Studio N: Průvodce ruskou oligarchií. Kdo platí Putinovu válku?

Je úterý osmého srpna, posloucháte studio N, tady je výtek svoboda.

Dnes o tom, kdo platí Putinovů válku na Ukrajně.

Růžtí investigativní novináři z webu Projekt několik měsíců hledali odpověď na nepříjemnou a důležitou otázku.

Kdo a jak platí za Putinovů válku na Ukrajně.

Vytvořili tak průvodce ruskou oligarchí a její ho provázání s ruskou agresí.

Čí peníze tedy financují zabíjení uvážení.

Příjemnáří válkou válkou válkou válkou.

Čí peníze tedy financují zabíjení ukrajinských civilistů a kdo na válce vydělává.

O tom teď budou mlovice zahraniční reportérkou deníku N. Petrou Procházkovou.

Petro, ahoj, vítej.

Ahoj, hezký den.

Petro, kolik stojí ruskou válka na Ukrajině?

Kde to nějak vypočítat z něčeho vyčíst?

Já se myslím, že to nejde. Těch čísel je docela hodně,

ale oni vždycky reprezentují jenom nějaký výsek té války.

Můžeme si pod tím, kolik stojí válka na Ukrajině,

představit kolik třeba stát vynakládá na zbrojení ze státního rozpočtu.

Jenom, že to je jenom malýmká část pravdy,

protože vlastně celá ekonomika ruska je teď převedená na takový váleční stáv,

který si ce nebyl vyhlášen oficiálně,

ale v skutečnosti všechny podniky a to, jak státní,

tak i soukromé se nějakým způsobem na té válce podílejí.

A to je právě to, proč nemůžeme úplně přesně vyčíslit.

Tu sumu určitě je to mnoho násobně víc,

než tomu bylo před 24. unorem loňského roku,

protože nejde jenom o to zbrojení,

o zásobování, pohonými hmotami, potravinami,

o to, že mobilizace částečná, která proběhla v září loňského roku,

sebrala pracovnímu trhu obrovské množství mladých mužů

a to musí být nějak nahrazeno.

Že díky sankcím odešla řada za hrančních firm

a to všechno strašně zamotalo to ruskou ekonomiku,

takže nějaké číslo země asi nevypadne.

Ale budou to miliardy rublu?

Řekla bych, že to budu... Určitě to budou miliardy.

Když to bude značná část státních výdajů

na vlastně řízení a provost státu,

protože právě kromě těch výdajů,

které jdou přímo na ministerstvo obrany,

nebo do různých zbrojovek,

tak jsou tady výdaje, které nějakým způsobem

musí nahradit to, co válka Ruskubere

a to je třeba ta pracovní síla,

nebo různé náklady na logistiku,

která nevypará na první pohled

ani tak jako válečně, ale ve skutečnosti válečná je.

A tyhle peníze musí Rusko někde brát.

Kde je ber?

Ono to s Ruskou ekonomikou není až tak tragické,

jak jsme důvali na Jarilońckého roku.

To, co je třeba přiznat, Rusům je,

že se, jak bych řekla psychologicky,

tak i ekonomicky docela adaptovali na tu válku.

A to je na tom strašně zajímavé.

To teď posuzují různí psychologové a sociologové,

jak rychle si Rusko dokázalo zvyknout na to,

že je v válce a jak se dokázalo adaptovat na ty nové podmínky.

A to se týká i té ekonomiky.

Rusko stále vydělává nejvíc na eksportu energetických surovin,

ale už ne do Evropy, jako to mo bylo drívé,

našlo si jiné cesty, jiné zákazníky.

Ano, má to složitější mnohem,

protože dovést ropu nebo plin do Indie

je mnohem složitější a mnohem dražší,

než dovést, třeba do Německa,

kam vedl ropovod a plinovod.

Nicméně, ty cesty tady jsou.

Ano, musejí ty suroviny prodávat pod cenou,

levnějí, než je prodávali nám, ale prodávají je.

Takže nedošlo k tomu, co si myslím,

optimisté v Evropě předpovídali v Loni,

v nějakému krachu ruské ekonomiky.

To rozhodně ne.

A přispěli tomu i tedy ruští podnikatele,

ruští oligárechové.

Všichni jsme tušili, že je do války zapojná

taková nepríliš průhled na síť ruských podnikatelů

a ruský investigativní web projekce

to teď pokusil nějak celé rozplést,

zjistit, kdo platí potěnovu válku.

Podařilo se mu to rozplést?

Já myslím, že docela jo.

Já jsem si myslila, že toho docela hodně vím

o tom, jak akteří ruští oligárechové

jsou blíscí Putinové, blíscí Kremlu,

kdomu platil třeba krymský most.

To byly tě bratřej Rotembergové,

jeho kamarádi z Petrohradou se,

který mi už chodil do Džuda

a pak jim prostě dal toto obrovskou zakázku.

