Vinohradská 12: Žháři z Vítkova propuštěni. Myslí někdo na oběti?

Tady je Matej Skalický a tohle je Vinohradská 12.

24 žhářů, kteří před 14 lety zautočili na dům romské rodiny Ve Vítkovi, na opavsku opustili mírovskou věznici.

Může se odpěkali dvětřetiny původně 20 letého trestu za pokoně.

Tehdy dvou letána dálka utrpila vážné popáleniny.

Prokázali polepšení a může se od nich očekávat, že budouc mu povedou žádný život.

Dva zůstávají zamřížemi, dva další se už dostali zvězení ven, Vítkovští žháři.

Proč některé z nich jsou dpustil na svobodu?

Silný a těžký příběh vypráví Marta Pilarová, naše reporterka v Ostravě,

která případ Vítkovských žářů dlouhodobě sleduje.

Dnes je pátek 19. května.

Dobrý den, vítejte ve Vinohradské 12.

Dobrý den a děkuji za pozvání.

Budeme se bavit o žářském útoku ve Vítkově.

Vyste se mu jako novinářka velmi podrobně věnovala překvapilo vás,

že tento týden byly Váslav Sojocaru a Ivo Miller

pro puštění po 13 letech zvěznici na Mírově?

Neprekvapilo a vlastně každého, kdo si spočítá,

kolik je dvě třetiny z 20 letého trestu, to nemohlo překvapit a čekali jsme to.

Neprekvapilo.

Oni mají podmínku na sedm let, odpěkali si dvě třetiny,

trestu mají zplácit náhradu, škody.

Tak je pro vás jako novinářku, která skutečně ten žářský útok

a to dění kole mě pokrývala před těmi lety.

Je to rozhodnutí pochopitelné?

Když se člověk podívá na to, jak je nastavený ten systém,

co se posuzuje u toho podmínečného pro puštění,

tak by to nemělo nikogo překvapit, protože a na to upozoroněval

i státní zástupce úsoudonci vlastně sám tak trošku postěžoval na to,

že se nemůže dívat na to, za co byli odsouzení,

ale jenom na to, jak se chovali ve výkonu trestu,

jestli splnili podmínky a těchle dva ty podmínky plnili.

Já ještě dodám, že nechci hodnotit,

jestli je plnili kvůli tomu, že zmoudřeli,

že si uvědomili, že udělali špatnou věc,

že si to vyčítají nebo prostě kvůli tomu,

aby se dostali ven zvězení.

To vý nejlepe oni sami dvá a ty podmínky plnili.

Spláceli škodu, omluvili se, ten jeden z nich, Ivo Miller,

napsal rodině dopis, měli kázeňské pochvali,

pracovali, chovali se prostě vzorně

a k tomu ten jsou přihlížel podle pravidel,

podle toho, jak je to nastavené a propustil je.

A je to běžné, že se takhle promine po dvou třetinách trest?

Já jsem se dívala na čísla

a stabilně trvalé v posledních letech

u nás asi dvacetisíc vězniů

a přes dvětisíc z nich ročně pořádá

o podmínečné propuštění

a propuštění podmínečně

a kladně vyhoví jeno, nebo súdy vyhoví,

kladně tady té žádosti asi třetině,

lehce přes třetinu.

To znamená, takhle stojí fakta, takhle stojí čísla.

Zajímavé je a jsou na to docela i takové weby

a já nepochybujo o tom,

že trestně stíhaní obvinění odsouzení

je sledují, že jednotlivé věznice

rozhodují různě a mírov,

což je věznice o nich je známo

a všichni vědí, že tam sedí

v uvozovkániu lidově řečenost

sedí těj nejzávažnější kriminálníci,

tak je na druhém místě

v počtu těch propuštěných,

těch, co uspějí z tou žádostí.

A zatím, co ten průměry je třetina,

tak u mírova je to o něco více,

než dvě třetiny těch, co pořádají,

tak uspějí adou na svobodu.

Nad mírovem na prvním místě

už jen věznice o lomůc, tam je to 65%.

