5:59: Rusko utržené ze řetězu. O procesech s nepřáteli režimu

Fort Puma a Kuga jsou vozi kategorie SUV, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Fort Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Fort Skladem CZ.

Na pěta dvacet let do vězení poslal sout v Moskvě tento týden opozičního politika a publicistů Vladimira Karamurzu.

Podle justice se dopustil vlasti zhrady, tímže ve třech veřejných vystoupeních v zahraničí krytyzoval ruskou vládu.

Vysoký trest je dalším zhrady kroku, kterými se režim Vladimira Putina snaží potlačit politickou opozyci i občanskou společnost.

Kedvá dvaceti letům vězení byl také za vlasti zhradu už loni odcouzen novinář Iván Safronov.

Odvinění ze špionáže teď čelí americký novinář Ivan Gerškovič, kterého ruské úřady zadrželi na konci března při reportážní cestě do Jakatěrim Burku.

Co všechny tyto případy prozrazují osměrování ruska i ofungování samotné ruské justice?

O tom v dnešní epizodě mluvíme s advokátem, který obhajoval novináře Safronova, a kvůli své práci nakonec muselo rusko opustit.

Je Pátek 1.20. důbna, tady Jelenka Kabrhelová a 5.59. Spravodejský podkást se znam správ.

Advokát Ivan Pavlov.

Ivan Pavlov, ruský advokát, zakladatel právnických projektů tým 29 a první oddělení.

Dobrý den.

Díky díky.

Zdraztvů tě.

Díky díky.

Díky díky.

Dobrý den.

Eta niděl je prynisla dvě...

Pane Pavlove, tento týden přinesl dvě významné správy.

Moskevský soud odsoudil novináře a opozičního aktivistů v Vladimirakar amurzu na pětervacetlet vězení.

Před soudem v Moskvě vystoupil také americký novinář Ivni Gerškovič,

který čelí obvinění ze špionáže. Jak důležité tyhle případy jsou?

Co nám říkají o tom, kam se v současnosti rusko ubírá?

Nehlede na to, že oba případy se zdají být podobné,

v prvním deo špionář ve druhém ovlasti zradu, která se špionáři podobá,

jsou to různé vzkazy určené různým publikům, které veřejnosti posílá ruská státní moc.

Připomenu ještě jeden případ, proces s novinářem Ivanem Safronovem, který začal proce 2020.

Loni skončil strašným verdictem, Iván Safronov dostal trest odnětí svobody ve výši 220 let.

I tento proces byl jistým vzkazem, který poslala ruská vláda ruským novinářům,

kteří žili a pracovali ve své zemi, v Rusku. A tento vzkaz zarezonoval velmi jasně.

V roce 2021 a na začátku roku 2022 byla většina nezávislých novinářů donuce na opustit rusko a pracovat ze zahraničí.

Režim udělal všechno proto, aby je z vlastě vyhnál.

Případ Evaná Gerškoviče je také takovým vzkazem, tentokrát ale pro zahraniční novináře.

Pokud až dosud existovalo v případě zahraničních novinářům něco jako neoficiální imuneta, teď už to neplatí.

Zahraniční novináři a zvlášt ti akreditovaní ruským menesterstvem zahraničních věcí,

dosud fungovali na základě jaké si tiché dohody. Jejíš součástí bylo, že je režim nechá na pokoji.

Samozřejmě, že je všechny sleduje. Ostatně zahraniční novináře u nás přístušné orgány,

tím myslím, federalní službu bezpečnosti sledují už od sověckých dob.

Tehdy se odehrálo i pár případů, kdy si režim vzal zahraniční novináře jako rukojmí.

Nicméně v současné době to všichni vnímaly tak, že si úřady snažili novináře nechat více méně být.

To se teď změnilo. I z Emná Gerškoviče je rukojmí.

Sovlasím s tím, že jeho případy naprosto nalegální, překračuje hranice zákona.

