Přepište dějiny: Zkažená kolektivní šarže

Poslucháte přepište dějne, ta se se týdný s týdnem sešel a mi tento krát už nejsme nikde na výletě.

Prázně nys končil, žádná strša, žádná vrkotové novice.

Konec letných tůlek, pěkně zpátky ke strojům, protože se nám urodilo, nám se urodilo.

Tak abych mnohé.

Tak, takže my se podíváme na nějaké výstupy, výkající se historie ve veřeném prostoru a vním zkusíme to nějak celé schrnout na hromadu.

Za tohle je to.

Nízméně nejdříve technická hlašení a především naše nejbližší výjezdy, protože i tam se nám urodilo.

Tento díl, který poslucháte, nasazujeme 6. září, tak pokud ho poslucháte 6. září dopoledne, tak dnes v 17. hodince můžeme setkat v Loftberově v Brně, ale tentokrát nikoli ve dvojici Groman Steglík, ale ve dvojici Groman Krígl.

Ten se prostě nestratí.

Krígl je do Brna dneska.

No, ale pokud se chcete vidět s námi s oběma, tak 14. září v 18. hodince ve Ctěnicí.

Zámek Ctěnicí a docela hezké téma stahu, státu a majetku mezi pozemků o reformu kolektivizací ještě ma desátými lety.

29. září v 18. hodince vydáme na sever konečně a pojedeme do Liberce.

No, tak tam toho bude v rámci Reichenberg do stát.

No, já se těším narodáky například.

No, velmi.

Tam to bude pěkné.

No, a když se podívám na začátek řína, tak budeme říkaště celý říen a řekneme první řínový týden.

A tam to bude taky pestré, protože v úterí třetího řína v 17. 30. v Nové Pace v kníhovně.

Opět, dvojice Groman Krígl tentokrát.

Od den později čtvrtého řína v 17. hodince v Brne v Káznici, ale to už bude Groman Stehlík a přepěšte říden.

Téma bude jasné, když v Káznici.

Tak, 5. řína, od další den později v 17. hodince v kníhovně, na dobríši tentokrát opět Groman pravděpodobně s Kríglem, že?

Já nevím.

Nejde ten dobríš.

Četle jsem, že to bude o současný potázka.

No tak, současný potázky Krígla.

A 6. desátý, 5. se uvidíme na věži v poličce.

Navěži, ne?

Ale budem navěžné, ne?

No, národil ho.

Tak 6. desátý se uvidíme v poličce.

Pokud někdo bych chtěl jako nás nějak sledovat, tak první týden v řínu můžeme se vidět 4x.

Pokud nás někdo chci sledovat, tak to nebude stíjat.

A já mám tady ještě jednu, tak už máme těch nechce technické hlášení kníhy.

Třetí kníha už se edituje, takže na podzim se dočkáte pokračování, třetí části kníhy přepište říjene.

A každou středu není kujen?

No a sledovat nás můžete na všech platformách a předpláce, pokud nás jste podpořit, což děkujeme.

Můžete na platformách Gazetisto a nebo Hero i Hero.

Tak a ještě než se pustíme do normálního dílu, tak tady mám jednu opravu.

Sou lidé, kteří si pletou záclony a závysi.

Ano, a pak jsem třeba já.

I ní lidé.

Kteří si pletou třeba křemilká vuchomu ruku.

A mě se na našem listoupení vlulči, které jste mohli posluchat přes několika týdne na zšatku léta,

jsme ho dávali na sítě a bylo někdy v Čermlu, byli byli vlulči, že jo tak uvyškova.

Tak jsem tam zaměnil pro Kofieva a Šostakovic.

A jsem to sem, že Šostakovic zemřel ve stejný den, co Stalin, a on to bylo přesně vopačně samozřejmě zemřel pro Kofiev.

Tí lidé jsme jí jiné dílo oba zera hudební, ale jiné osudy a jiné životní postoje.

Pro Kofiev zemřel 5. března 53. a Šostakovic 9. hoří na 1975, takže úplně někdy.

Ale prostě, jak si pletu zácloní a závěsi, tak jsem zaměnil i Šostakovic a pro Kofieva,

což se omluvám, a někty jste nám popisali, což je to jsme za lidi, že nevíme, kdo je kdo.

Víme, kdo je kdo, a koraz jsme zaměnil teda.

To zase je dobré, že nás pozorně posluchá.

Tak, přesně.

Takže omluva vyslovena, oprava vyslovena, no a dáme se do klasického dílu.

Mě přišlo, že by jemletá to horko spůsobovalo mnoho umanutí v hlavách, kdy se objevovali takové historické příklady

a takové pardon, pětomosti, že to muselo byt horkem, to nemohlo byt ní čiminy.

Každý ze své výblody z horka nesem zodpovědnost. My stejně jako oni.

Takže bychom začali, věnovali nážidil jedné takové větší, tak jste to říkal pětomost?

Pětomost.

V bonusu bychom se pak rychleji věnovali několika dalšími zrobnějším ukročením stranou,

nebo výplodům z horka, řekněme. Výplody z horka je hezka.

Jo, mězi je francouzkou revolucí a dalšími srovnáními.

Kdo je? Český Prigožen.

Prigožen je Mavalčtejný, já myslím, že horko bylo teda náročné.

Tak, začneme to mě o kamorou.

Už tu dlouho nebyl.

Už tu dlouho nebyl.

Prvda, že je naším velkým inspirátorem, ale týmto krásnému zase povedlo něco,

co je kombinací, úsměšku a podle mě nebezpečné věci.

