5:59: Zatykač na Vladimira Putina

Dneska si ce nikdo nepřišel se zvukem, který změní vůdbům na 40 let.

A přesto jednešný den s celavým ječným.

Jen u tým mobilu už totiž odteď data nikdy nikomu nedojdou.

Tři dny po té, co mezi národní trestní jsou dvhágu vydal,

zatikač na ruzkého prezidenta vladímy Raputina přišla Moskva s protitáhem.

Ruské úřady začali na oplátku stíhat jsouce hákského tribunálu.

Právní kroky vůči vladímy Ruputinovi a jeho zmocněnkyní propráva dětí označili za nezákoné.

Co se bude dít dál?

Dostane se ruzký prezident někdy do vyšetřovací celi,

a pak i před sout v hágu?

A co bude rozhodnutí stíhat vladímy Raputina,

znamenat pro samotný mezi národní trestní sout, co všechno je ve hře?

Je úterý 21. března.

Tady jelenka Kabrhelová a 5,59.

Spravodajský podkást se znam zpráv.

Meronika Bílková profesorka mezi národního práva

na právnické fakultě univerzity Karlovy, analityčka centra mezi národního práva

na ústavu mezi národních vztahů.

Dobrý den.

Dobré ráno.

Pani profesorko, mezi národní trestní sout vydal zatikač na ruzkého prezidenta

Vladímyra Putina i na zmocněnkyní propráva dětí Kremlu,

Marie Lvovou, Bělovou.

Putina sout vyní z váleční zločinu, včetně únosu ukrainských dětí

z okupovaných ukrainských území do Ruska.

Má očima, jak odvážní přelomový důležitý krok tohle je.

Tak ta obvinení skutečně v tehle chvíli padla dvě, respektive byly vydány dva zatikače.

Pozornost se ale logicky soustředí na zatikač vydaný na prezidenta Putina,

protože právě to je opravdu přelomový historický krok.

Je to poprvé, kdy nejen mezi národní trestní sout,

ale vlastně jakákoliv mezi národní soutní instituce, vydala zatikač.

A představitele jednoho z pěti stálých členů rady bezpečnosti to se opravdu ještě nestalo.

A z toho tohle díska je to bezprecedentní krok.

Soutci mezi národního trestního tribunálou vydali zatikač na růzkého prezidenta Vladímeda Putina

z mocněnky nekremlou propráva dětí Mario Lvovovovovovovovovovo.

Oznámel to prezident tribunálou Piotr Hofmansky.

Měli jsme vždyčení, že the ICC, the International Criminal Court,

has issued an arrest warrant against Vladimir Putin

and another Russian official.

Vladimir Putin, now an accused war criminal.

Stíhání zahajel koli unosum ukrainských dětí z okupovaných území do Ruska.

Podle Kýva je takových případů nejmý 14 tisíc.

A čekala jste to sama, že se něco takoveho může stát.

My jsme tady spolu seděli před čtyřmi měsíci zhruba,

bavili jsme se o tom, jak ta kola spravedlnosti jsou pomalá, bývají pomalá

a jak leco závisí i na mezinárodním uspořádání,

předpokládala jste, že by se něco takoveho mohlo stát?

Odpověděla bych ne, ne, ano, ano.

To znamená, mám nějaké důvody, proč jsem byla spíše skeptická,

ale i určité důvody, které mě vedli, k tomu,

že jsem to minimálně v poslední doby očekávala.

Ta dvě ne jsou vysijí za prvé s tím,

že v minulosti mezinárodní tresní jsou cechoval velmi opatrně.

To znamená to jednak ta lhuta od okamžiku,

načala zabívat situací v určité zemi,

k vydání zatikačů byla velmi dlouhá, a vyčenou to bylo v řádu let,

několika let, za tím, co tady jsme v řádu jednoho roku.

A bylo vidět, že zejména v těch případe,

které se týkají některého ze stády členu Rady Vespečnosti,

což byly otázky Iraku a Afganistánu,

našla puje opravdu velice opatrně.

