Vinohradská 12: Proč ženy odchází z vrcholné politiky

Dokončím teda posledný rok svojho mandatu a moja služba v tejto funkci bude naplněná.

Dělej se už o druhé volebné obdobě nebude mu chácať.

Tady je Matej Skalický a tohle je Vinohradská 12.

Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová nebude usilovat oznovu zvolení.

Uvědla, že je to jedno z najťaší rozhodnutí věžívote.

Už ví, že by na podstiví výkon funkce neměla dostatek síle.

V rozhodnoču nekandidová dospela Zuzana Čaputová

i naprěk tomu, že dlhodobostoji náčole rebříčkou najdvovery hodnějších politikou.

Podobně jako slovenská prezidentka mohla na začátku letošního roku

také bývá novozelanská preměrka Jassinda Abden.

Za lidskost platí té velkou cenu svou zranitelností

slová prezidentky Slovenska Zuzani Čaputové.

Už príne bude kandidovat, mně zajímá proč

a jestli její rozhodnutí něco spojůje z odchody jiných precholných političek.

Vtám se na to lenky hrbkové politoložky z Masarykovi Univerzity v prmě.

Dnes je středa, 28. června.

Dobrý den, vítejte zase po nějaké doby ve Vinohradské 12.

Dobrý den.

Rozumíte Zuzani Čaputové,

slovenské prezidentce,

že už nechce a nebude obhajovat prezidentský mandát.

U příměřečino si samozřejmě neumím úplně představy také to je být hlavou státu,

ale myslím, že Zuzani Čaputové v tomto rozhodnutí.

Rozumím a chápu ho.

Myslím, že je potřeba si na to celou situaci

trochu dívat optikou slovenské politiky,

která je opravdu velmi turbulentní, velmi nestabilní.

To je opravdu plná výrazní,

řekněme na naše poměrně i hodně jako specifických osobností politických,

které navíc mezi sebou často mají hodně vyhroce nevstahy

a to prezidentka tam působí do značné míry,

jako taky nárazní, k nebo řekněme mediátor, mediátorka mezi nimi

a to samozřejmě je velmi jako náročná pozice.

Navíc je dobré si uvědomy,

že na slovensku probíha už jako hodně vlekla dlouhodoba vládní krize

a vládní krize jsou i v těch parlamentních systémech,

jakými je slovenskol, s ním obdobím,

kdy se více řekněme zvírazňuje rolete hlavistátov,

což zase posiluje i nějaký tlak na tu osobu, která v té funkci je.

A já bych v tomto ohledu neporciňoval opravdu

do roli toho personálního obsazení té slovenské politické scény,

kde jsem říká, že tam je řada specifických osobností politických,

což je takový euphemizmus,

a myslím si, že musí být velmi těžké s nimi jednat komunikovat.

Samozřejmě, že se s tím pojí i to,

že mnohé z těch vrcholných politiků

vlastně na to současnou prezidentku opravdu

utočí velmi nevybíravým způsobem,

který si myslím, že pro nás,

jako v České republice, až nepředstavitelní.

To načaputová čelela agresivným a seksisticky zabarveným útokům

po celu tu dobu svého mandátu?

Ano, jednak ze strany vřejnosti,

ale i ze strany právě některých těch politických elit,

tak když vás někdo označuje za agentku spojených států

a vlastě z rád kyně, a to jsou vždy ty lepší,

tak řeknu termíny, které aspojné jsou vulgární.

Tak nějak si dokážu představit,

že vyhlídka na další politickou kampaň prezidentskou,

o která bude louhá, bude drsná,

pamatojme si určitě všichni vživé paměti,

jak vypadali kampaňe před prezidentskými volbami

v České republice před nedávnem.

Tak já věřím tomu, že tato vidína

není přijíli šláková,

a opravdu si myslím,

že to rozhodnkí je pochopitelná,

že bylo i docela předvídatelné,

konec koncu jejich, jako před chůrce,

prezident Kiska se rozhodl stejně,

i když tam teda si myslím,

že ty motivace pravděpodobně byly jiné trošku,

protože on přeci jenom v té své politické kariery

dál potom pokračoval,

a to přímo potom v té parlamentní areéně

na úrovnité strňské politiky.

Takže z mého pohledu je tady to její rozhodnutí

neobhajovat prezidentský mandat,

spíše pochopitelné.

Čaputová podle vlastních slov musela

konečně najít odvahu opustit to,

kým by měla být,

aby opět naplno mohla být tím, kým je.

To řekla v rozhodu pro dení,

k jsme ve stejný den, kdy oznámila,

že už znovu kandidovat nebude,

odcitoval ji takto v podkástu

respektu novinář Martin Mšimečka,

s tím, že jde o klíčové zděléní.

