Čestmír Strakatý: Tomáš Etzler: Proruská svoloč a ostrost slov, alkohol a krize, odchod z ČT a vliv Petra Dvořáka

Tady je Čestmír Strakatý, vítejte u dalšího dílu mého podkástu.

Moc děkuju za všechnu podporu na hero hero.ce o lomenu Čestmír.

Dnes s jemím hostem novinář Tomáš Eczler.

Vítám tě, ahoj.

Ahoj, děkuji za pozváním.

Dlouho pusobící v bezpojných státech, v Čině,

spolupracovník CNN, spolupracovník České televize respektive

za městanec Česká TV.

Za městanec.

A za městanec CNN.

A za městanec CNN. Dnes spisovatel, sejme Hená.

No, píšu. Já už se toho znovinářenou neživím,

já jsem vložím skončil, spolupracovat i se CNN.

Je chytloto psaní, mě to začalo bavit.

Je to taková, jak se říkala, zkanená výst,

jako že já nepíšu lehce, píšu relativně pomalu.

Je to porod.

Je to porod, je to, to nechci říkala, nechci jako,

protože tím jsem si neprošel, ale jako,

je to, je to dřina, je to opravdu těžká práce.

Ale bavím je to.

Stála vyhořelí?

Asi ano.

Asi ano, protože já si měl v posluních několika letech

pár nabídek prostě na, na, na spolupráci,

jako ať už jako zrozhlasu,

nebo prostě různých spravodajských serverů,

třeba na vlastní postkast,

my v lokonce vlastní pořad.

A já jsem takovou i s tím koketoval, ale tává myšlenka,

že je prostě každý týden se musím na něco připravit,

že zás budu muset hodit termíny,

že prostě budu muset třeba zhánit hosty,

nebo takhle, je to prostě mi se z toho dělalo fizicky nevolno.

Je to takové ptSD, ne, trošku?

To je takový ptSD, jako,

ta noviná tada, to psaní,

jak říkám, já píšu, jako pomalu, píšu,

jako nepíš, že se mi lehce jako,

ale já se to můžu nadávkovat.

Já si můžu nadávkovat, jakým způsobem budu psát,

já mám prostě tři vnoučatach, která chci vidět.

Já jsem se po mnoha letech zase trošku intensivně

vrátil geskalolezení, glzení v orách.

Čili, já se nech, já už si teď,

já jsem panem čeho svého času jako,

já už prostě nemusím hodit žáne termíny.

Idyž teda jsem hodil teď tu knišku,

protože to mělo spoždění, takže já jsem

v postatě šestinu posledních,

jako se dělal za počítačem.

Novinářem v Čině dva, je ta nová kniha,

která vychází, až to lidi budou vidět,

už možná bude Vemku.

Oná vychází šestého řína.

To je pro mý šestého listopadu.

Tak to ještě nebude Vemku.

Šestého listopadu.

Tak to ještě nebude Vemku.

Já jsem měl k vyspozit si nějakou kopy

ještě předtím, než tedy se to úplně všechno

dalo do hromady, takže jsem jí mohl čísť.

Musím říct, že extrémně zajímová,

jedna z těch nejzajimevějších věcí není,

je ta doba 2013, až 2017.

To je asi to je nejtěžší doba.

To já to tam přiznávam v teď kýze,

tak nějaké velice autobiografická,

a já jsem jako hodně přemýšlel,

prostě, když jsem jí psal,

jako já jsem hodně přemýšlel,

to byla v současitete obtížnosti,

jakáž budu skůži na trech.

Ale já jsem si říkal,

že prostě musím jít skůži na trech,

že tam musí být naprosto upřímný,

protože já chci, aby ta jakýhle byla vědohodná,

jako to není, to není,

klastická prostě, jako fikce,

to je, to je, to je literatora faktu.

Takže já jsem si tam snažil držet těch faktů,

jako co nejvíc, a to je na tom,

co se dělo kolem já, ale i co se dělo se mnou.

Ty sam říkáš, že stríliš od boku,

že seš pořád tak trochu kluk,

vypořádilaš klukovény.

To není jenom to,

já jsem totiž se dozvědil,

že to strílení od boku,

já to se můžu přiznadit,

velice často se přidi od boku.

Tak diagnoza.

Nech se dostaneme kníze,

ke kníze, a i k tomu ADHD,

proto mi zajímá,

tak já musím začítím strílením od boku,

respektive

slovním strílením od boku.