To je ten most, do kterého se Ukraínci opakovaně snaží strefy.

To byla to obrovská státní zakázka,

na které Rotembergové vydělali obrovské peníze.

To jsou všechno jako známá ména.

A když jsem se podrobnějí podívala

na tu investigaci kolegů z projektu,

tak jsem zjistila, že jsem věděla jen opravdu o vrcholku ledovce.

Že tam je prostě řada dalších mén pavučin

a různých propojení, které nám zustávala skryta do té doby.

Možno je to i tím, že oni postupovali veľmi zajímavé.

Mě příde zajímavé, že oni hledali munici,

oni hledali vybuchlou vojenskou techniku

a skoumali jednotlivé částečky

a zišťovali odkud se vzali, kdo tím pádem na tom spolupracoval.

Oni udělali něco, co do té doby nikdo neudělal,

že rozebrali tu munici trána šroubečky.

Já jsem, když to přeženu, tak bych řekla,

že vlastně vyrobíš pár rádko,

myslíš si, že pár rádko je úplně jak si mírová záležitost,

a pak zjistí, že ta pár rádka dodáváš růzké armádi,

tak se tím vlastně také podílíš na financování té války.

A přesně tohle udělali oni.

Ti naši kolegové z projektu rozebrali jednotlivé bomby,

jednotlivé nálože, ale třeba i letadla,

lodě rozebrali do šroupku a zišťovali,

kdo, kterou součástku vyrábí.

A nejento oni šli dokonce tak daleko,

že zišťovali, kdo třeba ty lodě půjšťuje.

Takže i půjšťovací společnosti se ukázalo,

že Oly Garchové, kteří řekli mi nic,

mi nic nevyrábíme žádné výbušniny, žádná letadla,

my jsme přece půjšťovací společnost,

tak se na jednou ukázalo, že oni půjšťují jednotky růzké armády,

růzké národní gardy, a že jsou také zatažení do té války.

Takže těch lidí, kterých je tam menováno je strašně moc.

OK, to nepríjemná, cnou bychom složitá otázka,

kdo tedy platí válku na ukreně, kdo není spolupracuje,

vidím Vladimir Lisin, Iskander Mahmudov.

Těch men tam je hrozně moc,

takže asi kdyby se to mohla nějak zhrnout

nebo vypíchnout toto nejpostatnější zjštění ménu a tak dále.

Určitě, tak těch men tam je, těch hlavních men tam je asi osmdesát,

osmdesítek, jsou mezi nima taková ta známa ména,

o kterých se vědělo, že jsou to ména,

která spolupracují na financování Putinová režimu.

Mimochodem, ať už to byla Olimpiada v Soči,

tak teď válka na jednou se nám tam objevují stejná ména.

To svičí o tom, že těm lidem je úplně jedno, co financují,

jestli sport a nebo zabíjení jiných lidí.

A to je Juri Kovalčuk, velmi blízký člověk Putinové,

Oleg Děry Paska a další, a další Tatoslavná ména.

Ale pak se tam právě objevují lidé, kteří nejsou tak známí,

nebo kteří se dokonce snaží tvrdit,

rozdávají dokonce rozhovory světovým médím,

a tam tvrdí, že oni přece nemají z tou válkou nic spoličného.

To je pan Usmanov, třeba ten říká, já už jsem v duchodu,

já žiju v Uzbekistánu, já s tím nemám nic spoličného,

a na jednou se ukázalo, že i on financuje nějakou součást

té munice například.

Takže myslím si, že ta práce měla obrovský smysl v tom,

že ty nitky se takhle strašně propojily,

a je to zajímavé nejen proto, aby jsme se řekli tak,

a teď známe ty lidi, kteří financí válku.

Je to důležité i proto, že něktyří z nich požadují,

aby byly vyškrtnuti z různých sankčních seznámů.

Něktyří jsou už na sankčních seznámích,

něktyří ne.

Je tam řadamen, která jsou pouze na ukrajinských sankčních seznámích,

a to jim je dost jedno, protože na Ukrajinu stejně nemohu,

jim byli na Evropských, Amerických, Kanadských a Australských

sankčních seznámech, kde mají účty v bankách,

kde majetky, nemovitosti toho se bojí.

A pokud tam ta jména nebyla,

a teď vidíme, že se přímo podílejí na výrobě nějaké zbraně,

tak si myslím, že to je zaměšlení i tedy pro Evropskou unii,

pro spojené státy, pro ty, kteří se znamy tvoří,

a nebo pro ty, kteří několik oligarchů i bylo vyškrtnuto

z sankčních seznámů.

Na vlastní žádost.

Ano, ano, po té, co tvrdili a se hnali si různá potvrzení

a různé prostě, jak si doporučení o tom,

že oni přece z potěnemuž dávnu nekamarádi,

je nemejí s ní mít spoličného.

Takže tady si myslím, že je velmi dobře rozkrito,

že stále přes různé prostředníky, přes různé můstky

se dostáváme k tomu, že ti to lidé se stále podílejí

na financování potinova režimu a tedy války.