Takže to je první důvod, proč jsem to úplně neočekávala.

Druhý důvod je ten, že jsem spíše, si myslala,

že když už otevření nějaký případ, tak se zaměří na ty případy,

které hodně rezonovali v médiích.

Samozřejmě i otázka unosu dětí rezonuje.

Nicméně měli jsme to třeba incident v bůče,

který asi se stal nejviditelnější tváří ukrainské války,

nepotřeba ty velké škody sposobné v Mariopolu.

Takže jsem očekávala, že spíše první případy

budou zaměřeny právě na velužně zbavování života,

navraždění znásilňování můčení a podobné případy týkající se bůče nebo Mariopolu.

To byly tedy ty argumenty proti, ale v poslední době už jsem měla

jí určitá očekávání spíše ve směru toho, že by se to mohlo stát.

Tím prvným důvodem bylo právě to, že ve vztahu

té situaci na Ukrajině si mezi národní tresmi jsou dpočíná jinak,

než ve všetě předchodích káuzách.

To znamená postupuje výrazně rychlej.

V minulosti roky není záležitost vlastně pár měsíců od okamžiku

otevřenité situace do vydání zatykače.

A bezprecedentní byl už samotný fakt,

že vlastně zhruba týden po té, co začala

ta současná fáze války na Ukrajině se mezi národní tresmi

jsou začal tou situací zabívat, což se taky nikdy

v minulosti nestalo. Takže to je první důvod pro.

A druhý důvod spíše k tomu ano je ten,

že mezi národního tresnému soudu se v minulosti úplně neosvětřilo,

ale právě zaměřil na zločiny typu válečných zločinů,

jaké se událi v Buči, protože tam je velice těžké

prokázat vazbu na nejvyššího představitele toho státu.

Protozřejmě.

Protozřejmě.

Protozřejmě zaměření na unosí dětí,

kde nežiby nutně bylo snadné, onu vazbu prokázat,

ale přece jenom zledem k tomu, že prezident Putin podepsal

určité právní akty, které směřují k usnadními

třeba adopcí dětí, tak se očekáve,

že tam by mohlo být prokázání vazby Putina na ty konkrétní činy jednodušší.

No počme se podívat, co všechno v tuhle chvíle o tom zatykači

o těch obviněních mezinárodního trstního soudu víme.

Tak Putin je obvinen ze zodpovědnosti na spáchání válečných zločinů

na Ukrajině, pak je tu ten faktor unášení ukrajinské dětí,

co to přesně znamená ta obvinění.

Této chvíli je vydán zatykač, který se týká dvou konkrétníč

válečních zločinů, které se vlastně překrývají. Je to váleční zločin protiprávní deportace dětí

a váleční zločin nelegálního přesídlení dětí z okupovaného území Ukrainy

na území ruské federace, což jak vidíte z těch názvů,

se vlastně překrývá, čli zatím veškrát obvinění respektive to,

k čemu směřuje zatykač, se opravdu týká výlučně

transferu dětí z Ukrainy na území ruské federace.

V médiích se objevili zatím nepotvrdzené správ, že mezinárodní tresní soutíště uvažuje

o vydání nějakých zatykačů, ale v té chvíli nevíme proti komu

v souvislosti z útoky na civilní objekty nebo civilní infrastrukturu na území Ukrainy.

Ale tezatím pouze mediální informace a opravdu nevíme, za k tomu dojde

a kdo eventuelně bude mezi těmi osobami na něž se stíhání zaměří.

Ukrainské děti rusko získává třemi způsoby, zaprvé z obsazených děckých domovů,

děti přitom častonnej jsou si rodci.

Další jsou deportace z válečných zón, to zažil Oleksandr z Mariupolu.

Matka ho vzela na ošetření do bojenské nemocnice v Ocelárnách, kde uvázli.

Potí dnech skončili v ruském filtračním táboře v Donětské oblasti.

Tam mámo oprašovali a potím zkazali, že máma filtraci neprošle.

