5:59: Státní peníze za hvězdy od Michelinu

Ford Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Ford Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Ford skladem CZ.

Vláda se rozhodla do toho projektu vstoupit.

Kladli jsme se zajímé na otázku, co by se stalo, kdybychom tu příležitost nevyužirej, o co by přišla Česká republika.

Po měsících apelů ze strany restauratéru a zástupců cestovního ruchu, Česká vláda rozhodla o tom,

že zaplatí společnosti Michelin desítky milionů korun za propagaci tu zemských restaurací.

Firma podmínila poplatkem zařazení českých podniků do svého gastronomického průvodce.

V dobách úspor a šetření za to kabinet Petra Fjály ale sklidil kritiku. Od veřejnosti i opozyce.

Teď kaberete lidem peníze a dáte 54 milionů lat někdo vyloboval na Michelina.

Do tady potřebujem Michelina. Nikdo ho tady nepotřebuje. Co to je tohle? To je to, co ty vaše úspory.

Přínoz dotace spohybnují i některí odborníci na gastronomii.

Odkud se požadavek na státní příspěvek za Michelinské hvězdy vzal,

jak vláda rozhodnutí podpořit restauratéry zdůvodňuje?

Mužejí delní průvodce pomoci českému turistickému ruchu nebo cesta mezi gastronomické velmoci vede jinudy. A je složitější.

Je 5.14. července. Tady je Lenka Kabrhelová a 5.59.

Spravodejský pokást se znam zpráv.

Novinářka Petra Tajovský pospěchová. Dobrý den, Petro.

Hezký den.

Petro, vysedloho roby zabýváte psaním o různých tématech. Včetně gastronomie v Česku, kterou sledujete dlouhá leta.

Teď po pár měsících ožila znovu debata o tom, zdaby měl stát uhradit francovské firmě Michelin desítky milionů korun za zařazení českých podniků do slavného Michelinského průvodce.

Vláda tenhle týden rozhodla, že na konectu částku opravdu uhradí. Je to podle vás dobrý nápad?

Já musím přiznať, že to rozhodnutí je pro mě velkým překvapením a povežuju to za velmi nesistémový krok.

Bavíme se o desítkách milionů, které bylo možné investovat do něco skutečně smyslouplného.

V tomhle případě o té smyslouplnosti opravdu pochybuji.

Musím přiznať, že z mého pohledu tenhle způsob popisování světa je metvý.

Je to prostě, řeklíme, velmi tradiční průvodce a řekla bych, že jihovliv v 21. století už daleka není to, co býval.

A že většiné lidí se razhoduje podle něčeho úplně jiného, než je Michelin.

A poďménu připomenout, odkud se ten požadavek na ten státní příspivek vzál?

S tím požadavkem přišla samotná firma Michelin, která vlastně toho průvodce původně vydával doplněk,

které své hlavní činnosti, a to už je výrobat pneumatik,

oni to brali jako takovou službu těm svým zákazníkům a vydávali nejpre bezdárma průvodce po francouzkých restauracích a hotelích

a potom je expandovali dál.

A před nějakou dobou se rozhodli, že by chtěli, aby vlády nebo nějaké regionální agentovy

se vlastně podíledy na financování těch jejich komisářů, kteří ty restaurace obýždějí.

Některé zeměna to přistoupili, a některé ne, a v téhle chvíli přišla ta otázka toho rozhodnutí na Česko.

Zároveň za to lobovala část české, ševkuchačské veřejnosti,

ale obávám se, že to je spíštěková stavší generace, která stále ešte ten Michelin vnímá jako nějakou neodiskutovatelnou hodnotu,

kterou už, ale z mého pohledu, opravdu Michelinský provoci dneska nemá.

A jak to teď vláda vysvetluje, že se rozhodla ty peníze na projekt Michelinský chvist vyčlenit?

