5:59: Skončí Česko jako ekonomický skanzen?

Léto už je skoro pryč a mobil ti určitě přetéka epik zážitky z prázdniny.

Studuješ a máš po 320, tak si vzáří skoč do prodejny T-Mobile.

Prosímků z 10 GB dat, jenom za 30 kaček na prvních 30 dní.

A dalších 6 měsíců si data ognovíš za luxusně nízkou cenu.

Víc osimce z 10 GB za 30 korun ti řekneme na každé prodejně T-Mobile.

Vláda Petra Fiali, čelí rostoucímu tlaku kvůli nejste budoucnosti české ekonomiky.

Rade odborníků varuje před dlouhodobou stagnací.

Stále hlasitější apely přicházejí i ze strany biznisu.

Firmy se obávají dalšího zaostávání a kritizují nepružnou státní správu,

rigidní zákony i chybějící vizi politiků, kam by Česko mělo směřovat.

Jak vážná je obava, že se promění veskanzen nebo dokonce hospodářsky skolabuje?

A jak chce vláda zemi zestagnat se dostat?

Je bátek osmého září.

Tady Jelenka Kabrhelová a 559.

Spravodejský podkást se znam zpráv.

Markéta Pidrmanová z Ekonomické redakce se znam zpráv.

Zároveň autorka podkástu ve Vatě.

Ocenovaného jako nejlepší ekonomický podkást roku.

Gratulu Markéto.

Děkuju Lenku.

Markéto vítej.

Zdravím všechny.

Markéto mezi malými firmami, většími podniky i ekonomii,

sílí v poslední době nespokojenost a kritika stavu České ekonomiky a obecně i chodů států.

Uvádují vládu, že pokud nepríde nějaká větší výraznější reforma,

tak Českos končí jako skanzén, čeká ho témná budoucnost.

Co se to děje?

Projď rovna teď.

Mě to přijde.

Jako by se Česko zrovna probudilo a zjistilo, že Evropa už je úplně někdejnde.

Že Evropa je v roce 2023, ale my jsme prostě par let o poždění.

Ustnulismé na Vavřínech a na jednou zišťujeme,

že už nejsme taková ta dravá středoevropská ekonomika,

za kterou jsme se hrozně pišně drív označovali,

ale že nás prostě v růstu všichni předbíhají.

Je poláci, kterým jsme se často smáli.

Ano, název vaší konferencije trefný.

Sme na křižovatce.

Ale já bych řekl, že to není náš hlavní problém,

protože na té křižovatce jsme už poměrně dlouho.

Náš hlavní problém je, že na té křižovatce pořád stojíme.

Rozhlížíme se, nedokážeme si vybrat směr,

ač koriv už pěkně dlouho svítí zelená.

Jenom, že teď se zdá, a já myslím,

že to je velmi dobré pozorování,

že ta zelená každým okamžikem zhasne,

a my prováháme ten správný okamžik.

Ty sledují situaci dlouhodobě,

zkr svojí práci, i zkr s rozhovory,

z aktéry, z ekonomy, z odborníky,

z bůznými podnikately.

Jak jsme se do té situace dostali?

Nebylo to úplně z čista jasná.

Je to jako třeba, když člověk přestané cvičit

a začne nezdravě jízd,

tak není na jednou tluvstý a neohrabaný.

Prostě postupně strací svaly.

A my jsme ty várovné signály,

že stracíme svaly, tak trochu ignorovali už roky.

Neustále se třeba naráží na to,

že si ce v Česku vyrábíme spoustu skvělých věcí,

ale že jsme jenom takové to kolečko v systému

a že tu největší přidanou hodnotu

si vlastně schrábnou jinde.

A s válkou na Ukrajině se ten problém

ještě zvíraznil.

Přišli jsme totiž o lacinou energii z Ruska.

A náš ekonomický model,

který tady máme už od 90.

je právě na té laciné energii hodně založené.

Takže se postupně vyčerbal

a průmysl se bez té laciné energie

odcitel v problémych.

A možná ještě jeden důvod o nejich je celá řada.

Na ten mě přivedl ekonom Petr Zagradník,

se kterým jsem nedávno mluvila.

On říká, že dojíždíme na takový náš,

teď ho cituje, vazalský vztah k Německu.

My jsme s Němci ekonomicky ekstremně propojení

a když se Německu ekonomicky nedáří,

což se děje právě teď,

tak jak to u nás vazalu bývá, tak to odneseme s nimi.