A je to signal vyslaný zahraničním žurnalistům, které režim do jistého okamžiku byl ochotný strpět,

jak se říká u sebe na dvorku.

Jenže tenhle pohár triplivosti rychle přetekl, protože v Rusku má napravdu a interpretace informací i monopol jediná instituce.

A to je stát. A to, co se stalo Evanou Gerškovičovičovi, je jasný signál zahraničním novinářům, aby si zbalili kufry a odjely.

To, co projí zašlo s Gerškovičem, je takový signál, který je na stránách žurnalistov, k tomu, které se běhrali svojej čimadany.

A když se podíváme na to, co se stalo s Vladimirem Karamurzou, je to první případ, kdy ruská justice udělila tak tvrdý trest,

pěta dvacet let, což je dokonce nejvyšší možný trest. Jaký vzkaz vysílá ruský režim tímto krokem?

Tím ve tam postupky.

Děla Vladimira Karamurzy to, že bezpricidentné.

Prípad Vladimira Karamurzy je také bezprecedentní. Je to vůbec maximální delka trestu, jakou v Rusku člověk odsouzený zatrestný činn může dostat

a musí proto být skutečně zásadní přitěžující okolnosti.

S nacázkov řečenou museli by vás přistěhnout z rukama polokty v krvy, abyste takový trest dostali.

Udělit víc než pěta dvacet let, ruský trestní řád vůbec neumožňuje.

To, že Vladimir Karamurza takový trest dostal, svědčí o emocionální investici ze strany režimu.

Státní moc se prostě útrhla z řetězu. Se zákonem s právem právní videou nebo právným přístupem, to nemá už nic spoločného.

Je to znamení toho, že režim teď považuje své vlastní občany, ty, který jsou politicky aktivní a smíšli jí jinak za nepřátle,

neza obvinené, který mají odpovídající práva, ke který by soutměl přistupovat spraviedlivě a udělitým adekvátní trest.

Kdyby se režim jen trochu udržal na úzdě, dokázal se zbavit emocí a udělil trest, třeba ve výši 23 let,

dal by najevou, že se ještě dokáže kontrolovat. Ale 25 let, to je prostě jasný signal, že už se neovládá.

Ve chvíli, kdy před nimi stane opozičník, člověk jiného smíšlení, který dokážem lovit pravdu, je to v jejich očích okamžitý nepřítel.

Chcel jsem říct, že je to nepřítel národa, to je takový termín ještě ze sověckých dob, ale takto dnes není.

Dnes dne o nepřítelé režimu, protože i když by si to režim moc přál, dnes už se s lidem spojovat nemůže.

Ruský novinář a kretek režimu vlady Mirka Ramurza půjde do vězení na 25 let.

O jeho vyně v případě velezrady a dalších obvinění rozhodl soud v Moskvě.

Nikdejší blízký spolupracovník zavražděného opozičního politika Borisa Němcova,

svoj proces přerovnal k zinscenovaným soudům za stalinské diktatury.

Podle agentury Rojtrs je tento Verdikt nejtvrtším trstem svého druhu od začátku ruské invazy na Ukrajinu.

Verdikt moskevského soudu si Vlady Mirka Ramurza vyslechl s ústměvám na váži.

Karamurza ve své závěrečné řeči před soudem prohlásil, že stojí za vším, co řekl a je na to hrdí.

Uvedl, že je vězněný pro své politické názory a že přípřijde den, kdy se temnota nad ruskem rozpline.

A jezdřejme, že vysoké tresty, které ruské soudy teď udělují,

jsou nepřiměřené i z ohledem na to, že režim celé čtvrtstoletí prostě nevidrží.

Samozřejmě můžete namítnout, že jsem optimista, ale stále věřím ve spoločenský vývoj.

V to, že se lidé s postupem času stávají lepšími, nebo přimějmenším lépechápou to, co se kolem nich děje.

A proto jsem přesvědčený, že režim tak dlouho nevidrží.

