Studio N: Věda je na vrcholu možností, ale mnozí jí nevěří. Co s tím?

Deník N 9/8/23 - Episode Page - 1h 38m - PDF Transcript

Transcript
Show Notes

Generálním sponsorem podcastu je Avant Financial Group, finanční partner proti, kteří chtějí hrát vyšší ligu biznesu.

Jepátek 8. září, posloucháte debatu studia N, tady je Filip Titlbach.

Vědecké objevě mění svět více a rychlej než kdykoliv drív, často působí jako bezprostřední síla ovlivniující politiku.

Současně ale sílí nedůvěrat části společnosti k vědi a její odmítání. Dá se s tím něco dělat a jak popularizovat dnešní vědu vysvětlovat její poznatky i její omezení.

Posloucháte debatu z knihovny Václava Havla a slovo má můj kolegá vědecký novinář Deníku N Petra Koubský.

Díky moc, že jste přišli. Vrát bych vám představil hosty dnešního večera podle ABCD a podle pořadí, ve krem se posadili.

I mý jsou Petr Brož z geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky, popularizátor vědy.

Merkejte klíčová z technické univerzity Liberec, specialist kana nanotechnologie a genetyčka Halina Šimková, působící na Vysoké škole chemickou technologické v Praze.

Já jsem menevou Petr Koubský, jsem redaktorem Deníku N pro vědu a techniku a jsem ten, kdo vymyslel dnešní téma a jsem velice rád, že všichni přijali moje pozvání.

Ono většinou podobné debaty bývají problémové, bývají to názry ve ztřety, tohle nebude a spodně předpokládám, samozřejmě kdo ví, jak se to všechno vyvíne.

Ale pánovaná tak není, já jsem spíšel trochu zneužil situaci, abych se s třemi chytrými a zkušenými lidmi poradil o otázce, která mi vrtá hlavou, čím dál tím víc.

Je to otázka, která jsou vysíjí s mou základní pracovní nátovní, jak jsem řekl, jsem redaktorem Deníku N pro vědu a techniku.

To znamená, že ve všeobecně zaměřené meryu v celostátních novinách se snažím psát o těchhle oblastech tak, aby to dávalo smysl, šedoké veřejnosti.

A přesto, že to dělám už pět let, tak jsem zjistil, že nevím, jak na to, že je to záležitost na tolik problematická, která má tolik háčků a tolik neprskoumaných míst,

že opravdu těžko najít nějakou jedneruchou linku, jak se toho držet, no a tohle všechno jsou lidé, které na to mají nějaký názor a nějakou zkušenost.

Takže my máme dneska tady jedno jediné témat, to témat podle mě se dá pojmenovat z ruba takhle.

Věda, a teď mám na mysli hlavně přírodní vědu, kterou vy všichni tři konec konců zastupujete,

je dneska v roce 2023 na naprstém vrcholu svých možností, jak kdy v historii byla.

Na vrcholu, když jí budeme popisvat jako matematickou funkci, je na jen věda sama, ale i její první drívace,

protože náruz toho, co věda produkuje ať už co do objemu nebo co do kvality, je taky bezprecedentní.

Z toho tohle díska žijeme v úžasné dubě. Zároveň, ale veřejnost velice často naprsto nevnímá, co všechno věda skítá.

V lepším případě je to velké části veřejnosti úplně jedno.

V horším případě narážíme na to, že se veřejnost chytá v důležitých otázkách,

naprsto jiných než vědeckých vysvětlení, když připomenu jenom 9 velká tématez poslední doby,

za prvé pandemie, za druhé klimatická změna. To jsou všechno oblasti, kde vysvětlení,

která z výsledky přírodních věd nemají nic společného do značné míry ovládla veřejný prostor.

To není jenom trochu hloupé, ale často je to nebezpečné a velice negativně ovlivňující to,

jak společnost funguje, a zpoň to si myslím já. No a vás se chci zapytat.

Zaprvé, jestli s tímhle odnocením stavu společnosti souhlasíte,

a nebo, jestli mi řeknete, že jsem mamoc velký pesimista.

A další otázky potom.

Tak dámy, je to na vás.

Také, já budu vyvolávat, když neníkdo nebude halinout, prosím, zkůste to.

Dobře, tak stručně myslím si, že už čím směru jste velký pesimista.

