Studio N: Schovaná legenda. Co odešlo s Milanem Kunderou

Deník N Deník N 7/12/23 - Episode Page - 33m - PDF Transcript

Je středa 12. července, posloucháte studio N, tady je Filip Titlbach.

Dnes o odkazu Milana Kundery.

V věku 4,90 let zemřel spisovatel Milan Kundera. Česky a francouzky píšící prozajek, bástník, esejsta i dramatik,

mezi jehož nejslavnější díla Patří Romány, nesnesitelná lehkost bití, žert nebo souborpovídek, směšné lásky,

zkonal v úterí odpoledné ve svém pařížském bitě, jaký odkaz za sebou Brněnský rodák zanechal.

Osne podkástuje spisovatel a šéf redaktor měsíčníku host Jan Němec, onzovítejte do Bríden.

Spisovatel, nať chcete, nebo nechcete, je vždycky, kdo jistají míry veřejnou osobnosti.

Jeho kníhy jsou veřejná věc, ale on ne, on je jako člověk, ne.

Co odchází s Milanem Kunderou?

Jsem, že toho odchází poměrně hodně a si to není překvapiví,

když zemře někomu je 94 let, tak douvlastně celý život,

jako dost intensivně zasvětěl jedné věci.

Na druhou stranu, myslím, že jako u literatory je dobrý,

že i když zemře ten autor, tak vlastně to podstatný zůstav

a takže zaslastně v tomto smyslu toho tolik neodchází,

protože jako odešel člověk, který něco vytvořil,

ale který zároveň vždycky větší důraz,

jako kladl na to dílo, než sám na sebe,

takže myslím, že Milan Kunderá si věřím je s tím to v pohodě.

President Petr Pavel napsal před malou chvílkou na Twitter.

Byl to spisovatel světového formátu,

který ovlivnil celé generace doma i v zahraničí.

Svím životním osudem symbolizoval pohnutou historii naší země

ve 20. století.

Symbolizoval?

Tak žádný člověk, určitě,

nemůže s ním prozvodat celou historii,

ale je pravda, že ten jako kunderů v životní příměch

je ve spoustě věcí příznačný.

Myslím si, že i vlastně ta jeho jako pravdu celosvětová proslulost

je daná nejen tím dílem,

který tím rozhodně nechci snižovat, ale popravdu i tím,

že vlastně jako spojil ten

první polovinov život a v tom východním bloku

s druhou polovinov života ve Franci

a díky tomu pro tu Franci

a pro západní společnost dojisté míry

jako symbolizoval

část historie východního bloku

a byl tím reprezentantem,

byl tím mluvčím, konec konců, poslední kniha,

která vyšla Česky, že je ten unesený západ,

kde je to vlastně verbalizovaný

s celá explicytně.

Měl rád Čechy?

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Jsem o tom přesvědčen, že ano.

Možná, bychom pochopili, proč se to všechno stalo,

tak se musíme vrátit do minulosti.

Kundera v roce 1953.

debitoval básnickou zbírkou

takového stalinistického ražení,

budovatelského lyrizmu,

ta zbírka nesla název Člověk

Zahrada Širá,

báseň vánoční vyznání,

ve které zazní soudruzi moji,

já bez vás, já bez vás nikdy už,

se dokonci dostala do čítanky českého

stalinismu v řeči vázané zlet 45.55.

Tak videl ještě Oslavu kumenistického obojáře

Vučíka s návem poslední maj.

Co tohle bylo pro Kunderu za období?

Na kolik tohle bylo formující

pro něj a pro jeho vztah k nám?

Myslím si, že on sám,

jak se se z toho jako poměrně rychle myléčil,

když třeba si přeštete

Román život, je indé,

tak tam hlavní postavou,

že je takový práve načený budovatelský básník,

já Romil to ším se mene v tom Románu,

ten Román je jako velmi eronický,

velmi jako zžíravý,

to myslím je na znej zábavnějších kunderových kních

a zponěl jsem částečně přečetl takto,

že to je nějakého účtování

s nějakým svým starším

lyrickým já,

jak on by možná řekl.

