Studio N: Turecko v pasti autoritáře. Proč zvítězil Erdogan?

Je pondělí 29. května, posloucháte studio N, tady je Filip Tytlbach.

Dnes o tom proč v Turecku zvítězil Erdogan?

Tureck's incumbent president Erdogan

has been declared winner of Turkys' run-off election.

Erdogán controlled the press. He packed his Supreme Election Committee with his appointees.

He's imprisoned opposition members.

V těsném hlasování druhého kola vyhrála vstávající prezident Erdogan,

U moci přes 20 let. Co má teď autoritářský vůdce v plánu? A jaký vliv to bude mít na tureckou společnost i mezinárodní politiku?

O tom teď budu mluvit s reportárkou Deníku En, která přímo na místě sledovala první kolovolby Dominiko Vítej, ahoj.

Ahoj, Filipa, dobrý den.

Výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředný výstředn

Je to překvapivé výtěství, že vyhral Erdogan?

Já myslím, že potom, jak dopadlo to první kolo, tak toho znovu zvolení už tak překvapivé nebylo, nebo hodně lidí ho očekávalo.

Je když z istotou se v Turecku nedá předpovídat vůbec nic, já třeba, když jsem si chystala tekst, který jsme vydávali včera večer,

tak jsem si pro istotu připravila ještě pořád obědvě varianty, protože opravdu ono to bylo tak těsné,

že se čísla těch agentůr, které průběžně zveřeněvali výstotky.

Byly se tak blízkej jedna agentora v jeden moment říkala, že vede Erdogan, druhá říkala, že vede Kloždarolu,

takže to bylo opravdu napínavé, takže jsem nevilučovala já třeba osobně nic, ale předpokládalo se,

nebo byly doměnky, že to míři spíš k výtěství Erdogana.

Už jsme v Turkě, který je těžký Erdogan, který je výstotku,

který je výstotku, který je výstotku, který je výstotku, který je výstotku,

který je výstotku, který je výstotku, který je výstotku.

A když je to výtěství tak těsné, tak znamená to, že Erdogan nemá tak pevnou pozici,

jako měl v minulosti?

Na to asi existují různí výklady, ale já to tak rozhodně čtu,

protože když se podíváme na výsledky volby v roce 2014,

kdy se poprvé prezident voleł napřímo v Turcku,

tak Erdogan zvítězil z nějakými 51,8% a vyhrál hnes v prvním kole.

V roce 2018 to dopadlo podobně, taky vyhrál v prvním kole,

měl nece 53% hlasů, a ten jeho rival zaostával z nějakými 30%.

Takže dnes, když se koukáme na tu prezidentskou volbu,

tak za prvé vidíme, že poprvé někdo dostal Erdogan do druhého kole,

což si myslím, že je samou sopě docela silný projev,

nějakého jako nesouhlasu s tou jeho vládu.

A zároveň ten opozičný kandidát dokázal spojit docela silně Turickou opozici,

což je taky nějaký historický moment pro Turickou politiku.

Na druhou stranu, ale musíme se připustit to,

že existuje taky dost jako skeptické hlasu, které říkají ženo,

ale když nejeteť, tak kdy.

Protože ta země je na tom opravdu docela ekonomický špatně

a vypořádá vás z dopady ničevého zemětřetsení unorového,

které se vyžádelou přes 50 tisíc obětí.

Takže možná ten moment, kdy mohla přítaz měna nastal,

ale prostě těch hlasů nebylo dost proto,

aby se to stalo skutečností.

Ale pro Erdogana je to určitě pozice,

ve které musí přemýšlet nad stím,

jak dál pokračovat, protože nikdy takhle ohrožený

v te politické areně,

ve které on se pohybuje umoci už přes 20 let.

Nikdy takhle ohrožený nebyl, nikdy nemusel do druhého kola.

Takže za mě to opravdu znamená,

že povede teď velmi polarizovanou zemi,

která se svým způsobem rozdělila vej půl

a každá půlka jedna větší,

teda o něco si vybírala docela jinou tu vizi pro turecko do budoucna.

A kdy se bavíme o tom nevyužitém momentu,

tak co bylo tím hlavním důvodem,

že ho jeho vizivatelku Žduralu

vlastně nedokázal nakonec porazit?

Já si to sama pro sebe interpretuju

na základě těch různých rozhovorů,

které jsem vedlá, jak v turecku,

tak se eksperty třeba tady v Česku

a je tam několik aspektů.