No, já jsem chnutě víc nebezpečné, ježi úsměvném.

Tak se na to podíváme a oboje to trošku skažené kurecí.

A názval bych to mezi kolektivní vynou a dehumanizací.

Tady je Martin Groman.

A tady je Michlas Téhalík.

Když máme tady skažené kurecí, nakažené salmonelu z Polska, tak se stáne celá šarže.

Znásilnění a pokus ovraždu v plzni a o několik ní pozdějí seksuální napadení v Praze.

Oba případy mají společné hlavně to, že spáchali cizinci.

Určitě Ukrainec ve druhém se o stejné náronnosti spekuluje.

Nemá to nic společnou z kolektivní vynou, já jsem proti kolektivní vynět.

Každý národ má asi přibližně stejně procentně zastoupený počet.

Omlouvám se tato slovo hovat ve své populaci.

Osvík, vlastní, těch jste tomluvi Rudolfeslán.

Maskovat jste se mohl a přece na koniec vaše cizí nitro bylo hodil.

Poslanen za SPD, Jarosla Foldin a dobrý večer.

Dobrý večer, já jsem také proti kolektivní vynět.

S takým pojímem se nedá ani zahrávat a neříkal to ani to měho kamura o žádné koakt kolektivní vynět.

Pakliže máte kož jabolkem a jedno jabolko víte, že mě může být skažené,

dáte ho vašem v dítěti, nedáte mu celý kož.

Našem nového vojsku nebude němců a maďaru.

Odtázka odsunu němců je definitívně rozhodnuta z hlediska mezinárodního i z hlediska českoslovimského.

Odsunuli jsme z této země definitívně němce.

Musíme tento výsledek naši národní revolupe hudřen.

Nemusíme chodit vysvetla bezpečnostní výbaru.

Můžu, ale nemusíme. Je to na mém rozhodnuci.

Páliční zločinec, vele zráce.

Ve dne toho také zloďej a podvodní.

Že príne máme odsuzovat kolektívní vyniv učí Ukraincům, když sami uplatňujeme to též vůči Rusům.

Když jste ozývali hráž ty lidu proti sionistům, spustili pokřik o nebezpečí antysemitismu.

Aby zakryli, že prosazují všichni zájmit čirovské buržvázie

a spojují se před světovým sionismům americkým historiálismem.

No, co se to tomu tomil vlastně přihodilo?

Vyslovil větu, když máte skažené kurecí nakažené salmonellou z Polska,

tak se taky stáhné celá šarže.

Myslíte, že to je jako problém ta věta, že se mohli urazit v Polsku třeba?

A nebo, že to byla nějaká debata s ministrem Zemědělství nad veterinádní politikou Čiská Republiki.

No, asi jo, ne?

Ne, úbec ne.

Aho.

Byla to debata s ministrem Nítravým Rakušanem.

On dělá teď už do kurecí?

Ne.

Teď masové příměry se dost rozmohli ve sněm.

Masyte?

Masové.

Masyte.

Masyte.

No, on dělá hlavně do strachu.

Aha.

A dehumanizace.

V jakém kontekstu ta věta zaznil?

No, je to kontekst, když už diskutujete s ministrem Nítra

a diskutujete o konkrétních, kriminalních činách konkrétních lidí

v tomto případě národnostně ukrainských,

tak tomil se pustil do příměru a metafory

i právě, že skažené kurecí, když je nakažené,

tak se stáhne celá šarže, ale nemyslel tím,

onuje tady tady dální politiku, ale myslel tím,

že když jsou dva skažení ukraínci,

tak prostě stahne teď tu šarži.

A tam nejdá ním, bojí se na jen o útok na té ukraínce,

ale tam jde o ten pojem dehumanizace,

že najednou se bavíte o lidách,

jako o šaržení jakého masa v prodejně.

No, myslím, že tady se bavíme od voupojimech.

Dehumanizace, tedy zbavění lidství toho protivníka

nebo oponenta, toho na té druhé strane.

A o kolektivní věně.

Ano, to se vlastně propojuje.

Tady se to propojuje.

A není to asi v dějina, kde se to propojuje,

ale nevím, jestli to se rovnávat.

To je úplně.

No, tak hlavně to přirovnávání podle rasy,

náboženství, národa.

A to se můžete podívat a podíváme se,

neradí, ale podíváme se na to celé 20. století,

hlavně v našem kontextu.

A to přirovnávání vlastně skupin lidí,

k mizu, špíně, zvíratům, všem nelickému,

ten pojem nelický se také jako často objevuje,

no tak to můžete jít od antiseménské kampanie

druhé republiky až po situací dokuštězebě.

I dál, i hloubě, i můžeme jít,

i do pozdějších dop, ale mimo chodem víte,

to to byl měnické společného,

kdo to používá.

Hlavně.

Vlastně to vlastně používá i diktatury,

když si to používá totalitář,

terné příměr, nikdyho nepoužívá demokrat.

Ale hlavně se zdá, nebo nezdále,

je viděl, že to prostě nevimizelo.

Ne, to konctu.

Pokud to v roce 2023 použije, to měl,

já mám prostě v paměti, třeba start

té strašlivé genocidy v Ervandě,

kde byly jen z tě...

To jsou 90.

To jsou 90. leta, kdy je...

To je na 20. století, ale bylo...

...pohožile 20. století,

ale kdy jsou příslušníci jedné skupiny

mezi huty a tuci prostě nazvány šváby.

Prostě zničte šváby.

Takhle dehumanizace, a zároveň je to kolektivní.