Minister Kupka jako hlavní argument uvedlo to, že útrata za gastronomické služby,

v mnohá případech představuje víc než 30% útraty tuvistů u nás,

ale podle mě ten argument vůbec nedává smysl.

To s tím mysli budeme nebo nebudeme v Michelinském provoci nesou vysí.

Někteři říkají, že by nás to vymazalo z kulinární ebropské krajiny,

ale to bychom mluvili o nějakém váku, ve kterém existuje pouze Michelin ani z dalšího,

a ve světě digitalizovaném, kde jsou k desítky způsobu, jak informace najít.

Je prostě Michelin jedním z mnoha, a neexistuje důvod poč financovat,

hlavně takhle vysokou částkou zrovna jeho.

Díte, že Česká republika usuly v mnoha konkrétních krocích,

mnoha konkrétních projektych o to, aby se na naše územní turisté vrátili po covidové krizy,

a vyhodnotili jsme, že tohle je jeden z konkrétních nástrojů,

jak k tomu můžeme přispět za finanční prostředky,

které budou velmi, ale velmi rychle návratné.

Je to 10 miliónov korun ročně.

V dnešní době to není úplně dobré,

jakoby věcně, ale na druhou stranu dostane to do regionu možné turisti.

Máme zhruba příslíb, že až 50 restaurací po celé České republice se do toho průvodce dostane,

a já si myslím, že je to rozumná podpora regionálního rozvoje.

Já nevím, jak můžou slíby 50 restaurací, když vím,

že na myšlinskou hvezdu musí proběhnout různé kontroly v té restauraci,

takže nemohou to slíbyt, to by museli do předů vědět,

jak na tom naši restauratéři jsou a vědět, jak je na tom ten region,

takže o tomu příslibu a já nemohu úplně dáva takovou váhu, jako kolegové.

Já sama nemám vůbec nic proti propagaci České republiki v zahraničí,

sama jsem to mhnáho krát podporovala, ale opravdu teď v této době,

kdy tady sněmovná jedná o každé koruně, brámci konsolidace veřejných financí,

sahá daněvým poplatníkům do KAPES, olupuje naše důchodce a tak dále,

máme teď na to, abychom platili gastroprůvodce mišlinského gastroprůvodce.

A víme, jaká částka nakonec na tu podporu skutečně poputuje?

To mle bylo docela dlouho nejasnou, ze začátku jsem mluvilo o 10 milionech na 3 roky,

minister pro místní rozvoj a vicepremier Ivan Bartosz,

potom uvedlo, že kdy o částku výrazně vyšší

a podle posledních informací je to něco přes 50 milionů za 5 let.

Myslím si, že taková částka by se opravdu dela

použít na něco mnohem praktičtějšího, užitečnějšího

a z mnohem větším zásahem, než má jeden povodce.

A víme, proč myšeli na jednou žádá ostatní podporu?

Mohl hrát roli i to, že jejich vydavatelský model

s přichodem digitalizace postupně přestal být funkční a vyděleční?

Je to tak. My nejsme teda první, koho takhle oslovili,

v minulosti už úspěšně navázali spolupráci,

třeba s některými ázijskými státy,

vím, že Tajsko nebo třeba jižní Korea

platí veletivně velké sumy za to, aby měli svého vlastního průhodce.

To samé platí o některých částech spojených států.

Stejná debata jako se teď vede u nás zda platit nebo neplatit

se před nějakými 4-5 lety vedla v Kalifornii

a berla se ve Washington DC,

kde probíhalo to samé co probíhá teď u nás,

kdy jednak padala opravněná námidka,

že ve chvíli, kdy nějaká místní turistická agentura

nebo nějaká podobná instituce bude dávat toho myšelino peníze,

tak už opravdu nemůžeme těkať,

že to bude absolutně nezávislé,

když to bude papírovi oddělené,

že tam vždycky nějaká závislost bude,

protože oni budou chtít ty peníze znovu a znovu.