Jeden z nich je samozřejmě samotný výběr

toho proti kandidata.

Ten opozičný blok, složený ze šesti strán,

se dlouho nemohl sám schodnout na tom,

kdo za ně půjde do prezidentského klání.

Kehlždorový bylo dlouho vyčítáno,

že není tak charyzmatický lídro,

je jemu 74, je to bývalý státní úřeník

oproti Erdoganový opravdu,

působil až jako jaký si protipol

na místo těch velkých guest a propagačních videí

vlastně natáčil spoty ve svojí kuchyni,

byl takový vřelejší v tom projevu podle mě,

nebyl tak agresivní v tom, co říkal.

A jak už jsem říkala, taky dokázal spojit

hodně stran, takže tomu zase přičítám k dobru

i když ho někdo kritizuje,

tak si na druhou stranu říkám,

že jestli v tom turecku by existoval kandidát,

který by na jednu stranu dokázal

získat podporu nacionalistické strany

a na druhou stranu získat

podporu prokurské HDP,

což je taky nějaké historické neformální

spojení s cílem porazit Erdogana,

které jsme v turecku viděli vlastně po prvé.

Taky jsem ho říká turecký Gandhi

a bývá označovánca dobrého mediátora,

takže možná svým způsobem

ten úspěch té opozyce,

nebo v uvozovkách úspěch, každý to může

vidět jinak, vlastně Lize přičíte

taky téhle jeho povaze,

ale je to taky jedna z těch největších výtek,

která se v účině muskloňovala.

No a proč nedokázal porazit Erdogana,

to asi taky souvisí z otázkou toho

zde vůbec šlo, aby někdo

v Erdogana v dnešním turecku porazili,

jestli ty podmínky těch vole byly nastavený tak,

aby mohli proběhnout volby férovi,

aby někdo měl férovou šancinatou

nahrađit Erdogana

v prezidentském paláce.

Sdíli dárdem věřícán var

kendinícícín, evlatícícín,

emektylícícín,

analárzícín, bábalícícín,

čivči, eslav kardéštícín,

demokresim jucadéle süstr Durmej...

S tím, možná souvisí je poznámka,

kterou řekl Sam Kulšdural,

když ty volby označil,

když budou citovat za nejvíc nezpravidlivé zaléta.

Tak když to teď naznačuješ, tak znamená to, že opravdu faktycky spravedlivé nebyly.

Nejsou to jenom slova poroženého člověka, který prostě nedokázal zvítězit nad Erdoganem,

ale zkrátka ty podmínky nejsou nastavené tak, aby kdokoliv Erdogana dokázal nakonec porazit?

Myslím si, že nejsou ty podmínky fairové.

Není to tak, že by obyvatele turecka nepřišli k volbám a neměli na těch lístcích dvě možnosti, to vůbec ne.

Ani se neobjevili nějaké jako větší nesrovnalosti, co se týče hlasování.

Ale potom jsou tam různé aspekty, které ukazuje na to, že to fairové.

Není ten první a pro mě nejvíraznější, když jsem v turecku byla, tak je vlastně ovládání médií.

Erdogana jeho vláda podle reporteru bezraníc ovláda na 90% médií v zemi, což dává strašně malý prostor opozici.

A podle mnoho ekspertů i mezinárdní pozorovatelské mese OBSE to dalo hlavně obrovitánskou výhodu AKP a současnému prezidentowi.

Opakuje se tak vlastně scénář z roku 2018, kdy OBSE konstatovala to same.

Takže ty základní principy pro konání demokratických voleb země úplně nesplňuje.

A já to připisuju a ostatní zahranční pozorovatéle analityci politologové, to připisují právě tomuhle.

Další věc je, že Erdogan roky pracuje na nějakému umilčování svých kritiků.

V turecku se řeší, že se zavírají novináři, že se zavírají aktivisté, že se zavírají členové opozyčních politických stran.

Takže i tohle určitě přispívá k nějaké nespravedlnosti nebo neférovosti toho, jak volby probíhají.

A nepomáhá tomu určitě i nějaká atmosfera autocenzury, což prostě taky negativně, si myslím, ovlivňuje to, jak kampaň probíha.

A pak ještě taková absurdita jedna například, co mě překvapilo, bylo, že turecký prezident všel volit v Istanbulu.

Tak byžoste volební místnosti a začel rozdávat lidem dvěstě tureckých lid, za to, že tam jsou.

