5:59: Unikátní podcastový experiment: 5:59 na scéně

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Ford Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Jak už možná víte, za pár dní, ve středu a ve čtvrtek 3. a 4. května v Pražské kulturní križovatce vzlet představíme podkást 5.59 v tak, jak ho neznáte a jak jste u nás podkást ještě nezažili.

Propojíme novinářinu s divadelní performancí, živé hosty a jejich příběhy do plní hudba, video, animace, fotky, ilustracie

a jako pozvánku pro vás máme dnešní bonusovou epizodu.

Pojďte s námi na pár minut nahlédnout do příprav projektu 5.59 na scéně, přímo na zkoušku na poudiu vzletu.

Je pondělí prvního května.

Tady Jelenka Kabrhelová a zvláštní vydání 5.59.

Z pravodejského podkástu se znam zpráv.

A myslíte, že bysme s to mohli společně tak nějak přečíst i?

Jako já.

Rádku.

Tak jo, tak jestli už jdeme na to, tak já se přiznám, že...

Tak se budem zastalovat a lidně to takhle budeme doplňovat.

Tak dnes tým podkástu 5.59 nebo minimálně část týmu čeká další zkouška k 5.59 na scéně.

Já tady stojím s naším moderátorkou a vlastně autorkou nám je tu.

Tady té divadelní hrie si to tak můžu říct lenkou Kabrhelovou.

Lení, jak se cítíš před svoji zkouškou čtenou?

Super nervozní, samozřejmě.

Sice jsem moderátorka novinářka, ale nejsem hrečka.

Takže pochopitelně jsem z to velmi nervozní.

Na poudiu říkám, jakosto respektive tohle je finále.

Před býháme mezi tímhle poslechem a zododem případu uplívnul víc než půrok.

Měnuj se Radek Kedroň a jako nominá jsem sledovala případ po celou jeho dobu.

Ještě mě napadlo, řekuj si si do VB přestavit,

že tenhle začátek byste přeríkal, že to není potřeba člíste.

Vlastně to je taková kudotřeva.

Vy se toho nemůžete třetě jako každýho slova.

Mně přijedu celá fajn, že my se vlastně koukáme na finále, na závěz,

že my se vlastně smějí.

Poď nám přiblížit, jak vlastně si dostala tenhle nápad,

proč tady stojíme a proč za týden tady někteří naši posluchači

budou s námi na oživlém podkástu, jak to celé začalo.

Tak úplně ta prvotní myšlenka, nebo moje,

vlastně inspirace byla ve spojených státech,

kde jsem působila jako z pravodejka, pak jsem tam byla rok na stipendiu ještě.

A během té doby jsem měla možnost jednak se seznámit,

spodkáste a jednak také s různými ními zajímavím projekty.

Včetně jednoho, který se menoval Popup Magazine

a to byl takový projekt, který vzal právě žurnalistiku na scenu.

Měl tam neuvěřitelné prvky, všichni se tam chtělí vždycky dívat,

ale to bylo takové trochu uzamčené,

širší veřejnosti, prostě se museli dojí do divadla,

když se to chtěli vidět.

A to divadlo se hrálo jenom několikrát do roku

a jenom v některých městech.

Takže já jsem moc jako z pravodejka neměla šanci,

hodně jsem cestovala.

Až jsem mi paradoxně poprvé na skytla příležitost,

když už jsem žila v Čechách, bylo to za covidu

a ten covid pochopitelně, protože divadla byla zavřená,

tak i tvůrce Popup Magazine přiměl uspořádat online představení.

Takže já si pamatuju, protože jsem dlouze o té představě,

o tom, že by mohl něco takového existovať,

vyprávila Martinový hůlovi, našemu sounddesignerový,

muzikantový a vlastně spolutvůrci od samého počátku,

partiákový v našem podkástovem tvoření.

Martina to taky natchlo, a my jsme se společně,

vlastně každý ve svém domově dívali na to online představení

a byli jsme úplně natření, bylo to někdy ve večerní hodině.

Já jsem sama se děla už posteli, protože to bylo

nějaké odpoledné kalifonského času.

Takže vlastně v pozdní večer pražského času.

A byli jsme strašně dojatí a načení tím vyprávěním

a vůbec tou formou, jakou zvolili.

A bylo to nádherně odvyprávěné, nás to strašně natchlo.

A říkali jsme se s Martinem Achke,

že by jsme jednou mohli něco takového dělat.

