Vinohradská 12: Zmizelý let MH370 (díl III.): Vraždil pilot?

Ahoj, tady je Matěj Skalický. Tento týden tím Vinohradské 12 připravil edici přeložených tekstů ze zahraničních médí.

Tuhle séry jsme pojmenovali zmizení.

Připravili jsme epizody o zmizelém letadle, zmizelém vojákovi a mizejících jazycích.

To všechno nás totiž zajímá a věříme, že vás bude taky.

Matěj Skalický

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Je to jedna z největších záhat v dějnách letetství, mohla by se ale konečně dočkat rozuzlení.

Blíscí cestujících ze zmizelého letu MH370 žádají obnovu vyšetrování.

Prý se objevili nové informace, kdy a jak se let MH370 vlastně stratil.

A proč do dnes nevíme, kde je?

Dnes je středa druhého srpna.

V minulém díle jste slyšeli.

Blayne Gibson je jediným člověkem, který se rozhodl pátrat na vlastní pěst

a podařilo se mu najít trosky letu MH370.

Teorii jednoho Newjorského publicistí je, že trosky v oceanu někdo nastražil.

Malajzíská policie prověřila každého, kdo byl na palubě.

Vyšetřovací tým nebyl schopen určit, proč letadlo zmizelo.

Bylo evidentní, že padlo rozhodnutí už dál neštourat ve věcech,

které mohli vrhnout špatné světlo na malajzíské aerolinky nebo tamní vládu.

Vyšlo na jevo, že vyšetřovací správa neobsahuje všechny známe informace o kapitánu zaharím.

Co se doopravdy stalo se zmizelím letounem malajzíských aerolinek.

Díl 3. Článek vydený v časopisu Dietlentik napsal William Langvíše.

Kapitola 5. Pravděpodobné scénáře.

Popravdě o osudu letu MH370 dnes máme ve spoustě věcí jasno.

Za prvé, to, že letadlo zmizelo, byl záměr.

Není možné si představit, že by výsledná dráha letu ve spojení s rádiovým tichem

byla způsobina kombinací lidské chyby a selhání systému.

Takže nešlo o závadu počítačem, okolaps kontrolního systému,

zmizení nezaviněli bouřky námraza, úder blesku, střec meteoritem,

sopečný popel, mechanická závada, porucha čidel,

selhání letových přístrojů, ani selhání vysílačky nebo elektroniky.

Na palubě nevznikl požár, kouř, nekontrolovaná dekompresse,

nedošlo k eksplozivnákladovém prostoru kezmatiní pilota,

k nějaké mimořádné zdravotní události k výbuchu bomby,

to zmizení nezavinila ani válka nebo snad samotná ruka Boží.

Nic z toho nemůže podivnou dráhu letu vysvětlit.

Za druhé, řízení letadla nebylo nikým sabotované ze strojovny

umístěné v předův prostoru pod palubní kuchyňkou

a to i přesto, že některé teorie tohle tvrdí.

Vysvětlení proč to tak nemohlo být, by vydalo na několik stránek textu?

Trasa letu byla prostě odkloněna přímo z kokpitu.

Došlo k tomu během 20 minut v čase mezi jednou hodinou,

jednou minutou ráno, kdy letoun dosáhl letové hladiny

35 000 stop, tedy přes 10,5 km nad zemí

a jednou hodinou a jedna 20 minutami, kdy zmizel ze sekundárního radaru.

Během této doby letadlo prostřednictvím satelitu

automaticky odeslalo pravidelný aktualizační signál své letecké společnosti.

Zprávou stroj obyčejně posílal v půlhodinových intervalech.

Obsahovala údeje o množství paliva, nadmořské výšce, rychlosti i geografické poloze

a nevykazovala žádné anomálie.

Satelitní komunikace letounu v tu chvíli očivědně ještě fungovala.

Není úplně pravděpodobné, že by se obapilo ti na akci předem domluvili.