Tak poďme se podívat na to, z jakých stranti

výzvy k urgentní reformě nějaké kompleksní přicházej

a co přesně tedy v těch nápadechy je.

Výzvy přicházejí samozřejmě od ekonomu,

jak to tak bývá, ale tím tahunem je biznis

a znerustuje nervozní i vláda.

Polityci už začali být nervozní.

V nervu tedy v národní ekonomické radě vlády,

což je poradní organ kabinetu Petrafiály,

znikla nově poradní skupina

podvedením ekonoma Dominika Stroukala

a tamá vládi pomoci vymyslet klíčová opatření,

která by Česko dostala z místa.

A pokud je nervozní už i vláda,

tak silenko asi dokážeš představit,

jak nervozní jsou firmy.

Přídeme, že jim trochu dochází trpělivos,

že od této vlády jejíš nejselnější stranou,

je občanská demokracická strana,

pravicová strana, která se profiluje

jako ochránkině firm podnikatelů,

takže od ním čekali víc.

No a tak se biznis rozhodl zpojit

a rozhodli se ozvat.

Udělali si takový velký průzku

mezi zhruba 12 stisty firmami,

je zatím sva zpromyslou a dopravy

hospodářská komóra a konfederace

zaměstnava telských svazů

a tam mi vyšlo, že pokud stát nezačné

pořádně investovat a měnit další věci,

ke kterým se dostaneme,

takže budeme skanzem.

No a jaké výhrady tedy čeští podnikatelé

s jakými největšími problémy

se potíkají, co s tou průzku mou vyšlo?

Vadím, že česká hospodářská

politiká

se plouží do předů

jako by na slepo.

Že tam není žádný cíl,

žádná dyze

a hrazně hezky mi to pojmenoval

ekonom Alešrot

z Centra Ekonomických a Tržních Analíz,

který říká, že musíme

začít využívat data

stanovič nějaký měřitelný cíl

udělací časovů osů

a na ní ty cíle měřit,

jestli byly úspěšné nebo ne.

Jenom potom zistíme,

jestli to, co oplánujeme, zákony,

opatření, ale třeba i ty dotace,

jestli jsou prostě efektivní.

A vždycky tvardím,

že biznes poznamená

ten soukromý sektor

vždycky být z věcí,

než státní sektor ne,

protože by tam brych přešli,

protože zdefinice ta rozhodnoutí

a teď data se sofistikovaně zbíralí

a to dnes na hodinové bázy

nebo na dení bázy

ne na čtodeletní nebo noční bázy.

No, to je jedna věc

a za klíčové se taky považují

inovace stát, by měl

podle ekonomu, ale i biznesu,

ty firmy víc k těmi inovací

motivová, co za příkladce dává

hodně polsko, teď ze všech stran

slyšíme, že poláci jsou v tom výborní

a oni skutečně mají spoustu

konkrétních patření, kterými

podporují.

Opatření, že vlastně firmy

si na vědu a výsků

to znamená na platy lidí,

který se snaží posunovat

tu ekonomiku dálkým, že dělají

aplikovaní vědu a výsků mohou

ty náklady na ty platy odečíst

od hodinového základu

ale nejako 100%, ale jako

200%.

To znamená vlastně, je tam

absurdně vysuká podpora toho,

aby se firmy snažili inovovat.

Možná bych změnila ještě třetí věc

nev fungučnost

z toho, že Česko staknuje

tak biznes vyní právě stát.

Podle biznesu je u nás všechno pomalé

stát, hází

sám sobě kladzky pod nohym a příliš

regulací, velkou byrokrací

zákony jsou zbytečně

složité a neladí s těmi strategiemi

pokud vůbec nějaké ty strategie

máme notoricky z námi příklad

to je to povolování staweb

pořád se uvádí, že v řebríčku

v příklosti povolování staweb

jsme někde 130, ze 180

šestí zemi, teď jsem někde

zaregistrovala vyjadření Jozefa

a průšit, to je takový ten

slavný vizionář, přes 3D tisk

inovátor, tak ten chce v Českou

stavět nové centrum

a na povolení čeká 7 let

a zatím co v zahraničí by ho dostal za rok.

A Markéto existují tedy ze strany

biznesu, podnikatelů

i třeba ekonomu nějaké

konkrétní požadavky kam se pohnout

co považují za nejurgentnější.

