Studio N: Psst. Rusové ztrácejí nervy

Je pondělí 5. června, posloucháte studio N, tady je flip titlbach.

Dnes o tom, jestli Rusové strácejí nervy.

Zatímco Ruská propaganda informuje orosále ukraínské proti ofenzivie, ukraínčtí vojáci vzkazují s prstem nartech okupantům jediné.

Kdo vyhrává válku o nervy?

Brusy ptát reportéru Deníku N, Petra Procházková a Honzi Vernicra. Honzo Petro, vítejte, ahoj.

Ahoj, díky za pozování.

Ahoj, oba.

Jak čte této video, které ukazuje vyloženě tichu předbouří?

Jsou na něm v lese ukrytí ukraínčtí vojáci, mají na sobě tu moderní výzbroj.

A v tichu, na mě to působí, kdyby se Rusům vysmívali, kdyby je dráždili.

A vlastně mezi řádkami je děsili a říkali, jenom počkajte, ono to přijde.

No, já si myslím, že to video má za úkol přesně to, co i jiné akce v posledních dnech a hodinách.

A to je především vnest nejistoto strach takovou dezorientaci dořad ruských vojáků, ale možná i ruských občenů.

Skrátka vytvořit ještě větší chaos, než v některých částech ozbrojených sil ruských panuje.

A skrátka je to spíš takové jako hodně silné a stále silnější brnkání na nervy, než cokoliv jiného,

protože usuzovat z toho, že za pár hodin po tomto gestu bude následovat nějaká velká operace.

Vůbec nemůžeme, já bych z toho spíš usuzovala, že Ukrajinci vědí, jakým způsobem to rozehrát

i jak prostě má vypadat ta předmluva celé té proti ofenzívy, která možná už ty tak nějak probíhá,

ale tohle je její rozhodně součást v takové té psychologicko diptající rovině bych řekla.

On zvoje, že taková preambule proti ofenzívy?

Tak my očitě sledujeme nějakou běžící ukrajinskou informační operaci,

která se asi prolíná s počátečnimi fázi teda toho pozemního útoku,

nebo vlastně té fáze válke, když zase Ukraina převezme iniciativu.

To je asi pravda, je to i vzkaz do vnitř Ukrainy,

že není potřeba o tom úplně jak nahlasnůvět a vyhlašovat, kdy,

která kam třeba bude ve nějaký útok, protože toho pravdu není potřeba jako cílem ukrajinské armády,

není všechny teďka přesně informovat, co se stane, ale po razit ruskou armádu.

A já si teda myslím, že dnes, když se o tom bavíme,

takže je to ještě tak trochu okořeněné, tím, že teď výročí,

bude výročí invazé do Normandy v roce 44.

A to vlastně taky byla taková operace, když se do posledních víle

jako přemýšlo zjmené na německé strany, kam to teda bude,

myslili si, že to bude ukale, bylo to v Normandy.

Takže je to vlastně tady s tu historickou paralou, tak trochu jako dneska zesílené,

ale myslím si, že to musíme nechat na Ukraincích,

protože to sami provedli, jak uznají se najlepší.

To video, když se není podíváme, tak ono je velmi profesionálně natočené.

A mě by zajímalo, jestli to je oficiální materiál,

jestli je to něco, co už musíme považovat za součást války.

No určitě, ano, to video, video o vlastně ukrajinské ministerstvo obrany,

a my mochodem ještě taková jako pikantnost,

která světší o tom, proč ho natočili, a komu také bylo určeno.

Tak je ta, že pravděpodobně ukrajinští hekři se nabourali

do krimské televize a pustili tam právě tohle video.

To si myslím, že muselo být pro obyvatele krimu

opravdu před tou nadcházející letní sezonou,

na které je krim a život lidí, kteří na krimu podnikají,

tak je naprosto závislý na tom, kolik tam přijede v létě,

v létě hostí z Ruska.

Takže to video, si myslím, že tam muselo teda hodně skazit náladu.