Takže v době, kdy let MH370 zmizel ze sekundárního radaru,

byl jeden z nich buď paralizovaný, mrtvý nebo neměl přístup do kokpitu.

Civilní i vojenské záznamy primárního radaru později ukázali,

že ten, kdo letadlo obsluhoval, patrně vypnul režim autopilota.

Změna směru letu na jího západky, které došlo už v oblasti Jehočínského moře,

byla tak prutká, že jí někdo určitě musel prové stručně.

Kdokolik, kdo let řídil, pak umyslně snížil tlak na palubě.

V tu samou chvíli musel většinu, nely všechny elektronické systémy,

v letadle záměrně vypnout. Důvody neznáme,

ale došlo kvůli tomu k dočasnému předušení satelitního spojení.

Mike Exner, elektroingenér z boldru v Colorado

a současně důležitý člen už zminované nezávislé skupiny

pečlivě zkoumal dostupná radarová data.

Je přesvědčený, že během otočky v Jočínském moři letoun

vystoupal až do hraniční hladiny 40 tisíc stop.

To je přes 12 km nad zemí.

Během tohoto mané vruby pasažéři zažili gravitační přetížení,

pocit prutkého zatlačení do sedaček.

Exner se domnívá, že pilotovou snahou bylo urychlit effekt

vyvolaný snížením tlaku v letadle,

aby cestující stratili vědomí a zemřeli.

Záměrná dekompres se mohla být patrně jediným možným způsobem,

jak získat kontrolu nad letadlem plným cestujících,

které mělo být ještě hodiny ve vzduchu.

Na palubě by nikdo nepoznal, že se něco děje.

Tedy vlastně došlo by k uvolnění kyslíkových masek ze stropu.

Jenže masky pro pasažéry nebo letušky jsou vyrobené tak,

aby vydrželi jen patrnáct minut při nouzovém sestupu letadla

pod 4 km nad zemí.

Tři delším letu ve výšce 12 km by takové masky byli k ní čemu.

Pasažéři by během několika minut stratili vědomí a bezbolestně skonali.

Nedusily by se ani by nelapali po dechu.

Paluba letadla by byla tlumeně ozářená nouzovými světli

a mrtví by jen zůstali sedět připoutaní na svých sedadlech

s nefunkčnými maskami na obličejích.

V kokpitu je lepší vybavení.

Jsem čtyři dýchací masky, které jsou napojené na láhev

se z tlačeným kislíkem a vydrží hodiny.

Ten, kdo způsobil dekompresy v kabině, by si prostě musel jednou z nich nasadit.

Letadlo se pohybovalo velmi rychle.

Na primárním radaru se objevilo jako bezejmená tečka mýjející ostrof Penang

u Severozápadního pobřeží Malaysia rychlosí skoro 950 km za hodinu.

Nedaleko otud na pevníně je letetská základna Butterworth,

kde má malajzíská armáda flotilu stíhaček F-18 a radar proti zdušné obrany.

Nikdo otud, ale otečku na radaru nejevil zájem.

Oficiální správu o zmizení letu MH370 si ještě před jejím zveřejněním

vyžádali malajzíští letečtí důstojníci.

Podle jednoho z bývalých úředníků je chtěli přeskomat a upravit.

V části správi, která se věnuje malajzískému vojenskému radaru na Penangu,

je uvedena časová osa, podle které k aktivnímu monitoringu došlo.

Armáda údejně letadlo poznala a příseho, citují,

záměrně nepokusila zastavit, protože nešlo o nebezpečný stroj,

který by snad ohrožoval bezpečnost, integritu

a svrchovanost národního vzdušného prostoru malajzí.

Pokud ale Armáda věděla, že se letoun Vyhočníckém moři otočil

a zamířel na jího západ, zustává otázku,

proč v následujících dnech nechala záhranáře pátrat na špatném místě?

Přes všechno to drahé vybavení, kterým vzdušné složky disponují,

sél hali a svou chybu neuznali.

