Vinohradská 12: První spor vlády a prezidenta

Tady je Matěj Iskalický a tohle je Vinohradská 12.

Českopa křík šestí zemím Evropské unie, které dosud narratifikovali takzvanou istambulskou umluvu.

Čiři Česká ministerstva žadejí odklad projednání o další rok.

Rezorty zemědělství životního prostřední práce a kultury?

To je není jediný skutečný důvod, proč bychom se tomu měli vyhybat?

A my zkrátka pro ten boj proti náseli, neby nepotřebujeme.

První spor prezidenta a vlády, důvod, ratificace dávno podepsané istambulské umluvy protiná silí na ženách.

Část kabinetu Petrafiály chce finální potvrdzení odložit,

tetr Pavel nerozumí proč a žádá vysvědlení.

Téma pro redaktorku Respektu Sylvii Lodre.

Dnes je úterý 25. důbna.

Dobrý den, vítejte ve Vinohradské 12.

Dobrý den, děkuju za pozvání.

Jak jsem četl na webu Aktuálně CZ, tak prezident Petr Pavel ze své návštěvy v Bruselu vzkázal, teď budu citovat.

Jsem proto, abychom ratifikovali istambulskou umluvu v co nejkratší době,

není jediný skutečný důvod, proč bychom se tomu měli vyhybat?

Konec jeho citátu.

Tedy má otázka z ní vyhybá se Česko ratifikaci istambulské umluvy o potíráni násilí.

Učiže nám?

Myslím, že není možné učinit žádný jiný závěr.

Když se vlastně podíváme na historii té umluvy, kterou jako veľmi stručně připomenu,

tak my jako Česká republika jsme se na tvorbě toho tekstu,

taj umluvy podíleli od úplného začátku, my jsme byli u toho.

Vlastně ten tekst vznikl na konci nultých let,

v takovém speciální mluvosti orgánu Rady Evropy,

kde byly zástupci vlád čenských zemí Rady Evropy,

za Českou republiku tam byly zástupci ministrstva vnitra a ministrstva spravedlosti,

a s těch záznamů nevyplývá, že by jakkoliv Česká republika

z krzety to zástupce vyjádřila, jakékoliv pochybnosti

nebo námidky proti tomu, jak ten tekst se nakonec sformoval.

Přič jimž jako pikantnost řekněme,

ta finální podobá toho tekstu se domlouvala na počátku roku 2010.

Za Českou republiku to schvalovala zástupci ministrstva spravedlosti

a hajdejte Matěji, kdo tehdy vedl ministrstvů spravedlosti.

Vůbec nevím, to už je kolik 13 let.

Daniela Kovářová, dnešní přední odpurgyně.

A senátorka.

Senátorka, dnešní přední odpurgyně této smlouvy.

To znamená, že tam je dobré sjěku vydomitři

jako u celé řady dalších mezenárních smlouv

nebo je to typické pro naše chování třeba v Evropské unii.

My jsme u těch dokumentů, když vznikají

a máme možnost se k ním nějak vyjádřit,

nějakým způsobem je vlastně jako ryby rozporovat.

Co potom následovalo?

Bylo možné tu smlovu podepsat,

jako členský stát od roku 2011.

Česká vláda to učenila na jahré roku 2016.

Je dobré říct, že tehdy se v účitomu kupříkladu neohradila

a tehdejší významná opoziční strana

hnutí ano, která později se k té umluvě vyjadřovala vlastně kriticky.

Naopak už tehdy velmi ostře proti té umluvě

protestovali lidovci, kteří byli tehdy súčástí vládní koálice

vlastně zásadně s tím nesouhlasili.

A pak když se podíváme na tu časovou řadu,

tak následovala vláda Andrej Babiše a tam vlastně dajíc,

že Andrej Babiš se k tomu tématu stavil jako

k celé řadě jiných témat, to znamená měnil

svůj názor podle toho, s kým mluvil na posled.

