmopoly tam přece.

Aha, a jo, vlastě.

A hlavně už je to jedno, protože ve chyli,

kdyby tu poslucháte, tak Markéto,

už tam nějaký ten drink pije.

My jsme úplně také v budoucnosti.

To je hrazně dímný.

20?

Jako, jestli bych něco trá dělala jinak?

Takhle, tady je otázka, jestli.

Jem je znova 20

a mám tu zkusenosti.

A nebo jste s tam třeba můžu vrátit

a něco prožít.

Hele, já mám vlastně hrozně hezký

z pomínky na všechno, protože když by bylo 20+,

tak jsem byla čerstvě na fajnou,

v Praze, a bylo to super, bylo to na jednou

prostě prahá, bo proti Chomutovu

potkávala jsem se strašně zajímavýma lidma,

neměla jsem ty kocoviny

a bylo to vlastně takový

hezký, jako možná, už mám z pomínky

o tom, že je, protože jsem staroba.

Ale...

Já to vidím podobně, já jsem přesně měla

po 20, že jsem se vykaštala na školu v Brně.

Definitivně jsem se přesťoval do Prahy,

tady jsem měla ty kamarády, bydlala jsem kamaráda

a pracovala jsem v televizi,

měla jsem tedy tady s měny

a tady jdem volno, takže ideál v tom věku,

že jo, a přesně

furcem někde jako Kalila,

furcem potkávala nový lidi

starostný život.

Měla jsem jako peníze, tak nějak,

že jsem s tím prostě vyšla.

Vždycky to nějak vyšlo záhadně.

Vždycky někdo tu flashku koupil.

Vždycky to nějak záhadně vyšlo,

že jsem uplatila nájem,

zaplatila jsem si tady svoje večířky

a zároveň jsem si vůpřed na sebe koupila dričko

a to bylo takový, jako že mi to stačilo,

vlastně.

Tohle tenka na to bylo spíš HM Koneš Kos.

Tak, přesně a...

Já jsem se teďka byla v Kosu,

takže...

Vlastně to bylo jako fajn.

Samozřejmě, že v té době jsem futbila

v postatě non-stopek do někoho nežčastně zamilovaná.

Měla jsem tam nějaký jeden

vztah, který se pak rozpad,

protože jsem byla úspěšnější v kareje,

že než dotičný.

A tak dále, tak dále, jako že to bylo

takový, přesně ve znamení těch,

jako marnej zamilování

do vlastně marnej chlapů,

který se to vůbec i konest.

A bylo to jako zábavný,

v té zamilovanosti, v nějakým

takovým tom hrozným, jo, rájíců,

v takovým tom, prostě, řežíš,

Maria, se mi napíše, nebo napíše.

A hlavně tím, jak nejsem se...

Jak nejseš jako staroba a nejseš

kolíná, tak furt někde chodíš

a potkáváš se s novými lidmi a je to

vlastně strašně cool. A hlavně takovým

předodmyslám do té Prahy, předte se

zbudit, zase, že jo, tak je

vlastně je to takový,

tohle ten velký svět, asi já nevím.

Já jsem přesně povedl takový ten

svoj pocit z té doby, který jsem měl

hrozně ráda, že, jako jsem

v té Praze, dělám tu práci,

ale vlastně, jako nemám pocit

takovýho toho,

jako, že byla ubyta tím,

že chodím do práce, že to bylo

takový takový pocit, jak kdybych měl

furt prázdě, ne, každý den se děje

něco jiného, a je to hrozně zábavný

a dobrodužný, a že vlastně ráno

nikdy nevím, co bude večer.

A nikdo tě nepsal, na to

nemám čas, nebo musím se podívat do

kolendáře. Nebo prostě hlídám děti, nemůžu

volé to na to, a bylo to takový prostě všechno

to jako jelo, nějak.

U nás se tedy v radu říkalo, že kdo nevisílo

hned po parte, tak jako nemůže

slo sobe říkat, že je moderátor, tak všichni

jsme to absolvovali, ale já to nechápu.

Já kdybych teď kaproklala noc, ašla ráno

vysílet, tak já tam dostam infarct za tím mikrofonem.

Já jsem ty vole přesně, já jsem pracovala

v té televizi, a bylo to, že třeba

po přesměny si prohodili směny, a já měla

vody 11 i do 11.

Takže, že jsem skončala v 11

večer, a pak jsem měl to prohozenou,

aby protože kůle něčemu, a tu

jsem začínala vše stráno. A já

místo kráva, abych se jakošla v těch 11

okamžetědomu spát, tak samozřejmě

jsem třeba ještě šla do baru, když jsem

spát ve dvě, a už v šest sem musela

být jako nastoupená zase na směně.

Jako dneska si to absoubně,

jako já jsem nad dnešek ty vole,

já jsem pod louhy doby,

šla zpát jako po půlnoci, já jsem nějaký

výno, a zbuděl jsem se

v půl osmí, což jako

není tak hrozný, že to je prostě

podle Oury mám asi 6.30

hodin z pánku, což jako celkem

jako v pohodě, je to miní, než můj průměr,

ale ty vole, jako celý jeden

jsem prostě praštěná palicí, a už to

nedávam ty vole. Hele, já jsem tam to,

že tedy jsem vysítila lapisniške

od 7 do 9, a hrozně

frčila ta beer challenge, že máš

vyklopit, půlitru, pivá, na ex.

A my jsme se to všetně natáčili, a mě to

přešlo strašně jako výborný,

já to udělám v rámce toho vysílání,

ale už tehdy na mě pofungovalo

mnohem silněj, než výno.

Tak to bylo takový jako,

rozumíš jo, jako hrozný,

pane bože, ještě, že to nikde jako

není, protože to musel by ho hrozný,

ale jako zpíš taková tam nevědomost,

nebo jako ne, neviem prostě

a nemáš jako vůbec žádnou z odpovědnost,

a nikdo na tebe nikde nečeká,

a je to jedno, tak fajn.

Neby mi se tu otázku nemysle,

ještě, jestli by jsme třeba něco změnili,

protože já,

jehle, teď úplně budu mluvit

jako nevětší kluše Evrio, ale vlastně ne,

protože když se to vezmu kauzálně,

tak úplně všechno, co já jsem jako udělala,

mě vedlo tam, kdy jsem teď,

a já jsem teď hrozně hepi.

Jako možná, že kdybych vopravdu se v tome

kdybych pala, tak bych možná možná

dala mňšanci některým jako čůrákům,

se kterým jsem se až moc jako se...

No jo, Jenže, kdyby se neměla pak

to zkušenosti ma čůrák,

věděla by se, co je teď pro tebe důležitý?

Takže, ano,

jasně, že jsou nějaký malý věci,

nebo nějaký prostě,

že jsem měla několik takových dívnejch

jako přátelství, třeba s některými holkama,

který prostě jsou spětně věděno

úplně jako totalně nemocný,

jako přátelství.

A tak, ale jako ne,

asi bych nic neměnila.

Je to takové období, který musíš jako prožít.

No.

Ale jaká fakt, kdy jsem se...

Já jsem na těm dneska přeměšla, kdy jsem projíždila teotázky,

že prostě,

kdybych přesně neuděla tu séri rozhodnutí,

když tu chylo mi je to přišlo,

že jsem s to mohla rozmysleť trošku jinak,

tak já bych prostě nepodkala Pavla,

nepodkala bych tebe,

nezyskala bych ty zkušenosti, kterým mám

a jako tak asi

jako jo, jak říkášou,

jsou tam takové nějaké epizody, který ve mři mě nikam neposunuli,

a kdy jsem se třeba fakt zachovala

jako debil, nebo jako píčo.

No, jasně, samozřejmě.

A jako pár věcí mě trošku, jako serel.

Ale to já si myslím, že to k tomu věku patří,

že já to těž potom si pamatuju přesně,

že už mě bylo nějaké chtěch

v okolo 30.

A měla jsem jednu kamarádku, která byla

o nějakých 6-7 let mlčí, než já.

Tohle to, že

ona se vlastně chovala

ke mě, tak jak já bych se bývala

chovala taky před tím a pádelety, ale už jsem byla dál.

A na jednou miti její jako některé výpady

a se reakci na určitý situace

přišli úplně jako

what?

Že ona u mě třeba nějaké čas potřebovala

jako bidlet.

Víš, že vůbec ji nenapadlo mi zatřadat

nějaké peníze, nebo takhle.

A ja upe, jsem s nád tím pohřeva, říkám,

do prdele, jako

mě vlastně nechci, ale srdem,

že mi to ani nějakou nenabídne, takový tohle nechceš.

Já bych se asi pošla na nákup.

Ale po tom,

jsem si najdou instantně spoměla na to,

jak já, přesně v tom jejím věku,

jsem takhle bidlala u svýho kamaráda v Praze

a taky mě to ani nenapadlo, samozřejmě.

No a tady tam střed,

ten tě dovedek, k tomu,

že vlastně si v tom věku se chovala

jako debil v určitých věcech,

což by si dneska neudělala.

Ale proč je to k tomu do prdele

k tomu, že jdeme ze 20-30

taky vlastně i spoločensky

tak nějakéto tolerovaníší,

že se chováš jako idiot, než teď.