V rozhovoru pro jednu australskou televizi bývalý malajzíští

minister obrany prohlásil, když to letadlo nechcete se střelit,

jaký by mělo smysl posílat na horu stíhačku?

No tak za prvé můžete letoun, který je do té době jen tečkou na radaru,

jednoznačně identifikovat a můžete taky nahlédnout okny do kokpitu

a zjistit, kdo stroji řídí.

V jednu hodinu a 7.30 minuto ráno se lhalo odeslání pravidelné

automatické správy o aktuálním technickém stavu letadla.

Dnes už víme, že letoun byl odpojen od satelitního spojení

a proto neodeslal žádná další plánovaná hlášení.

Přerušit tuhle komunikaci můžete skokpitu letadla poměrně snadno.

V jednu hodinu a 52 minut, tedy půl hodiny po změně trasy,

let minul jižní část ostrova Penang stočil se do prava

a zaměřil na severu západ nadmalacký průliv.

Když letadlo zatočilo, mobilní věž dole na pevně nezachytila

signál z telefonu prvního důstojníka.

Bylo to jen jednorázové propojení, během kterého nedošlo k přenosu žádných dat.

O 11 minut později poslal dispatcher společnosti Malaysia Airlines

posádce textovou správu s pokěnem kontaktovat řízení letového provozu

v Hočiminově městě. Stále se domníval, že let MH370 je nad jihočinským mořem.

Správa zůstala bez odpovědi.

Po celou dobu letu nadmalackým průlivem byl stroj dál řízen ručně.

Dá se předpokládat, že tou dobou už byly všichni ostatní na palubě mrtví.

Ve dvě hodiny a 22 minut zaznamenal radar Malaysia'ské

protivzdušné obrany poslední polohu stroje.

Nacházel se 370 km severozápadně od Penangu,

držel kurs a rychle směřoval nad Andamanské moře.

Od 3 minuty později ve dvě hodiny a 25 minut

se satelitní přijímáč letounu na jednou znovu probral k životu.

Elektronické systémy zřejmě někdo opět nahodil

a tlak na palubě se vrátil do normálu.

Když se satelitní systém znovu vzpamatoval, poslal echo in Marsatu.

Pozemní stanice odpovědila, došlo tedy ke spojení.

Nikdo v kabině nemohl tušit, že v tu chvíli

si stanice obsala data, která později posloužila

ke stanovení prvního obloukového výseku.

Za dalších pár minut Dispecher zavolal přímo do letadla.

Satelitní přijímáč linku spojil, ale hovor nikdo nepřijel.

Datas in Marsatu ukázala, že právě tehdy se letadlo

stočilo směrem na jich.

Vyšetřovatele tuhle změnu směru označili za poslední velký obrad.

Stanovit přesně souřadníce změny trasy je pro jakékoliv

snahy najít letadlo plíčové, jinže nikdy se nepodařilo

zjistit, kde konkrétně k tomu došlo.

Světlo do téhle záhady mohl vnest indonejský radar

protivzdušné obrany.

Jinže přes noc byl patrně vypnutý.

Let MH370 v tu chvíli pravděpodobně už znovu řídí autopilot.

Je temná noc a letadlo míří na jich.

Kdo koli je v tu chvíli v kokpitu, je stále na živu.

Jde tedy o únos?

Taková je teorie, kterou oficiální závěrečná správa upřednostňuje.

Počítá s postavou někoho dalšího, kdo byl na palubě

a letadla se zmocnil.

Je to nejméně bolestivé vysvědlení pro všechny,

kdo byly té noci za něco zodpovědní.

Hypotéza o únosu má ale velké trhlyny.

Tou hlavní je fakt, že dveře do kokpitu jsou vystužené,

elektronicky zabezpečené a monitorované kamenovým

systémem, nad kterým mají piloti dohled.

Navíc mezi zaharího neformálním popřáním dobré noci

kuala lumpurskému dispečerovi a z měnou směru

doprovázenou vyřazením palubního transpondéru

neuběhli ani dvě minuty.