Jako z mího pohledu, z toho českého pohledu na to, co my jsme zvyklí, tak já už ani tohle vlastně neumím vnímat jako úplně spravedlivý férový vrůběch voleb.

Takže nejde o to, že by tam nebyla volba mezi kandidáty, mezi politickými stranami, ale to prostředí neustálých utoků na opozici.

Te silné mediální převahy, to je na prosto zřetelný a proto bych to hodnotila takhle.

Tak onter model je úplně jasný a platí všude po světě, kde vládné autoritář tak tam se moc nedarí opozici, vidíme to v Rusku, vidíme to v Bělorusku, vidíme to v Číně.

Vidíme to teď i v turecku, čekají teď tamní opozici jako horké časy?

Určitě ano, vychází to taky z principu prezidentského systému, který v turecku několik let už je, protože sice parlamentami vyhrál ho Erdogan,

získeli nevyskřesel 14. května, kde se konalo prvníkol prezidentské volby a zároveň parlamentní volby.

Ale vlastně ta role toho parlamentu je docela umenčená v tom prezidentském systému.

Takže pro tureckou opozici je to teď, myslím si, velká rána.

V několika veřejných prohlášeních zaznilo, že si z toho poučí, vyzívají ty své voliče, aby to nevzdávali,

že budou s nimi dokud se nevrátí do Země, demokracie, že budou dal bojovat a pelují nějak,

myslím si, že především na mladé lidi menšiny na ženy.

A zaznámenal jsem také určité výzvy k tomu, aby líder opozice k Lyždárolu odstoupil.

Nejch jsem si ale úplně jistá, že to je momentálně na pořadu dne,

ale můžem si mít takového minimálně neviděla.

Jeden komentátor žertoval, že v turecku se z politiky odchází nikoli v poprohraných volbách,

ale to je pro větěhdy, když na někoho vyplavé sex tape, což se několikrát v turecku taky stalo.

Ale každopádně ta opozice bude teď extremně oslabená,

i když odhlídneme od toho, že v parlamentu nemá příliš velkou moc,

tak dá se předpokládat, že prezident Erdogan bude dál pracovat na tom,

aby jí co nejvíc umenčil, aby její kritický hlas utlomil.

A ty výpady proti opozice, které jsme věděli i byhem té předvolební kampaně

budou z největší pravdi porodností pokračovat.

A kdy se podíváme na možnosti nebo realně i na to, co Erdogan drívě dělal, dělá

tak, jaké konkrétní kroky od něj teď můžeme čekat.

Daznačuje nám něco o tom, jeho prezident třeba ten první projev,

který Erdogan po výhře pronesl?

Myslím se, že to ukazuje na to, že je odhodlaný pokračovat v tom,

co nastolil už během té kampaně.

Ona v ní často právě kritisoval opozici, sklonoval v ní bojstrorizmem

a tématizoval příklon nebo zastávání se práv LGBTQI plus lidí.

Tohle všechno vlastně nějakým způsobem zopakoval, také v tom prvním projevu.

Ono je zajímavý se kouknout na oficiální stránky jeho kanceláře,

kde ten projev je přepsaný do Angličtiny a tam člověk vidí,

jak každý z 85 milionů lidí v turecku dnes vyhráli.

Z ní to hrozně smířlivě, ale realita toho prvního proslovu

nebo toho projevu k lidem v Istanbulu byla docela jiná,

byla utočná a byla podobně utočná jako to, co jsme viděli během té kampaně.

Každopádně on taky stojí docela před ztěžkou situací ve smyslu,

že nevíme samozřejmě čím začne, ale čeká ho taky mnoho výzev,

protože on si se obhájil ten třetí manda, třetí funcní období,

ale ta země je extrémně rozdělená a potíká se z strašně vysokou inflací

a ty věho populistické kroky, které se rozdělat před volbami,

aby se zalibl voličům, ať už třeba zvýšení minimální mzdy

nebo zvýšení platů státních zaměstanců a podobně.

To všechno tu situaci ještě zhoršuje.

Takže on se budou muset potykat i s tím hlé a je možné,

že předtvrdí to svoji rhetoricu, které jsme slyšeli už právě během té kampaně,

která může mýřet právě na menšiny, ženy, opozyci lidi jiného viznání.

On ta tvoje slova mimochodem potvrzuje i turkolog a první velvyslanéc Česká v turecku Tomáš Laně,

který řekl v Českém rozlase tohle.