A taky víš, co z náme

x, jako příkladu, který tepecky takový

takový, jako high school, sweet heart,

jsou spoluprstvě dlouho a tak,

a pak jdnou zistíš,

že máš krizi středního, když je tě 30,

což je docela brzelo,

a máš potřebuji, že se potřebuješ

vodžít věci, který nemáš vodžitý,

jako já jsem s tím vlastně, ale

co by mě mrzelo, kdybych měla třeba něco,

na čím jako furt, jako přemýšlem

a to sem myslím, že jsem všechno už

jako vodstranila s těmi lidmi,

jsem s to vyříkelá a dobrý.

Já maximálně mám to, že jsem se opravdu

třeba v některých situacích

neměla být na to lidi tak hodná,

možná, mnoho krát možná

po sobě až moc nechala to lidi šlapat.

Ale tak zostě to nějak...

Jo, jo to rozhodně, no, ale jako je fakt,

že přesně když takhle

vždych jako 15-16

a jim těch 30

a už se jako prožili vlastně všechno,

ale zároveň, ty prostě

v tom obdobíme se 20-30

jako nejvíc, jako měníš,

a ty vlastně teda potřeba

ještě někdo, kdo se bude měnit

stejně s tebou, už musí být hrozně těžký

jako, třeba někomu to opravdu klapné,

ale podle mě mnoho hry ne,

a pak v tom 30-30 jsou te lidi na jednou

každej úplně jako jiný, úplně jiné.

A je to přesně, a na jednou

že hledali, prostě

prcali s lidmi, ze který můžu by nestka

si ani nedali jako ruku,

třeba nepodle ruku a tak, ale prostě

je důležití si to opraví, protože pak přesně

ve 30 ti si najdeš toho partnera

a výžiš, že nepotřebuješ nic dohánět,

že už se to jako všechno zkusila,

výžiš, že nemá cennu zkoušet

tady volet toho bedboje, protože

už jsme tam byli několikrát

a je to lepší, než potom

si v těch 30 říkat, ty vole, já

jsem to ještě úplne zkoušila, jako

nemích ich last,

aku bitcoin a včas o prodej

a SPF-ko

SPF-ko, ty vole, přesně, SPF-ko

bych tam dala velmi hodně moc

protože prostě my jsme se to rozveděli pozdě

jako závedim dnešní generaci zéd,

který to prostě aplikujou všechno od 20 na sebe

našli jsme vyhrali genetickou loteria,

vyhráme skvěle, takže v pořádku

chtěl bych říct, že to byla první otázka

a už jsme je na 20 minutach

proč nemáte rády ratku Třeštíkovou

nějaká osobní zkušenost

mno

mlčení

tak já začnu, to máš služitější

hele, já jsem se s nikdy nepodkala

takže nevím, jak je to člověk

já jenom říkám, že jako SPF-ko

mi nic neříká a přijde mi to

jako strašně přecenovaný

to je všechno

já to mám služitější

já jsem vlastně

sradkou měla jako první, jako bezpor

virtuální, ešte v doby, kdy ona už

možná ešte v doby, kdy ani ona

nevydávala knižky

a já jsem tuplem nevydávala knižky

nicméně to bylo tehdy, že právě

jak na Facebooku mně jako s Tomášem

hrozně jeli veřejně tených

stách a bylo to takový

to veřejný prostě

tak tam se pak objevila nějaká

fotká ratky z zedřív

kdy ona zřejmě zniknila nadvolenou

jako taková nějaká

kaintofekospolečnice nebo něco

hrozi se u toho rozhořila diskuse tehdy

a lidi byla jako zlý samozřejmě

a já jsem tam tehdy napsala

nějaký komentář

kterým jsem se jako asi jdu

nebo nedotkla, ale jsem prostě jenom napsal něco

že tady v té debatě chybí už jenom jako bohorák

a ona mi na to napsala, že teda

najkaždej stojí o můj názor

a nějak jsme si tam vyměnili pár takových lezpráv

no a pak se stalo po určití mojí poznámce

to stane nemusíme úplně nějakou

jít do detailu, že

vám je zablokovala tehdy

a vlastně i Tomáš mě zablokoval

a pak na jednou z třich stalo se řadka

knížky v motu a vopadlet

později z třich a vydávám knížky v motu

což je taková situacija

pak přesně jsem mě vopčas na něj někdo ptál

nebo měkní třeba do konca i přirovnával

a takhle já jsem vodní četla

to prší moře

což bylo vlastně před bábovkami

a to jsem mi jako moc tý bylo

to musím říct, že jsem vlastně

byla až překlapena, jak to bylo dobrý

pak přišli bábovky

a to jsem přišetla si za dva dny

a je to stršně čtějová knížka

klapla a vůbec jsem nevěděla

co se tam dělo

a vlastně potom

když jsem se o tom byla s dalšími lidmi

tak jako že to je moj pocit

z toho

jak voda píše, že píše stršně čtějové

má jako talent na toto napřesat

tak aby vás to bavilo

přesně za chvíličku

ale že tam třeba

na mě až moc postav

nebo moc záplet

že nějak tam něco pro mě

tak jak by to bylo

abych z toho byla jako vyndana

a zároveň

mě má teď konzablokovanou

i na instagramu

a naše společná kamarádka

jedna existuje

a my jsme se tak lidí k jiní potklené na jedný akci

a tam jsme se spolu i tak nějak

bavili večer

prohodili jsme pár jako vět

a dokud jsme mám jednu společnou fotku

spolu

a jako osobně vlastně

s nemom

je to jednou takový to dívný ve vzduchu

ja jsem uspokojena

máme tady dotaz

kdo vás inspiruje

hele, já jsem se to tak v hlavě dala

do několikaroven

kde bych brala někoho

jako zvěřeního života

tak asi na první dobro

nevypálem

že to jsou spíše jako jednotlivosti

ale nebych mě říct jednoho člověka

tak je to Jennifer Lopez

potom co jsem veděl

dokument voní na Netflixu

a jak ona vystupuje

tak mě příjde, že to je prostě ženská

která fakt to má strašně vydřený

hrozně obdivujou

její jako pracovní nasazení

a celkově nějaký pohled na život

a kontekst toho je, že to pro ní muselo být těžký

a ne myslím si, že on je ten člověk

k se řekneš tak měla štěstí

a je pěkná

a hodně se toho vode příjí

tak ona se přesně narodila s takovéma těma všema

jako negativníma

záty, že má prostě toho

jako že na jednu stranu

americký sen

ale na druhu stranu přesně se narodíš

jako hispánka

a prostě že ješ někde

v Bronxu

a sež taková je jedna z mnoha

kterým to možná víde

alebo na tim, že

neunavitelná

a jako šla fut dál

tak to dokázala

no a to byla asi

možná smutný nebo možná ne

ale možná si to mění

jako s postupem času

fakt když se na tím zaměstě

úplně realně

kdy mě to skutečně inspirovalo

k nějaký akci

tak to stevy

jako moje holky, kámošky

protože když to tak ve mu

vidím Janu, vidím Albínu

že to jsou všechno prostě

jako pracovitý holky

který to mají hrozně jako vydřený

a zároveň myslím se

že všechno máme společný takový to

na Venex jsme prostě ve Floles

prostě všechno jako v pohodě

a pak u toho výna se pobřečíme

že jsme úplně v píči

prostě skládáme se z toho

ale spíšte takové ty fuck-upy

to je jako nebo hanka

a taky moja kamarádka

které je bličí kámoši jsou ty

které ti někdy viděli brečet

ale myslím si, že to je pravda

ale i takový ten hysterický brek

o tak, jak nevíš, že se směješ

nebo brečíš, protože ta situace už je tak absurdní

že fakt jako nevíš

a kolikrát, když já jsemře byl

řešela něco jako

zprací ve vztezí

cokoliv a kdy jsem se bavila s váma

tak mi to dalo takový

kurva vole, jako já nejsem tady v tom jedinečná

jako každý prostě řešíme jaký bulšety

tak jako to před se dokážu

taky ne, jako že sakrá

jako všechno je možný

tak to jako rozhodně, jo

že myslím, že se i tak nějak udržujeme

v takový týhle lačce, že nejseš

spokojená, ale v tom dobrém slova smyslu

a pak jako

sorry ty vole, ale jako je to Pavel

protože

on prostě má takový to

co já fakt jako nemám

jako že on taky má prostě obrovský

prostě

můžu práce přemejšu o těch věce

mnohem jsou ucitnější než já

jako že já fakt dokážu

to je určitě moje špatná

že jsem jako quick to judge

jeho, že mám prostě kratkový tým myšlení

a občas mi to ujede a rozhodně

mnohem rychlejíc mluvím než myslím

a pak je mi to trálí to

a je pro mě velký problém uznatu chybu

vždyš to je taký to memíčko

když musel být zácevý chybu

a máš tu inhalátor před se vůpne

ale prostě, když to udělá

tak jako nejenom, že

já si voděm nemyslím, že jako je míň chlap

ale nebo pak, jako

v měch očích totálně jako vyrosté, jako člověk

protože je to prostě hrozně jako dospilí

a stokrát jsem je to jako

potvrdilo, když já třeba s ním o to

vždyho se úplně kroutím

tyhle mám dvěrášku, že prostě

fakt nechci toho řešit

ale pak si těm, že to bylo úplně zbytečný

ta obava, protože

co ti ten člověk jako může říct

jako rozhejde se z tebou, no a se ne, ty volat

k tomu povídáte

a je spíš takový pěkný

jako vidět

jak se s těm jako perouty jiní lidi

samozřejmě, že vupčas jako vidím někoho

zvěřením život, tak mu se fak něco

jako poveder, řekám si ty volaté skvělí

to bych chtěla taky

ale jako tady to moje blízké okolí

a víme jako, že jsem plně nejvíc

jako všťastná, že mám kolem

sebe tady ten kruch teďka

se kterým je to jako fantastičký

no protože já bych si připel jako kráva

k tomu mě na tě řekne

tak jsem zase povýšela po pátí za rok

ale mám tady 85 klienta

a já tam budu sedět a řekat si

tak jako vážně si mám stěžovat

na to, že jsem jako nešťastná

v té práce, co dělám

tak to bych se připel jako kráva

no, jako mě třeba

vůbec, obecně

v tom letom všem hrozně pomohlo

takový to, že to, že někdo je úspěšné

nebo to, že někdo je krásné

vlastně něk neovlivňuje

což prostě v občas máš

takový ten pocit, jako, že se některý

holce řekne, že je hezká

a tedy jednou máš pocit, že to znamená, že ty nejsím

nebo jo, v tom letom

je to, že by vlastně

když jsem si to dle uvědomil

tak mi takové celko věstrašně pomohlo

a zároveň

ty jo, inspirace

já budu asi úplně ešte i brtrapnější

protože...