Jak by mohli únosci vědět, že se mají letadla

zmocnit právě v tu chvíli, kdy si ho přebídalo

řízení letového provozu ve Vietnamu?

A zároveň, jak by to udělali tak hladce,

aby ani jeden z pilotů neměl šanci vyslat nouzový signál?

Je samozřejmě možné, že by únosci mohli piloty znát

a tě by je pustili do kokpitu dobrovolně.

To ale stejně nevisvětluje, proč došlo

k přerušení radiového spojení,

především pak během manuálně řízeného odklonu

odpůvodní trasy na peking.

Obakny pli mají spínače vysílačky v dosahu prstu

a připokusu o převzetí řízení může být

ve stejně odeslán a spoň nějaký signál.

Každého pasažera i člena posátky navíc prošetřili

a posléze očistili tými malajzíských a čínských detektivů

za podpory americké FBI.

Kvalita policijní práce je sice spohybnitelná,

ale byla očividně dostatečně efektivní,

aby odhalila identitu dvou iránců,

kteří cestovali pod fališnými jmény a s odcizenými doklady.

Nesnažili se o nic horšího,

než získat politický a zil v Německu.

Je možné, že se do letadla dostali černí pasažéři

a schovali se ve strojovně.

Pokud se to stalo, mohli získat přístup k jističům,

jejich zchozením by odblokovali dveře kokpitu.

I tenhle scenář má ale trhlyny.

Uvolnění dveřních pojistek točiž provází hlasité k lapnutí

a piloti tento zvuk velmi dobře znají.

Kdořci by se museli dostat na palubu

uvolněním dveří strojovny v podlaze letadla,

pak by museli vystoupat po malém žebríku,

vyhnout se posádce i kamerám

a vniknout do kokpitu tak rychle,

aby piloti nestačili vyslat nouzové volání.

Není moc pravděpodobné, že by se něco takového povedlo.

Stejně tak nepůsobí věrogodně teorie,

že by únost si drželi jednu z letušek jako rukojmí

a tady dveře do kokpitu otevřela kodem na panelu,

aniž by spustila alarm.

Navíc, jaký by byl motív takového únosu

peníze, politika, publicita,

válečný zločin, terroristický útok,

naplánovat sedmihodinový odklon letu MH370

neodpovídá ani jednomu z těchto scénářů.

Nikdo se navíc k odpovědnosti za tento čin nepřihlásil

a to na ani jeden z motivů nesedí.

Kapitola 6. Kapitán

Zůstala nám tedy hypotéza,

že si cešlo o únos ale bez násilného vniknutí do kokpitu letadla.

Pilot se musel pomátnout.

Rozumě uvažující člověk by zřejmě spochybnil,

že by pilot spáchał sebe vraždu,

při které by zabil stovky neviných lidí,

jinže ono se to už v minulosti stalo.

Psal se rok 1997, když kapitán

Singapurských aeroliní Silk Air údejně

odpojil černou skřínku Boeingu 737

a nadzvukovou rychlosťí vletěl do řeky.

V roce 1999 byl zase let číslo 1990

aeroliní Egypt Air

kopilotem záměrně nasměrován do moře

upobřeží Long Islandu.

Všichni na palubě zemřeli.

V roce 2013 je několik měsíců předtím,

než zmizel let MH370,

poslal kapitán letu 470LAM

Mozambik Airlines k zemi letoun Embraer E190.

Zemřelo všechny 27 pasažérů i 6 členů posátky.

Dalším zaznamenaným případem je Airbus

společnosti German Wings,

který byl 4.20. března 2015

umyslně naveden do francouzkých alp.

I při této tragédy všichni na palubě zemřeli.

Kopilot Andreas Lubitz tehdy počkal na okamžik,

kdy si hlavní pilot odskočí na toaletu

a zamkl se v kokpitu.

Lubitz trpěl depresemi.

