Čestmír Strakatý: Tomáš Etzler: Proruská svoloč a ostrost slov, alkohol a krize, odchod z ČT a vliv Petra Dvořáka
Čestmír Strakatý 10/6/23 - Episode Page - 32m - PDF Transcript
Tady je Čestmír Strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu.
Moc děkuju za všechnu podporu na hero hero.ce o lomenu Čestmír.
Dnes s jemím hostem novinář Tomáš Eczler.
Vítám tě, ahoj.
Ahoj, děkuji za pozváním.
Dlouho pusobící v bezpojných státech, v Čině,
spolupracovník CNN, spolupracovník České televize respektive
za městanec Česká TV.
Za městanec.
A za městanec CNN.
A za městanec CNN. Dnes spisovatel, sejme Hená.
No, píšu. Já už se toho znovinářenou neživím,
já jsem vložím skončil, spolupracovat i se CNN.
Je chytloto psaní, mě to začalo bavit.
Je to taková, jak se říkala, zkanená výst,
jako že já nepíšu lehce, píšu relativně pomalu.
Je to porod.
Je to porod, je to, to nechci říkala, nechci jako,
protože tím jsem si neprošel, ale jako,
je to, je to dřina, je to opravdu těžká práce.
Ale bavím je to.
Stála vyhořelí?
Asi ano.
Asi ano, protože já si měl v posluních několika letech
pár nabídek prostě na, na, na spolupráci,
jako ať už jako zrozhlasu,
nebo prostě různých spravodajských serverů,
třeba na vlastní postkast,
my v lokonce vlastní pořad.
A já jsem takovou i s tím koketoval, ale tává myšlenka,
že je prostě každý týden se musím na něco připravit,
že zás budu muset hodit termíny,
že prostě budu muset třeba zhánit hosty,
nebo takhle, je to prostě mi se z toho dělalo fizicky nevolno.
Je to takové ptSD, ne, trošku?
To je takový ptSD, jako,
ta noviná tada, to psaní,
jak říkám, já píšu, jako pomalu, píšu,
jako nepíš, že se mi lehce jako,
ale já se to můžu nadávkovat.
Já si můžu nadávkovat, jakým způsobem budu psát,
já mám prostě tři vnoučatach, která chci vidět.
Já jsem se po mnoha letech zase trošku intensivně
vrátil geskalolezení, glzení v orách.
Čili, já se nech, já už si teď,
já jsem panem čeho svého času jako,
já už prostě nemusím hodit žáne termíny.
Idyž teda jsem hodil teď tu knišku,
protože to mělo spoždění, takže já jsem
v postatě šestinu posledních,
jako se dělal za počítačem.
Novinářem v Čině dva, je ta nová kniha,
která vychází, až to lidi budou vidět,
už možná bude Vemku.
Oná vychází šestého řína.
To je pro mý šestého listopadu.
Tak to ještě nebude Vemku.
Šestého listopadu.
Tak to ještě nebude Vemku.
Já jsem měl k vyspozit si nějakou kopy
ještě předtím, než tedy se to úplně všechno
dalo do hromady, takže jsem jí mohl čísť.
Musím říct, že extrémně zajímová,
jedna z těch nejzajimevějších věcí není,
je ta doba 2013, až 2017.
To je asi to je nejtěžší doba.
To já to tam přiznávam v teď kýze,
tak nějaké velice autobiografická,
a já jsem jako hodně přemýšlel,
prostě, když jsem jí psal,
jako já jsem hodně přemýšlel,
to byla v současitete obtížnosti,
jakáž budu skůži na trech.
Ale já jsem si říkal,
že prostě musím jít skůži na trech,
že tam musí být naprosto upřímný,
protože já chci, aby ta jakýhle byla vědohodná,
jako to není, to není,
klastická prostě, jako fikce,
to je, to je, to je literatora faktu.
Takže já jsem si tam snažil držet těch faktů,
jako co nejvíc, a to je na tom,
co se dělo kolem já, ale i co se dělo se mnou.
Ty sam říkáš, že stríliš od boku,
že seš pořád tak trochu kluk,
vypořádilaš klukovény.
To není jenom to,
já jsem totiž se dozvědil,
že to strílení od boku,
já to se můžu přiznadit,
velice často se přidi od boku.
Tak diagnoza.
Nech se dostaneme kníze,
ke kníze, a i k tomu ADHD,
proto mi zajímá,
tak já musím začítím strílením od boku,
respektive
slovním strílením od boku.
Ty se byl u soudu,
kvůle tomu,
že si o jedné dámně napsal,
že je proružka Svoloč.