Ano.

A že situace je o něco lepší.

A to proto, že já bych asi oddělila dvě roviny.

Ta jedna rovina je, jak moc se na základě vědeckých,

rokněme informací poznatků, rozhodují lidé,

kteří tvoří nějaký systém, který výrazně oblivně ostatní lidi.

A jak moc se na základě vědeckých poznatků,

rozhodují jednotlivé lidé ve svých osobních životech,

ale ve svých osobních rozhodnutích.

A myslím si, že přes všechny negativní věci, který nejíme,

takže to rozhodování lidí, kteří mají nějaký výraznější vliv na systéme

jako takový není tak jako strašlivě iracionální,

že dost často ty lidé se snaží podstěvět,

ale spojně částečně vycházet nějakých vědeckých poznatků.

A v té rovně osobního rozhodování je otázkou,

do jaké míry vlastně chceme,

aby tě lidé, jako do jaké míry budeme odebírat svobodu,

nebo ne, odebírat svobodu, ale do jaké míry

pod nich budeme chtít, aby se přikládnili k vědě

a vědeckým poznatkům a na nich zakládli svá osobní rozhodnutí,

protože já v tomhletom vidím určité nebezpečí

toho rebírá nějaké osobní svobody

a oni prostě mají právo nebýt racionální

a mají právo dělat rozhodnutí, která my třeba považujeme za špatna.

Ano, myslím, že brzumím jedná i druhé části odpovědi,

jenom pro pořádek těmi prvními myslíte takzvané společenskéality,

například politiky, například kapitány, kapitánky, průmyslů a tak.

Chápu to dobře?

Ano, i ne, spíšť, chtělabych asi v tomhletom odděli to,

že my některé lidi v tom systému, který výrazně oblivní ten systém,

tak vidíme, to jsou ty lidi, který mluví v televizi,

které jsou ty perszony, na které ten pohlet je upřený,

ale dost často ta rozhodnutí to, co dělá ten systém,

těhle tě lidé přímo úplně netvoří, nebo na to mají menší vliv,

než řada lidí, kteří jsou jako schovaní pod toho viditelnou vrstvou,

a kteří zvažují nějaké věci vytváře, nějaká řešení.

A tam se myslím, že míra racionality těch lidí

a spodně já ji vidím optimističnějí možná,

než třeba vyjist.

Možná a potkáváme s jinými částmi téhle skupiny,

což by koneckém cůdávalo z myslivy působíte

v akademické opci, já jsem novinář, to asi vysvětluje mnoho.

Děkuju za tím, merká to, co vy na mohou tásku.

Dobrý večer, ještě nou je ode mě, děkou moc za pozvání.

Musím vám říct, že Trapan Koubsky

je naprostý expert v tom, že vždycky začne otázku,

na kterou já neznam odpověď,

se nám tady z toho nedávno my jsme spol měli

debatu na Café Evropa na Střeleckém ostrově

a se dělal jsem tam já a taká krásná slečná Adela Halupová,

která stečkolí na operátorku v temelíně.

A Pan Koubsky nám položil dotaz,

co si myslíme o bezpečnosti jaderné energie

a o bezpečnosti nanotechnologii, ale vlastně prohodil nás.

Takže jsme začnili vlastně v poznačě

otázku, na kterou neznam moc odpověď,

a dneska se teraz dostał, dostał

tomu stejnému scénáři.

Víte se já?

Prdrbych se vás mohli to mělo ptát na věci, na který zná to odpověď.

To by dola nuda.

To bychom byli, to bychom si hráli na skoušku,

vysokoškou skru.

Jo, to je pravda, to je pravda.

Tak pokračujte, dál, tak hláme.

Přeba to přesně co zajímavého.

Takhle, já totiž tohle je pro mě to caháši ruký témá,

a celkem špatně se mi to komuniku,

abyste mě nějak nepochopili,

jako špatně, abych nám spíš jako věcům neublížila.

Ale ono sa asi nějak tý diskuzik tomu víc dostaneme,

cmeně já si myslím, že ono kolikrát...

Já nevím, kolik z vás je tady prosím

jako z vědeckého prostředí,

jako že vyložně jste vědci a pracujete z datama.

Z datama, no.

No, tak bez dáv.

Tak si je bez dáv.