Myslím od začátku bylo poměrně jasné,

že s tou umluvou bude mít problémy, mimojné proto,

že v ní sedí KDU česel, která, jak jsem zmínila

vlastně odpočátku, se staví kriticky k té umluvě,

ale my vlastně víme, že i ostatní strany té koálice

mají různé názory na tyto, řekneme, kulturní

společenské otázky, a jde to vlastně na přístěmi stranami.

I v ODS najdete lidi, kteří ty věci vidí vlastně

jako velmi odlišně, takže už tak to bylo jako zjevné.

Vlastně věc zmíním vyjádření ministra

z pravedelnosti Blažka, který nedávno prohlásil,

že se nic nestane, když se to ještě odloží.

On to není jenom Pavel Blažek z ODS,

minister z pravedelnosti, který bych chtěl,

tedy, jak říkáte, odložit tu ratifikaci

istanbullské umluvy, totiž deník n před partíny

přišel z informací, že ve vládě, jak jste už sama

nastínila, jsou tedy rozpory o hledně toho,

jestli ratifikovat, jestli neratifikovat.

Posun žáda i konkrétně ministerstva

ministry Zakádeu ČSL odsun Orog

podporuje taky ministerstvo kultury,

vedené Martinem Baksou z ODS.

Podle Baxie je potřeba nales cchodu

ve výkladu umluvy, protože se podlení dotýká

církví a nábuženských společností.

Ministry Zakádeu ČSL sojím

nejvíc na tom dokumentovadí.

Dobrý, určitě si připomenout,

že to jsou ministri KDU ČSL,

že to nemá nějaký obsahový základ,

protože ministerstvo Zemnidělství,

ani ministerstvo životního prostředí,

že vzapojují fantasii poměrně intenzivně,

tak nemá s tématikou domacího násilí

jako obsahově co dělat.

Takže skutečně ta líny je pouze stranická.

A když zmíním ty výhrady,

tam si myslím, že je na místě určitě

se podívat do té historie

a znovu si připomenout argumenty,

kterými lidovečtí politici argumentují od začátku.

Já bych to velmi zjednodušeně

vyjádřila tak, že oni si myslí,

že ta umluva povedek

takovému velmi zásedním

jako celospolečenskému posunu

v České společnosti,

nějakému odvratu od tradiční hodnot,

od toho, že manželství

jestvazek jednoho může a jedné ženy,

oni se bojí seksualizice dětí

z krzeseksuální výchovu,

bojí se, že ta umluva by mohla otevřit dveřek

adopcím dětí.

Homoseksuálními páry bojí se

toho, že bude devalvována role žen

jako matek,

že v tom kontextu, ve kterém se mluví o tom,

že by bylo třeba fajn, aby ženy mohli také pracovat

u děti, aby nebyla ta role

redukována jejich námateřství.

Takže tam je na tom vědět,

že oni to nevnímají v tom úzkém kontextu

toho tématu domácího na svědna ženách,

ale opravdu ve velmi širokem,

kulturním celospolečenském kontextu

mají pocit, že ta umluva prostě otevřet dveře

k nějakým změnám ve společnosti,

které oni třeba považují za nevhodné

a případně jako nevratné.

A má to nějakou racionální podstatu

tyhle ty obavy?

Když to třeba ve mu konkrétní případ.

Obavá, že istambulská umluva

otevřet dveře,

homoseksuálním párunk a dotcím dětí

je nesmyslná zcela.

Tímto tématem se ta umluva v žádném ohledu nezabívá.

Takže máte podezdření,

že ministři zakáde o tu umluvu

nečetli?

No občas, teď bych jako velmi nérada,

protože si vlastně nevybavu žádnou

situaci, kdyby s tím byli

konfrontování a pravdu se ukázalo,

že ji nečetli.

Ale ten fakt, že spousta kritiku

té umluvy, zjevni tu umluvu nečetla,

tak to si myslím, že

jako vidíme dnes a deně,

k chůr příkladu velmi často

se objevuje námitka,

že ta umluva

se nevěnuje mužům. Ona život vlastně

zvů, že se soustředí zejmena na ženy

a je tam potom do domácí násilí

například.

