Skutečné české záhady: Štěchovický poklad: Jak to bylo ve skutečnosti

Jen u tým mobilu teď už datá nikdy nikomu nedojdou.

Skutečné české záhady, podkást o vyřešených i nevyřešených případech.

Měnuju se jezev klíma, jsem reporter seznam správ, a mám toho za sebou už za těch 30 let, co tohle povolální dělám, jako reporter docela dost.

Natáčel jsem i reporter, že o případech do dnes záhadný.

Mesejtím se do některých z nich ustil další, mladší novinář, Jaroslav Mareš, a došel dáleš já, někdy až k samotnému rozluštění letité hádanky, se kterou si nikdo před ním nevěděl rady.

Právě o těchto záhadných případech si budeme povídat v podkástu skutečné české záhady.

V oblasti Štěchovic operuje americká vojinská jednotka, činnost záhadná.

Jednal z pracovníky ministerstva vnitra o nalezení a vyzvednutí pokladu.

Majerna byl přesvětění, že v uvedeném úřadu byly schromáždiny veškeré důležité vynálezi říše, a jejich způsobilost byla skoumána vedoucím ústavu inžnírem Englem.

V dne dvacátého druhého září 1989 ve dvacet hodin byl prostor narušené neznámými osobami, které použily strelné zbraně proti strážní hlídce.

Dokumenty nazistické třetí říše, tajné zbraně, tuni cenností za miliardy dolarů.

A to všechno údejněnkou se kod Prahy.

Kdo vstává zbraně?

A prošli vzajímal komunistickou stáhní bezpečnost.

Vítám tě u mikrofonu, Jardo.

Ahoj, Pepo.

Tak a teď bychom si prohodili role.

Pepo, obvykle ty se mě ptáš na záhady, a já odpovědějí.

Vítejte.

Vítám tě u mikrofonu, Jardo.

Za 14 dní nejpozdějš, za 3 týdny, to konečně bude Venku a Česká republika bude slavná.

Pepo, prožíval stoupodobně?

To zašlo ještě dríve.

To zašlo hned po listopadu, už když jsme založil reflex hned na jáře 1990,

tak se na nás obrátili jeden emigrant Český, který jsem přijel s tím,

že tady jsou zakopané nazistické poklady.

Ještě se úplne mluvilo o Štěchovicích.

Měl nějaký údaj, že to je na nevyklovsku tady ve středních Čechách

a vyrazili jsme poprvně jako reportaři hledat tě nazistické poklady

a byla to obrovská romantika a byli to všechno jako na koleně.

Prostě přijeli tam dva ST-báci, který sprivatizovali vrtnou soupravu na traktoru.

Přijel tam psychotronic z virgulí a začal chodit po poli.

Tam, kde ty pamětíci tě dědečkové tvrdili, že tam zajížděli nějaké houtá,

vyjezdňove tam šli, pak to tam všechno odpálili.

Já jsem tam byl s kozou jako malý kluk, pás jsem tam kozy

a tam je tutově 300 mrtvol a jsou tam nákladěáky plný, zlatá podobně

a psychotronic z virgulí nám to potrezoval, že tedy vedete teda nějaká chodba tajná.

Přijel pěro technik, protože samozřejmě než se ješlo vrtat, tak to museli pěro technicky zajistit,

pak jsme zašli vrtat a teď jako nejdřív to prožíváš

jako ogromní napěti, kdy teda se nějaká pro vrtášel.

Pak jsem díkam nepro vrtáš, vrtá to hodinu, tak si zrožku otrávený,

pak vrtáš drugý den, nikám to nevede, všechny zašnou bět najistí.

Psychotronic říká, já jsem se nesplet, tak se říká,

že asi ta vrtná souprava uhnula jako s tý svyslý kolmice,

no a když vrtá štrtej, pátý den a pořád si jen jste vyvrtel, tak to začne být trošku nuda.

Takže celý vlastně to hledání pokladu je tak, že na začátku je velký očekávání,

protože každý pokladům rozumí, fotbalu a pokladům každý rozumí,

že je to něco zkovaného podzemí, strašně ceného, a ví kde to určite je.

A na konci je rozčarování nuda, protože se jen se najde.

Dobře, ale jedna věc je dva stébáci, který sprivatizovali vrtnou soupravu.

Druhá věc je potom to obrovský halo, který tam rozjel Helmut Gensl

a do kterýho se přidel Peppa mužík jako jeho největší konkurent.

Ono potom těch hledacích skupin tam bylo daleko víc, ale těhle dva,

ta leta vzájemná rivalita, tato mu dávola ten obrovský drive

a co si pamotuju, tak tam byli 10 metrů hluboké vrty, ale ne vrty,

jako na vrtací soupravu, ale vypažený svyslý štoli,

který ma se spouštili lidi a kopalo se, to muselo stát neuvěřitelný peníze.