Ty se byl u soudu,

kvůle tomu,

že si o jedné dámně napsal,

že je proružka Svoloč.

Ona ten soud v prvním stání vyhrálá.

Já bych řekla, že to byla plichta.

Já právě jsem moc nerozomil tomu

rozumnutí soudu, protože ona chtěla

omluvu na sítích,

která tam by měla vyset

na sítích 6 měsíců,

chtěla 20 tisíc korun kompenzaci

a chtěla omluvu.

Ten tu omluvu chtěla

to sem teda,

že se omluvit mám,

ale ne na 6 měsíců,

ale pouze na 3 měsíce,

ale že ji nemusím platit

ani hale řek.

Takže já to považu

v postatě za plichtu

a my jsme se samozřejmě odvolali.

Ty se se odvolali,

ale ješte nevím,

jak to všechno dupadne,

nicméně, já chápu,

interpretace toho jsou v dního rozhnutí,

ale ten svucy prohrál,

takže je to takhle,

stojíš se za tím?

Ano, stojím si za tím.

Zopakoval bych to?

Ano, zopakoval bych to.

Protože to je moje přesvědčení,

jako já jsem si to nevimyslel,

jako jsem si to nevíc,

celost prostu, jak se říká,

já jsem prostě měl pád lidi upozornil,

prostě na její tvíty,

na její nějaké statusy na Facebooku

a ty opravdu byli nesvině prokremelské,

kdy opakovali, papouškovali

tu prokremelskou,

nebo tu kremelskou propagandu,

ona tam šířila prostě

rozhovory s Lavrovém,

který prostě je patologický lhář,

který prodává

jako ten falešní,

živý ruský narratív,

takže ano, já jsem o tom

naprosto přesvědčení,

jako, jestli co tě prosto dělala,

to je prostě jiná otázka navíc,

ona má nějaké ty,

měl takové ty podcasty z auta,

kdy si tam zvalali,

které prostě biska považuje

za dezinformátory pro ruské,

takže

já bych na tom výroku neměl ani písmenu.

Je to, paní,

Jordánka je rázkova už

na místě asi říct, o koho jde.

Rozumím tomu,

že vychází s nějakého své přesvědčení

a z toho, co ona zdíl,

je tak dalé na druhou stranu

rozhovory s Lavrovém

soukvidění na 424.

Nenudně celé, ale jeho vyjádření.

Ano, ona tam vždycky má nějakou takovou poznámku prostě, kdy...

No tohle všechno chápu,

ale na druhou stranu tak třeba je to její názor,

třeba je prostě...

No ano, a to, že ona je pro ruská svoľođe můj názor.

A není to urážlivé?

Já myslím, že nejí jako...

O tom ten, co trochu byli,

sly to slovo svoľoče nebo není urážlivé.

No ona si jel, myslím, že ona na to,

že zažila potom uproskou vlnu

jako

nenávistí a u osobných utoku

podějte se na její facebookové stranky,

jako na tějí příspešky tam i nadávají

na prosto slušné,

a to nebylo kvůli mým...

kvůli tomu tvítu, to bylo tam prostě

pod kskoru téměřka, káždým je jím

jako statutem a na jakýchkoliv sociálních sítích

jsou prostě jako úplně šílené urážky.

A nemohlo by tak,

že ty si z ní udělal ten cíl?

Ne.

Ty si řekl...

To tam bylo přetím.

To tam bylo přetím.

A ona ráda provokuje,

jako dneska o tom mluvil pankou delká pan

šef bisu,

že prostě těchle lidi

jako potřebujou,

ona prostě žije ze sociálních sítích.

Ona potřebuje nabírat

prostě fanoušky, diváky,

lidi, co ji sledují

a výstí prostě dělá to tím,

že občas šokuje,

že občas provokuje.

Dělá to celkem chytře, bych řekl,

ale...

a rostejí zřejmě ta sledovanost,

ale jako...

já prostě...

já jsem...

nemám prostě vůbec žádnou zodpovědnou

za to, že jim to napadle,

jako já jsem vyjádřit svůj názor.

To je mojho docení téhle osoby

a já na to mám právo

a já si prostě zatím stojím

a já si myslím,

že to můžeme dokázat.

Nebo že jsme to dokázali,

akorat nechá po toho rozhodnutítovou soudu.

Tak rozhodné,

ještě odvolací jsou,

takže uvidíme,

uvidíme, jak to všechno dopadne.