Ale vlastně zistíte už v článku dvě,

který je na straně čtyři,

což jako nevyžaduje úplně jako podrobné

čtení a podrobné noření do té umluvy,

že na v článku dvě se píše

citují, strany jsou vybízeny

k uplatňování této umluvy na veškeré

obětí domácího násilí.

A když se potom podíváte do té důvodu

a správě nebo do té širší debaty,

to vyplývá, že to znamená

muži, děti, seniori.

To znamená, že ten argument

a ta umluva neferově

někoho protižuje

nebo ignoruje další obětí

domácího násilí, je úplně nesmyslná

a dezistit veľmi jako rychle

a snadno, že tomu tak není.

Ta umluva má veľmi

silný symbolický význam

a jednoznačně říká, že nám

jako zemi, jako státu záleží na tom,

abychom rozvíjeli nastroje prevence

a pomoci obětem domácího násilí

nejenomžená, na třeba také seniorů

a dětí.

My jsme zkutečně jedna téměř z posledních

zemí Evropy, která je všetě

tuto zásadní umovu narratifikovala

a já si myslím, že pakli, že to Ukraina

dokázala během válečného stavu

a měli bychom to dokázat i my

v našich poměrně stabilních podmínkách.

Když se potom podíváte na ty jednoty ve argumenty,

když se proberete jeden podrým, tak jako

předtím na 3 kategorie

Pojďme na to rovnou.

Pojďme na to rovnou, tak pojďme.

Jedna kategorie bych řekla, že to je na prosté

fantasmagorie, jako úplné fantasmagorie,

úplně jako výplody chorých mosků.

Do té kategorie bych za řadila z námou

vízy Petra Pitychy, knězek,

kterou pronesl ve Svatovické katedrale,

kde hovořil o tom, že až teda

u Zavedé, ta až byl schválena istambulská umluva,

takže bude už Zavedény

pravně výchovné tábory

vyhlazovacího charakteru,

kam budou tedy deportování lidé

za každý nesouhla, za jakýkoliv

projevený nesouhlas.

Tak bych určitě do téhle kategorie

přidala výrok Ivaniš Nejderové,

což je předtkyně takového spolku,

který se velmi angažuje

v kampanii proti té umluvě,

které si mene tradiční česká rodina,

a taku příkladu říká,

že po Zavedení této umluvy stát,

bude krásť děti, a bude někde

skladovat, a bude z nich vyrábit

krední konzervy a takové jako zásobárny

orgánu.

To jsou úplné šílenosti dobře.

Co ta další kategorie?

Ta další kategorie bych řekla,

že je tak jako něco mezi,

že to může být skutečně,

že to zní jako na první pohled,

jako třeba rozumná námitka,

nebo to směruje skutečně

k nějaké podstatě toho řešení,

toho problému, ale pak se třeba ukáže,

že to je vo něco jako komplikovanější.

Zase vám dám konkrétní příklad,

a tím sežovracíme k významnému

akterové debaty, což jsou církve.

Tak někdy v roce 2018

obrátila skupina církevních představitelů

v čele s Kardinálem Dominikem Dukou,

a s dopisem a vyzvali

poslance a poslankyni,

aby jako v žádném případě tu umluvu nechvalovali

a dali tam celou řadu nejrůznějších tedy argumentů,

a já vyberu k jeden,

na kterém to jako dokumentuju,

oni tam zminují várování

předtím, že ta umluva

cituje v rozporu se současnými trendy

se výslovně zakazují postupy

vedoucí ke smíru.

Co se tím má na mysli?

Když v té umluvě se zakazuje,

aby případy

nějakého v manželství,

domací o násli nebo v partnerství,

tak ta umluva říká, že žádným případě

se jako nesmí,

tyto situace řešit smírem, mediací,

nějakým pokusem od hohodu,

že ta umluva to zakazuje.

A kritizují to, protože říká,

že to jsou moderní,

že jako mediační postupy,

preferujostu u rozvodu, u dalších,

zase to jako velmi relevantní argument.

Když to točtete,

tak to je ta moderní,

která umluva, která nám tady zakazuje

nějakého alternativní řešení sporu,

to tak jako je velmi zvláštní.