Ona ten soud v prvním stání vyhrálá.
Já bych řekla, že to byla plichta.
Já právě jsem moc nerozomil tomu
rozumnutí soudu, protože ona chtěla
omluvu na sítích,
která tam by měla vyset
na sítích 6 měsíců,
chtěla 20 tisíc korun kompenzaci
a chtěla omluvu.
Ten tu omluvu chtěla
to sem teda,
že se omluvit mám,
ale ne na 6 měsíců,
ale pouze na 3 měsíce,
ale že ji nemusím platit
ani hale řek.
Takže já to považu
v postatě za plichtu
a my jsme se samozřejmě odvolali.
Ty se se odvolali,
ale ješte nevím,
jak to všechno dupadne,
nicméně, já chápu,
interpretace toho jsou v dního rozhnutí,
ale ten svucy prohrál,
takže je to takhle,
stojíš se za tím?
Ano, stojím si za tím.
Zopakoval bych to?
Ano, zopakoval bych to.
Protože to je moje přesvědčení,
jako já jsem si to nevimyslel,
jako jsem si to nevíc,
celost prostu, jak se říká,
já jsem prostě měl pád lidi upozornil,
prostě na její tvíty,
na její nějaké statusy na Facebooku
a ty opravdu byli nesvině prokremelské,
kdy opakovali, papouškovali
tu prokremelskou,
nebo tu kremelskou propagandu,
ona tam šířila prostě
rozhovory s Lavrovém,
který prostě je patologický lhář,
který prodává
jako ten falešní,
živý ruský narratív,
takže ano, já jsem o tom
naprosto přesvědčení,
jako, jestli co tě prosto dělala,
to je prostě jiná otázka navíc,
ona má nějaké ty,
měl takové ty podcasty z auta,
kdy si tam zvalali,
které prostě biska považuje
za dezinformátory pro ruské,
takže
já bych na tom výroku neměl ani písmenu.
Je to, paní,
Jordánka je rázkova už
na místě asi říct, o koho jde.
Rozumím tomu,
že vychází s nějakého své přesvědčení
a z toho, co ona zdíl,
je tak dalé na druhou stranu
rozhovory s Lavrovém
soukvidění na 424.
Nenudně celé, ale jeho vyjádření.
Ano, ona tam vždycky má nějakou takovou poznámku prostě, kdy...
No tohle všechno chápu,
ale na druhou stranu tak třeba je to její názor,
třeba je prostě...
No ano, a to, že ona je pro ruská svoľođe můj názor.
A není to urážlivé?
Já myslím, že nejí jako...
O tom ten, co trochu byli,
sly to slovo svoľoče nebo není urážlivé.
No ona si jel, myslím, že ona na to,
že zažila potom uproskou vlnu
jako
nenávistí a u osobných utoku
podějte se na její facebookové stranky,
jako na tějí příspešky tam i nadávají
na prosto slušné,
a to nebylo kvůli mým...
kvůli tomu tvítu, to bylo tam prostě
pod kskoru téměřka, káždým je jím
jako statutem a na jakýchkoliv sociálních sítích
jsou prostě jako úplně šílené urážky.
A nemohlo by tak,
že ty si z ní udělal ten cíl?
Ne.
Ty si řekl...
To tam bylo přetím.
To tam bylo přetím.
A ona ráda provokuje,
jako dneska o tom mluvil pankou delká pan
šef bisu,
že prostě těchle lidi
jako potřebujou,
ona prostě žije ze sociálních sítích.
Ona potřebuje nabírat
prostě fanoušky, diváky,
lidi, co ji sledují
a výstí prostě dělá to tím,
že občas šokuje,
že občas provokuje.
Dělá to celkem chytře, bych řekl,
ale...
a rostejí zřejmě ta sledovanost,
ale jako...
já prostě...
já jsem...
nemám prostě vůbec žádnou zodpovědnou
za to, že jim to napadle,
jako já jsem vyjádřit svůj názor.
To je mojho docení téhle osoby
a já na to mám právo
a já si prostě zatím stojím
a já si myslím,
že to můžeme dokázat.
Nebo že jsme to dokázali,
akorat nechá po toho rozhodnutítovou soudu.
Tak rozhodné,
ještě odvolací jsou,
takže uvidíme,
uvidíme, jak to všechno dopadne.
Ono...
všichni tak nějak...
ona není sama,
kdo zbídá
likey a sledující
na těch různých sociálních sítích,
že o těch je...
těch lidi je spoustať,
dělali to různými...
různými stely.