Ono...

všichni tak nějak...

ona není sama,

kdo zbídá

likey a sledující

na těch různých sociálních sítích,

že o těch je...

těch lidi je spoustať,

dělali to různými...

různými stely.

Někdo, kdo souhlasí s ním,

by se mohl navážit do něch,

kterých jiných lidí

možná do tebe,

do tebe a do mě,

že ho to je.

No jasně.

Ale ostatně je pravda,

že třeba mě

lidi taky docela ostře nedávaj.

Nevidím to nutně tak,

že bych je potřeval,

že bych se s nimi potřevala

soudit,

ale tak ona to tak asi viděla.

Já týdne,

každý týden dostávám vyhrůžky smrtí,

jako úplně všilené nadávky

ať už je to na Twittera,

ať už je to

jako různý vzkazí

přes Facebook.

Já to neřeším prostě,

jako těchle lidi,

jako většiná z nich,

jsou anonimí na tom Twitteru,

jako tý nejostřejší nadávky

pocházejí od lidí,

kteří si založili učet leto

z nebo v loňi.

Takže si myslím,

že to jsou trolové,

jako jakým generovaný.

Jestli jsou prostě

z Ruskýfármi,

nejsi jsou z Babišovýfármi,

netuším.

Ale já si myslím,

že žijeme ve strašně

nebezpečné době,

jako opravdu

nejenom Česká Republika,

ale prakticky celá Evropa.

A že tady opravdu

velice aktivně a velice

úči,

jako řekl bych efektivně

punktuje ta pátá ruská kolona

prostě

lidé,

který jako

šíří tu propagandu Kremlu

a já jsem přesečen,

že na to sem musí upozornilovat.

A nejenom v vzkách

jako dneska právě

v parlamentu,

ale že já jsem prostě

bývalý novinár

nebo prostě jako

novinár ve výslužbě

a já se prostě

já mám starostu tuto zemi,

jako já mám

já jsem zažil komunizmu,

já jsem zažil ruskou okupaci

nebo sovietskou okupaci

a to nechci zažít znovu.

A já si myslím,

že na tyhle věci se musí

velice, velice

jako aktivně upozornilovat,

protože

jako těchle lidi

si nebylo žádné servítky

a pokud my se budeme bráti,

tak jsou čím je špatně.

A myslíš,

že

tam nejsou žádné hranice

se v tom, jak se na to upozorniuje.

Jsou určitě,

ale pro klimalská slovoloč

to není ani jako

vulgární výraz.

Víš to,

ty se třeba nebojíš,

ani být vlastně docela,

docela ostří,

možná ajsplostí,

třeba i na adresu Petra Fiali,

což jsem viděl,

a to mě překvapilo.

Já pana Fialu,

jako já si věžím,

že to je,

že to je vzdělany člověk,

že to je chytrý člověk,

ale na mě působí,

mě se jenou zeptal jeden novinár,

kterou jako jako českou vlastnost

považují za tu nejhorší,

nebo za

jako nejhorší českou vlastnost,

aby řekl zbabilost.

A nedostatek prostě jako kuráže

a já si myslím,

že takým způsobem

se prostě,

jako jak uvěřil

panu Blažkovi,

jakým způsobem se chová pan Fiala,

tak je to bude,

jako na prostá lódka,

je to nebo je to na prostý zbabilec,

ubojí je špatně.

A já prostě to nebudu,

já jsem měl obrovskou radoz z toho,

že ty volby vyhráláte pěti kolejce,

já jsem měl,

měli se mi imponovalo přístup,

nebo imponuje do dneška přístup Českého vlády

ke konfliktu na Ukrajině,

myslím, že to je ten správní přístup,

ale já se myslím,

že tím svým chováním,

ustupováním,

já nevím,

jako do tu ODSku VD,

ale,

že prostě už prohrál příští volby

tímto způsobem,

jako,

že prostě,

že zřádá voličů,

se cítí zrazená

a podražená,

jako,

že nesplně ty svoje slyby,

takže, takže,

já zase neříkám nic,

co bych si nebyl skopen obhájit.

Spíš mě napará,

oni často ti tam lidi přijdou napsat,

tohle to je ten spolupracováník

České televize bývalý,

za mě stanec,

ale tak to už je jedno,

že jsem české televize odešel

před 9 lety, jako.

Ale oni to,

oni to ne řeší,

že jo, protože ty seš pořád,

ten, to máš,

když vynínej seš

už 9 let,

už velmi dlouho,

no bo 10 možná,

už na dokonce.

