Studio N: Ruská opozice se postavila Putinovi. Bude to k něčemu?

Je z tředa třetího května posloucháte studio N, tedy je Filip Titlbach.

Dnes o tom, jak se Ruská opozyce postavila Putinovi.

Ruská inteligence se po víc než roce probudila.

Někteři její představitele se na siestu v Berlíně dohodli na společném postojík Ruské válce proti Ukrajině.

V přijaté deklaraci ruských demokratických síl označili Putinovu válku za zločinou a váleční zločinci podle nich patří před soud.

Má jejich prohlášení vůbec nějaký význam, proč jim to trvalo tak dlouho a co na to Putin?

O tom se budeme bavit s válečnou reportérkou ryniku N. Petrou Procházkovou.

Petro vítej, ahoj.

Ahoj, Felipe.

Pro mě, já jsem ti řekl, ahoj, ale to si mi říkala, že ti vlastně mám vykat, protože ty seš taky zároveň rytířka.

Gratulout je k nejvyššímu francouskému státnímu věznamenání.

Jsem skvělá, jsem o tebe hrdej.

Je, tak to já jsem strašně šťastná, že seš na mě hrdej.

Můžu ti tykat, nebo mám či dál vykat, nebo co mám dělat?

No, hele, vzledem k tomu, že v naší redakci je obecný, platí obecný příkat,

že si všichni máme tykat, tak si myslím, že to nebudeme, nebudeme to hrotit

a zůstanem u toho tykaň.

Tak já ti za to moc děkuju, já ti tady dál budu tykat.

Pojďme k tomu tématu, v Berlině se teda sešla ruská opozice, jak jsem říkal, v úvodu.

A mě by zajímalo, kdo tam byl a možná ještě důležitější otázka, kdo tam nebyl.

Tak začneme to důležitější.

Nebyl tam ani Alexej Navalny jeden z nejvíraznějších představitelů ruské opozice

a to protože sedí ve vězení, ale to asi většina i našich posluchačů a čtenářů ví.

Ale nebyly tam ani jeho představitele, kteří ve vězení nesedí,

jsou rozptíleni různě po světě a určitě by se tak dalo očekávat,

že to budou právě o něj, kteří budou mít na takové konferenci

nebo na takovém sněmu, řekněme, jedno z hlavních slov, ale nebyly tam,

protože jim to vlastně jejich šev Alexej Navalny zakázal.

Takže začínáme tady to povídání o ruské opozice

přesně tím, co je pro ruskou opozice nejtypičtejší

a to, že ještě než se na něčem dohodné, tak se vidětsky strašně poháda.

Pro čím to zakázal tím vlastním lidem, aby tam přijeli?

No a to jsou právě takové ty jako žabomíší války.

Oni si vždycky mtě hlavní opoziční lídři,

když jsou to tedy po většinou muži, ale nechci ti mít říct,

tak se osočí z nějakých prostě buď ideologických o milu,

nebo zločinu, nebo nějakých podrazu,

tak v tomto případě Alexej Navalny nedávno zautočil

na další výraznou tváře ruské opozice,

což je Michael Chodorkovský, toho také většina.

Asi našich posluchačů zná, protože to je člověk,

který seděl dlouho v ruském vězení, je to ruský oligarcha,

teď je na západě a od tu se snažíňat udržovat osobi to povědomí.

Takže ti to dva se pohádali na Valny řekl Chodorkovskému,

že zaměstnával člověka, který byl součástí represivního systému.

Ty podrobnosti, aby do toho ani se tam nezabíhala,

protože ono to vlastně vůbec není důležité,

kdyby se nepohádali tady o tom člověku, tak by se pohádali o něčem jinem.

Nysméně, Michael Chodorkovský, to je člověk,

který to sedkání v tom badlíně zorganizoval, je to tak.

Ano, on to zorganizoval, vlastně asi i sponzoroval,

protože a to je zajímavé na Chodorkovském,

on i přesto, že seděl 10 let v tom vězení,

kde teda zrovna moc nezbohatneš, tak se mu podařilo.