Jo, jasný, jasný, takže pár nás tady je.

No, zbytek není tak,

ty věcí jsou si můžou zakrít teda už,

já by to nesešel,

ale nicméně asi si nebudeme jako hlád,

dokap si je velmi snadný skreslit

i ty vědecký výsledky,

který se prezentujou.

Tohle se stal několikrát,

jako v minulosti,

tady spoustu případů,

kdy Coca-Cola si zaplatila obrovskou studii,

jak je vlastně strašně,

jako skvělí pít.

A to se stává jako často.

Takže já se jako,

ne myslím, že jste ani jako,

ty myslím, ani bez mysta,

já si spíš, myslím,

že ta situace je strašně zamotaná

i ty novináři,

tomu trošku pomáhají,

nepomáhají.

A spousta těch velkých témat

bylo i tím,

že to byla jak se nějaký

novinářský biznis,

ale to je zase jako pohlede,

jako nějakou věc,

se určitě, určitě si,

že to neslová si,

to je určitě v pohodě.

Takže já se možná spíš,

asi nechám ty svoje odpovedi na nějaký,

ty další, konkrétnější otázky

v debatí, aby jsme starní nějak,

třeba špatně nepochopel,

abych nedej,

bože ještě tý vědě neublížila.

Takže jakli vám osi předám slovo,

ešte slovo.

Počkejte, počkejte,

já bych se,

než předáte slovo,

tak bych se rád zeptal

na upřesnění,

abych si pod tím uměl něco představit,

co se tam myslá,

teďka tím novinářským biznisem,

který je nějaký příklad?

No,

já jsem,

jo,

no, jaký příklad?

No, ono zrovna,

zrovna dneska jsem byla

na naší firmě,

protože já pracují

v biznis pro středí

a nysménu na Notechnolog vědec,

já pracují

jako vedoucí

biologických aplikací

v IQS Group,

tady v České firmě v řeži.

A jeden z našich jednatelů,

jedné divize

je Australant,

takže je Britány,

a neskocl se chouku potkali

a bavili jsme se

o Britány, o Londíně.

Je jako jaký mám názor

na kralovskou rodinu,

jo, což mi všel hrozně

jako povídská otázka.

A já jsem vždycky

měl rád na to historie

jako o té kralovské rodiny,

ale bohužel,

jako k té historie

toho moc nejmí,

protože všichni te novináři

samozřejmě píšou o Herim

a Mejkan a tak dále,

takže jsme se

vlastně tady

s naším jednatelům

o tom bavili.

A mám pocit,

že tam,

kolikrát,

jako ta snáha novinářu,

se vyjala těch,

bohužel těch masových,

je taková,

že samozřejmě se snaží

vydělat na tom tématu,

co nejvíc,

a o tom reelevatním

za stolik nepíšou

a dělají obrovský boom

z něčeho,

co by ja něm musel být

prostě kolikrát boom.

Je úplně jedno,

co si o tom letom myslím,

nebo já,

nebo kdokoliv z mího okolí,

ale že asi úplně nevím,

protože zrovna všude

úplně médy

a ebulvární informace

o té kralovské rodiny,

a si vidí to chtějí číst,

ale možná, neby jsme

jen to tolik nedávali,

tak by se tak nic nestal.

Takže jsem tím chtěl

zpířit z tohle to,

že kolikrát,

co z toho dělá,

ta bubliná,

dníky tomu,

že to...

Jasně,

k tomu se dostaneme,

protože o medialním pokritím

bude me

a vynechať

z medialního pokrití

obchodní modely

fungování Marienelze.

Jasná věc,

ale jinak se mě uklidňala,

protože,

jestli za něco opravdu

nenesu žurnolistickou odpovědnost,

tak je to pokrývání

tématu královské rodiny Britány.

Díky mohlo,

takže to přijde teprve ta rodina.

Těkuji,

já bych,

jako měl začít,

obecně,

tak já se myslím,

že občas,

budu trošku víc pesimista,

než optimista v tom letom,

ale myslím si,

že ten základný problém

je v tom,

že

spouksta lidí,

vlastně nejví,

jak funguje věda.

To je elementární úskalý,

vědci a vědkně málo,

komunikujouven.