Mírov je prostě druhý.

Ano, to vybízí gradě otázek.

Jedna z těch silně filozofických

je, jak asi chápeme, spravednost,

protože spousta lidí to může

vnímat jako spravedlivé

v tom ohledu, že to je podle zákona,

podle práva, prostě taky to nastavené,

že po dvou třetinách je možné

podmínečně propustit vězně

za učitých podměk druhá věc.

Do jaké míry to vnímají

jako spravedlivé týp,

kteří byly obětmi před těmi x-lety,

totiž třeba, jak přijala

to rozhodnutí rodina si válkových?

Tady chci na začátek říct,

že my jsme se jako čiský rozhlaz

zhodli na tom, že se nezařadíme

do té frontinovinářů,

co začli bombardovat rodinů

do tazy, jak se cítí,

jak jsou všoku

a jestli jsou z toho smutní

nebo nešťastní,

a já jsem za to ráda,

je to z ohledu na té oběti.

A právě ohledy na té oběti

je to, co tady z toho systému

a z těch nastavených pravidel

vlastně vypadáva.

Vyádřila to romská zmocněnkyně

vlády Luciefuková,

Klara Laugrenčíková

zmocněnkyně pro lidská práva.

Myslím, že možná morálka

která souvisí s tím,

že ten celkový kontext

a také právo oběti na to

vlastně nějakým způsobem počítat

s tím, že pokud dojde k nějaké změně

tak já se to nedozvím z médií,

ale budu o této změni citlivě informová na předem.

Vyádřilo to spoustu hlasů

a to bych ráda zopakovala.

Nikogo ne napadlo

a v rámci systému to zřejmě

není zaneseno

o zvaceté rodině připravitý

na to nabídnoutí psychologickou

pomoc, nějakou oporu

v této situaci.

Tak to všechno si myslím,

že nějakým způsobem dostatečně ošetřeno nebyl.

Oni to do předu nevěděli?

Nevěděli to do předu.

Oni věděli, že probíhá to řízení,

oni jsou nějakým způsobem účastníky

toho probačního řízení,

dostali ten dopis,

věděli, že to může nastat,

ale kdy to bude, jak to bude,

k jakému dní to se opravdu dozvěděli

bezprostředně až s těch medí

a tady to je věc, na kterou

upozorňovali mnozí,

jak jsem zmínila

a k tomu bych se celkem i přidala

k tomu hlasu,

že oběti

by z toho neměli vypadávat.

Učitě to ale vybízí

přemýšlení, zamýšlení se nad tím zdabit,

když už teda v této zemi je

podle práva, tak zdabit to nemohlo být

tedy citlivější. Tak to chápu

z vašich slov. To oznámení třeba

předem rodině, která do teď trpí

v tom, co se v tom roce 2009 stalo.

Ano, ano, stejně tak,

jak si postižoval ten

státní zástupce, to máš

horák úsovdu.

To je prostě trošku slabina

toho systému,

že my nemůžeme úplně

přihlížet k tomu zace byli odsouzení.

Sám ten žalupce, který vlastně navrhoval

to propuštění, tak si

promédy a takhle

to označil, že je to slabina systému.

Můžeme se dívat spětně,

můžeme zřejmě kolikrát byli

tresta, mě si se tam vracelí do

i kontrestu a dí to pachatelé

tam jsou po prvé.

A politici jsou těch, který

ten systém nastavují, tak

na to podívají.

Nemohodem, jak chápete, jak rozumíte

té situaci, když

odsouzení už tedy podmínečně

propuštění vyšli z té věznicé,

tak než nasedli do

auta, obhájce, tak

nemohli být nějak konfrontování

nářeníkým, protože tam byla před

tu věznici před ten vchod postavena

cisterna hasičská.

No tedy asi dovolím zase

zrovnání z tou rodinou těch obětí,

protože ti jsou vystavení

veřejnému zájmu. Tady ten

čin, za který teď byli

podmínečně propuštění dva,

ten čin je vystavil veřejnému

zájmu udělal z nich veřejné

osoby, z té nějaké obyčejné rodiny

ze Sleského malo města.