Řekáš roditě?

no, ale třeba jako je fakt, že mají roditě

kdybym vztahu, protože náši jsou spolu

ty vole

teď je to

třicet

pět

třicet sedům letom

let

třicet sedům let

což je jako wow

a zároveň

jako jasně, že tam byly ups and downs

pomatuj se to z dětství, když se hádely

a rozhodně to

jako bylo v občas

na hnutí

balely se tam nějaké kufry

a třískalo se hrancem

ale

jako mě na tom hrozně baví

že v něj vlastně mají vystromanostinu

vysokou školu

a vlastně clyžovou pracujou

v temelíně a jsou v nějaký komunitě

lidí, že

ale jak ta máma vlastně dělá

jakoby v uzovkách na ženskou

nejé úplně jako typickou

nebo má obor, kterým

čebe uténiní úplně jako typická

škola prostě pro ženy

tak tím jako

nevím jsi tím, ale prostě

že mě hrozně baví vidět u toho táty

jak vunkní má takový ten přirozený respect

že to není takový to, že on by kni přistupovat

jako to je ta ženská krámi

tady voledou má uklízí a vaří večeři

ale že

jako z něj cetím takový to

ta máma je skvělá, ona je tak chytrá

a jako dokáže tolik věcí

aby prostě lepší ženskou životě nenašel

a to cítím jako celý ten život

co to vidím, todle

a čím jsem samozřejmě starší

a vidím do těch vztahů víc

a tím víc to ho vážím

protože vím jak je to služitím

a je to jako náročně jak svyněžel

takže to nějaký lidi spoludali

37 lety je jako neuvěřitelný

a nevícám poce, že to spoludal jako rádi

a že jsou takové víte, které

mají ty svoje záleby

spolu furt nějak dokážu

fungovat jako spolu v tom životě

jde svoje už jsou spoledom tak zezvyku

takže to je vlastně inspirace

a pak

velký kliš je

Milade Horáková a Františka Plamínková

protože

to jsou přesě takové pioní

riky toho feminizmu u nás

a čkoliv Milade Horákovou

si každý spojí jenom s tím procesem

a s tím odcouzením a takhle

tak prostě ona se tady zasazovala o rodiní právo

o nějakou jako mnohem větší

rovnoprávnost, že jen Františka Plamínková tuplem

a to jsou prostě ženské

které v době kdyžili

dělali něco co je vlastně

až možná v dnešní době jako viděno normalně

že oni to dělali už před 100 lety

a v tedy by to byla odvaháno

jako že tedy to byla úplně jako

prostě že vlastně oni tak strašně

moc předběhli svojí dobu

a mě to strašně jako přijde inspirující

a jako neuvěřitelní, že i na vzdory

tomu vše muši to, co se v okolaní děl

tak prostě to dokázali

ale to jsme převedl na to

a vlastně takovéte lidi

které přesně prokázali nějakou

osobní statečnost

ve chvíli kdy nemohli vůbec nět získat

ale jenom jako stratit

což přesně ať už to byla válka

nebo komunizmus nebo něco

tak já vám proto jako obrovský respekt

a fakt říkám, ale ve dva cedě bych ti možná řekla

to bych udělala to samé

ale dneska tyhle já nevím

kdybych prostě byla s Pavlem, měla malé dítě

a přišel za mnou prostě někdo ať ho schovám

já tyhle nevím

takhle řekla, že ano udělala bych to hned

ale prostě ve chvíli kdy

v tom prostě

dvojej totálně nejbližší lidi

tak je to prostě těžký

minimálně bych to přemejštala

a to je úplna nejvěžší schoda okolností

protože já jsem zrovna dneska natáčela

epizodu svýho podkáz to co víde

no prostě zejtranou

to je úplně debilní 24. jok

jedno to víde

a zrovna tam mám neznámí hrdinové

jako češi, který pomáhali

stále internet

a lidi, které se neví

a jsou to češi, sami, které

státu Izrael dostali

takový titul, který jsme nezpravedlivý

mezi národy, což je od nich to ocenění

právě tady toho, že nezištně

během holokoustu, jako nežidi

pomáhali těm židům

a je tam přesně chlápek

který bydlel kousek

od terezinského geta

a po nocích tam pašoval potraviny

jakože on dokonce si od nich nechal udělat

kde má, kde má, jako

tu židovskou vězdu, aby

když tam z ním a věznima nepoznaly

a prostě jim tam dodával

kila, nějakého jídla

aby tam ty lidi na tom byly lípio

pak je to prostě chlápek, který

schoval v jednom táboře

nebo schoval kind of, jako v Buchenwaldu

na jednom baráku, asi 900

židovských kluků

který vlastně tak jako vodlifroval

od takového toho velkého schromážení

a toho kam je vojně posílel

když si prostě zachránili od toho, aby

jo víš, tak výdle

asi vo 4-5 tam

mluvím

který je prostě nezjištně, to prostě dělali

protože jim to přeřilo jako správní

v tu chvíli, jako

báu, prostě

jako ještě vodebředlo

toho už vážněho tématou

začal mi ho si kůži

tak to nestěhne

můžeš nám koně dolajit

jak jsme o té rodině

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

když mluvím

Já teda se mě啦 docela

Protože u nás na základce v od třetí třídy existovala jako výběrová jazyková třída, kam jsem se teda dostala.

To je snakeblá na základce.

Takže jsem byla jako třetí, čtvrtá, pátá, třídě. Na základce jsme byli jako že jazyková třída, což znamenalo, že jsme opravdu měli angličtě nosnat tysi třikrát týdne nebo něco takového.

A dokonce v rámci toho jsme jeli v nějakým mojí čtvrtý nebo pátý třídě na zájst do Anglie.

To my jsme byli taky.

A autobusem pěkně a trajektem.

A trajektem a zpátky do letím tunelen.

No, přesně.

No jo.

Jako bylo to nejvíc samozřejmě a do dneška s tomom zážitky.

A to bylo mojej první, jako, mojí první historijní pobit, protože oni nás to ubytovali v nějakých rodinách.

Ale ten já jsem tady rozuměl úplně hovrností, kde je samozřejmě.

Ale z toho vznikle to je nejlepší historky.

Já jsem se teď udělal na reklamo, já jsem napsela knížku, která jsou nejintimně a jsou to takové lety moje zážitky, jako s děctví a z mládí.

A tam přesně vodom píšu jednu kapitolu, jak jsme jeli do Anglie a bydleli jsme prostě u rodiny.

A teď přesně jsme vystoupili z toho autobusu.

A teď pro každýho se přijela nějaká ta jako rodina.

A my s mojí kamarádkou na děou jsme prostě byli v rodině pana Marijho.

A pan Marij přijel v takovém starym Žigulíku.

Všechny přijeli takovým pan Mercer som.

V sedašce, což mě přišlo úplně dívný, bude myslili, takhle neměli.

A ten si měl úplně nějaký záchoty v steku a bylo to prostě...

No nic, a přivez nás jako domů.

A teď mě přesně jsme neuměli říct ani hovno, nerozuměli jsme ani hovno.

A vodce nás něco ptál a najdnou tam zaznilo chips a my.

Jo.

Z čehož pak vlastně vyplenulo, že nám dělá hranlky k večery.

Což byla jako dobrý, ale myslím se, že nám předná se pětlí k chipsu.

Takže tam pak vzniklo milion takovéhyle úplně debilních těch,

že my jsme opravdu neuměli říct ani větu.

A hlavně ještě ten brický přízvůk, že jo.

Jo, ano, ano.

Ale zase z toho do dneška máme zážitky a fotky, jak jsme byli v muzeu Madame Tuso.

Ty byli myslili, že všechny měli úplně stejný program.

Přesně, a teď je to prostě, jo.

A teď prostě nů, ta nů tej polední, pocejný u toho.

A prostě London Bridge a všechno toto jako.

A do dneška jste vlastně pamatují.

Máte se tebíť milionáře, který u nás nekon nebylo.

