Vinohradská 12: Šéf Příroda si poradí: České Švýcarsko po roce

Tady je Matěj Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Rav oplinul od nejrosáhlejšího požáru v to zemských dějnách.

Napáhal škody za víc než čtvrt miliardy a ty nepříjme v Českém Švícarskou zčítají ještě dnes.

Požár Loni zasáhl asi 15% rozlohy celého chráněného území.

Pro přírodu to žádná skáza není, protože ta příroda je na to nějaký způsob sem adaptována, ona se s tím vypořádá sama.

My už zaznamenali hůsto tutoho zmlazení čítejci 17 milionu seménáčku brízy na 1 ha.

Byl to největší požár na Českém území a vypukl přesně před rokem, jak se od té doby krajina v Českém Švícarsku změnila.

Sovidůstá spopela a jak bude vypadat národný park za 10, za 20 let.

Ptám se fotografa a zaměstnám se z právy parku Václava Sojky.

Dnes je pondělí 24. července.

Dobrý den, vítejte ve Vinohradské 12. díky, že jste si na nás našel chvíli.

Dobrý den.

Je to rok od velkého požáru v Českém Švícarsku, jak chce se před těmi 12 měsíci dozvěděl, že ho řík.

No, zbudil mě ráno telefon od kolegy z Německého ze Saského národního parku, tam je národní park Saské Švícarsko.

A kolega měl požární hlídku a z kopce Kibhorn viděl velkém dneštví kouře na České streně,

ale ne dokázal to úplně lokalizovat, tam je to tak jako za rohem.

Takže já jsem volal šefa naší lesní správy, pana Mareše, a ten už to pak dokázal lokalizovat a okamžitě byly zahávěný masický prácem.

A už od začátku bylo jasné, že půjde o tak masivní požár, nebo jste si říkal, tak jelé to hoří, sucho, za chvíli je to uhašené?

No my ty požáry máme každý rok, když je suché období, tak jako dá se říct, že jsme na ně zvyklí.

Držíme požární hlídky a tak dále, snažíme se tomu předcházet a já jsem tenhle ten požár dokumentoval,

takže okamžitě jsem se zbalil a přemýšlel jsem, které strany to bude nejlépe dokumentovat.

A už od půl desátý jsem vlastně z protějšího kopce, to měl celé jako velmi dobře jsem na to viděl.

A tam hořelo v tu chvíli asi půl hektorou, možná ani ne.

Takže jako samozřejmě bylo sucho, hodně foukal výtr, ale nevypadalo to, že by to asi či nezvládli.

Všechno to vypadalo, že to bude normální požár, který se jenem za den, za dva uhasí, ale ono se to vyvinulo jinak i díky.

Velmi silnému větru a i díky tomu, že že ta krajina bylo pravdu mimořádně hodně proschla.

A když jste tam tak stál to nedělní ráno nebo to nedělní dopoledné díval, jste se na to tak jako pro člověka,

který je s tam ním přírodou, řekněme naprosto srostlí, co to je za poci, co to ve vás vyvolávalo?

Tychle mlesní požáry jsou vždycky problém.

A po každé mi to připomené, to, že my jako lidé jsme hodně nezodpovědní.

Takže samozřejmě ten celek, lidská spoličnost je výborná, ale vždycky se najde jenem do 10% lidí,

kterým se nedá domluvit, který jsou nezodpovědní, nebo hloupí, nebo vždycky se najde.

Je to menšina, ale ta menšina spůsobuje velké problémy, to máte v každé činnosti,

tady znovak k té vaší otázce, když se pak děváte na to, co to spůsobí,

tak je tam takový pocit jako zbytečnýho problému prostě, kdyby jsme se všichni hovali trošku zodpovědně,

tak by takovéhle věci jen tak nebyly byly požáry, samozřejmě, ale nebyly by ich tolik.

Nezodpovědnost, pane Sojko, to je jedna věc, druhá věc je, že tam může být i záměr.

Policija obvinila letos najáře může z toho založení, toho rozsáhlého požáru v Českém Švícarsku,

přitom mělo jít o sériového žáře, to je na dokreslení toho,

že nevždy se jedná jenom o nezodpovědnost, ale kdy může jít i samozřejmě o záměr.