Ale protože Martin zároveň dělá spoustu muziky pro divadla

a je vlastně napojené právě na tvůrce,

teď tady z divadla zlet, z volstopětky

a vlastně i na tvůrce třeba z národního divadla.

Vlastně v jeho osobi se propojili tyhle dvě skupiny

a díky němu jsme dostali tady tu šanci

společně s týmem dramaturgině zletu Marty Ljubkové,

která vlastně potom ještě se domluvila s režisárku Petrů Tejnorovou

a z dalšími, zase z toho je jího týmu

scenografem Antonínem Šiládem a dalšími,

že se začala dáva dohromady tady ta produkce.

Takže takováhle dlouhá cesta a jeden sen na začátku,

který nakonec nadpovedeš do reality.

45 x 13, rovná se 125,

odečteme li 10 a 30 milionů,

které našli policisté něco nám chybí.

Vychází nám stup, nebo dostaneme se mesek.

Mám to přečíze, jak to tam je.

Mě se to líbilo více, jak to říkala teď.

Je to logicky, že to je jako není jednom číslo-číslo,

ale že prostě jsi představuješ, co takže moment.

65 x 3, to je 195.

Když vodečteme, co našli policistě,

to znamená 10 a 30, tak nám vyjde 150.

A když se ještě vrátim k té dvojí americké inspiraci,

co tě na tom vlastně tak nadchlo,

protože takhle to zní velmi jednoduše,

že se vlastně jenom dívaš do počítače

na nějaké představení, co bylo to, co tě tak chytilo.

Já to moc nedokážu popsať nějaká lidskost v tom vyprávění.

Myslím si, že my to tady pořád ještě neumíme.

My se o to docela často snažíme v tom našem podkástu,

ale přece jenom to jsou jiná témata, jsou to spravodejská témata.

Je to vlastně dení publicistickou spravodejské dení,

tak tam to tak úplně člověk neakcentuje.

Tohle byly opravdu časopisecké příběhy,

které pojednávali o něčem, v čem běžně deně žijeme.

Já nemým třeba o přátelství, nebo o lásce,

nebo o něčem jiném, jako o běcech,

které ma tu siš tam někdo vyprávěl o tom,

jak mu chybí telefoní záznamníka, ty hlasy,

které na něm slíchával.

Bylo to tak strašně krásně odvyprávěné,

jako hrozně zajímavé vlastně původně napsaný text,

a potom strašně krásně odvyprávěný.

Uplně prostě, ale nějak hrozně lidské.

Já vím, že to z nich klišují dně,

ale kdybychom někdy byli schopní vyprávět,

takhle za mě by to bylo skvělý.

Na spořáku vám to dost necinka.

Kam z penězi, aby byly chráněné před inflací?

Font Monetika zhodnotí jakoukoliv částku o 6,5%,

a to firmám i do mátnostem.

Více na Monetika CZ.

Učitě hrálo velkou roli ty dvě ména,

kavrhlová hula,

a samozřejmě ta ideá,

že by to mělo byť audiovizuální podkás na život,

tak to je pro mě taková výze,

nebo taková výzva,

která nějak dobře navazovala na to všechno,

co mám jako za sebojo,

že to bylo zase úplně něco jiného,

a předtím jsem dělala nějaké live cinema projekty,

nebo i rozlasové hry na život,

a na jednu tady se to nějak mělo podkás,

do hromady.

Zároveň jsem udělala jedno storytellingový představení.

A teď kam přišlo zajímaví,

že vlastně části toho storytellingu

se můžou přelejvat do vizuálu,

nebo do audia,

a jak vlastně tohle s to vybalancovat

a jak si s tím v podstatě hrát.

A je po všechny zkušenostech

pro tebe tohle představení 5.59

na sceně vůbec v něčem nové,

případně teda v čem?

Nové je to za prví,

že ve všechny projekty

nebo spolú autor ty předlo

je tak, že jsem z to hodně vybírala.

A tady v podstatě

vyběrt těch mluvčích je hodně

na lence a martě.

A vlastně přicházím k tomu

jako přicházím do takovýho živějšího dialgu,

že tam nejsem úplně jako by

spolú autorsky zatím kdo co.

A druhá věc je,

že ty mluvčí

jsou přímo autori.

Sou to reporteři,

jsou to filmáři,

ale i lidi, než s kterýma

jsem zvyklá pracovat.

Že mi přijde fajn tyhle z ty dvě polohy,

že jsem se hodně spokojná s tím,

jak větkou je to audiokníhá,

skoro až jako voice order.