Požná nevidrží ani deset let.

Musíme doufat, že to všechno brzy skončí,

že všechny jsou dní procesy budou okamžitě přeskoumány,

a lidé, kteří jsou bohu želným líve vězení, budou propuštěně na svobodu.

Úkolem nás všech, kdo jsme byli donuceňi rusko opustit, bude tomu na pomoc.

Nemáme v umyslu se tu přeskolovat na taksikáře a obsazovatničí pracovní místa.

Naše cílová skupina stále zůstává v Rusku.

Pokračujeme v práci, je jimž smyslem a cílem je přiblížet moment,

kdy naši kolegové a přátelé, kteří jsou teď zamřížeme, budou propuštěni.

Jako právník a advokát sledujete dlouhodobě, jak vypadá ruský soudní systém, Ruská justice.

Když jsme mluvili o případech Vladimira Karamurzy, Ivana Gerškoviče a Ivana Safronova,

ovořili jsme o soudním systému, ale také o ruské státní moci

a o tom, jaké vzkazy veřejnosti vysíla.

Existuje dnes v Rusku rozdíl mezi tím, co chce režim,

a jak rozhoduje soudní systém?

Je v ruském kontekstu možné hovořit o nezávislé justici?

Víte, pracuje jako advokát od 94. roku.

V podstatě sledujou justiční systém víc než 25 let.

A můžu docela jistě říct, že v Rusku byli časy, bylo to na konci 90. let,

kdy jsme měli naději, která byla založená na tom, co jsme viděli v soudních síních.

Soudy tehdy vynášili rozhodnutí, která by se na tu dobu dala nazvat dokonce revolučními.

A my, advokáti, jsme byli hrdí na to, co všechno se nám povedlo dokázat.

Ale od roku 2005 začal Putin soudní systém čistit.

Bylo to zhruba v době, kdy nastoupil druhé funkční období.

On načal čistit suděbný korpus.

A začal tehdy měnit obsazení soudů?

On poměnil kadry i priviol.

Ano, začal na soudy dosazovat nové lidi.

Přivedly tam místo zkušených soudců, kteří se rekrutovali zrad advokátů

na stupců nebo vyšetrovatelů.

Ve směst šlo o lidi s nějakou životní zkušeností a taky pocitem vlastní důstojnosti.

Měli i jistou míru nezávislosti.

Sice nebyla 100% tak, jak bychom si bývali přáli,

ale stačilo to na to, aby se nám a advokátům občas podařilo něčeho dosáhnout.

Od roku 2005 ale soudní soustavou začal plnit příliv různých asistentů,

soudních úředníků, zapisovatelů, lidí, kteří sice pracovali v justici,

výstech poslušných pomocníků,

do ekstremně discyplinované pracovníky, kteří reagují na segnáliště předtím, než za zní.

A těhle poslušní pracovníci samozřejmě na soudech úplně změnili atmosféru.

Dřív existovalo něco, čemu se říkalo telefonické právo.

Měkdo, kdo měl blízko ke státní moci, vzal do ruky sluchátko,

zavolal na soud a řekl, jaký verdict by měl padnout.

Tohle telefonické právo v Rusku prakticky zmizelo,

když dostane současný soudce, někdejší asistent, na stul případ,

už do předuví, jaký verdict by měl vynést.

Cítí to v kostech, v konečtích prstů.

Celým povrchem kůže a všemi buňkami ví, co dělat.

A pokud nevím, nemá ve své funkci, co pohledávat, rozumíte?

Sou to lidé, kteří prošli takovým typem vzdělání,

terejím vštípilo, že mají dělat pouze rozhodnutí, jaká se od nich čekají.

Velmi dobře vnímají signál, který se šíří každý den veřejným prostorem

a přichází z televizních obrazovek.

Sou naladení na politiku, která se často může i měnit,

ale mění se vždyjen jedním směrem.