Vlastně číslo jedna, co se týče oligarchu,

ropný magnát, nejbohatší člověk, růzka chvíli.

Je mu se podařilo přesto tedy, že byl putinem uvězněn,

a jak on někdy říkal drívě, se říkalo ožebračení.

Tak to ožebračení mělo jinou podobu,

než by jsme si třeba mohli představit mi dvá.

On byl zbaven opravdu miliard a miliard,

ale zároveň pravděpodobně nějaké ty miliardy dokázal zachránit.

Je to důližité, proto o tom mluvím,

že on dnes má možnost výrazným způsobem

část ruské opozyce v emigraci sponzorovat,

pořádat podobné akce,

a co je vůbec jako pro mě třeba nejdůližitější

financovat, sponzorovat výrazná opozyční média,

z kterých já do cela často čerpám,

a která podle mné jsou výborná,

jsou velmi objektivní na vysoké profesionální úrovni,

a v tomto chodorkovské má tedy velkou zásluhu,

že ta média drží nad vodu.

A znamená to osobně, že ti lidé, kteří proti Putinovy stojí,

takže to jsou bohatí a mocní lidé oligarchové,

řekněme, a nebo jsou to dezidenti vstě lidé,

kteří se tu svojí pozici vybudovali ze spodu?

No právě, kdyby to šlo jednoduše říct,

tak by to i ruská opozyce měla jednoduší,

ale to je neuvěřitelně pestrás měsice lidí

s různými osudy, s různou historii,

dokonce i s různou takovou, jak bych řekla, ideologickou výbavou.

A ano jsou tam oligarchové, nejvíraznější tváří právě chodorkovské,

jsou tam lidé, ale i z takového, bych řekla,

lidskoprávního tábora, což jsou třeba i ekologičtí aktivisté,

jsou tam novináři, publicisté,

jako je třeba pan Karamurza, který teď také sedí ve vězení,

v ruském vězení.

A pak jsou tam lidé jako navální, což byly lidé,

bych řekla, takové vyšší střední vrstvy,

podnikatele, kteří měli našlápnuto,

a vadila jim to podnikatelské prostředí v rusku,

které výrazně korupčí,

a které prostě dá vyrůst jenom těm,

kteří jsou lojální kremlu.

Takže to je zase naválny.

Ten prostě obrazek ruské opozycie je nesmírně pestrý

a možná, že i to je trochu důvod,

proč se tak nemohu dohodnout,

ale já bych řekl, že ten důvod je vlastně trochu jiný.

Jaký?

Já jsem doufala, že jsem mě na to zeptář.

Hezky jsem ti nahrála.

Já si myslím, že protože,

říš, ono je to trošku moje hobby,

sledovat opozyční lítry už o 90. let

minulého stolití, kdy jsem mě to štěstí,

že jsem v rusku byla, a s těmi lidmi

jsem se sedkávala osobně,

s mnohými.

A ono je něco jiného,

než když čteš jich prohlášení na sítích,

a než když s nimi někde sedíš a díváš si,

jak se chovadí, díváš si jim do očí,

díváš se nejich gestikulaci,

díváš se, jak se chovadí ke svým podřízením.

A já jsem přesvědčena,

že tím důvodem, proč ruská opozyce

nedoká, že se dohodnout practicky na ničem,

jsou výrazné někdy přehnané

osobní ambice jejich lídru.

Skrátka prezidentem

v tom rusku, které tady ještě vůbec nemáme,

ale možná je to nějaká vyze do budoucna.

Tak tím prezidentem tam bude moci být

jenom jeden, a to je problém ruské opozyce.

Oni se na tom skrátka nedokážou schodnout,

kdo to bude, a vůbec nechápou,

že to nebude ani jeden z nich.

Takže nedokážu se dohodnout na tom,

že nejdříve je potřeba

vybudovat to svobodné rusko,

ve kterém se lidé svobodně rozhodnou,

kdo jí je povede.

Oni už teď zápasí o tu pozici,

a to je opravdu největší bolestruské opozyce,

kterou můžeme pozorovat od začátku

XX ve tmenuleho století.

