Vinohradská 12: Válka gangů na Haiti

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Doma v pekle nahají ty válčí gengy.

Stracený ráj v karybyku se propadl do temné propasti.

Jak to v ní vypadá, jak pomoc s lidem, kteří uvízli na dně a jak jste propastiven?

Povídám si s terezou vynhaniakovou z lékařů bez hranic.

Dnes je čtvrtek 14. září.

Hojterko, zdravím tě na hajty, kde přesně seš?

Já se teď konu pohybuji v hlavním městě hajty Port-au-Prince,

konkrétně to část, která se jmenuje Peggyville.

Peklo, kde v ládnou gengy tak zhruba vykresluje život

v hlavním městě hajty Port-au-Prince, Deník L. País.

Prí se tam stanou dvě desítky extrémně násilných činů za den.

Taková ta situace tam skutečně je

z pozice někoho, kdo tam strávil několik týdnů v rámci myselekařů bez hranic.

Určitě situace na hajty alarmující kritická,

někdo dokonce používá i slovo jako bezprecentní,

ale to je přece jenom trochu složité říct,

protože i mi jako lékaři bez hranic jsme tady více než 30 let,

ale hajty se pohybuje v krizích už desítky let.

A kde bys to měla pobsat tak, jak to ty vnímá,

kdy sež už tam několik týdnů, tak jak na tebe

ta situace v Port-au-Prince působí?

Slo to asi dvě věci, které bych mohla změnit.

To je jeden můj takový obraz, který pro hajty jako zemi mám.

Já to jsem se tady vytvořila za ty poslední týne, co tady jsem,

a to je, že hajty je mohlo by být opravdu

neuvřetelně krásným rájem na zemi, protože tady je krásná příroda

a krásný pláže, hory.

Ale zároveň se hajty propadlo do temný propasti,

kde se odehrává začervanej kruchná silí,

ze který ho se hajty nedokáže vymotat,

tak to je můj takový obraz na hajty.

A co se týče mě a mojí vlastní bezpečnosti nebo pocitu?

My jako lékaři bez hranic tady máme poměrně

striktní bezpečnostní pravidla toho, jak se pohybujeme,

abychom rizika, která nikdy nejsou nulová,

tak abychom je minimálně dokázali snížit na co nejmenší riziko.

Takže já se tady volně po ulicích většinů nepohybuji.

Máme tady auta, která jsou jasně označená

logem lékařů bez hranic.

Je logo já mám na sobě na svojí vestě,

takže má to přece jenom nějaké tie limity, ta osobní svoboda.

Ale jinak se tady cítím poměrně bezpečně,

i když je pravda, že v očitých částech,

když se pohybujeme v tom hlavním městě,

jenodenně slejšíme střelbu.

Já jsem změnil ty dvě desítky extréměná silných činů,

co se pot tím mám představit.

Protože je situace kritická a nepřehledná,

a je to vlastně i kvůli tomu,

že je tady tolik ozbrojených skupin,

nebo obecně ozbrojených aktéru, kteří nosí zbraně.

Ať už to jsou pořádkové síly, policie,

ozbrojené skupiny, které označujeme jako gengy.

A jak je situace nepřehledná, tak samozřejmě dochází,

například k unosům dochází, ke střelbě.

Ale třeba nejedná se jenom o střelbu

mezi dvěmi ozbrojenými skupinami,

ale třeba i zbloudilé střely, co problémem,

nebo si tady zapalují domy.

To je taky nějaký nový modus operandi toho,

jak třeba některé ty ozbrojené skupiny operují.

A co se týček zbloudilých střel,

a jedné části pohtophánc City Soleil,

kde máme nemocnici, tak tam jsme

fočitem období minulý rok našli

až 400 zbloudilých nábojnic,

jenom na území té nemocnice,

i když na tu konkrétní nemocnici

nikdo vilořeně nestřílal.

Ale ty zbloudila střeli jsou velký problém.