Tohle všechno vedlo k tomu, že se naše soudy proměnili v tribunáli.

Soudy přivratíli v tribunáli.

A kak si vodně vopřemogu cennímajte svoje pravdy?

A jak v takových podmínkách advokátí můžou vůbec pracovat?

V jednom rozhovoru bylo to prostaněci dojčeveléste připomínal zajímavá data,

že v trestních případech v Rusku

končí verdy k ty osvobuzujícím rozhudkem ani nev půl procentu případů.

Bylo to ještě méně v rádu desetin.

Na 10 čest.

Ano, bylo to 17 setin procenta.

Mimochodem to potvrdzuje statistika, kterou v úterí zvařenil ruzký nejvyšší soud.

A nělišenely.

A nepozbývá advokácká činnost za takových podmínek úplně smyslu?

Chorouši vapros, vy zadajíte, ale přešte všechno jechat...

To je dobrá otázka. Nejdřív dám příklad.

Nemá tu smysl srovnávat ruzko se spojinnými státy,

velkou Britání nebo třeba s Českem.

Zustaňme úsrovnání s tymi zeměmi,

které vyšli ze stejného sověckého hnízda

s Bratrskými republikami Kazachstán a Gruzije.

V Gruzije je osvobozujících verdyktu 8%.

V Kazachstánu je to 5%.

A v Rusku je to 17 setin procenta.

To je méně, než statistická chyba.

Mohl bych tu menovat i konkrétní druhy trstných činů,

z čehož by už definitivně vyplývalo,

že žádní advokátí opravdu dnes v Rusku nejsou potřeba,

protože stejně nemají šanci.

To dělat advokát, ten je nožný.

A jak jste za takových podmínek konstruoval obhajobu

a argumenty, na kterých jste staví na rastránstvě?

No, já vám chacu zkazať,

že advokátí o všem musí pokračovat

ve své práci i za takových podmínek.

Mám, proč to osobně považují za svojí povinnost?

Advokátní práci děláme nenudně pro současnost,

ale pro budoucnost klientů.

Nepopírám, že se advokátní praxe v Rusku

proměnila svým způsobem v paliativní péči,

ale ta je přece také důležitá.

Děkdo musí stát při člověku,

který se dostal do krížku s tím obrovským kolosem.

Často jsem obhajoval lidi obvinené z vlastězrady,

špionáže, v takových případach

vždyčně obvineného od okolního světa izolují.

Advokát je často jediný člověk,

se kterým je dotičný ve spojení,

a který stojí na jeho straně.

Proto je ta v úhozovkách paliativní péče důležitá.

Ale jsou to i jiné věci.

Nesmírně obđivuju kolegi,

kteří dál pracují v Rusku

a čestně plní své profesní povinnosti.

Jejich práce je zásadní i proto,

že jednou, a doufám, že to bude brzy,

budou všechny soudní procesy přeskoumány.

A lidé se budou ptát, co se přesně dělo

a jak obhajci postupovali.

Hájili obžalovaného,

s jakými argumenty na jeho obhajobu přišli.

A pokud neprišli,

jak je tedy možné, že byl dotiční skutečně vinen.

Protože ani dnes samozřejmě

nemůžeme říct,

že by všichni lidé odsouzení zatrestní čin

byli zamřížemi kvůli politicky motivovaným oviněním.

I proto je zásadní,

aby advokáti zanechávali stopy,

které pak budou důležité v historickém kontekstu.

Jednou přijde rehabilitace

a i když půjde o masovou věc

budou tu lidé, kteří budou listovat spisy

a hledat, jestli u soudu padli rozumny argumenty.

A pokud anu,

takové procesy se budou znovu prověřovat,

takže to je další důvod, proč v práci pokračovat.

A ještě je tu jeden.

Stává se to těži,

že se náhle otevře příležitost.

I mě se to v praxi přihodilo,

máte pocit, že je všechno beznadějné,

stojte před betonovou zdí, kterou neprorazíte.