No, zatím je nicméně prezidentem

člověk, který se mene Vladimir Vladimirovič Putin.

Těhle lidé se snaží nějakým způsobem

toho diktátora svrhnout.

Je to, jestli to sedkání v Berlíně má velkou váhu,

jestli to, jestli tě lidé, kteří se tam sedkali,

jsou významná jména ruské opozyce.

Je to vlastně vůbec něco znamená.

To je moje otázka.

To je několik otázek v jedné.

Ano, jsou to významná ména.

Ty lidi známe.

Ano, nejvíraznější je Pan Hodorkovský,

ale byl tam taky Pan Gučkov,

byla tam Jevgenie Čirková,

což je významná ekologická aktivistka

a tak dále.

Ale co se týče

teprvní části tvé otázky,

jestli to má nějaký významný ve vztahu

tedy k Vladimiru Putinovi,

jestli třeba vyhoda mělo znervouznit,

nebo jestli by se měl začít

jako ještě víc bát, než se bojí,

tak to si myslím, že ne.

Aniž bych nějak podceňovala

lidi, kterých se vlastně

vážím a se kterými ráda

dělám rozhovoré jsou to velmi

jak si inspirativní

a inteligentní a schopní lidé.

Tak v tomto směru

jako

že by nějakým způsobem

ohrožovali existenci

stávajícího ruského režimu

to si myslím, že nikoliv.

A že vlastně o tom sjezdu

tady mluvíme mi dva,

ale garantují ti,

že naprostávětšina růzů

vůbec neví, že se konalo.

Takže ten jejich hla zůbec k růzům a ruskám nedolehne?

On dolehne

k užím růzům,

kteří je mají

správně nastaveny

prostě k těm, kteří je chtějí slyšet.

A ti už jsou jejich

fanoužci, nebo to byli jejich

podporovatele,

nebo jsou to prostě lidé

z toho tábora opozičního

část asij ruské inteligence

která je teď v rusku dosti umlčená.

Ale kterou ani nemusíš

už moc přesvěčovat o tom,

že potínů fražem je zločení.

Oni, a to je druhá,

bych řekla, největší bolest ruské opozyce,

když tu první nazveme

příliš

velká ega a velké ambice

jejich vůdců, tak

ta druhá bolest je

absolutní neschopnost

mluvit jazykem, kterému by byli

ochotně naslouchat miliony

ruských občanů. Oni si sami

ze sebe vytvořili trošku

takovou elitářsku

skupinu, která

malinko

příliš jak si

s natelným despektém

pohlíží na ten zbytek ruska

a to samozřejmě

ty běžné občany irrituje

a rozhodně si tím nezískáš

nové podporovatele,

když pořád jenom

kritizuješ a zahrnoješ

do té kritiky i teda

ty masy rusů,

o které

bojuješ, o které usiluješ,

kteří by tě mohli v případných slobodných

volbách dácují hlas. Oni mluví

jazykem, kterým rusové

nerozumí.

A jak by měli změnit svůj jazyk, aby

jem rusové rozuměli?

Je to trošku složité, protože

na první pohled se zdá,

že když začnou mluvit jazykem,

kterémo budou rusové ochotně

naslouchat, tak se na ně rozlobíme my,

ty, já, cedí ten západ,

který pořád chce slyšet

od nich taková ta slovo jako

demokracie, svoboda,

lidská práva

a respekt k různými menšinám,

tak tohle

je přesně to, co chceme my, a oni

se potřebují zalíbit i nám.

Jenom, že pro Rusko

nejsou tohle ústřední témata.

Nejde ani o to, že by

se měli stavit proti některým hodnotám,

které my vyznáváme.

Ale oni musí vychmatnout

to, co teď zajímá

ruské občany. Já ani to sama

přesně nevím,

já taky nejsem placena za to, aby

měla s ruskými občany, ale s českými.

Nicméně zdá se my,

že jak růzká

média opoziční,

tak třeba ta média, která

platí hodorkovský, ta samozřejmě

já denět čtua jsem z toho načena, ale

velmi pochybuji, že něco dávají

ruskému čtenářově.