A zároveň je to podle mě taková zajímavá kauzákost

třetů starého světa a nového světa.

Ten, kdo jako by oslovil České ministérstvo

pro místní rozvoj, byl myšelin sám,

ale zároveň se k němu přidali čestí ševku,

a říkali, že je to pro nás opravdu dobře

a že se ty peníze veratí v tuvezmu.

Jde o rozvoji celé české kultury

jenom celkové gastronomie v Čechách.

Myšelin umí zaštítit jak hotely, restaurace,

umí hodnotit i zelenou vězdou,

což znamená udržitelnost, takže jsou i přes ekologii.

Myšelen Gajt by mnou vymíl hodnotit

celou českou republiku a tím je to všich krajů

zhodnotit celou gastronomii v všich krajích.

Z náho pohledu může být až 50 restaurací,

které by mohli být uvedené v Myšelin Gajt.

Já se, že si myslím, že jsou to drobní jako.

Taky hodnak si chceme být na úrovně

burkina, faso a podobně můžeme jít

jako samozřejmě někdo tak rozhodné

a já jenom doufám, že si někdo rozhodné rozumě

a hlavně fundovaně.

Myslím si, že to podpoří, podpoří hodně odvětí,

podpoří to farmáře, podpoří to zaměstneno

z podpoří to školství,

že se budou nějakým způsobem snažit se státím, kucháře

a budou vědět, že nemusí do Prahy

a by získali Myšelinskou vězdu, že může ústav regionu.

Platí ten argument?

No, nikomu se nikdy tohle nepojdařilo úplně verifikovat.

Dokážeme ten dopad, asi verifikovat

na konkrétní restauracích, kdy se říká,

že pokud dostanete jednu Myšelinskou vězdičku,

zdvěhná vám to opravdu řeknimo o 20%,

další vězdička přidává další procenta.

Pokud je o 3 vězdičky, tak to dokonce i dvojná sobí,

pokud je o nějaký větší dopad, třeba na to město

nebo na zemi samotnou, tak to nikdy nikdo nezměřil

a ani si nemyslím, že by to změřitelné bylo

a řeklabych, že pokud pro někoho může by taková

Myšelinská investice dobra, tak jsou to místa,

která jsou opravdu kulinárně velmi silna

dostanou vlastního průvodce

a to pro nějaková nástavba.

Tady je to stavěné, takže jako je to nějaký základ,

který musíme mít, ale to opravdu vení.

Tak vás píš jako třešnička k něčemu dalšímu,

na čem bychom měli stavit nohem víc.

Pojďme seště podívat na ty argumenty ševkuchařů.

Ono tu debatu teď oživilo to,

že část ševkuchařů nebo restauratéru

v čele se s deňkem Paul Reichem

se psalo petici, aby stát zaplatil

peníze požadovené Myšelinem

za to zařazení Českých podníků do průvodce.

Tak jaké jsou přesně jejich argumenty ve chvíli,

kdy se pokud se nepletu tady týkají

ty Myšelinské hvězdy za tím dvou restaurantů

a obasou v Praze.

Oni vlastně argumentuji především tím,

že pokud nebudeme v tom průvodci,

tak zmizíme z jaké si

oficiální gastronomické mapy Evropy.

Ale obávám se, že tohle argument

pro 20. stolatí nebro 21.

My žijeme v době, kdy většinu informací

nehledáme papírových bedekrech,

ale hledáme úplně jinými kanály.

Vy jste to změňovala, jak to řeší i jiné země?

On tu zaznívá argument,

že v případě České republiky je před nimenčím

podezření, že by z toho příspěvku

mohlo těžit opravujeno několik top podníků.

A tím pádem někteří kritikové namítají,

že by se mohli složit restauratéři,

sami na ten poplatek.

Je to řešení, které se někde objevilo?

Nevím o tom, že by to takhle někde dopadlo.