Máš nějakou teori na to, jako co z to vlastně prožil?

Já jsem tenkrát jako samozřejmě už dospil k názoru,

že jako Helmut Gensl potřebuje novináře, protože jednou za rok se zvál

na tom měho mandátu, který tam měl veštěchověcích, to byl takový ten hotel,

pensión, tam nás vždycky bych, že všechny novináře bohatě pohostil,

ukázal nám kus stadího snilího prkna, na který by eventuálně

ještě věražený nějaký znak SS nebo tak a říkal, už jsme blízko, během několika měsíců

jsme prostě dole a tam je zkovaný všechno možný a my jsme to všechny zvěřenili

a říkal jsem si, no a on asi to ukáže těm svým sponsorům, že už je blízko

a oni mu dají prachy na další rokhledání.

Ale taždý druhých pázy z začátku to zase bylo romantický,

když jsme zase myslili, že Pepa Mužík nebo Helmut Gänzel něco najdou,

ty Pepa Mužík se měl v záloze všechny, tu mapku slavnou s těma křížkama

a mělo tam ty pamětníky, ale pak už sam jezdil vždy do Štěchověc,

tam byla jedna jabluňka, která kvetla, přesně vose Štěchověcké přehrady,

předtou jsme si postavili kameru a říkal jsem tak jako každý rok,

když je letos nejařes nezavítel do Štěchověc, abychom se podívali, jak daleko jsou

hledači Štěchověckých ponkladů. No a měl to obrovskou sledovanost.

Pepo mě se po dlouhem studiu všech možných dokumentů podařilo zjistit,

že Helmut Gensel zatím letím příběhem stál už od roku 1964-65,

ale tady do toho veřejného prostoru, s tou pro skutečně až v těch 90. letech,

jak ty snašel Helmut a Gensel?

Spíšel Helmut Gensel si našel nás, protože my jsme tenkrát, jak říkám,

v refleksu, já jsem dokonce udělal rubriku moje trojá, kde jsem vyzval čtenáře,

aby jako sami nám psali, co vědi, nebo kde se doslechli o těch pokladech,

protože celou tou dobou tí totality bylo tohle tema tabu, bylo zmražené

a spůstle těch pamětíků mělán nějaké svý historky, kde se co dělo.

Čeli Helmut Gensel kontekteval tehdy nás, jakože se zavíváme jako jediný medium

hledání pokladu, nevím už přes nějak k tomu sedskání prvnímu došlo,

ale vím, že jsem tenkrát jako první novinář i spovídal mího menovce klímu,

který spovídal klajná, když si ve vězení, že o toho nazistického teda

válišního zločince odsouzeniu, který za tím...

Ve skutečnosti žádný zločince nebyl.

Nebyl. A tím, že jsme se menovali stejně, tak když jsme nebyli příbůzní,

tak ten klíma mě tenkrát jako dál rozhovor a ten zase jako to potvřzoval

vlastně více méně potvřzoval, že tady něco je.

Ta celá otázka byla, jestli tam něco je, nebo neně vůbec.

Já jsem si spíhřil, že tam byl archiiv nejaký zakupaný.

Poďme teda na samotný začátek. Zmínili jsme tady Emila Klajna.

Emil Klajn byl velitelem ženíní školy SS v Hradíštu.

Ten příběh vlastně začíná už v roce 1942, kdy vlastně bylo rozhodnuto

nebo bylo vyhlášeno vyklizení výcvěkového prostoru SS Benešov,

který byl právě od Hradíštka po Benešov a vlastně až po Sedlčany.

To je ta Neveklovská žádka.

Ano, Neveklovská, kde bylo Tušímpě Trůzných škol

a jednou z nich byla ženíní škola SS v Hradíštku

a dá se říct, že ten počátek té záhady byl v roce 1946.

To byla předpokládám akce, které se jak Helmut Gensel, tak Pepa Mužík,

nějak odkazovali, protože to byl počátek toho příběhu těch otázek,

co se kolem toho vyrojili. Je to tá?

Ano, tenkrát, jak jsem přijeli ameriští ujáci pátr,

tak zvaně po hrobech amerických ujáků

a mezi tím po tej vyzvedli řadu beden, kterou někam odvezli

a pak jí vrátili, ani když se nevědilo,

jestli ty bedny vrátili kompletní, že jo.

Byl to tak. Ašenbachův.

To je přesně Günter Ašenbach, který se oglásil už v roce 1945 francouzkým úřadům

a francouzké velvyslanecství varovalo Českosluvenské ministerstvo vnitřá ministerstvo obrany,

že tady něco je o včem obrane z pravodajství pod Bedrichem Rijcinem na to vůbec nereagovalo.