A jak se stalo, že z Haiti je peklo,

kde vládnou gengy, abych znovu citoval

tu Vietus L. Pais?

Já to vnímám tak, že

čím více zbraní je na území Haiti,

tím vzniká jenom větší

a větší následí, ze kterého

se potom stává ten začervaný kruch,

a tahle země se více jak 100 letí

nebyla bohužiloschopná

dosáhnout, nebo prožít nějaké

další období stability a udrovaného míru.

Byly tu, když si to vezmeme,

byly tu diktatury, jiné státy

se do situace agresivně vněšovali,

a k tomu všemu bylo Haiti

i obětí přírodních katastrop.

A se si všichni

vzpomínáme na to největší

které Haiti zasáhlo v roce 2010.

Poslední takové větší země třesení

tady bylo na jihu země

před dvě malety, v roce 2021.

A tenhle mix

takových těžkých událostí

a komplikovaného vývoje způsobilo to,

že růst v rámci socioekonomické svéry

zůstal, ve jakémsi limbu

a jak mylámáte území, kde lidé trpí,

protože v západní hemisvéře neexistuje

stát, který byl trpil

takovou úrovních hudoby, jako Haiti.

Tak tady není tolik perspektivy

k tomu zlepšení, proto se tolik částí

hlavního města chtalo úrodnou půdou

pro gangsterství, což je

také něco, co některé výskumi

ať už historické, nebo politické

studie ukazují, z čeho i někteří politici

třeba v minulosti čerpali a těžili

a využili takové oslabené prostředí

pro svůj vlastní zysk.

Poslední hajtský prezident

byl někdy před rokem apů

zastřelený kolumbijskými

žoudnéry, to znamená,

že od té doby

vládnou Haiti právě

gengy. Co víme o hledně vraždy

prezidenta

Ževenela Moízeho, jedané tím, co

znamen, my jako lekaři zlobně z medí.

Má silí zmítane zemi bezprecedent.

Komando, které na Haiti

zpáchalo atenta na prezidenta

tvořilo 26 kolumbíců

a 2 američané hajtského původu.

K jiným zdrojům tohlek zase přístup nemáme

a je jasné, že tahle událost konkrétně

byla nějakým hlavným

zlomem momentem toho, kdy se situace

začala rapidně zhoršovat

a poté země upadla

do ještě jako pětšího krůhu násilí

a to pokračuje do dnes.

Ještě většího je proto,

že situace byla velmi napětá

už několik měsíců předtím,

než k tahle události došlo.

A znamená to tedy tedy skutečně to,

že v té části ostrova je

několik gengů, které mezi sebou

vedou nějakým mocenský souboj.

Měkteré zdroje uvádi,

že těch gengů je na území

hlavně hlavního městap,

co znamená, že tam moc

je opravdu jako velmi rozdrobená

ty ozbrojené skupny

tak spolubují o území,

o vliv a tak dále.

Vlada existuje, v současnosti

vládo řidí premiér Ariel Omri,

zatím jsou mandat,

parlamentu vypršel a nové volby

se ještě nepodářilo uspořádat,

což prohloubilo zase opět

politické vákům, na volby

se ještě čeká, takže proto

i hajty se pohybuje nejenom

v tom krůhu násilí, ale je i

v politické a ekonomické krizy.

A potom jsou tady i

nějaké sekundární problémy

jako obrovské množství vysídlených,

vysídlených lidí, je tady

neustála nestabilita, nedostatek potraven,

nebo jsou potravené drehe,

problémy s palivem a tak dále.