Ale na jednou přijde příležitost

a pokud jste připravení a na své místě

můžetej využít a na poslední chvíli

vyrvat objeď s obrových pražátů.

Takové případy se stávají

sice méně často než dřív,

ale pořád stávají.

V minulosti jsme my advokáti využívali

jak právní přístup,

tedy zákony u nich šebíme, jak je použít

a jaká praxe je provází,

tak ale i další faktory, které umožňují právo

v Rusku fungovat.

Jedním je transparentnost.

Pokud má veřejnost přístup k informací

o tom, jak je uplatňováno.

Ale ani to samo o sobě

nemusí stačit.

Někdy je potřeba uchílit se například k ironii.

Pokud máte možnost nasvítit

brutalní postup státou vůči klientovy,

kterého obhajujete v pravých barvách

a odhalit tak hloupost a absurditou

kroku režimu, musíte to udělat.

Režim někdy ustoupí, protože

ze všeho nejvíc nechce vypadat hloupě.

Král se nechce ukázat nahí.

Takže pokud dokážete veřejnosti

se vřít oči a tu nahotu odhalit,

státní moc může povolit cevření

a obět je na svobodě.

Vlastě 5 může ta slébit chvatku

i žertva a každce na svobodě.

Vysámste na konec také byl obvinen

v souvislosti s vaší advokátskou činností.

Byl to důvod, proč jste na konec rusko

úplně opustil a jak se to vlastně stalo

souviselo to s vaší obhajobou

novináře Ivana Safronova?

S Ivánem Safronovem, s jivu dílem.

Formálně to bylo s pojenou

s případem Ivana Safronova,

ale vyložil jsem si to tak,

že jsem byl v úlozovkách

oceněn za celkové zásluhy

ve všech případech.

U Safronova jsem si nepočínal

jinak než v jiných soudních procesech,

rozhodně jsem neprozradil

státní tajemství,

ostatně mi žádné ani neukázali.

Vysvětloval jsem ale novinářům

a veřejnosti, tak jako to dělám vždy,

z čeho jsou mý klienti obvinení.

V případu Ivana Safronova

se to úředům najdnou nelíbilo.

U starších případům jsem zveřejňoval

všechny procesní dokumenty

a ilustroval tak absurditu obvinení.

V případě Safronova jsem udělal

totež, možná dokonce i méně.

Vysvětloval jsem ovinářům

z čeho je jejich kolega obvinen.

To ale stačilo úřadům k tomu,

aby mě obvinili ze zveřenování

vyšetřovacího tajemství.

Nejdřív mě to hodně zarazilo,

byl to zjevný nesmysl potvrdit

veřejné obvinení svého klienta,

když u toho neprozradíte žádné tajemství,

to přece není žádný přestupek

protiprávu.

Pak jsem ale vyrozuměl,

že obvinení vůčivně inicioval

když se obrátil zhlášení

přímona Aleksandra Bastrykina,

šefa nejvyššího vyšetřovacího orgánů v zemi,

vyšetřovacího výboru Ruské federace.

Vysoká šarže,

armádní general Bortnikov

se obrátil na další vysokou šarži

generála Justyce Bastrykina,

aby zahájili řízení s nějakým právníkem,

předčem šlo o tak drobný přestupek,

že za něj není dokonce

ani tres od dětí svobody, jen pokuta.

Nakonec omezily má profesní práva,

zakázal používat internet

a veškeré komunikační prostředky,

nesměl jsem mluvit ze svými kolegy,

s klienty a ní s tiskem.

Režim udělal všechno proto,

abych nemohl vykonávat svojej práci

a já pochopil, co mi tím chtěli říct.

Šlo o signál, kterými naznačovali,

abych odešel.

Tohle všechno se odehrálo

v Dubnu roku 2021.

Ještli si vzpomínáte,

tehdy začalo rusko opoušťat i hodně novinářů.