Erdogan bude dál tlačit na svoji proti terroristickou notu.

To znamená, že bude nadále spojovat opozyci s kurckým terrorizmem

a bude vytahovat i jiné podpásovky, jako třeba istambulskou umluvu

nebo LGBTQ lidi a podobně.

Tak já bych tady řekl, že tohle asi symptomatické, tohle jsou skrátka témata,

která už tradyčně otevírají autoritáři po celém světě.

Ale mě by zajímala ji návěc.

Zvítězel by, kdyby nestrašil, kdyby tu společnost nepolaryzoval, jak říkáš?

Já se nejsem úplně jistá, když odmažujeme ten aspekt strašení Erdogana,

jak by to dopadlo, protože on nejstrašili obě dvě ty strany

a je důležitý si to připomínat, že to není to úplně černo-bílí,

prostě tak, aby se to jednoduše popisovalo

a vlastně strachem se pracovalo v obou těch kampaní.

Erdogan strašil tím, že opozyce se spověz s terrorizmem,

strašil právě tím propagováním práv seksuálních menšin,

například nějakým rozdělením turická.

Ale zasekili řadolu opozyce nějakým způsobem strašili

nebo brnkali na tu nacionalistickou notu ve smyslu,

že slibovali, že dojde k repatriaci milionů srských uprchlíku,

kteří v turecku žijí.

Vlastně trošku byli radikálnější,

potom neuspěšném prvním kolesna,

že se získat ty voliče z toho dle,

dejme tomu nacionalistického tábora.

Takže strah tam byl na oboudvou stranách,

jedna strana se bála toho,

že se rozpadne všechno, co znají.

My byli jsme s fotografem Gabem Kuhtou

na istambulském mítingu Erdogana,

tak si pamatuju, že tam hrál takovou videomontáž

na velkých obrazovkách,

kde spojoval opozyci se stranou kurckých pracujících,

která je v turecku nebo třeba i v USA,

považovaná za terrorickou organizaci,

a tam bylo úplně vědět,

jak na to ty voliči slyší,

jak se bují, jak jim tečou slzys

toho, co by se té jejich zeme,

kterou mají rádi mohlo stát.

Na druhé straně si měl zase voliče opozyce,

kteří opravdu tu volbu

považovali za otázku života.

Oni to opravdu brali jako moment,

kdy se může rozhodnout,

jestli v turecku dál budoužit nebo ne,

jestli v turecku bude demokracie nebo ne,

i další svobodné volby

vůbec ještě zaží.

Takže ty obavy, ty strachy

fungovali na obou dvou stranách

v každém případě jinak,

ale samozřejmě tím nechci srovnávat

agresive tu té kampaně ze strany

současného prezidenta Erdogana,

protože tam to bylo opravdu

jako často založené na na ložích,

dezinterpretacích,

právě montážích,

u kterých bylo zřejmé,

že jsou jako falešné a podobně,

když můj působil se myslím na obou dvou stranách.

Teď mi vysedl ještě jednu věc,

možná právní kličku, nebo

moc nevím, jak to mám rozumět,

ale Erdogan vyhrál ty prezidentské volby

v letech 2014 a 2018.

To znamená, že už se dvakrát

stal tureckým prezidentem

a neměl by mít teda možnost kandidovat po třetí.

Teď cestal prezidentem znovu.

Jak to?

Jak to udělal?

To je takový výklad

té Ustřední Volební Komise

v turecku,

která vlastně řekla,

že se to bude počítat

až o to roku 2018,

protože tam začal ten prezidentský systém.

A tímpádem 2014 nepočítá

a tímpádem

to jdete v prvé teoretické

o druhé funkční období.

Hodně expertů

na turecké právosti

v nesouhlasí, ale prostě

tady to rozrdnutí padlo

a můžeme si myslit, že je to další ukázka

Erdoğanová vlivu

a nějakého odhodlání

u té vlády zůstat, jak dlouho to půjde.

A co udělá za 5 let?

To si budeme muset asi počítat za 5 let.

Ale máme tady určité náznaky,

protože v roce 2018

nechel Erdoğan po referendu

změnit právě ten politický systém

zemi s parlamentního na prezidentský,

jak říkáš. Teď se tam moc

jsou středívě hrukou,

může se stavovat vládu podle libosti,

může vydávat dekrety,

má on vlastně ještě nějakou stopku,

nějakou pojistku, která by

omezovala tu jeho moc?