No, odešel jsem 2014,

čiže to bude,

ne, to bude,

to bude za 6 městí,

co to bude, 9.5 lety.

9.5, 9.5 roku, ale pořád,

takže ty vlastně pořád

máš nějaké ménu,

máš nějakou pověst,

máš zase bou spoustu,

spoustu práce odvedeno,

ale dítě mají,

jako,

a samozřejmě to používají

proti tobie,

jako takový ten obušek,

protože,

ty tady jako by reprezentuješ

ty novináře,

ty tady jako by reprezentuješ

tu českou televize,

by to neděláš,

by ti jako by se tak necítíš,

ale když někdo bude chtít,

bude chtít,

tak přijde a řekne,

to máš jen slés,

tězké televize bývalý,

prostě takhle se chovají

těnovináři, tězké televize,

který tady zprostě

třeba někoho bráží.

Já,

neská,

jak říkám,

já už nespolupracují,

a ní se si jen,

takhle jsem neprosto nezávislý člověk,

a já si myslím,

že mám pravo si vyjadřovat,

jak si myslím,

a já si myslím,

že těch vulgadit

v tom veřeném prostoru

je nejtolik,

jako tam jsou daleko,

horší prostě lidi,

a já hlavně se snažím,

jako říkat pravdu,

jako jak ji říkám,

jaké jazyku to používám,

až tak moc neřeším,

pokud věřím,

že to je pravda,

nebo prostě,

pokud je to moje přesvědšení.

Já nevím prostě,

že já jsem žil,

já jsem z ostravy,

kde jsem mluvilo,

jak jsem mluvilo.

To mě baví,

protože já ještě,

já třeba do dneška,

jako jsem,

já jsem žil 626

v anglickým luvícím světě,

když se do dneška zna,

zdá,

jako třeba sní v angliště,

ale já jsem vždycky nadával Česky.

Když jsem něco nepoveržil,

tak pohledešte,

ten impulse,

ten moment,

jako to impulse,

jsem nadával Česky,

a

já jsem začel v těch válkách,

jako jsem strávil 5-6 let,

jako tam taky s těmi vojáky,

taky nebo se taky,

taky se prostě

mluvilo jistým jazykem

a potom v té číně,

takže

ale jako já se to

snažím kontrolovat.

Ne, ono, takhle jo,

vulgarici jsou přirozené,

nám všem,

dojisté míry,

všichni mluvíme vulgárně,

já mluvím vulgárně,

všichni,

jako,

kdo říká,

že nemluvíc prostě,

tak nevím,

ale jsou jisté výmky, to zase.

To jsou, jsou,

a já nechci,

a já nechci,

mirek Dušín České žurnalistiky

je, třeba, Eryk Taberi, jo,

ale to je velice,

velice,

jako já mám,

hodně nádastrašně si

vážím jeho práce

a je velice,

velice prostě,

jako korektní

a velice slušný,

jako já jsem, ja...

Ty nejsí mirek Dušín České žurnalistik,

v žádném připadě,

ale nejsem,

a jí dlouhé bydlo,

a te rychle šipit,

tak nevám, takže...

Dobře, dobře.

To jsou ti špatní, jako by.

To jsou ti špatní.

Okej.

A ještě jedna věc,

na kterou jsem se chtěl zeptat

a spoustu věcí teda,

ale ona jsou vysístí

s tím, o čem se ještě budeme

vabavit,

a to je,

ty si velmi otevřeně,

a my jsme spolu o tom taky mluvili,

už před nějakou dubou,

před dlouhou dubou,

mluvili o tom,

jak tě sem mlála ta číná,

ve smyslu alkoholu.

Ano.

Jak prostě vyrovná se tam

s tím obrovským tlakem

a s tím vším,

co se tam zažíval,

tě prostě přivelo,

k tomu,

že se začal pomědně hodně pít.

Asi, asi hodně hodně.

Dá se říct.

Jde nene,

téměř.

Ano.

Když se je jako někdo přijde,

potvěj tví ty,

protože všichni to ví,

nebo,

když si těch,

když budou chtít,

tak si to najdu,

a oni to zase používají,

a napíše,

etslér zase není ztřízlivý.

Netví tu je ztřízlivý.

Ale oni nemají nic jiného.

No i...

To je jedinec,

možu jako dělat.

Oto je prostě jedinec,

mohou dělat.

A nevájí,

jako to děláji,

prostě,

já na tím mám hnu rukou,

prostě,

to je takový zahradil

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten,

ten.