Samoře jsme rozmělíme takovým klíčovém, jako slovům.

Ale jako kdy se nás zeptala ta náhradní mamiňka, nebo jen se tak mi...

A ještě se stidíště mít strašně.

No, přesně všechno.

A pak já si pamatuju, že jsme se stratila ve Stretfordu.

Sme tam měli výlet, protože se tam narodilo Shakespeare.

Shakespeare, jo.

A oni nám dali neprozřeštelně rozchod.

A já jsem se dala ještě rozchod z toukám,

všechno, když jsme tam byli,

že jsem někam podívám sama, protože jsem má úplně jdeme,

nebo prostě byla jsem já.

Prostě ti bylo 11 nebo kolegyža.

No, přesně.

Takže jsem absolutně se stratila.

A teď panika, a teď nemáš ten telefon.

Teď šílený, no.

A já prostě a teď někoho jako zeptej.

No, ale to nebylo, že nemáš telefon,

protože řidi o rodiště nedle,

protože nemáš telefon, protože ještě neexistoval.

Ano, já jsem s náprdním mobil v 9. třídě.

No, já taky tak nějak, no.

A někoho jsem se zeptala,

říkala jsem asi gloup,

nebyl něco takto vího.

Tak je teda ukázali kudy,

a jako okej, někdo padlo to dobře,

ty vole strašný, strašný, pané boře.

Ale byla to teda hrozná pravda.

Ale to si vím, jak je to hustí,

že přesně, jako tedy bylo normální,

že vod vezeš prostě bandu dětí,

který jo mý ani kvákno a blizky.

Někam.

A tam jim dáš jako rozchod, ty vole.

A čeká, že si těti děti,

když byl tím trajektem,

tak tam prostě byl jen obchodu,

že jo, a největší natření,

protože po státě poprvé v životě

jsem byl jako v ciseně bez rodičů.

A tady prostě táta mě dala jako sebu,

asi 60 liber.

A teď ještě říkal,

Marketo, Libra,

stuji 60 korun,

prostě pořádně si jako rozlišel.

To strašně moc měl.

Nezmíš to utráct,

po státě jsem to nesměl utráct,

tak který byl takovej

elf, nebo co to bylo.

A ta tuška stala dvě libry

s motu. A teď

jsem si to koupila u tý pokladny,

vylezme ven. A pak si brátka spoměl,

že v tom obchodě chce ještě něco.

Tak jsme se tam vrátili a já do takhle

a v ruce mám tuto ušku.

A teď si uvidím, že nemám ten lístek

od toho.

Tak si si koupala znova.

No, ale protože jsem přišel

tý pokladně, že jo, a teď já

ale já už

jsem to jednou platila.

Samozřejmě, když se řekneš po malu, tak ti bá víc rozumět, že jo.

Ano, nestalo se,

takže jsem znová, protože zaplatila dvě libry

za posranou tušku ty vole. Mě tam takhle hrozně serval

naše angliště náška, protože

já taky naši medily asi, protože mě úplně

jste i zážité, tak já si 60 leben. A přesně

uvidem se, kolip to je, to nedí korun, a to je

60 korun. A já jsem to zase

přemrdila na nějakých, protože

tak když přijdeš do kina, jak tam máš takový

ty fochy s těma různímá

bombónama. Tak

jako za prví, jsem to viděl po prví,

že je tam toho tolek. A za druhý, když jsem ba malá,

tak jsem byla furt strašně nemocná

a měl jsem hrozně přísnout dietu. A teď

jsem se zrovna trefila do toho, kdy se mě jako neměla.

Takže jsem byla fakt o tání mý vel na piku,

že který potřejmí všechno. A my se tam koupili

bombóny. A tam to bylo samozřejmě na tu váhu,

do toho kevímku, když jsem zapaděl asi 6 liber.

Ty povrstě do prděle, teď 360

korone koupí doběl.

Já chci se se to furt přepočítá, ale teď

bylo. A ty tam přeslá to učitelka, a dál mi

v tom autobuse, před úplně všema

dokázání, víš kolik to stálo,

víš jak museli vaši šetřet, a to já tam

brci břečila. Zdál jsem do toho řížel,

protože víš, že vysobáre, který mi ani nechutná,

protože jsem mě viděla, že

jsme tam měli lidem autobusem a

já jsem měla Čerství

koupenou okopírovanou kazetu

spolského trhu

z Modern Talking.

Takže my jsme s mojí kamarádkou nadjou

prostě seděli těch jánojím 10 hodin

nebo jdělo v tom autobuse.

Měli jsme mojí Volkman a posluchali

jsme prostě sherry, sherry, lady,

a pak právě ještě jsme

to nejvíc nechápu, jsme cestou,

ty volejku, že cestou

autobusem nabíraly

nějakou školu v Havířově.

Takže jsme zbuději celit do Havířova

a pak jsme to prvě jeli jako do Anglie.

No ale chlapci z Havířova

velký dobrý.

Každá jsme si tam hnedka našli okam žitě

svího. A manta. A manta.

A pak jsme s ní malo skutečně

jako trávili ten čas, což

znamenilo to, že jsme

když jsme byli v muzeum Madame Tousseau,

taková tátrakce, která tě jako provezla

nějakou historii Londona.

Tak já se sešlo s jednou takovos

Ondrou z Havířova do jednoho taksíku,

on měl takové ruky po Koloramen,

co bylo nejfakým víc.

Takže se to stálo

a byla se nejvíc sharelady v to chvíle.

Já se šipam to na můj totální gastrofejl,

kdy jsme přijeli do nějakého,

že my si tam byli, jsme nějakého hostelu,

že jsme nebyli u těch rodincelům dobu

a jeden večer jsme s nám byli hostel,

když jsme s nám byli u anglickou snídení.

A my ten první den,

že tohle chceme anglickou,

že jsme nikdo nevěděli, co to znamená.

Lí tam nakýdají prostě ty fazole

v týrej, či tu máš s tvoji jako

já teď miluju.

A jsem říkala, co se s tím mám počít,

a máš ty klubá si ojčka,

takže to nikdo nesežral.

Pak jsme se všechny jako sraběh

na druhý den delý,

kontinentální, která byla pevohovně,

se stává nějaký upečený toust

Ježiž, já si povodu, jak Pan Marý

nám dělal snídeni a udělal nám tě tousty

a teď nám to namazal máslem

a dál nám normálně jako výběr,

že jsme měli takové posipky na to,

že prostě to byly takové výtej, jak se dává

tady na dord, že ho taková ta barevná reji,

že prostě sladká,

tak tohle oni si tam jako si pali na chleba

a já si do dneška po to, jak jsem pak přijel do domu

a naším jsem to vyprávila, jako, že

něco úplně neuvěřitelné.

Málí krabičky, který si můžeš koupit

a z nich si prostě si pat na chleba

na ty barevní, sladký věci

a jako, proč prostě tam nebydlíme?

A přesně, a já jsem taky byla fascinovaná

protože jak oni moc nevaře,

tak my jsme taky fordustávali hranouky

smažení filé, teď ty věci

a přišlo mi to nejlepší, jako,

dneska bych to nechtěla, jako, dneska tam jí,

než a dáš se jako fordusty,

jako jedin fish and chips,

ale v nějaký mišelincký restauraci idealny.

Přesně, protože nám na každém rohu ty vole.

Přesně, ale jako.

A na borou marketu, chopitlně.

Ale jenek, no.

Ale s to angličnou, hle, já jsem měl hrozný šestíne učitelky.

Já taky teda.

Tak na gymplu naše třídní dokonce

měla v mě nejpobět, že učitele

z kláštereckýho gymplu je lido Ameriky

a Američně měli do klášterecké,

což podobně musel být super zábavný prvně.

Bohužel teda pidváčů, neviem co na to říkal.

Naše třídní tehdy byla ve třídí,

která vypadla k z nebezpešených myšlanech

z dvědů hostry.

Říkala, že bez prdele tam měla holky přesnácti.

Tě hotný, říkala, že tam chodili klucy povstřelení prostě.

Ona im musel dáva ty propustky na záchod,

chodili přes ty bezpešnosti rámé a tak.

A ona byla hrozně hůstá.

A my jsme to na gymplu měli rozdílené.

My jsme měli jako gamer

a pak jsem měli konverzace.

Tak gramateka absolutně nikogo nebavila,

když jste nepoužíváš jako před budoucí čas plíst.

Když jsem to poůžel na posledy.

No ale střídní jsme právně měli

konverzoci a ona měla to,

že ona nás jako neznámkovala

a jenom nám dávela body.

A jedinej pořadovej chodní

byl, že nezmíme říct něj z Česky.

I když jste říct něco

jako spoloužákové, nebo ho posle do prdele,

tak přesne si Pema to říkala,

tak mu neřekni, jdi do prdele,

tak výšek se to řekne anglické,

a ona ok, tak to jsem neviděl,

že seš na to maš takhle dobře.

Ale to byl jako superprincip.

Druhý byl, že my jsme to měli

vždycky rozdělené, že když byl poslech,

tak to nebyli takové ten nůvnice většení,

jak se pustíš, ale ona nám pošla písničky.

Ty vole, my jsme to měli úplně stejně,

to je hustí, my jsme přesně měli

na základce tu skvělou paň učitelku

jako jazykový trídě,

která nás zvlado ty anglie

a pak jsme měli na gymplu

a dostat úvěřitelný množství slovíček.