Ano, je to záměr, já tady neznám podrobnosti samozřejmě, ale Piroman se může vyskytnout,

s tím se také má počítat, prostě to tak je.

A když se Piroman vyskytne, tak krajina, která po jeho řádění, a teď nijak nepredýmám,

vycházím z toho, že je tam to obvinení, ale když se to prostě stane, tak krajina zhořela.

Ta vypadá potom na místě, v momentě, kdy ty plámeny už tam nejsou,

je to měsíční povrch, není tam vůbec nic, spáleníště.

No, měsíční krajino si představuje jinak, ale je to prostě,

no, totálně jiná krajina, než na jakou jsme zvyklí, převládá tam černá,

takže i ty barvy na nás prostě působí depresivně a kdál,

a je to opravdu velký problém, tam schořilo, nebo hořilo na ploše 10 km čtorečních,

ten požár se nedařilo zruba 20 dní uhasit, takže do toho jsme ještě nevěděli,

kam až se to rozšíří, kolik domů schoří, jako co se všechno bude dít,

takže je to, jako když pustíte džina zláhové, nebo připomínolo mi to trošku velké povodně,

že vlastně na jednou ten živel řádí, takže lidská síla není schopnáho zastavit,

že se můžete pouze dívat a pokoušet se zachránit, co se zachrání dá,

ale nemáte to ve své moci.

Takže když to pak dohořilo, tak si člověk dívá na to spoušť,

ale na druhou stranu je zajímavé také, jak jsem se tam hodně pohyboval,

když jsme pak dohašovali, nebo jsme naváděli virtulníky na ty nedohašené ohniska,

a byli chvíle, když jsem se tam cítil na jednou jako dost bezpečně,

že tam na jednou se ve vás ozve nějakej prastarej zkušenost,

nějaká, že vlastně v tom vypálením už je bezpečno,

že tam se vám nemůže stát, že schoříte,

že tam nemá co hoře, takže tam i zvířata se tam vraceli do tý krajiny na jednou,

tam byli jelení a jsme říkali, co jsem lezou,

když tady už nemají co říct, ale oni zřejmě půdově taky cítí,

že je to tam bezpečnější.

Nemíli učitě co řád, v momentě, kdy je takhle velký požár,

tak zemře úplně všechno v tom místě, zbydou jenom pahíli stromů.

Ne, my jsme nenašli, až na jednou lani, která měla zlomenou nohu,

možná nějak se viděsila a mohla to bejt náhoda,

tak jsme nenašli z těchle větších zvířat ani jeden uhyn.

Tam ten požár, když prošel, tak poté případné mrtvole by zůstali kosti.

To jsme nacházali staré kosti, které tam byli,

tak ten požár je vybělý, ale zůstanou tam.

Takže ta zkušenost je, že prostě co mohlo tak uteklo.

Samozřejmě nějaký hemiis a další mohli,

mohli přitom požáru zahynout nějaký kukli a tak něco, co se nemůže.

Ale třeba hezký příklad je, jsou žáby,

který v tom červenci už jsou rozlezlý mimo ty rybníky,

v kterých se množí.

A my tam máme u cesty, u státní silnice,

mezi hřenském a mezní loukou, tak máme několik rybníků.

A ty žáby chodí přes silnici, která je hodně frekventovaná.

Takže máme firmu, která tam vytvořila zátarasy,

přenáší ty žáby, takže zároveň je počítají,

takže máme za posledních jenem 10 let, máme statistiku.

Ale to jsme čekali tady, kolik žapto přežilo v tom lese,

kolik se jich začne vracet do rybníka

a ty stavy jsou zhruba 80%

Takže vidíte, že i ty žáby si dokázali v tom pekle poradit.

Oni se zřejmě jako zkovali v nějakých puklinách pod zemí

a přežili to.

Prostě to umí přírode, vybavila toho schopností,

přežít takových věcí.

No já když jsem se měl, jak jsem čekal apokalipsu,

a že prostě ujím pro nekoničným spáleníště, kde vlastně.

Stražci parku našto je na spáleníště Václavky,

z průměrem klobouku přes 30 cm.

Prostě mě to jako skutečně ten požár,

přijde mi jako něco přirozenějšího, než je ten kůrovec.