Niekonej,

tak nemowerQué sně част dissolvez,

Dvě věci, nejd tam nachněvanej, nebo naštvanej a nejd tam po lidem alkoholu, protože se můžou stát průž tvý.

Jasně, takže Tomáš Eslér tvýtuje z třízlivý.

Ano.

Ona je to asi zpíšta uprímnost na konci dna, ne? Vždycky, to co tam si tam člověk přečte?

Já jsem se... Ano, a to je pravda.

Já jsem... Ano, moje pravda. Já se snažím tu v pravdu zakládat na poznacích, na důkaze,

na... Prostě, když něco o něče mluvím, na tom tvýtu není tolik prostoru,

ale snažím se to zdrojevat od kuty informace mám.

Já jsem vždycky, mě se vždycky, nebo přece mě lidi ptali, jaké to bylo v síne novinář.

Jestli jsme by mi tam dávali nějaké úkoly, jestli jsme tam prostě nějakým způsobem

derigovali, jak mám dělat ty zprávy, nebo nemám dělat ty zprávy, nebo v České televízii,

a já vždycky odpovídám, ne, vůbec nějak, jako tohle je ty dvě z televíze spoujuje,

je třeba jedinečím je otloukali, co mi otloukali, o hlavu v CNN prostě,

celých těch 7-8 let, co jsem tam byl, jako na plný uvázek,

a jej později uprímnost, pravdomnou mnost.

Jako v CNN se tolerujou prostě, jako o mylí, jako stanou se prostě

se něco dostane do vysilání, co není jako pravda, když se ale zjistí,

že to bylo nedbalostí, že to nebylo prostě v nějakém zápalu, boje ve válce,

nebo takhle bylo nedbalostí, nebo dokonce umyslen ten člověk letí na místě.

Takže, takže, a já si, já si prostě nemyslím,

že a tam nedlžu, jako já, já, já, já, já, já, já, já, já,

ještě mi nikdy někdo na těch sítích neobvinil ze lži.

Takže, takže, jako dá těchto, jak to, jak to občas vyjadřuju.

A alkohol je, ještě problém pro tebe?

Jak se k těm odtěstavíš?

Já musím být alkoholem velice opatrný.

Ano, já jsem, já jsem, takhle my tady ho ovoříme o tečíně, jo,

ale jako my jsme, čím jsme kompenzovali v těch válkách, jako člověk,

tam byt jako strašný věc, já jsem tam byl zraněn prostě,

byl jsem o to, když zavražděli kolegi, byl jsem v řadě přestřelek,

byl jsem prostě strašnou spoustu krvé.

A člověk kompenzovali jako o tím alkoholem,

pokud teda, jak se hná nic.

Mě který těch vlastě, kde jsem byl, nebyl.

Já si pamatují prostě, já si pamatují, já jsem jenozestím kamarádem

z Kodmek, bylím z kameramanem, my jsme se po dvou měsících

vráteli z Iraku, leteli jsme, museli jsme do Amanu Jordanského

a ten let byl ráno, potom jsme leteli z Amanu do Londíná,

jak v 6 ráno, nebo v 6, 30 ráno byl ten let,

a my jsme leteli jako biznesem,

člověk čtyří, nelé čtyři hodiny tak,

jako lítáty zaměnovo, lítala, nevím,

to mám neská, lítalo jako vozilu ty zaměstnance biznesem

a přišla jako v tom první třídě,

nebo v tom biznesu přišla letuška

a nabízela džus a vodu.

Ten skoc se není poděl, a říká,

double whisky please, dvojtou whisku,

a ona se úplně vydesila, říkala,

ale vždy tě 6, 30 ráno siré,

ale to se není poděl, a říkala, uklidňováč nervu.

Blat, jako double whisky please.

A dostal to, a pak jsme byli uplětí nejlepší,

a já taky, pak jsme byli uplětí nejlepší pasáři,

protože byli jsme uslu, já probědili jsme se až v Londonu,

se nám museli starat.

Takže ten alkohol tam byl vždycky,

a v tečí je,

ale já jsem to potom ještě byl,

třeba kompenzovat tím ten stres,

že a to taky píšu v té druhé kníze,

co dosť jako, že jsem je zdíval na hory,

já třeba miluju skáli,

když jste na těch horych si strašně odpočínu,

jako je to sice fyzicky odpočínek,

nebo fyzicky namáhaví odpočínek,

ale ta hlava si odpočíne.