Pozdější vyšetřování odhalilo,

že se rok předtím, než s Airbusem

umyslně havaroval,

zabýval z mizením letu MH370.

V případě malajzízkého letu 370 je obtížné

představit si jako pachatele právě kopilota.

Byl to mladý optimistický člověk

plánoval se oženit a jeho minulost byla

zcela bezpozkvrny.

Nebyl to můž, který se upsal karjéřev

upadajícím od větví nízkonákladových

aerolinií, nízkých platů

a ještě menší prestiže jako Lubitz.

Pilotoval slavný Boeing 777

v zemi, kde jsou národní aeroliny

a jejich kapitání stále považováni

za něco ekstra.

Z toho důvodu je to jméno kapitána Zaharího,

které vzbudzuje obavy.

Varovné je už to, jak ho vykreslují

oficiální dokumenty.

Zaharího líčí jako zcela bezchybného člověka,

dobrého pilota a klidného odce od rodiny,

který si rád hrají s letetským simulátorem.

To je obrázek, který o něm vytvořila vlastní rodina,

i ale v rozporu s mnoha věcmi,

které byly evidentně zamlčeny.

Policie odhalila některá zákoutí Zaharího života,

které měli dát podnět k hlupšímu pátrání.

Formální výsledky policijního vyšetrování

nebyly dostatčující.

Oficiální závěry o Zaharího osobie zní takto.

Kapitánova schopnost zvládat stres byla dobrá.

Není známo, že by byl k něčemu apatický,

že by byl úzkostlivý nebo,

že by působil podrážděně.

Nedošlo k žádným zásadním změnám

z největního životním stilu,

neměl konflikty s jinými lidmi

nebo stres z nějaké situace v rodině.

Nevykazoval žádné znaky sociální izolace

nebo změny v návěcích či zájmech.

Přiskoumání kapitánova chování na záběrech

z letištních bezpečnostních kamer v den osudového letu

a vednech jeho tří předcházejících letů

nebyly pozorovány žádné změny v chování pilota.

Na všech záznamech z kamer vypadal stejně.

Upravený a dobře oblečený.

Stil jeho chůze, držení těla, mimika i způsob,

jakým mluvil, byly v normálu.

Tyhle detaily jsou buď i relevantní

a nebo v rozporu s tím, co se o zaharím vědělo.

Po rozhovorech s lidmi zkuvala lumpuru,

kteří ho bude znali, nebo o něm něco věděli.

Jsem se dopracoval k tomu,

že zaharí byl často osamnilý a smutný.

Jeho manželka se přestihovala do druhého domu.

Zaharí svým přátelům přiznal,

že čas mezi jednotlivými lety

vyplňoval bloumáním popráznem do mě.

Byl to příromantik.

Vědělo se, že navázal platonický vztach

s vdanou matkou 3 dětí z nich,

že jedno bylo postižené

a byl údajně posedlí dvěma mladými modelkami,

které poznal na sociálních sítích.

Na Facebooku jim zanechával různé komentáře,

patrně ale zůstali bez odezvy.

Některé z těchto správ

měli nesmělý seksuální podtón.

Jednou se například zmínil,

že jedna z dívek, která měla na fotce župan,

vypadá, jakoby právě vyšla ze sprchy.

Zdá se, že zaharí se tak trochu odpoutal

od svého drívějšího dobře zajíštěného života.

Zůstával, si se v kontaktu se svými dětmi,

ty ale už vyrostli a osamostatnili se.

Odtažitost a izolovanost

z věta sociálních médií,

které zaharí často používal,

mům pravdě podobně nezvěčila.

Mezi vyšetřovateli v letetské a spravodajské svéře

panuje silné podezření,

že trpěl klinickou depresí.

Kdyby byla Malaysia zemí,

kde se v oficiálních kruzích říká pravda,

pak policijní portré zaharího

jako zdravého až časného

může snad mohl mít nějakou váhu.

Malaysia je, ale takovou zemí není

a opomenutí důkazů tvrdících

opak jen dotváří obraz o tom,

že zaharí byl strápený člověk.