A kdy je to do vopravdy ta přednáška,

trošku svýmyslovy,

trošku to zastavu, trošku to korigu,

že to teď vychází,

komentuješ,

potom to trošku spadne dotý knihy,

pak jsou hnedka ten prostřede,

kto je hnedka, ukazuje,

přetáčíme potřebu do toho

vstupovat s konkrétným materiálem,

pak je ta část, když si říkala,

že to přijde trošku dlouhý mě,

naopak zase přijde,

že to spátky spadne do toho vizuálu.

Tak my stojíme před divadlem

vzlet s dramaturginí

představení 59 na sceně Martou Liupkovou.

Vy ste vlastně pomáhala

těch různých protagonistů,

které máme v té,

co vás přivedlo zrovna na tyhle osobnosti.

Ten výběr probíhl

v konsultaci s Lenkou,

mě to je spíš bych řekla hlavní autorkou

kdo tam bude a důležité,

bylo, že ty lidé sonositele

nějakých příběhu nám šlo

v 59 na sceně,

vzít to, co jako v tom podkáztu se třeba nestihne,

rozvinout jako příběh a to vyprávění

a všichni tě lidé, kteří

tady ve vzletu budou vystupovat, budou vyprávět

že třeba se jich ani osobně nedotýkají

jenom je proskou mali nějak

nebo nejde přišli

a všlo nám hlavně o to, aby ten člověk

prostě jako měl co říct, to je nejdůležitější

vlastně.

A v čem se tohle to bude lišit to představení

od toho, co dnes vidíme

na české divadelní sceně?

Tak na české divadelní sceně

primárně vidíme herce, nebo nějaké

performery nebo lidi, kteří se prostě

snaží něco zahrát,

kdež to tady budeme

vyprávětši příběhu,

kteří ani nemají tohle z to nějakou

jako jevištní zkušenost,

ale právě jenom

přinaží nějaké zdělení, nebo

přicházejí nám něco zdělit třeba o své práci.

Takže v tom je to jedinečné,

zároveň si myslím, že to je víc,

než jenom nějaký třeba rozhlasoví pořád právě

proto, že jste musíme dát nějakou

jevištní formu, ale která,

která nemůže být nějakéko pečlivě

vždycky bude trošku improvizovaná

a vždycky bude vznikat právě

v tohle chvíli na místě

a už se týká audiální nebo

nějaké video složky.

Vždycky tělá to vzít do bloku

a ono se to chytlo,

že je to jen o konce.

Já ti to odpinklo

a jedem.

No, je to bude.

Pardon.

Já jsem to chtěl přesunout

a asi jsem to nevěladil.

Martin, je to pro tebe poprvé,

kdy ty stojíš vlastně na těch

tak nech nechou ten hered

v podstatě?

Trošku my máme také představení

s Alicí Kubou

a s Mhřenkou Čechou, který s mnou je strachy

a v tomto představení

je taková čans, kdy já

na Alici

křičím

jako hodně

nepřímný věci

a je to pro mě to jeho strašně

nepřímná situace, které se všichni myslí,

to jsou jako věci, co

nebo já si myslím, že si všichni myslí

že jsou to věci s mojí hlaví

a že prostě já

já jí jako nadávám a ponižu

nějaký susím reaguje

tak tady to dělat nebudu.

No a co tady teda dělat budeš?

My se s Lankou bavíme

o tom, jak pracujeme

s tou hudbou

a co ten sam design

dělá nebo nedělá trošku

jakoby otvíráme

tě v přemýšlení o tom

jak se tím zvukem

dá měnit nebo posovat

význám a

zároveň se trošku bavíme

o sam designu veřejního prostoru

a tak

Tak my jsme právě

skončili

s čtenou skoušků

s ratkem ke droněm, který vystupuje

v 559. scéně

Byla to prvního čtená skouška

jak to na tobe působilo radku

První čtená skouška

v životě byl jsem velmi nervozní

důvám, že nebudu takhle nervozní i na podiu

To byla bonusová epizoda

podká stu 559

a pozvánka na náš speciální projekt

s názvem 559

na scéně

Přiďte s námi tuhle příležitost sdílet

ve středu 3. a ve 4.

4. května

v Pražské kulturní křižovatce vzlet

Stupenky můžete koupit online

na stránkách vzlet cz

Všechny informace najdete na našich sociální sítích

na servru seznám zprávy

a také v popisu epizody

tam, kde nás právě posloucháte

To byla Lenka Kabrhalova

Těšíme se zase zítra

u klasické epizody

za minutu 6

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.