Je to kolektiv ko tohoto kmené.

To těž už se ale děje za první světové války,

bo tohle když za velké války, třeba...

Zase je to spojeno z nějakým,

jako vypiatým situací typu

genocida, válka,

vždycky to je v nějakém,

jako ostřem konfliktu.

A v té válce tam to bylo na obou stranách třeba.

Proto je tam se ještě nepracovalo

s pojmi, jako píár a komunikace

a propagace, ale všetě všechno byla propaganda

a nerozlyšovalo se to, co je budování

pozitivního obrazu a co je ta negace.

A to jsou různé reklama.

To všechno byla v jednom balíku.

Vlastně se s tím se zabívali.

Stejní lidé.

A tě lidé, kteří před válkou dělali

věci, které dneska bychom nazyvali

komunikační strategie a píár a podobně,

tak v té válce se ositli v propagandě

válečné.

A začali dělat to,

a to tak, že jak američané, brytové,

tak i třeba němci,

po to na obou stranách toho sporu,

že toho protivníka líčili

jako odličtěného,

dehumanizovaného.

Je třeba

vojensk válečné plagáty

spojenecké, ukazovali

německé vojáky,

jako gorily, jako prasata,

jako zvěř,

zvěř celový a zvěř se střílí,

že v té době zvlášť.

Tohle už se tam objevuje,

ale má to ten výsledek,

že po té válce v Americe

si řeknout, tohle bylo celý blbě,

musíme udělat

komisy, nebo nějaký organ,

nezávislý,

který bude hlídat,

aby se nám tento přístup,

ty bálečné strategie,

aby se nám nepropsali,

do reklami, do komunikace

mezi firmami a tak dál,

takže je potřeba to hlídat.

A tohle udělali po první setové válce

a kupodivu,

tu komisy vedli ti sami lidé,

kteří předtím dělali do propaganda,

věděli, jak se to dělá.

Tak, věděli to velmi přesně,

protože to nejsou lidé,

kteří jsou emoční,

kteří jsou to sami věří,

kteří tím žíjo,

že vidí v tom Němci to prace,

nebo náopak v tom Američanově,

z druhé strany,

ale oni vědí,

že s tím pracují,

když se je spoličnosti emoci a tohle,

a v tom jsou vlastně,

to mi o kamuro vědost podobní.

Je to prostě chladný kalkul,

je to vypočítané,

akurat oni se řekli v jednu chvíli,

ne, tohle jsme dělali,

protože byla válka

a nebudeme to dělat dál a běžně,

protože to není správné.

Neříkám, že se to nikdy nestalo,

ale tam začali funguvat ty brzdy

po první setové válce.

Tam se to začíná.

Ale začali funguvat tam,

kde byla ta demokracie,

nikoli v tam,

20 let pozdě,

no tak samozřejmě,

vidíte zváště v uči řidům,

tam se ti šváby vrací

stejně jako v tervandě,

tam jsou mys,

různého typu,

jsou tam chvíli,

tam špína,

jsou to miši.

A myslím si,

že pokud někdo chce,

třeba jako vědět,

jak se s tímhle pracuje

jako s tou kolektivnívinou,

nebo s tím kolektivem,

tak doporučuju film,

dá se teda najít na sítích,

což mi trošku desí,

řícis.

No, klasický film 3. říše.

Ano.

Když se na to běte dívat,

tak je to prostě film o

knížetství v Německu,

v de 18. tuším 100 letím,

je to takové jako celé kostímní,

je tam ten vladař toho knížetství,

jsou tam špatní rádci,

tam manželka,

která chce být bohatá,

ale tam chude je děvče,

které...

Klasický film.

Klasické, příběhy chlápec

tedy děvče,

a vstoupí do toho žit,

Openheimer,

žitsis,

který se z toho

žida, z toho geta,

z toho typického žida,

s tímým pejzi,

a tady byli příšené.

Stane tím šlechticem

v těch krajkách a z toho parukou,

a začne tam

uvnitř toho systému

dělat ty,

jak se tam říká,

ty židovský,

v povozovkách,

ty kejkle,

a začne prostě

oblivňovat ten stádaš

noho dnešním slovníkem

tunelovat.

Končí to tragický,

mladá dívka,

kterou on zná silní,

tak to zkočí do řeky,

skorumpovaný vladař

toho trefí šlag,

protože

správedliví lidho sejme

z té vlády

nebude protě němu,

tak on to neustojí,

a pnakonec řida

si se popraví,

aby vyčistili

to knížetství.

Tak vyčištění.

A tam je to přesně to,

a proč to mluvím

v té kolektivní vyné,

tam jsou jen dva

židovští herci,

která, takhle,

když tam jsou

židovské davové scény,

tak je to točené v Praze,

a jsou tam židé

z Prahy

nebo z Čech,

teda po užitě do konce.

Ale ty mluvící figury

jsou jen dva herci,

jeden, který hraje řidas si se,

a pak je tam další,

který hraje

dalších osmžidovských postav.

Protože aby byl stejnej.

To je typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je to typizované.

Je o не

a francouzky istoryka filozof René Girard má poměrně dosť prací na toto tému a včetně konkrétní práce,

která vyšla u nás na tému obětního beránka ve společnosti a on tam má dosť doce dobré líče předpokladu,

co je předpokladem, protože je vůbec hledáte toho obětního beránka a mluví o tom, že potřebojete v té společnosti

z nejstení stávajících strukturo a institucí mimo jiné.