V souladu s novými zákoneněkoho

prohlásili za takzvaného zahraničního agenta,

některé redakce byli označené

za nežádoucí organizace.

Monoha novinářů mohlo zelo trstní stíhání.

Proto raději ze země oděli.

Všechno to začalo dávat smysl ve chvíli,

kdy začala válka.

Tehdy jsme pochopili, co se dělo.

Putin vyčistil informační pole

a vytvořil v zemi sterilní informační podmínky,

aby nikdo nemohl překazy.

Překvapení, které nám uchystal na 4.20.

UNORA.

Myslím si, že mně si vybrali

nejen kvůli tomu, že jsem působil jako advokát.

Šlo o to, že jsem byl právník,

který veřejně mluvil o tom, co se děje.

Právě s takovými fúhozovkách

nezávislými tvůrci obsahu

se Putin tehdy ve velkém vypořádal.

Byly to lidé po jejich nezávislých informacích

byla poptávka, který měli své publikum.

Putin je všechny vyhrála ze země.

Já se no musel odejít kvůli tomu,

že jsem jako advokát hájil své klienty

všemi dostupnými zákonými způsoby

mezi něž patří i veřejně

vysvětlení případu.

Neporušil jsem takovým postupem zákon.

Do konce to byla i moje povinost obhajce.

Stě nějakou mnoho novinářů,

který otevřeně a pravdivě

popisovali situaci v Rusku,

jsem se tak ale vystou chvíli

stalo režimu nepohodlným.

Proto jsme já i další museli odejít.

My stali neugodné režimu

i po этому nás vynudili ujechati.

Vůži napomíli,

že Ivan Safronov

byl odcouzen ke 22 roku

vězení před soudem

stál kvůli údajné spolupráci

s českou rozvědkou,

což on sám popíral.

Co o té údajné spolupráci

byhem procesu vyšlo na jevo.

Zaznilo tam něco konkrétního,

přesvětčivého.

Tam prozvočilo,

jak to tam rozvočalo.

U soudou zaznilo ménu Martina Laryshe,

který nějakou dobu pracovali

výkonovináře v Moskvě.

Byl oficiálně akreditovan

u ruzkého ministerstva zahraničí.

Prímo jsme se na to

ministerských úředníků v tali.

Oni informaci potvrdili,

že nikdy neporušil žádná pravidla,

která se k výkonu jeho profese

v ruzku vážou.

Akreditace ho také nikdo nezbavil

ani nebyla anulována.

Z toho vyplývá,

že si na něj v době jeho pobitu

v Moskvě nikdo nestěžoval.

Byli na společné dovolené.

Ještě si v té době vyměňovali

i informace, které se k jejich profesi vázali,

typů, co se děje, kdy a kde.

V jejich korrespondenci,

vyšatřovatele odhalili státní tajemství,

přivedli si na pomoc dokonce

síli z generálního štábu ruzkých ozbrojených sil.

A pak vyšlo najvo,

že všechny tyto informace je možné

nejít fotevřených zdrojích.

Usoudu na to poukažovali advokátí

ke stejnému závěru došli

i investigativní reportéři ruzké

i zdrojích všechny informace

označené vyšatřovately

za státní tajemství.

Tento novinářský materiál

byl předložen jako ilustrace toho,

co ruzké úřady považují za tajemství.

Sout ho, ale zcela ignoroval.

Stejně se choval i v jedných případech,

kdy se nám podařilo přistěnout

procesní oponenty, při nepravostech.

Kdy nám udají se

pojmať na níčistoplotnosti

našich procesolných oponentů.

Protožíte, že návěru

výstřené oponenty

na výstřené oponenty.

Sout v Moskvě poslal

do vazby 1.30 letého

amerického novináře

Deníku The Wall Street Journal

Evna Gerškoviče

jehož zadržení

pro podezření ze špionáře.

Dnes oznámila ruská

tajná služba FSB.