Za nejurgentnější

považují firmy investice do zdelávání

to je něco bez čeho

se Česko z toho místa

nepohne.

Zjednodušit legislativu, to je druhá

věc. To v mnoha případe,

kde poměrně docela snadnu

někdy bude stačit přepsat

i pár paragrafů. Česko

by se podle nich mělo

taky zaměřit na trh práce.

Máme si cejn nejnišší nezaměstnanost

v robské unii,

ale nedokážeme z toho vytěžit.

Tím firmám prostě chybí lidi

se mi si je neumíme vychovat, protože

nemáme to dobré vzdelávání

a dostat jsem

dobré eksperty ze zahraničí

trvá dlouho. Na ta povolení

se čeká dlouhé měsíce, a než se vyřídí

tak ten člověk, kde pracovat s třeba

úplně někaminám. Dobře to vidíme teď na příkladu

ukrainských uprchlíků,

které bychom velice potřebovali

jako IT-experty, potřebovali

bychom je jako lékaře

sestry v nemocnicích,

nebo třeba v sociální péči,

ale místo toho děla

i špatně kvalifikované práce

nebodu za hranice.

Situace v tůle chvíli opravdu kritická,

ta stagnace je opravdu jako vážná a hluboká.

My jsme relativně dlouhou

dobů spoléhali na to,

že ten model, který byl

v podstatě vytvořen

transformací v 90. letech,

takže bude

fungovat do nekonečná

a on se vyčeropal.

Máme tady zablokovanou infrastruktur,

která neroztadychle, jako bychom si přáli,

máme nedostavé nedálnice,

máme nepřipravenou energetickou strukturu

na přípujení nových zdrojů.

Já mám podstřeská republika

tohle ten, jako tohle tu viziu

mě nemá, jestli chceme vejt víc

IT, jestli chceme vejt víc průmysl,

jestli chceme vejt víc automotiv.

Měli bysme mý nějakou

základný vyzikampulem.

Tady kysle ty vás kutečně nepřispívá

k tomu, abychom tyto strategické

investici, jak tedy všichni si myslím,

že se musíme schodnout

a měli bychom mít zájem, takže

jsme schopni je prosadit.

Je se úplně šampioní

ve spracovávaní koncepci a strategii.

Bohužel, těm lidem

v tom vyřeném sektu ještě nedochází,

že když se nějaká strategie napíše,

tak ta práce nekončí tím,

že ji vláda schválí.

Ono se v posledních měsících

hodně debatuje i o tom,

jak vůbec celá česká ekonomika

je naformátovaná a jak

velkou roli v tom hraje

česká dotační politika,

jak její význam, jak její dopad

na podobu české ekonomiky.

Marké to, jak velkou roli ten systém

dotací hraje v tom, že teď

česká ekonomika nevzquétá.

Dopad dotaci je samozřejmě obrovský.

Jenom v posledním

uzavřeném dotačním obrobí, které bylo

14. do roku 2020, bylo

v Česku na dotacích poskytnuto

542 miliard korun.

To je obrovská časka.

To jsou peníze, jak se

Evropské unie tak z národních strojů.

Ale v Česku

se nedaríte dotace

využívat úplně

smyslupně.

Není tu nějaký elán atach na branku

do těch velkých projektů.

Neumíme je přichistat, trvá to dlouho.

A tak jsme si na místo

jako mají třeba v Polsku

z ty obrovské peníze

vystavily spoustu

lesních cest, chodníků a tak dál.

Míst toho, abychom si vybudevali

vysokorychlostní tratě, tak máme

krásně opravená nádraží.

Takže zatímco kritiká některých

opozičních politiků míří do Bruselu

ten problém je spíš v tom,

že Česko neumí nastrukturovat

dotace tak, aby byli

nějakým způsobem efektivní,

aby přinesli dobré věci.

A sami osoby určitě nejsou nic špatného

ostatně, vznikli proto,

aby ty nové

členské země Evropské unie

dorovnali úroveň

těch starých zemí, těch vyspělejších.

Ale neumíme s tím úplně

pracovat navíc,

obzlážť za covidu to vyhřezloven,

asi některé podníky navykli na to,

že když se něco nedarí,

tak příde stát, příde dotace

a suvence a všechno se to vyřeší.

Takže vlastně máme

takový systém trochu dotace

pro dotace.

Markéto, jak na tohle všechno reagují politici?