Mě to říkali rodíče,

když jsem na tom gymplu byla,

že mám slovní zásob,

měli nějakou učebnici,

každý kapitole bylo slovíček.

A my jsme to učili, braná z toho zkoušila

a fakt jsme to měli hrozně moc.

Zároveň přesně, když byly

tyto cvětšení,

tak nám pouštila písničky,

do dneška si pamatuju,

že nám pouštila

message in the bottle

a byl laveň.

Našetřidí pozor,

ta byla víc jako badass,

takže ta nám být pouštila gangsta rap

ale vlastně ona to dělala hrozně dobře,

protože jak to pí o d,

je prostě těžký na poslych,

protože můjí to zřvou

a černojská anglištěna je trošku

specifická, jak to výslovností

tak je kod těma slovoma.

A po prvě jsem jsem připala fakt,

jak to tá ní kráva, protože

nerozumíš jako nic.

Ne máš český slovíčko, anglický slovíčko,

ale my jsme jeli,

že máš v obrázek nebo jakou situace

a ty to popisujš.

A když nevíš, jak se to řekne,

takhle je přesně Cambridge dictionary.

Že máš prostě slovíčko v anglištěně

a máš o vysetaný zase v anglištěně.

Díky tomu, já tady třeba spustovit si

na autě vymek se řeknout anglické,

nemek se řeknout český.

Já třeba si do dneška zase díky tomu pamatuju,

tak se bylo to ten náš český překlad,

který my jsme tam tehde dál dohromady

u té písničky, ale tady to

mi hrozně jako pomohlo, protože ona byla

fakt skvěla, i k tomu,

že já jsem vlastně tehdy

doba MTV,

tak já každý den přešel prostě ze školi domů

a pustě já jsem si MTV.

A tam prostě anglické písničky

jsem to jel ve velkým

a pak už začel internet,

takže já jsem si vyhledávalo teď

se těch písniček

a tam to měle blbě vždycky.

Tam to měle vždycky blbě, to je pravda,

ale nejdřív ty písničky na tom MTV

a potom postupně

jako seriály

strašně pomohli

a dneska už vlastně mám pocit,

že angličina je pro mě

téměř stejně přidozená řeče jako Čeština.

Potom všem sledování

těch všech vole filmů, seriálu, tiktoků

jako prostě vám pocit,

že nevám problém rozumět.

Samozřejmě, že ne.

Já se pánu to,

že jsem si ten gra ptala,

protože hrozně fračeli Black Eyed Peace

a bylo dong funk with my heart

tak jsem si ptál, co to je jako funk

a brom vysvetlala, no to je prostě proto,

že mě nemůžu říct fuck

tak se prostě pomohli tímhle

a ten kontext byla jako fascinující

a pak jsme jedno uměli za štrt roku

takovou jako minimaturitu

kdyby s těch témat, co jsme probrali

jsme se nome vytáhli témat

a měli jsme to mluvit

kde prostě tam hral nějakou roli

Unstein a prostě ježia už

fuck jako nevím, ale bylo to strašně

ale bylo to tady hodná prdela

a ona mi dala jedničku, protože já se mi faktycky řekla

hrozní obná.

Respektive, já jsem vlastně přiznala,

že mám v tom trošku mluhu, jako pomatoucit

jako řekal jsem něco vesměstu, pomatoucit,

že tam hral roli, ten, ten, ten, ten, tenhle prezident,

tenhle vědec, nevím jak to úplně bylo

protože jsem je to pletest tímho filmem

ale protože jsem mluvila anglický,

kterou vodu, já jsem si viděl, že vytáhla

Feast and Holidays

tak jsem chtěla mluvit

vo Hello Wienu, ale

popisovala jsem Valentín, prostě, což bylo

v kontekstu toho, že je to svátek zemilovaných

a svátek mrtvých, bylo jako

byli z toho docela vtipný, jako situace

a tehdy mi to ještě hrozně dalo, protože

my jsme museli povědětí povědětí udělat

překlad do Češtiny

nebo, jo, ano, do Češtiny

a mohli jsme se vybrat, co jsme

s doporučených věcí, a nebo co jsme chtěli,

když ti to schválí. A já jsem tady byla

protože jsem bá ve Štrtějáko, byla jsem intelektuál

tak jsem se moře byla fascinovaná orvele

milovala jsem to. Tak já,

že s nám farmus výřad a ještě protože

jsem to četla v Čeště, tak jsem se řekla,

ještě to bude hrozně jednoduchý, protože ten jazyk

je takový úplně jízy, hovno vole

tam jsem teprv zjistila, jak si ten Český

řekla, ten uděl úplně láž o plážu, protože

ten originálny mnohem je jako složitějíc napsaný

a ještě já protože jsem byla kráva

tak jsem se nepodívala na všich těch

dvacet stránek, co jsem měl a překládat

ale na jaký první říkáme, a to by je neduchý.

Jenže jsem tam měla nějakou sekvence, kdy ty zvířete

zpívají tu budovatelskou píseň, a je to v nějaký

staro-ongličtě, kterou já jsem nemohla

nikdy najít. A vlastně ty slova

jsem přišla na to, co to znamenám tím,

že jsem se to fakt četla hodně na hlas

až ti docevakne, co to je, tady asi

jako ze slovo.

Ale jestli mi to něco na učilo, tak

přesně se nebát něco říjíc,

když nevíš, co to je, i když je to gramatické

blbě, protože podle mě, nebo

aspoň z mojej skušenosti nikdo na světě, tě neřekne.

No tak to se župlá kunda, to se řekla gramatické

blbě. Ne, každý bude vždycky strašně většnej,

když budeš mluvit jako, já chtít

po vás pivo,

tak budu prostě hepe.

Mě se to jednou stalo, ne, že by mě jako

vyloženě jako opravovala stílem

ty krávo, máš to blbě,

ale že jsem byla

v Barcelonie a protože se jako učení

španelsky, asi dva nebo

už možná tři doky, tak jsem tam jako

se snažal mluvit španelsky a

že jsem jednou nějak přesla

dotíka várny a říkám, hele já,

si chci dát tady to kafe a tady to věc

sebou a nějak jsem řekla

nějak jsem to řekla blbě, nevím, chtěl jsem říct

jako parajevár, nebo prostě jako,

že to chtěl s bou. A ona mě nějak jako

už nevím jak, ale něco mi tam opravila,

ale nebo to taky tím stílem jako

se blbá, ale jako, hele, zpíš řekni

tohoto. A to to je milíce. A mi to vlastně jako

překvapilo, protože do týdo by to nikdo neudělal,

tak to bylo dobrý, a jenom by chtěl

říct, že máme 53 minut,

jako odpověděli jsme na 3 otázky.

A to bylo velmi možný.

53 minut?

Jo, 53 minut.

Zašli jsme ale v celou zlo to, ne,

a já mám, a já mám, a já mám, a já mám

skrínčot. Dobře, takže Angliščina

prosila, skoukejte se hlavně na filmy

a seriály v oryginálně s anglickými

titulkami, nic víc vám nedá víc.

Geomorky úplně nejlepší, protože

mluví strašně moc rychle, používají slang,

používají spoustu, jako referencií.

Takové chydiomu prostě, ano.

Přesně tak, takže jako ano.

Přesně to s písničkami, protože vás to bude bavit.

Přátelé, jsou strašně jednoduchý třeba v tom letom.

Ale tam je hodně frázových sloves,

což mi ale tehne hodně jako pomohu.

Dobře, pojďme dál.

Mám to už nějakého prioritizovat, nebo

stvou děláme dva díle.

No také, ale víme.

Tak třeba, když nás to nebude bavit, tak jsou toho nezastavíme.

Dobře, nejvíc bezár žena

Českého prostoru.

Hm.

Hele, za mě to

Simona krajnová.

Plus Olga Lounová.

Jo.

A pak tam jsou takéto objektivní píči,

jako že je hamplová, kovářová a

to asi nemá smysle se na tom zasekávat,

se myslím.

Ty vole, kde ještě bezár?

Mně vopčas dosť

dívně na mě

na mě působí

cokoliv co dělá Ewa Burešová.

Je takový můj.

Myslíš, že ještě s forajetem natočila ten

video klip ze středověk, kdy ona je tam

vytířivou, no.

Ok.

Dobře, půjďme dál.

Hm.

A počkej, tež nám zbyvá nějakých 10 minut

do fríčásti.

Dobře, tak já prioritizuje.

Dení rutina, ohledně mentální

hygiene, jako máme, se nás ptají.

Tak to jenom jasný.

Tak řekni.

Já se snažím každý den

jít s pandičkou

na procházku do lesa.

Až okruh, co má nějakých 6 km

a to je jako velký

dobrý teda.

Protože, jdeme, ona si běhá,

já jsme jako sama, mám

sluchátka a

budící posluchám podkávsty, nebo nějakou hudbu

a je to takový, jako pro mě děcky

jako instantně úplně

všechno můžu nechat

a jdu si prostě

v okolo nás běží koně,

nebo tak, je to hrozně jako příjemný

a přemeštou mi se

když jimtální higienou.

No tohle já si takový, jako co dělám každý den

vlastně.

Hele, já bych to možná rozšiřila

toho tásku, protože

nebo takhle.

A už jsme se u toho, dalších 50 minut v prdeli.