Ukrainské děti byly dříve z okupovaných uzemí transportovány například na prázdinové rekreace do Ruska

nebo na jím kontrolovaná uzemí.

To je případ i dvítileté poliny z Charkovské oblasti.

Se jsou hlasem rodičů odjela v Srpnu spolu s dalšími 13 dětmi na tábor.

Jsou oddechájí, jsou chyla, šo aná nás to žadnela, mám v papakám, patřilovali.

Polina i ostatní se měli vracet v polovině září.

Uzemí ale získali spět ukrainské sily a nejméně do poloviny řína s nimi pak rodiče neměli žádný další kontakt.

Děti do Ruska

No, o noco se týče u nosu dětí do Ruska z ukrainského území tam bylo i několik správ,

co všechno v tuhle chvíli o těch činách samotných víme.

Jak je ta situace přehledná nebo naopak nepřehledna?

To je těžké posoudit.

První informace o tom, že by mohlo docházet k transferu nejen dětí, ale i dětí z ukrainského území.

Jednak na území okupované Ruskou federací, to znamená primárně Donbass a Krym v té době,

a jednak do Ruské federace samotné se objevili na jaré loňského roku.

Já jsem tehdy byla členkou dvou ekspertních missí o BSE,

už tehdy jsme se vlastně snažili zyskit podrobnější informace k tomu,

ale ukázalo se to jako velice obtížné.

Navíc do toho ještě vstoupili jeden faktor a toto, že velká část správ,

které byli v médiích pocházela od tehdejší ombuc manky Ukrainy,

paní Denisovove, která následně byla odvolána prezinenten Zelenským

a nevšechny informace, které o naší řela se ukázali jako potvrzene,

takže to potom vedlo kurčité skepsi.

Nicméně během léta a potom zejména na podzim se začali objevovat další

a už podrobnější informace o tomto jevu.

A na počátku letošního roku byly k tomu vypracovány dvětakové kompleksní správy.

Rusko drží nejméně 6000 ukrainských dětí v zařízeních na okupovaném krymu

a v Rusku, určených zřejmě na převýchovu.

To tvrdí studia Medické jelovy univerzity,

táboru a dalších zařízení v nich, co ukrainské děti podlení nejméně 43.

Celkový počet dětí v nich může být ještě mnohem vyšší.

Děti v táborech a nejmlačímu identifikovanému děti byly podle správi čtyři měsíce.

Patří do několika skupin.

Některé byly už před invazí v péči ukrainských státních institucí,

jiné Rusko považuje za sirodky v táborech,

jsou ale i ukrainské děti, které mají rodiče.

V některých táborech u daně 14 leté děti absolvovali vojenský výcvik.

První, která je opravdu velmi podrobná je správa,

kterou předložila jelská skupina pro lidská práva v zásadě akademická skupina.

A ta opravdu jednak detailně zachycuje, o jaké typy dětí se jedná

a co se s nimi děje, oni mají údaj zhruba o 6 tisících dětí,

které údajně se dostali z území Ukrainy do táboru umístěných jednak na Krymu,

jednak na území Ruské federace, ten nejvzdálenější až Magadan,

jsou těchého oceánu, takže opravdu ten geografický rozptil je obrovský,

s kým, že jsou tam různé kategorie dětí, jsou tam sirodci,

kteří byly nalezení na území zejména těch okupovaných oblastí,

jsou tam děti, které byly odděleny od svých rodičů

v rámci tzv. filtračních táborů, kdy rodiče byly zadržení

a děti, které byly někam odvezeni,

jsou tam děti z institucionální zahrízení trás děckých domů na území Ukrainy,

jsou tam i děti s jejich pobytem v nějakém táboře, rodiče s počátku

ať už dobrovolně nebo méně dobrovolně souhlasili.

Velká částě dětí se vrátila, v tom termínu jak bylo stanoveno,

určitá čase, ale nevrátila ten jejich pobyt se prodlužuje,

rodiče jsou většinou bezpráv, fázné komunikace.