A když si mluvila o těch vnitřně

vysídlených obyvatelích, kteří museli

tomu, že se tam odgrávali

násilnosti a utíkali,

při čele nepodařilo si utést

buď z hajty jako

takového nebo třeba do

sousední Dominikácké republiky, protože

to jsme tady ještě neřekli oba dva tyto

státy, zdílí jeden ostrof

Hispaniola, tak kde

přesně se ti lidé nacházejí

v hajty utíkají, co nejdál od hlavního

města. Když se snažíte dostat

na západ země

z hlavního města, tak tam je část

které z tady obecně i všechny

média pojmenovávají jako

zemi nikoho, nebo územi nikoho

kde se pohybuje velké množství

ozbrojenců a je velmi

těžké byt jenom project

touto částí města. Takže to hlenco

je přece jenom komplikované, proto

je velké množství lidí, kteří

když se dostanou do situace, kdy

musí opustit svůj domov

tak skrátka zůstanou v hlavním

městě, jenom se neustále přesovají

a je to třeba případ i našich

mých kolegů, mých kolegů, kteří

už po několiká té se stěhují

s domů, do domů zbytu, do jiného bytu

protože vždycky kde jsou

tak třeba zrovna v té části zase

propuknojí boje, hoří tam domy

a ta situace je tam tak nebezpečná

že se rozhodnou prostě ten dom

a nebo byt prostě ho jenom nechat

a utíct, jenom s tím

co prostě zrovna unesou.

Opustil jsem svůj dom

a nastěhoval se do jiného nedaleko odtud

utekl jsem, po 6 měsících

jsem se vrátil

nedalo se sehnat auto a silnice byly

zavřené, zablokoval je

a na každé křižovace, kterou jsem

projížděl, stále lidé se zbraněmy

celá oblast byla takška

prázdná

bylo to jako kdyby všichni nebo

skoro všichni zmizeli

říkali jsem si tohle nezvládnu

tady nemůžu zůstat, bojím se

mám strach

funguje

ve městech nebo

třeba někdy na vesnicích

nějaký způsobný sný dom obrany

vzniklo tady v Dubnu

toho roku, tedy před pár měsící

taková civilní domo obrana

hnutí, kterému se říká

buateli, což

když to přeložím, tak to znamená

ořizávat strom

nebo loupávat strom

a vzniklo to

v jedné části, která jsem nejkená pv

a začala to velkou demonstrací

kde vlastně

tato domo obrana začala stavit barikády

ulicí, kde se chtěli ochránit

a ty barikády

cestavily zrůzných věcí, ať už to byly poskladaná

auta vedle sebe, třeba stare

ojeté vozy, nebo

jenom stromy, větve

kabely, pneumatiky

které i třeba některé se zapalovali, hořeli

aby se skrátka ochránili

před těmi ozbrojenými skupinami

a zůstali ve větším bezpečí

samozřejmě, ale i tahlensta domo obrana

potom přidala trošku více

dejme tomu i oleje

do toho ohně, protože přece

jenom i oni se dostávali

do nějakých křížových palep

a dostávali se do těch bojů

takže zboakele, jste domo obrany civilní

se vlastně stál jenom dáší

které už v takhle nepřehledné situaci

ale domo obrana tady funguje taky

V jakém stavu zdravotním

jsou místní

jakým pomáháte jako léka

že bez hranic?