Ty tam píšeš o odzvičení?

Já potřebuju,

já potřebuju vybíjetu energií v sobě nějakým způsobem,

a ten stres,

a to já nerepe vybíhu fyzickou aktivitou,

jako lezení miluju, protože jsem ještě navíc

jako většinou na horych, nejsem v těch,

nemám odvrady třelocvičny,

když se jezdím na kolon,

nebo prostě, já nemůžu běhat,

protože mám polámané kotníky,

když jsem jen několikrát vezlezení,

takže se snažím jako,

nebo chodit, já třeba nemám ráty posilovního,

jako mi to připadá takové jako upocené,

ale prostě jako potřebuju to,

já potřebuju prostě pohyb

a já jako fyzickou námahu k životu.

A to v tečí je úplně skončilo.

Takže já jsem vždycky,

my jsme, jako to bylo takhle,

že já to přiznám,

protože já jsem prostě,

byhem práce jako nepil

a párká jsem si musela třeba pivo

s nějakým čínovníkem

a nějakým komunistickým,

když nás pozalí na obje, nebo takhle,

ale nepil jsem a už vůbec jsem nepil,

protože já potřebuju k tomu psaní

naprosto čistou hlavu.

Já ani teďka prostě,

když jsem psal tu knižu a nemůžu psalit psalit

ani po jednom pivu,

a prostě mi ta hlava nefunguje,

nebo nemyslí tak čistě,

do třeskou televízii,

nebo prostě jen jen,

pak jsem ho ešte musel namluvit,

protože já taky nechci mluvit po několika pivech,

ale jak byly to bylo namluvené,

jak jsem si stříhal ten zvuk

toho namluvení a věděl jsem,

že to je v pořádku,

tak jsem prostě otevřel vlášku vína

nebo jsem si otevřel pivo,

protože u toho střihu už je možná,

jako to už jako člověk,

jako samozřejmě nemůžu tam sítit

po vlášce vodky,

tak vlasticky jako pořád každý tě.

Ono, když říká,

že co si zažil,

že si byl zraněn,

že si viděl umírat nějaké kolegy,

to bylo tedy v těch válkách,

v těch konfliktech,

pak ty roky v Číně,

tohle všechno,

pak i ten slžitý konec,

že jo a ta dobá po tom konci,

po tom návratu z Číny,

tak ono, já asi by bylo zvláštný,

kdyby se to na tobě nějak nepodepsalo,

nějakým takovým, jako ptsd

posttraumatickým,

jako prostě něčím,

protože to jsou prostě, to jsou třeba ta válka,

to jsou jako skušenosti, já je nemám

a věřím, že kdybych je měl,

tak jsem asi jiný člověk, než jsem.

To učitě, to jsou prostě jako

života měníci skušenosti

a mě už,

když si jako, já jsem jel takový,

to byl v roce 2004,

já jsem jako, to byl jeden plušvížat za druhým,

když jsem jako, viděl,

jak lidí, jako jak některý ty gengy

tam prostě na Haiti padla vláda

a v roce 2014

prezident Aristide utekl se ze země,

Aristide

Haiti podle mandatu OSN

nesmí mít armádu,

protože tam byla když si i strašně brutalní diktatura

a policie se prakticky rozprchla

a ulicé hlavního místa Port au Prince

jako přebrali gengy,

který měli holně přístup, jako k alkoholu

a k dobrému rumu teda

a k marihu aně, jo.

A já jsem prostě, viděl,

jako kastrujou lidi machetama

a jo prostě na ulicích

a oni, naštěstí,

neměli jako silné zbraně, tam nejsou žádné kalašníkovi

nebo, jak tam nejsou,

neměli tam žádné, jako M16

ale měli prostě většinou budi starší brokovnice

nebo nějaké pistolé 9 milimetrů řáže

a měli machet jánože

a

jako bylo tam i par mrtvých novinářů

a my jsme tam prostě byli

jako 14.