Tak nám dolej.

Hele, co se týče na takovém tom daily basisu

a bych to vstalo u těch anglicismů,

který vás teda neserou.

Tak, jako já mám

skone k tomu trochu jako

bihisterická, ale jdeme uvnit.

Já se nevím, já jsem si spoměl

na nějakou v típnou situací.

Mladí.

Jako, když mám pocit, že to na mě padá,

že tohle je hrozně moc a na jednou potřebuješ

udělat strašně moc rozhodnutí a máš pocit,

že to prostě nestihneš.

Tak je to, hele, tak je to nani žánej objefi,

jo, prostě se zastavy, trošku se prodejchat

a pak opárat se do návěstí říct, OK,

nabíš cesto na papír, co mi teď ka nejvíc

hoří a budu to podstupně prostě

odkrajovat.

A říct s tím, že to chce trošku jako rozvíjst,

tak já už přeměřnou třeba

poslední 3 díly, s tomom tady jak otvírat,

nebo ne, ale říkám se, že dneska je

na to roce dobrý set-up.

Tak je to nějaký, říkajme tomu

klidně vzletně návod na krize.

Protože toto víš,

já poslední měsíc prostě

se potýkam s tím,

že jsem zistěl, že mám vážně nemostní

hotatinka.

A můžu vám říct, že jako v tu první chvíli

a z hory ocholostí to bylo

asi dvá dny předtím, než jsme natočili

chmeleníci, kterou jsme pak dali na píky,

kdy to pro mě bylo

super náročný.

Už jsme se říkali, že si to ubec budem točit

a pak Luci je na konac řekla, že to možná bude

lepší, než to netočit.

A bylo, protože já jsem pak mohla

jít za tím nemostném tato, říct, mohle, tati,

my jsme udělali tohle, podívej se

a měl fakt rado, se říkal, to je užasný prostě,

budí mají rádi a tak říkám, jo.

Ale fakt mi bylo tak hrozně

jako blbě, jako, že

ty se dozvíš prostě tu diagnozu

a snažíš se prostě nebreče

tu chíli, protože tam je ten táta

a ty potřebaš byť trošku jako takotová

pro něj, jo. Ale vědělal jsem, že to jako nedám

jako, že taky to, jak je tě nejednou

mdlo a prostě prostě propadaj nohy

tak jsem nám sál, Pavlou,

jak to mi jako o kamžitě přijede do tý nemostnice

a pak jsem pamatil, že

jsme šli na palačák a já jsem fakt zašla jako

nejak breče, ale žovat, taky ty se s toho prostě

potřebaš jako vyřovat, jak je tě prostě

hrozně blbě,

kde na to jste přijeli vy,

k nějaký náš inner circle

že se dáme se pod grub a vlastně to bylo

jako,

jako jen mi byl býříc hezký,

jakim to bylo kontextu, ale vlastně jako bylo, jo.

Mě to blbí není bylo, to prdela, bylo to hrozně fajn.

Bylo to super, protože prostě

přesně jsem napsáhalé mi na hovno, děje se tohle

přejte za mnou, převe jste bubliny, ty vole

a prostě půjďme se vožrad, protože

prostě je to na hovno.

Ale jako, hle, prvně tam bylo

tolik highlightu, které já vlastně do teď

zpracovávám, jo, vystřeba, když ty se vodíš dělá,

tak jsme spouvení koupem brečeli, ty vole,

a já řekám do píči, ty vole, ty nemáš brečet,

a to je, když mě tě hrozně líto, a já, kurvá,

a teď jsme se tomu ešte, jako vlastně smáli,

že to je úplně absurdní situace.

A potom

se stala velmi dobrá věc,

když já se měla za teďkou na víkem,

jako si ho skontrolová, tak na tom je,

a byla, byla, byla, a byl to velmi taky

neutěšený, jako stav, kdy to bylo prostě

fakt strašní.

A sedím tam s Pavelem prostě na zahradě večer,

a jsem votupila, jako blázen, prostě,

že nemůžeš nejde smyslet, a nejen o mě napíše

marketa, a píše mi,

hele, bobynila jsem, že tady ke kláře,

přítám, tehdy a tehdy,

za to, že teda hrozně většiná,

protože prostě někdy,

že bychom pomoci a nabízejí,

tak já chápu už teď, že někdo nemůže říct,

jo, protože na to nemáš

mentální kapacitu, protože už si udělala

za ten den, nebo za ten tady ten tolik rozhodnutí,

že to prostě nejde,

a zároveň si připadá, že votub je to není,

kdy ty přece řešíš někoho jiného,

který na tom špatně, a ty se nemáš na co stěžovat.

Kláře, mimo chodem teda poutka,

kdyby jako pro kontext.

No, takže jsem šla k té kláře,

a vypšel jsem s tady nějaký

take-away-pointy,

který by mohlo třeba někomu jako pomoci,

jo, přeja tam přišla,

a my jsme se teda neviděli po prvě,

já jsem chní chodil asi dve roky zpátky,

já hrozně mi sedil, a tak jsem bá ráda,

že se se vidíme, a tak jsem to není

prostě všechno jako vysipala,

a s takovým těm, jako, že jsem vlastně

byla ekstro, jenom ji půjdám,

dozvodila jsem se tohle, tohle prognul za špatná,

a ona řekla, dobře, dobře, dobře,

cítím z vás, že s teďka všoku prostě,

že je toho nevás jako hodně,

a teď já jsem do toho měla

totalně panické záchvaty, že jsem nemohla dejchat,

a to je ona dobře, tak vás prostě uklidníme,

začli jsme dejchat,

a první superpoint byl,

když prostě, já jsem to všechno na ní nevolila,

a poříká, dobíte k teď, mi dejchíte z bubuka,

a jenom říkajte, co vám tam probů

vlává v té hlavě, kdy se nadechujete,

a tam zistíš,

že to třeba není jenom tasterost

od toho tátu, ale že tam je spoustavěcí,

tě třeba někdy napouzedí prostě serou,

a ubí rejti prostě energi

na to, co teďka prostě potřebuješ,

a ona říká, dobře,

vy potřebujete prostě plán,

a ten vám teďka řeknu,

tak, prosím vás,

takhle, možná nepotřebují

lidi pušvecky architek,

který se to dokážu sami naplánovat,

ne, jo, já jsem byla v takovém tom,

že jsem měl poce, že hodně tisíc za jíců,

a do toho jsem se prostě rozborečila

v prostředné, a bylo mi blbě,

a potřeba se jenom spát,

a prostě vůbec jsem nevnímala, co se kola mě děje.

První, co mě řekla,

že důležití se uvidomet,

že v tu chvíledy ty seš jako support

pro někoho, komu se děne něco špatnýho,

jako třeba to nemoc, tak ti řeká,

musíš si uvidomet, že ty seš jenom ta opora,

to nemůžeš zachránit, jo, i když by se jako chtěla,

a ona mi přesně říká,

já vás lidsky úplně chápu prostě,

abych asi si myslela to samý,

ale takhle to prostě nejde,

protože pak tě to vysaje,

a už pak nikomu nepomůžeš,

když ty budeš prdele,

tak řekala dobrý, tak si řekněte,

co jsem pro to udělala,

udělala jsem pro to, co jsem chtěla,

a no, udělite si prostě seznám,

kledně, nebo výhled na celej týden,

kdy se řekne, to je dobré,

když se na hodinu z iho přítelky dní,

a ona mi řekne, jak mu je,

abych neměl poce, že ho vopťažuju,

ať ho nechám odpočívat, blá blá blá blá blá blá.

A řekám, OK, OK, a řeká,

a když tohle uděláte,

tak ta psychika má ráda prostě stabilitu,

takže se potom můžete sůstředit,

že třeba samozřejmě potřejmě potřejmě

práci, potřejmě potřejmě

nějaký svůj vstách, nepotřejmě,

že se najíté, jako nepo něco.

A řeká, nynu ty se do něco,

jako nechcete, chcete jít z kámošku navínu,

tak běžte, a nevyčítte se to,

že je to jako, já bych teď měl řešit toho,

a ne, ty potřejmě ještě nějaký zdroj,

tak to prostě udělajte, nebo si kupte boty,

nebo já nemům každému dělá prostě něco,

něco jiného dobře.

A pak jako strašně důležitý věc,

který vlastně, až mi bylo

jako trapný, že mi to je nedoslo,

ale ty to prostě někdy potřejmě

jel, první byla,

že nebáce říct, co potřebuješ,

ale zároveň co nepotřebuješ.

Já jsem přesně řekněte,

pro co vám nechce mezi ty holky třeba,

a já řekam, protože já nechce,

aby mi prostě pláceli po ramenu

a viděla jsem tu líto z těch očích,

a řekal mi, to bude dobrý, protože akorabu bude čet.

A vna dobře, no tak jim řekněte,

já nechce lítov, prostě já to nechce,

já chce, aby jsme řekla, jaký si měla den,

když byla práce, blá blá blá blá blá.

A druhá věce,

potřehávat věci, který ti vysávaj energii,

a to můžou byť

toksické vztahy, můžedl výpráce.

A to by by čeknila dělat

v jakýkoliv situaci.

To je pravda, ale musím teda přiznat,

že tohle je takový katalizátor,

že jo. Strašné,

ale to je přesně takový,

takový ten zlomový okamžik,

jako vlastně nejdou ti to přijde jednoduchy.