Jsou tam nějaká ména nebo nějaké příběhy,

nějaké motyvy, které tě překvapili?

Je tam něco, co se nečekala?

Mně se velmi jako blbě říct líbil,

líbil ne, ale strašně mě zaujalo

a s velkým obdivem jsem si přečetla,

jak kolegové z projektu

bysledovali, kdo všechno vyrobil bombu FAP 500,

která spadla, při nejmenším jedna možná,

dvě spadly na divadlo v Mariopolu v Loni,

zabily tam a to do dnes nevíme,

kolik těch lidí vlastně má ta bomba na svědomí,

jestli je to 500 nebo 600, víme,

že jsou to stovky lidí, kteří se skrývali v tom divadle.

Je vidět z fotografí, že před tím divadlem

byl obrovský nápis děti,

že ten, kdo schodil tu bombu, musel tušit,

že v tom divadle jsou civilisté,

přesto tam tu bombu schodil,

takže mi teď víme, kdo se na výrobě té bomby podílal.

Mně na tom překvapilo, že těch lidí je tolik.

Myslím, že to je přes 20 lidí.

Na jedné bombie.

Na jedné bombie.

Na jedné bombie.

A to vůbec nemluvím o tom letadle.

To bude dalších 100.

Takže, jak si můžeme si říkat,

tak ten člověk asi nedodával tu součástku

proto, aby zabil pár set lidí v divadle v Mariopolu.

Ale přesto je za to totipovidný.

A mě to dovádí k takové, jako o té technikály je,

protože ten článek nebo ta investigace je na ruské poměry.

Rusčí novináři mají rádi ty omáčky a takovou tu šláčku.

A to je velmi netipický článek.

On je velmi takový technikistní.

Je tam rada grafů, fotek a je to všechno takové bez emocí

a velmi dobře zpracované.

Ale mě to přivádí k takové filozofické otázce.

Otázce to je zodpovědnosti.

Jako vyrobím šroubek, o něho pak zamontují do bomby

a já už jsem zodpovědný.

A jak se tomu vyhnout?

No já si myslím, že jediná možnost pro lidi,

kteří nesouhla si s tou válkou,

ať jsou bohatí nebo chodí,

je se vůbec s tím režimem nezadat, odejít

nebo přestat jakkoliv podnikat v Rusku, ale jakkoliv.

Protože cokoliv budeš dělat,

když se vracím k tomu pár rádku,

tak se můžežit stát, co učástí té mašinérie.

Nakonec, když bychom to chtěli dovést,

až úplně jak si dokonce,

tak člověk, který dnes v Rusku platí daně,

tak se také podílí na financování státu,

který vede agresivní válku proti Ukrajině.

Platí válku, platí zabíjení.

Platí válku, platí zabíjení.

Nevím, jak dalet se ti lidé srovnají se svým svědomím.

Možná žádné nemají.

U těch ruských holigarchů

tahle ta otázka tez odpovědností mi přijde ekstremně zajímavá,

protože jestli to chápu správně, tak tebez řekla,

že těchle lidé jsou prostě z odpovědní

za smrt Ukraínů a Ukrainek.

Určitě bez nich by žádná válka nebyla.

A to i proto,

že oni financovali režim Vladimira Putina dávno před válkou.

A mi teď pořád mluvím o tomu úno Rulunckého roku,

ale nevěděli jsme,

že dojde k takové velké invazy

a k takové velké adrastické válce,

ale viděli jsme,

že ten režim je imperialní,

že je agresivní,

že zbrojí.

A skrátka,

já se nemyslím,

že většina těch oligarchů

je vedena nějakou ideologii.

Jediná jich ideologii je jsou peníze.

A přesem nedávno

hovorila se s mým kolegou

a starým známím Alexem Venediktovém

s Echa Maskvý,

šef redaktorem

téhle stanice rozlasové, slavné.

Tak jsme se také dotkli právě

otázky těch oligarchů.

A já jsem se ho ptala,

že on jako necítil,

že se něco děje, nebo,

že to nepředpověděl,

že neviděl, k čemu to spěje.

A on řekl jednu velmi zajímovou věc,

která,

skromu musím prostě souhlasit,

že se mu zdálo,

že tí, kteří financují režim Putina

a bez nich on by dávno padnul,

že jsou spokojení s tím,

co mají, s těmi jaktami,

milenkami,

obrovskými

si po celé světě

domy, no v Praze to,

co je v Praze, co mají ti oligarchové,

to je, to jsou ti chudší,

protože v Praze neinvestuje

někdo opravdu bohatý,

někdo opravdu bohatý investuje

v Miami, nebo ve Španělsku

prostě někde, kde

v Londíně, v Paržiži

a on říkal, ano,

já jsem si myslel, že tohle jim stačí,

že tohle chtí,

že

tímto způsobem

životách chtějí prostě

v tom způsobu životách chtějí pokračovat,

ta válka je pro ně obrovskou

komplikací,

přesto se to stalo

a možná je to tak,

že oni tu válku jako takovou

nechtěli,

ale když už se stala

a oni zjistili, že není dále mohou

vidělávat, tak se řekli, no tak jo,

tak je to teď trochu jinak,

ale prachy nám stejně potečou,

tak jak jsme pokračovali

a to je tá totalní

a moralnost

růzké oligarchické

vrství nebo jak to říct.