Ale jak říkáš, je to profesionálně udělané video,

je to video zdílny Ministerstva obrany Ukrainy

a leze ho rozhodně brát jako součást celé té válečné operace.

Ať už té části propagandistické, tak vlastně doplněné

těmi různými akcemi, zatím spíš lokalizovanými na frontové linie.

Hanzo, z válečného hlediska je tohle účiná zbraň?

No to se asi dezvíme podle toho, jak to dopadne,

protože vlastně všichni lidi, co dělá se věnují historii toho váločení,

tak vlastně usuzují anti-uspěche podle toho,

jak se to osvědčí, nebo neosvědčí.

A každá váleka je něčím trochu nová,

používají se bude nějaké jiné zbraně,

nebo zbraně trochu jinak než dríve.

Já bych jdou měl, že to vlastně není na první video

tady v té profesionální kvalitě, kterou, které Ukraínci měli,

které myslí to bylo týden nebo dva zpátky,

takové to video přišel čas zuzíci zpátky, co je naše.

To vlastně mělo úplně stejnou úrovaní kvalitě,

takže u Ukraíncu je to, řekl bych se trvala,

se trvala laťka, kterou oni drží.

Nechaj zbroja moja bude spravnu.

Nechaj volia moja bude stál.

Ukraíno, řidna zemlia maty.

Blahosloví.

Náš rysůří návod.

Nášu sěšenu polouzdu.

Nášu světu prému.

Petro, strácejí rusové nervy?

Určitě, ale spodně někteří rusové nervy strácejí,

a jak tak sledují ruské sociální sítě,

dění v ruskem parlamentu,

především v dolní sněmovně, ruské dumně,

ale i v okolí prezidenta,

ale skrátka na všech těch ruských sociálních sítích.

Tak vidím, že té nervozity a těch rusů,

kteří nervozní jsou opravdu přibýva.

A že těch takových absurdních hádek a sporu je stále víc.

Určitě to je spůsobeno i tím,

že rusové pořád čekají na nějakou obrovskou ukrainskou ofenzívu.

Okopávají se, zakopávají se, vytváří obrané vale,

připravují na to veřejnost.

A ono místo té ofenzívy,

kterou oni jako by si představují

jako s filmů o druhé světové válce z nějakých tankových bytev,

tak přichází něco,

co by jsme si mohli spíš připodobnit

takovým velkým chůndelatým, chlupatým medvědem,

který má v Kožiše stále více blech.

Oni prostě jako vlastně nevědí,

odkud ten úder přijde,

co zase jim jim ukrajinci provedou.

Těch směrů, kde se útočí

a na těch plátforem, na kterých se útočí,

tím mám na mysle i to zmíněné video,

je stále více.

A mě se zdá, že opravdu Rusové strácejí nervy

a strácejí i glanz v některých chvílích.

A jak to vypadá konkrétně?

Jaká jsou ty důsledky téhle psychologické války?

Co to na těch obou stranách vlastně na tom bitevním polispůsobu je?

Tak já už jsem si zmíněla o té ruské důmě.

Tam je to vlastně taková novinka,

že Ruská důma se snažila na vzdory tomu,

co se dělo na frontové liny

a to i v minulosti, kdy ukrajíci dosahovali

docela velkých úspěchů na některých úsecích fronty,

tak v ruské důmě vždycky znělo unizóno,

podporujeme Vladimíra Puhtina,

podporujeme Ruskou armádu tu válku vyhréme.

A teď se na jednou objevil pěkný skandál.

V jeho šcentru stojí významný člen vládní strany,

růzko Konstantin Zatulin.

On je dokonce zástupcem šéfa parlamentního výboru

pro věci společenství nezávislých států.

To je takový zbytek sovietského svazu.

On si dovolil říct,

že ty původní cíle,

speciální vojenské operace, jak se v Rusku válka nazývá,

že už vlastně se je nepoderilo vůbec splnit

a asi nepoderí, a že bude třeba je přehodnotit.