Někdo, kdo souhlasí s ním,
by se mohl navážit do něch,
kterých jiných lidí
možná do tebe,
do tebe a do mě,
že ho to je.
No jasně.
Ale ostatně je pravda,
že třeba mě
lidi taky docela ostře nedávaj.
Nevidím to nutně tak,
že bych je potřeval,
že bych se s nimi potřevala
soudit,
ale tak ona to tak asi viděla.
Já týdne,
každý týden dostávám vyhrůžky smrtí,
jako úplně všilené nadávky
ať už je to na Twittera,
ať už je to
jako různý vzkazí
přes Facebook.
Já to neřeším prostě,
jako těchle lidi,
jako většiná z nich,
jsou anonimí na tom Twitteru,
jako tý nejostřejší nadávky
pocházejí od lidí,
kteří si založili učet leto
z nebo v loňi.
Takže si myslím,
že to jsou trolové,
jako jakým generovaný.
Jestli jsou prostě
z Ruskýfármi,
nejsi jsou z Babišovýfármi,
netuším.
Ale já si myslím,
že žijeme ve strašně
nebezpečné době,
jako opravdu
nejenom Česká Republika,
ale prakticky celá Evropa.
A že tady opravdu
velice aktivně a velice
úči,
jako řekl bych efektivně
punktuje ta pátá ruská kolona
prostě
lidé,
který jako
šíří tu propagandu Kremlu
a já jsem přesečen,
že na to sem musí upozornilovat.
A nejenom v vzkách
jako dneska právě
v parlamentu,
ale že já jsem prostě
bývalý novinár
nebo prostě jako
novinár ve výslužbě
a já se prostě
já mám starostu tuto zemi,
jako já mám
já jsem zažil komunizmu,
já jsem zažil ruskou okupaci
nebo sovietskou okupaci
a to nechci zažít znovu.
A já si myslím,
že na tyhle věci se musí
velice, velice
jako aktivně upozornilovat,
protože
jako těchle lidi
si nebylo žádné servítky
a pokud my se budeme bráti,
tak jsou čím je špatně.
A myslíš,
že
tam nejsou žádné hranice
se v tom, jak se na to upozorniuje.
Jsou určitě,
ale pro klimalská slovoloč
to není ani jako
vulgární výraz.
Víš to,
ty se třeba nebojíš,
ani být vlastně docela,
docela ostří,
možná ajsplostí,
třeba i na adresu Petra Fiali,
což jsem viděl,
a to mě překvapilo.
Já pana Fialu,
jako já si věžím,
že to je,
že to je vzdělany člověk,
že to je chytrý člověk,
ale na mě působí,
mě se jenou zeptal jeden novinár,
kterou jako jako českou vlastnost
považují za tu nejhorší,
nebo za
jako nejhorší českou vlastnost,
aby řekl zbabilost.
A nedostatek prostě jako kuráže
a já si myslím,
že takým způsobem
se prostě,
jako jak uvěřil
panu Blažkovi,
jakým způsobem se chová pan Fiala,
tak je to bude,
jako na prostá lódka,
je to nebo je to na prostý zbabilec,
ubojí je špatně.
A já prostě to nebudu,
já jsem měl obrovskou radoz z toho,
že ty volby vyhráláte pěti kolejce,
já jsem měl,
měli se mi imponovalo přístup,
nebo imponuje do dneška přístup Českého vlády
ke konfliktu na Ukrajině,
myslím, že to je ten správní přístup,
ale já se myslím,
že tím svým chováním,
ustupováním,
já nevím,
jako do tu ODSku VD,
ale,
že prostě už prohrál příští volby
tímto způsobem,
jako,
že prostě,
že zřádá voličů,
se cítí zrazená
a podražená,
jako,
že nesplně ty svoje slyby,
takže, takže,
já zase neříkám nic,
co bych si nebyl skopen obhájit.
Spíš mě napará,
oni často ti tam lidi přijdou napsat,
tohle to je ten spolupracováník
České televize bývalý,
za mě stanec,
ale tak to už je jedno,
že jsem české televize odešel
před 9 lety, jako.
Ale oni to,
oni to ne řeší,
že jo, protože ty seš pořád,
ten, to máš,
když vynínej seš
už 9 let,
už velmi dlouho,
no bo 10 možná,
už na dokonce.
No, odešel jsem 2014,
čiže to bude,
ne, to bude,
to bude za 6 městí,
co to bude, 9.5 lety.