Americká FBI

provedla forensní analízu

dat ze zaharího letetského simulátoru.

Odhalila, že si na něm

vyskoušel letovou dráhu,

jakou nakonec zhruba kopídoval let

MH370.

Simulovaná trasa směřovala

na sever kolem Indonézie

a pak následoval dlouhý let

směrem na jich, který končil

potřebováním paliva

někde nad Indickým oceánem.

Malaysia říští vyšetřovatelé

tento letový profil počítaly

jen jako jeden ze stovek dalších,

které simulátor zaznamenal.

To je dojisté míry pravda,

jen že...

Viktor Ainelo,

inženír a podnikatel z města

Rounouk ve Virtyny,

je další z významných členů

už několikrát zmíněné nezávislé skupiny.

Viktor vytvořil rozsáhlou

významný z letu ze záhrího simulátoru

a upozornil na to,

co Malaysíci ignorovali.

Ze všech trás jejich

ždata vyšetřovatelé ze simulátoru získali

se tak, která přibližně

odpovídala letu MH370

lišila.

Byla jedinou, kterou záhrí neabsolvovali

jako nepřetržitý let.

Jíny myslovi, po vzletu

nenechal stroj leted hodinu po hodině

až do doby, než dorazí do cíle.

Na místo toho, začal letou

několikrát manuálně řídit

opakovaně, přehrával let

do předu a podle potřeby

ubíral palivo, dokud se úplně nevyčerpalo.

Ajnelo je toho názoru,

že zazměnu dráhy letu

Boeingu 777

je zodpovědný právě záhrí.

Vzledem k tomu, že se takovým

manévry na letecském simulátoru

nemohl naučit nic nového

ajnelo předpokládá, že

účelem simulovaného letu

mohl být pokus nechat za sebou

rozloučenou drobnou stopu.

S odkazem na

pravděpodobnou dráhu letu

MH370 ajnelo o záhrím prohlásil.

Vypadá to,

jako by simuloval simulátor.

Bez jakého koli dopisu

na rozloučenou můžeme jen

těžko odhadovat, co se

záhrímu honilo hlavou.

Tento simulovaný let nicméně

nelze jednoduše považovat

za pouhou schodu okolností.

V kuala lumpuru jsem se potkál

kdyho letitých přátel

taky kapitánem 777

jméno vinechám,

i on nakonec byť

nerát do spěl knázoru, že je za

Harry Vinen.

Záhadu zmizení letu MH370

vykreslili jako nějakou

piramidu, širokou v základech,

ale s jedním jediným

můžem na vrcholu.

Na začátku mohlo být

prí mnoho různých teorí,

vedli ale k jedinému závěru.

Říkává mi to celé moc smysl

a je těžké to příjmout, když

jsem ho znal. Je to však jediné

možné vysvětlení.

Nejednal ale přeci jen

za Harry podomluvě se svým prvním

důstojníkem Farikem Hamidem?

Za Harryho přítel odpověděl.

To je prosté.

Za Harry byl školitel, stačilo jen,

aby Farikový řekl, zajídi

skontrolovat něco do kabiny, a ten kluk

jít musel.

O možném motivu za Harryho činu

přítel tušení.

Za Harryho manželství na tom nebylo dobře.

V minulosti spal s nějakými letuškami,

ale co je na tom děláme to všichni.

Letáte po celém světě

s těma hle krásnýma holkama

za zády. Jeho žena to věděla.

Musíste souhlasil,

že tohle by byl k podobné

mušílenství dost slabý důvod,

ale má za to, že

za Harryho celkové emocionální

rozpoložení by příčenou být mohlo.

Oficiální správa, žádné informace

o zaharího trápiní

nebo trase na simulátoru

neobsahovala.

Když k tomu přičteme její technické nedostatky,

tak mohlo se jednat

o pokus něco ututlat?

V tuhle chvíli to potvrdit nelze.