Všechny ty děti potvrzují, že tedy byly vystaveny

tom, co se označuje jako převýchovat, což znamená,

často byly třeba poslání do škol,

kde se samozřejmě se znamovali z toho ruskou verzí nejrůznější událostí.

Ta jelská správa eksplicitně uvádí, že nebyly zaznamenány případy

zleho zacházení, myslím, jako fyzického týráně dětí,

ale také uvádí, že samozřejmě takovéhle pobyty

nejspíše zanechají na těch dětích určité psychické stopy.

Takže to je první správa.

A zároveň já jsem tělenu dodat tu byla ta oficiální prohlášení právě

druhé obvinené maril, vovové, bělovové, zmocněně kremlu propráva dětí,

která v médiích ruských mluvilá o rusifikaci dětí, které příždějí z Ukrainy.

Je to tak, tak může to být vnímáno jako nějaký pádný argument.

Určitě je to právě odlišné od třeba těch situací jiných zločinů,

ke kterým se ruská federace zaz až tolik.

Nehlásí respektive, je přímo popírat,

tak tady vlastně máme jednak právní akty, které potvrdzuji,

že opravdu dochází třeba k té usnadnějné proceduré adopce dětí,

a jednak tady máme eksplizikní prohlášení, jak ze strany komisařky,

taky ze strany prezidenta Putina a dalších představitelů ruské federace,

které vlastně ukazuje, že něco se v této oblastní minimálně děje.

Rusko pokračuje v asimilaci dětí unesených z Ukrainy.

Informuje o tom server Ukrainská pravda.

Ruský prezident Vladimir Putin podepsal dekret,

který usnadňuje udělování ruského občanství s rodkum

a dětem bez rodičovské péče.

Podle rusujde o akt velkory sosti.

Ukrainci ale deportace dětí vnímají jako snahu

o vymazání jejich národní identity.

Prezident Putin podepsal už v květnu dekret,

který udělování občanství ukrainským dětem usnadňuje.

Je velmi důležité, aby se děti na území ruska

cítili jako plnohodnotil členové ruské federace,

těko občané ruské federace.

Zýzkáním ruského občanství se stěžuje

pro ukrainské příbozné deportovaných dětí

možnost cískat je zpět.

Je bych ještě dodala, že o těch transferek dětí

mluví vlastně i oficiální správa.

Te nezávislé mezinárodní komise pro Ukraino,

která byla vytvořena v rámci OSN

a svoji správu představila minulý týden.

Ta věnu je právě těm transferům dětí

samostatnou akci a tedy tam dospívák závěru,

že se podle názoru je jich členu skutečně jedná

o porušení mezinárodního humanitárního práva,

porušení práva lidských práv

a mluví jeho válečném zločinu potenciálně

zločinu protě lidskosti.

Rusové na Ukraíně pachali válečné zločiny.

Mnové správě to uvádí rada OSN pro lidská práva.

Ruští vojáci se na ukraínském území

dopouštěli vrašt nezákonného věznění útoků na civilisty,

deportací dětí a znasevňování.

Je možné v tuhle chvíli mluvit o tom,

jak pádné jsou důkazy, na kterých jsou

z ta obvinění vystavěl.

Já se ptám proto, že je vidět

v tom veřejném prostoru,

že lidři, například americký prezident Joe Biden

už začínají vydávat prohlášení o tom,

zdá považují to vydání z atykače

na Vladimra Putina za oprávněné činé.

Je to na místě v tuhle chvíli?

Je to na místě v tvůle chvíli?

Je to na místě v tvůle chvíli?

Tak tady asi by se asi ho dělo, ano, ne, ne.

Ano, s tohle díska,

že žalobce mezi národního tresního soudu

předložil to, co zatím zistil

přípravnému senátu mezi národního tresního soudu

a ten na základ je toho vydal z atykač.