Pokud vím, ta místa, která nějaký poplatek platí,

tak tam to je právě za nějakými

turistickými agenturami,

nebo agenturami pro místní rozvoji.

Ale ve všech případech, kde to dělají daloší dobu,

tak jsou to míste Čátajsko, které má

20% státního obrata turismus.

Tak tam tomu rozumím,

to samé Emiráty, nebo Dubai,

případně Čáta Kalifornie,

kde opravdu ten Michelin

im dá něco ešte navíc

k tomu velkému turistickému balíku,

které oni sami dokážou nabídnout v sobě,

tak to, že mají třeba vlastního

Michelinského průvodce pro Taysko,

tak to mi celkem dává smysl.

Ale ve chvíli, kdyby Česko

dostalo 20 stránek každý rok,

já musím přiznať, že jsem se vytáhla

z kněhovny posledního Michelinského

průvodce, kterého jsem si pořídila,

je to 2015, což podle mě

tak je něco vypovídá o tom,

jak moc se potřebují i lidi

sporynární branže.

Mám, jsou to dvě mapy,

je to seznam hotelů

a potom velmi krátký seznam restaurací,

který ale není opravdu ani pro tu domu

vypovídající.

Některé bych dopojučila, ne?

Některé jsou tam také jako

vlastně ani nevím, co tam jsou.

Na spořáku vám to dost necinka,

kam z penězi, aby byly chráněné

před inflací.

Font monetika zhodnotí jakoukoliv částku

ož 6,5 % a to firmám

více na monetika CZ.

Vy jste změňovala,

že ten myšelincký průvodca,

ty myšelincké hvězdy jsou nějaká nadstavba

toho, co už musí být pod tím,

pokud země chce být úspěšná,

třeba v gastroturistice,

když budeme mluvit konkrétně o Českém kontekstu,

jak výrazným trendem je gastroturistika

v Česku.

Kde je na té světové, nebo možná

Evropské mapy?

Já si myslím, že u nás to do cela

píš po domácí publikum.

Česko není země,

která by měla nějakou

superseksi kuchyni,

jako třeba některé azíjské státy,

nebo řekněme Mexiko,

kam Vysloveně, že by někdo jel

a řekl, tak jdu do toho Česká,

abych konečně ochutnal tu kyselicu

nebo abych ochutnal

tě fantastické ornamentální kola Českódska.

Takových lidí asi moc není,

to už jsou hodně finčmekři.

Spíš si myslím, že většiné lidí,

a tímhle způsobem cestuje

jsou domácí tovistí

a ti už jsou v tomhle poměrně zběhlí

a myslím si, že pro něj

už je tady poměrně do zajímavých věcí.

Takže předpokládám,

že ten gastrotuvizmus cílený na to zahraničí,

by mohla svým způsobem

pokračovat tímhle směrem,

že to, co si ohmatají nejdřív tí domácí,

protože je to pro něj tak nějak bližší,

tak by potom mohli začít

objevovat i tě zahraniční návštěvnice.

Nemluvě o tom, že mám pocit,

že munici pality neumí

s tím zahraničním publikem moc

pojacovat vlastně všechny projekty,

které tady vidím,

ať už zešli od státu nebo od regionu.

Tak nejch jsou to žádný velký taháky.

A kdy zminujete, že česká kuchyně

není tak výrazná v tom mezinárodním srovnání,

je to tím, že se nedokázala posunoutku

předu a nebo je to prostě charakteristika

toho dotičného kontekstu,

který prostě nijak zvláští ní nemůže být.

Já si myslím, že to možná spíš

o tom, že se nedokáže úplně dobrožat.

Z mýho pohledu

česká kuchyně má dvě velmi výrazná

a zajímavá specifika

a to jsou polévky

a jsou to sladké věci.

Koláče, buchty, knedlíky.

To jsou dva opravdu velmi silné pilí,

že na kterých by se dál vystavit

úplně super gastronomický imič.

