5:59: Útoky na Ukrajince: Kde se v Česku vzala nenávist?

Léto už je skoro pryč a mobil ti určitě přetéka epik zážitky zprázdniny.

Studuješ a máš po 320, tak si vzáří skoč do prodejny T-Mobile.

Prosímků z 10 GB dat, jenom za 30 kaček na prvních 30 dní.

A dalších 6 měsíců si data ognovíš za luxusně nízkou cenu.

Víc osimce z 10 GB za 30 korun ti řekneme na každé prodejně T-Mobile.

V Česku v posledních týdnech zesilují nálady části společnosti,

namířené proti uprchlí kům z Ukrainy.

Máme toho dost! Máme toho dost!

Centrem plzně prošel v srdnůne ohlášený proti ukrajinský pochod.

Jen pár dní předtím v nedalekých plasích došlo k jednomu

z dosud nejnásilnějších fyzických útoků.

Dvě ženy, které do Českalo ní uprchlí předválkou, tam napadla trojice mužů.

Máme toho dost!

Brutální útok, po kterém jedna z ženy skončila v nemocnici s rozbytým obličajem,

odsoudil ministr vnitra Vítra Kušan Sunukýstan

nebo také vládní zmocněňkyně pro lidská práva Klara Šimáčková-Laurenčíková.

Myslím si, že jdou na prosto ohavný precedent,

kdy tedy tím důvodem, který se tím známe,

že to jako byl tebrané agresená slného útoku,

byla příslušnost těchto žen ukrajinské menšině.

Incident v plasích, ale nebyl v posledních měsících jediní.

Nárůst útoků, vůči lidem z Ukrainy, ale také z Ruska,

potvrzuje nedávná správa organizace Injustycia,

která se zabývá před suračným násilím.

A zatím, co v roce 2021 Ukraínci a nejme tomu Rusové,

nebo ukraínské a rusky mluvící lidé,

byli mezi našimi daty nebo mezi těmi evidovanými

před suričními incidenty 5%,

tak v současné době je tokoliv 2,20% a to číslo na růsta.

Jak nebezpečné negativní návady vůči ukrajinským uprchlíkům jsou,

co nedraživost rozmíchává.

A jak čelí situaci česká vláda a obecně i politická scéna,

přispívá ke zmírnění problému ve společnosti

nebo spíš k radikalizaci politické poptávky.

Je čtvrtek sedmého září,

tady je Lenká Kabrhelová a 5,59.

Spravodajský podkás ceznam správ.

Lenka Buštíkova, profesor kapolitologie z Florické univerzity,

ekspertka na ekstremizmus, politický ekstremizmus

ve Střední Evropě do nedávna působila na

Saint Anthony Kolyč na univerzitě Foxfordu.

Dobrý den.

Dobrý den, děkuji za pozovaní.

Poštíková v Česku v posledních týdnách

sídí proti ukrajinské nálady.

Odehrálo se tu několik případů,

kdy se terčem útoku stali ukraińci,

či ukrainky.

Zvýšení počtu útoku směrovaných

na občany ukrainy zjistila třeba i nezysková

organizace i newsstíci,

a která dlouhodobě sleduje situaci na polimenči

a sleduje i před sudečné činy.

Z vašich pohledů, jak vážné správy to jsou.

Dá se mluvit o jediněných incinentech,

nebo je to součást nějaké,

třeba i radikalizace České obyvatelstvo.

Odpovědam jako akademik na jednu stranu, na druhou stranu.

Samozřejmě ty správy jsou velice smutné.

Na jednu stranu, ale je to bouře ve skleníci vody.

Patří kvěci, že etnické menčiny si lezou na nervy

a že si v občas upližují.

Je to cena, kterou platíme za to,

že jeme v otevřené ploralitní společnosti

a Česká společnost se velice změnila od roku 1989

a je to podstatě už na smultikulturní

etnicky velice deverzifikovaná společnost,

což jsme viděli v posledním cenzu.

Na druhou stranu, tedy ožklivé příběhy můžou být

také předvězd, že se budou věci měnit.

Protože na jednu stranu Česká společnost

nemá příležbného násilí.

Takže když se tady stane nějaký takový ak,

tak to zbudí velikou pozonost.

Takže to je vlastně dobře, protože je to něco,

na co lidé tady nejsou zvyklí

veliký rozdíl jako v jiných zamích,

kde v podstatě tyhle ty věci jsou na dením porádku.