To znamená, buď máte jako revoluci, že dělat něco nově, potřeba na cisté, máme to nové.

No a nebo je to jako dynamická situace, kdy něco krachne a máte mezi důvěj.

A to tam máte taky? Máte na moc porastkou krizi?

A příště to funguje v té krizi a nebo u nás to bude fungovat v krizi druhé republiky, v šoku po konci té první.

A nebo to může fungovat po roce 1945, kde je to z nejstení, jaké instituce budou a on mluví o tom, že vlastně ke slovu se dostává DAF,

což je velmi důležité, že vy vlastně oslovujete někoho, kdo nemá odpovědnost jako ta instituce.

A to ten DAF, který je být přímý aktér prezekuce, mohli bychom se vypravit o situace 1945-46 u nás,

a nebo vyvíjí tlak natistávající instituce.

Či rád říká, když budu citovat určitá skupina lidí nebo i jen jediný člověk,

mou nesmírně škodit celé společnosti, protože jsou vlastně poměrně slabí.

To znamená, by si vytáne to někdo, kdo nemá ani ten vliv a dosach.

A hrajete, jako by tu hru, že vás mohou zničit, že jde otráveli německé hospodávství,

že byli tou díkou dozat poprní se v tové válce a podobně.

Tady je to moje oblíbene, že prostě homoseksuval ve rozhrátí rodiny.

Ano, ano.

Či rád pokračuje, že DAF má vždycky sklon někoho prezekvovat

a nezajímují ho přirozené příčeny toho, co ho znepokojuje

a co ho mění vlastně v ten ekscytovaný stav.

A zároveň tam jako vlastně neupřímnost nebo přetvážka,

protože máli se za to, že je obětní beránek vinen rozhodněmu,

ale nebudeme říkat můj obětní beránek.

Vlastně jako se tváříme, že to tak vůbec není,

že to není jaká substituce podobné záležitosti.

Ty základy jsou v tom, že ty musíte mít nějakou mimořádnou situaci.

Vtahnete do té situace DAF, který začnete ovlivňovat.

Ale to je podobné, když bychom malovali čerty na zeď,

jak mene budete mít spochybněné instituce,

jak mene budete mít spochybněné jako ten stát nebo stávající systém.

No tak ten DAF se může dostávat ke slovu,

a ten DAF mohou dmíchat v tomhle případě komerční fašisté,

jako je to měho kamura, a ta dehumanizace se zdá jako,

řekl jsem usměvná, ale on na vůbec není usměvná,

ale končí na prostou trage, jdí, ale i se zmínil velkou válku

první genocidní projebi toho typu, kdy kolektivně jsou dehumanizování lidé,

jsou zmínili v jednom z dílu i armény respektive turecko 1915.

Arménská genocida.

Arménská genocida, která začí načili, my se nebavíme od 30. letech,

my se bůžeme bavit prostě jako první dekádi respektive,

druhé dekádi 19. leti.

V souvislosti, a tady nevím, jak to tady asi šlápnu vedle.

Důvání.

Prokofiev?

Ne, ne, ne, ne, ne, ne, ména z nám s na tomto případě.

Ale v souvislosti s těmi případy těch napadení dvou od Ukrajenců,

která proběhla v posledních týdnech,

a k na který se teda vozil Tomio Kamure a i jiní,

tak jsem věděl, a myslím, že to vezala minister vnitřada Kouchan,

kdy brojili demokraté proti kolektivní vyně,

tak odkazovali historické asociaci z Hilsneria.

No, no, no.

Menoval jsem Hilsner, nepletu se to, že.

Tak, Leopold.

A tam byl jistý profesor, myslím, že Masaryk.

To si také povodete.

Tak, fine, ména máme.

No, nicméně, z celá vážně,

rituální vražda je přece přeukázka kolektivní vyně

skrz několik staletí,

a jak říká Jiri Kovtun,

v své knize tajúplná vražda, kde popisuje

teda Hilsneria, jadu v širokem kontextu,

tak vlastně říká, že to je staletá pitomost.

A lidstvojí stále jako věřilo po staletí,

jako žilo v tom, že židé jsou skupina obyvatel,

která vraždí, protože...

No, proto mi ten příklad...

Príklad mi to vlastně nesedí,

jako z totožňování...

To nešlápnu vedle.

Můžná minister šlápel vedle.

Minister podle mi šlápel vedle,

protože je úplně jiný kontext

a samozřejmě je tam snáha.

Poďívajte se, tohle bylo nebezpečné,

to je asi jako pozitivně vnímá násnáha,

ale nemůžete srovnávat konkrétní kriminální číneště

se seksuálním číním po textem,

prostě ze staletí maštěstí,

tředovanou pitomostí, která...

Já myslím, že on se vztával přímo k té anešce

hrůzové, což zase je kriminální čínce

seksuálním po textem,

že mu nešlo o rituální vraždu,

že tak daleko nešel,

ale že vlastně tohle pomínuli.

Ale já bych jako...

Tam nebyla kolektivní vina,

tam byla individuální vina

křivě obvineného hilsnera,

ale to, co zatím bylo kolektivní,

byla ta rituální sebevražda.

V rituální sebevražda je hezký pojem.

Tu bych dopadušil.

Mě bychom hli vnes do ději,

ale tak to má takového patru,

můžeme odbočit úplně jí nám.

Rituální vražda?

Mě si klopatrou alofa mitlerem

jako v pořádku, to sám bohlo.

Nenudíte mi jaký rody

v tomhle kontext.

Ale rituální vražda,

která je kolektivní vina.