Jak tomu odchodu respektive tomu,

že Čaputová už dál v té politice

vrcholné na pozici prezidentky,

být nechce porozumět.

Jak hočtete vy?

Podle mě v tom roli

hraje i částičně

to, což jsem říkala,

nějaká úroveň prostě té politiky

jako takové,

ale zároveň

tady to vyjádření, který jste teď zmínil,

podle mě docela důležité.

Jo, protože

zvolení Zuzeni Čaputové

a celkově ten její nástup

do funkce na Slovensku

byl spět prostě

velmi silným, nějakým symbolickým významem

a z velkými očekáváními.

Zuzena Čaputová

se stala prezidentkou

ve velmi vyhrocené době

po smrtě Jana Kuciaka, Martina Kušninova

kdy ty emoce ve společnosti

byly velmi rozjipřené.

A Zuzena Čaputová

opravdu byla zvolená jako určitý symbol

změny té politiky.

Zuzena Čaputová

návratu spravedlnosti

návratu

tak často změňované slušnosti

do politiky.

Má prostě symbolizovat nějaký obrad

od té tradiční až řekněme

mafiánské politiky

na kterou dolo slovenskou

zvyklé dlouho době.

V tomého názoru prostě tato očekávání

jsou opravdu hodně

na jednoho člověka.

V momentě kdy vy to neberete

jenom jako nějakou prázdnou

frázi, kterou si dáte do kampaně

ale snažíte se potom

po tímhle spůsobem

i v té politice vystupovat

tak mi přijde docela

pravděpodobné.

Že vás v říviči později potká něco

jako vyhoření, burnout

prostě už jste pravdě jako unaven

jste práce

a už není nemáte sílu

což je v podstatě to co Zuzena Čaputová

taky tím svým prohlášením

více méně řekla.

A na víc možná

to otevřeností, lidskostí

jste jako politik, politička

zranitelnější?

Ano, může se to tak zdát

a víme i z

výskumu

že to tak opravdu je.

Jedna věc je to,

že to je velmi kompleksní problém

ale vlastně politika pro nás je

implicitně automaticky spojovaná

s muži

a po co muži jako reprezentují

my si politické lídry

představujeme

silné

energické, dominantní

lídry, to jsou vlastně jako

hodně maskuliní mužské vlastnosti

a jako ženy

když se dostnou nebo se snaží

dostat tady do takových politických

pouzic, tak nam do toho

jako byste reotypně nezapadají

a opravdu je to

popsáno, v literatuře

víme jak ty mechanizmy fungují

bylo to prostě zkoumáno

v mnoho různých kontekstech

že ženy opravdu jsou

penalizovány, především

když vykazují ty ženské vlastnosti

právě nějakou empaty

soucitnost

laskavost

někou konsenzuálnost

a muž je to opravdu poškozovat

i v tom, jak ty ženy

verejnost potom hodnotí

jako politické lídryňe

takže v tomhle má zuzana

čaputová pravdu, když tvrdí,

že jí to vlastně číní

vlastně číní

nemože bovedať pravdo

prezidentky čaputovej

oprosím vás

povedce, to zrahně

je to americká

americká

americká

pani prezidentka sa nelad množe hnevať

kolkovce, pani prezidentka je americká

oznáme vážek vulité a torretorica

ona je jí rodina čelý

vyhrůžkám zabití

Vás za bojá jako čerti križa, bohle bysem prískí,

Čaputová, nemohla!

V souvisosti ze Zuzanou Čaputovou se teď také mluví,

nebo často se mluví o bývalé novozelanské premiérci

Žasendě Ardenové a bývalé skocké premiérce Nikol Sturdžnové

obježeny vrchoné političky leto ze svých funkcí odešli,

co mají podle vás jejich příběhy společného, čím se naopak liší.

Obyte političky spojvět to, že odešli ze svých funkcí drív,

než museli, už tě rezygnovali poměrně nečekaně

v období, kdy nečelili žádným výrazným politickým,

ani jiným krizím a zároveň v těch svých vysvětleních toho,

proč odchází, proč rezygnují.

Tak používali poměrně podobné argumenty,

že Zynda Arden zmínila, že přímo, že být lídrem je náročná práce.

Ono už nemá energii na to, aby tuto náročnou práce vykonávala tak, jak by chtěla.

V porobném duchu argumentovala E.N. Klysterdžen

která taky vlastně říká, že je čas, aby teda uvolnila místo pro někoho nového,

což je něco, co jsme v politice do té doby přijeliš, často neslíchali.

Oby dvě političky byly, jak už jsem říká, uspěšné.

Byla mezi nimi celá řada rozdílu.