Takže je dobře, že se o to mluví

a znamená to, že je to něco, co té společnosti vadí.

Ale může to být indikátorem toho,

že stupujeme do doby, kdy z tyhle ty věci

budou odehrávat ším dal častěji

a že etnické násilí bude něco,

na co si budeme muset zvyknout

v dlhodobé perspektivě.

A čím si ten nárůst podobných činů

vysvetluje, teď se to dá do souvislostí

vlnou migracé z Ukrainy vyvolené

ruském rozpoutanou válkou

a nebo se musíme dívat dál hlouběj do minulosti.

Vděcky jsou důvody blízké a vzdálené.

Když máte náštěvníka, tak jsou na začátku líbanky

a říká se, že ryba smrdí třetí den.

Takže na začátku byli líbanky,

ale se očekávat, že tak velký nával lidí

způsobí konflikty.

Česká společnost pěja velice nervozní,

bojí se to přispívák napětí

a bohuž a politické ality v doby prezidenských volap

spolityzovali ukrenskou krizie a spolityzovali

příchod u prchlíku.

Řekli voličům, že u prchlícím ujídají chlaba,

že im prostě ujídají zdroje, které jsou omezené.

A to vlastně mě převádi k tomu,

že jsou zdálné příčiny.

České ality v roce 2015-16

objevili imigraci, psneli jsme se

zápode v robskou zemí,

v tomto smeslu, že jsme objevili imigraci

a slova zabíjí.

Ještě to nikou moc nezabíjalo, protože

v ty imigranti ze síry je se moc nešli.

Nebyly tady fyzicky, takže

to byla taková to jako by virtuální imigracie,

no ale dneska už tady jsou.

Ta myšlenka toho, že

slova politických ality zabíjí,

ono to vždycky trošku trvá,

ale ta semínka byla zasezená

v tom roce 2015-2016

a teď konstručné vykvétat.

A pochopitelně jsou potom

ještě tako hlupší příčiny

v tom, že se etnicky Česká

spoločnost v Lice změnila.

My jsme z Petro Kvasti napsali kapitolu,

kde jsme se dívali na

tata scenzu z roku 2021.

Já jsem málem spadla ze žedle, když jsem to viděla

opravdu dochází k tomu, že

se zmenčuje podčet lidi, kteří se identifikují

z Togčeskou domenatní etnickou skupinou.

Je tady

velice mnoho pracodníků

ze zahraničí do České spoločnosti

chodíčnou a tím nic imigrantů.

A nikdy se to moc nepolityzovalo

měm lidem, který tady ží no a to právě

ta ukrenská kryzobohužel změnila.

Takže z toho pohledu vlastně ani není

tak úplně překvapivé, že teď

k nějakému vyvření, emocií

nebo toho urovnaného vztahu

učíme, či nám může dojít.

Myslím si, že se to Bohužel dálo očekávat

a první odpověď na tu

Uprchlickou volnu byla krásná

a já jsem prostě pozorovala

sezeny a byla jsem hrozně hrada, ale som

zřejmě jak jsem říkala o ty věci

a jsem krátko dobé a těch příčiny několik

ale opravdu ta saméňka

nenávistí se tady kultivují dlouho

a my víme z té

Uprchlické kryzory roku 2015 a 2016

že opravdu velkou vinou

na tom, jak se spolityzovala

imigracé mají media

a čelní političky

představitela jak teda z hlavních

stran nebo i z extrémních

stran, takže připravovala se půjde

na to dlouho, měli jsme

s těžitě lidi tady nebyli tedy jsou.

V vysedlou hroby zabíváte extrémizmem

politickým extrémizmem maskou

malaste i postoj

středoevropských společností

k menšinám.

Když se podíváme konkrétně na Českou

společnost, jak na tom je

dá se označit za toleraň?

Krátká odpověď je, že

česká společnost je velice toleraňtní

v tom smyslu, že když se díváte na

spektrum toleraňce, tak musíte

uvažovat o tom, jestli dochází k náselí

a vlastně by mýme zdat

že velice malo kdy stává,

že by tady došlo

k utokům, která buktu někou zabijou

nebo je fyzicky, samozřejmě

ty věci se stávají, ale v porovnání

z ostatního zeměma i česká společnost

velice bezpečná a nemá ráda

náselí a to je vlastně skvělá správa

a myslím si, že si to

já zmežila dlouho ve spojených státech

česká společnost by si toho měla

vážit a uvědomit si, že vaku

se díváte na to náselí, tak to společnost

je vlastně ve velmi dobrém stavu

Potom si může uvažovat

o tom, jestli stát ochraně bezpečí

minorit a já myslím, že pořád

český stát není dokonalý,

ale ty minority ochranějí

jejich fyzické bezpečí.