Návštěvníkům se teď otevírají krásné výhledy

na ty skalní masívy, které drýve byly schované z lesním porostu.

Zprávaná rodního parku nechává na přírodě.

Tu obnovu lesa právě v zasažených oblastech.

Je to úplně běžný přístup?

Jako posláním národního parku je právě ten přístup,

že režisérem nebo šefem obnovy je sama příroda.

Je to rozhodně ten nejlepší způsob.

Hodně lidí se mě na to ptá,

jako proč do toho nezasáhne člověk,

ale když si to bezmeme nějaké jednoduché vysvětlení,

to je to, že příroda tady funguje v té podobě,

jaký známe, po miliony let.

Minimálně posledních 10.000 let od poslední dobyledové

se tady vyvíel nějaký les.

Ten les se vyvíel, když to hodně zjednoduším,

takže to, co tam mělo růst,

tak to tam vydržilo, to, co tam nemělo růst,

tak zahynulo.

A tou letou selekcí dlouhodobou

tam příroda vytvořila ideální prostředí,

ideální společnost,

roztlin a zvířat, který tam prostě patřili,

a pak přijde člověk a začne to jakkoliv měnit,

jakkoliv jsme chytří inženíři,

nikdy nebudeme tak chytří jako příroda,

která k tomu měla i delší čas.

Takže šef obnovy jménem příroda,

co nechala tato příroda,

jako šef vydůst jako první na tom spáleníšti.

Vy se na tam místa chodilo opakovaní,

očte se tam fotografoval.

Do přírody takové patří i ten požár.

Já někdy opakuju,

budu se opakovat znova,

že já, kdybych měl tu moc,

byl pámbu a mohl to tam takhle vypáli,

tak bych to zřejmě jako každý jiný normální člověk neudělal.

To není náš stíl.

Ale když už se to stalo, tak se stala jedna úžasná věc,

a to je tá, že vlastně veškerí ty lidský stopy,

ty zásahity, smrkový monokultury.

Tak to všechno ten požár by gumoval,

zrestartoval tam ty děje

a příroda začíná s čistým stolem.

Takže to, co by správa národního parku

přeměňovala ještě mnoho desítek let

lesnickými způsoby, tak na jednou je príč.

A my paradoxně, ty spáleníště,

ačkoliv se to zdá jako přitažené zavlasy,

tak ta spálená krajina

je dneska to nejcenější, co v národním parku máme,

protože je to tam bez vlivu člověka

a protože může nastoupit pán šev, příroda

a může nám předvést, co dokáže a příroda to dokáže.

Rozumím tomu, a v momentě, kdy teda máme spálenou půdu,

tak něco začne růst jako první,

jsou tom mehytře, nebo...

Pardon, že jsem útextí otázky.

Jo, příroda má na to samozřejmě spoustu,

bych to je k technologii, je po prostě postupu,

takže prvními organizmy jsou

nějaké hůby, mechy, lišejníky,

z toho bych mohl menevat třeba játrovky,

jsou takové typicky, no a do toho,

14 dní po požáru už tam vyrážilo

hodně kapradí, například

hasivka odličí, to byla hodně vidět,

a ta hasivka tam je to ešte daný,

že ona má hluboké kořeny,

a je to kapradina právě, která je vybavena,

nebo umí si poradit s požárem,

protože ten požáry spálí na hoře,

ale ona, jak má hluboký kořen,

tak ten kořen přežije,

a ona velice rychle z toho kořene vobrazí.

Takže ta tam byla ve velkem počtu,

upravdu to byl takový jako na první pohled zázrak.

Pak se tam hodně rychle se začali

objevovat semenáčky brízy.

Bríza je takový zázračný strom,

kdy když si ve mnete to seminko jednotlivý seminko brízy,

tak je zruba poloviční, než je zrníčkou k mínu,

a má to takové poměrně velké křidílka,

takže když do toho foukne výtr,

tak to létá na velkých zdálenosti.

A zase 14 dní, 3 týdny po požáru

už tam bylo spoustu maličkých semenáčků z brízy.

Mám se to padnou představit tak zase vizuelně,

že se dívám na tu černou spálenou zema,

do tohle se tam začnou obivovat malé, zelené tečky.

Ano, ano, ano, právě,

že ze začátku to bylo opravdu všechno černé.