Víme jen, že vyšetřovatelé

znali informace, které se rozhodli

nezveřejnit. Je tedy pravdě

podobné, že toho zistili víc,

o čem zatím nevíme.

To nás přivádí zpátky k osudovému letu.

Je teď snadné si

představit zaharího mýřícího

vstříc konci, připoutaného

v pohodlné sedačce v kokpitu,

obklopeného všemi těmi

známými přístroji.

To, co udělal, už nemůže vzít zpátky

a není tedy kam spěchat.

Už dávno

znovu vyrovnal tlak v letadle

a zahrál ho na správnou teplotu.

Stroj bzučí, jako by byl živý,

na obrazovky se promítají

krásné abstractní obrazce

a všechny tlačítka

u důmyslně podsvícená.

Je slyšet jemný šum

pravdícího vzduchu.

Kokpit je tím nejintimnějším,

nejbezpečnějším a tím

nejvíc osobním domovem.

Kolem sedmé hodiny ráno

v levo nad horyzontem výjde slunce.

Pár minut na to papresky o září

hladinu oceanu.

Je už v tu chvíli zahárí mrtv?

V určitém okamžiku

mohl znovu snížit tlak u vnitř letadla

a ukončit i svůj život.

To je otázka,

není to zdalekají jste.

Odborníci provedli simulace

vyčerpání paliva za letu.

Na základě jejich výsledků

existují určité pochybnosti,

že by nepilotovaný závěd letu

proběhl tak sprutka,

jak naznačují údaje ze satelitů.

Inými slovy je tu podezření,

že náraz do hladiny byl řízený.

Tak či onák někde

ve výseku sedmého oblouku,

který vyšetřovatele vypočítali

výkazatelitních spojení s letadlem,

dojde letadlu palivo

a selžou motory.

Následně se dostane do spirálovitého pádu.

Rychlost se stupu

nakonec mohla překonat 270 km

za hodinu.

Zdat ukazujících na prutké

k lesání před nárazem

i spodoby trosek, které našel

Blaine Gibson víme,

že letadlo se po pádu na hladinu

rozletilo na malé kousky.

Kapitola 7. Pravda

Pátrání po příčinách

zmyzení letu MH370

postupně ustalo.

Australané udělali co mohli.

Číňané už se chtěli pohnout dál

a začali cenzurovat veškeré

správy, které mohli rozdmíchávat

vášně mezi pozůstalými.

Francouzi ještě jednou

přehodnocovali satelitní data.

Malajízici si už jen práli,

aby to bylo všechno príč.

Na podzim roku 2018

jsem se zúčastnil jedné akce

ve městě Putrađája

metropoly Malajízie.

Před kamerami tam vystoupili

Grace Natanova a Gibson

společně s ministrem dopravy

Anthony Lockem.

Minister formálně převzal dalších pět kusů

trosek, které se našli v létě.

Byl nevrlý. Sotva promluvil

a novinářům neodpovědil

na jedinou otázku.

Prvou to naštvalo.

Té noci u večerě prohlásila,

že by to v ládě nemělo

projít tak snadno.

Nepostupovali podle protokolu.

Je to hrozné. Mělo se udělat víc.

Zasekli jsme se na místě

přede všímkůli špatné reakci letetstva.

Ale nikdo z těch,

kdo měli nějak zareagovat během

první hodiny odzmyzení nejednali,

jak měl. Každý alespoň

jednou porušil protokol.

Ani jeden člověk, který měl

nějakou zodpovědnost nejednal tak,

jak se od něj čekalo.

U každého to bylo jinak závažné,

a kdyby šlo o jednotlivosti možná to

není tak hrozné.

Jenže když se na to podíváte jako na celek,

tak je jasné, že každý z těch lidí

bezpochyby přispěl k tomu,

že se letadlo nikdy nenašlo.

Pokud zbytky bojingu

někdy někdo objeví,

utnetím všechny ty teorie,

které ignorují satelitní data

i fakt, že letadlo po odklonu

od trasy na peking několikrát

změnilo směr a zůstalo

ve vzduchu ještě dalších 6 hodin.