Som zřejmě nebyl vystaven

návalu jako maďarsko, nebo polsko,

kdy stát ubližuje, fyzicky ubližuje

u prchlíkům, tak češi

tohle tu volbu neměli, ale pořád

cestá, že tady v té oblasti

je dobrém stavu, ale potom

samozřejmě víme, že jsou

nenáselné formy netolerance, tak

to asi česká společnost nedostane

jedničku zjezdičkou,

ale je otázka, jaké je země

dneska dostali jedničku zjezdičkou

a já opravdu nedovedu

pomysleci, ani na jednu zemi,

která by to jedničku zjezdičkou dostala

česká společnost je konzervativní,

nemá ráda změny, má ráda

takový jako pokrot v mezi zákona,

takže určitě možná více kultuvat

v měžním správě, my víme

z výzkumu mezinárodních,

že zledem k tomu, jak se tady

strašně spolitezovala ta emigracia,

která vlastně neprobiehla,

tak když se dívá ten menizárat

mýzkume, tak česká společnost

vždycky na otázky,

jestli akceptuje emigracii,

tak všichni říkaj, ne,

a to je úplně jedno, jaké jsou

politické strany,

je ale otázka, co se tím měří.

Když se zeptáte ve Francji,

tak ty lidi mají někoho namysli,

prostě ty uprchlíky za síry,

takže všichni říkaj, že ne.

Potom ale když se podívá tam,

jak to společnost reaguje na to,

že už před útokem

tady bylo sposte ukrenců,

lidi z Jukoslávě,

je teda spouk starusů,

tak česká společnost se k nim

chová ve lice hzky.

Když se zamyslíte nad tím,

jak moce to společnost mění

a jak moc lidí sem přichází,

tak vlastně je

překvapivé, jak málo to,

bylo společnost zomená, až to nedávno.

Zároveň je asi otázka,

jak ta politizace třeba i současná

nebo tak, která jak se to změňovala

začala v roce 2014-2015

ohledně té migrační krize

v Evropě tak jak může mít následky

asi dlouhodobě,

jak se to propisuje

vlastně do toho vnímání společnosti.

Já bych se rádaště věnovala

jednou momentu ve svých pracích a studích

i ve své kníze

věnované mobilizaci, radikální pravice

v Evropě upozornujete na to,

že tady ve střední Evropě,

v Četně české společnosti

panuje ze strany občenů

velká důvěra v tzv.

majoritní demokracii.

Tedy v demokracii, která ochranuje

majoritu, to dominantní skupinu.

Co to je za koncept a proč právě

tady to získalo takovou podporu?

Politologii je pracěj s myšlenkou,

že je demokracie a potom

jsou demokracie s přídavným ménem.

Demokracie je podstatě

definovaná jako něco, co za roče

opakované nepředvídatelné volby

a všechno to jsou demokracie.

Liberální demokracie

je systém, který bere velice

vážně ochránu ménšin a pluralitu

a majoritní demokracie

si myslí, že tohle není priorita.

Ale je pořád tyto demokracie,

takže volby jsou kompetitivní, jsou v pořádku

a ochrana ménšin

je podřízená zájmům

té většiny, není to priorita.

To neznamená, že třeba

ménšiny nejsou ochráněné od násilí,

ale třeba nemusí být úplně

práva, nebo

obecně se třeba finanční prostředky

nepoůžívají na to, aby se rozbílili

jich jazyk, jejich kultura.

Jak píšuš těch, když se hodně ústav

v zemích sřední Evropi mají zakotveno,

že to jsou země

té etnické dominantní mečiny,

takže Chorvatsko je státem Chorvatů.

Většinou jsou to malé národy, které

si těžce vydobyli samostatnost,

takže vlastně pak někoho nepřekvapí,

pro slováci, prostě chtějí mít česko

pro seba jako pro Čechy.

A ten důvod, proč to rezonuje je

kule tomu, že ten boj za soby stačnost

byl dlouhý, ty národy

to není žádná samozřejmost,

že si by bojovaly nezávislost,

o to bojujou Ukrajenci,

ale zároveň jsou tady

ty dominantní skupiny,

nemusí být vždycky etnické nejpočetnější

skupiny, u nás to tak je,

ale můžu to být politicky dominantní,

ale ty někdy se to potom spojí,

ale takový pozůstat

komunizmu je, že

stát je velice důležitý pro občany

a jsou tady vysoká očekávání

na to, co stát má dělat.