Tudíž nakonec vydeli se američení a něco odvezli, poté něco vrátili

a my se od té době všichni dohadujeme,

jestli to, co odvezli, bylo to, co vrátili, anebo vůbec jak to bylo

no a dochovalo se nám k tomu hned několik právě dobových hlášení toho, co se tam stalo.

Hlášení zemské muvelitelství SNB 6. března 1946.

Za prvé, dne 11. únorad 1946. kolem 10. hodiny,

spatřil velitelství SNB v Hradíštku Josef Melichárek

spokna své stanice projíž děti posilnici tři americká vojenská auta.

Předpokládal, že jsou to zbytky americké armády,

eventuelně armády ruské a proto nevěnoval tomu mimořádnou pozornost.

Za druhé, téhož dne o 13. hodině,

podeslal do služby směrem ke Štěchovické přehradě

dva příslušníky stanice čekatele s úkolem,

aby pátrali poneznámem muži, který podle hlášení zprávy přehrady

se v okolí přehrady potuloval a aby se přité příležitosti přesvědčili,

ká měla dopoledné kolem stanice projíždějící americká auta.

Za třetí, hlídka SNB, Lédl a Losskot

zastavila dne 11. únorad 1946.

Mezi 12-30 až 14-15 hodin v lese zvaném Dušno,

dělníka červenků strepsína a vyptávala se ho zda neviděl při americká auta.

Červenka sdělila, že jí jsou to američtí vojíní a že v lese něco hrabou.

Ten kráty američení v tomhle 46. věděliž za mný žádný poklad

asi ty šli po dokumentech, ale tam byli nějaké dokumenty

nebo ví se už přesně co v těch bydnách bylo,

který odvezli američaní ten krát.

Já si říží, že ono se to úplně přesně neví

a ono se úplně přesně neví, po čem američani šli.

Respektive to, co se podařilo zjistit mě,

když jsem to bral trošku šířej,

tak v únoru roku 1946 proběhla na našem území

daleko větší spravodajská, spravodajskou loupéžná akce,

řekněme, protože v Oklamžiku,

kdy československá státní bezpečnost zjistila,

že američaní s něčím odjíždějí ze Štěchovic,

tak zalarmovali všechny stanice veřejné bezpečnosti v republice,

aby hlásili podezřele transporty vo Zidel

a zjistilo se, že československou opustili nejméně

čtyři transporty amerických vojenských aut,

osobních nákladních a je to záležitost,

záležitost gráje do dneška nezcela vyšetřená,

protože podle toho, jaká byla tam místa hlášení a časy hlášení,

už je jasné, že to ta Štěchovická kolona nemohla být.

A že to američaní zahrnuli do nějaké větší akce,

dochovalo se hlášení o poradě na ministerstvu Války

někdy na konci UNORA-46, kteří tomu říkali spravodajský průvnik,

za který se tedy částečně budou omlouvat

co právě odvezli a něco vrátili.

V případě těch Štěchovic se ohledu věcem,

které se mým podařilo zjistit dál dá potvrdit,

že to skutečně byly bezcené dokumenty,

které dostal klájn za úkol, dokonale zabezpečit před nalezením,

ale některak nezabezpečit před vlchkostí,

protože když to tedy odhalili, tak zjistili,

že ty papíry byly z velký části strašlivě promáčení,

že protiv vlchkosti je vůbec nezabezpečili,

ale že každá bedna měla svojí minu vlastní,

každá měla svoje zabezpečovací odpalovací zařízení,

že tam bylo půl tuny, oleje do plamenu metu,

skutečně aby ten, kdo to najde,

tak aby vyletil do povětrí a všechno schořilo

a nic se neduchovalo.

Mně to dává smysl v tu chvíli,

když se na to podíváme jako na jakýsi klamný plán

těch nacistů, aby prostě se mohlo říkat,

ono to všechno bylo odvezeno do Štěchovic

a ono to tam schořilo, protože máme k tomu hlášení

Jana Majera, neboli Hansa Majera,

to byla taková zajímová postava, on to byl jednak

šev válečné vykovky a zároveň vášnivý vynálesce,

který to za války hrál na obě strany.

On dokázal byť natřeným odbojářem

stejně tak jako natřeným a zapáleným nacistou.

A na konci války, tedy skutečně předal

své vynále s Němcům a československým úředům

nahlásil, že byl donucen dát svoje vynálezi Němcům

a potvrdil, že v důgnu roku 1945

dostal pokyn ty svoje nálezi odvést do Štěchovic.