Spolegal na něputin připravili nějak na to,

že přijde válka a že bude potřebovat ich pomoc?

My víme z různých

zdrojů, že on se s nimi

sešel opakovaně

na posledy

kdy vyhlásil ráno

útok na Ukrajinu, tak odpoledne

sešel,

přišlo jich tam přes 30,

ale pozváno jich bylo mnohem víc,

tam je vidět, že došlo k nějakému

zakolísání, že si neblíjí s ti,

co teď bude, protože

tušili, že západ

a svět, ve kterém oni

investují své peníze, které si nahrabali

a častičně i nakradli

v růzku, takže se nějakým

způsobem k té válce postaví negativně,

takže vyčkávali.

Ale na můj vkus se velmi

rychle dokázali sadaptovat

a zístit, co jim zase bude

vynášet. Ale Putin

si myslím, že zíšťoval

jakou si náladu

a možnou reakci

a zístil,

že to hlavní budou

zase peníze a ty on jim

dokáže zajistit. Právě těmi zakázkami,

obrovskými zakázkami

ministerstva obrany například.

Takže

on asi věděl, že některý,

nebo několik lidí

a možná

odejde, emigruje z ruzka

i se svými peníze,

ale není to podstatná část

a většina oligarchů

na kterých stál ruzký režim

v ruzku zůstává

a dále podníka.

Opravně, jestli říkám hloupost,

ale jsou tu přenámy dvě situace.

Podníkatelé, co válku finančně potrují

a podníkatelé, co na válce

vydělávají. Nebo jsou ti dvě situace

propojené a podmíněné?

Já myslím, že jsou propojené

a podmíněné, protože

úplně najít oligarchu, který by

nevydělával na válce

a podporoval režim,

to ho vlastně nenajdeš.

Oni jsou skutečně

ten hlavní motiv

proč udržují režim putina

u moci

je, že na tom vydělávají.

To není láska, která je

spojuje, to není staré přátelství.

Ano, jsou tam lidé, které on

ještě ze svých Petrohradských

dob, kdy

opůsobil v Petrohradě a

pak ty lidi vytáhl do Moskvy a právě

tím, že jim dával ty lukrativní

státní zakázky, tak z nich se stali oligarchové.

Tak je tam nějaký osobní

vztah nějaké přátelství.

Nejbližší přátelství ho pojí

údaně s Panem Kovalčukem.

Ale, já myslím,

že pokud by

došlo k tomu hypoteticky,

že Putin

přestane být tou do jinou krávou,

že přestane být tím, kdo jim

zajíšťuje

ty velmi

sité životy,

tak ho hodí přes Palogo.

Já tam žádné jako emoce

vlastně nevidím

a jedinou emoci je strach o vlastní

peníze.

Možná se mýlím v některých

určitých případech, ale

ale

z velké většiní emotivací

teď zisk a strach.

To de ruku v ruce.

On je samozřejmě nedunutí pouze strachem

k tomu, aby mu financovali

jak olimpiado v Soči,

tak válku na Ukrajině.

Oni musí za to něco

udrolit a to něco je hodně.

Na druhou stranu je musí udržovat

také ve strachu, že pokud by

uhnuli,

nebo pokud by třeba chtěli odjet z Ruska,

ten majetek

připraví. Takže

ta kombinace

strachu a zároveň výhody

toho, jako že jsem

součástí té mašiné rijeválečné.

Víš co navíc?

Teď už joutí lidé do toho

zapletení, namočení.

Žeško mohou říct porok a půl

válčení,

kdy brzelej

opravdu stovky a tisíce lidí

a oni se na tom nějakým

výhodu svém podíleli,

že si takovou rozmysleli,

že zjistili, že to je špatně,

takže teď se přidávají k dkínému

to už neprojde.

Jeho by není cesty spět.

A v tom dle je budin také mistr

a to se týká nejen o ligarchu,

ale i vlastně vysokých úředníků

a politiků. On je dokázal

od samolého počátku války

do té války zatáhnu, namočit.

On z nich udál spolupachatele

zcela vědomně, zcela vědomně.

Bezpečnostní rady,

státu, nebo právě ta setkání

se svazem ruských průmyslokníků

a podnikatelů,

která byla demonstrativně veřejna

a kde on nutil ty lidi,

aby se vyjadřovali pro

invazina na Ukrajinu

a tím je zatáhl

do té války a tím z nich

učinil spolupachatele a teď je má.