Tak to je obrovský skandál.

Tam se ukázalo,

že jako jednota jednotného růzka

není už taková jaká byvala dříve.

No a pak to má samozřejmě důsledky i v armádě

objevuje se stále více správ o dezercích,

objevují se zase správe o tom,

jak se prigožen hádá s ministerstvem obrany,

jak se mezi sebou hádají jednotlivý politici,

objevil se post poměrně významného vůdce separatistů

Luhanské oblasti Aleksandra Chodakovského,

který tvrdí,

že sirusové zaminovávají cesty,

po kterých chtějí vlastně ustupovat.

Takže těch zmatků informačních,

které vidíme na tom informačním poli růzkojazyčném,

je obrovské množství.

A myslím si,

že pokud to růzká veřejnost nebo lezpoň její část sleduje,

tak musí začít pochybovat o tom,

jestli má vlastně růzko někdo pevně v rukou.

Když se dostaneme na to bytevní pola,

tak si to Petro Myslím hezky zmínila

v té metafoře toho medvěda,

který má v tom kořihu čím dál víc blech.

Tím vlastně jiný mysluvi říká,

že Ukraina má čím dál víc

konkrétních dobře mířených útoků na svědomí.

Je to tak honzo, je Ukraina teď ta,

která vlastně na tom bytevním poli,

já nevím, myslím, mám říct slovo vede,

tam asi nevede nikdo, protože ta válka je v něčem zaseklá,

ale tak, která se teď snaží přesně mířenými útoki

toho velkého medvěda rozzuřit?

Ten medvět už docela rozzuřený je,

ale Ukraina určitě potníká útoki daleko za frontovou liny,

to jsou tiberické strely, stormshadow,

třeba, kterými Ukraina si utočí.

Ukraina si připravuje to bojiště,

děláku připravu bojiště,

shaping of battlefields, říká anglicky,

která spravitla předchází v nějaké vlastní ofensíve.

Myslím, můžeme asi říct,

že Ukraina teď má iniciativu na tom bojišti

a spodním v tom celkovém pohledu,

byti teda někde se dějí lokální,

třeba ruské útoki taky,

ale co jsem jenom chtěl říct k tomu

ještě, jak se stala na tom minulou otázku,

já myslím, z toho, co prostě vidíme,

to zaminovávání třeba těch ústupových cest,

myslím, musíme asi pořád tak nějak připomínat,

že my vlastně budeme sledovat proti útok

nebo různě koncipovaný proti útok

o velikosti, kterou jsme tady nikdy nesledovali

za celou tu válku.

Pro nás se děje něco novýho teďka.

Ukraina veřejně se mluví o tom,

že má ten poslední údaj,

byly 12 brigát připravených na proti ofensivu,

může to být i mnohem větší číslové.

Už se na proti ofensivu vidíli by jemté války?

Vidíli, ale bylo to něco menšího,

než to, co se chystáte,

nebo to, co možná už začínáte,

takže mě ty správy přicházející,

budeme sledovat hodně zblízka,

možná třeba na úkaždí vyhodnoutíme

jaké důležitá, co to znamená,

jestli vidíme celou,

a bude to prostě trochu zmate nároba

teďka pro nás,

tím si říže, prostě se děje něco,

co jsme zatím neviděli,

trochu možná nepřesné

nebo matoucí těší na orientaci.

Všichni čekáme tu proti ofensivu.

Ty sám říká, že Ukraina má na tom byte

v ním poli aktuálně tu iniciativu.

Ale ten ruský medvě dnes pí?

Je to tak.

Ještě už je ukončená otázka,

tak ruský medvě dnes pí.

Sou to i rusove, kteří se snaží

zasahovat ukraínské pozice,

ukraínské cíle za frontou,

nebo i na frontě.

Oni vlastně přesto,

z pohledu západního válčení

dělají spoustu chyb,

mají obrovské stráty,

tak pořád v nějakým způsobem

ruská válečna mašina funguje a pracuje.