Takže,

jako jsem přes celé jistý,

že to není něco, na co by Milan Kundera později byl píšný

nebo s čím by se z toto žiněval.

Myslím si, říkal to by šlo v roce,

tři tady zbyrka čely kunderovy bylo

24.00 dobře počítám,

jsou to zkrátké jako hrých mládí,

zcela jistě byla spůsta lidí,

která tou dobu prošla

jak si

více s otevřenými očima,

už jeme hríc než kundera,

ale zároveň

mám pocit, že jako v kontekstu

celého toho díla a toho kam

kundera potom do vzpěl

je to nějakým způsobem

jako práve s tou velkory sostí,

ale pokud se nepetu, tak on se

k tomu období úplně nechtěl vracet.

Pokud si dobře pamatují,

tak on ani ta díla

nechtěl řadit mezi svá díla.

On znovu vyhýbal.

No tak on je nechtěl

řadit mezi svá díla,

v tom smyslu právě, že to pro něm bylo

něco jako umělecky bezceního,

na co nebyl píšný, takže by to nejrá čistné své

jakoby bibliografie, vyškrtel,

co šlo samozřejmě nejmožné,

že o jednou to napsal, bylo to publikované

takový obecnější kunderovský témat,

že točím nás kundera

často dráždí, je právě

ta jeho jako snaha

mít zcela pod kontrolou vlastní obraz,

což možná bylo možný

v době, kdy kundera

se formoval, ale není to možný

prostě dneska, kdy jako ty obrazy

a interpretace cirklují tak rychlé,

že prostě nejste

jako vlastníkem svého života

a svého obrazu.

Co je to tvář?

A je to podle tváře,

co nás lidé poznávají.

My jsme si přitom tu tvář,

ani nevimistili,

ani nevytvořili.

Ta tvář nás zastupuje

přede světem, přede všemi,

aniž bychom jí k tomu dali

jakékoliv pověření.

A tady se dotýkáme

jednoho zravních témat

celého románu, člověk a jeho obraz.

Všichni si dělají o vás

celý obraz,

ale ten obraz, jak vy sami víte,

se vám nikdy nepodoba

a vy jste nuceni tu nepodobnost

celý život,

ne, sta nejenom celý život,

ale dokonce i posmrtí

a to je právě ta nesmrtelnost,

o kterému vým nesmrtelnost.

Petrární historik Martince Putna

ke kunderovím začátku mřekl,

a budu citovat, niektorí lidé se tváří,

když tam chybí fenomén

uznání viny a toho

Promiňte, Promiňte, Promiňte.

Proto mám distans vůči

Milano Kunderovi s jeho strukturalistickým

způsobem sebe výkladu,

po kterého jsou jen texty

a já jako spisovatel nejsem,

mě si nevšímejte, jako osobnost neexistuje.

Kundera byl človem

komunistické strany 2 krát,

v letech 48-50,

potom v letech 56-70

a jeho kritici od ní očekávali,

že zkrátka řekne to Promiň,

které zmenuje Martince Putna

a že se omluví, jak to některí udělali.

Proč on to nikdy neudělal?

Musíme se zeptate,

jo, a on nám to neřekne teď

a nám to ani v době,

když jihl, takže zasem

jsme odkázali na ty interpretace.