Obecně zdravotnictví je tady

poměrně komplikovaně dostupné

protože co se týká

funkčnosti nemotnictví

tak pořád tady se on třeba některé nemocnice

ať už jsou státní nebo jsou krove

fungují, ale přeba ne úplně

kompletně ať už je to

zdůvodu nedostatku léku, nedostatku personálu

nedostatku paliva, takže nemáte

jak elektriny, nemáte jak

aby fungovali generátory a tak dále

ale pořád tady stále

zůstávají nějaké otevřene

problém ale třeba i s tím personálem je takový

že i ten samotný personál se obává

do té nemocnice dorazit, protože

mezi třeba domovem

toho daného zaměstnance a toho nemocnicí

se zrovna bojuje, jsou tam barikády

a skrátka není možná se do té nemocnice

do toho svého zaměstnání dostat

takže i spoustá a nejenom lékařů

protože obecně v té samozřejmě společnosti

existuje strach

který je denudení

a my se tady snažíme vždycky identifikovat

lehá současné situace

kde je nějaká mezera v tom zdravotnicví

kterou bychom mohli zaplnit

my tady máme v pohtopchán s lavním městě

nemocnicé máme tady kliniku

pro oběti seksuálního násilí

máme tady mobilní kliniky

které jezdí do třeba těžko

dostupných míst, jako je Brooklyn

které je taková

jednoho gengu, která je vlastně

uprostřed větších o území

gengu zase jiného

takže se tam drívě hodně bojovalo teď kon

mezi sebou a tyto dvě ozbré neskupiny

uzavřeli mír někdy před dvěma měsíci

přibližně, takže teď kon

jsme zase mohli obnovit ty aktivity a tak dál

a mimo pohtopchánc

máme takovou velkou porodnici

která je úplně na západě

země v takové rurálnější oblasti

máte teda porodnici

nabízíte i pomoc obětem seksuálního

násilí, co je ten největší problém

taky si změňovala hlad podle

světového potravinového programu

polovinahajtěnů trpí hladem

tak s čím nejčastěji

přídou lékaři bezhranit z dostiku

Početně si myslím, že to pořád

jsou problémy nějakých

primárních zdravotnických potřek

což znamená třeba dýchací problémy

dýchací infekce, problémy se zažíváním

malé děti, které mají běžné

nemoci, horečka

v míste, které jsou

slamovitějších oblasté, kde je

velmi špatná hygiena, tak tam lidé trpí

na sorap, což je nemoci, která by

se dala za právě dobrých hygienických

podmínek, velmi snadnu vyláčit

ale nejde to tam, což

znamená, že se to dále šíří

Takže to jsou opravdu takové primární

zdravotnické problémy, které by byli

velmi snadno řešitelné, ale lidi

nemají tady přístup lékařské péči

a třeba právě jsou kromé

když už nemají například

penízání na jídlo, tak představa toho,

že by šli doplacené nemocnice doplaceného

zdravotního střediska, tak i nemyslitelná

i my jako lékaři bezraní

s tady samozřejmě poskytujeme péči za darmo

ale co se týče počtů

případů, tak tohlem s té očitě

asi ten nejčastější problém, ale potom

tady jsou urgentní případy, ať už to

jsou střelná poranění, nebo

třeba jakékoliv poranění, která je

měho damit. No a ty když si říkala,

že jste obnovili teďka

pomoc v jedné z těch enclave

v nich operuje gang

a ta encláva se

nachází v území jiného gangu

tak chápu správně, že předtím

jste tam museli zastavit tu pomoc

to znamená jsou i lokality, kde jste pomáhali

a už nemůžete, třeba právě

kvůli násilnostem. Přesně tak

jak myle se dostaneme do situace, kdy

jsme přesně v nějaké jako

křížové pozici, kde se prostě okolo

nás, kdybychom my přímo nebyli

nějakým terčem utoku,

ale dostáváme se do nějaké křížové palby

do nějaké špatné pozice, tak

pro bezpečnost nejenom nás

našich zaměstnanců, ale hlavně našich pacientů.

Pokoušíme ty pacienty

dostat do jiných zařízení, referovat, je

přesunutě a dočasně

třeba to dané zařízení

uzavřít. Což se stalo, přesně v tady

tom Brooklynu, pár měsíců

na spátek, teď jsme zase obnovili

nebo dálší příklad, v jiné části

hlavně města, která se jen je Tabach

tak tam máme stejně pojmenovou

nemocnici, a tam máme

dvě takové jednotky, máme tam

traumatologii, traumatcentrum

a potom oddělení, které pečuje

o popálené, které

je tady tady taky poměrně velké

množství takových pacientů a hlavně

popáleniny, co se týče ležby

velmi závažných popálenin, tak je to

velmi drhá záležitost, na kterou

hejtěné taky často nemohou vůbec dosáhnu.

Proto i tady právě provozujeme.