Což nasvěčuje tomu,

že minimálně přípravný senát,

který má samozřejmě z této oblastní

bohatové zkušenosti,

považoval ty důkazy za minimálně

dostatečně závažné,

aby stálo za to realizovat

další procesní kroky.

Takže to je to ano,

pak jsou dvě dnes otazníkem

první souvisí s tím,

že sam zatykač není veřejný

s odkazem na nútnost

chránit světky,

se mezi národního tresního soudu rozhodlo,

že ho nezveřejní.

I kdyby ho ale zveřejně tak většinou zatykač

obsahuje pouze vylíčení toho,

koho se to týka, jaké zločiny

měli být zpáchány a stručnou informaci o tom jednání,

ale neobsahuje přehledu ukazu.

A tohle dyskami nevíme,

co se podařilo mezi národnímu tresnímu soudu zajistit.

A to druhé ne souvisí s tím,

že samozřejmě otevření procesů,

vznesení obvinění, vydální zatykače

iště neznamená konečné odsouzení.

Jednak samozřejmě platí prinsi

prezumce neviny,

ale jednak v každém tresním řízení

může to řízení využkit

dutok odsouzení toho obviněného,

ale také ve sproštění obžaloby

mezi národní tresní soudze tím má poměrně velké procento případů,

ve kterém došlo právě o slobození těch obviněných.

Pojďme se podívat na ty praktické dopady

toho kroku mezi národního tresního soudu.

Na první místě si asi všichni začali potom pátku klást,

otázku.

Zdám, že být Vladimír Putin

skutečně zatřen,

když na něj byl vydán zatykač.

Tak je to tak, že teoreticky může

právně by měl

a prakticky asi nebude.

Čistě můj subjektivní odhat

proč nebude.

Tady jsou v zásadě dvě možné situace

za někž by jeho

zadržení a předání dohágu

k mezi národního tresnímu soudu přicházalo v úvahu.

Ta první situace by byla ta,

že by vycestoval na území

nějaké smluvní strany

římského statutu

mezi národního tresního soudu

a tato strana, ten stát,

k dnešním dních 123 by se rozhodla

v souladu se závazky práve římského statutu,

že by prezidenta Putina

zadržela a předala ho dohágu.

Což právně by bylo správné,

ale realné to příliš

není už minulosti, kdyby byly obviněny

jiné hlavistátu se ukázalo,

že státy

jsou velice váhavé

v tom zadržovat představitele jiných států.

Máme tady precedent pana Albašíra

bývalého prezidenta Sudánu,

který i po vydání zatikače

úspěšně navštívil,

aniž by byl zadržen několik

říkán římského statutu

jako třeba Jordánsko,

nebo jihováfrickou republiku.

Žel se očekávat váhavost těch států,

ale očekávat tě určité kroky

ze strany ruské federace,

která nepochybně nebude ryskovat,

aby vyslala svého představitelně

kam, kde by mu hrozilo trestní schíhání.

Tady trochu očekávám,

že rusko může následovat

prezident, který vlastně

vytvořili spojené státy.

Spojené státy se také obávají,

nejnudně politických představitelů

ale vojáků, a proto už

od roku 2001

začeli podnikat dva kroky.

Prvním je, že zhruba

ze stovkou států světa uzavřeli

zvláštní dohodu.

Na jím základě se ty státy zavázali,

že nebudou vydávat americké občany

ke schíhání do hágu, takže řel se očekávat,

že nějaké takové záruky by trá požadovalo rusko.

A druhý, což už je velmi radikální krok,

v roce 2002 vydali spojené

státy zákon, kterému se přeskívá Hague Invasion Act,

czyli zákon o útoku na hák,

který opravdu opravňuje prezidenta

spojených států amerických, aby v případě,

kdyby se jakýkoliv americký občan

dostal do vás biu mezi národního trestního soudu,

tak aby povolil vojenský útok na hák

a osvobození toho člověka

a opět řel se očekávat,

že možná nějakou podobnou cestou by

šla i ruská federace.

Takže tohle je ten jeden model,

to znamená nějaký stát by prezidenta

by měl nějaké změně v rámci ruské federace.