Černý spálený je po zůstatky dřeva,

ale i prostě černá spálená zem.

Všechná ta organická hmota zčernela

a přeměněla se půjto v uhlík nebo v popel.

A potom, když později zapršelo,

a dneska tak už ta krajina

není takhle strikně čarná,

ale v těch prvních,

dejme tom první měsíc, určitě, ano.

A do té černé, když se vám proleze,

pro růsta něco zeleného,

tak je to opravdu i opticky.

Je to pohlazení takový radostný projev,

že na jednou ten život

v tom spáleném sterylním

na jednou to začne rašit a růst.

A když jsou to drobné kousky

nebo drobné roztlinky,

drobné seménáčky,

třeba brízy,

tak na jednou cítíte ten potenciál,

vidíte, jakou to má sílu.

Na víc to, spáleníště tam vlastně dojde

mimo jiné, k tomu,

že vškerá ta organická hmota,

to znamená stromy, tráva, jahličí,

tak ten oheň přežvíká

na velice stravitelnou hmotu.

A rostliny na takovém spáleníšti

jsou velice dobře pohnojené,

mají spoustu živin.

A je to na tom hned od začátku vidět.

Když by jste udělal paseků,

kde vykácíte stromy

a odvezete dřevo,

tak ta paseka, když tam nebudete nic dělat,

tak nejříb zárostte trávou pozděj,

se tam teprezečnou objevat

nějaké seménáčky stromů,

ale když tu samou paseku vypálíte,

tak ty seménka mají daleko blíž

k tomu uživnému podkladu

a daleko tríbe zase myň.

Prostě mají tam čistej stůl

prostřenej jidlem

a nepřekáží jim tam žádný vrství

jahličí nebo vrství trávy,

takže ta obnova je

jako technicky pro ně lepší

a navíc tam mají tedy spoustu živin.

Když jste tady změňoval

výjčí savce,

kteří se už třeba pár dní

po tom požáru začali na tam místa,

vracet neříkám žít tam,

ale minimálně se tam potívat,

tak jak to bylo z ptáky?

Například sokol stěhovaví

proto ho ten požár

není žádný problém.

Ten požár byl v Červenci,

kdy on už má velká mláďata,

navíc je to dravec,

který je nejrychliší na planetě,

dosahu je rychlosti 360

kdo říkám, protože on loví

jedině ve volném prostoru.

Takže to, jestli pod těmi skalami

je nějaký les nebo není nějaký les

to tomu sokolový vůbec, jako nevadí naopak,

je to pro něj lepší získal

další prostory.

Co je ale problém,

že tam nehnízdí už dneska

jeho potrava,

třeba holub doupňák

nebo hřivnáčt potřeba

většinou bukoví lesy

nebo borovice a tak dá.