To, že funguje na některých místech

hůž a na některých lýp,

to je pravda.

Na některých je to

úplně špatně to možno uvidíme,

jestli ukraínci ta sloba místa

odhalí a využí.

Ale v nějakým způsobem

není to tak, že by rusove čekali

minimálně třeba ruská dělostroletstvo

nebo letetstvo pracuje.

Když se dneska bavíme o té psychologické válce,

tak tam je důležité i na časování

různých operací a

různých akcí a ruská agentura reanovosti

s odvoláním na ruské ministerstvo obrany informovala,

že ukraina v nedily zahájila

rosáhlou proti ofenzivu

napěti úsecích fronty.

Je to tak? Nebo není.

Začela masivní proti ofenziva, jak tvrdí rusové

a nebo ne?

Tak už když něco tvrdí v té válce

rusové, tak si to s častou ukazuje,

že to není, nebo teď jsme se do toho

trošku zamotal, ale

že prostě ta ruská tvrdzení potřeba brát

zhodně velkou rezervou, samozřejmě

i ukrainská tvrdzení musíme

se snaží to vyřevat, nebo vnímat

v nějakém kontextu, ale

já si myslím, že

až skutečně ta ofenziva poběží

a třeba ukrajíci budou dostahovat

průlomů a osobození

nějakých vezníc a tak dál.

Takže to uvidíme na nějakých videích.

Třeba při těch ofenzivách

harkovské oblasti a chersonské oblasti

loni. A

to si myslím, že bych toho prostě dal čas

a ono se to asi stane časem

asi toho uvidíme,

ale jenom na zvákladě ruského tvrdzení

že začala obrovská ofenziva a všechno

zdárně odráždíme, to bych tak úplně

vážně nebral, tohle tvrdzení samotné.

Petro, ty moc dobře výšek vypará válka,

protože si mnohokrát v tom svém

profesním životě zažela na vlastní kůži.

Zároveň teď během té

ruské války na Ukrajině sleduješ

jak ukrainské, tak te ruské

zdroje. A mě by zajímalo,

jak se v té informační válce

v tom psychologickém boji.

Mám jako pozorovatel, který není na místě vyznat.

Jak se v tomhle orientuješ ty?

No, ty to máš jednoduší než

já, protože ty můžeš

čísť to, co my s vyrným, třeba napíšem.

Ale

já teda musím postěžovat,

já to mám opravdu těžké.

A to je proto,

že ta přítomnost úplně je na místě

třeba teď v té belgorodské

oblasti, kde se také odehrávojí,

to je tedy část ruska, už tam

se odehrávojí, bo je na území ruska,

to je také vlastně novinka,

na kterou si musíme nějak zvyknout.

Tak tam těch

informačních zdrojů přímo od novinářů,

kteří by byli na místě, je

strašně málo.

A to je něco, co je

problém, protože mi se potom a Honza to už

zmínil, my se pak musíme spolehat

do velké míry na zdroje armádní

nebo na zdroje těch samotných

jednotek vojáků, kteří

to také natáčují na telefon,

ale oni samozřejmě nás informují

s tím vědomím, že hlavně informují

toho svého protivníka.

Takže my se můžeme někdy stát

i součástí té informační války

a šířit něco, co vlastně jedna

strana chce, aby šířeno bylo.

Ale přesto

jsou různé metody, jak se

pojď té pravdě přiblížíš,

nebo zvýšíš pravděpodobnost,

že ty věci, které se dějí

se děli pak, jak jsou po psány.

To znamená, že hledáš

nejen ten jeden zdroj,

zkoušíš najít různá ověření,

zkoušíš se dostat

do různých skupin, třeba ruzkých

rodičů, kteří

hledají své syny, kteří

potvrdí, že ten syn padl

hledáš videa po hořbu, protože

ve velké, tak velké

míře, v jaké je můžeme vidět

na ruzkých sociálních sítích, nafalšovat

nejdou, z toho můžeme usuzovat

na určité, jak si počty

těch padlých. Je to taková

mravenčí práce, pořádce

musíš v něčem

hrabat, něco ověřovat,

vyplatí se i někomu

zatelefonovat, zkusit

konfrontovat různé výpovědi

a pak, jak říkám, dojdeš k něčemu,

co se můžete pravdě brížit,

ale jistotu máme tedy málo,

kdy to, to musím přiznat.