Víte co,

bylo by asi zvláštní, kdyby Kundera

každých 14 dní poskytel

rozhodl Mondu a komentoval by

poslední událnosti ve Franci,

ale zároveň by nikdy

se nevrátel tedy k tomu to období,

ale zledem k tomu,

že nám chybí daleko víc

jeho postoju, který bychom asi rádi slyšeny

a zledem k tomu, že to je dáno

nějakou jeho širší

filozofii, autorství,

že vy jsou kromá osobo

nejste podstatný

a stejně tak jako se neptáme

na hríši z 50. l.

kohokoliv, jako v supermarketu,

tak nemáme podle Kundery

asi právosti ptát ani jeho,

tak to nějakým způsobem je

jako konzistentní a osobně bych to

taky rád samozřejmě slyšel jeho komentár

k těmto věcem, ale zároveň

mě přijde, že je potřeba

respektovať, že skrátka nemusíte

jako vydávat počet ze svého života

ve hřejně.

Já si to zjednoduším, tak existují

takové dva tábory, jeden tábor k retiku

Kundery jeho života, na jenom

jeho díla, ale jeho života

a ten jsem právě tady citoval

na druhé straně jsou za stánci, kteří těmto

kritikům říkají, poďujte se

za spisovatelem luví jeho knihy.

Nemůžeme, jak si komentovat

to, jakým způsobem on žil, nebo jak

se k věcem postavil, ten umělecký

příno si v těch kniách.

Co ty knihy řekli o tom, jaký

Kundera byl?

I toto je otázka,

jestli vlastně jako z těch kních

se dá odezírat na nějakou

jako Kundervu osobnost.

V účitomu to by se dosť

ohrazoval, protože

když si to chápu dobře, tak skrátka jeho

autorské a je úplně něco jiného,

než jak si občány Milan Kundera.

Takže

mi to dává smysle,

že v opravdu jako, když by jsme byli důslední,

tak jako člověka těžko poznáte

jinak než z nějakého osobního

styku a v nějaké každodřednosti,

pokud vám je ojeho skutečný

a Kundera jako

modernistický autor v tom smyslu,

ovoval nějaký výrazný a jako v textu

a pokud bychom měli mnovi o tom

jako textovými a tak skrátka

jako, je to rozhodně někdo

jako intelektuálně založený, je to rozhodně

někdo, kdo jako na světce dívá

dosť jako ironicky a

zžíravě

mohli bychom se dovnímať,

že nějaká jako emoční

stránka

zůstala někde jako vzákuli si, spíš

ale to jsou fak věci, který jako

spíšte me z toho textu

a jako autor, která musím říct, že

opravdu jsem jako velmi opatrný

odezírat skutečný a člověka

z textu předáme nějaký jako

zvláštník u eficientlomu, který

zvenku nejde poznat.

Kud je vedleta cesta Kundery

k tomu světovajmu výhlasu, který

měl a má?

Tak z hlediska jako životního úsodu

jsem říct, že jako zásadní mláta emigrace

protože si nejsem istý, že

kdyby zůstal v Česko-Slovensku

tak by vlastně do toho jako globalního

i kvůli historickým okolnostem

mohl dostat.

A kdybychom se dívali na to dílo, tak

asi tam jako jednoznečný milník

je ta nesnesintelná lehkost bytí, která

vyšla v roce 84, z které

opravdu se jako celkem záhystal

v podstatě světový bestseller

tak jak neská prostě, když vydánovu

knihu Michelle Wellbeck, tak

jako máme mi, co jsme

jsou částí nějaké kulturní obce

poci, že máme tam nějřpovinnosti

to přečí z takskrátka, jako ten

sladiska toho díla jako autor do toho typu

no. Takže

to nesnestal lehkost bytí určitě

ho prosloval celosvětově.

A řadr za otázka a byl to víc um

a nebo Francie?

To se těžko, jako na těch vahách

bude poměřovat. Já

bych spíš řekl, že se musí vždycky sejít obojí

jako literatuře

je redaktční zkušenosti, že

existuje spoustas kvělých tekstů, který

z různých důvodů, jako zapadnou

pak existuje spoustat, reba

ideálně šíkovních autorů,

který

jsou vidět a

v ideálním případě a to myslím se podržilo

tomu kunderovi, jako se stalo to,

že se to potkalo ta osobnost s tím dílem

a

je zdrašku jako zláštní spíš, než

dnešního pohodu, že kundera

jako mohou zůstat za tím dílem,

že dneska samozřejmě vás všude jako vystrkují,

jak kdyby vydáte knihu, tak jako musíte ukázat

sám sebe. Kundera ještě jako

ta generace, která vlastně tady ten

výštád mohla odmítnout, ale zároveň

ho můhl odmítnout už v době,

kdy byl celosvět veznámí.