Všichni vědí, jak se menují,

jak vypadají všichni vědí,

které malo městě bydlí a znají fotky,

jak ten dům vypadá.

Vrhají se na něnovináři

a chtějí od nich reakce.

No a pachatlům věznice přistaví

hasičský vůz a vyklouznou,

tak říkajíc.

Bez toho aniž byli konfrontování

z tou veřejností, tak stavím

tohle zrovnání, ať si posluchačí

sami udělají obrázek.

Jak se to tehdy, když se vrátíme

toho roku 2009 všechno odehrál?

To, co se tehdy stalo

v noci s 19. a 20. dubna

ve Výtkově,

byla naplánovaná,

pečlivě naplánovaná

celou širší skupinou lidí,

nejenom těch čtyřech, co se to

zúčastnili akce.

To se plánovalo dlouho do předů,

těž háři nadzvičovali házení

zápalnými lahvemi,

vybírali si pečlivě

kam zamíří,

aby to nebylo ve městě, kde bydlí,

aby se tak mohli trošku skrít,

vybrali si dům na kraji města

u hlavní cesty,

aby mohli rychle o tamto zmizet.

A v noci na 20. dubna

přijeli autem

čtyři mladí neonacisté,

hodili zápalné lahve

do okendomu, kde z předchozí

pozorování věděli, že bydlí

romská rodina

a těžce popálili

zejména

ani nedvou letou cerů na tálku,

která spala pod jedním z těch okend

no a rychle zmizeli tak,

jak to měli naplánované.

Je dobré po dotknu,

že to nebyl žádný čin

z nějaké náhle pohnutky,

někde se vyhecovali v hospodě

a řekli si, budem někou můj koho

nemáme rádi něco provest,

když oni neznali,

jediné, co oni věděli,

že jsou romové,

čili naplánovaný

rasistický trestný čin

spáchaný ve skupině

a ne na základě

nějaké momentální pohnutky,

ale na základě

dlouhodobé úvahy

a plánování.

A proto byli

odsouzení k výjimečním trestům.

Vy jste změnila,

že si do předů

vytipovali dům,

ve kterém věděli,

že bydlí romská rodina,

jak se vysvětluje,

že u toho soudu se pak

jako obžalovaní hájely,

že vůbec netušli,

že je ten dům obydlený,

že nejeli zabíjet,

že si myslili,

že je tam snad sklad ukradených věcí

nebo něco takového.

Spoustu důkazu,

včetně odposlechů,

včetně

sledování, chování těch slezkých

hnounacistů v té době dlouhodobého,

ze kterého bylo jasné,

že věděli, co dělají,

a že se na to připravovali.

Ten vítkov nepríšel jako

rána z čistého nebe.

Policijní vyšetřování

a novinářská práce

zmapovali i předchuzí útoky

na několik dalších

romskými rodinami.

V různém složení

se jich účastnili

tito čtyři vítkoští žáři.

To znamená, že oni si to vlastně nadzvičovali

a pokoušeli se o podobný čin

už v těch předchozích měsících

a

v uvozovkách, hodně velkých uvozovkách

se jim to nepovedlo.

Já jsem mluvila i z obyvateli těch

domů, kam leteli zápalnela

před vítkovém.

Zaryl se mi v paměti

rozhovor

tatynky od rodin

z jednoho domu.

Ten dům je na kraji opavy, na periphery

a je blízko fotbalového stadionu.

To znamená, že minimálně jednou

ze 14 dní hrají doma

fotbal a chodí tam fotbalový

fanoušci a ta blízkość

tady těch scén je

známa,

že drží každou noc,

kdy se hrají fotbal, se střídají

a drží celou noc hlídku

aby, kdyby jim tam nikdo hodil

tu záplnou lahev,

aby se to nerozhořilo

a aby to neublížilo jich dětem

jím samotnými, jich rodinám.