Ale když se do té umluvy podíváte,

tak je to velmi jinak.

V té umluvě se píše něco jiného.

Ta umluva zakazuje

povinné na řízení

těchto alternativních postupů,

to znamená mediací.

Je jen myslavě, ta umluva říká,

že stát, nesmí nařídit,

na situace tohoto typu byla řešena

s mírem či mediací.

A když se potom promluvíte

z eksperty na domácí násilí,

tak oni vás říkají,

že v některých případech to je vhodný postup,

ale ve velké většině případu to na prosto

není vhodný postup.

Protože to vytváří tlak na tu obět,

aby se dohodla s tím pachatelem,

aby nějakým způsobem s ním vědnával,

abych s ním ho dělal třeba na terapii,

když se potřebnější nejnutnější věci

a by se oddělila od toho pachatela,

aby skutečně byla bezpečší a byla nějakým zůsobem chránena.

A kategorie číslo 3?

A kategorie číslo 3 bych řekla,

že jsou takové relativně legítivní obavy,

přičetní lidé,

kteří tu umovu nějak analizují různi

eksperti na mezinárodní právo,

tak potím si teda říct, jak to tady je s tím to.

Třeba, že to zasáhne do českého práva,

bude se muset měnit české práva?

To je třeba jedna vlastně

z legítivních argumentů,

protože to nejspíš

a teď je potřeba upozornit,

že já nejsem právníčka,

ale ta umluva je závazná.

Záměr základní istambulské umluvy

je právě pomoci naší společnosti

nějakým zůsobem

lépe zvládat násili.

Je to prostě dokument mezenárodního práva,

to znamená, že on se samozřejmě

vyznačuje z toho obecností.

Vláda děho následky a předtráze.

A z obětem my jsme tady

a stojíme za vám.

My, když jí teda skutečně

ratifikujeme na koniec,

tak ty principy musíme přijmout

a bychom ty principy naplnějte,

bychom měli udělat určité změny

našeho právního rádu.

Ale to samo o sobě

není na to nic problematického.

Tyto změny vlastně probíhejí více měně

kontinuálně od momentu, kdy jsme vstoupili

do Evropské unie a dějí se

při každé to jiné mezenárodní umluvě

vlastně jako doby připisovat.

A pak bych třeba změnila ještě jeden argument,

který zaznívá právě správníckého prostředí,

že ta umluva nějakým susun narušuje

advokátní milčenlivost.

Že tam vzniká povinnost

tyto situace hlásit.

Ale opět, když se potom do té umluvy podíváte,

tak tam nic z takového

se nepíše a nepíše se to

ani v důvodové správě.

A vlastně ta formulace ani nezminuje

specificky advokáty.

Na vopak, ta důvodová správa

a psychiatry.

A ta formulace spíš směřuje k tomu,

že jsou situace,

ve kterém tam milčenlivost,

která váže tu profesy,

by měla být jako nahrazé na nutností

tu situace řešit,

tím, že se nahlásí organu činy

v terceních řízině.

Chápu to tedy správně,

tak jak vás teď posluchám a chtěl jsem se k tomu dostat,

že ta umluva vlastně

spřesnuje ty právní mantinelly

tak, abych ten stát dotičný byl

mít, že máte ochránit oběti

domácí ho násilí

a násilí na ženách a tak dále.

Proč ji potřebujeme? Česko

není tu to chvíli schopné

chránit ty oběti?

Já by ještě dořekla

co je vlastně cil žil té umluvy

tak nejenom chránit, ale jako předcházet

i prevence tam je.

I prevence, což jsou jako nejrůznější

o světové programy a školení

a další vlastně nástroje

a pak další část

obětem. V tuto chvíli to teda

nefunguje úplně dobře a proto

tu umluvu potřebujeme, když to úplně

zjednoduším? Jo, ano.

Jednoduchá odpojina, jednoduchou otázku

a zistí to tak, že si promluvíte

z lidmi, kteří jsou obětmi

domácí ho násilí, nebo si promluvíte

z lidmi, kteří pracují

v organizacích, které těmto lidem

pomáhají.