Už nemají neho kameráda, než Putina.

Už nemají za kým se jít vyplakat, protože už

jsou moc hluboko.

Už musí jít přát, aby

rusko nějakým způsobem zvítězilo

a spodně nějak.

Oni asi tuší, že nedobudou celou Ukrajinu

a že to bude všechno těžké,

ale totální prohrá ruska

by byla i pro ně osobně

krachem

toho způsobu života, na který

si tak zvykly.

Jak to říkáva někdo?

Jachty, holky, kasína, baráky,

residence, to všechno by bylo prejď.

A zároveň, ale jak jsem mluvilo

že jedna z cest, jak se zbavit Putina,

je právě situace,

které na štvety oligarchy nebo respektive

začnou kůlině mu prodělávat,

tak my jsme v situaci,

kdy těhle těluští podnikatele

vidělávají na válce.

Putinej jsou nase z námech, nebo jsou,

ale i na vzdory těm sankcím

vidělávají na válce.

To se jim asi nebude chcít Putina

jen tak zbavit, jak se teda říká.

Někteří vidělávají, ale jsou tam i tějti,

máme některé, které schudli,

kteří schudli

a jsou to většinou těch

jejich produkci nebo podnikání

bylo hodně vázáno

na zahraniční obchod

a nebo

jsou tedy na těch sankčních seznávěch

amerických i evropských, a tam to je pak složitější,

ale právě

jak si ta hodnota

toho investigace projektu byla i v tom,

že oni nazvali její mé na lidí,

kteří vůbec na žádných seznávěch

a na měch kromdětích ukrainských nebyli

a na jednou vidíš,

že tam máš třeba lidi,

kteří dodávají pohoné hmoty a rmádě

kteří byly drívy na pojeni na lukoil

například nebo jsou na pojeni na lukoil,

který my tady odsud také známe

z minulosti

a jakože se to nepočítá

když je to na vtady, kdy to není patrona

kdy to není bomba, no tak na vtu

prodáváš, komu chceš, že

jenom, že právě to, když to vidíš

v té tabulce,

protože přišli o trhy

v Evropě, tak

za to dostali ty velké

státní zakázky v podobě dodávek

ministerstvu obrany, no tak

co si o tom můžeš myslet, no tak

to teď dodávají do tanku a obrněných

vozidel a tváří se, že to je

jenom na vta, to už je

spíš otázka ale pro nás,

než pro ně, protože my o tom,

že oni nemají žádné morální zábrany

víme, ale my si musíme

rozmyslet, jak se k těm to lidem

teď zachovat jistnil jim zablokovat účty,

sebrat majetky, nebo

zablokovat majetky, které tady bez pochyby

mají, ostatně v deníku en o tom

teď vychšelo několik článků,

že tady v České republice

jsou lidé, kteří jsou stále na pojeni

na režim Putina a

financují ho, takže je co

dělat? Je co dělat, no v tomto vém textu

a z ištěních projektů bylo i ménu ruského

podnikatele, kteří čele podniká v Českou,

mene se Vladimír Jeftušenkov, co je

v tom zištění nejvíc

vlastně bych až řekl jako

trpceru ze smálo,

že o tom, že on je

jedním z hlavních finančníků

toho Putinova režimu, narozdíl

od těch jiných mén,

tak o Jeftušenkovovi se to ví.

A

pamatuju se, když naše ministerstvo

zahraničí zveřejnilo poprvé, nebo

zavědlo ten národní sankční se znam,

tak první ménu, které na něm bylo, byl

Patriarcha Kiril a pak dlouho

do. Tak jsem se říkala,

Patriarcha Kiril je mi celkem ukradený

a to, že tam světí tanky a

že na něj cáká světcenou vodou, je mi

dost jedno, ale

to, že je Jeftušenkov

měl být tím, kdo byl prvním

na tom se znamu, to tak je

a

nedovedu si to nějak vysvětlit

s natím tím,

že

možná jsme

opravdu jako superkorektní, hyperkorektní

dodořevat ty Evropské zákony

a tam je občas těžké

rozklíčovat, čím

přesně se ten člověk provinil a proto,

že

žijeme ve společnosti, kde ideologie

se do ekonomiky nemá míchat, naopak

má to být odděleno,

pak je těžké, vlastně, když to takhle

úplně primitivně řeknu říct, tak ty si

kamarád putiná, tak mi ti tady zeberem ty

tvoje domy, to prostě nejde, to

de v Rusku, ale ne u nás, tak možná

proto to tak dlouho trvalo, ale teď už to

nevíme, víme o Věštušenkovi

skoro všechno,

víme to i ostatních lidech a je na

Evropských úřidnících, aby se z

tou informací vypořádali.

To mě přijde to těžko nejzajímavýjší moment

celé té věci, že

Česko zradilo Věštušenkova na sankční

seznam rok a půl po začátku

války a jak říkáš na Evropském

sankční seznamu vůbec není.