Že se nějak dotýkají jejich

běžních životů. A ono to

zase souvisí, jako s dalším

problémem, třetím, ruské

opozice, že její gro

v emigraci. A v rusku

se nikdy, ale nikdy v historii

nepodařilo oslovovat

velké masy lidí s emigracem.

Má to zase řadu důvodu,

ale to si myslím,

že je další dů, jak si

další věc, které

vypovídá o te,

jako řekla bych, až marginálním

významu toho

s berlínského sjezdu.

Mano, tak je pravda, že hodorkovský je v exilu,

celý ten sras sekunal v berlíně.

V té myslou je to znamená, že v rusku by se něco

takového uskutečníc vůbec nemohlo?

Víš, máš dvě možnosti.

Bůjt být hodorkovský v exilu

a smířit se s tím, že tě

moc nikdo v rusku neposlouchá.

A nebo to zkusit jako na valní,

vrátit se a skončit v kriminále.

A skrátka

doufať, že na tebe rusové nezapomenou,

ale když tam budíš sedět 20 let,

tak

jak si ten etos

toho činu,

tak taky pomine.

Takže ano, taková dle akce by se určitě

v rusku uskutečnit nedala.

A jestli něco můžeme teď kláskt

ruské inteligenci zavenu, protože

těžko vynit hodorkovského,

že se nezbalí kufria a nejede

do ruska demonstrovat,

že je stále součástí jako ruského národa.

Ale

řeklaby, že

jím se nepovedla jí na věc

a to je načasování.

Oni skrátka

měli

konat

už daleko dríve.

Oni měli rozpoznat to nebezpečí,

které režim Putina představuje

už před 20 lety.

A když hodorkovského

v roce 2003-2005

řína

sebrali a pak už ho nepustili,

tak tehdy měla

ruská opozyce a ruská inteligence

opravdu začít konat a měla by bývala asi šanci.

Ale oni mají strašné spoždění,

jak s tím,

co jsem teď řekla,

tak istou reakcí na válku na Ukrajině.

Tam už jsou prostě 10.000 mrtvých

včetně dětí a oni se schází

teď v Berlíně, aby o co udíli válku.

To už měli udělát

v loni koncem února.

No, ta válka na Ukrajině trvá

434 dní.

Co jim trvalo tak dlouho, než se si jednotili, než se odhodlali

vůbec k nějakému prohlášení?

No, abychom byli spravedliví,

tak ty jednotlivé

opozyce se scházely.

Dokonce i v Praze, já jsem na několika

takových sedkáních byla,

potom významným místem,

kde se růzká opozyce

koncentruje Jeriga,

kůbec celé pobaltí Tybaltské země

a tam je vždycky nějaké

odsouzení války zaznělo.

To musíme přiznat

a například

ta česká sekce

opozyční je strašně aktivní.

Strašně aktivní, možná si

pomíná, že se tady i pořádala

demonstracie růzkých občanů

protiválce a pokud jim tak nikde

jiné tak velká demonstracie

růzu

protiválečná se neudehráva.

Takže pokud si tady byly,

ale tady se

Chodorkovský snažil

tyto jednotlivé sekce

a frakce růzké opozyce

dát do hromady

a právě jí sjednotit,

ale spoň na tom protiválečném

tématu.

Tak to se mu samřině povedlo

protiválce je každý,

ale už to tam drhlo v těch dálších,

v těch nuancích, jako co s růzkem po válce

a dokonce i třeba

se nemohou dohodnout na tom, jak by měli

vypadat ty sankce, nebo

jestli jsou moc přísné, jakoho by se měli týkat.

A to všechno, všechno

už je

velmi různorodné. Ono by to vlastně nevadilo

protože

to je správné, že existují různé názory

a můžeš o tom diskutovat, nikdo nechce

aby tam prostě vystoupil hodorkovský

jako generální tajemník a určil

co bude vzávěričném, jak si aktu.