Tam je kolektivní vina dobrzevedětelný,

ale to myslím,

že neměli na mysli,

že tak lupoko nešli v těch srovnáních.

Děkuji to používane.

Rozhodně ne.

A kdybychom se chtěl

jako zavrtat a podívat se

jako do našich dějin,

když už jsme u kolektivní viny

a devmonizace,

no tak můžeme použít

to naši drugou republiku.

No tak iště.

To prostě rozdělá anti-semitizmus,

když se podíváte na konzerlativní,

katolické nebo agrádińské kruhy.

A zase tam funguje to,

co žirárt nazývá

s pochybněním těch institucí

nebo toho systému.

Na jenuse s pochybní.

Liberální nemokracie,

parlamentí nemokracie

s pochybní ta instituce státu

a na jednou těch lidé,

když do posud mlučely,

říkali si,

teď můžou mluvit,

tak prostě rozjedou

anti-semitizm kampaň

a vylučuje se

z lekarských komor,

z advokátních komor,

u guás odchází

z národního dívatla.

Tohle neodchází,

musí odiť.

Musí musí odiť,

neodchází jako středem.

Ale je to záležitost.

Já jsem žíd,

a tady nebudu.

Kolektivní, kolektivní vinaře,

oni nepatří do toho národa.

To je hledání,

to je čisto ty národa.

No, když se podíváte

do retoryky té doby,

do toho,

jak slovníku,

jak ji používá,

což je dobrě vedět,

sebo právě v novinách,

tak,

nebo v projevech politiku,

Emela Háchy,

od podzima 38,

ten,

a už to vlastně

najíždí v době Mnichová.

To,

jako zůstali jsme malý,

zůstali jsme sami,

musíme se semknout,

je to to tělo toho národa?

Samy pro sebe.

Držíme pohromadě,

a teď tam vznikne

z konců jediná,

povolená politická síla

i národní souručenství.

Je to něco vstaženého k sobě.

A ta představa,

že dobrý národ

má být jednotný,

je tady velmi silně akcentovaná,

podle mě to teda,

jako chyba v úsudku,

ale dobré,

ale tím páde,

myslíš,

vytváříte jednotný národ,

v tom kontekstu,

ve ktem to děláte,

tak musíte z toho národu

nejniko vytlačit,

protože,

jak ten národ definujete,

než tím, že ukážete,

to dle je národ,

a to ostatní národ není.

No a to je právě

zase jako dobré,

vidět to té druhé republiky,

kdy máme většinou,

a zpoň doufám,

v hlavě ten antisemitizmus,

který se projevil,

včetně, kterých intelektuálů,

ale poslední dobou,

teprv se dostáváme,

jako táskáme,

jako co Romové,

to lidé na sociálního kraji.

No a ti právě služili,

jako ukázka toho,

že tě děláte toho jiného.

A to je jako můj smutně oblíbený příklad,

kdy první vychlážky

na téma tekstaných kárních pracovních táborů

nejsou věcí protektorátů,

ale jsou věcí druhé republiky.

Kdy vlastně se zakládají ty tábory,

já mám příklad třeba

hodinu u Kunčtátu,

což za války po té

se stane až po 240. roce

ten koncentrační tábor,

opravdu koncentrace Moravských Romů,

ale on je zakládá

na základě té vychlážky druhé republiky,

a má být pro lidi

dobovou terminologii

práce se štítící.

No protože dobrý národ

stály na něčem pracuje.

Mimo chodem v té dobové terminologii

taky budeme pracovat na příštím lepším.

Tohle se nepovedlo.

Práce náze zachrání.

Tam ta představa,

že dobrý člen národa

intensivně pracuje na něčem,

aby něčemu prospěl.

Ukážete to zase nad čem,

když mám trastního

a když máte někoho, kdo pracuje

a někoho, kdo nepracuje.

Tohle máme do dneška,

když si vezmete témat

zneužívání dávek.

No, když potřebujete

vyburcovat krajní voliče

tak řeknete jako

zamezíme zneužívání dávek

nedávno to zvládla i

strana, která je ve vládní koalici.

Znáte to.

Které dvě dávky

to se nedá zneužít tím,

že byste nebyl v penzíním,

věku nebo neměl dítě.

To neofikslujete.

Můžete mít mnohou děti,

abyste z toho měli velké výhody,

ale nevím, co to je výhoda.

Věšte mi, že nemám.

Takže to zneužívání dávek

se může reálně odehrávat

na strašně malé segmentu

těch dávek.

Ale je to hezky terč.

A k tomu se to týká

se vždycky toho rozpočtí.

Ale samozřejmě.

To je přesně ten princip.

Máte někoho, kdo vlastně nemá sílu to poškodit.

Všichni ti lidé, kteří v této zemi zneužívají dávky,

nemájí šanci položit systém.

Ani o milen.

A proto se to ukážete na nich,

že to je toho riziko, to nás ohrožuje nás dobre,

kteří ty dávky nezneužívají.

Já bych to zpátky zopakoval určitál skupina lidí

nebo i jediný člověk

to, že jsou vlastně poměrtně slabý.

Ano, tady vám to okazuje na konkrétní příklad.

Na konkrétní příklad.

A mimo chodem,

druhá republika,

když si někdo má dojem,

že tohle jsou nějaké dlouhodobé procesy.

Oni samozřejmě mají dlouhodobý základ

do konce stalety.

A když to jsou nějaké věci,

které než se to odehrá.

Tak to bude trvat.