9.5, 9.5 roku, ale pořád,
takže ty vlastně pořád
máš nějaké ménu,
máš nějakou pověst,
máš zase bou spoustu,
spoustu práce odvedeno,
ale dítě mají,
jako,
a samozřejmě to používají
proti tobie,
jako takový ten obušek,
protože,
ty tady jako by reprezentuješ
ty novináře,
ty tady jako by reprezentuješ
tu českou televize,
by to neděláš,
by ti jako by se tak necítíš,
ale když někdo bude chtít,
bude chtít,
tak přijde a řekne,
to máš jen slés,
tězké televize bývalý,
prostě takhle se chovají
těnovináři, tězké televize,
který tady zprostě
třeba někoho bráží.
Já,
neská,
jak říkám,
já už nespolupracují,
a ní se si jen,
takhle jsem neprosto nezávislý člověk,
a já si myslím,
že mám pravo si vyjadřovat,
jak si myslím,
a já si myslím,
že těch vulgadit
v tom veřeném prostoru
je nejtolik,
jako tam jsou daleko,
horší prostě lidi,
a já hlavně se snažím,
jako říkat pravdu,
jako jak ji říkám,
jaké jazyku to používám,
až tak moc neřeším,
pokud věřím,
že to je pravda,
nebo prostě,
pokud je to moje přesvědšení.
Já nevím prostě,
že já jsem žil,
já jsem z ostravy,
kde jsem mluvilo,
jak jsem mluvilo.
To mě baví,
protože já ještě,
já třeba do dneška,
jako jsem,
já jsem žil 626
v anglickým luvícím světě,
když se do dneška zna,
zdá,
jako třeba sní v angliště,
ale já jsem vždycky nadával Česky.
Když jsem něco nepoveržil,
tak pohledešte,
ten impulse,
ten moment,
jako to impulse,
jsem nadával Česky,
a
já jsem začel v těch válkách,
jako jsem strávil 5-6 let,
jako tam taky s těmi vojáky,
taky nebo se taky,
taky se prostě
mluvilo jistým jazykem
a potom v té číně,
takže
ale jako já se to
snažím kontrolovat.
Ne, ono, takhle jo,
vulgarici jsou přirozené,
nám všem,
dojisté míry,
všichni mluvíme vulgárně,
já mluvím vulgárně,
všichni,
jako,
kdo říká,
že nemluvíc prostě,
tak nevím,
ale jsou jisté výmky, to zase.
To jsou, jsou,
a já nechci,
a já nechci,
mirek Dušín České žurnalistiky
je, třeba, Eryk Taberi, jo,
ale to je velice,
velice,
jako já mám,
hodně nádastrašně si
vážím jeho práce
a je velice,
velice prostě,
jako korektní
a velice slušný,
jako já jsem, ja...
Ty nejsí mirek Dušín České žurnalistik,
v žádném připadě,
ale nejsem,
a jí dlouhé bydlo,
a te rychle šipit,
tak nevám, takže...
Dobře, dobře.
To jsou ti špatní, jako by.
To jsou ti špatní.
Okej.
A ještě jedna věc,
na kterou jsem se chtěl zeptat
a spoustu věcí teda,
ale ona jsou vysístí
s tím, o čem se ještě budeme
vabavit,
a to je,
ty si velmi otevřeně,
a my jsme spolu o tom taky mluvili,
už před nějakou dubou,
před dlouhou dubou,
mluvili o tom,
jak tě sem mlála ta číná,
ve smyslu alkoholu.
Ano.
Jak prostě vyrovná se tam
s tím obrovským tlakem
a s tím vším,
co se tam zažíval,
tě prostě přivelo,
k tomu,
že se začal pomědně hodně pít.
Asi, asi hodně hodně.
Dá se říct.
Jde nene,
téměř.
Ano.
Když se je jako někdo přijde,
potvěj tví ty,
protože všichni to ví,
nebo,
když si těch,
když budou chtít,
tak si to najdu,
a oni to zase používají,
a napíše,
etslér zase není ztřízlivý.
Netví tu je ztřízlivý.
Ale oni nemají nic jiného.
No i...
To je jedinec,
možu jako dělat.
Oto je prostě jedinec,
mohou dělat.
A nevájí,
jako to děláji,
prostě,
já na tím mám hnu rukou,
prostě,
to je takový zahradil
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten,
ten.
Niekonej,
tak nemowerQué sně част dissolvez,
Dvě věci, nejd tam nachněvanej, nebo naštvanej a nejd tam po lidem alkoholu, protože se můžou stát průž tvý.
Jasně, takže Tomáš Eslér tvýtuje z třízlivý.
Ano.
Ona je to asi zpíšta uprímnost na konci dna, ne? Vždycky, to co tam si tam člověk přečte?
Já jsem se... Ano, a to je pravda.