Na víc jsou to oboje takové

nevci říká comfort food,

prostě věci, které nám připomínají

k tomáckou stravu

něco, co je hrozně příjemný.

Dá se to snadno aprikovat bystrech,

dá se to snadno aprikovat na snídaních.

Je to vlastně strašně tět hlaví.

Takže podle mě spíš

problém to, že se to nedáží

dobře konceptu realizovat a prodávat.

Ve chvíli, kdybojeme Česko neustále

prodávat jako zemi guláše a svíčkové,

tak se vážně nemůžeme děvit,

že jsem budou jezdit jenom lidi,

kteří chtěji pít pivo a dáci guláš.

Jsou zajímavější.

No a jak vlastně vypadá v tuhle chvíli

české kulinární kucharské

děditství, je to

svíčková a guláš

nebo je to nějaký kompleks

větší složitější

věci, o kterém třeba mluví

šev kuchaři v čele se s deňkem

polréchem. Jaká je ta kultura

v českém kontextu? Já sledu

české kulináry poměrně podrobno

hledem profesně jakých 15-20 let

a můžu říct, že za poslední

10 let jsme urazili obrovskou cestu

pokud je o nějaký návrát

ke kořenům a takový očištění

od nějakého naneseného balastu

a takových jalových novinek.

Takže regionech je strašná spousta

zajímavých bister, restaurací

zároveň výrobců, regionálních

potravin a produktů. Mám pocit,

že českou v tomhle užlo obrovský krok

a že vlastně už je to jenom otázka

toho říct, halo, tohle všetko tady máme

pojďte se podívat, ale říct

to moderně, nemysleci, že to

zachrání nějaký 20 stránek Michelinu

nebo nemysleci, že to zachrání

nějaký velmi nemotovný web

ministerstva pomícní rozvoj

nebo nějakého podagentuvi

což je vlastně zatím to jediné, co ten stát

dělám. A teď je otázka, kdo má být

tím tahou neměl by to být tedy stát

nebo by to měli být třeba i samotné podníky

nebo případně by to měla být nějaká

níšší úroveň typu těch municipali,

od kterých jste mluvila. No upřímně řečenu,

když podíváme na země, které jsou

tak víme těmi evropskými kulinárními taháky,

tak to jsou že o Francie, itálie

a v obou případech tam byla

vždycky obrovská podpova

legislativní i lokalních municipali.

To znamená, že jak ten stát

tak ty kraje nebo departmány

tak vlastně ve všech případech

oni si uvědomují,

jak důležité je pro něto kulinární

dědictví, jak velkým tahákem je to

i pro tytovisty a opravdu

neváhají nacházet ty zajímavé

restauratéry, ty zajímavé

producenty, inzervovatě

a lákat na to lidi

a já si právě myslím, že co jiného

by vlastně agentově jako

čekturizm, projekty jako čekspešlos

nebo klasa měli dělat,

než vyhledává to, co je opravdu

kvalitní, jedinečné a zajímavé

a lákat na to lidi

domácí je zahraniční.

To je jejich job.

Klasa,

odporujte svůj domov.

No a kdy zmínujete některé z těchhle programů

jak vlastně fungují v tuhle chvíli

a mají smysl, dají se označit

za smysl uplné?

Uprímně, ne.

Klasu a čekspešlos, tak bylo

v obou případy na začátku výbovný nápad.

Poďme na jít jedinečné české produkty

a certifikujme je.

Když se podíváme na

web klasiteď,

kde jsme tam jedinečné české produkty

najdeme tam věci, které jsou

opravdu zajímavé, třeba

lokální marmelády, nebo syrupy

nebo třeba i výobky z brouků

dneska už, ale zároveň

jsou tam věci, které jsou

jemně řečeno podprůměrné.