Jan Jirák s Barvalou Keplovou napisali

z někým napisali takovou knížku

studenty medialních studií

nebo vždyž žornalistiky

právě o novinářeně

a pod hůbí druhé republiky.

Tak Níška

a všichni studenti, kteří to četli,

mi to pak opakují u státnic.

Takže to mám,

i vy, mám to povinné

několikrát za rok naselivýrované.

Se ménuje 167 obyčejných dní.

Ale 167.

Druhá republika trvala 167 dní

s akumplikou.

Jsou v historii období, která jsou takto krátká.

Ale je tam dynamická,

je to strašně hekticky.

V tom vývojítej společnosti od

sil směchoval

po vstek okupace

tam proběhne úplná

pro mě na té společnosti.

Tam proběhne

ta změna tý společnosti cestov.

Od tolerance s nášenlivosti.

Píše projeví.

Vyhřezne to ven, protože ten

šok musí napravit tím, že hledáte viníky.

A to hledání viníky

u obětního beránka je taky jako zásadní motu.

Mně ještě jako zaujalo

to, které ocituji respektive

v pozdravu kolegu Jakuba

vrbu, který těsněry jsme natáčeli

dával na sociální sítě

s edice časopisu

Vboji,

což je Protektorá

a jsou to důstojníci

československé armády, kdeří vydávají

tento časopis plopracovali

s Balabánem a dalšími

kalibyste vlastně v rámci této

edice to přenárodní boj

proti okupantům.

A tam se objevil v roce 1940

článe, který si ménuje

Ždovská otázka.

Ono se to nestratí tej okupací

rokem 39.

A kdy budu drobně učce

citovat, není naprosto

účelem těchto řádku

štvát naše lidi proti Židům.

Zíšťujeme však skutečnosti

a prohlašujeme.

My jasně a rozhodně

pro nás neexistují a nebudu

existovat rásové zákony a tak dále.

Znamená to o všem také,

že si žádný řid, který se ukázal

být s Babělcem, nebo dokonce

zrát sem naši věci.

Nesmí ani v nejmenší myslet,

že s ním, protože je řidem,

naložíme jinak, než se

s Babělým nebo s Rádným Čechem.

A žádný řid,

který ještě dnes myslí, že musí

třeba jen v rodině brebenit po Nemecku.

Pozora.

Nesmí doufa, že s ním, protože je řidem,

naložíme lépe, než

ostatními barbary, naopak.

A to jste v roce 1940.

Tady Druhá Republika

v nějakém pojeti, jako neskončila tím,

že přijel okupant

přes mu 1930.

To bylo zatěláno na výsledek.

Když Václav Havel říká, že v roce 45.

jsme se nakazeli bacilem nacizmu,

ksi došlo k vyhnání,

tak

ta nakaza nebyní z května

45.

To je jen mnohem dlouho dobyš.

12. květem 1945

Brno.

Prezident Republiki.

Nyní se dáme hned do práce.

To máte tu práci.

A budeme dělat pořádek mezi námi.

Zejména také jste v Brně.

S němci a všemi ostatními.

Můj program je, a já to netajím,

že otázku německou

musíme v Republice

vykvidovat.

To je tady humanizace.

Vykvidovuje se co?

Šváby?

To je ten dobový filmový dokument

o vysídlení

kdy objeví tam mapa

českých zemí teda primárně

a na té mapě

jsou ty temné skvrdny v pohraničí

a na jednou se

v té ilustracie nebo grafice

objeví koště

které začne vymetat to temno

se až je ta republika čista

když se zbavuje te té špíny

a to je bezprostředně situace

45-48.