A je i fakt, že já jsem udělal

a udělal mi to jako dobře.

A zároveň to bylo

přesně to, že jak jsme se bavili

soubezbem to, že tu chomele nic,

a říkám, ty vole budem,

mě to vlastně dělá dobře, protože se

bavit vojných tématách, nebem řešit nemoce,

nebem řešit prostě sračky, nebem řešit nejistotu.

Proste to, co všechno máš tý hlavě,

proč jako nemůžíš spát.

Hle to je jediná dobrá věc na těch strašných věců,

a tak je třeba,

ale je to podle mě dobrý náhled

pro lidi zvenku, protože

když tohle teď říkáš,

tak te lidi se to posluchají,

si můžu říct, ty vole,

jim nevrnou, jako co te lidi

jako řešejí.

Lidic, co sledujš na Instagramu,

lidic, co poslucháš v podcastu.

Jako zrovna se ten ček může

potýka s takovou sračkou,

lidi, o kterých vy si pak píšete na slaku,

ty vole, ty pen největší hovna,

možná zrovna řešej

úplně největší sračky svého života.

Hele, já na říkám, že my jsme svatými,

tady tak zdrbnem kde kogo,

a smějeme se Patricku nacherovi

a taky máme mástvou na hlavě.

Nebo Carlos, vám mohl třeba řešej největší

největší sračky svého života.

Je to jako důležité

nějaká perspektiva

nebo věc, kterou si má ček

připomínat, když

má potřebu někomu majt prdel,

když se třeba dokáždží vyronat s tím,

že si tomu člověku zrovna měla prdel ve chvíli,

když vám prožíval nejhorší,

jakou moment svého života.

Na tohle úplně zkvěla

scena v Jokerové s Joakínem,

když je tam to pod on your happy face

a pak you never get it.

To je prostě takový

hele,

jako je to určitě nějaký osobnosně

utvářící moment, kdy

si pak říkáš

možná, bych nemusela

a hned je kolá ma tolik hodí

na toliky a lidmi, ale zase na druhou stranu

jako nechci vypukadit, jako já chvíl budu

taková, tohle mluvi ráde u mojům prdel.

Ale třeba hele, já jsem teď

měla třesně takové jídle

jako dvojí moment, že vlastně v jeden

den jsem byla na naště vězá

naší kamarádku

v nemocnici, která má

teď čersté diagnostikovanou

autoimmunitních horobu, která je

fakt kurva nahovno ty vole.