Je to často tím,

protože,

když půjde za novinářskou občer,

řekne,

já tady byu vysvetla,

když funguje věda,

když každý poklipen,

na čo je to někdo neprečít,

já to chápu.

Zase to jsou vysít

s tím,

jaké témata prorazí.

No,

ale když,

jako lidi nechápu,

jak vlastně věda funguje,

tak vlastně dochází,

tak jako zásadnímu

nepochopení práve,

když se přečí,

že jsme zrovna

teď v objevě něco,

najnou si za 14 dní přečete,

že už to neplatí,

jo,

jak je to možný,

no, protože tak funguje věda.

Vlastně,

že to vaše práce založená

na tom,

že máte neustále

spohybněvat práce,

ciz ich lidí,

a když jí spohybnít

a rozbějete,

tak jste vlastně

jako dobrý vědec,

nebo vědkně,

to máme gendro vesprávně.

Ale,

tohle je to,

jako věc stráť,

věc stráť,

I kdyby to tak bylo,

není to tak,

ale i kdyby to tak bylo,

tak určitě budeme narážet na to,

že docenit

současné vědecké poznatky

ve mnoha případech,

ne, vždy,

ale v mnoha případech

je naprosto nemožné

bez nějakého

odborného vzdělání

zázemí, průpravé,

i konec konců i metal informací,

tak jak to Petr říkal,

lidi nevědí, jak funguje věda,

to je metainformace,

o informaci,

a tohle všechno

je zřejmě nerealistické

očekávat,

že

širší veřejnost bude mít

sama od sebe,

a stejně taky nerealistické očekávat,

že to s vládnou

média,

nebo, že to s vládnou

sami popularizovící věci,

mě se pořád zdá,

že tady máme

nějaký valice

špatně rešitelný problem,

daný prostě tím,

že to vědy je hodně,

že se rozvíjí rychle,

že se nůžky

mezi tím,

co je schopná veřejnost

vnímat,

hodně už

rozevřeli.

Mám pravdu, nebo nemám.

Částičně,

ale si ho samozřejmě

mě jako vědecká obecí

za tom můžem s části prostě sami,

protože

já ti tě až co z ní jako blběho,

ale

že když chcete popularizovat do vědu,

tě vde teda polešou biznisu,

a musíte prostě porazit

přesně historiky

vo královské rodině,

protože vy musíte něčím

zakůjmout,

aby tedy o tom něco věděli.

A to je jako přístup,

který dělá malo kdo.

Chápu, protože lidi nechtějí dělat,

ale v ten moment

vám ten mediální svět,

nebo pardon,

vaší pozornost

i v těch telefonech,

že jo,

tak vám vyplní něco jiného.

Kolik z vás má najstavaný tiktok?

Vůbec nikdo tady,

to mu nevěřím.

Může nebo ženy, podle to,

co vás padují.

Na mě projízaj taky,

kdož tam vidí má

nějaký vědecký obsah.

Super, super, dosem rád.

Jo, ale jenom, k čemu se chce dostat,

tak vlastně vy musíte porazit

v tohle tý záplav,

jako věcí,

a to je strašně těžký,

a vyžaduje to

jako nějaký kumšt,

umění,

a potřebo to je nějaký financi,

a zase na tom to jako narazí.

Já si lidi kouvědomuju,

a vůbec jsem to na mělo v plánu,

že jsem pozval tři lidi,

kteří mohou mluvit

ve svých oběch veľmi atraktivně.

Sopky na marzu,

úžasný, nanotechnologie,

úžasný,

bejzů vzřece,

genetika, úžasný.

To všechno se dá

komunikovat velice dobře,

co těch udáci,

kteří tak atraktivní témata

nemají.

Padle mě to nejakzíš,

to je obor,

který se nedá komunikovat.

Mám o tom,

že vy vlastně nechce teda cestu.

Já, no pardon,

já dlouhý roky jsem psal v ekipédy,

a měl jsem ten leten spor

se spoustou v ekipédy,

z tu, že se nedá

v všem na světě napsat článek.

A psal jsem článek

volaků na nechty.

Do dneška na českéj ekipédy

jenom proto,

bych dokázal se o tom dá

napsat encyklopédycky

vydecký článek.

Tak jako

můžete popularizovat vědu

úplně o čemkoliv,

záleží na tom,

že jste kreativní,

jak moz máte dobrý nápad,

jak to jako udělat.