Ale

na začátku července v noci

ze 6. na 7. července

došlo ke kritickému incidentu,

kdy do této nemocnici

trhlo na silně si 20

o zbrojených mužů, byli zamaskovaní

my hřili zbraně měne naše zaměstnance

donutili je

si lehnout na zem a zastrašovali je.

Udělali to proto, protože

v naší nemocnici hledali nějakého pacienta, které

prostě chtěli dostat a slyšeli,

že o něho, tady toho konkrétního pacienta

si pečujeme, toho potom našli.

Našli ho ešte ve chvíli, kdy byl na operačním sále.

Vytáhli ho ven

před nemocnici a odvezli ho sebu.

O tady tom pacientový, už jsme nikdy ne slyšeli,

nevíme o něm nic, ale tohle

jste je na prosto

neakceptovatelná situace.

Nemocnici by měla zůstat, na prosto

jako neutrálným místem právě

proto, aby tam kdokoliv ať už je to

šlen nějakého zbrojené skupiny

ať už je to běžný hajtán

čitelka ve škole, je to úplně jedno,

ale nemocnici by měla

a má zůstat neutrálným místem, kde

kdokoliv může požádat o pomoc

a najít lekerskou péči.

A jak měl se ten incident

stál, tak jsme se rozhodli dočasně

nemocnici uzavřít, proto, že tohle

to je nerespektování

zdravotnických struktur, jako takových.

Naštěstí se nám tu nemocnici podařilo

28. srpna zase otevřít

tak doufáme, že už se takový

le incident nebude už nikde opakovat.

Tarko, kolik lidí už té válce

gengu nebo kuvůli

té válce gengu padlo?

Tisíce.

Tisíce lidí za X let.

Určitě. A myslím si, že to ohrožuje

i dálo by se říct i miliony.

Za těch opravdu, jako pokud si vezmeme,

že se bavíme o desítkách let,

tak to ohrožovalo miliony lidí.

Když je, že je, kolik lidí přesně teď?

Na hejty, že je přibližně 11-12 milionů.

Přičem samozřejmě

velké množství chtěch to lidí

se pohybuje, ať už přímo

vlavním městě a nebo v jeho okolí.

No a jaké je tedy v tůle chvíli podle tebe

jako řešení té nastale situaci?

Já chápu na jedné straně,

že tam jako lekaři bezra nic pomáháte,

protože tam je prostě

rozsáhlá krize.

Ale to není udržitelné do budoucna.

Z toho, co ty si tam zažila,

co ty si načerpala za informace,

jaké se nabízí řešení?

To řešení si myslím, že

v současnosti nikdo z nás nevidí.

Východisko z tahle situace hledalo

a pořád hledá už tolik aktéru.

A nezyskové organizace nejsou

bohuželala aktérem, který by měli

na takovouhle situaci

nějakou kouzelnou formule, jak z tohoven

a na co bychom měli přít,

co by měl být dálší krok.

To nám nenáleží

třeba nové bolby

nebo mezinárodní intervence,

která se diskutuje už poměrně dlouhou dobu,

či něco jiného.

To si vůbec teď nedokážu odhadovat,

nedokážu teď kon odhadnout,

jaká by taková dle formule měla byť.

Já jenom doufám, že se to řešení

jednou najde, protože já osobně

si myslím, že to množství lidí,

kteří nahají ty trpí, právě koli

takové dle situaci je velké.

A když slyší v naše kolegy, kteří

přemýšlí o tom, že by

přestali s námi jako s lékaři bezraníc

pomáhat právě proto, protože mají rodinu

a už si nedokážu představit

žádnou, jakoukoli budoucnost

pro svoje děti a proto třeba chtějí

opustit území hajty.

Je prostě strašně nešťastná situace.

Takže se děje to,

že spousta lidí z hajty tedy odjíždí

a že se zároveň, jestli jsem to dobře pochopil

i uvažovalo a stále uvažuje o tom,

že by mezinárodní společenství

zahel nějakou intervenci přímo na hajty.