Já jsem... Ano, moje pravda. Já se snažím tu v pravdu zakládat na poznacích, na důkaze,
na... Prostě, když něco o něče mluvím, na tom tvýtu není tolik prostoru,
ale snažím se to zdrojevat od kuty informace mám.
Já jsem vždycky, mě se vždycky, nebo přece mě lidi ptali, jaké to bylo v síne novinář.
Jestli jsme by mi tam dávali nějaké úkoly, jestli jsme tam prostě nějakým způsobem
derigovali, jak mám dělat ty zprávy, nebo nemám dělat ty zprávy, nebo v České televízii,
a já vždycky odpovídám, ne, vůbec nějak, jako tohle je ty dvě z televíze spoujuje,
je třeba jedinečím je otloukali, co mi otloukali, o hlavu v CNN prostě,
celých těch 7-8 let, co jsem tam byl, jako na plný uvázek,
a jej později uprímnost, pravdomnou mnost.
Jako v CNN se tolerujou prostě, jako o mylí, jako stanou se prostě
se něco dostane do vysilání, co není jako pravda, když se ale zjistí,
že to bylo nedbalostí, že to nebylo prostě v nějakém zápalu, boje ve válce,
nebo takhle bylo nedbalostí, nebo dokonce umyslen ten člověk letí na místě.
Takže, takže, a já si, já si prostě nemyslím,
že a tam nedlžu, jako já, já, já, já, já, já, já, já, já,
ještě mi nikdy někdo na těch sítích neobvinil ze lži.
Takže, takže, jako dá těchto, jak to, jak to občas vyjadřuju.
A alkohol je, ještě problém pro tebe?
Jak se k těm odtěstavíš?
Já musím být alkoholem velice opatrný.
Ano, já jsem, já jsem, takhle my tady ho ovoříme o tečíně, jo,
ale jako my jsme, čím jsme kompenzovali v těch válkách, jako člověk,
tam byt jako strašný věc, já jsem tam byl zraněn prostě,
byl jsem o to, když zavražděli kolegi, byl jsem v řadě přestřelek,
byl jsem prostě strašnou spoustu krvé.
A člověk kompenzovali jako o tím alkoholem,
pokud teda, jak se hná nic.
Mě který těch vlastě, kde jsem byl, nebyl.
Já si pamatují prostě, já si pamatují, já jsem jenozestím kamarádem
z Kodmek, bylím z kameramanem, my jsme se po dvou měsících
vráteli z Iraku, leteli jsme, museli jsme do Amanu Jordanského
a ten let byl ráno, potom jsme leteli z Amanu do Londíná,
jak v 6 ráno, nebo v 6, 30 ráno byl ten let,
a my jsme leteli jako biznesem,
člověk čtyří, nelé čtyři hodiny tak,
jako lítáty zaměnovo, lítala, nevím,
to mám neská, lítalo jako vozilu ty zaměstnance biznesem
a přišla jako v tom první třídě,
nebo v tom biznesu přišla letuška
a nabízela džus a vodu.
Ten skoc se není poděl, a říká,
double whisky please, dvojtou whisku,
a ona se úplně vydesila, říkala,
ale vždy tě 6, 30 ráno siré,
ale to se není poděl, a říkala, uklidňováč nervu.
Blat, jako double whisky please.
A dostal to, a pak jsme byli uplětí nejlepší,
a já taky, pak jsme byli uplětí nejlepší pasáři,
protože byli jsme uslu, já probědili jsme se až v Londonu,
se nám museli starat.
Takže ten alkohol tam byl vždycky,
a v tečí je,
ale já jsem to potom ještě byl,
třeba kompenzovat tím ten stres,
že a to taky píšu v té druhé kníze,
co dosť jako, že jsem je zdíval na hory,
já třeba miluju skáli,
když jste na těch horych si strašně odpočínu,
jako je to sice fyzicky odpočínek,
nebo fyzicky namáhaví odpočínek,
ale ta hlava si odpočíne.
Ty tam píšeš o odzvičení?
Já potřebuju,
já potřebuju vybíjetu energií v sobě nějakým způsobem,
a ten stres,
a to já nerepe vybíhu fyzickou aktivitou,
jako lezení miluju, protože jsem ještě navíc
jako většinou na horych, nejsem v těch,
nemám odvrady třelocvičny,
když se jezdím na kolon,
nebo prostě, já nemůžu běhat,
protože mám polámané kotníky,
když jsem jen několikrát vezlezení,
takže se snažím jako,
nebo chodit, já třeba nemám ráty posilovního,
jako mi to připadá takové jako upocené,
ale prostě jako potřebuju to,
já potřebuju prostě pohyb
a já jako fyzickou námahu k životu.