A v Okamžiku, kdy tedy Američani něco odvezli,

něco přivezli, tak Majer se přihlásil a říká,

já jsem tam odvážel svoje výskumi,

jestli v těch papírech nejsou moje výskumi,

tak to ty Američani museli vyměnit,

protože já jsem je dával do Štěchovic.

Amenoval celou řadu hlavounů,

nazistických hlavounů, který se v těch Štěchovicích

v důgnu roku 1945 sešli.

Na váž dálnopis ve věci Štěchovic.

Inžinír Majer ve věznici okresního soudu v Prostěhově

uvádí, že byl ve styku s ministrem Berčem

a vedoucím ústředního úředu výskumních institucí

Německé říše v Praze.

Majer nebyl přesvětějní, že v uvedeném úředu byle schromážděne

ve vškeré důležité vynálezi říše

a jejich způsobilost byla skoumána

vedoucím ústavu Inžinírem Englem.

Doktor Inžinír Engel se nacházal v důbnu 1945 v Štěchovicích.

Inžinír Majer měl ve věci vlastního vynálezu

navázati ve Štěchovicích spojení.

Na mě to celé dělá do jem,

že se tam tedy sešel Heinrich Gertnerše

v vyzbrojovacího úřadu SS,

který měl převzít tajnou zbraň,

Hans Kamler, který měl dodát,

minister hospodářtví a práce protektorátu

Čechy a Morava.

Všichni těhleti, kdo řekni na území protektorátu

s tajnými zbraněmi něco měli do činění,

kdo něco znameneli, sešli se ve Štěchovicích.

Ty nejdůležitější dokumenty tam byli svézeny,

ty co byli zajímové si tak jako mezi sebou rozebrali,

aby mohli vědnávat o své vlastní bezpečnosti

a bezstrestnosti před spojenci.

No a ty nedůležitý papíry se strčili do toho kopce,

řeklo se Klineový za bezpečno,

aby ten, kdo to najde, vyletil do povětří a všechno schořilo.

No a Kline dá se říct nedokázal splnit úkol,

protože ten americký pyrotechnik byl stejně šíkovné,

jako ten německý pyrotechnik.

Zjistilo se, že nic důležitý ho tam není,

tu džích bych američanou věřil,

že teda skutečně nic moc tam nenášli.

No a v tu chvíli začal Kline hrát hrů

na splnění rozkazu, když teda selhal jeho pokyn,

tak prostě začal si vymyšlet,

že tam ty důležitý věc ještě někde jsou

a plnil tenhle ten pokyn,

který dostal řekněme náhradním způsobem,

tím, že si začal vymyšlet druhou úložku.

Ale mi tam mohli být archievy confidentu gestapa,

třeba zkování, že jo, který amerižení mohli

využít jako ve svůj prospěch,

pak a udělal z nich jako svoje vlasti agenty.

O tom jsou do dnes dohady,

jestli skutečně si i z těch zbytků američaní

něco neprotřídili, protože se tvrdí,

že v tom archivu byl soupis ve vškerých materiálů,

a ten soupis nebyl vrácen.

A pakli, že nebyl soupis, tak nebylo možno říct,

jestli je to vráceno úplně všechno.

Můžeme uzavřít, že určitě byla vrácena drtivá většina.

Vyhodnotili, že by bylo ještě třeba dobré si nechat.

To je věc, která už dneska bohužel,

se nám, pokud nepromluví americké archívy,

nepodaří objasnit.

Dobře, tak bedný s údajnými archívy,

ať už tam bylo cokoliv, jsou jedna věc,

že jo, ale pak teprve se v objevil

zvěsti o pokladu dokonce podle mužíka

o jantarové komnatě a podobných věce.

No, ty rozmiary, u kterých to skončilo,

tak ty jsou skutečně nebetyčné.

Všem ten prapůhot je právě v osobie Emila Kleiná,

který jako velitel ženiní školy SS

dostal za úkol tyhle ty bedny právě zakopat

a zabezpečit.

A po té, co se tedy vytáhli a zjistilo se,

že v nich pravděpodobně, pokud s těch američení

vrátili to, co odvezli, že v nich nic důležitýho není,

tak se začalo řešit, jak to teda bylo.

V tu chvíli si vyžádali Emila Kleiná z amerického zajetí.

Emil Klein byl vydán.

No a byl u nás souzen a od souzen za váličné zločiny.

Nejdřív dostal 12 let,

on měl tu v uzovkách drzost,

že se odvolal, protože nic neprovedl,

tak za to dostal v odvolačce 20 let

a on skutečně nic neprovedl.

Dá se říct, že ty zločiny, které se děli

v hradištku, když se stráže SS,

rozhodli, že si pro zábavu budou strílet vězně.

Tak to byl Emil Klein, který ve skutečnosti nevelel

těm strážím toho koncentračního tábora,

ale té, že nyní škole.