Prostě ve chvíli, kdy

mezi těch mahle výmečným a věcma

najednou mám nasekane

dětské přesní dávky, které patří

svojí kvalitou k tomu nejhoršímu natrhu,

čestě měsíční děti

obsahují cukr, tak protože

tyhle výrobky

konkrétní slovácké firmy

Liná a Něvnice tam prostě nemají co dělat.

Tohle je totální skvrna

na celém tom projektu

a takových věcí je tam samozřejmě víc,

ale ty přesní dávky jsou takový nejkřiklavější

příklad toho, jak

dezorientující tenhle projekt

třeba tak klasa konkrétně je

ve chvíli, kdy

ona má být tím průvodcem potom kvalitním

ale zahrónit do toho kvalitního mýcháto

nekvalitní, tak co je výsledek?

není to průvodce

je to prostě stejný miš,

když přijdu do obchodu a nevím se

vady, protože je tam to dopré

i to špatné a zase se ode mě chce

příliš kvalifikované rozhodnutí

ale to kvalifikované rozhodnutí

přece má dělat ten, kdo mi to předtřídí

což je tak klasa a obavám se,

že to samé je těch spěšlos,

kde v jednu chvíli tam byl takzvaně kde

kdo, kdo vařil svíčkovou

tedy je to hodně

pročistěné, ale zároveň tam

chybí je spousta míst, která by tam měla být

takže je to zase prostě takové

no, ani v jednom případě to

nefunguje tak, jak by mělo

podle mě by stačilo pár lidí,

kteří by dokázali tu republiku

tak nějak obět, mít trošku ordnung

v tom, co je dobré a co je špatné

a nebo a sponi lidi, kteřím to dokážou říct

v téhle chvíli ani jeden z těch

projektů, které vidím nefunguje

a zároveň, když se podíváte

na Czech Specialist, tak

když pevnice vidíte je záložka

certyfikované subjekty,

tak pardon máte chutí říct, když

si lišíte, tohle jsou sloví, já ne.

Co třeba oceňené podníky

a sponi, takhle je to

něco, co s tím kulinarními, co tím bude

a sponi zavániť, tady tohle vypadá

jako, že někdo vypoňová kolonky

nějakého operačního programu

a ne, že se chystá navnadit lidi na to,

aby šli říct.

To je to, co mi na tom vlastně asi vadí

že to vůbec nevypadá,

že by to dělal někdo, kdo by měl rád jídlo

a kdo by se o něho zajímal, a něco o něm věděl.

Což je teda docela blbý, protože právě

to je způsob, jak to jídlo

prodat, že když se to přečtu, když se na to podívám,

tak se řeknu, že řeš Maria, tohle chci sníst

a začnou se mi spoušťet sliny

a ne, že se řeknu, že řeš Maria, co tím chtěli říct,

co to je v Zapty depistrašní.

Vy jste Petro zminuvala,

že Česká gastronomická scéna

prošla v posledních z rba 10 letech

velkou proměnou.

Čím je to dané mění se České publikum,

to, co lidé chtějí, nebo

se začínají měnit

i tisamutní producenti,

kteří, třeba poskytu,

já chtějí poskytovat i jiné služby.

Myslím, že je to synergie víc věcí.

Jednak, když začneme o těch restauraci,

jsou to ovičitě ševkucháři, kteří

se podívali ven a zažili,

co je lokalnost, co je

regionálnost, se udrožitelnost.

Paradoxně, pro mě třeba

jeden z takových věrozvěstů

návratu k těm českým kulinárním kořenům

je právě zdeněk Polrech,

který je jedním z initiátorů

té petice nepochopitelné.

A přitom on sám je ménu, které

bude táhnout vždycky mnohem víc,

než nějaký Michelin,

protože má

zase obrovský kus práce

na objevování českých kulinárních

kořenům, kulinární osvěty.

Šievků cháři jsou jedni, kteří byli

venku a nasáli tam inspiraci

a zistili, že návrat ke kořenům

a k nějaké lokalnosti je

důležitý.