Má pravdu?

Jo, souhlasím.

Myslím si,

že vlastně,

když jste tvoři vej člověk,

tak můžete tvořit

téměř i v prázdný celé,

a něco vytvoříte.

Ale ještě možná,

bych to tam vlastně

trošku oddělila to,

do jaké míry,

vlastně, ne,

jako co si představujeme,

že bude optimální stav.

Protože při současným objemu

toho vědeckého poznání

je iluzorní,

si myslete,

že by člověk z veřejnosti,

skladní,

k místočtěním vergylia

v originále,

měl jako přehled

o současný vědě,

ona už pro veřejnost

vždycky bude tvořit

nějaké jako strípky,

se které ma se potká,

a nebude to ucelená,

představá,

ale zároveň bysme asi chtěli,

aby v těch,

jako momentech klíčových,

kdy ten člověk

se o něčem rozhoduje,

nebo o něčem rozhoduje,

tak měl tu vědů

jako primární zdroj

proto rozhodnutí,

aby prostě se

jako jeho rozhodnutí

mohlo opírat

o nějaký vědecký poznatek.

Ve spoustě oblastí

se to vlastně děje samo,

protože ta věda

proniká do obrovského množství

jako technologí a věcí,

který používáme,

aniž vlastně o tom přemýšlíme.

Už se nemusíme rozhodovat,

jestli jako se chceme

opřít o vědecký poznatek,

když nás pošlu na chtěl.

Protože to prostě proběhne samo,

a tím pádem

vlastně technologie

a biznes všechno,

co je na to navázané,

také do sebe vcucávají automaticky,

protože tam se pozná,

když něco je,

řekněme, nepodloženo

a špatně,

tak to nedává dobré výsledky,

nedává dobré predikce

a nedá se to použít.

Prostě založit létání

z pejseksu

nějak na horoskopech

můžeme,

ale pozná se to rychle poměrně,

že jsme použili nějakej zdroj,

o který jako není úplně dobrý se opírat.

A tím pádem vlastně,

když se vracím k tomu,

co teda jako chceme,

asi chceme,

aby lidi měli nějakou,

nějaké stríbky,

aby budím věda přišla

něco do čeho stojí za to investovat

z prostředku té společnosti,

zároveň chceme, aby nějaký rozhodnutí,

aby jako oporu

pro ně hledali

spíš v té vědě,

než v jiných oblastech

a zároveň možná,

asi chceme, a to je,

si myslím, vejko veliký dluh,

kterým máme,

vychom nějaké prvky,

spíš takového toho,

jako konceptuálního myšlení vědeckého

dostávali do dětí

už ve velmi útlím věku,

protože my,

a tam si myslím,

že děláme obrovskou chybu v tom,

že my tlačíme na jednotlivosti,

na poznávání, jako těch oborů,

systematicky a jednotlivě,

ale uniká nám zdelování nějakých konceptů,

jako hlubokých myšlení,

jak vůbec přemýšle

o světě kolem sebed.

Je čas na product placement?

Asi se mi nepodeří,

asi se mi nepodeří tomu zabránit,

manom.

Nicmáně ta hle knížka,

když jsme u toho si uročitě

zaslouží,

pozornost, přepokladám,

že mno zíjí znáte, kdo jí neznáte,

koliké jazycích to už vyšlo?

Já nevím, a mě to ještě

nakladatelné řek z kolika už,

takže se praví do štěři jiných zemí,

takže by vycházet indě,

ale jenom si na to navázem.

Mně vlastně to, co popisujete,

tak přesně mi strašně vaděl,

když koupím dětem encykloperivo ve smíru,

tak je to výběr na hodilih faktů,

který jsou mám pojit něčemu.

Tak já jsem přesně psal knížku,

která dělá to, co stetřiť popisovala,

že vlastně se snaží uceleně vyprávět

nějaký příběh o průzkunční soustavy,

takže zám vlastně jako jen úše vysetlení.

Ale zase jako nečekám,

že tu práci udělá ze nás někdo jiný,

a myslím si, musím jat mi jako věc a věckině,

aby jsme to do populace dostali.

Jo, s tím souhlasím,

my s tímhle tím jsme s Pepou Lhodzkým

napsali naši dětskou knížku o baterii.

Nemám nikadia.