Ale v tu chvíli to byl Emil Klein, který zasáhl

a ukončil tamto vraždění.

Skutečně nikdo mu nic neprokázal.

To nejkontroverznější, co dá se říct, by se mu dalo.

Klast zavinu bylo ten postup na Prahu,

který, když dostal rozkaz v květnu 45,

tak vlastně s jednotkami SS postupoval

z jehu na Prahu bez naze potlečit Pražské povstání.

Ale je otázka, jestli by něco takového bylo na 20 let.

Spíš za tím rozsudkem právě je ta věc,

že Emil Klein něco ví

a státní bezpečnost toho, který uklidila na 20 let

do vězení a začala na něm pracovat.

No a právě Emil Klein začal s tím,

že si pravděpodobně vyhodnotil,

že po výdání o dalších uložených věcech

může zachránit život

a tak si začal zachraniovat život tím,

že vyprávil o tom, že dobře tohle bylo 30 beden,

ale tam ještě dalších 30 beden.

No a potom začala hrát na kočku a na myš,

kdy Emil Klein maloval svoje plánky a svoje šifry.

Dostal se Venžio dve zliho z vězení do Štěchovy,

co on si něco vyměřoval,

prošel se hezky polouce, nechal vojáky kopát,

potom nic nevykopali, tak on pokrčil rameny,

začal to přepočítávat, zase ukázal jiný místo

a takhle to vlastně běžilo až do roku 1944.

Gensel přišel tenkrát právě s tím,

že on se s Kleinem setká ve vězení,

že můj Klein opravdu prozradil, kde to je

a že mu dál dokonce nějakou tajnou mapku,

že jo a s tou mapkou tady začal operovat.

To je pravda, on Klein se i ve vězení

tvářil velice tajemně.

On z té hryna záchranu života

na jednu stranu trošku nelogický,

postupně to proměnil ve hru

na prodloužení vězení,

protože on se neustále objevoval

s novými plánky, s novými náčrty

a zbáje mi o jaké si tajuplné techniše

Šule a techniše Gezelschaft,

když mu povolí to, že může

promluvit, takže skutečně promluví.

Oni už ho dávno chtěli propusti dvě hostit

a on si to prodlužoval a teprve v roce 1964

dochoval se dopis, kdy československé

ministerstvo vnitra se obrací na vládu v Moskvě

a tá, že se, že prostě máme tady Klein,

a on vypráví něco o Kaiser Wilhelm Institute,

což byl teda institút, který měl vyrábět

jadernou zbraň pro němce.

Teda pustit, nebo tam prostě máme ho vytěžovat,

jestli tam něco je. A z Moskvy přišlo vyjádření,

že pakli, že jsou nějaké dokumenty

Kaiser Wilhelm Institute veštěchovicích.

Takže už mají maximálně historickou hodnotu,

protože všichni věci z Kaiser Wilhelm Institute

už od roku 1945 pracují pro Moskvu.

Takže, když šterej Moskva prohlásila,

že Klein je bezcený, tak byl naště drý den

roku 1964 propuštěn a vyhoštěn,

no a nastala první zlatá éra

Helmut a Gensla, který přišel s tím,

že mu Klein vyzradil tajemství,

on v uzovkách to tajemství vyzrazoval všem věznium

kolem sebe, každýmo řekni co jiného.

Ale přišel s tím, že mu Klein řekl

a Helmut Gensel odpustí, byl to právě Helmut Gensel,

kdo pronesl slovo poklad.

Protože Emil Klein nikdy nemluvil o pokladu,

ten muvil o dalších bednách s různými tajnými zbraněmi

a zázračnými paprzky smrtě.

Já nevím, co všechno se ještě vymyšlel, ale nikdy nemluvil o pokladu.

Krain nemluvil o zlatu,

krain na něj nemluvil, že nádví slovo poklad.

Poklad bylo nídy, ne, ne, ne,

používat to, já jsem více mě ji používat o slovo poklad.

První, kdo promluvil o pokladu, byl Helmut Gensel

a bylo to v letech 1964-1968

a právě to zlato, se Helmut Genslevi

stalo takovou jakou si propustkou za železnou oponu,

kdy on dostal opakovaně výjezdní povolení a mohl vět

a když věl v srpnu roku 1968, tak už se nevrátil.

Včera, dne 20. srpna 1968,

kolem 23. hodiny,

překločila vojska sovietského svazu,

polské lidové republiky,

německé demokratické republiky,

maďarské lidové republiky

a bulharské lidové republiky

v státním hranice českoslavenské

socijalistické republiky.