My se můžeme jenom domnívat,

proč kundera emigroval tehedy,

ale proč se nikdy nevrátil zpátky?

No, to je tak zajímová táska,

já myslím, že se tohle

vlastně dotýká v jedné z těch

posledních kních, v tom nevědění,

kde ta tematika

je vlastně dosť

jako přítumná, to je příběh

člověka, který žil v emigracii

se proce 89.

A mě se zná,

že to je trochu jako kunderho vysvetlení,

proč se nevrátil, a to

vysvetlení je vlastně

v nějakým mohledu jako hrozně banální,

že on emigroval proce 75

a ono to vychází skoro,

tak jak ono presně, že puku životu

teda prožil v Česko-Slovensku

od druhou půlku ve Franci,

no a skrátka, jako co těch několik 10 letí

prostě ten jeho život, co začal odvíjet tam

a spíšte to nějak tak jako zvlášně

takovou naší představou

a s těma takovým abych řekl už dnes

jako až archetypální,

si to nepřeháním s tím terminem

jako scénama, tak jako návratu

na té ruzini,

jak prostě, že se vrátil ten kril

a teď jako tam čekali ty Davy

a to vlastně bylo podle mě něco,

co my jsme si jako hrozně potřebovali

odžít a vlastně nechápeme,

že sám ten kunder asi to nepotřebovalo

odžít a vám to nějak jako vysvetlené

podle mě v tom nevědění,

kdybych chtěl, aby na něho čekali kamery,

že vlastně nevěděli, že se nechce vrátit

do tého veřejního prostoru, takže

vám tady jsem řekl, taky byl a byl tady incognito,

půznal ho tady nějaký francouzký student,

my si vidíme, nejde obdíbená historika,

ale z nějakého povahové firstu

prostě nestalo tady o to jako velkou

scénu toho návratu.

Já se snažím si v děcky se stavit

nějakou mozajku z různých informací

a tady třeba nevím, jestli

dostpívám ke správnému názoru, ale

docela známá

je ta kunderova časopisecká polemika

o Československém sociálizmu

z Václavém Havlém.

Jeho žena věra kunderová zase, když se jí ptali

v Českém rozlase na emigracii,

tak ona řekla, emigracii je nejhorší blbost,

kterou může člověk v životě udělat,

návrat po revoluci v roce 1989

už ale nebyl možný s praktický důvodu

i kvůli desidentům, kteří se dostali k moci.

On měl nějaký špatný vztah s desentem?

Mohl být tohle jeden z těch důvodů

pro ce po tom roce 1989 nevrátil?

Myslím, že to stopujete

docela dobrý nebo já bych to stopoval podobně.

Na začátku je ta

jako polemika o Českém udělu

z Václavém Havlém, která probíhla

pro roce 1968, kdy kundera

k tomu to hryza ojal patetický

postoj, že

v tom roce 1968

Čechoslováci se vzed můny k něčemu,

jako světovýho významu

tak jako mírně, ale říkal

Čechoslováci chtějí to, co je všude kolem nás,

takže

brzdi chlapče.

Asi to v ní chniák zůstalo

nebo myslím si, že dravíc v tom Milano-Kunderovi

to zůstalo,

desen ho nikdy neměl rád.

Jako vztahy mezi emigrácí

a desentem byli z různých důvodů

jako složití, protože už jenom ta volba.

Prostě odejdete

a budete žítí ní životinde

a nebo zůstanete s tím národem,

když trpí a budete

vním se snažit.