Prezident Putin by padl už by nebyl prezidentem

a rusko by se ho byť tam by bylo potřeba

to vyřešit ústavně právně

rozhodlo vydat do háku.

Co všem taky není úplně

pravděpodobný sénár.

Počme to zkositu dělá takovou malou odbočku

a připomenout proč rusko.

Ale třeba, jak jsme slyšeli,

i spojené státy neuznávají

juristikci hákskeho soudu.

Mezinárodní tresní soud funguje

na základě mezinárodní smlouvy,

která se právě podle místa přihetí označuje

jako římský statut.

A jako každá mezinárodní smlouvajt

sela ve volnosti státu,

jestli se k ní připojí a nebo nepřipojí.

V téhleté chvíli se k mezinárodnému

tresnému soudu připojilo 123 státy.

V předtěny mezinárodního společenství

70 států stále zůstává stranou,

když se podíváme geograficky.

Tak největší míra připojení je

v Evropě, v Latinské Americe

a v Zobsaharské Afryce.

A naopak stranou zůstávají hodně

státy blízkého východu,

ázie, ale také 3 z 5 stálych

členů rady bezpečnosti, což znamená

Číná, ruská federace

a spojené státy americké.

Inom prozejmavost spojené

a ruská federace oba

ty státy podepsali

ale oba následně

podpistáhly.

A ty důvody u různých států

jsou různé, ale pokud si budeme orientovat

na velmoci typu USA a ruské federace

tak ty důvody jsou při nejmenším dvojí.

První je ten, že

tyto státy se velmi aktivně

angažují v zahraničí.

To znamená ta pravděpodobnost,

že by některých nejenutně

opět představitel, ale třeba vojak

váleční zločin, zločin proti liskosti

ta pravděpodobnost není až za stak malá.

Takže tyto státy

mají větší důvodce obávat,

že by pro něm mezi národní tresní jsou

mohli být relevantní, než třeba

státy Půčeské republiky. To je jeden důvod.

Tím druhým důvodem je, že

ty státy, které se ze velmoci považují

standardně mají pocit, že by pro něm

měla platit trošku jiná pravidla,

než pro ty ostatní.

Takže co často vidíme a viděli jsme to i

všechno soudu je, že ty státy se velice

podílejí na přípravných pracích, na psaní

základajícího statutu,

ale pak se zdrží stranu, protože mají pocit,

že vlastně vytvořil něco, co by mělo platit

proti ostatní, ale nikoli pro ně.

Takže to jsou dvá asi takové hlavní důvody.

A když se potíváme zase spětně

na ty praktické dopady,

tak tedy víme, Rusko nepodepsalo

smlouvu o přístupu

k hakskému tribunálu.

Hypoteticky vzato, Vladimir Putin

by byl zatčen, co seděje,

pak je pravdiporobné, že by někdy

před soudem skutečně stanul ve chvíli,

kdy se jedná o představitele státu,

kterého s tím soudem nepoutá

vlastně vůbec žádným právní závazek?

To je velmi dobra otázka.

Tam vznikají dvě právní

překážky nebo dvě právní otázky.

Ta první se týká

toho, do jaké míry ten soud má

kompetenci zabívat se

člověkem, který vlastně

není ze smluvní strany.

Už se to tu řešeno jednoznačně,

pokud jde o 3 zločiny.

Jeden z nich je právě ten váleční zločin,

potom je to zločin genocidy

a zločiny proti liskosti.

Tam platí zásada,

že postačí, když zločin je

spáchan na území smluvní strany,

aby byla dána kompetence.

Což v tom letom případě je dáno,

protože zločin je primárně spáchan

na území Ukrainy.

Ukraina sice taky není smluvní strano,

aby to bylo ještě složitější,

na rodního tresního soudu.

Čili tady nevadí, že ruská federace

není smluvní stranou,

postačí, že je smluvní stranou Ukraina.

To je jedna otázka.