Ne, skutečně

za letu nevzplálo.

A ne, skutečně se MH370

nestal jakým si letem

duchu, který by pokračoval

v cestě a sám od sebe vypínal

a zapínal palubní systémy.

To letadlo ani nebylo se

střeleno žádnou cizím mocností.

Níkdo podlí se mu na ocas nepověsil,

aby ho pod louhem přemýšlení

z oblohy. A ne, let

MH370 opravdu není

vyhočínském moři,

ani v nějakém skrytém hangáru

ve střední ázii.

Všechno tahle vysvětlení

mají totiž jedno společné.

Sou v rozporu s daty,

kterými disponují vyšetřovatele.

Případný náles zbytku letou

nuspolu s jeho dvěma černými

skřínkami, ale nemusí přinést

mnoho nového. Totiž první z nich,

na hrávací zařízení

se ve dvouhodinové smičce

automaticky maže a bude

tedy obsahovat asi jen poslední

varování před nárazem. Tedy pokud

ten, kdo ještě zůstal na živu

neměl potřebu zanechat nějaký vzkaz.

Druhá černá

skřínka záznamník letových

dat prozradí, jak se letadlo

po celou dobuchovalo.

Neodhalí ale žádnou relevantní

poruchu systému, protože žádná

nemůže vysvětlit to, co se během letu

odehrálo. V nejlepším

případě odpoví napoměrně

nepodstatné otázky, kdy

přesně došlo kde kompresy,

jak dlouho pokles tlaku v kabině trval

nebo jak přesně došlo

k vyřazení a opětovnému

nahození satelitního přijímače.

Lidé na internetu

budou z takových informací

šílet. To ale není nic

na co bychom se mohli těšit.

Podstatné odpovědi patrně

neleží na dně oceánu.

Mají je lidé na pevně,

malázi. A na to bychom se měli zaměřit.

Pokud nejsou maláziští

policisté stejně nekompetentní

jako tamní vzdušné síly

nebo řízení letového provozu

vědí zřejmě víc, než

jsou ochotní přiznat.

Záhada to přitom nemusí být nějak velká

a právě to je tak

frustrující.

Odpovědi mohou být na dosah ruky, ale

získat je, to je složitější,

než najít nějakou černou skřínku.

Takže pokud chce Blaine Gibson

zažít skutečné dobrodružství.

Možná by mohl tak

12 měsíců šmejdit pokuala lumpuru.

Tenhle dlouhý příběh,

který jste právě doposlechlí,

byl se psán už v roce 2019.

Ale od té doby se toho

moc nezměnilo. Aš letos

se objevila zajímavá správa.

Prost Ocean Infinity, která už

v minulosti navázala na pátrání

po australských úřadech,

má pří nové informace o tom,

kde by mohli zbytky letadla být.

A tak znovu nabízí,

že se dohledání pustí.

Blíscí zmizelých cestujících

z letu MH370

se proto před pár měsíci

obrátili na malajízískou vládu.

Echtějí, aby vyšetřování

obnovila. Zda a případně,

kdy by k tomu mohlo dojít,

se zatím neví.

Otázkou zůstává i to,

jaké nové informace by mohli Američané

ostracené bojingu 777 mít.

Pokud ale k obnově

vyšetřování nedojde,

je velmi pravděpodobné,

že jedna z největších záhad v dějnách letetství

zůstanene objastěna.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12,

které jsme spou se zuzkou Markovou,

načetli 3. a závěričný díl

článku, co se doopravdy

stalo se zmizelím malajzíským letadlem.

V roce 2019

ho vydal časopis

The Atlantic. Text

byl koupený, přeložený a seditovaný

pro potřeby podkástové epizody.

V následujících dnech budeme pokračovat

v séry, kterou jsme nazvali

zmizení, tak si počkejte na další díly.

Náslišenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.