Ale už Rusové globalně

přiznali, že je to válka, nebo pořád

ještě pokračuje tent narraty v specialní

vojenské operace, myslím tím ruzkou

společnosti takovou občany.

Ruská společnost už veľmi často

hovoří, nebo spíš píše o válce.

Tam to, jak si ten termin

specialní vojenská operace,

jít je dost dlouhý, takže se

skracuje v roště

do takové skratky prvních písmen

ruských slov, ale

jinak už řada lidí o tevřeně

mluví o válce. Ono ostatně,

když se podíváš teď na lokalní

sociální sítě právě té belgorodské

oblasti a vidíš tam,

jak tam vznikají ty kanály

přesně stejně, jakou se je

pamatou, že vznikali

v Mariupolu, kdy se lidé

potřebovali mezi sebou domluvit,

na místo v autě, kdo kam pojede,

jak bude probíhat evakuace,

kdo má telefon ešte nabitý,

kde se ten telefon dá nabít, prostě

čistě praktické informace,

které potřebujiš ve chvíli, kdy to

město je být obléhané, nebo na něj

někdo strílí, nebo

prostě z něj potřebujiš útec.

Tak úplně přesně stejně,

jako se to odehrávalo v Mariupolu,

se to teď odehrává v Šebekinou

a v Belgorodské oblasti.

To je jak zrcadlo, jak

tím chci říct, že

toto jsou

jako velmi cené zdroje informací

jsou tyhle kanály, protože tam

ty lidé nemají časel hát a vymýšleci.

Tam ty vidíš opravdu,

co se jim děje,

co se snaží zistit

a co je jejich největší průšvěch.

To je lepší zdroj, než jakékoliv

oficiální medium v tuto chvíli.

Měnu napadla ještě jedna věstna dořeknutí

k tomu, jak se spital,

jestli už tomu Rusové říkají válka,

já jsem teďka četl

materiál ruského

exilového z pravorejského

servru Meduza, u nás to přeložilo

Voxpot a bylo to právě materiála,

kde se ptali Rusu, jak to teda

vidí s tou situací a

jestli bojevat nebo jednatvomírovat,

a tam teda

s toho, jak to bylo přeložené,

tak je na prostá většina Rusu

to úplně jednu už říká válka,

nějak se nad tím nezamýšlí,

někdo tam třeba použit, ten termín

která se ale je vidět, že

v hlavách Rusů to začne být válkou.

Ale je to myšlené trochu jinak,

není to naše válka proti Ukrajině

ale válka západu proti nám, i to tak.

To, co na tom bylo právě zajímavé,

na tady to materiálu bylo to,

že i

řeklíme čtenáří Meduzy,

což by jsme si mohli přestavit jako

tu část Rusů,

kteří třeba mají blíž k nějakým

západním zdrojům nebo nezávislým zdrojům a tak dál,

takže i oni vlastně

stojí hodně silně teďka na straně růzkého režimu.

Že si třeba

tam vysvětluví, že si uvědomili,

že teda už je potřeba tu válko vyhrál,

když už je jednou vedem, protože jinak bysme platila

na reparace. A to je prostě strašný

a prohrále bysme a byli bysme ponižené

a to nejde. A takhle

uvožujou i čtenářity Meduzy,

což je vlastně taková

blbálsonda z našeho pohledu

do pohledu, no do

toho, jak se na to dívají Rusové,

o kterých si třeba, jako tady ještě říkáme,

že jsou proti půtinovskému režimu,

ale v ním nozí možná už

uvožujou, spíš tady tím způsobem,

byť to neomím kvantifikovat, to přiznávám.