Americký Deník Wall Street Journal

požaduje pro puštění svého novináře,

a to je obvinění za nesmyslná.

Americký novinář

Evna Gerškoviče

rozhodl o to Moskvský sout,

který zamítl jeho odvolání

proti zadržování.

Ruská prokuratura reportáralistu

Wall Street Journal oviní ze špionáře.

Spojené státy už drívé

zadržení označili za neoprávněné

a vyzvali k jeho pro puštění.

Jeho obhájci jsou si vědomé toho,

jak jsem dopadl já,

a jsou zdrženlivější,

což všim nikdo nemůže vyčítat,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

když jsou vědomé,

Když jsou vědomé,

když jsou vědomé

slokat

a jašin, kteří šli do vězení při plném vědomí toho, co to pro ně bude znamenat,

mohli zůstat na svobodě, mohli uprchnout.

Zvolili si ale tuto cestu, protože jsou to politici a opustit rusko, by pro ně znamenalo

zradit své politické přesvětění i voliče.

Byť to samozřejmě vzledem k situaci v zemi může znít najivně.

Nicméně, de o to, že si svůj osud vybrali vědomně.

A pak jsou tu aktivisté, kteří podle mě nemají ve vězení co dělat.

A pokud mají šanci odjet a pokračovat v práci ze zahraničí, pak by to měli udělat,

i když to samozřejmě není lehké rozhodnutí.

Jestli jste aktivistou, ne politikem, to zdůrazňuj.

A vidíte, že se svou prací přibližujete na hranu toho, kdy vás mohou zavřít a vyberete si vězení,

pak se z vás stává přítěž.

Samozřejmě, že vám vyrazíme na pomoc a budeme vás hájit, ale bude nás to stát zbytečné síly.

Vybudete zamřížemi a nebudete pracovat ve chvíli, kdy je potřeba, aby každý přiložil ruku k dílu.

Můj názor je takový, že je třeba v Rusku zůstat a usilovně pracovat dokud je to možné a cítíte, že je to bezpečné.

Ve chvíli, kdy se to zlomí, odjeďte a pracujte ze zahraničí.

Přispějte k tomu, abychom za prvé co nejdří vzastavili tu strašlivou válku

a za druhé, jak říká jeden z lídru opozice,

abychom začali budovat budoucí skvělé Rusko.

Já jsem Rus, žádné jiné státní občanství nemám.

Byl som donucent svou vlast opustit, což jsem udělal s jednostměrdnou letenkou.

Stěď ne tak se jednou do Ruska s jednostměrdnou letenkou vrátím, až bude možné tam znovu pracovat.

Věřím, že ještě není všechno straceno.

Samozřejmě, že po všem, co se stalo, se Rusko jako stát bude muset v očích mezinárodního společnství rehabilitovat.

Ukolem nás všech, kdo jsme vzahraničí, je nás k tomu dně přibližovat.

Není to lehké, emigracé není žádná turistika, ale musíme vtráci pokračovat, i když je to teď trochu složetější.

Uchovávám si naději, že Rusko před sebou ještě má budoucnost.

Já věro v to, že to všechno od Rusí jest, jest buduššie.

Ivan Pavlov, advokát, Ivan Pavlov.

Ruský advokát, zakladatel brávnických projektů Team 29 a první odělení.

Īpa, si bava váš.

Děkuju, nás chledáno.

A to je z pátečního vydání podcastu 559 Vše.

Nezapomeňte, že jsme tu pro vás i o víkendu.

Za všemi našimi epizodami se můžete vrátit krikoly na Seznam zprávy, do podcastových aplikací a také na platformu podcasty.cz.

Ukud pro nás máte nějaký tip, nápad, či komentář, píšte nám naše adrese je za minutu 6 za vynáč soz.coz.

Najdete nás i na sociálních sítích Twitter a Instagram.

To byla Lenka Kabrhalová.

Děšíme se v pondělí.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.