A to v tečí je úplně skončilo.
Takže já jsem vždycky,
my jsme, jako to bylo takhle,
že já to přiznám,
protože já jsem prostě,
byhem práce jako nepil
a párká jsem si musela třeba pivo
s nějakým čínovníkem
a nějakým komunistickým,
když nás pozalí na obje, nebo takhle,
ale nepil jsem a už vůbec jsem nepil,
protože já potřebuju k tomu psaní
naprosto čistou hlavu.
Já ani teďka prostě,
když jsem psal tu knižu a nemůžu psalit psalit
ani po jednom pivu,
a prostě mi ta hlava nefunguje,
nebo nemyslí tak čistě,
do třeskou televízii,
nebo prostě jen jen,
pak jsem ho ešte musel namluvit,
protože já taky nechci mluvit po několika pivech,
ale jak byly to bylo namluvené,
jak jsem si stříhal ten zvuk
toho namluvení a věděl jsem,
že to je v pořádku,
tak jsem prostě otevřel vlášku vína
nebo jsem si otevřel pivo,
protože u toho střihu už je možná,
jako to už jako člověk,
jako samozřejmě nemůžu tam sítit
po vlášce vodky,
tak vlasticky jako pořád každý tě.
Ono, když říká,
že co si zažil,
že si byl zraněn,
že si viděl umírat nějaké kolegy,
to bylo tedy v těch válkách,
v těch konfliktech,
pak ty roky v Číně,
tohle všechno,
pak i ten slžitý konec,
že jo a ta dobá po tom konci,
po tom návratu z Číny,
tak ono, já asi by bylo zvláštný,
kdyby se to na tobě nějak nepodepsalo,
nějakým takovým, jako ptsd
posttraumatickým,
jako prostě něčím,
protože to jsou prostě, to jsou třeba ta válka,
to jsou jako skušenosti, já je nemám
a věřím, že kdybych je měl,
tak jsem asi jiný člověk, než jsem.
To učitě, to jsou prostě jako
života měníci skušenosti
a mě už,
když si jako, já jsem jel takový,
to byl v roce 2004,
já jsem jako, to byl jeden plušvížat za druhým,
když jsem jako, viděl,
jak lidí, jako jak některý ty gengy
tam prostě na Haiti padla vláda
a v roce 2014
prezident Aristide utekl se ze země,
Aristide
Haiti podle mandatu OSN
nesmí mít armádu,
protože tam byla když si i strašně brutalní diktatura
a policie se prakticky rozprchla
a ulicé hlavního místa Port au Prince
jako přebrali gengy,
který měli holně přístup, jako k alkoholu
a k dobrému rumu teda
a k marihu aně, jo.
A já jsem prostě, viděl,
jako kastrujou lidi machetama
a jo prostě na ulicích
a oni, naštěstí,
neměli jako silné zbraně, tam nejsou žádné kalašníkovi
nebo, jak tam nejsou,
neměli tam žádné, jako M16
ale měli prostě většinou budi starší brokovnice
nebo nějaké pistolé 9 milimetrů řáže
a měli machet jánože
a
jako bylo tam i par mrtvých novinářů
a my jsme tam prostě byli
jako 14.