Ale oni

se velmi rychle vždycky z té diskuse

strašně pohádají.

Pro novináře to je někde až trafikomické

pozorovat,

jak s takového

načení, ze začátku, že jsme tady

spolu na jednou

vzniknou různé hádky

a pak tam dokonce někoho třeba nepuští

mním luvit, nebo mu vypnou mikrofon

když je ten názor příliší jiný.

Skrátka, ta

kultura diskuse je obecně

v růzku nízka a růzká opozice

si to nějak zatím neosvojila.

Dobře, a tak zase abychom byli fair

tak přesto všechno, přesto všechno, že

růzká opozice je tak roztríštěná,

přesto je se pořád háda

tak v tom berlíně, ale spoň

určitá jako deklaracé růzkých

demokratických sil vznikla.

Na čem se schodli? Tam je minimálně myslím pět

budů, na kterých se schodli.

Ano, to je určitě úspěch.

Ona je docela obecná, ale je

jednozenačně protiválce. A já bych za

úplně nejdůležitější

vypíchla to,

že je tam požadavěk stažení růzkých

vojsk ze všech okupovaných území.

Já to chápu, a doufám,

že to chápu správně,

tak chápu to tak, že tím myslí i

KRIM.

Protože, KRIM

rozdíl třeba od Dombasu

nebo i té jížní části Ukrainy,

která je okupována,

byl vždycky takovým

tím lakusovým papírkem.

Jestli ten růz,

s kterým hovoříš, dokáže

opravdu jako překročit sám seme,

protože to,

že je KRIM patří růzku,

to si myslí Bohužel

i část růzké opozyce

dokonce.

Obávám, že si to myslí i Alexei Navalny.

On to teda teď už tak moc neříká,

ale v roce 2014

po okupaci KRIMu

tak ta jeho vědření

nebyla tak jednoznačna.

Takže to, že v té deklaraci

je jasně řičeno,

že se má růzka armáda stáhnout

ze všeho okupovaných území,

je určitě významné

a je to velký pokrok.

A to všechno ostatní, co tam je,

že by měli zločinci být potrestáni,

že by se měli platit válečné

reparace.

To už je takové

obalení toho, co říká i západ.

Ale já jsem úprimě řečeně

čekala, jak se postaví

právěk otázce KRIMu

a tady to je potěšující.

Jako pochopilo se

mezi rádky, že z těch

pěti bodů se asi putin

úplně nerozkolpe strachy.

Zároveň v té deklaraci vidím to,

že vlastně tě signatáři

zavázali, že se nebudou uchilovat

spíš tohle ten cíl

celé té akce,

než to, aby se postavili

proti putinovy, ale

spodně nějakým způsobem podařilo

spolou komunikovat, setkávat se

a něco teda dělat.

Trochu ano, mě to docela pobavilo,

že tam ta větíčka je,

že se zavazují také, k tomu,

že se nebudou hádat,

asi větší to o jedné také dobré věce,

aby chom je jen nekritizovali,

protože v zásadě jsou to vlastně lidé,

k tomu věčné Evropě,

tak prima je,

že si uvědomují, že se hádají

a že to je nesnesitelné a

že aby něčeho dosáhli,

tak je třeba se přestat hádat,

pomlouvat a různě na sebe nasazovat.

Tak to mi z toho vyplývá,

určitě jeden z těch důvodů

toho setkání to je

a právě ta velká černá kanika

na tom je ta neúčast

představitelu Navalného, protože

opozice, jako s jednocená

opozice beznavalného,

není možná. A to si o něm

můžeme myslet, co chceme,

může nám být sympatický nebo ne,

ale on má výrazný vliv

mezi těmi opozičně naleděnými občany

a je to prostě člověk,

který teď sedí ve vězení

jako politický vězeň zcela nezpraviedlivě.

Takže pokud se nepodaří

nějak začít komunikovat,

tak to bude, myslím si,

že výrazný minus.

A když se bavíme o deklarací

růzkých demokratických syl,

tak znamená to,

že chtějí to samou demokracii, kterou známe my?