Člověk, který přímo

spolupracenost, který přímo financuje

putinů frežem.

Uspravně tak spou staruských

podnikatelů, kteří nováce spolupracují

na těch sankčních seznamech chybí.

Proč to tak je?

Já si myslím, že ty příběhy

jsou různé. Uplně bych nedokázala

a se nebo nechtěla říct

nějaký obecný důvod

toho, proč to tak je.

Ale v mnoha případech je to tak proto,

že

americký sankční seznam

a evropský sankční seznam

seznamy. Každý má

svá kritéria, víme například,

že

lidé, kteří

se podílejí

na farmaceutyckém průmyslu

nebo na konec i na té obilné

dohodě, která krachla kůli růzku

nedávno, tak měli určité

výmky, protože

skrátka západ

kromě toho,

že myslí na obětě na Ukrajině

a na to, jak růzko

donutit k míru, tak myslí, jak je na sebe.

A ona je to do značné míry

otázka politická

koho na ten

sankční seznam zařadíš

a jestli tam zařadíš někoho

od něho štřejen co potřebuješ.

Tam je strašně zajímavý ten

příklad francouzkeho leteckého průmyslu,

který skrátka potřebuje dodávky

z růzka. No tak lidi, kteří

mů dodávají

tytan na letadla asi nezařadíš

na evropský sankční seznam, protože

letadla nemohli vyrábět. To je České republice

jednobře žádná letadla velká

dopravní nevyrábí. Takže tam se

opravdu pak střetávají

zájmy

vlastně těch národních

států, nebo těch ty národní

zájmy těch států, s jakým si pohledem

moralním, který si můžeme

dovolit ty a já. My můžeme říct

tak, každý, kdo vyrábí

pár rádko, které se dostané

do zubu růzkého bojáka, patří

na sankční seznam.

A

zase musím citovat toho kolegu

Venediktova, kteří říká, no jo, ale

vy musíte myslet, ne na ukraínské

voliče, ne na růzské voliče,

ale na své voliče, no vynáři ne,

ale politici tak musí uvažovat.

Je to tak, musíme

se s tím musíme, musíme

v tom trošku lavídovat, protože

samozřejmě vytvoření atmosféry,

že budeme strádat,

co to stojí hlavně, aby

se, aby jsme dostali

nějaké morálce, může

vést naopak k tomu,

že v některých zemích přijdu

k moci síly, které

tu morálku úplně odsunou na okraji

pozornosti. Podívejme, co se děje

na Slovensku, podívejme, co se děje

v Maďarsku, Francie je to taky nemá lehké.

Takže, není to tak úplně jednoduché,

že bychom teď vzali všechno ta jména,

která projekt zveřejnil a o kterých

víme, co dělají ti lidé

a zahradili je na sankční seznamy a úplně

zrízli, přesteli s nimi komunikovat

a obchodovat. Já

tam jsou na toho tásku uprímně

si musím klast o tásku, jestli

teda sankce fungují. Zlelem k tomu,

že jak jsem to říkala na začátku

podkásto, ta růzka ekonomika

není v takovém stavu, jak jsme doufali

zároveň

tedy na těch seznamech

často nejsou ména, která by tam

teoreticky nebo i prakticky možná

měla být. A

těj, kteří na těch seznamech jsou

přesto, že na nich jsou. Víš,

že když se to vezmu, tak to vysvěčení

nezní úplně dobře, a to ne, že bych jakkoliv volal

po zrušení sankcí. Já myslím si,

že je to jedna z nástruju, které máme,

ale výš, fungují sankce.

Jsou to čtyřky, když si říkal vysvěčení.

Jsou to skoro čtyřky, asi neipětky,

ale teď

vyšla fantastická reportáž

jednohamryckého kolegy o životě

v Rusku a zdá se,

že

příjmí dopad sankcí

a běžné Rusy je minimální.

Jo, tak oni si zvykly na to,

že některé značky nemají.

Teď mě strašně pobavila

taková příhoda, kdy

potím přikázal svým úředníkom

obcstátním zaměstnancům,

aby přestali zcela využívat

a ud zahraničních značek.

A ozval se myslím,

že Kaleningradský gubernátor,

který říkano, já už dávno

na zahraničních značkách nejezdím,

já tady mám Volkswagen vydobený

rysku a ten je výborný.

Jo, že prostě oni se

naučili výklouznout ze všeho.

Oni zabrali spoustu

výrobních lenek a výrobních

provozů těch zahraničních firem,

které trošku přejmenovali.

Z nám je McDonald, Ikea.

Prostě si to tak jako trošku ukradli.

Ano, nebude to

třeba ta kvalita, jako byla dřív,

ale ten život tak nějak by žídal.

Já si myslím, že

sankce mají

dva takové důležité aspekty,

které třeba zmínit. Jeden je,

že fungují a budou funguvat

na té makroekonomické úrovni,

kterou běžný občan

zatím ještě nevidí, protože

to zboží, které potřebuješ máš.