Takže stát je tady od toho,

aby te dominantní většině pomáhal,

aby používal finanční prostředky

na to, aby tu dominantní skupinu ochranival

před násilím, ale ochranival je

i před ekonomickým utrpením.

Takže vlastně by tolrantník

menšinám je povežovaný za luxus.

A opravdu, když

s arší literatůru o spojených státech

nebo v Europě, tak tolrantce je luxus

sám bukto, že jste homogení,

takže vlastně to není pro vás takový problém

a nebo je to situace,

když jete v bezpečí a blahovitu

a pak je velice snadné, nejby tolrantní

rozdělovat se o zdroje, ale my prostě

jsme použil situace, kdy

ty zdroje ubívají, nebo je to

představa, že ty zdroje ubívají

a v takovém okamžiku se lidám myslí,

že opravdu stát si musí vybrat

a musí pomáhat těm,

a to prostě nejsou etnická menšin

nebo nějaké jiné typy menšin.

No a nehrozí tohle nastavení tedy dlouhodobě

potenciálním konfliktem

mezi těmi různými skupinami

mezi nímiž se také přelevají ty síly

ve chvíli, kdy by tu bylo

teoreticky třeba ukraińských občanů

pár, bylo by to možná

jinak, než když přišla

celá vlna původně 450 tisíců

prhlíků, teď je to asi trochu jinak

ta čísla se odhadují zhruba na nějakých

tisíců prhlíkoje otázka, kolik ich tu

vlastně zustává, ale nevede to

k dlouhodobím tenzím, které potom

můžou nějak vydřít na povrch?

To určitě jo, oni jsou dvě věci.

Jedna jsou čísla, vlastně, kolik těch lidí

tady musí být a co tedy lidi chtějí.

A potom je věc toho,

jak vypravíte to, že tedy lidi přešli.

Takže můžete mít samozřejmě

situace, kdy přijde hodně lidí

a potřebují hodně pomoci

a tím pomáha, a to som řemně všichni vidí

a leze jim to na nervy.

Ale potom k tomu potřebujete ešte všíběh

o tom, že tyhle ty lidí vám

užírají ze společného koláče.

Takže ta smrtící kombinace

je to, že to číslo je velké,

že se to už nedá

dá potkoberec, ale potom musí

tě mít i politiky, kteří tím lidem

řeknou, že to prostě spolityzujou

a řeknou jim přiběh o tom, že te lidi

neprispívají, ujídají

otázka, jestli to je ekonomické pravda

nebo ne, jestli imigraci přispívá

ke ekonomického růstu, to je

zložitý příběh, a vlastně nikdo

úplně neví jaká je na to odpověď.

Ale co je jasné je, že pokud

jim řeknete příběh o tom,

že to jsou lidi, který můžou za to,

že vy máte míň tak můževé

zkvíbuchu, ale tohle je opravdu

na triku politických alit

si uvědomit, jakým způsobom s tím budou zacházet

a je to hromná příležitost

samozřejmě pro nějaké

nekale a špinavé

politické síly.

A když se budíváte konkrétně na českou

politickou scénu, možná

můžeme začít českou vládov, jak si

v téhle situaci počíná

volí, efektivní přístup,

komunikuje s lidmi dobře

a zrozumitelně daří se jí

vysvětlovat kompleksnosté situace.

Rozhodněné, pohužel česká vláda

má velice malou legitimitou

vyhrála volpy

vo foes a už od začátku

bylo jasné, že je to

slátaněná v několika subjektu

a že to vládnu tím bude těžké.

Takže vlastně vstoupili

to velice těžké situace

s podlmenou legitimitou, protože

o DS nevyhrála volpy.

Pohužel tehle vláda, by byla

skvělá v taková jako klidnější době

a je vlastně mětšem hodně technokratická

a neuvědomuje si

to nebezpečí a to důležitost

toho nabídnout lidem

nějaký velký příběh

za který by se mohli postavit

a který by nabídl alternativný

příběh tomu, jak tě úprchlící

začí nejbyt popisování.

Samozřejmě někdo, kdo má

velkou legitimitu a prezident, zešli

z voleb, ale ten musí být nadstranický.