Je to tak, hajtská vláda

oficiálně požádala OSN

o pomoc v námci vojenské intervence

Loni na podzim.

O té doby se tyhle diskuse neustále

vrací na stůl a probíhejí náhnet

několika úrovních.

Nakonec se nabídla uklinulých týdněch

Kenya, že tento zásah bude

jako nějaký líd vedoucí stát.

Z toho, ale co víme z médií

se tohlenco formovalo

slovníkovi, jdejme tomu, jako policiní zásah

proti ozbrojeným skupinám

a lepo nedávné náště

věkenských představitelů

se slovník takového zásahu začel

trochu pozměňovat a ta situace

se trošku začala měnit

a myslím si, že teďko neště pořád

je velmi nejasné, teda jakou formu

by případná taková intervence

měla mít, které státe by se k ní předely.

Je hrozně těžké říct, jestli tohlenco

by teoreticky můhlo by někdy nějaké řešení

pořád ty situace ještě nepřehledná

a nedá se úplně říct, kam tohlenco

přesně povede.

Taku vidíme, jak to nakonec

příštích měsících a letech

z hajty bude

a musím se tě zeptat, protože

v posledních těch 20 minut

to nebylo úplně hezké poslouchání.

Je něco pozitivního, co si odnášíš

z hajty?

Pozitivní jsou asi dvě věci.

A vyloženě zdravotnická a jedna osobní.

Co se týče těch zdravotnických,

tak to je tady samozřejmě

obrovský těžké najít, protože

tady vidíte lidi popálené,

postřelené, děti, které mají

základní infekci a skrátka se

nedokážu vyláčit, protože nemají

peníze na léky. Ale zasehovali jsme

tady dlouho v rámci cholery, co

je nemoc, která se tady v probě o posledních

desetí let opakovaní vracila

a epidemie propukali a poslední epidemie

a loni vřínu, vřínu 2022

a přibližně dokonce s Repna

2023 jsme ošetřeli přes

26 000 případů, což je zruba

polovina všich případů v zemi

a počet detekovaných případů

v posledních týdnech začal prudce

klesat jejich meně a méně.

Tohlensto je určitě jedna

velmi důležitá dobrá správa,

že ale spodně tohlensto může

a spodně na chvilku hajty

si od toho ulevit, od cholery, od epidemie

cholery. A ta osobní pozitivní

věc je, že hajtě ani

sporo mě osobně, já jsou hrozně inspirativní

lidi, všichni mojej kolegové,

kteří byť mají i strach

tak neustále chodí do práce

s neuvěřitelnězku

skvělou náladou. Já tomu

trošku tak vtipně říkám, že mají

prostě kripský jako šarm.

Protože i když ta situace je

prostě těžká

i v domech vedleních, které

půjce nich strílí, nebo třeba

někde něco vybuchlo, někde něco hoří

třeba utíkají v ulicích a tak dál,

tak ta situace je těžká a přesto se nevzdávají

svojí zemi milují

a trás půstvodních právě na opak, to zemi nechce

opustit, protože prostě hajty

je pro ně jenom jedna.

Je to domov, ale je to i peklo na zemi

i o tom jsme spoločně mluvili moc díky za to.

Taky děkuju.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12.

z pravodajského podkástu Českého

rozhlasu. Dnes s terezou

Vinhaniakovou, která je

nezakážou bez hranic vedoucí komunikace,

vavili jsme se o smutném

osudu hajty, o válce gengu

a o každodiní strzelbě.

Pokud vás tahle epizoda

zaujala poslucháte nás v rádiu

a ještě nás tak dobře neznáte,

tak poradím, že všechny naše

další díly najdete pěkně

pohromadě na webu i rozhlasce

zet nebo v podkástových aplikacích.

S novým tématem a

s novým hostem jsme na plusu

vždy po 10. dopoledne.

Naslešenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.