Jakou

bezprízorní, pak konečně to vyřešili

kakou to konečně řešili, přitám přiletěli

Ameriští a francoušti Marijáci

to tam sklitnit, jo, ale

jo, člověk zažívá prostě šílenosti

no a pak jsem byl potom hned partidu

potom jsem byl zraněný Vefalu G

a mě ten krat už CNN

ne, v Iraku

Vefalu G a já jsem prostě přijel

jak pak jsem musel na operaci

jako vyproperovat, já jsem byl jeden

šrapnel hlavě, jeden kousek

jako v zádech

asi jen mě posalok psichiatrovy

a to byla celkem sranda

protože jako, já jsem nechtěl jeď

jak jsem řekl, já nemám noční muři, jako já spím

samozřejmě, když na to pomyslím, tak jsou to velice

nepříjemné zle z pominky

ale prostě musel jsem, a musel jsem

jako na pohovor nejrom

jakým psichátrem, ale prostě s

psichátrem na todonské univerzitě

kde je jednostře světových center

na výskun postramatického syndromu

a tak se se mu obudil, že byl mrhám,

takhle to je v pohodě, tak si posalte

tak jsme si chvíli povídali, a on si mě zeptal

jakou právě ještě te knížku

a já říkám, víte, já už na toí knížky nemám moc čas

já prostě hodně cestuju, ale když už něco

čtu, tak já ještě nož tu jako spravodajství

jako agentury, správě, a to potřebují

jako byt v obraze

a říkal, no, a když jste byl na posledy v klinic

jsem řekal, já jsem chodil do tohle kina

a už taky na to nemám moc čas

a zpráci, že myslím na něco jiného

a že mi to nebaví, ale jdu domů

a říkal, když jste byl na posledy projít v parku

a já můžu řekal, má prož bych to probovat dělal

a říkal, a vy si myslíte, že jste normálně

říkal, vám pokun delí tady kulky kolem hlaví

a nepadají vy kolem vás jako minumentné granáty

tak všechno je pro vás nuda

tak jsem řekal, mám možná pravdu

ale já jsem se potom

zase ale jako i v tečí nebyl

Adrenalin byl úplně prostě

jiné, nebo ten původ

toho Adrenalin byl úplně prostě

jako jiné, ale

a

to

a toho stresu tam byla strašná spousta

a

to mi řekli jedným psychiatr, jenom říkal

co se týče

jako uklidnění

stresu, nebo uklidnění

prostě

jako bolesti, jako duševní psychické

jako alkohol

je to nejlepší co lidstvo má k dispozici

akorat bohužel má strašné

vedlejší následky

nebo dusledky

takže jako s tím alkoholem

a já jsem ještě navíc jako potom se v roce 2017

vratil

po těch těškých letech jako rozvod

odločení od děti, já jsem se potom vratil do Čech

já o tom velmi otevřeně píšu v technice

jsem se vratil do Čech

a já jsem byl jako i dezorientovaný v Čechách

protože já jsem nikdy netušil, že se budu vracet do České republiky

já jsem si mysleleško, že se budu

a nebo potom prostě do Šísa

kde žijou moje děti

a čili jako to taky byl celkem záběr na přechyku

já jsem si říkal, jako jestli

jestli prostě celá ta anábazie

byla vůstala vůbec za to, kdy jsem skončil tam

kde jsem začali

to je přesně utázka, která se točíš na býzji

já jsem to četl

a ty tam píšeš

dnes už mám na obdobějí 2013 až 17

nepríjemné bolestivé vzpomínky

když jsem pro tuto kapitolu

skomol své staré poznámky

kdyby nebylo by nejlep brhlo mě to

spědu těch strašných depresí a úzkostí

se, kterými jsem roky žil

jsem rád, že jsem tu dobo přežil

když se na to podíváš spětně

tak jako stálo to za to?