Druhá právní otázka,

která vyvstává je otázka

personálních imunit,

protože Vladimír Putin,

to se teda týká Vladimíra Putina,

neté komisačky, je

stále oficiální představitelem

ruské federace

a takový má

před soudy jiných států

na národní úrovni.

A vede se diskuse, do jaké míry

tohle to pravidlo by se mělo uplatnit

i u soudu.

Jehož existenci vlastně ten stát nepodpořil.

Tohle bylo diskutovánou

v případě jizmíněného Omar al-Bašíra,

který v té době byl presidentem

sůdánu, sůdán také nebylo smluvní stranou.

A mezi národní tresní soudce

nakonec ve velmi kontroverzným rozhodnutí

přiklonil k tomu,

že v rámci zkýhání před ním

imunita neplatí.

Ale se očekávat, že ten samý princip,

který mezi národní tresní soud

uplatnil by vůči presidentu Putinovi.

To znamená odmítl by mu přiznat

imunitu bytěto mezi národní stále

velmi kontroverzným.

My mochodemi, jak úspěšné

byly podobné kroky mezi národního tresního

soudu v minulosti.

Kolik podobných případů

obvinění lídra států bylo a podařilo

se dotáhnout dokonce?

Já teď trošku vám odpozidět,

mezi národní tresní spravedlnosti

možná pro celkou představu.

Mezi národní tresní soud znikl v roce 1998

respektive realně fungovat

začal v roce 2002

čili funguje nějakých 20 let.

Za těch 20 let

začal se zabívat 17

takzvanými situacemi.

Situace znamená

nějaký kontekst forčité zemi.

Čili situace více meni odpovídá nějakému

státu, byť ten stáce tam může objevit více krát.

S jich 17 států

je respektive 9, protože jeden je tam 2 krát

jsou africké státy

a těch zbývajících 7 jsou mimo africké

státy z našeho regionu je tam třeba

ještě gruzie kromě Ukrainy

pak jsou tam státy typu Afganistánu,

Venezueli nebo třeba Filipín.

Takže 17 situací.

V ránci těchto 17 situací

bylo zahájeno 31.

Případu aspoň podle číselná

stránce mezi národního tresního soudu

případ už se jedná o nějakou konkrétní

situaci, třeba právě ty unosi dětí

a padlo něco přes 50 obvinění

to už jsou potom konkrétní jednotlyci

kteří jsou zkýháni,

čili zruba 50 tydí bylo zkýháno

z toho odsouzeno do dnešní doby

byli vlastně 3 lidé

za opravdu zločin podle mezi národního práva

a potom 5 lidí

za nějaké takové jako drobné

procesní pochybení u mezi národního tresního soudu

samotného. Tí 3 odsouzení

byli všichni relativně malé ryby

byli to vojeňčky velitele

z Afriky, z demokratické republiky

a z maly.

Na vzory tomu tedy byli zahajene

4 případy už před Putinem

které se nějak týkali

představitelů státu

ve všech příparech, které státu afrických

byl to případ Omar Albašíra ze Sudánu

Muamara Kadafího

Zlibije Lorána Pakbo

z popřeží Slonoviny

a Pana Kenyati z Keny

všichni v té době byli byli to úřadující

hlavistátu nebo zastávaly jinou důležitou pozici

a vlastně ani jeden

ten případ nevedl k odsouzení

toho člověka.

Muamara Kadafí zemřel

nebo respektive byl zabit byhem

odčanské války.

Omar Albašír nebyl nikdy

ani jiným státem, ani Sudánem

vydán k trestnému zkýhání, takže

současné době si se už padl v Sudánu, ale

je zkýhán tam a zatím se o vydání

pouze diskutuje

a zajímavé jsou ty poslední dva případy

Pank Bakbo a Kenyata se oba

k hakskému soudu dostali

ten jeden dobrovolně, Pank Kenyata

a ten druhý tam byl vydán

ale vlastně oběta řízení vedlá

ke sproštění obžaloby. Takže v té chvíli

staf je takový, že

zatikač byl vydán na pět

představitelů státu včetně Plutina

odsouzen k dnešnímu dní nebyl nikdo.