Jak to Petrože i tahle část

společnosti, nebo populace,

se přiklání k tomu,

že západ vede válku

proti rusko a rusko, prostě musí

tuhle válku vyhrát? Já jsem si myslel,

že s postupem toho času, s postupem

těch sankcí, spíš logický, dojdeme

ukojení a postaví se půtinovy, ale tohle,

co popisuje Honza, je přece úplně

opačný. A no,

ten materiál meduzy

přinesel docela

zajímavá zíštění, možná i trhu nečekaná.

Já se teď chystám na rozhovor

s paní sociološkou Konevovou,

která

provádila nebuda její

agentura, kterou ona založila,

je to ukrainsko-rusko, byl ruská agentura

provádí výskum,

sociologický výskum právě

oblastech, které

jsou válkou zasaženy, protože

víš, jako jak je rusko obrovské, tak

asi nemá smysl srovnávat názor

obyvatele Vladivostoku

s názorem obyvatelé Belgorodu.

To prostě, to jsou úplně

jiná časová pásma, ale

i úplně jiný svět.

Takže nás zajímá

především, co si myslí lidé

v Belgorodské, v Kurské oblasti,

možná v Moskvi, v Petrohradu.

A jsem zjidová, ten materiál

předpravujeme, ale z toho,

co zatím vím, je přesně to,

co říkal Honza, je to přikvapivé,

ale rusové rozhodně nespějí

k nějakému prozření,

nebo dokonce k pokání,

nebo k nějaké

chutě to celé skončit

a jednat o míru.

Pro něj je zřejmě ta představa

porášky, byť by třeba nepřišli

o žádné své území, ale

představa porášky jako státu,

který byl tedy poražen,

zřejmě naprosto nepřiatelná.

A i když někteří

kritizovali původně

útok na Ukrajinu,

tak teď jakoby si potvrzují

takový ten narrativ,

který stále je v ruské televizi,

že sice možná

buchu, jak to bylo,

to se říkají ti lidé,

ale ve skutečnosti Ukraina

je jenom nástrojem západu

a nám nezbývalo nic jiného,

než se protiní postavit,

protože jinak by ona

zautočila na nás,

a byl by to útok

kolektivního západu protinám.

Zdá se, že se ti lidé

pořád drží

a je to zváštní,

ale sce lejíště potřebují

mnoho času na to,

aby pochoptili,

že skrátka tudice stane vede.

Hodím doplacu ještě

jednu takovou divokou myšlenku,

a ta myšlenka zní, co když je

jenom týzuji Rusi,

že v létě nebo na podzim

bude velká proti ofensiva,

ale ona na konec nebude.

Je to možný, je to ubezpravdi podobný,

jak vyhle scénářanco?

Napadlo mi to taky,

protože jsou vždy všichni na to čekáme

a možná si ještě vybavíš,

jak jsme se loni v únotu všichni

březdnou budíli a sledovali na telefonech,

jestli už teda zabely toho zaledského

nebo nája, jestli ještě žije,

a vede ten odpor.

Ještě se udělá,

že skontroluje na telefonu,

jestli začala ofensiva.