Se všemi konteksty válečné frustracie

Hydrichiády a tak dále

ale tady nehumanizace skupiny objevatel

s kolektivní vynou

kdy vlastně vy těm lidem ukazujete

a potom jsou záběry jako transportů

a záběry těch vozů

ale do toho je tam mapasním koštětem

je vlastně jako vymetátel lidi

jako kolektiv a zároveň jako špínu

a němců, maďarů, zrácu

a kolaborantů

jsou dvě kolektivní viny

a pak konkrétní přečiny

už tam názvů

mě tam zároveň zaujalo

dostanu se i k vašem oblivenému peroudkovi

trošku tak jako

maličko

zlecíme nebo

jeho pobrci stiká po roce 45 z námi problem

to neobivíte nic v levodole

ne, to není objev

když jsem si díval vlastně dobová výádření

tak oni jsou v drtivé

většině taková

no tam je jedná věc

ale už jsem to chtěl říct před chvílí

my jsme to říkali několikrát

Vemte si, že 38, 48, 10 let

co je, my máme 30 let

demokraci a že bychom jako

měli pocit nějakéto 10 letí

nás jako úplně sem lelo

to nemáme, 30 let

vlastně právě po malého vývoje

s nějakými jako záškuby

historický, mě neskou už

ale neabsolutně nesrovnatelný

mě přesně tak

ale jako oni zažili 10 letí

kdy se to jako

škubné několikrát v tově 6 let

války

a já nemám rád takový to omlouvání

to byla doba

ale vždycky si říkám třeba

to je poválečné atmosféry

nevzniká 5.45

nebo 8.45

vzniká v kontextu tej války

tak jako

být demokratem

a humanistou

a ten světkolem vás je po válce

kde se masově vraždí

a chce se masově mstít

je všechno jiné než

a ten společnost to uží po pomstě

a vy vystoupíte jako

lídr té společnosti a jednoj si novinář nebo prezident

a prostě řeknete

ne, ne, ne, to dle mi nebudeme dělat

takhle to nebude, uklidníme se

nadejichneme se

a budeme zase lidmi

to prostě udělá jenom

absolútní frajer a takový to prostě nebylo

protože nebavím se teď o

individuální vyně tam samozřejmě jako

i to, že doba šíli ještě neznamená

že mi to zlomí páteř

každýho věc

ale jako té společnosti

jako v tom celku v té masé

to dle bylo jako mainstream

absolútní mainstream

jako to, že se budeme vylikvědovalovat němci

a vyženeme je o tom pochybovali

opravdu jako pavel tygryt a pár lidí kole měj

o provedení

provedení nikoli v podstatě

jako když jsem se díval mezi ty demokraty

jako je pro kobdrtiná nebo

slobodné noviny s vládím jenem

ulehlou a nebo právy peroutku

tak třeba ulehla tam a

přesně to jsou tím momenty kolektivní

dehumanizace bych takhle spojil

všichni němci mají něco společného

citují

strojově nelitského ve svém chování

strojově nelitské

neváží si lidského života, nedrží slovo

a potřebuji zotročovat druhé

hráci na pána

možná dneska by to byla propaganda

kterou někdo použije proti růzku

úplně podobně, víte, jako ty

kolektivní věny jako nevždy musí fungovat

a bychom řekl, že hoklad růsové

nemá jim od strojově nelitského?

ne, to strojově tam asi nebude

to strojově tam nebude, tam nejco jiného

a když jsme byli u peroutky

neodpustíme citát, který se vyjádřil

ve smyslu respektové přívném citátu

což mě jako ten konec mě

nevěříme dnešním dospělý měmcům

OK

nevěříme německé mládiři

nevěříme těm měmcům

který se narodí

tomu teda říkám jako

hodně kolektivní genetická vina

jako ty jsou ostraslou

ale bavíte se od obě, kdy

Pavel Eisner říká, měmčina

se nebude už nikdy vějúčovat

nezvěnití po germanistiku zrušíme

Pavel Eisner, chrám atv.

no člověk, který by jste němčiny

to je jako by nebyl vlastně

ale my jsme se nevyrabrali jste kolektivní viny

tyto výroku jsou ale plný ty hryjší

no vynu, proto mi to nešokuje

i Peroutka to napsal

ale to je ten

víte, teď jsem to někde slyšel

že není dobré planě moralizovat

a že je lepší položit fakta na stu

ať si to lidi rozeberou

je to ho hezká ideá

ale myslím si, že to nefunguje decky

Peroutka a mnozi jiní a to se tyká idrtiny i dalších

tohle přesně v každé době

dělali to v Mnichovu, dělali to za protek

ktorá tu pokud mohli

dělali to i potom

Peroutka nemohl, byl v koncentráku

za plať pambu

myslím, že byl rád, že nemusel tady

sebrotit tím, co tady zůstalom

ale musel by volit, jsi to dělat nebo nedělat

ale a kde by našel tu hranice

by se viděl

ale problém je, že

těchle lidé, vždycky kladli

ty argumenty, vždycky kladli ta fakta

ale ono ten realizmus

vlastně je

v některých chvílych nefunguje

no dneska mi jeden z našich kolegů

který nás praviděl niposluchal

poslal takový meme

kreslený vtip

kreslený sly podkásto, pojďte do to

do komiksu podkástu

je postavečka, která stojí

před velkým plátnem

kde je namolovaná gausová krivka

a říká nicovej smyslu

toto je gausová krivka

problémem gausové krivky je, že většina lidí

to je gausová krivka

a vám víte se

80% populacek, která

vidí svět, jak vidí

a položit fakte na stulu, prostě nefunguje

a vy musíte prostě někde říct, co to je fuj a to to není fuj

a to je to moralizu

a musíte to podstavit vyhraceně

tohle je tehdy, kdo viděl málo kdo

že by řekl za sebe, tohle já nebudu podporovat

protože kladli na stulu fakta

řekli, tady je velká

vy jmenovávali všechno, co ten

německý národ nebo německá spoličnost

pod vládom nazistu udělala světu

za posledních 6-10 let

a v tváři v tvář tomu dle

prostě ta pomsta byla jako

čitelná situace, kterou množí chtěli

nebo drtivá většina chtěla

čitelná však nedobrá

ale nikdo neřekl, ano je to čitelné, ale je to fuj

protože je to kolektivní vina, nemůžeme to takhle dělat

no zároveň, my jsme se tady kolektivní viny

nezbavili

připomeníte mi konec války potom na konci

na konci vám připomenu konec

to je kolektivní viny v tomhle momentě pojentu

tak to dáme jako pojentu, já jsem jen chtěl zmínit

a to už můžeme se jako chvílit

ke konci, že

s osmá 40. rokem a slavným vítěstvím

nebo neslavným vítěstvím komunistů nic nekončí

a tak ono, že kolektivní vina

odsunu, ale i vlastně mňichova z rádný západ

a takhle, tyhle kolektivní

to fungová, z té retorice

a byla to jedna z věcí, která komunistům

pomáhala vyhrát voluby ve 46.

A pak převzín moc, že?

No je, že pak máte kolektivní vynu nikoliv

na narvnostním, rasovém nebo námoženském základě

ale třídním a sociálním.

Kolektivní vina buržová zje.

Kolektivní vina sedláku a kulaku.

Pěhem slánského procesu.

Na jednou se nám vám vrátí antisemitizmu,

který jste ani nečekali.

A zase i slánský a spol

jsou líčení, třeba v dekobrazu

jako hobotnice z mnoha chápadli

nebo jako zabité krizy.