Zároveň je to i to publikum, které

hodně cestuje a to, co vidí venku,

tak chce doma. A potom je to

podle mě taky další věc a to

je to, že po roce 90

tady byl tak jako velký hajp

různých takových experimentů

itálská, čínská,

tajská, větnamská,

všechno se kulární byl z tě všechny

možné kuchyně světa a všichni

možné pokusy světa. A když se to

vlastně dvešku přejedli, tenhle trend

následuje něco, co se děje i ve světě

a to je návrat k jednoduchosti,

lokalnosti, ke kořenům a k údržitelnosti.

A je právě tohle trend

toho, jak by měla vypadat gastronomie

1.20. letí, když se vrátím

k tomu, co jste říkala v úvodu,

že ten požadavek samotný

těch myšelinských věsts, trochu zaváním

minulým 100 letím, co je

hlavní osou gastronomie

1.20. letí, je to právě

lokalnost, údržitelnost?

Je to tak. Já si myslím, že

20. století bylo charakteristické

kousy stoupající

opulencí, že ty ubrz museli

být ještě bílejší a ešte naškolobanější

a ty číšnicy, ešte

rovnější jako pravítka, a to jídlo

musela být ešte komplikovanější

a sofistikovanější a zdraších

tohle dneska nikogo nezajímá.

Dneska každý ho zajímá.

Zajímavý postup, to, že ty věci

jsou místní, že je

udělal někdo.

Našemeslně, ručně, v malé seri,

že je to něco unikátního, ale místním

způsobem. Dneska opravdu nikogo

nebude zajímat špičkové

čínské restaurace v Praze.

Do čínské špičkové restaurace

se zajde v té číne. Stejně jako v Česku

půjde do špičkové valašské

restaurace, nebo do špičkové

chodské restaurace,

nebo do zajímavého bystra,

třeba kapřího někde na táborsku.

To přece dává smysl.

Myslím si, že v době, kdy

řešíme globální oteplování

a způstu

témac pětých z krajinou

a se zemědělstvím, tak

vlastně ani si nemůžeme myslet,

že by ty kulináry je to nenásledovali.