Nadávky

ponižování

a rámek si nemohla

vymínku malé, si nemohlo

zabrečet, protože

když to jednou zkusilo, tak

bylo vrečeno, ať si toho

zpradka uklidním, nebo po něm

zbude krvavý flek.

Když vodobí, kdy byl na mě hnusný

se prodlužavali a kdy

byl v pohodě se

skracovali, že vlastně se si to tak nazvala,

že je to vodobí, kdy mě miluje

a kdy mě nenávidí. Pokračovalo

stupňovalo se to

ovenčně,

že už jsem z modři nevyšla,

zažala se mi k lidickou smrt

poráně pěstí

z přeraženým

nosen.

A vám ve jako vlastně opět

myslí, že to nejlep funguje na těch konkrétních,

že o příklady v konkrétních číslech

tak často se zminuje problematika

azilových domů.

Když se to rodina z dětmi, kteří se odcitnou na ulici,

z ničoho nic, zažívají opravdu psychické trauma,

vlastně umí představit.

Istamužská omluva, a je den,

že v velmi konkrétních věcí vlastně říká

nebo doporučuje, že na každých

deset tisíc obyvatel by mělo

být jednou tak zvané rodiné místov

azilovém domě a rodiny místem

se myslí tři lůžka, protože

většinou ta žena, když teda

znova budeme můj vidějme na oženách,

prchá z té rodiny tak má třeba děti.

Věřím, že zahrada brzo ožije

děckým smichem.

A když to teda přepočítáme

na Českou republiku, tak nam vychází,

že bychom měli mít třitisíce takových

to lůžek. Máme

třitisíce takových to lůžek, nemáme.

Teď trošku to komplikuje

skutečnost, že jsou různé typy

azilových domů, které nabízejí různé

služby, ale jakože úplně,

když to úplně zužíte a podíval byste se

na skutečně jako specializované

azilové domy, kde důležitá

ingredience toho je, že jsou utajene, aby ten

pachatel tu obyť nemohl najít, protože tam

patom vede, kdo

eskalaci toho nás lík vraždám

to je jako velmi, že ho vlastně popsáno.

Tak takových domů máme

v České republice pět.

Pět celé republice. Ale

aby to zase bylo tak drtivé, pak jsou

různé jiné typy, zařízení, ale

jako nejsou vlastně jako kdyby specializované.

A teď se služe můžeme bavit o tom,

že je tam potřeba, aby tam byla

nějaká odpovídající podpore,

aby tam byl dobře vyškolený psycholo, který

jdu rozumí tomu tématu. A to je třeba

jedna z věcí, které ta umluva

zavazuje a vyšla nedávno

před dvě malety velká europská

analíza dopadu istambulské umluvy

v zemích, kde ji přijali.

A z ní jedno značně vyplýva,

že v zemích, kde tu umluvu přijali,

je násobně vyšší počet

těchto míst v azilových domech,

než v zemích, kde tu umluvu nepríjali.

To jsem se chtěl zeptat, máme na to

konkrétně nějaké příklady, i z třeba

v předních zemích. Přiště německo.

Myslím, že německo je dobrý příklad.

Tam mají velký počet

míst v azilových domech, mají

širokou, prostě sít nejrůznější podpory.

A mimo chodem, kdy jsme u toho

německa, tak zrovna tam je

velmi diskutovaná ta tématika

toho smíru, co by jako prostředku

řežení situací domací

u náselí a mnoho

spolkových zemí má

to, co ukládá ta istambulská umluva.

To znamená, zakazují to, aby to

situace byla řešena smírem.

Tak teď jsme v situaci, kdy 2016

jsme istambulskou umluvu podepsali

a 2023 jsme ještě

neratifikovali. Toto třiž znamená,

že musíme vlastně právně potvrdit

ten podpis

ve vládi v parlamentu a tak dále.

Peter Pavel v Bruselu

vyzval k tomu vládu, aby

vysvětlila proč ještě k teratifikaci

nedošlo.

Jsem pro to, abychom je ratifikovali

nekradších době, už jenom proto,

že jsme jednou z posledních

zemí Evropské unie a vlastně

není jediný skutečný důvod, proč bychom

se tomu měli vyhybat.