Co seděje v bankovnictví,

co seděje prostě

v té makroekonomice, to tak běžný

člověk zatím ještě nezaznamenal,

ale pravdipodobně zaznamená.

A druhá věc je,

že my

měli pocit, že když zavědeme sankce

tak prostě Rusko zůstané

izolováno ostruvkem,

kam nepronikné vůbec nic.

A to není pravda.

Rusko má řadu, jednak s pojenců

a jednak zemí,

kterým je to tak trošku jako jedno,

nebo ani ne trošku je to úplně jedno,

co seděje na Ukrajině, protože

úprimě řečeno, který Čech se tady

jako trápí tím, co seděje

na východním Timoru.

A pro některé země je Ukraina východní Timoru.

Ale jako jich se to netíká

a mají spoustu vlastních problémů.

A tyto země pochopili,

že mohou na té situáci vidělat,

pokud se stanou třeba

prostředníky v dovozu

některých komponentů,

které Rusko potřebuje

a o které kůli sankcem přišlo.

Dělejí třeba všechny

postsovětské země, střední ázie,

včetně Armenie.

Armenie se stala obrovským dovozcem

různých čipů,

a přitom se v Armenii neubivela

žádná nová továrna.

Co se asi s těmi komponenty děje?

To je prostě příjímá cesta do Ruska.

Takhle se chová Kazachstan,

Tajikistan,

covoře mě pomáhá Irán,

když ten je tam sám pod sankcemi,

ale i Turecko.

I Turecko hrají dvojí hru.

A pak jsou tady odbědatelé,

kteří nahradili ten Evropský trh

a to je předefím Číná, Indie.

Takže o nějaké izolace

bubliny, ve které se časem uvaří,

to vůbec

si myslím, že se nesplnilo

a pokud se nepodaří

najít nějaký konsolidovaný postoj světa

v učivalce na Ukrajině,

což nevypadá, tak si to ani nesplní.

Na malou chvílku bych se ještě zastavili

toho momentu z tou Francí,

respektive prostě s

podními státy, které potřebují

spolupracovat s ruskémi

podnikateli.

Aj ta otázka je divná, ale

není to něčem strašidelný,

že je biznis silnější hráč,

než naše rozhodnutí nepodporovat

ty, co spolupracují na váce, co vraždí.

Víš, jako není strašidelný,

že jsme v situaci,

kdy ten biznis je vlastně silnější, než mi,

nebo než náš nějaká volba.

Jsme v tom trošku vzajetí, no.

Já jsem na tím taky přemýšlela

a má to takové stupně.

Víš, teď ti řeknou, jasně

my by jsme měli

úplně štítivě vlastně

se od toho růzka,

od všech, kteří se z ruskéj strany

na té váce podílejí odstřihnout.

A

pak mi někdo řekne, no dobře, ale

tím pádem

tady budou velmi

slyšet hlasy

lidí, jako je Trapan Okamura,

které budou vyzívat

v tomu, abychom se

ne tolik zabývali utrpením, který je

mimo naše hranice, ale

více se zaměřili

tedy na to naše utrpení vlastní,

které tedy samozřejmě

je nesromnatelné s toho Ukrajina.

A já se jenom bujím toho,

že

to je strašně jednoduché

být absolutně jako mravný.

To je

takový ten postoj, který

si můžem dovolit.

Je to ukázat

krásně na osobním příkladu.

Když ještě nemáš děti

a sež sám,

tak tvoje rozhodování

může být totálně nekompromisní, protože

ty neseš odpovědnost jenom

za sebe sama

a co je komu do toho, co

tedy se z tebou stane.

Ale jak měl se tě objeví

manželka, dítě, rodina,

nemocná maminka,

tak všechno, k čemu

jde mít dusletky i pro ně

a ty na to musíš hledet.

A já nejsem úplně velký

přítel politiků a obvykle je

nejemoc hájím, ale v tomto případě

spíš se snažím

porozumět tomu

a no, chtějí být zvolení to

především, ale

také

musejí o nim jít na mysly

jakou si zodpovědnost za osud té

země do budoucna. A pokud ti necháš

kůli trvá ekonomickému

krachu nějakého odvětví,

které je navázáno na ruské dodávky,

obrovský vzrus nezaměstnanost

nebo vytvoříš

nějaké sociálny, jako pod houpí

pro sociální nepokoje, pak

samozřejmě se můžeme také

ocitnout v podobné situaci, jako se

ocitla Evropavě 30. letech minulého

100 letí, to je velká zodpovědnost

a tady musíme váhat.

Ale

ve většině případu si myslím, že bychom

měli být mnohem důslednější,

ale jak jsem tak četla

ta jména,

tak v řadě případu už dávno

letech se znaměch měli být

a při nejmenčím jim mělo být vyhrožováno,

že pokud budou pokračovat v té činnosti,

které pokračují,

tak letech se znaměch budou

a budou jim odebrány majetky a zablokovány účty

a to není, a to je velká chyba.