Teď máte zvířata,

to jsou jako zvířecí

a nepatí zpátky do toho národního těla.

To je vlastně podobné.

U slánských ho to napsal olbracht,

protože řežil, tak on tam byl

souzený, jen slánský, a byl tam

Simon

a někteří další, kteří byly

Němci vlastně původní.

Byli komunisté od 20. léd

ale byli německého původu

českých Němců, třeba narození

a on tam olbracht píše

do růdeho práva

u toho procesu přece slyšíte,

že to nejsou lidé našeho národa.

Neumí mluvit české.

Tohle na jedno se tam vytáne

a to Ivan olbracht jako.

Vám dám Nikolaček.

Ten velký spisovatel.

Ten tam jako upletní,

opravdu jako vlastně

rasový aspen.

Ale to je něco, kdy výk, k tomu mluví,

že tě lidé to tak budou vnímat.

Co máte zájskoho?

Protože to,

že tady máte nějaký moment,

který je spouštěč,

tradičně co jsme si popisali,

kryz,

vytvoříte obětně oberánka,

máte dav, který to chce,

máte lidra, který pochopí

tury kolečnej nabíze

a jedé po té emoci

a vyhraje všechno, co se dá,

ovládne to společnost.

Pak se ukáže šok,

že to je ty viktátor

zanovo, tohle zažívá lidstvo

jako opakovaně.

Ale vždycky je ten moment,

když se z toho musíte začít vyhrábávat,

protože řeknete, ale to nemůžeme dělat

takhle pořád do kola.

To musíme znamenit.

No, můžeme, ale vždycky tam ty momenty

se to lidstvo snaží,

nebo ta společnost snaží znovu napravovat

nebo jako nějak zastavit.

A vždycky to jde

přes individuální příběh.

Vždycky to pak dělá jíti soft metode,

tak to bylo s tím strojovými Němce.

No, strojový, přemýšlející strojový,

chladný nebo co to nenáme.

Němci všichni jsou strojově

chledně nelíčtí,

že to byla představa po té válce.

A my máme,

v Manželčině rodně ně, protože

byly v Praze už téhle,

tak je situace, kdy

na Praze čtyři se bojovalo

u Tomajerky, že tam,

v Masarykové Hidomovu, tam byly docelá

jako ústupové boje těch Německých armát.

Což ale se protínalo s jedným aspektem,

že spousta, nebo mnoho lidí,

kteří měli domy, nebo byty

ve vnitřní Praze,

tak měli na, když jim okraji Prahy,

tedy na dnešní Praze čtyři,

měli na Prahu něco na léto, nebo na venech,

takže se stáhli,

nebo měli tam příbůzné,

tak se stahovali na ty okrajové části Prahy,

aby tam jako unikli tomu boji v centru.

Takže,

můj tchán, patínek,

je roční 44.

Roční dítě.

Roční dítě.

Na letním dítě.

U dědečka, který už bydl za Prahou na Praze 4,

v Krči,

a protože nám probíhali ty ústupové boje,

přece jen tak v jednu chvíli do toho domu

vešel Německý vojak,

který sprchal.

A uvidel to ženustím ročním dítětem

a to dítěji vzal,

s tým narušením,

představře, že koniec války je pražské povstání,

dobará jako přijde Němec,

který je popařená

a on cihl pochová a vrátí s tím,

že má ročního syna v Německu,

že neví se ovidí.

To jsem začel i v 50. letných lidích.

A tydle momenty

jsou přesně tydle příběhy,

které můžou tu do humanizace nabourávat.

Ty se pak budou vyprávět,

až to vždycky schoří.

Až to celé jako pořádí.

Pořádí tam člověk.

Pořádí tam člověk, i když teda

jako masa je strojově chladný,

vždycký lidnická v životicích,

kdy jedné z těch žen, které zabijou,

může tak na konci války

násadějí Němce do baráku,

aby tam měli kolazaret.

Jeden ten Němec je mladej kluk,

malý kluk 18. letejře,

a odchází, potom si se uzdraví,

tak odchází ukončit tu dle válku

a nechá tam dopisí své matky

z Německa, které jsou plné toho,

že se o něj bojí.

No prostě lidské.

A ta matka, ta česka tam sedí,

a tohle lidský mladej kluk,

kde doboje a jeho matka v Německu trpí.

Jako ty dle příběhy se vypraví znovu

a znovu, aby se ta dehumanizace nabourala.

Tímhle bych skázal Tomio Kamurovi

a jde z Čaří Kurecího do istých míst.

No protože to je fuj.

Tak.

Teď jako měžste posluchali až

jsem naše dnešní povídání o

dehumanizaci a kolektivní věně.

Nebyla to veselé, ne? To už.

Ale tak třeba veselýši nebo odlečeníši

a sleduje v další části, pokud nás

tedy podporujete na gazetistu

nebo na hero-heroze, což děkujeme,

no pokud ne, tak můžete se přidat,

my budeme jen a jen rádi a získáte množství

bonusových obsou. Mimochodem tady vlastně

můžeme prozradit naš záříový bonus

specificky, protože v září

máme seriál.

Mnihov. Mnihov. Každý týden

vpátek jeden díl o mnihovu 38,

protože ten jsme ešte

v našem vyprávě nějako seriál neřešli.

Množství budeme to hodně podrobně.

Takže celé záři bude věnovány

každý pátek jeden díl mnihovů, tak se těšte.

Teba těšte, no bude jste.

Vyberte si.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.