No, toť otázka.

To je právě to, co jsem říkala.

Samozřejmě, že růsové

hovoří v těch

slovních obratech, které známe i my.

Ale třeba právě na tej konferenci

v kuloárech,

ale i

při tom jednání, tak se ukázalo,

že někteří,

že tam hovořilo o tom

poválečném, případném poválečnému

správání růzka, takže tam

není úplně jasno, jak by růzko

mělo vypadat, jestli

v některých, těch

demokratických silách růzké opozyce

nedříme přece jenom

ten imperiální důch.

A ta touha potom zachování

růzka jako velmoci, jako

děržavy, jako prostě něčeho

velkého

a něčeho,

co bude mít

výrazný vliv v té oblasti,

tak ta touha v nich furt je

a obávám se, jako ono, by to

nebylo nic špatného,

ale trošku problém je,

že růzko se strašně zdiskreditovalo

jako velmoci

a že

jsou i jiné velké státy, které

mají ambice a chtějí mít vliv a tak dále,

ale málo, který

útočí tanky na své jsou sedy

a i růzká opozyce

musí pochopit,

že ta budoucnost

růzka jako

mocnosti

je pro jeho sou sedy,

ale řekla bych, že i pro Evropu

vlastně nepřiatelné.

Mě by zajmalo, které jsme zminěvali

mezi těmi jmény, které se právě

setkávají z té růzké opozyce.

Jsi umíš představit,

že mezi nimi je někdo, kdo by mohl

Putina nahradit, kde vypadl?

Já se obávám, ale jako nechci

být, aby to tady vypadalo, že

jim nějak posmívám,

nebo, že je kritizují,

ale já je kritizují opravdu jako

své přátelé spíš, protože mnohé z nich

dobře znam, ale strašně se obávám,

že toto není platforma,

ze které vzejde budoucí růzký

lídr. Nebude to ani Alexei

Navalny, který

stane v čele růzkého státu,

ani Michael Chodorkovsky, no ten už vůbec ne.

Ale nevidím tam

ani nikogo dalšího, žádné

ménu. Já se obávám,

že růzká opozice

se může v určité chvíli,

kdyby se opravdu začal otřásat

růzký režim. Ona se může

stát vlivným faktorem

v tom otřásání se

a v budování třeba nového

režimu, nového státu.

Ale bude muset počítat

i s těmi

mnohem silnějšími

a řeklabych pro růzké občany

přijatelnějšími

jak si složkami té růzké moci.

Protože

bude muset určitě jednat s Armádou

tajnými službami oligarchy

a těchle všichni se budou

muset dohodnout. Protože nemůžem si

představovat, že tady naběhne

prostě hrstka lidí, kteří reprezentují

úplné promila růzké

o společnosti. A začnou

si ucházet o moc, no to je úplně

iluzorní. To tady nebudé,

jako to bylo u nás v roce 89,

že vyšel Václav Havel

a milion lidí bylo na nám

městích na monáletenské pláně

a prostě všechno se to

jako růžově úplně změnilo.

Ne, ne, ne, tam to, myslím,

růzko to není ta cesta,

která růzko, která

jako je před růzkem, obávám

si, že to bude mnohem

méně růžové.

Ale růzká opozice

může v tom procesu hrát roli,

že podpoří třeba, teď úplně

jako pábym, teď úplně jako hypoteticky.

Třeba bych si dovedla představit,

že podpoří nějakého

ne pomlčka demokratického

lídra,

který bude reprezentovat

zájime většiní společnosti,

dokáže spojit tu společnost,

ale nebude to opoziční

předák, který bude

vykřikovat, že teď

tady zavede všechny ty západní hodnoty

a osudesá procent růzu

ho bude za to nenávidět.

Takže žádný Havel, a na volný není Havel?

Na volný není Havel, a žádný Havel

v Rusku teď není

respektive

lidi jako Vladimír Karamurza

jsou Havelovského typu.