Dá se

tedy po

zištěních

projektu říct

jak moc je ruzký biznis

protkaný tou putinovou válkou?

Víc než myslili.

Já

teda nejsem ekonom,

ale věděla jsem,

že je to pro pojení velké,

ale to, jak oni to do detailu

opravdu do detailu spracovali,

tak úplně mě

se po zádech.

Když jsem si uvědomila,

že je tam nejaký podnik,

který kácí lesy na sebiři,

je de facto

zponsorem té války,

protože dodává něco nějakému

jinému podniku,

a ten tedy už vyrábí

třeba výrobní linku

pro výrobu těch bomb fap 500,

taky zajímavé.

Ty bomby jsou z 50. leta,

ale oni došli, kuli válce v síry,

to je nová výrobní linka

v roce 2017, ještě tedy dámno

před invazí,

byla instalována

dostátní zbrojovky.

No jo, jenom, že tu linku

vyrábila rada

soukromých firm a soukromých podniků.

Na tom plnění

té bomby výbušněnou

se podílí rada soukromníku,

a to, když rozsledují, to jsou

desítky men.

Musí každý vědět, kde końčí

a pokud chce

jak si uhájí

cvůj bez úhodnost budoucna.

Každá válka jednou skončí

tak by podle mě žádné

zakázky, ať už

jsou to tyhle, o které jsou

na první pohled, ale oni jsou tam i jiné.

Třeba jsou tam lidé,

kteří vlastní megafon, to je

velký ruský operátor, tak což

vlastníš prostě

operátora a umožňujš lidem,

aby si telefonovali. No jo,

ty dodáváš také zařízení

navigační právě

na některé rakety a umožňuješ

spojení nebo zajíšťuješ spojení

v rámci ruské armády.

Takže, zase, jako vyděláváš

na tom velké prachy, říkáš,

ti to nikohon nezabí. To nikohon nezabí, protože

mám megafon. No jo,

jenom, že

v mého pohledu je to naprosto

jasné financování války.

Bez tebe by ti vojáci vpolin nevěděli,

co mají dělat?

No, čím podporuješ

tak vyrábíš knedlíky,

který budeš dodávat ruským vojánkům.

Zase, podílíš se na tom.

Já si myslím, že tady je

se rusko odcitlo v situaci a ruští oligarchové

v situaci, že cokoliv dělají prostát,

tak lze pokládat se

financování agresé, protože

ruský stát je agresivní

imperiální velmoc, která

spůsobila jako obrovské neštěstí

na okrajině a všichni, kdo se na

fungování toho státu podílí, jsou

odpovědní. Takhle to můžem říct

obecně, ale když to ešti rozklíčujem

do těch detailů, do těch šroupků a pár

rátek, tak je to mnohem zjevnější

a je jasné, že ti oligarchové

to vědí, oni to vědí,

oni jen hledají, jak z toho vyklouznout

a my bychom díky i tomu, co

předvedli naši kolegové z projektu

jim to neměli umožnit.

Říká zahraniční deporterka

Dédníku N. Petra Procházková. Petro děkuju tím

tím jí se pěkně ahoj.

Ty taky krásný den, ahoj.

A teď už jsou na řadě zprávy, které by

vás dneska neměli minout.

Prezident Petr Pavely

minoval soutkyní ústavního

soudu místo předsetkyni pražského

městského soudu Veroniku Křesťanovou.

Minuli týdení do funkce schválil

senát.

Rusko nadále utočí na východě

a jí ho východě Ukrainy

a ostřeluje obce v blízkosti

fronty, vyplívá to s informací

generálního štábu Ukrainské

armády, ta tvrdí, že drží

pozice.

Letošní Červenec byl nejteplejším

měsícem v historii měření.

Pruněrná celosvětová teplota byla

asi o jeden a půlstupně celozia

vyšší ve srovnání z před

industrialní érou. Pline to ze

správy Evropského programu

prosledování atmosféry.

Vývoz z Číny se propadl více

než očekávali analytici.

Mezi ročně se export propadl o 14

a půl procenta, pline z nejnovějších

dat. Jedná se tak o největší

propad od začátku covidové pandemie

podobně klesli i dovoz

z Boží do Číny.

A moskevský sout v neprítomnosti

odsoudil spisovatele Dmitrie

Gluchovského k osmiletům

ve vězení za šíření

lží o Ruské armádě. Podle obžalo by

šířil na sociálních sítích

texty a videás cituje

uměle vytvořenými důkazy

o zločinech, zpáchaných růzkými

vojáky na Ukrajině.

A na závěr ještě informace o tom,

kde pomoct. České nezyskové

organizace založili projekt

pomáhejukrajině.cz

kde můžete v jednoduchém formuláři

poskytnout, co je zrovna potřeba.

Naslišenou zítra.

České nezyskové organizace

založili projekt.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.