Dá se z toho usuzovat

jsi tedy to vydání

zatikače mezi národního trestního

soudu bude mít spíš prakticky

nebo možná více symbolický dopad.

Já z toho spíše usuzují

na to, že to bude

velmi přelomový krok, ať už to dopadne jakkoli.

Soudu je variantiput.

To se opravdu podaří Plutina

do hágu dostat a odsoudit ho

a pak to bude zatím největší

ryba, jakou se mezi národního trestního

soudu podařilo dopadnout

a nebo

se ho tam dostat nepodaří

a pak citím možná mezi národní

trestní soudu trošku podlomí

větev, na které sedí.

Takže samozřejmě byl velký neuspěch

pro něj. Je to riskantní krok ze strany

mezi národního trestního soudu.

Včetně si kredibility

a toho jakým způsobem soud může dobudouc

nafungovat. Vřesně tak. A dá se to brát

z hlediska symbolického jako

nějaký vzkaz

možná i verejnosti. Vyste tady teď

mluvila o těch případech, které

v nějakým způsobem vyšu měli

nebo se je nepodařilo prostě dotahnout

dokonce ve vztahů k té obžalu by

se to vnímat tak, že tu existuje nějaké

mezi národní úsilí o to, aby zločiny

na Ukrajině opravdu byli zmapovány,

vyšetřeny, dovedeny, předspravedlnost

a v konečném efektu, že se myslí na to,

aby mohla někdy v budoucnu začít

i ta další důležitá fáze

usmíření nebo nějaká snáha

a usmíření a vyrovnání se s tím,

co se na Ukrajině stalo a děje.

Těžko říct jak jednáň

mezi národního trestního soudu interpretovat.

Možné, že opravdu vidí po těch 20 letech koneční šanci

mít velký případ, kde vze očekávat

velmi aktivní spolupráci

jak toho teritoriálního státu, to znamená Ukrainy,

tak celé řady dalších států

mezi národního společenství,

že věří, že tedy je šance

opravdu získat dostatek světku, dostatek důkazu,

aby se opravdu půjdeřil

zlepšit ten stav realizovaných případů

a třeba ji odsouzených osob,

že také věří, že se mu podaří

některé další státy mezi národního společenství,

které zatím také tě mu nepristupovali úplně laskavě,

ze jmenom nám myslí spojné státy americké,

které, jak už jsem říkala,

dlouhodobě patří k velkým kritiku

mezi národního tresního soudu.

A dva roky zpátky, nebo tři,

mezi národní tresní jsou také otevřel

situaci v Afganistánu a tam mimo jiné,

jedno z těch možných obvinění

se týká právě jednání,

vojáků a představitelů

z výstavitelných států amerických, takže je možné,

že mezi národní tresní jsou cítím to i připravuje

trošku půjdu ke skýhání nejak významných,

ale přece jenom představitelů

i třeba jiných stály,

členů rady bezpečnosti a doufáže,

které pokud si udělá dobré jméno,

napřípadu Putin respektivej,

Ruská federace respektivej Ukraina,

takže mu to třeba potom pomůže

a s řikým získá silnější pozici

v těch dalších řízeních.

Prokurátora těžko odhadovat.

K naším epizodám se můžete kdykoli vrátit

na seznám zprávách,

v podcastových aplikacích i na platformě

podcasty.cz

Děkujeme za všechny vaše typy a komentáře.

Na Spotify,

jak už jste si asi všimli, můžete nechávat

komentáře i k aktuálním dílům.

Dnes jsme pro vás nechali i jednu malou anketu,

tak se zapojte.

Kontaktovat nás samozřejmě můžete

i klasický e-mailem,

naše adresa je za minuto 6

zavináč szl.coz

s sociálních sítích Instagram

a Twitter.

To byla Lenka Kabrhalová.

Děším se zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.