Jakou
bezprízorní, pak konečně to vyřešili
kakou to konečně řešili, přitám přiletěli
Ameriští a francoušti Marijáci
to tam sklitnit, jo, ale
jo, člověk zažívá prostě šílenosti
no a pak jsem byl potom hned partidu
potom jsem byl zraněný Vefalu G
a mě ten krat už CNN
ne, v Iraku
Vefalu G a já jsem prostě přijel
jak pak jsem musel na operaci
jako vyproperovat, já jsem byl jeden
šrapnel hlavě, jeden kousek
jako v zádech
asi jen mě posalok psichiatrovy
a to byla celkem sranda
protože jako, já jsem nechtěl jeď
jak jsem řekl, já nemám noční muři, jako já spím
samozřejmě, když na to pomyslím, tak jsou to velice
nepříjemné zle z pominky
ale prostě musel jsem, a musel jsem
jako na pohovor nejrom
jakým psichátrem, ale prostě s
psichátrem na todonské univerzitě
kde je jednostře světových center
na výskun postramatického syndromu
a tak se se mu obudil, že byl mrhám,
takhle to je v pohodě, tak si posalte
tak jsme si chvíli povídali, a on si mě zeptal
jakou právě ještě te knížku
a já říkám, víte, já už na toí knížky nemám moc čas
já prostě hodně cestuju, ale když už něco
čtu, tak já ještě nož tu jako spravodajství
jako agentury, správě, a to potřebují
jako byt v obraze
a říkal, no, a když jste byl na posledy v klinic
jsem řekal, já jsem chodil do tohle kina
a už taky na to nemám moc čas
a zpráci, že myslím na něco jiného
a že mi to nebaví, ale jdu domů
a říkal, když jste byl na posledy projít v parku
a já můžu řekal, má prož bych to probovat dělal
a říkal, a vy si myslíte, že jste normálně
říkal, vám pokun delí tady kulky kolem hlaví
a nepadají vy kolem vás jako minumentné granáty
tak všechno je pro vás nuda
tak jsem řekal, mám možná pravdu
ale já jsem se potom
zase ale jako i v tečí nebyl
Adrenalin byl úplně prostě
jiné, nebo ten původ
toho Adrenalin byl úplně prostě
jako jiné, ale
a
to
a toho stresu tam byla strašná spousta
a
to mi řekli jedným psychiatr, jenom říkal
co se týče
jako uklidnění
stresu, nebo uklidnění
prostě
jako bolesti, jako duševní psychické
jako alkohol
je to nejlepší co lidstvo má k dispozici
akorat bohužel má strašné
vedlejší následky
nebo dusledky
takže jako s tím alkoholem
a já jsem ještě navíc jako potom se v roce 2017
vratil
po těch těškých letech jako rozvod
odločení od děti, já jsem se potom vratil do Čech
já o tom velmi otevřeně píšu v technice
jsem se vratil do Čech
a já jsem byl jako i dezorientovaný v Čechách
protože já jsem nikdy netušil, že se budu vracet do České republiky
já jsem si mysleleško, že se budu
a nebo potom prostě do Šísa
kde žijou moje děti
a čili jako to taky byl celkem záběr na přechyku
já jsem si říkal, jako jestli
jestli prostě celá ta anábazie
byla vůstala vůbec za to, kdy jsem skončil tam
kde jsem začali
to je přesně utázka, která se točíš na býzji
já jsem to četl
a ty tam píšeš
dnes už mám na obdobějí 2013 až 17
nepríjemné bolestivé vzpomínky
když jsem pro tuto kapitolu
skomol své staré poznámky
kdyby nebylo by nejlep brhlo mě to
spědu těch strašných depresí a úzkostí
se, kterými jsem roky žil
jsem rád, že jsem tu dobo přežil
když se na to podíváš spětně
tak jako stálo to za to?
Amerika 100%
jako tačí nájasi tu otázku
kladu do dnes úprimě řečenou
proto jsem třeba i ten
i ten první díl
té hliki himénuje
co jsem to pro boho udělal
takhle, já považuju svoj odchod
za největší jako profesin
chybu svého života a
odchod z Berlín a z kulturního čístého
města do Pekingu, taky jako se na prostou
šílenost, na druhé straně
se snažím jako vidět něco dobrého v tom
já jsem dokončil
ty dvě knihy, které mám
obroskou radoz
ta první jako se prodalo už
přes 2-30 tisíc vytisků
zane celé dva roky a překlára se do
Anglištiny a
já si myslím, že
já se najemívala strašně pozitivní
o vlasti od diváků
teďka bude na to ruta
druhá kýha a dokončil jsem
film, který považuju za vlice úspěšný
dokonceho Jordvisile jako
film nebět taky očíně
a já tam, já to nechci prozrazovat
ale já právě kapitola
kapitolou o vzniku toho filmu
končím v svoji druhou kýhu
která má po titul nezešílet
a já jsem jako mi to hodně
pomohlo protože
takhle kapitola protože
já to nebe
má v sobě to je celkem jako těžký film
nejí jako jedné lekej ale já si myslím,
že má v sobě obrovský pozitivní
jako vskaz
když není úplně prvoplánově