Trtivá většina z těch věcí,

jak si to zminuvala v uvodu, je něco,

co se tu objevuje dlouhodobě,

že to nespadlo prostě ze stromu

teď v tuhle chvíli. Co na to říká vláda,

která částečně šla

do toho konkurenčního boje s opozicí

před volbami s tím, že tyhle věci změní.

Vlada si to začala uvědomovat,

přijde mi. Minimálně znakem toho

je už to velké vystoupení premiéra

Petra Fiali

na nedávné konferenci Českou

na Křižovatce, kde premiér

pronesl úvodní projev.

Byl to dobrý projev,

ale zase pořád jsme od premiéra

slyšeli věci,

které tady podle mě

existují pouze ve formě

prioryty. Ale v realu je nevidíme.

Tomáš, efektivní stát.

O efektivním státu tady hovoříme

pořád, je to prioryta,

ale nevidíme, že by šlo

něco zvládat bez konkrétních

až tě v úřadu

premiér Petra Fiali a třeba načetl,

že už za pár let by člověk

nemusel vidět za celý život

více než jediného úředníka.

Chci, abyste za 7 let

v roce 2030

v životě

nemuseli potkat více než

jednoho jediného

úředníka.

Který by nám v 15 letech

stronnickou identitu,

že všechno zvládnem bez úřadu nevím,

jestli tomu třeba ty věříš,

ale já se trochu obávám.

Měkterí z vás se usmívají,

měkterí z vás se na mě dívají

skepticky, já tomu rozumím.

Do desetí let nám slíbil

dostavět dálnišní síť.

Tak to bychom se nedopočítali,

kolikrát jsme o tam leslyšeli,

ale pořád je to ta prioryta.

Za třetí litium,

těžba od roku 2026

je tam konkrétní datum

nevím.

Dobré školství to same,

když se podíváš,

prioryta je vzdělání školy učitele,

ale ještě před pár dny

se tady ministr školství handrkoval o to,

aby mu z rozpočtu na příští rok

nesebreli 30 miliard na koniec tady úspěšně.

No já jsem se u toho leh chtěla zastavit sem ráda,

že to zminuješ, protože si říkala,

že i samotné firmy

označují investice do vzdělávání

za naprosto

vznikný věc.

Tak když idej premier mluví o smyslouplném

vzdělávání, řekl, jak přesně chce

vláda tedy postupovat.

A tom pan premier mluvil

v tom zminěvaném projevu úplně

za tak konkrétní meton.

Ne přišlo.

Česká republika musí být do 10 let

centrem vzdělanosti

a nových myšlenek.

Musíme mít kody, které rozvíejí každý talent.

Musíme mít univerzity.

Kam se hlásí talentovaní studenti

a musíme mít respektovaná

centra vědy.

Jejichž výsledky budou svět

měnit.

Říkal, že základní školy musí umět

lépe děti připravovat a rozvíjet

pro praxi.

Tam se trochu obávám, jak to bude vypadat.

Na druhou stranu musím trochu

i skrytizovat biznis, protož děti

v té své strategii

se vrátili k tak výmtěm

tradičním požadavkům více učňů,

více dětí do technologických oborů.

Nevím, jestli tady to sociální

inžinířství úplně bude fungovat,

ale zpátky k premiérovi.

Říkal, že vysoké školy musí mít ambici

proniknout mezi tu světovou

špičků. A samostatná kapitole

samozřejmě podporá

vědy a výskumu a hlavně

aby to, co lidé myslí

vyvinou, se dokázalo rychle

efektivně začleně do té realné

ekonomiky. Tak nevím.

Konkretní metozastak nepřijde. Uvidíme.

A to se v tuhle chvíli, ale neděje tedy

byznisuje to zjevně velký problém,

který může podvazovat i jako průžnost

nebo fůlčnost ekonomiky.

To se podle byznisu neděje.

Spomínám si třeba na svůj

rozhovor s podnikatelem

Kvídem Štěpánkem,

který má společnost

izolit bravo a ten

hodně stát a vlastně tedy i

univerzity skrytizoval

za to, že si vlastně

vyvíjejí něco,

co pak nikdo nevyuží.

Když se dotkli toho,

že kritiku tohoto typu ventilují

často i samotní politici,

že vládní koalice,

ty strany, když kandidovali

v těch minulých parlamentních volbách,

tak slibovali skoncování,

spirokrací na startování, ekonomiké a tak dále.