Ten by možná mohl nabíhnout

nějaký velký příběh, ale česká vláda

rozhodně rzvými

někteří přestavitela, že si mohli

vlázněl, já teda

bych bych byla velice překlapná, kdyby

si jim potom podařil obhájit mandát

v dalších volbách. Vláda

je slabá, strukturálně a neumí

příběhy a prostě, jak říkám, technokratická.

Zároveň je to celé

jenom o příbězí. Já rozumím

té metafoře toho, ale i

v řada lidí už je trochu alergická.

Když štěkné se slovo příběh

tak mají pocit, že

je to takovým příběhum věřet, protože

každý nom vypráví ten svůj příběh, který

nemusí vůbec korrespondovat s realitou,

je to ten správný způsob,

jak populaci oslovovat v tuhle chvíli.

No, ona je otázka,

jaké máte možnosti.

Všichni jsou alergičky na příběhy,

to je pravda, ale je potřeba

mít někoho, kdo v tahle

je strašně těžké doby, je nabídné lidem

vizi a nějak je

strhne na svojí stranu. A nabídne

autenticitu a nabídne v snu

legitimitu a tu prostě oni z těho

nemají, s ním se nájem sdělat.

Samozřejmě, jiný způsob

jak tohle řešit je,

že vymyslíte

balíček sociálních programů,

který je za mě hřelí na všechny,

ale pokud je to třeba i

u prochlíky, ale ten balíček

vyn prodáte tím volečům, takže

jsme pěšké doby, tady tím způsobem

všem pomůžeme. Já nejsem

ekonomka, vím, že samozřejmě

jsou na fukovací, ale potřeba

si uvědomit, že

bez nějaké schopnosti lidem

pomoct ekonomicky

zaručit se za ich bezpečí a

zároveň pokrít všechny bez

toho, že by se z té pomoci

vyďobávaly u prochlíci,

tak to by není dlouhodobě

udržitelné. A na té druhé straně

politického spektra, jak v parlamentní

opozyci, tak v těch stranách,

které v parlamentu v tůle chvíli nejsou,

ale nějakým způsobem se snaží

do vydveřejnost. Jaké reakce

vidíte tam? Já

když jsem viděla české prezidentské

volby, tak jsem se zděsila.

To bylo opravdu nahraně, samozřejmě

jsou země, kde ty

politické kampani jsou nahraně ešte víc

a pohužel ta opozyce

vím, že tevou těch upechlících

prostě říka drůzné věci, ale

oni si vybrali to, že budou mluvit o

soldareti a o tom ukusování

toho společného koláče a to dozone

s českou společnostky, z mnohodu, jak říkám

o to, že jsme prošli jednou krizi

druhou krizi, třetí krizi a

lidi jsou unavené a v jejich

rozpočty jsou našponované.

Takže to, co oni říkají

v podstatě, oni mají pravdu,

že jeden aspekt té krize je,

že když někomu pomůžete, tak na to

musíte někde vzít a předpokládám,

že té krize budou využívat

dál, prostě oni řeknou,

že ta vláda lidem nepomáha

a pomáha potom vlastně komu jinému

a měl by pomáhat svým.

Nás vrací zpátky k tomu

konceptu majoritní demokracie,

že v zemi, kde je představ o tom,

že by se hlavně mělo pomáhat takzvaně našim,

tohlenc to za rámování

bude velice rezonovat.

A pozorujete už to,

že tenhle zvýšený tlak

a vůbec ten způsob, jakým se komunikuje

v tuhle chvíli mezi politickými

stranami, mezi občany,

třeba společnost mezi sebou

přelevá se to všechno do

politických preferencií občanů,

které radikalizace na kolik se to

projevuje právě, třeba mobilizací

pravicového nebo nacjonalistického sektoru.

Já si myslím, že to

vidíme v Evropských volbách,

zatím nevíme,

já jsem vždycky říkala, že největší,

nebezpečší pro demokracie

nejsou ani tak strany ekstramistické,

jako strany stradové, které si

potom vypučí nějaká témata

a oni si je vypučí takový měžnějším

spůsobem a potom,

když přijdou k moci, tak podlomí

to už se děje.

Já si myslím, že rozhodní prezidentské volby

otevřali a předpokladám,

že pokud se ukáže,

že to pomáhá z polepnými preferenciami,

tak do toho půjdou, že to ošlapnou

i otázka, jestli současné pěti

koleců bude schopná

si vypojovat svoje místo na slnci.