Protože to, co jíme,

je od vás krajiny, od vás zemědělství

a toho, jak se vchováme k tomu světu

a toho, jak se vchováme,

takže kuchyně

21. století

je protite držívější,

lokálnější, udržitelnější

a v rámci je to udržitelnost

je ty mnohem bezmasejší,

což si myslím, že

naprosto legitimní a důležitý

prevek te udržitelnosti,

který je potřeba vypichnout

a paradox je ten,

že spousté lidí říká, no to jsou nějaké novinky,

ale když se podíváte

a věřím, že tohle dokážu

říct opravdu poučeně, protože

jsem na tohle téma, jak se

vážilo v jednotlivých regionech Česká

a co byly ty typické

suvověny a typická jídl, napzala

knížku a plasku ti Čechmojavy a Sleská

tak když jsem procházel

všetky ty staré zdroje

bavila se s těma 90 letými

babičkami o tom, co važili i její

babičky, tak každý vám řekl

jedinou věc a to, že ve všední

den má somožná tak jednou

týdne a potom bylo o víkendu

takže my teď nezavádíme nějaké

jako supernovae vegetavianské pořádky

my se jenom vrátíme

k tomu, co bylo úplně normální

prostě to přežívání se masem vůbec nedává

smysl a opravdu

byť to už skorozní jako kriše

přes o tom mluví vážně moc

opravdu dává smysl na jíce

třeba po okolí nějakého zemědělce

od toho jednou týdne

vzít kvalitního vězí, kvalitní důbež

nebo kvalitní rybu

tak rád o týdne to udělat

nic víc, žádná rodina nepotřebuje

A z vašho pohledu, když jste mluvila

o tom, jak se tedy broměňují

pomalu i asi nároky

a zvyky lidí, ale zároveň

tu je nějaká se trvačnost

toho, co jste teď popsala

toho jistého konzervatismu

v tom, jak spotřebováváme

a co vlastně jíme a že to je stále

ještě hudně masa v těch českých poměrech

co by měl vést ke změně

nebok nějaké i synergii toho, aby

lidince mluvili tej osvětové proudy

stát a měníla se

pozvolna třeba i ta nabídka

kterou lidé dostávají

Ja myslím, že ono už se to vlastně děje

že v souběžně probíhá vliv

dvěma směrama

i tě dno jsou v postupné k restrikce

které omezují třeba nehumání zacházení

s nosnicemi nebo

s hovězím dobytkem

a zároveň roste nabídka alternativ

což je vlastně ideální stav

protože tam máte souběžně

i ten cukr i ten bič

Já jsem teď kde dělala třeba rozhovor

s majitelem jedné lokáním

laikárny tady u nás na vysočině

je to takový místo, který nemá

biocertifikaci, ale myslím si,

že kdyby oni požádali taky v pohodi dostanou

ale je pevně prostě

pohodlnější nemít

a ten člověk mi říká, že

si myslí, že v dohledu několika let

budou emisní povolenky na každou krávu

protože chápe, že krávy jsou největší záteží

z pohledu zemědělství

pro životní prostředí

takže bude existovat něco jako emisní povolenka

na každou krávu a že on je s tím smířený

a že si myslí, že to je jediný možný bývoj

takže mám pocit, že na věci, které

jsou zatežující a zároveň

by v to mídelničku měli být nějakým luxusem

kofo agra taky nestojí

20 korun za kilo

je to prostě tak, že některé věci

budou držší

a držší, třeba ho vězí

maso, nebo kvalitní maso

bude ubívat asi toho nekvalitního

nevedukovaného, neeticky

ve chvíli, kdy se s těma zvířatama

bude zacházat líb, bude to logicky držší

protože je to stojí pení zetapéč

ve chvíli, kdy je tam nechám po sobě

šlapat, poklouvávat se ty kůřata

a chcípat v tom hyně

tak je to samozřejmě levné, ale je to děsivé

a mám pocit, že tohle

hruku vůjdu se z nějakou osvětou

proč vlastně ty zvířata

musíme je opět čovávat lepe

a zároveň z větší nabídkou

těch vegetariánských alternativ

a taky s nějakou osvětou

co, jak používat, měl třeba, kdy jsme chystalité

druhé vydání toho mého atlasu chutí

tak jsme tam zařadili dvou stranu

a kde vysvětlujeme, co čím nahradit

co dát místo špeku, co dát místo úzeného

co funguje místo mladého masa

prostě normálně se o tom bavit

netvářit se, že jsou to nějaké

strašně cizí entity

třeba ty náhražky masa

a normálně mluvit o tom, na co se dejí použít

a přistupovat k tomu maximálně bez předsudku

spousta těch věcí opravdu

může tu kuchyni obohatit

a já třeba věřím, že kdyby naši předkové

tady mohli věstovat soju

taky užívají ve velkém

protože je to prostě super věc

pokud nějakou efektivitu

a nutričnost a tak

Petra tajovský pospěchová

novináška, která se zapívá mimo jiné gastronomí

děkujeme!

Bylo mi potěšením, neschledenou!

A to je

z pátečního vydání

podcastu 559 Vše

Vredte se za námi

kdykoli i o víkendu

všechny naše epizody

najdete na seznám zprávách

v podcastových aplikacích

i na platformě podcasty CZ

Pokud pro nás máte nějaký typ

nepo komentář

můžete nám psát na adresu za minuto 6

za vynáč sz.cz

najdete nás i na sociálních sítích instagram

a Twitter na stejnou mených účtech

za minuto 6

To byl Lenka Kabrhelová

Těším se v pomělí!

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.