Mě už ten krát Gensel připral jako exotická figurka

a on říkal Češiu v Brasilii poválce,

že tam měl zlatý doli,

že vlastně byrost ale v českém pohraničí,

protože byl sudetský Nemec

a nic z toho člověk neměl možnosti ověřit,

že je pravda. K čemu si pak ty dospěl,

co si ti říče Gensle jako figuri teda?

No, on ze začátku vystupoval

jako taj úplný agent státní bezpečnosti,

který ve skutečnosti v tom vězení

nebyl odsouzen, ale byl nasazen právě na Emila Kleiná.

Z touhletou řekněme legendou,

on tady veřejně vystupoval do Dubineš,

bylo rozhodnuto o otevření archívů

bezpečnostních složek.

A kdy se ukázalo, že Helmut Gensel

byl do vězení umístěn

na základě rozsudku za rozkrádání

majetku v socijalistickém vlastnictví,

kdy soby vedhucí jednoty v Pěti Psech na Lonsku

spůsobil manko

tehdejších nevídaných rozměrů,

asi 20 tisíc korun

a dostal za to asi šest let

a tak se setkal právě

s Emilem Kleinem,

a když byl propuštěn,

jemu se podařilo zmizet ve chvíli nejvyšší,

protože měl zase nějaké dnes,

by se tom stále říkalo snad majetková

trstná činnost, kdy se dopouštěl

různých, nechci říct podvodů,

ale řekněme machinací,

kdy vybíral peníze na nějakou službu

nebo nasehnání nějakého automobilu,

který někomus líbil a potom nedodál,

a když se kruch kolemněj začal stahovat,

tak on si skutečně v minutě 12. vědnal

tedy povolení od tehdejšího ministra v Nitrab,

že ho pustí přestože jiné orgány,

kriminálky už na ní měli spadeno

a dochovali se záznami,

když se steli jeho realizaci,

tedy začení, takže on v tu chvíli

dá se říct, využil tenhle příběh

k tomu, aby se dostal za hranice,

no a pravděpodobně podle mě,

když zestil, že se s tím dá

dostat za hranice,

takže je to na tolik atraktívným příběh,

že by se na něm dalo i vydělat a vydělávat

a všechno, čeho jsme byli

světky od toho roku 64-68,

tak dá se říct, že za vším stál

Helmut Gensel a to hlášení,

kde tedy je poprvé zmíjeno,

zlato se nachází v archívu

Bezpečnostních složek a je to hlášení

z roku 1968.

V roce 1968 se dostavil na ministerstvo vnitra

v Praze na letné Československý

státní příslušník Helmut Gensel

Německé národnosti a jednal

z pracovníky ministerstva vnitra

Hodák Hošek Gríha o nalezení

a vyzvednutí pokladu.

Menovaný byl v letech 1962-1965

ve výkonu trstu odnětí slobody

pro trstní čino rozkrádání majetku

v socijalistickém vlastnictví

v NVU Valdice, kde se se známil

s odsouzeným dívalím generálem SS

Emilem Kleinem a generálem SS

Helmutem von Drexlerem.

Od Klein se dozvěděl o pokladu

ukrytém koncem války ve středních Čechách.

Obaj menovaní po svém

propuštění v roce 1964

odcestovali do Německé

spolkové republiky,

kde je genzel v roce 1966

a 1967 navštívil.

Udejně se jedná o poklad bývalé

třetí říše, stávající

z přibližně 30 beden dokumentů

více jak 2000 kg zlata,

šperků a podobně

v odnotě círka 3,5 miliardy dolarů.

Máru

Tak von Helmutgenzel byla

jako romantická bytost, jo.

Trošku ten pohádkář,

trošku takový chlapák

a trošku to zkoušla na všechny strany.

Já vím, že pak se na mě vůbrátil.

To už končlo hledání pokladu.

Jako se dostal k velikým

penězům, sklovaným

chlapkým chlapkům

v tajných kontech.

A že by potřeboval

nějaký novinářek,

který byl prověřil

na zákázku jedný renmovaný

americký advokátní kanceláře,

jestli ty konta tam

opravdu jsou a

jestli by třeba vyzvednout.

Já jsem mu řekl, že tento druh

služby opravdu jako novinář neposkytuju

a posleze asi porodce

nebo po dvou byl

postlanec Randsdorf, to je ta zdáma

afera, který se pokoušel s dalšími

dvěma českými

a jedným slovenským občanem

ty konta vyzvednout a byl přitom

zadržen. Takže on to

Gensel skoušel na všechny

strany v tom letom spěslu.