Tak čím si vysvětlit,

že ta opatření, která tehedy slibovali

neuvádějí do praxe,

že jsme vlastně stále stejně daleko

od toho cíle, který slibovali.

Jakovádí celá řada ekonomu,

žádný sprint, je to takový maraton.

Podobně třeba jako u důchodové reformy

plody, tehle práce,

ti politici neseberu za rok, za dváhy.

To skutečně na dikádu,

na dikády možná,

zvlášit třeba u toho vzdělávání.

No, ale to překlopení České ekonomiky

na vyšší level,

který dokáže vyrobit

vyšší přidanou hodnotu,

vyvinout nějakou novinku,

tak nepůjde bez těchle velkých reform,

bez velkých projektů,

ani nezmíněli energetiku,

to je taky něco, co firmy

skutečně trápí.

Já bych si přála,

abychom bychovávali spustu

na no-expertů, skvěle vědce,

kteří budou tady vyvijet,

nevím, nové leky, třeba na obezitu,

jak jsme teď při nedávnem slišeli se stalo

v Dansku, mimochodem mě zaujal biochemik

Jan Konvaninka, který někde

na sociálních sítích poznamenal,

že ta danská firma, která ten lek

vyvinula novo Nordisk,

koupela licenci na patent,

na ten

inkriminovaný peptit

od ústavu pro organickou chemii v Praze.

A když se podíváš na ten samotný biznes

a na ty výhrady, tak tam jsme také

zmínili, že to jsou věci, které se objevují

dlouhodobě, tak i je teď

ta akce biznesu, nebo ten apel

v něčím kvalitativně jiný,

než byl předtím. Nad tím jsem

přemýšlela přídemi palčivější,

ale když si projdu ty požadavky,

něco moc ekstra nového tam nevidím,

je to pořád v totéž do kola.

No a když se podíváme na biznes samotný,

tak do jaké míry

se na té současné

situaci podílel i on

třeba tím,

že řada firm čerpalá dotace

nebo si změňovala to vzdělávání,

kdy ty představy mohou být

vlastně dost trihyní oproti tomu,

co říkají odborníci, že bychom potřebovali.

Příteme, že dost věcí, tady biznes

stáhne, ale co bych mu vytkláje,

je skutečně

přístup k těm

dotacím. Ano,

systém je tak nastaven,

systém prostě dává

a firmy

berou. Často

se ale k některým

dotacím upisují,

přesto, že to nic nového neprineze.

To se tady ohodně kritizuje.

Přijde mi, že ty

dotace tady vlastně

proměňují a tak trochu kazí celou

protože v ekonomice

ve zdravé ekonomice

by měl být nejuspešnější ten,

kdo dokáže dobře inovovat,

když přijde krize, tak si ji dokáže

dobře při způsobit, dokáže užetřit

my myslete něco nového lepšího, než konkurence.

Ale z dotací

je vlastně tím ekonomickým výtězem

ten, kdo

si dokáže dobře zaplatit člověka,

který tej dotace umí.

Spomínám si na jeden příklad,

který mi říkal Ekonomz GNT

i banky Petrsklenář,

že si firmá chtěla

přenest svoje sítlo někam jinám,

chtěla postavit nějaké nové sítlo.

Pak se zhoršila ekonomická

situace, firma se z důvodu

úspod rozhodla, že radši stavit nebude,

ale zavolalí z ministerstva

promyslo obchodu. Koliký můžou poskypnout,

aby si tu dotaci

přece jen vzala a tu investici provedla.

A na koniec si to jako zaplatili

skoro se osmyslátí procentu.

Protože já jen chci říct jako

s druhé strany, proč to říkám je,

že tady jako vlastně emotivace na straně těch

ty samozprávy,

ty birokracie,

která potřebuje vykašovat stučinnost.

A když je jako neplnítý

jako dotační programy,

tak je to taky pro něm problém.

Protože prostě z těch úřadujet

lak na to, že se musí čerpat.

Takže myslím, že třeba i nad tím to,

by se ty firmy možná mohli

zamyslet. Některé společnosti teď

hrozí, že pokud se situace nezminí,

českou republiku Český trh

víme, kolik firm teď uvažuje

o tom, že by mohlo tuto zemi

opustit, že by mohlo odejít.