Já si myslím, že Ukraina

už investovala tolik

i nějakého, řekněme

komunikačního,

politického potenciálu

do

toho oznámení umyslu

ta svoje území oslobodit,

že si to zdobře nemůže úplně

dovolit

tu ofensivu v nějakém větším

mě teďka asi sledujem

operace na spoustě míst fronty

o kterých nevím je třeba

jak jsou úplně velké,

ale já si myslím, že operu

ten tlak potom někde velký

a snahal to území oslobodit

přijde, konec konců je to

mnohokrát vychlášený cíl Ukrainy

a myslím si, že

ta deziluze

v Ukrainském obyvatelstvu,

kdyby se to nestalo,

kdyby se ukázalo, že je celou dobu

za nos a že o utočit nechtějí

to by bylo úplně obrovský

to úplně to nejde dohromady s tím

národem, tak se mohlo

byť kráce poznat, že jsem tam dvakrát byl

tak oni tam na to všechní čekaj

a všechní to chtějí

se říkám, že existuje ještě jeden tlak

a to je mezinárodní tlak

minimálně tlak západu, který dodává

peníze a zbraně Ukrainy

a taky předpokládám očekává

od Ukrainy, že toho bude využívat

na proti ofensivu

a dívám, jak to štul, tak

mám třeba

dojem, která je to jako

osobní úvahá osobní pohledeho,

že ta podpora Ukrajině

vždycky tak jako trošku

zesílí ve společnosti, když je vidět,

že Ukrajincům se dáří osvobozovat své území

když s těmi zbraněmi, které dostávají

oztou podporou, kterou dostávají

takže

něco dělají, nebo dělají to, co

by podle všechny ukrainy dělat

měli to znamená, osvobozují s územ.

A pokud si to delší dobu

nedáří, tak naopak trošku sýlí

taková ta skepse

ve společnosti, jestli

teda to celé, jak něčemu je,

jestli si to povede, a

pokud prostě

západní

země, společnosti, národy

hromadně usoudí, že to moc nemá smysl,

tak je zračno utlačit na své vlády

a ta podporá by ze slábla. Takže

Ukrajinci budou potřebovat využít

to, co se naučili,

bychali za techniku a ukázat,

že s tím umí přesně to, co

umí třeba s těma patriotama, nebo

s jinéma systéma, který už nasadili

a úzpešně používají.

Ještě poslední otázka na vás na oba

a rozdílem jí podle toho, čemu se

víc vinujete v té své práci

ohlině toho sledování ruské války

neoputinové války na Ukrajině.

Neby zajímalo na závěr, kdo je na tom teď líp,

dnes je den číslo 467

a kdo je na tom teď líp

v sechické, když kalokagáty

a když to rozebereme, tak on

je na tom líp do Rusová nebo Ukrajinci?

Já bych samozřejmě střešně chtěl říct,

že Ukrajinci, ale

ta ruská armada pořád je pořád

boje schopna. My musíme

počít se s tím, že hodno

ta ruského života v Rusku

vnímana je tak malá, že oni pořád

pohrnout ty vojáky na frontu

dokud se ten stát

v tom způsobom v rovn nerozloží

a že prostě

pro Ukrajinu potřeba ty bitvy je bojevat

a už jsem o tom vlastně před chvílím

novil ta ukrajinická

ofenzivánebo útok, dobo potom

ty bitvy zaměřena na osvobozování

území budou tak velký podněch

který jsme v ty vás ještě

neviděli, já to vlastně nechci úplně jako

předvíleta říkat určitě to dopadne

takhle nebo takhle

spoustali díky samozřejmě

u ukrajinu bylo se neuspešnější

a taky, ale je potřeba počítasť

tím, že ten medvět má

vši v kožichu, ale ještě nejmrtvý

Petro, a kde na tom líb psychicky?

Vši nebo medvět?