To změnit je existenciálně

dosť zásadní,

takže to rozhodně nebylo přípotenem

kundery a Havla, ale v nich se to

jako hodně prezonalizovalo

a pak je spousta takových

jako historyk, co kole i v literárním

vostředí toho typu, že třeba

jako kunderem byl velmi žávý kandidát

na nobelou cenu, ale výboru

nebylo bět ceny často konzultuje

a český desent

jako že je lepší to dát někomu,

kdo s tím národem zůstal, takže to dostal

Jaroslav Sajfrt, všechno čest Jaroslavu

Sajfrtový, ale slediska

jako světovýho významu, samozřejmě

to měl dostat ten kundera, nebo byl by daleko

jako pochopitelnější kandidát.

Takže tam bylo jako víc věcí

a víc nějaké jako horškosti.

Tuším, že Haval potom v paříži

zorganizoval nějakou večery

v 90. lete, kdy jako se chtěl

usmířit s Milanem Kunderou

vlastně šla informaci, že

kundera přitakal

nechal se pozvat na večer, ale měl jedinou podmínku

velmi kunderovskou, že u toho

nesmí být žádný reportéri,

že zkrátka pude zhavlem na večer, ale nesmí u toho nikdo být.

Nakrát šel nějaké

slovené pařížské restaurace a začali

cvakat blesky fotoreportéru.

Načiž se kundera otočil na podpadku

a odcházel, a Haval

tam jako honil na té ulici, nevím

vlastně jak to dopadlo, to už si nepomatuju.

Je to jenom jako na ilustraci toho, že máte pravdu,

že tady ty jako vztahy vlastně mzitima

v podstatě asi dejvý znanmíš,

řekl Čechama

druhém plominy 20. století jako bude složitý.

Proč je to takový problém smédy?

Proč neposkytoval rozhavory?

Udělal nějakou jako konkrétní

špatnou zkušenost, kdy

nějaký jeho intervíu nebylo autorizovaný

toho jako se velmi dotklo

nebo ospoň takto podává.

A zároveň zasmyslím je to ten příběh

člověka, který vlastně jako autentický

chce zůstat v pozadí

a nechce sám sebe vystrkomat

a bylo v tom i nějaký určitě

pohrdání médy, který

dneska se nosí jako daleko mín

nebo dneskažel to

rozdílení úbec na vysokou kulturu

a mainstream z velké míry

jako vymizelo

právem, ale kunderé

jako ještě jiná generace, kdy

literatura byla jako z velkým l.

A k těm médym jste se tak jako skláněl

když jste se neskladnil dostatčně hluboko

tak vlastně se nikdo nejmuže dívit.

Když můjte o tom pohrdání

tak vy už se to změňoval

rok 1990

poslední v Čeště něnapsaný román

nesmrtelnost.

A potom už kundera odmítel nechat

překládat své romány. Proč?