No, co je o všem

postlanec Randsdorf, nechci říct

přímo obalo můcený helmutem

Genslem a vyslaný do

švícarské banky proti celému

československému státu,

podniku zahraničního obchodu

Omnipol, proti synovy

generálního tajemníka

UVKS ČE Milouše Jakeše

proti federálnímu ministerstvu obrany

proti federálnímu ministerstvu vnitra

protože ty všechny on dokázal

na konci osnudysátých let

obláznit natolik, že

skutečně se na medníku

ze dne na den objevil perimetr

který byl

obhraničen ostnatým drátem

hlídán hlídkami

kterými náboji a

odehrála se tam tajemná

akce závěď

ze které si můžeme

odcitovat kousek

z údajné správy

provedení tajných služeb

Prováděnými

kontrarozvědnými opatřeními

byl v řadě případu

zištěn zájem očinnost v prostoru

Dneje 21. zářití

1989 byl ve 21 hodin

zaznamenán v blízkosti

a dne 22. zářití

1989 ve 20 hodin

byl prostor narušený

neznámými osobami, které použili

strelné zbraně proti strážní hlídce

V době blízké těmto událostem

byl zištěn pohyb

osobního motorového vozidla Škoda 100 červené barvy

jehož majitelem byl recidivista

z Prahy Kostka ročník 1952

Prostředky radiokontrarozvědky

bylo v dnech 19. zářití

až 20. 3. zářití

1989 zachyceno

celkem 24 mimořádných relací

ve vysokofrekvenčním pásmu

pomoci frekvenční modulace na kanále

využívaném speciálními službami

pro družicová spojení

Porosá hrých skománích došli

experti radiokontrarozvědky k nejstému závěru

že vysílání pocházalo z vojenského

letounu USA, který v tomto terminu

létal v blízkosti Československé

státní hranice

i přes zákaz civilních i

vojenských přeletů koridorem

došlo koncem řínak narušení

kterou zemědělským letadlem

a rovněž přeletem vrtulníku

sověcké armády bez imatrikulačních znaků

A tohle to, co jsme tě člišeli

to je o relevantních zdroji

To je, řekněme, neoficiální zdroji

který jsem získel

ze dvou nezávislých míst

v jednom případě

v čisté verzy bez příloh

ve druhém případě ve verzy

s přílohami, který dosud nebyl

zveřeněn. Nemám důvod

pochybovat o tom

že je skutečný a

z toho důvodu

že skutečně vysvětluje to, co se tam

na tom přelomu let 89-90

dělo, kdy se vlastně

oglásil Miloš Jakieš

mladší s tím, že se mu

ozval jakýsi tajemný kanadský

filmar z John Cunningham

a že našli tajemnou závěd,

že na medníku, kde si co si

a když potom státní bezpečnost

teda patrela v okamžiku, kdy už

to běžilo, tak se ukázalo,

že zatím zase stojí

Helmut Gensel, odpustí Helmut

Gensel.

Tam je taková pauza

mezi tím rokem 68, kdy jako

Zmizel, Venn

a mezi tím rokem 89, kdy

se objevovala teda akce závěd

a co on vždy dobu dělal

na prozradě? On tvrdí,

že někde v bolívy

provozoval zlaté doly

a že tam hrozně zpohatnul

a ukazoval mi fotografie

z té doby má z toho hezké fotoalbum

Tam je ukázala taky a to se řeká,

že může být vodkuť koli.

Má i fotografii,

kde stojí

s kufříkem, který je

údejně plný zlata, samozřejmě

s fotografii je to nezjistíme, ale

není to tak úplně pravda,

že by tomu Štěchovickému pokladu

dál pokoj, protože

víme, že někdy v roce 1975

se připomínel Československu,

že ví, o všem

tehdy úplně nepřesvědčil,

protože už tehdy

měl řekněme špatnou pověst

vzhledem k té své minulosti,

takže v těch 70. letech

nebyl úspěšný.

A když za sebe nastrčil Johna

Kanninghema, tak už to na jednou bylo

daleko uvěřitelnější, samozřejmě

do okamžiku, než

tedy státní bezpečnost se domákla,

že za Jonem Kanninghemén

opět stojí Helmut Gensel,

o všem to už akce běžela.

Potom teda, když už vlastně

se pořád nic nevobyhovalo,

tak ta zlatá horečka medialně

v těch štěchověcích útichla,

ale pak se vlastně

do té věci vložil ty jardo

a ty si dospil k nějakým závěrum.

No mě to zajímalo jako malýho kluka,

já jsem vyrůstal poblíž,

takže já jsem to hltely

s toho důvodu, no a potom to tak jak

usnulo, respektivou on to neusnulo,

to tak jako postupně přestalo.

Přišli jiné události?

Přišli jiné události,

ty už se s tomu taky nevěnoval,

nám je začalo strašně moc zajímat,

co jsme to vůbec tedy jako prožili,

co zatím bylo, jak to bylo do opravdy.