Já nejsem product placementer.

Ale bylo to přesně to,

protože vlastně ta myšlenka byla,

že ve chvíli, kdy

se ptáte děti,

jako co vědíbo bakterích,

tak oni vědí dva ekstremi.

Bude to jim všichni říkali,

že to je něco hnusného,

a že si pořád mají mejt ruce savem.

A nebo jim na druhý straně

říkali, může jim baštit

ty jogurti s těmalákto bacielama,

protože to je to,

a mezi tím nic,

vlastně jako temná díra.

Přitom bakteriální ekologii

je prostě obrovský, široký prostor,

je to obrovský zajímavých věcí

a tak to zazbyl jako náš příspěk

přes něk tomu konceptuálního myšlení,

že ten mikrosvět

je něco,

jako nám úplně uniká tý pozornosti

a přitom to rozhoduje v ospoustě věcí,

tak to jenom jako odbočka,

že souhlasím s tím,

že ten dluh musíme

vyplňovat mýho,

že nikdo jiné to neudělá.

Když už jsme se toho dotkli,

vy dvá Petra haly nást

kvůli malých dětí,

takže máte školství

s první ruky

a dovedete to posloutit.

Já jsem nechtěl a nechci,

abychom tady ze školství udělali

nějaké velké téma,

protože tady není nikdo,

kdo by jeho ménem se bránil

a to se nemá.

Ale přesto bych se vás zeptal

a sponějednou tásku.

Máte pocit,

že jsou věcí lepší,

kde chodili do školivy

a nebo že se to moc neměni?

Tak si mám začít.

A teď mám na myslí hlavně

to, co jste haly no říkala

ten výklad konceptu

a způsobu uvažování.

Jo.

Vlastně to obrovské záleží

na konkrétných lidech,

který v tom školství jsou.

To znamená,

potkáte se

stejnými paními učitelkami,

který se potkávala já,

který jdou systematicky

vlastně látku, kterou se to dítě má

do příště naučit na spomněť

a obtížně se s tím vojvě

obtížně se to nějak mění.

Na druhou stranu

když jsme se k tomu hle dostali

být, budeme asi mikrovat jinám.

Budeme.

Tak právě proto,

že tohle, to vlastně čím dál tím jít

cítím jako

kterou se dá něco měnit,

tak teďka hodně začínám

u nás v regionu spolupracovat

z nově vznikajícím bědeckým

vzdělávacím centrem pro děti

od úplně malých dětí

a v těch přípravách hektických,

který těka probíhají na nějakých

našich programech, tak je

zapojenou řada, perihogů

a ty lidi pracujou už úplně jinak,

pracujou opravdu způsobem,

který mě naplně velkým

optimizmem,

a ještě drobný strípek k tomu

skrstary tohleto

jsem vlastně postupně poznela,

že existuje jedná z mího pohledu

do té doby jako nepridstavitelná

překáška a nečekaná překáška.

Já jsem se vždycky myslel, že to je problém

toho ministerstva a těch plánů vzdělávacích

a tak, že je to jako moloch

a perihogické fakulty, že jsou problematické.