Tam si myslím, že to jeho by

spětelní docela srozumitelný

takom složení jeho romány

abychom to upřesněli, byli

překládány s celé jako standardi,

na štáční vztah a byla to

jeho rodná řed, že

skrátka to chtěl udělat sám

a několikrát to udělal

akorát pracoval po malu

do roku 2013

zpíšnou výkníšky

takže si myslím, že to je tady

jako ten důvod nějaké zvláštní péče

že spíš bych to interpretoval

takže mu na těch českých vydáních

jako extrémně záležilo než

že by to bylo jako pohrdání

a nepatu tak rovně těch dvou

takhle už v Čeště nějak zistuje

a na Kareninová

překládá teď poslední výkníšky

takže už ani to to vlastně neplatí

Váš poslední román

je napsán francouzky

znamená to, že jste

po ročeštinu naprosto stracen

podívejte se

já už to žiju 20 let

to znamená

chtě nechtě

s obklopen francouzským životem

reagují na francouzský život

na francouzské věty

jste nějakový v Čechách reagujete

na český literální živoda

na českou řež

jednou se to muselo projevit

na volbě jazyka

jestli jste vrátím

češtině a jestli se vůbec vrátím

já v tom opravdu nic nevím

nikt se mohlo své budoucnosti

nic nevědě

uvědomte si, že v dobe, když jsem odešel

z Čech, já ani moje žena

jsme vůbec nepočítali

s tím, že bychom ještě někdy

uviděli vrtavu

nebo špirbér

život je pro mné

jedno jediné překvapení

s ním už nevycházím a zřejmě

už nikdy nevidím

V čem spočívalo

tokou zlojho psaní

co umil dát do těch svých kněch

já jsem dětké

velmi obdivoval nějakou takovou

dátost toho jeho stilu

že on je velmi inteligentní autor

myslím, že vlastně tam spousta

takových nijancíví znamových

ale zároveň

to dokázal vždycky udržet

velmi takové jazykovi

aby řeklaš prosté

a to si myslím, že pomohlo

tomu, že je celosvětově

čtení, že to prostě

není literaturo náročná

v tom smyslu, že by nějakou

kouzila z jazyk a byla experimentální

kterého jste změňoval

ale takovek tam si myslím, že je to

vlastně podobný, ten tak je

dost přímočá rejsem, když jsou

autorí, který jsou daleko

tak záleží se, že jak to má

škálu nastavenou

ale já vám poci, že

pokud někdo opravdu má byť celosvětově

překládanej, tak v posledě vždycky

to musí být jako nějakým způsobem

jako přístupný

vždycky to musí být nějaký jazyk, který

urazí univerzitního profesora

do školského učitelného

takže toto je určitě jako část toho kouzla

kunderou a byla jako skolej

porozupozorovatále, jako vždycký vztahu

to to si myslím, že taky jako

podstatní, že on hodně píše o stazích

si cené tak, jak se píše

v magazíních, ale vlastně to témat

je a to jsem řekl, že nás všechny zajímá

Já jsem kunderu taky neznal osobně

ale působí na mě jako cítlivý člověk

byl to cítlivý člověk

osobně jsem ho taky neznal, ale jako

nepochybně nebo věřím, jako tomu, že

vlastně nemůžete

napsat Románe, jako jen jste

s nálechkost bytí, ani byste měl

jako výmičnou cítlivost

a výmiční jako pozorovatelský talent

a

neznamená to podle mě

nutně, jako ta cítlivost,

že by byl právě

jako zvláštřa empatický vůči

svýmu okolí, to fakt takho nevíme

to je vlastě trochu jiná

ulastnost, ale jako

nějaké sensitivity

jako ke světu a

schopnosti, prostě to

nárvat do těch

relativně jednoduchý vět, to bylo

jako výmičný ta schopnost.

Změnilo se něco

v roce 2019

když mu bylo vráceno České občanství

myslím pro něj

a nebo pro nás

moc si jako

nemyslím, že by se něco realně

změnilo, jako jsem z nějaký

akt to je, ale

již bych odhadoval, že pro něj

jako v životě bylo důlžitější

žež dostal naopak to francovský občanství

protože to bylo jako zásední

že tam byla ta nová vlast

a měl před sebo jako ještě dosť

život, tak když to v roce 2019

už to bylo jako starý nemocný

člověk, kvěřím nebudu

fám, že ho to potěšilo, ale

pravdu bych to v ní mám

spíš na té symbolické rovině. A ani pro nás

se nic nezměnilo, byť na symbolické rovině?

Jako pro mě třeba, ne.

Já vím, že se pořád, že ho vedou

ty diskuse, jestli je to český nebo

francovský autor, abych pravdu řekl,

mě to jako dost ukradený nemozor

na mě přijde, že v případě literatory

ta národnost po pravdu není je co, co by bylo

jako stěžení, takže

nemyslím si jako, že bychom

vlastně nejměli nějaký větší nárok

kůli tomu, že jsme mu to jako

kolik čtyři roky před smrtí

slavnostně jako vrátili český občanství.