No, vlastně moc ne.

Vlastně moc ne.

Prostě v tom prezidentském systému

tam je opravdu velice

málo brst, které

by mu v něčem pránili,

dalo by se ještě přemíš nad tím parlamentem,

ale tam zase vyzníme,

že za prvé ten parlament

má opravě minimální moc

a za druhé

může tam asi nejmůžeme vnímat

úplně nějaký rozpor.

Erdogán se z toho radoval,

že budou v nějakém souznění

prezident a parlament.

Ostatní kritičtější

hlasy zřad expertů říkají,

že právě

tohle může být

ten definitivní odklon

od toho demokratického směřování,

že vlastně ty vol by

letoštní byli nějakým

posledním demokratickým atributem,

které turecko mělo,

že sice bylo náročné

v nich vyhrát

teoreticky,

ale zároveň pořád se děli

podle nějakých pravedel

pořád tureční obavatele

měli volbu vybrat si z těch

různých strán a teď

nikdo neví, co se vlastně stane.

Jak se bude ta situace

pro tureckou demokracii

dál vyvíjet.

Takže já bych odpovědila,

pojistky a stopky

tam nejsou.

Možná si u mě představit,

že v určitém slova směstou

mezi národní společenství

může se hrát

některý moment silnou roli,

ale zároveň tureckou

je zase pro tu geopolitickou situaci

tak důležité,

že uvidíme, jak se ta dynamika

rozvěne do budoucnu.

No a když posloucháme

od různých analytiků,

když turecko vybralo odklon

od demokracie, tak je to něco,

co tam ní společnost chce

a nebo je to spíš vedlejší produkt

těchhle voleb?

Tím, že to nejsou moje

voleb, že to není moje země,

tak já je nechci úplně karikovat

to rozhodnutí, ale

když bych

stosou děla na základě

rozhovoru s lidmi v turecku,

které jsem vedla, tak mám poci,

že to vůbec nebylo o tom,

odklon od demokracie.

Oni si podle

to, co říkali vybírali nějakou stabilitu,

líbilo se jim, že role

islámů stoupala,

líbilo se jim ten odklon

od nějakého sekulárního establishmentu,

který ji v turecku byl předtím,

než se dostalek moci Erdogan

a jego AKP

vzdvěhovali to, jak se

situace v turecku zlepšila,

jak vyrostli tam města

a tydálnice a letiště

a vlastně pro ně

představoval

jedineho člověka, který je schopný

vec tu zemi do budůcna,

takže pro ně to opravdu byla

spíš nějaký, jako pro ně to byl

spíš symbol stability,

než, že by

šli přímo proti demokracii

a právním státu, myslím si,

že tohle v té volby

třeba tolik netematizovali, nebo nepojmenovávali

přesně.

Ono to není úplně jednoduchý,

všech těch kretických a problematických

věcí, která je člověk najde na Erdoganový,

ale najdeš na něm i něco pozitivního

a tady musím říct, že pozitivního z toho

našeho západního pohledu je

něco čím ozdravuje demokracii,

něco čím buduje ten právní stát,

něco čím zlepšuje ten život v zemi.

No,

s mého pohledu neozdravuje

demokracii a nebuduje

právní stát,

ale s pohledu

mnoha voličů evidentně zlepšuje

život v zemi.

Já to neumím úplně komparativně

říct,

ale zároveň, když jsem viděla

to natření tu důvěru v něj

u těch voličů,

tak

něco dělá správně, protože

ty lidi je třeba

v těch oblastech zemětřesením

zasažených, oni opravdu říkali,

my máme všechno

Erdogany v tom snámi, on to

nemohl ovlivnit

senní za to mohl alách, ale

Erdogan nám pomáha a je tady

a už tady několikrát byl

on pro turecko dělá všechno

pracuje, oni jsou mu v děční,

oni jsou mu zavázání za to,

co s turecka udělal,

jak turecko pozvedl,

jak ho vede, cítí se s ním v bezpečí,

takže možná s mého pohledu

to smysl nedává, ale

evidentně dostatek

tureckých voličů

se pro něj

rozhodlo a určitě

to nebylo, protože by chtěli jít

proti demokracé nebo právním

státu.

Domeniko ještě poslední otázka, co bude to Erdoganovo

znovu zvolení znamenat pro svět, pro nás.

Jak se propíše do mezenárodních

vztahů?