No a tak jsem se do toho

trošku obul a rozhodl jsem se,

že přijdu na to,

jak tedy byl ten skutečný příběh,

kde všechny ty pověsti vzali,

kde mají to jádro, jak to vůbec vzniklo

a co se v těch štěchovicích odehrál.

A k čemu si to spěl?

Helmut Gensel v těch 60. letech

přišel na geniální plán,

jak si z jedné historky,

kterou se nejprve snažil klein zachránit

poté, splnit náhradním

způsobem původně úkol, kterým

byl Dan, on přišel na to,

jak tu historiku geniálně spenežovat

a spenežit a jak prožít

baryvný, zábavný,

romantický život hledače

pokladu, při kterým

pobláznil flády,

pobláznil tajní služby,

pobláznil soukromí hledače,

pobláznil media

a dá se říct, na jednu stranu

nás tady všechny dokonale bavil,

na druhou stranu nás dokonale

vodil za nos a

můžeme ho za to na jednu stranu kritisovat

a na druhou stranu bysme mům měli

zatleskat, protože těch

historik a toho romantického

hledání a času, co jsme

u toho strávili, to má taky svoji hodnotu.

Já si na to pamatuju,

jak mi ukazovali

umělej kámen, který

vyrobili údajně

Němci v roce 1945 od Lomeny

to mi ukázal mužík, pak záhadní

v rypy a znamení na stromech

veštěchověcích

mě už ten krát trošku bylo

děvný, že ty stromi jsou takové

docela tenký, takže asi tam byli

zasázení až po roce 45

ale tam byli

kryptogramy velký

a jako bylo to přesně to

sponěvalo to romantickou přestavu

jak se hledá pokladu

a samozřejmě ke každému hledání pokladu

to už od stíflensna ostro

v pokladu patří tajná mapa

že ho pirácka, v tomte případě

terej mapa Klajnová, kterou mi ukazoval

s velkým načiním vězef mužík,

že přece to je jasné

to musí být.

No a to se dostáváme k tomu, jak strašlivě

výzko je od romantického

příběhu ke Grotesce.

Protože já když jsem tedy

šel po všechny legendách, kde

se vzali, tu se vzali, tak jsem zjistil

že žádná, žádná

Klajnová mapa neexistuje.

že Helmut Gensel

nikdy nevěřil na Štěchovický poklad

ale že si vytvářil

Štěchovický poklad, že ten

hlavní z těch dvou, ten, kdo

věřil na Štěchovický poklad, byl pouze

Pepamužík, který běhal s touhletou

Klajnovou mapou, kde

se mi vlastně Helmut Gensel

když už mu nezbylo nic jiného

tak už se mi přiznal, že

Klajnová mapa je Genslová mapa

že všechny ty krížky, po kterých běhal

Pepamužík na tu mapu zamaloval

opět Helmut Gensel

odpustí Helmut Gensel.

Žádná, žádná

a to je aj, můžete řeknout v Nitrovíkomu

Žádná

Klajnová mapa neexistuje.

Takže

Klajnová mapa je spíš

Genslová mapa

To bych tak řekal

Teď jsme teda vlastně slyšeli

částu jího rozhodu z Helmutem Genslem

kde se přiznal, tak k tomu, že se to všechno

vymyslel tu mapku a tak dál

ale v jeho osobnosti to hrálo

jako nějakou roli, že o tohle dání

Je pravdá, že ten rozhovor

se kterého jsme tedy slyšeli

ukázku, on nebyl úplně jednoduchý

Za prvé, ta příprava

tu domluvání toho rozhodu trvala

skoro dva roky

A poté, když jsem zapnul kameru

tak se mezi námi rozpoutela

taková přestřelka

takový ping-pong argumentů

a vyprávědní

a proti argumentů

proč toto vyprávědní takhle úplně jako nebylo

a nakonec

se mi povedlo Helmut a tak nějak

přimětky jeho takovému základnímu

nechci říct přiznání

ale vůbec k takové bilanci

což se mu to vlastně všechno povedlo

No musíte byme pojtětat jedno

já jsem byl hudeklug

zkovářský

Rostě, myslím, že jsem dokázal

dosť, tak

ptým tam světeno

Jak říká Jara

Cinnamon i nalezení

šlepých uliček věde k cíli práve

protože jsme proskou mali šlepné uličky

Takže teď víme jak to nebylo

ale víš už taky jak to bylo

Tak to vím úplně přesně

a povíme si to v příštím díle

A to je z pátého dílu podcastu

skutečné české záhady

už skutečně vše

Poslouchite nás dál na ses tam z právách

podcasty.czc

a ve všech podkástojích aplikací

Loučí se jo ze vklíma

pro slof Maraš

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.