V tom změňovaném průzkumu vyšlo,

že to možná nebude až zastak žave,

protože celých 2,4%

firm udává,

že

ani když se v Česku nic nestanenit

zásadního se nezmění,

tak to na jich podnikání,

přesty nesnáze, nebude mít žádný zásadní

vliv, nebudou zvažovat,

že by čast výroby

přesunuli, nebo něco podobného,

ale ty větší firmy

tam už ta čísla jsou trochu jiná,

ty nevelučují, že

pokud se Česko nepohne zmístá,

takže by tady své podnikatelské

aktivity osikaly, dokonce každá

20. firma by zvažovala

přesunutí firmy do zahraničí

a zhruba 3% těch

uslovených biznismenů, by firmu

dokonce prostě zavřelo.

Hledala jsem konkrétní příklady,

napadl mě třeba Pavel

juříček, možná ho znáte, jako bývalého poslance

hnutí, ano, ale on má

uspěšnou a velkou firmu Brano

grup, která vyrábí autodíly

zvedací zařízení, zavíračet veří

a tak dál. A pan juříček

stále intensivně

řeší možnost, že by

další výrobu nepostavil už

v Česku, ale v Indii

a nebo v Číně. Bylo to hlavně z důvodu

drahých energí, kde

jsme prostě nekonkurence schopní

a pak si spomínám, ještě jsem někde

narazila například IT

firmy Weidos, Jozefa

Gorilla, tak ten také říkal,

že už několik měsíců, jedná o tom,

že svoji firmu přesuné

za hranice. Bude ich asi víc.

Markéto, existuje výhled, kde by Česko

mohlo být, kdyby se ta situace změnilo?

Co ti na to říkají ekonomové, když

všechny na topnáš? Ta vize je hezká.

Ekonomové, pokud by se

skutečně změnili, ale

z těch všech oblastí, o kterých jsme se

tady bavili energetika vzdělávání

rychlejší, průžnější stát, ale i

ten pracovní trech tak by

možná skutečně

mohlo být plné

takových zajímavých projektů,

které tady zatím nemáme.

Ubrná by mohl vzniknout takové moravské

Silicon Valley. Dukažu si představit,

že v líních v uplzně,

nebo v nějaké jiné destinaci

vyrosté, ta dlouho slibovaná

Gigafactory na

výrobů auto-batterí do

elektro-aut. V Praze

bychom tady mohli vyvíjet leky na

obezitu, nebo já nevím cokoli,

ale hlavně měli bychom

dobřeplacené učitele, rozjel by se

tu výskum a vývoj, byly

bychom energeticky soby stační.

A co se stane, pokud bude pokračovat

vláda současné trajektory?

Budeme jednodušně ještě více

závislí na jiným

i například

tady jsem si spoměla na biznesmená

Petra Kassou, který má

slavnou firmu Pilulka CZ

úspěšnou poměrně, tak ten

říká, že jestli nebudeme umět

vyrábit auto-batterie, tak

nám Asia vypumpuje třeba 50%

přidaného noty, to je dost čílené.

A budete to tak třeba i v jiných oborech

budeme čekat, jaké

drobky komu odpadnou od stolu

abychom si je mohli se zbírat

a budeme dál smutně vyrábit

komponenty do komponentů

do elektro-aut,

která se ale budou vyrábit

třeba u sousedu, nebo v hořším

případě fázejí.

Markéta Vydrmanova, autorka podkástu

ve Vatě, kolikně s ekonomické redakce

se znam zpráv. Děkujeme Markéta.

Děkuju za pozování pěkný den.

A to je zpátečního vydání

podkástu 559 Vše.

Vraďte se za námi i o výkendu.

Všechny naše epizody

najdete v podkástových aplikacích

se znam zpráv

a pokud nás poslucháte rádi

počte s námi do divadla

příští týden v úterí a ve středu

12. a 13. září

se v Pražské vršovické kulturní

křižovat se vzlet, znovu pustíme

do podkástu na scéně.

Vzkombinujeme žurnalistik

u zdivadlem, audio vyprávění

se scénickými prvky, originální hudbou,

videem a animací.

Ne nechte si to ujít a přijďte

se podívat, v stupenky

a můžete o ně i soutěžit

podrobnosti najdete na našich

sociálních sítích, jsme na Instagramu

i na Twitteru, nebo nám pište na adresu

za minutu 6, za vynáč

s zatečka caza.

Díky a těšíme se na vás.

To byla Lenka Kabrhalová

Na zkyšenou příště.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.