No to je myslím něco, co sleduje

způsta zemí

na světě momentálně.

To je trošku

taký vabank s tureckém, protože

on je zároveň

turecko je velmi blízko

si západu, ale zároveň

to taky jako nejistý člen

těch různých uskupení

dá se asi předpokládat,

že bude utržovat nějaké

dobré vztahy s ruskem nadále

protože to něco jsme viděli

už

před volbami

mezi prvními gratulanty

Erdoganovi byl

majerský premiér Viktor Orbán,

což mi přijde taky trošku příznačné

kde jsou ty aliance

Myslím si,

že nemůžeme čekat úplně nějaké

extrémní zlepšení vztahů

třeba se spojeníme státy

ale zároveň

turecko je spojené státy se navzájem potřebují

turecko má druhou největší

armádu v NATO

takže uvidíme jak se to

rozvijne, když už jsem zmínila

NATO tak je otázkou, jak to dopadne

se šveckém a jeho vstupem

turecko a madělcko jsou dvě země, které

jsou proti, myslím si,

že když jsme viděli tu velkou tématizaci

boje proti terrorizmo v turecku

v předvolebním období

tak bude to zajímavé sledovat

jak se to bude protahovat

a za jakou cenu

turecko bude ochotné na ten vstup

třeba kývnout

a potom je tam samozřejmě taky otázka

například migrace, kde

turecko pro Evropskou unii

Evropské země bude hrát

velmi důležitou roli

ale myslím si, že

všichni turecko

sledují a měli by sledovat

protože to opravdu není země, kterou

leze přehlížet a právě možná

kůle těm obavám

s toho, jakým směrem se právě

teď vydává

i potřebujeme pozorovat ešte mnohem

a víc blízka

mimo chodem, když se mluvila o příznačnosti

tak kromě Urbána velmi rychle

přespěchal z gratulací André Babiš

Mluvil jsem s reportérkou

která vol by sledovala přímo v turecku

by mny komosti děkuji a mní se hezky

ahoj

děkuju ahoj, naslyšenou

následuje krátká reklamní pauza

za chvíli jsme zpátky

když světlo

a zvuk

zcén

a teď už jsou na řadě zprávy

které by vás dneska neměli minout

ukraínská metropole se stala cílem

neobyčejně intensivního raketového útoku

který následoval bezprostředně

ponočným náletu dronů

lidé hlásí výbuchy i z centra Kyjeva

mnozí se podlouhé době opět schovávají

v metru

náčelník generálního štábu Karel Rehka

je přesvětěný, že růzko směruje k válce

s NATO, prohlásil to na bezpečnostní

konferenci v poslenecké sněmovně

zkušený tým pěti kriminalistů

který vyšetřoval nejznámnější

české případy terrorizmu končí

zjestil to deník N

o pouští svoje pracovyště na nedávno

vzniklé národní centrále

proti terrorizmu, ekstremizmu a kibernetické kriminalitě

a vrací se k původnímu útvaru

který už terrorizmus nevyšetřuje

z jakého důvodu tým končí nechává

policie bez odpovědi

takové personalní přechodej jsou podle vedení běžné

ministrině Černochová

se podle zjštění deníku N

opět sešla s ředitelem ústřední vojenské

nemocnice Myroslavem Zavoralem

a po té co ho na předchozí schůzce

požádala o odchod s funkce

kromě toho rezort poslal do nemocnice kontrolu

a mistrem světa v Hokei je Kanada

ve finále porazela N 5-2

o výhře favoritá rozhodli

3 branky v závěrečné části

Kanaděané získali 28. tůl

na mistrovství světa

a na závěr ještě jízlivá poznámka

SPD

a Tricolora dokončují memorandum

podle kterého plánují spolupracovat

ve všech následujících volbách

bojí se to těž roztoucí ho vlivu hnutí

pro Jindricha Rajichla, který začíná

v prostoru radikální pravice

zabírat čím dál víc prostoru

Zuzena Majerová na demonstraci v Liberci

hlásala, že je třeba zachránit Českou Republiku

Dostali jsme se do paradoksní situace

kdy chce radikální pravice

zachraniovat zemi před radikální pravici

A co kdyby si to své memorandum podepsali

všichni nadzájem, chytli se za roku

a

na slyšenou zítra

Naštěstí se vydáváme stejným směrem

Představení Fata Morgana

Chorografa Pálvá Sakoviče

od černa 2023

ve studiu hrdinů v Praze

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.