jako vyjadřený v tom filmu
ale že tam je vidět, že to má
obrovský skaz na děje
a já to
prostě, já jsem si říkal, že
jestli, já jsem si říkal, že
jestli jsem to tečí nilenom proto, abych ten skaz doručil
tak to možná stalo za to
za svou cenu ale
za tvůj objec vym způsobem objeď
takhle, no jasně
já jsem mohl prostě jako
odejí s tyčiny, že jo
když nebylo to tak jednoduchy, já jsem
za prvé vůbec netošel k co bych dělal
takhle, já jsem
poďme se vrátit zpátky
protože to s tím jsou vysí
poďme se vrátit zpátky k tomu tvému konci
v české televize, protože to je přesně věc
měrně otevřeně
a je to, píšiš tam jim o jiné, nebo
je tam přímá řeč, on je tam hodně přímé řeči
dobrá pamětnebu, dobré poznámky
takhle, já si
takhle hodně teprímé řeči, jako co
já tam třeba cítuju jsou e-maily
nebo prostě nějaké vzkazy, které já jsem si zachoval
ale takhle, v tekní zeje
prakticky všechno podloženo, krom je teprímé
řeči, ale vím jakým způsobem je, kteří lidem
mluví, já vím jakým způsobem mluví, ale tak
jediné, co je tam prostě
v postatě, jako
v trochu fikci jsou teprímé řeči
ale já si hodně tekonverzací pamatojí
já si co nemám
takovou pamět, takovou intřišitlach
ale jako mám se naštěstí celkem dobrou pamět
a hodně z tekonverzací
si jako pamatojí, jako nepamatojí
si pochopetně nedoslova, ale vím
jakém tonu, nebo jaké náladě, nebo prostě
jakými jsme nese ubírali
takže, když jste mi napsáno
tak ředitel Dvořák slavil
normálně slavil
to si pamatojí, to si pamatojí úplně živětů
v tuhle chvíli ještě ředitel České televize
když tohle pude ven tak už zřejmě
minulý mývalý ředitel České televize
tuhle větu si na prosto
protože se zbavl největší
zbavl největší škodné
dokud bude dvořák umoci
tak si včetne ani nehvíz dneš
je tady napsáno
takhle to bylo?
takhle mi to řekli
takhle bylo?
Věřím tomu, potom co jsem se dozvěděl
v následujících parletech tomu naprosto věřím
a já s toho ani nevidím
to je to složitější
já nechci podařazovat zase
jak to přesně bylo
a si tohle lidi koupí
ale já prostě
já nezavidím ani tomu dvořáku
jaké situace byl, nebo prostě
šamalový nebo kubalový
ale zase
tady se vracíme k tomu, co jsem řekl
že větší
lidskou českou slavosti je zbabilost
Zbytek rozhovoru
nydete na hero-hero.co
o Lomeno Čestmin
a uslyšíte v něm třeba tohle
Existuje z toho protokol
hradu
kde o tom není ani zmínka
ale on existuje i činský protokol
z toho jednání
nebo 7 let
v Ladehade řešilo bude fackou
dneska na to jsou různé pihle
dneska jsou na to různé leky
byly většinu měli stánek
vědle obchodu s mobilem
a když tam přišel pologramotní roníka
chtěl si koupit opotřebovaný
iphone 4 a chybila mu na to
2000 kronu takovým to opučili
na 40% úrok
a potom obědě je
a ona říká, vy tě pané celé rád nechci být
jako drzá nebo nechci
nějaké konspiráční teorie
ale nesouvisí vaše zmizení
z obrazověk České televizení
jak s nástupem Miloše Zemana do funkce
kdeho oni čílení se dobře uvědomí
že ani spojne státy, ani Evropská unie
nebude mít chuť bojovat na dvou frontách
že pro Evropskou unii
100% bude předněží ta Ukraina
než Tajván a prostě povědně
pro mě ten Tajván než ta Ukraina
já jsem v tu dobu jako byl
v takových stavech, já jsem pro se
v noci v tom Hongkongu budil prostě
bošilo srdce
že jsem jako nevidel z čeho
zaplatím na mzítra
nebo za telefon jsem dlužil
a od kouci ještě můžu počít peníze
to byli strašné stavy
Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.
V CELÉ DÉLCE 72 MIN. NAJDETE TENTO ROZHOVOR JEN NA HTTPS://HEROHERO.CO/CESTMIR
Novinář Tomáš Etzler toho má za sebou hodně. Roky v Číně, práce pro CNN, dramata na několika kontinentech a ve válečných zónách, smrt, ale taky alkohol, pracovní krize. O tom všem jsme mluvili v otevřeném rozhovoru. Tomáš se postavil za svoje slova o proruské svoloči, která může dokázat, a myslí si, že to i udělal, proto nechápe rozhodnutí soudu. Každotýdenní výhrůžky smrtí neřeší, je přesvědčený, že celá Evropa žije ve strašně nebezpečné době a že tady efektivně funguje pátá kolona, na kterou je třeba aktivně upozorňovat. Pod vlivem alkoholu už to ale nedělá, i když mu to mnozí předhazují. Zároveň prozradil, jak na jeho odchod z ČT tlačil prezident Miloš Zeman a další. A jakou roli sehrál bývalý generální ředitel ČT Petr Dvořák.