Já to mám asi jedno duší, než Honza

protože zdá se, že psychicky

na tom v tuto chvíli, jsou úrčitě

lépe ukrajinci

samozřejmě, že

oni jsou pod obrovským

tlakem a ta tragédy

je vlastně

těch o toho velkého množství

civilních obětí, teď v posledních

dnech zase zemřel o dítě v děpru

to je, to je něco

co vlastně jako by člověka

normálně depta, ale zdá se,

že u ukrajincu

to nemá ten deptající

charakter a když se podíváme

právě na tu ruskou stranu

tak tam zase v těch posledních

dnech já vidím, až

někdy takové smutně tragikomické

smutně tragikomickou

nejístotu

Ono, třeba správa

která si myslím, že

na tu psychologii

obou stranu musí mít obrovský vliv

že vlastně došlo

k prvnímu veřejně přiznanému boji

mezi ruskými jednotkami

navzájem atomezi

prigožinovými vágnerovci

a pravidelnou ruskou armádov

to už je prostě

to, že se to objeví ve veřejném ruském prostoru

tenhle fakt

ten světší opravdu o něčem

velmi schnilém

a ještě

taková perlička

aby jsme nekončili na tak smutné notě

tak když ty

správi toho to druhu

jako že mezi sebou začnou bojovat

vágnerovci

se 72. motostřeleckou

brigádov

když končí konstatováním prigožina

že se podarilo zadržet

k dodal ke střelbě na vágnerovce

pokyn

a že to byl úplně opilý plukovní kroman

Venevitin

kterého ještě natočí na video

a je vidět opravdu, že měl

tady v sobě výcvodky

než je u velitele

velitele vojenské jednotky asi

přípustné

tak si říkáš

jestli opravdu

to psychické zdraví

na straně řady

a důstojníků

ale zase tím nechci říct

a spíš potrhu to co říkal Honza

že ruská armáda je

strašně velká

a stále boje schopná

a že tyto případy různých

desertéru, které našli

zase v Luhanské oblastě

v nějaké kavárně namol opilý

takže se nechali docela lehce zatknout

případ toho opilého plukovníka

že to nesvědčí o tom, že máme před sebou

nějakou zcela sdilastovanou

opilou armádu, která už nepředstavuje

nebezpečí

spíš naopak

zdá se, že

různé

kmeny, různé

jednotky a různé

síly, jak politické, tak vojenské

na tom ruském

a spoň informačním poli

se do sebe začínají pouštět

a i když to může být jako výhodné

pro ukraińskou stranu

tak dlouhodobě to může být před zvězd

je čeho velmi, velmi nepříjemného

reportéři deníku N.P. Procházková

a Honza Wendnicer

odzvám obyma děkují, omějte se hezky, ahoj

hezký den tě přejí

díky za pozvání Felipe

jako vždycky v Slavou Ukrainii

a teď už jsou na ředě zprávy, které by vás

dneska neměli minout

ukrajinská armáda obsadila

obec berchivka na Severozápad

od Bachmutu

tvrdí to velitélo ruských žoldáků

Prigožin, jeho vág nerovci

tato místa dobyli letos v únoru

v květnu je předaly pravidelné ruské armádi

a ta předukrajinci údajně ustupuje

ukraina má zatím pouze

dva americké systémy

protivzdušné obrany Patriot

nejméně 50, Patriot

je podle něj jediný systém, který dokáže

zlikvidovat určité typy ruských raket

Při nejhorší železniční nehodě

v Indii v tomto století zemřelo

v Pátek ve státě Urísa nejméně

275 lidí a dalších 90 utrpilo

zranění

pokračují záhrané práce, na nich se podílí

stovky lidí a očekává se,

že počet objetí dále po roste

Průměr nám zda v prvním čtvrtletí

vzrostla na víc než 41 000 korun

mezi ročně tak vzrostla

asi od 3000, po započtení

inflace, ale realnám zda klesla

o 6,7%

Medián mest je pod 35 000 korun

Nejrychlý roztlím

zdi v odvětví výroby elektriny a tepla

a Europoslanecian

zahradil nebude příští rok obhajovat

svůj mandát, členem ODS

Zůstane, zahradil vedl

kandidátku občanských demokratů

ve všech čtyřech předcházejících

volbách do Evropského parlamentu

A na závěr

ještě dízlivá poznámka

tak dlouho se ruští okupanti

připravovali na ukrajinskou proti ofensivu

tolik min nastražili

až naně začališ lapacami

Ukrajincům možná na koniec bude

stačit jenom chvíli počkat

Na slyšenou zítra

Pohodlně se usaťte

Zavřete své oči

a víte

Regiony

Divadelní oči stať těla i duše

Mezi národní divadelní festival

Hradec Králové

23. až 30. června

vyberte si svůj festivalový rituál

na festivalregiony.czc

Mediálním partnerem

festivalu regiony je Deník N

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.