Amerika 100%

jako tačí nájasi tu otázku

kladu do dnes úprimě řečenou

proto jsem třeba i ten

i ten první díl

té hliki himénuje

co jsem to pro boho udělal

takhle, já považuju svoj odchod

za největší jako profesin

chybu svého života a

odchod z Berlín a z kulturního čístého

města do Pekingu, taky jako se na prostou

šílenost, na druhé straně

se snažím jako vidět něco dobrého v tom

já jsem dokončil

ty dvě knihy, které mám

obroskou radoz

ta první jako se prodalo už

přes 2-30 tisíc vytisků

zane celé dva roky a překlára se do

Anglištiny a

já si myslím, že

já se najemívala strašně pozitivní

o vlasti od diváků

teďka bude na to ruta

druhá kýha a dokončil jsem

film, který považuju za vlice úspěšný

dokonceho Jordvisile jako

film nebět taky očíně

a já tam, já to nechci prozrazovat

ale já právě kapitola

kapitolou o vzniku toho filmu

končím v svoji druhou kýhu

která má po titul nezešílet

a já jsem jako mi to hodně

pomohlo protože

takhle kapitola protože

já to nebe

má v sobě to je celkem jako těžký film

nejí jako jedné lekej ale já si myslím,

že má v sobě obrovský pozitivní

jako vskaz

když není úplně prvoplánově

jako vyjadřený v tom filmu

ale že tam je vidět, že to má

obrovský skaz na děje

a já to

prostě, já jsem si říkal, že

jestli, já jsem si říkal, že

jestli jsem to tečí nilenom proto, abych ten skaz doručil

tak to možná stalo za to

za svou cenu ale

za tvůj objec vym způsobem objeď

takhle, no jasně

já jsem mohl prostě jako

odejí s tyčiny, že jo

když nebylo to tak jednoduchy, já jsem

za prvé vůbec netošel k co bych dělal

takhle, já jsem

poďme se vrátit zpátky

protože to s tím jsou vysí

poďme se vrátit zpátky k tomu tvému konci

v české televize, protože to je přesně věc

měrně otevřeně

a je to, píšiš tam jim o jiné, nebo

je tam přímá řeč, on je tam hodně přímé řeči

dobrá pamětnebu, dobré poznámky

takhle, já si

takhle hodně teprímé řeči, jako co

já tam třeba cítuju jsou e-maily

nebo prostě nějaké vzkazy, které já jsem si zachoval

ale takhle, v tekní zeje

prakticky všechno podloženo, krom je teprímé

řeči, ale vím jakým způsobem je, kteří lidem

mluví, já vím jakým způsobem mluví, ale tak

jediné, co je tam prostě

v postatě, jako

v trochu fikci jsou teprímé řeči

ale já si hodně tekonverzací pamatojí

já si co nemám

takovou pamět, takovou intřišitlach

ale jako mám se naštěstí celkem dobrou pamět

a hodně z tekonverzací

si jako pamatojí, jako nepamatojí

si pochopetně nedoslova, ale vím

jakém tonu, nebo jaké náladě, nebo prostě

jakými jsme nese ubírali

takže, když jste mi napsáno

tak ředitel Dvořák slavil

normálně slavil

to si pamatojí, to si pamatojí úplně živětů

v tuhle chvíli ještě ředitel České televize

když tohle pude ven tak už zřejmě

minulý mývalý ředitel České televize

tuhle větu si na prosto

protože se zbavl největší

zbavl největší škodné

dokud bude dvořák umoci

tak si včetne ani nehvíz dneš

je tady napsáno

takhle to bylo?

takhle mi to řekli

takhle bylo?

Věřím tomu, potom co jsem se dozvěděl

v následujících parletech tomu naprosto věřím

a já s toho ani nevidím

to je to složitější

já nechci podařazovat zase

jak to přesně bylo

a si tohle lidi koupí

ale já prostě

já nezavidím ani tomu dvořáku

jaké situace byl, nebo prostě

šamalový nebo kubalový

ale zase

tady se vracíme k tomu, co jsem řekl

že větší

lidskou českou slavosti je zbabilost

Zbytek rozhovoru

nydete na hero-hero.co

o Lomeno Čestmin

a uslyšíte v něm třeba tohle

Existuje z toho protokol

hradu

kde o tom není ani zmínka

ale on existuje i činský protokol

z toho jednání

nebo 7 let

v Ladehade řešilo bude fackou

dneska na to jsou různé pihle

dneska jsou na to různé leky

byly většinu měli stánek

vědle obchodu s mobilem

a když tam přišel pologramotní roníka

chtěl si koupit opotřebovaný

iphone 4 a chybila mu na to

2000 kronu takovým to opučili

na 40% úrok

a potom obědě je

a ona říká, vy tě pané celé rád nechci být

jako drzá nebo nechci

nějaké konspiráční teorie

ale nesouvisí vaše zmizení

z obrazověk České televizení

jak s nástupem Miloše Zemana do funkce

kdeho oni čílení se dobře uvědomí

že ani spojne státy, ani Evropská unie

nebude mít chuť bojovat na dvou frontách

že pro Evropskou unii

100% bude předněží ta Ukraina

než Tajván a prostě povědně

pro mě ten Tajván než ta Ukraina

já jsem v tu dobu jako byl

v takových stavech, já jsem pro se

v noci v tom Hongkongu budil prostě

bošilo srdce

že jsem jako nevidel z čeho

zaplatím na mzítra

nebo za telefon jsem dlužil

a od kouci ještě můžu počít peníze

to byli strašné stavy

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.