To tam je hodně spálené

ale hned vedle

neschořilo všechno na těch 10 km

štoryčních, takže zůstali tam velké ostrovy

bukových lesů

a tam tedy ty doupňáci

speciálně hnízdí dál

tam se pro ně nic nezměnilo

viděl jsem na tom spáleníšti,

že třeba méně

méně hnízdí, třeba sýkorky

zase nemají kdé

nebo nehnízdí tam prakticky

jestřáp, který tam hnízdil

zsunul někam, protože

on potřeboje mít živý strom

aby se to hnízdou v těch živých větvých schovalo

takže nebo čáp černý

ten se také přestěhoval

protože ten potřeboj, aby to hnízdou

bylo přikryté

aby nebyl zdálky vidět

aby tam byla nějaká vegetace

stromy před skální stěnou

pro čápa ideální kryt

takže někteří ty ptáci

se přesunuli, někteří zůstali

ale tohle všechno je

za 3 roky už budou brízky

ve spáleniště

už budou mít metr a půl

určitě za 10 let

už budou mít 10 metrů

tak krajina se přikryje

a bude tam nový mladý les

a tě ptáci zase začnou

využívat

ve škroutu nabídku ty krajiny

no nacházíme se teď

v období kdy

si připomínáme rok od toho

velkého požáru

jak letos

taky v minulných letech

zjmena v létě bylo poměrně velké

sucho, nemůže to ohrozit

tu obnovu toho národního parku

nemůže to nakonec dopadnout

takže za těch 10 let

ta brízka nebude mít 10 metrů

ale že se tam prostě

těm stromům nebude tak dobře dařit

že to místo už nemude vypadat tak jako drív

jedna z nevýhod toho

velkého požáru je, že velké plohy

te krajiny se

vyškerého vegetačního pokrivu

a o nás je to speciální

v tom, že my jsme

zase zjednodušují

velké pískoviště

ta krajina je složená z písku

bude to stuhlého

to znamená skáli pískovcové

nebo rozdroleného volného materiálu

což jsou pískové osipy

pod těmi skalami

pro ilustracit pískovce

mají pořád zhruba 500 metrů

jako mocnost výšku

a to znamená

to co neudrží

rostlin na povrchu

bavím vláze o vodě

takže když na prší

a ta voda se začne vzakovat

do toho velkého pískoviště

tak zadržet

vodu mohou kořeny rostlin

které tam rostou stromů

trávy, mechu, mřízek

a pokud tam tedy ten leten

pokryv není

tak se ta voda bude staráct ve vněř

takže teď záleží na prvních dvou-tří letech

jak rychle to třeba

zaroste bríza

jak rychle stačí

se vytvoří film

z vegetace na tom pískovišti

a ten film začne

vodu zachytávat

a nebudejí pouštět do lů po cebe

protože jak myleta voda se vzákné

2-3 metry pod zem

tak už pro rostlin nemá smysl

a jak jsem říkal

je to 500 metrů vysoké pískoviště

tak ta voda se stratí

takže to je specifická vlastnost

tady tě té pískovcové krajiny

takže

globální oteplování do toho několik

suchých roku

může celou tu situaci

samozřejmě skomplikovat

ale zase na druhou stranu

zrovna tahle ta krajina

která je hodně členitá

tak zase na bízí těm rostlinám

různé typy stanovyšť

severní stranu

takže to sluníčko tam všude

do toho skalního labryntu nemůže

takže budou třeba místa

která budou beznadějně suchá

a teď mluvím o tom

opravdu pošklivým scenáři

tak asi pokud by se

dál prohluboval oteplování

tak

můžou být místa které se budou podobat

malým pouštím

ale stejně tak tam budou

například v těch lubokých soutězkách

jako je Edmondová

můžou být mluvící

nebo kolem dolského mlína

tam se ta vegetace určitě

jako udrží ještě velmi velmi dlouho

a teď jsem mluvil

ten měř jako prognostické ústav

tak máte s tím velké zkušenosti

že jete v těch oblastech

to jsou prostě takové možnosti

ale zatím to nevypadá

že by to bezprostředně hrozil

ale mělo by se s tím počítat

a jak to zatím tedy vypadá

když se teď pojedu

s dali můžu

tak už uvidím nějaký ten vegetační film

no, v každém případě

můžete pořád

v národním parku

nemůžete do klidové zóny

a to je jenom 12 km

štverečních zbylých

68 km je

volně přístupných

a to co vlastně ten požár zničil

tak dneska už to

opravdu vypadá hodně dobře

na první pohled

to, že opravdu život tam

začíná

neuvěritelně, silně

to zarůstat

třeba břísky, to jsem sám

jako byl překvapený

máme červenec

a ty břísky dosahují

výšky 30 cm

ne všechny, ale až 30 cm

to je

když si to memete

z toho semínka, který je, jak jsem říkal, poloviční

než je semínko k mínu

když je to myhlavání

neberete, je to

velice rychle

no je dobře slyšet, že

do českého švícarská vrací

život moc díky a měte se hezky

děkuji, neschledanou

tohle už je všechno

z Vinohradské 12

z pravodejského podkástu

českého rozhlasu

dnes s Václavem Sojkou

fotografem a zaměstnám sem

zprávi národního parku

tak na spálené zemi vzniká

nový život

jsme na startu nového týdne

a my jsme si nachystali pro vás

v napříští dny zase několik

zajímavých epizod, tak si jen nechte

ujít ve vašich oblíbených podkástových

aplikacích a jestli chcete, tak

nám napište, o čem byste rádi slyšeli

v nějakém z dalších dílu

náš e-mail je

Vinohradská 12 zavináč rozhlas CZ

Na slyšenou příště

www.vinohradskou.com

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.