Myslím, že v pořádku, že to proběhlo,

ale spíš jako

z toho politického hlediska, než

by to, jakakolivlastně

ovlivňovalo náš obraz

jeho nebo jeho obraz česka.

Prošli pořád, když si v hlavě myšlenka,

jestli mu něco nedlužíme.

Na také, já vám do hlavě nevidím, ale

Myslím, že

máme v Česku

a asi to zase nebude problemenom Česka

po pravdu jako potíš trochu

nějakým způsobem jako ocenit výmečnost.

V případě kům, který to bylo

jako ekstraobtížný, protože on tomu

nešel naproti, on vám právě nepřipravil

tu scénu, na které bychom to mohli udělat.

Takže se mi zdá,

že nedošlo prostě k nějakým

jako symbolickým aktlům,

aby jste tady ten pocit jako neměl.

To brácení občanství ok,

ale to taky tam nebyla ta scéná,

že to byl formální akt, ale

bychom prostě potřebovali

tím prostoru, jako vidět, jak on přijede

na ten hrát a tam mu to někdo

jako dává to v občanství,

a tak to prostě

která kunderova

kníha, nebo kunderova myšlenka

se vás nejvíc dotkla?

Z tých románů

asi mám rád moc

tu nesnestanou lehost bitní nebo

životy jin, že tady mi si padlo,

ale nepadlo tady, že kundera

jako byl taky vynikající esejsta

a mám pocit,

že jako esejsta

je vlastně přijatelnější

pro část lidí, protože tě romály

můžou být jako dost

protivní něčím,

tím jak se berou vážně

a ty postavy

opravdu jsou vám občas věšáky na ide, jak se říká

a to je ho autorský,

já v něčem vlastně

jako dýchan svobodnějí v tom esej,

nebo tam se to hodí, že je vlastně

jako chytronín

je se třeba zdá jako dobrý postrech

to píše v jedné z těch esejí,

že vlastně postavy

jsou nějaká neuskutečně na

já, spisomatele,

že vlastně to, co se vám nepodarí

u skutečním životě, tak si nějak prožijete

v těch romálych, to mi přijde

vlastně velmi přesný

taky to děláte?

Myslím, že jo, myslím, že člověk

opravdu těm jako postavám

rozdává různí svoje rysy, který

z různých důvodů

že je to něco, co si tráne

dovolíte projevit, nebo co se vám

nepodarilo projevit, ale v tomto

ty postavy jsou dobrý,

že jsou to jako alterega, který

můžete vysílat do světa

v nějaké podobě.

A vlastně to jako experiment,

taková je to jako lábora, to, že

jako experiment, že stvoříte nějaký alterego

a dáte ho do toho románového světa

a vlastně čekáte, co se bude dít

a jak to obstojí.

Takže kunderažili ještě jednej život

nastava nepošibně

a je pro to si myslím, že

třeba jako nemusel mít potřebu

jako tolik sám za sebe

v tom světě působit, protože

to je jako štěstí

podle mě umělců, že si můžou

vytvořit ještě nějaký svět

vedle světa a v tom žít

nějaký ideální život.

Možná ještě jedna drzá otázka

na závěr a není to vlastně neodváha

nežit svůj život, ale

že je to paralelně v kníhách.

To je jako velký tém

a samozřejmě no

a znovu bychom se mohli vrátit

k tomu Martinu od Putnovy, který

jste změňovala vlastně k té představě,

že ten autor s tím spím dílem

vlastně nakonec musí být jako v jednotě

a že se jako nepočítá

to, že napíš jít se kvělej Roman

na konci dne, ale počítá se

vlastně to, jaký jste člověk

a jak jste se otiskel

jako do své rodiny a tak dál.