A z toho Bruselu

kritizoval ještě jednu věc.

Toti, že Česko se nepřipojilo

k žalubě Evropské komise na Maďarskou.

To kvůli zákonu, který diskriminuje

seksuální menšiny.

Oboje to jsou téma, takto se týkají

lidských práv. Máte pocit,

že v jejich řešení má prostě prezident

současná vláda úplně jiný názor?

Já bychom řekla úplně celá

současná vláda. Minister

Zahrani Čílypavský dává i veřejně

na jevo svoje sklamání

z toho většinového rozhodnutí.

A plus bych opravdu připoměl jednu věc,

kterou já vidím v té sněmovně

a vidím jej u celé řady dalších témat,

že u některých těch

témat skutečně ani u to dělení nejde

po stranách, ale je jako na příč těmi kluby,

kdy ty názory

rozdílené i u vnitř některých klubů

typicky v ODS, nebo třeba ano,

což jsou živo velké kluby. Takže

není to rozehráno jako prezident na jené straně

a vláda celá na straně druhé.

Ale každopádně

ríče prezident Pavel

tím, že ta témata zvedá

tak úplně jako přepisuje

tu mapu v tomto směru

a já vnesím, že v tomto směru

vytváří, že to má několik úrovní

jednak je důležitá ta symbolická roviná

pro obecně společnost.

To je nesmírně důležité,

že ta témata zvedá právě prezident

a po to myslím jako prakticky vůčité vládě

tak to je samozřejmě věc,

která se debatuje

od listopadu více meně neustále,

protože jsme měli tři

velmi výrazné prezidenty,

kteří se nebali zasahovat

do práce vlády, v uzovkách

nebali se dát na jevo

svůj souhlas, nesouhlas

v vládní politikou, přičemž ten nesouhlas

je jako jasněj definovaný projevo se

můžné přelasovat, ale

on má právodu té debaty

o té istambulské umluvě

protože oni taky podepisuje,

ta ratifikace vypadá tak,

že ta umluva projde

dolní komorou, horní komorou

a nakonecí podepíše prezident,

takže je zcela legítivní, aby se věádřil

k tomu a řekl, co co mi mohodem řekl,

že opravdu neexistuje jediný

relevancký a jako v realitě

opřený důvod, proč tu umluvu

neratifikovat.

A konce Června jí předloží na vládu,

vláda jí dá do parlamentu,

nejří vtedy do poslanecké sňovny

a pak je klasický ten kolob, jak se nád.

A pak prezident.

Ano, přičemž já bych úplně

a teď nechci jako vidím za roch

a čtu v tom přiliš mnoho,

ale když se vratíme úplně na začátek

k tomu vychýbání, tak konec Června

nyní úplně nejrušnější

politická sezona

a velmi se blíží

parlamentní prázdniny, to znamená,

ta sňovna se k tomu dostane.

Na podzim teď víme, jak to v té sňovní

vypadá a k úpríkladu

další téma, že o výbušné

svazky lidí stejného pohlaví,

tak tam jsme věděli,

že a nejenom tady útoho,

u celé řady dalších témat,

že to odkládání velmi jako

taková super schopnost

české poslanecké sňovny,

já myslím, že to de odkládat vícemeně

do nekonečně tá měř,

takže já dokud myslím, že ta

soleony nepodepíše, tak neoze

úplně očekávat, že se jako

něco reálně, reálně stané.

Tak moc díky, že jsme to mohli probrat.

Já děkuju.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12

z pravodajského podkástu

Českého rozhlasu.

Dnes se silví Lodr redaktorkou

týdyníku Respekt, která se věnuje

lidskoprávným tématům.

Probrali jsme spolu istanbullskou umluvům

velký spor části vlády

a prezidenta Pavla.

Naše další díly

najdete na webu irozhlas.cz

v aplikaci můjrozhlas

a ve všech dalších podkástových

aplikacích můžete nám i psát

a to na mail Vinohradská 12

zavináč roslas.cz

Na slšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.