Tě lidé měli obrovský strach

a vlastně museli přispůsobit

tady tomu dění

svoj život, svoj životní stil

plánování svých aktivit.

To, že ten útok byl plánovaný, jak jste zmínila,

to víme právě i

z těch odposlechů. Ty jsou

někde dostupné?

Byly přehrány odposlechy

já se mě našla

po těch letech.

Mám tady vypsané nějaké věty.

Já to zhnud takhle. Policie

celkem věděla,

jaký má jít. Někteří

z těch žářů už byly u soudu i drív

za nějaké podobné činy

proběhli tam ty předchozí pokusy

hodit záplnou lahev

a zapálit nějaký dům obývaný romy

tímto způsobem.

Tě žáři se

slovenskou neonacistickou scénou

tehdejší sleskou, která byla

dost silná, pořádala pochody,

měla kontakty

se slovenskou neonacistickou

scénou, měla kontakty s německém.

Tady to dění

ve slesku zapadalo do

nějakého evropského

proudu, který v těch letech

se odehrával.

A oni se třeba

sešli krátce přitím útokem

v opavě v jedné restauraci

a to polici stejně

zaznamenali

tohle stus chůzku, kde

se domlouvali, kdo

z té širší skupiny na ten útok

pojede.

To už měli vybraný ten cíl a

domlouvali se, která čtvěřice

se toho zůčastní, ta čtvěřice byla

se stavená tak, že jeden byl hřidič,

čekal v nastartovaném autě

tři vyběhli s těmi záplnými

lahvemi, rychle se vrátili

a rychle odjeli prič.

Tam byl zaznamenán

i takový stesk

jednoho člená té skupiny neonacistů

že on nebyl vybran, nebo

že se nedostal do toho

finálního výběru.

Byl z toho takový zhrzený, protože

pro ně to bylo

vyplývá z toho takové hrdinství

takový vrchol, karieri

udělat takový úspěšný pokus.

A polici stejně

tím pádem věděli na kohol

mají nasadit od poslechy

a znali tu skupinu i potom

a

tam zaznamenali, jak se tím

těž háři i třeba

chlubili, jak na to byli

pišní

a mám tady tak přecebu

ty takové citace

jak

se o tom bavili, jak to asi dopadne

že je asi dopadnou

že se jim teda nepovedlo

se utajit a jak to asi dopadne.

Od toho

nejvíc

zapáleného

tady máme větu

a mám lidi rádka, mědeš

pěknou

ale na to témla

jak to asi dopadne

říká Ivo Miller

jeden z těch teďka podmíneční

propouštěných

ale je to tak mediálně proflákle

že z toho budou chtít udělat

tak ježíše ukřižovali

výstraha

pěknou

že teď se všechno děje

a nikomu nezávidí, že teďka

je to zvědný za naši děj.