A teďka vidím, že jeden

jedna veliká žába na pramení

je neviditelná

síla rodičů, protože

spousta rodičů

se obává

změn systému

protože se obává,

že to začne unikatně kam

kde to, že to nové nevyzkoušené,

to jejich dítě poškodí

o nim, že mu nebudou schopní

pomáhat nijak

a že vlastně

ten pořád se opakuje argument

mysme se to taky učili

takhle,

prostě mysme taky

válit dřívkem do tabulky

takže vy budete taky rýpad dřívkem do tabulky

už třeba jenom, když vidíte

jaký odpor vyvolávala

změna písma

třeba z vázaného

psa cího písma

na psa cí písmo, který

není vázaný a tak dále

jaký odpor vyvolává hyného matematika

aniž by vlastně te rodiče věděli

čemu odporují

prostě jim jenom ten systém

obrovský vadí

myslím, že to

není negativní síla ve smyslu

že ty rodiče jsou hloupí, ale oni

prostě mají strach

že to nové nevyzkoušené

bude mnohem horší a že ty děti

budou mnohem můře připravené do životoví

do životové napřímačky

napřímačky, ano

pojmenujeme to pravými

jmény

Já vás asi nepotěžím, Petře, já jsem si se

vystroval všechny možný roky

odpolského systému v České Republice

co jsou, mám jednodítě na základní

škole, ale to země nedělá experta

který by měl komentovat škole, s tvojím

jako reformovat, tak já si odpustím

odpovídnout k lého tásku

já mám pocit sejím s pozice jako někou

kdo to má rozumě a to, že jsem rodič a

chodil jsem do školy, tak vlastně mi podle mě

neopraveně toho to vyřeji jako komentovat

Moudře si počtiná ten

člověk se nemáte mi noviná, ale že nechat

komentovat úplně do všeho

to je koneckom sú taky jedno z poučení

z téhle debaty.

Přátelé, já jsem to neřekl

ned na začátku, ale řeknu

to aspoň teď, tohle je otevřená

ryskůze, ne musíme čekat

z otázkami z publika až na

koniec, na takových

těch posledních pět minút, kdy

mě nezbide čas a hlaste se kdy koli.

Brzí.

Ještě Pavel Petřev, přeskočil jste

marketu?

Protože před pokladem, že marketa

se sama ozve o slovo,

kdy bude chtít a nechtěl

samí do téhle ryskůze zatahovat?

No já zatím teda nemůže úplně komentovat

na tu otázku malých dětívřes,

zatím nemám děti, ale

spíš mě napadlo, jak jste

vlastně říkala, by to se mě líbilo, že

tam potřeba jako celko nějaká systemová

změna, kterám svět podprvá i od těch

rodičů, tak přeba co se stalo mě,

tak u mě jako celý život i moje

domky se strašně negativně dívali

na podnikání. Oni

se o mě báli, abych ní kde jako nezkrachovala

a nedostala se do dluhu, jako tam

ty lidi, že jo. Takže jako vždycky

to byla u nás takový tabu.

A pro mě potom bylo velký překvapení,

když já jsem byla nastáživ

Americe v Bostonu, tak

jsem roce 2020.

Teda jsem byla na Harvard Medical

sku na půroční stáži.

A tam vlastně na tom našem lízkumáku, kde

já jsem pracovala, tak byl zajímavý, že

budou jednou ty podnikatele

a proto pracovali víc.

Oni pracovali strašně

moc, protože dělali na tých svojí

budoucí obživě.

A to strašně tě mysletku mědy pomáho.

Já jsem dělala pod lidma, který byly

jako hodně navíši v tom oboru,

byly to jedný z nejcitovanější věců

světa a zakladatele mnoha start-upů.

A to pro mě bylo

jako neuvěřitelný,

že vlastně tam se to beré jako

takový dení chleba, že vlastně

každý, kdo má unikátní nápade

podnikatnou skoro každý.

Takže je pravda, že tohle by taky bylo potřád změnit,

protože pořád jako v sobě má člověk

zakořený, že se bojí, že udělá chybu.

Já jsem to nějak už se snažila

sobě spracovat, už se tolik nebáte,

ale jsem říct, že pořád se bojím,

že takovýho toho, abych něco neřekla

špatně, aby nebyl nějaká chyba,

někde vidět, tak to pořád mě svazuje hrozně.

A to učitě mě bude svazovat

který bych dělala třeba ráda, ale je tam takový blok.

A zrvna u vás na Liberické univerzitě,

míra toho propojení

mezi akademickým světem a biznesem,

nad průměrná, řekl bych na český poměry,

nemám pravdu.

Ale jo, myslím, že poslední chvátek

to spěje k lepším učitěm, jo.

Jo, schodli jste se všichni na to,

že neexistuje oblast vědy,

o které by se nedalo poutavě mluvit.

Jak byste mluvili třeba

o moderní matematice

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.

Vědecké objevy mění svět více a rychleji než kdykoli dříve. Často působí jako bezprostřední síla ovlivňující politiku. Současně sílí nedůvěra části společnosti k vědě a její odmítání. Dá se s tím něco dělat? A jak popularizovat dnešní vědu, vysvětlovat její poznatky i její omezení? V Knihovně Václava Havla s vědeckým redaktorem Deníku N Petrem Koubským diskutovali Markéta Klíčová, doktorandka v oboru nanotechnologií, Halina Šimková, forenzní genetička, a Petr Brož, geolog a popularizátor vědy.