A je možné tomu procesu nějak zabránit

té postupné radikalizaci

asi toho tedy pravicového politického

spektra, vůbec tomu, aby ty

mainstreamové strany

přebírali retoryku a některé

třeba oslouvací metody těch strán,

které jsou posunouté do extrému.

Zezhora se to dá o dělat tak,

že budete mít politika,

který to vezme vážně

a opravdu příde z nějakou velikou vyzí,

kdy lidem řekne,

že si mají znova utahnout opasky,

že máme před sebou další těžkou dobu,

že se s kými nájsť dělat,

s spečnostním za jemu tohle přežít,

prostě zatnout zuby a jí dal

a já nevím, kolik lidí je na to připravených,

protože opravdu těch zásahu

už bylo hodně.

A potom si myslím, že jiný způsob je,

ale jak říkám tomluvím jako někdo,

kdo není z ekonomické sfery,

ale se zamyslet nad tím,

jak moc popustit uzdoveřeným

rozpočtům a připravit

sociální programy,

které by lidem efektivně pomohli

a vzítovážně

moc nějakým univerzálným způsobem

pomáha se všem

a mimochodem taky pomáhám u prchlíkům

a musí to být zarámováno

tím, že ta vláda

si uvědomuje, že lidem je zle

a že má nápad

na to, jakým pomoct.

Já nevím, jak je má pomoct,

ale musí zítovážně to,

že lidem je potřeba pomoct.

A možná obecně na závěr

vy už se to změňovala,

tak v tom prostoru

asi nejenom Evropském

na demokratické instituce

vůbec na ty instituty,

který my spravujeme

demokratickou společnost.

V jak důležité momentu

nebo zásadním v tohle chvíli jsme.

Ono se často mluví o tom,

jsme ve zlomové chvíli

a ty zlomové chvíle

pak dlouhou do budouznívají pokračují.

Zahrazujete si to,

vy sama pro sebe někam na škálu

zlomové chvíli, všichni jsou unaveny

zlomovými chvílemi,

ale Evropa schudne,

Evropa bude muset vydávat víc

peněz na bezpečnost Armádu,

to bude z toho společného koláče

ubívat, Evropa bude ponížená

tím, že i spojní stády

ford nadávají, že má vydávat víc

na bezpečnost.

A je to globální problém,

víme co se děje v Německu a FD, tam roste.

Takže jediný způsob, jak se to hledá

přežít je

pustit úzd do peněžence, bez toho,

že by ty země zvankratovali

já nevímysle Evropská, on je má

peníze na to, aby nasipala ohromné

peníze do všich těch země zaslažená krizí.

Smozře mi pak na stane situace, kdy Evropa

bude muset pomáhat ukrajně

bude plán rozvoje, to bude

stát taky troším moc peněz, takže vy

se v situace, kdy se pořád jenom bude muset

utráce a vlastně těch zdrojů

bude čím dál míň, a bude te muset

tlovat lidem, že to mají znova všechno vydržet

a do toho samozřejmě

ta ruská hybrydní válka, ta velice

dopřiví jak s tím pracovat, takže

já myslím, že možná

jsme v situaci, kdy covid

byla jenom taková předehrá.

Lenka Buštíkova, profesorka

politologii z Florické univerzity,

ekspertka na politické extrémizmus

ve Střední Evropě, autorka

k ní extrémní reakce, mobilizace

radikální pravice ve východní Evropě.

Moc děkujeme za rozovor. Děkuju za čas.

To byla čtvrteční

epizoda podcastu 5.59.

Děkujeme, že s námi

trávíte čas a že poslucháte,

pokud ho děláte rádi,

přiťte za námi naživo

příští týden,

v úterí a ve středu

12. a 13.9.

se v Pražské

vršovické kulturní křižovat

se vzlet, znovu prostíme do podcastu na sceně.

O své příběhy se s vámi podědí

Rade Ketroň, Martanováková, Martin Hula

a Golnás Svandíary

to vše z originální hudbou,

videém, animacemi, fotografiemi.

Bude to skutečný oživlý podcast.

Vstupenky jsou k mání na adreser

slet cz

a můžete o ně i soutežit.

Podrobnosti najdete na našich

sociálních sítích.

Jsme na Instagramu i na tvetru.

V případně se o informace hlašte na našem e-mailu

za minuto šest,

zavináč sz.ceza.

Díky a děšíme se na vás.

To byla lenka kabrhlová

na slyšenou zítrap.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.