Ale

to je jednoznačná odpověď, že to je

věc fakt nějak jako osobnostního nastavení

a vlastně jsem velmi rád,

že pro určitý třeba ty plidí,

pro který je složitý žít každodný život

existuje tady tam možnost,

že si stvoříte nějaký ideální svět

a komunikujete i s těmi svémi blízkými konec

konců a s celým světem

tímto spůsobem, že to prostě

nemusí být mně postaveno proti sobě

jsou to skrák různí existenciální možnosti

jak ten život naplně, ta kundera

říká spisovatel a šéf redaktor

měsíčníků, hosty a němec

On za mozvám děkuju a mníte se hezky

Na schrání

A teď už jsou na řadě zprávy,

které by vás dneska neměli minout

Vládní úsporný balíček

není definitivní

Veřejná debata na půdě parlamentu ještě

pořádně nezačala a zástupci koálice

už připouštějí, že ho budou upravovat

Podle zištění deníku N

chystají společný pozměňovací návrch

a znovu tak otevřou kritické části

jako například Zdanění vína,

DPH natiskoviny školkovné

nebo daně z nemovitosti

Na to souhlasilo se skrácením cesty Ukrainy

ke členství v alianci

Lídri se ve Vilniusu schodli

na plánu členství z procesu připojení Ukrainy

Tento proces to skrátí

z dvou na jeden krok

Členové na to také schválili

nejpodrobnější obrané plány

od konce studené války

míří proti ruským hrozbám a terorizmu

Evropská komise rozhodla,

že se osobní data občanů Evropské unie

mohou ukládat ve spojených státech

Toto průlomové rozhodnutí

představuje velkou výhrup

proslužby jako Google nebo Facebook

mimo jiné zřejmě smaže pokutu

miliardy eur udělenou nedávno

firmě Metta

a všechny kandidátina ústavní

jsou tce navržení prezidentem

jsou ústavně právním výborem

do poručení pro schválení

Vedoniku Křesťanovou a Katerinu Ronovskou

podpořil výbor 6 hlasi ze 7

Roberta Fremra 5 hlasi ze 7

senát o jejich kandidatůře

rozhodnenej spíš 2. srpna

a na závěr

ještě jízlivá poznámka

obletila zpráva o jednom slovenském

fanouškovi ruska

6. 40 letý košičány Jan Mazák

začátkem května v neoprenu

a s nafukovacím krůhem přeplaval řeku narvu

aby se dostal s Estonska do ruska

v Evropské unii se prí jako umělec

nemohl vyjadřovat svobodně

a lásku k putinově režimu dokonce

prokázal ve své písni s názvem

vódci velkého ruského lidu

k jakému vystřízlivění pak došlo

když ho zatkla FSB a strávil 2 měsíce

zamřížemi. Podle vlastních slov

by prí další měsíce neprzežil

chovali se k němu jako kezvěři

byl vystaven psychickému týrání

a cítil se prí jako v gulagu.

Hollywood už oznámil, že podle jeho příběhu

natočí novou verzi bondovky

srdčné pozdravit z ruska

hlavní roli by měl hrát Štěpán Kozup.

Naslišenou zítra.

Výběr toho nejlepšího

ze současné kinematografie.

Oceněné novinky i divácké hity

to jsou Charry Vary.

Od 10. do 16. července

v Pražských kinech světozor, aero,

přítomnost a také v Brněnském

skálním letniáku.

Charry Vary

Více na www.ozvěnyvaru.cz

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.

Ve věku 94 let zemřel spisovatel Milan Kundera. Česky a francouzsky píšící prozaik, básník, esejista i dramatik, mezi jehož nejslavnější díla patří romány Nesnesitelná lehkost bytí, Žert nebo soubor povídek Směšné lásky, skonal v úterý odpoledne ve svém pařížském bytě. Jaký odkaz za sebou brněnský rodák zanechal? Hostem podcastu je spisovatel a šéfredaktor měsíčníku Host Jan Němec.