To jsou tě lidé,

kteří vyznávají ty hodnoty,

jsou to intelektuálove,

ale při všichni úctě

k Ruskému lidu, on není schopen

v tuto chvíli

tyto lidi akceptovat

ve svém čele. Oni si prostě

nerozumějí.

Mitro, ještě poslední otázka.

A v Rusku je pokud vym

klid, ty demonstrace z počátku

války utíchli.

Chce ta zemni vůbec změnu?

Stojí vůbec o nějakou opozyci?

Ta zemni chce především klid.

To je Russké moto.

A pokud

by zjistili růžtí občané,

že jim

hrozí něco dramatického,

tak by se mohle začít

na ten svůj režim zlobit.

Ale oni zatím žijí

zvědčení, že právě ten režim,

který tam teď je, asi není ideální.

A se by si dokázali představit

lepší životy

a svobodnější životy.

Ale on je pro něpřiatelný

v tom smyslu,

že za ně řeší

ty nejpalčivější otázky,

které teď vznikají v Rusku.

A to právě nepochopela ta opozyce.

Ten režim za ně

řeší jejich existenci,

jejich budoucnost a zaručujím,

že se nemusí bát,

protože to bude ten režim,

několiv oni, který bude o všem

rozhodovat.

A ruští občané bohu žel

vlastně na tohle teď slyší.

A jenom je naši obrovskou iluzí,

že si myslíme,

že když tam nastoupíme z hésly o svobodě,

že někoho osilníme,

někoho neosilníme.

Ruští občané na tahysla

vůbec neslyší, mají jiné prioryty

a pokud se s tím nesmíříme,

tak neporozumímuje růzku nikdy.

Říká válečná repurterka

a retířka Petra Procházková.

Petro, mnosti děkuju, gratulouti

a ještě jednou bych chtěl říct,

že jsem o tebe moc, moc, moc hrdý.

Nisehezky, ahoj.

To jsme úplně dojál, já jsem na tebe taky hrdá.

A teď už jsou na řadě zprávy,

které by vás dneska nemily minout.

Kreml tvrdí, že se v noci nadnešek Ukraina

pomoci dvou dronů pokusila

spáchat attentát na prezidenta

Vladimira Putina.

Podle prohlášení armáda

a speciální síly elektronického boje

vy řadili z provozu

dva drony u hradeb Kremlu,

což se obešlo bez škot a zraniní.

V přidnešní strelbě

v základní škole v srpském hlavním městě

přišlo o život osum žáků

a člen ochranky, informují média

s odvoláním na zdroj z ministerstva vnitra.

Ze strelby je podestřelí 14 letých

lapec, kterého policie zadržela.

Státní zástupce Jaroslav Šaroch

zaslal k vrchnímu soudu

v praze doplnění svého odvolání

v kauze čapí hnízdo.

Navrhu je zrušení rozsudku, kterým pražský městský

soud v lednu zprostil obželoby bývalého preměra

a před sedy hnutí Ano André Babiše

o někdejší poradkyně Janina Djové.

S nimo v nás chválila rychlejší

odstraňování nelegální reklamys

okolí silnic a dálnic.

Úřady budou černou reklamu

likvidovat hned, nebudou muset hledat

a vyzívat majitele.

A na 12 tisíc scenáristů

a dalších televizních tvůrců

vstoupilo ve spojiných státech

dostávky, která může trvat měsíce.

Děváci to pocítili okem žitě.

Už první den se nevisílali

zábavné talkshows, nemáek do psát.

A na závěr

ještě jízlivá poznámka.

Petr Pavel představil

oficiální prezidentský portrét

a poštovní známku.

Fotografie hlavistátů má několik

variant, rychí se barvami pozadí.

Ty jsou překvapivě pěkné

a na českého státníka i

nápaditě pojmenované.

Za Pavlem na portrétu nejdeme

třeba žlutou, spodně kvašinou,

červenou českomotorkovou

nebo letniboužkovou rozmarnou

modř, co kdyby vyhrál Andrej

babiž a se bychom taky dostali barvečky.

Třeba niedou prolhanou,

vybrytou účelovou nebo

modrou eurofondovou.

Na slyšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.