Potom ten David Vaculik

který

zůstává na mírově

i spívá

písničku, která obsahuje text

opává

opává

zůstane Bíla v Němčině

a něco ofírerový

a SS

To, že rasystické

i normálně nazistická symbolika

v těch písních, co spívali

a to bylo v době těsně

před jejich zatečením, to bylo v červnou

útok se odhrál v důbnu

pak si tady navzájem svěřují

nemůžem věřit nikomu

nemůžem věřit nikomu

my si nemusíme

věřit ani my mezi sebou

že uvažovali nad tím

jestli někdo z nich není udavač

a pak tady

odhadují

píško, to nebude na pět roku

to bude precedent s výstavníků

to budem sedět dokonce života

tak opovášte se všechny dojď

ale to dokonce života se

no tak

skoro se chce poznáme nadži dokonce života

to asi nebude

no takhle

dvá byly

propuštění

dvá ve věznici zůstávají

David Vaculik a Jaromír Lukéš

ten důvod je jaký

podívejme se na to čím se liší

tak zatím co Ivo Miller

a Václavcojocaru

se i usudu přiznávali

litovali

během toho výkonu trestu

spláceli a chovali se

tak jak jsme se bavili tak jak se má

propuštění

tak David Vaculik a Jaromír Lukéš

to byly ti

lídři skupiny i vz těch odposlechů

to tak vyplývá a ze všech informací

byly taky o něco starší

tak ti

ani usudu

nelitovali

neomluvili se, nevypovídali

ti dvá Lukéš a Vaculik

dokonce k tomu jsou dochodili

mělim trička

s nějakými tím číslovkami

a nápisy, které

světčili o tom,

že si trvají na té ideologii

ze kterou stojí a že jich tě jí dál propagovat

a co víme

o tom, jak se chovají teďka na mírově

tak

nespláceji respektive Jaromír Lukéš

posílá stovku nebo dvě měsíčně

David Vaculik

neposlal nikde nic

a neprojevují lítost

nekomunikují s rodinou

dostali od dva roky navíc

to nemůže dopadnout

tak, že za dva roky půjdou ven

Já nevím přesně kdy to bude

četéká spučítela

že by to mohlo být v polovině příštího roku

ten termín

pokud budou nadal platit ta pravidla

která platí teď

že se přihlíží k tomu chování

ve výkonu trestu

tak by podle mě neměli splňovat ty podmínky

jak jsem říkala, nesplácí

trest, nelituji, neomlouvají se

Řekněte mi ještě

o bou těch žářů

podmínečnemu propoštění se vyjádřil

už nám příklad i ministr vnitravý traku

šan ze starostu, ono řekl

že rodina svákových sice

nemá automaticky nárok na policijní ochranu

ale že se našel způsob

jak můžou, pokud se budou

cítit nějakým způsobem ohrožení

o tu ochranu požádat

mají důvod

se teď bát

i s ohledem třeba na to

nejenom na to propoštění těch dvou

žářů jako takové

ale i třeba na to

jaké reakci to může vyvolat

v té, jak jste poznamenela

v někdejších dobách

silné neonacistické scéni

na Severu Moravy veslesku

několik věcí

ta samotná neonacistická scéna

se proměnila, projevuje se jinak

bude to i důsledek

té reakce, toho rozsudku

a reakce společnosti

na žharský útok ve Vítkově

když nástavená

ale tady hodně zarezonovalo to

že obětí bylo malé dítě

a

skrátka nebyl to úspěch

co můžu pozorovat

že ta neonacistická scéna

na to zareagovala

a zareagovala na to zase celo Evropský

to není jenom nějaký trend

tady u nás veslesku nebo v České republice

my už nevídáme pochody

tak jako krátce

před žárstvím útokem ve Vítkově

kdy i ti žáři

a celá ta scéna

kráčila nocí

se zapálenými pochodněmi

ta éra ta už je prostě

pryč

a tě neonacisté se převlékají spíš do obleků

a snaží se

působit jako slušní

politici, kteří apelují na pořádek

na nějaké národní hodnoty

odbornící mluví o tom

že takový tě neonacisti

co dřív chodili s vyholenou hlavou

a býlý matkanička má různými

tímé nápisy a číslovkami

takže spíš

se zatáhli

k sobě domů k internetu

kde taky na ní není tak dobře vidět

skrátka ta situace už je jiná

a jestli se má rodina důvod bát

co já vím

tak se bojí

ten strach, té velké témá

tady toho celého

žhářského útoku vyvolávání

strachu

a ten strach tady je

já to chápu

tak já vám moc děkuju za velmi citlivý

popis řady bolesti výkudálostí

které by ale neměli zůstat bez povšemnutí

moc díky

já taky děkuju

tohle už je všechno z Vinohradské 12

z pravodajského podkástu Českého rozhlasu

dnes s Martou Pilarovou

výreportérkou v Ostravě

která už léta sleduje

veškeré dění kolem býtkovských žářů

naše další epizody najdete

jak jste zvyklí na webu i rozhlas.cz

i ve všech dalších podkástových aplikacích

pokud vám chcete

cokoliv napsat můžete

na e-mail Vinohradská 12

za vináč rozhlas.cz

Na slišenou příště

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.