A já byt najmístě, tak už

měkde na klondru, už jsem to říkala několikrát

s svojím blízkem, pro mě

ona neuvěřitelná, že to prostě dává, že je

statičná, protože ta nemoc, ať už je jaká

kole, tak jako se líb snáší, pokud

to nějak není vidět na vašem zevnějšku

ale zrovna tady je ta skurvená, vole píčovina

je taková, že prostě ty

votečeš, máš egzems, že hnusná

a ty lékt, ten lékt na to

znamená, že ještě votekliš, ještě

hnusnější a tak, a todle

tak těžký, jako zkúsný, kore

jako podle mě pro holku,

že já jí jako nekonečně obdivu

a tady jsem za ním byla v té nemocnicené návště

a druhý den jsem vlastně jel s váma

že ho státou

a prostě

takhle, já to tam dovisvetleme, to je jako další

věc, že

jak jsem mluvela votí potřeby

tak jako pro mě třeba hrozný

výstup s komfortu, říct někomu, že potřebu

z něčím pomoci

a teď jsem volužně potřebuval prostě do výstačku

i prostě vyšetřiněme nějakou proceduru

a teď jsem viděl, že marketa prostě vodíš do toniorku

a že bude přetáčet asi tak jako 500 000

milionov

svého podkásto

a taky píšu, přesně s tokrát jsem s tam omluvila

jako kledně mě pošte do prdele, ale potřebuval

a ona mi napisala nám, let mi čekit

dám ti vidět za dvě minuty

a to jsem padu, a tá do prdele

já mě to fakt víš co, protože

já to neberu jako samozřejmě, že mi te lidi pomáhaj

a je to asi po prvímem životě,

kdy já jako to lidi prosím, aby mi pomohli

s něčím, co je pro mě prostě super

důležitý

a zároveň

je to i pro mě hrozně zvolášní poce, kdy

já jsem vždycky

třeba co týče práce, jsem to vždycky dával

na první místo, že vždycky jako

já tam chci být profesionální

a nesmí se to na mě dotknout

a já to jak v odvedu, ale tohle bylo

pro mě tak důležitý, že jako fakt

jsem v situace, kdy nevím dne a hodiny

a je mi úplně uprdele, jestli se o mě jde

nebo jako, že se na něco vyserou

prostě řekl, ne prostě, já chci se být volestátou

nebo je to pro mě jako důležitý

a může to mě vši mě poliubit prdele

a no, je pravda, že já se to můžu dovolit

a můžu teda říct, že jsem tak strašně

jako vděčná,

že se to můžu dovolit

jak jako psychicky, tak jako tím

a pracovního podmínka má tak vlastně i finančně

že jako já se nemysle, že máme

špatný zdravotní systém

ale jsou to věci v okolo, který to jako

tady třeba

po který se prostě potřebuješ

jako postarád

a fakt mám takový ten pocit

říkám, ty ve země se stává

jaká jezokundativu

budu prostě tak jako v děši

ale já fakt jako jsem

ale toto je to sami co

ty si mi říkala mi, kolik měsíců

dřív říkal mojí kamarád

přesně to sami, který máte

ožice nemocný otátu

a říkal, já se nedobro

kterou mám pro platí pojiščov

na to je těch tisíc raček

dve stav člověka z budu a do budu b

být tam s ním starace vo něj

řešit prostě různých tisíc věcí

který se v okolo toho jako

k tomu pojí

co nevidíš prostě, protože

když jsteš ten jako au cider

ale jak měl to to malinko pronikneš

tak to prostě vidíš všechno

toto je prostě šílený

a právě tím, jak jsem byla

s tím tvém tátu a s tou štěpankou

no

no to asi nevidím, ona to píše

na instagramu, no prostě

taky dá jako jinou perspektivu

trošku tvým problémom, který ty máš

na jednou jako není tak strašně závažený

problém, že já letím do New Yorku

a nemám zařízený todle a bojím se toho

a možná se stany todle

je to vlastně jenom hrozný vtěch

za to, že tam vůbec můžu letit

a že si spolně mě nějaký svůj sen

a to mě přivedlo ešte k tomu

co jako je light

takže do těchla těch situací

jako že mentální

což samozřejmě se nedá aplikovat

na tohle situaci, ale takový těch

jako mň hrozných situací

tak výto, že já se dyskřikám co nejhoršího

se může stát

když prostě mám před sebou

to, že mám nějakou besedu

na kterou se necejtím

nebo se tká jiní z nějakým člověkem

nebo prostě kejvno na něco co si pak

říkám ty vlato se možná neměla děla

tak si dyskřiknu co nejhoršího

a tady zajímat druhý den už

to je super věc

možná takovou svatou trojce

tohle si říkám jako hodně často

co nejhoršího se může stát

pak si říkám

jak se budou cíti po tom co to udělám

protože já vím, že kdybych

prostě si řekla, jsem říkla říct

tyto tati, tak se na tohle jedno

vyšetření prostě dojdeš sam

a já podu na to pracovní poradu

ale jak se potom budou cítit

hrozně prostě

který bájdový jenom to čekání

je prostě strašně umorný

kod pro ten emocný lidi

tak já se s ním vyměním drby

a řekním, jak jsem se hlá nový byt

a co fotbal a blá blá

tak je to prostě pro mě nějaký kvalitý tým

a je to pro mě sem vřemnohem důložitější

a třetí věc

a to mi říkala paní

ale si toho jsem dělal rozhovor

taky nedávno

a ona je sociološka

ale hodně se zabývá emoce

ale bavili jsme se

o tom

jak se lidi třeba na sebe kladou právě nároky

třeba v té práci

a nebo taky jsou takový ženský

jako který třeba se realizu

ne jenom ženský, ale můženských je to typický

že třeba máš prostě přehnaně na klesenou

domácnost a ty ještě se na to pšná

jak máš vcídeno

jak tvoje děti jsou dokonali

a ona říká, a bychcela se v tu chyli

pak mě tam téhle ženský chodí na tu terapii

ale děti mám všichno v pořádku

já jsem neselhala jako žena

protože mám to, to, to, to

a ona říká, a kohotím chcete dojmout

a to, hele

mno to úplně taky korozonovalo

kohotím, jako chcete dojmout

máme vám tady, a je to hnusný

je to hnusný, no, ale je to pravda

ale co tyka, jako čekáš

ty máš dělat, aby ty se cítila dobře

a ne, aby to publikum ti zaplaskalo

ne říkám, jestli někdo

má ten pocit u spokojení

když bojeme mít vydrhnout tý barák

nebo když volne si jejich děti bůj

učit třej jazyky zároveň

a budem to se vládej

okej, to se se vracíme k tomu každý si dělíte

co chcete, ale jestli vás to v něče

neuspokujete a děláte to fakt jenom z toho motivu

že by to tak asi mělo byť

aby vy se měli po tom nějakou hodnotu

kurva, do prdele kohotím chcete dojmout

jako, jako nikoho to nedojme

naopak, jako spoustu lidí

to bude brát jako samozřejmost

spoustu lidí vás naopak

ještě za to jako vyhejtě

jako, co se tady snaží, tady ta prostě něco blá blá

a je to prostě fakt

jako, hele tohle je fakt

jako, že kdybym bylo 20 a posluchala bych se

tak si řeknout ty voce

to kecáš ty stará bábu

protože ještě prostě takové jako dípšit

ale, hele

mě ještě pomáhá jedna věc

takový to

je to v takových těch úplně banálních

jako přízemních věcech typu

přesně, vám tu procházku

s tou pandičkou, na kterou bych

každý neměla jít, jako chcí si splnit

jak 6 km u těch 10 tisík roku

a prostě dělá mi to dobře

jsou samozřejmě dny, kdy se mi

strašně kurvaná chce, ty vole

ale, ať už je to jakýkoliv

jakýkoliv pohyb, jako, že do běhat

nebo prostě, hodobr

a vždycky si říkám takový to

nikdy nelituju toho, že jsem

šla, vždycky lituju jenom toho,

že jsem nešla

hrozně pomůže mě jako nakopnout

abych to po pravdu udělala, protože

ne, do prdely nikdy nelituju toho, že

si šla do toho gymu, a že si prostě

šla běhat, a že si prostě šlo na to procházku

maximálně vždycky lituju jenom toho,

že si na toho ve finále vysrala

a toto je takový ten prostě tvist

týhlavě, který mi po každý

pomůže tu nějakou konkrétního

věce udělat

ale hlavně tohle mě aplikovatelný

na spoustu věcí

takový, že to máš jako jasné, já neříkám

o toho požádáve, jako to není vaše povenost

a pokud jako vnitřně už máte

poce, že už tu chyli, kde to domováte

se vám tam jako nechce, tak to

jako ne dělajte

ale zároveň jako

to se myslím, že skurvený covid

který jsem totálně nenáviděla

jestli mě něčemu naučil, tak jako

často se mluví o nějaký práce

na partnerských stazích

málo se mluví o práce na práce

na přátelských stazích

ale prostitím, že úspou nechodíme do školy

když jen jeden, tak to chce

tak nějakou péči, jako jo

chce to prostě se o toho člověka zajímat

a no tak si to jde toho kalendárně

já se taky připam jako dement, vole

protože mám prostě na home screenu

v iPhoneu prostě kalendář

který mi prostě určuje život

a spoustalí se me za to jako směje

že to by tady nějaká tablka určuje kde máš

být, říkám no ale

jako proč je to špatně

já jsem se to vybrala

a vlastně na 99% věcí

já nevím, provítkou doktora, na kterou jsme

jako nechce ale raconálně vím, že bych to jako udělat měl

tak pro mě jsou tyto věce už jako

tu plebnutnost, protože tím, jak já

po pravdu tu pozornost nemám dobrou

a jako nějak se s tím

snažím pracovat, i dávnom předtím

než jsem teda zjistila, že oficiálně asi

opravdu mám a DHD, tak

já bez těchhle těch se znamu

a těchhle těchhle od škrtávacích položech

bych absolutně nebyla schopná jako ničeho

takže já to prostě musím dělat

mojí tomu někde mýmu vnitřímu

švétskému architektu, který tam je

ale je prostě zadušený tím

mý velmi napiku, který prostě takhle funguje

protože prostě to tak jako hoděch živa má

tak vlastně to moje celou životní utrpení

že já někde v duchu

jako v hlouby jsem ten člověk

který chce mít ten systém a ten pořádek

ale vlastně to volí přebí

to v ostatní, co mi to jako nedvolí

takže to moje vnitří

já je dosť úspokojený tím, že asi jako

od škrtám ty věci sejdu se s těmi

leďma se, který má chci zařídím pro ně

ty věci udělám pro ně todle

všechno je to srovnaný, všechno je to v pořádku

a můžu jako večeríc spát s tím, že

dneska jsem to zvládl

ale potřebojuju přesně tady tedy jako systémy

tabulky, jako to důlisty

jenak jsem úplně jako stracená

i ve svojí hlavy a celko je v životě

a prostě to nefunkuje

ale ono tohle je fakt i první

co ti poradí ten terapeutu

který ti fakt říkne, ta psychika chce stabilitu

jinak prostě začne rajot

a tak byl by

jako jako my jsme pro nás, který jsme tím založením

spíš jako totalně nestabilní, že

když se mi nic neděje

tak mě ten chaos vlastně vyhovuje

to pro mě tak nějaký, já nevím, adrenalinový

nebo dobrý

ale tady když prostě fakty

už potřebojí se sutřeji na to, aby se jako fungoval

aby se prostě na jednou nevyplá

a nezostalo, že v postavě

musíš vlastně vynaložit strašní energie na to

aby se jako fungoval

a já se ti říkám třeba s tím New Yorkem

a když na něj je to strašně chaoticky

že on tak ho nedával to město

a já úplně vím, že to bude s těle s ním jítí mojí hlavy

že já tam budu úplně šťastná

budu tam v totálním zenu

protože to bude předstalovať

přesně to, co mě seděje v hlavě každej den

a bude to pro mě vlastně tím pádem úplně jako mýr

že jsem mezi svýma a takhle ten svět

má jako fungovat

ale to je přesně vano, že jako

já prostě

i když ten systém jako nemám

tak nějak vnitřně cítím, že ho jako potřebuju

a tohle je

teď jak jsem to teda

ještě si navíce potvrdila

že to po pravdu tak jako u mě

tak to je jako jediný

nějaký ten

já navík to říjí se

jako ten kořen nebo něco, co mě jako drží

u toho, abych se z toho jako nezbláznila

že o plus samozřejmě to teda pautka řekla

já vám te ante depresiva nechám

protože vy a spodinně musíte

vyčerpávat veškerou energii na to

aby se se potíkala s těma úzkost

a vám je takhle jako šílená

takže vy prostě potřebujete nějaký úklidnění

abyste zvládala ten zbytek

a to vlastně mě se strašně líbilo

jak vona to jako pochopila

jak mi úplně jako řekla, já to chápu

že vy to v týhle mám to takhle strašně šílený

nechme to tak, jak to je

Hle už tě nám proto do prdá

je dobrý tnatu terapy

protože tam pochopíte, že nejste blázní

a že nejste šílenci

já se pánu tou tehdy před těm má rokama

jsem tam sní řešela spoustu jako jiných věcí

malých hernejch, jako z dnešního pohodu

ale v té doby pro mě byly důležitý

ale jedna z věcí, kterou jsme tam vypíchli

bylo, že já prostě nemůžu spát

a fakt už jsem z toho byla úplně zoufalá

protože to fakt byl, jako když se prostě nevyzpíš

dlouho doby, tak je to prostě blbý

to ví všechny matky

a ona mi říká

no tak jako a nechcete si prostě nechat něco

na to napsat a mě to ani nenapadlo

ne, a já říkám tak přece

protože přece, že jsem sem nesla, že já nemám v sobě

když vůč nějaký medikace

tak jako jsem říká, tak to snad jako

když mi ještě nebylo ani na to v mesi

bylo 30 do přes tady zase leží do kapsu

ale hoch, ne připarám si tak, že

a ona říká

proč by se to neudělala, tak jako nikdo ne říká

že to byl je to brádo konce života

a ona říká, víte co

za prví nechala

nebo takhle o mě poslala psychiatrovi, kterýme napsal

nějaký úplně pen nejemnější antedepresiva

ale který má jako hlavní efekt, že fakt spíš

a říká, ta je nikdo ne říká

že za prví to budete brádo konce života

za druhý, a oni mají nějaký nájest

ale už jenom to vědomí, že je

berete, prostě za funguje jako

placabu, který vám může dovolit

spát, že ten mozek voblbnete

a proč to jako neuděláte, o?

Víte, že má člověk v sobě

vnitřního nádzka ty vole, který

furt vlastně ti určuje

že tohle by se neměla

tohle se přece nedělá

tohle se nesluší, protože nejsíš

spátně, aby se musá dělat, tohle

ale přece tam někdo jako se kýruje, že

jako ty se přece lepší než tohle

přesně, přesně, ale přitom, kde

bude tohle vyprávila kámoška

taky řekneš, proč bys to neudělala

ale prostě na sebe máš jako mnohem

větší jako náruky, a říkáš si

tak to snad přece

máš v hlavě všechny takové ty učetelestí základky

a všechny tady autory, kteří napadný

Mark, to vyrostate prošli bejditřej

na 20

a mě se jste strašně čůrat

tak pojďme to pauznout a potom se uslyšíme na píky

takže

pokud chcete tady ten super dípšit

poslouchat dál, který jsme bysme planovali

Vyžce nemůžete takat ty chodáce lidi

čekaj, že tam budeme říkat

jako v těpním věce

prosi nás budeme, tak já vám natýzu

co vám se třeba vyvovalo našich oblíbených

filmech, seriálech, restauracích

jo a třeba co máme na sebe

vzájemně nejradši

to bych chtěli potkat, to bych chtěla jako probrat

Historická, nebo historická

a ta holka psela, hysterická, historická

ok, beru, tak já důčúrat

tak základní skupino

mějte se a pokročila skupino

pikařská skupino

další dátka bude následovat

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.