Nikola Strydžen byla v polici opravdu velmi dlouho, byla preměrkou 8 let,

předtím byla 7 let, víci preměrkou.

Obě dvě měli za sebou celou řadu významných politických ukolu.

Obě řešili covid, Jason de Arden,

řešila velký terroristický útok na Novém Zelendu,

v Skocku, zase jako klasicky souboj o nezávislost Skocka

a na Británi a v poslední doby jako hodně takových politických byte v Zlondíně.

My samozřejmě nevíme úplně přesně, co byly ty skutečné motivace

obou dvou těch političek.

Něktejří říkají, že Jason de Arden ve skutečnosti odešla,

protože začala strásit v Průzkumech na Novém Zelendu,

budou brzy Volby, Nikola Strydžen.

Tam třeba například probíhá vyšetřování Skocké národní strane

i ho financování, kde ona a její manžel nějak figurují,

tak je možné, že třeba i to byly nějaké uvahy za tím, protože řešu.

Nejení to tak dávno, co ji zatkli.

No a to je jako všechno možné, ale podle mě je tam důležité to,

že do toho vyřejného prostoru se dostalo to vysvědlení,

které do centra pozornosti staví ten výkonté politické funkce a tu práci,

jo, kde oni obědvě říkají, že už to stačilo,

že už nemají tolik energie a tolik kapacity na to,

aby ta práce mohla být tak kvalitní, jak by chtěli,

a to mi je vlastně přijde, veľmi zajímavé.

Je to opravdu jako nějaký nový element v te politice

a v tom, jakým způsobem politici odchází ze svých úřadů.

A mimo jiné je taky spojovalo to, že obě mluvili o tom,

že také stejně jako Zuzena Čaputová byly vystaveny

velkému množství negativních, výhrůžných,

šikanozných, správ a kování,

což je jako nějaký fenomen,

který asi spojuje celou řadu političek.

A je to podle vás tedy ocenění hodné,

že jsou tu ženy Ardenová, Strdžnová, Zuzena Čaputová,

které umí odhadnout, kdy odejít

a nedržetce egoisticky moci tak jako velcí světoví lídři,

jako jsme byli zvyklí úbory se Jones na Udonalda Trumpa a tak dále,

když opomeneme to,

že ty odchody mohou být ve velkém řevinu cené,

třeba právě tím nepřátelským politickým prostředím a tak dále.

No, já si osobně myslím,

že to je spíše zodpovědný přístup k výkonu politické funkce,

jak politici jako takové.

Je pravdou, že to opravdu nebývá zvykem,

že by politici rezygnovali a dobrovolně ukončili svůj karier,

bez nějaké jako zásadnější krizové situace,

nebo nějaké jako zásadní osobní nebo rodiné situace.

Moje rozhodnutě je rozhodnutím osobním,

keďže dostatok síly je to,

co významně určuje kvalitu verejnej služby.

Svojím rozhodnutím nekandidovať sa nezdávám ideálou ani důmoveri vhodnoty,

ktorým som podriaťovala celý svoj doterajší profesíní

a i osobný život.

Myslím si, že to hodně odpovídá tomu,

jak ženy obecně přestupují k výkonu politických funkcí.

Dokončím teda posledný rok svojho mandatu,

a moja služba v tejto funkcí bude naplněná.

Dělej se už o druhé volebné obdobě nebude mu chácať.

Aj nadělej se budem snažit byť pilierom pokoja,

služnosti, vecnosti a ústavnosti.

Przeže když se bavíte s politickami,

třeba o jejich motivacích, proč vlastně vstupují do politiky,

tak oni nejé opravdu velmi často zdůrazní to,

že jdou do politiky, protože chtějí pomáhat,

chtějí efektivně řešit problémy,

a ta politika je nástroj, který možnuje tady toho cíle dosahovat.

A v momentě, kdy mají pocit,

že se jim ten cíl nedáří dosahovat, že už to nejde,

tak dává vlastně smysl, aby jste funkce odešli.

Existuje výskum v zespojených státech,

v sněmovně reprezentantu,

který ukazuje na něco podobného,

že poslankyně často odchází

s těch svých pozic politických,

už třeba znovu nekandidují v momentě,

kdy mají pocit, že nejsou schopny efektivně řešit

to svojí politickou agendu.

Takže já si myslím,

že to je opravdu spíš pozitivní přístup k politice,

a myslím si, že to trochu nabourává

tu naší pradyční představu o tom,

že ta politika je jako na doživotí,

jak to trá bylo o Silvia Berlusconi,

že když už tam jednou jste, tak tam prostě zůstanete.

Na druhou stranu pardon nechtějí právě to voliči

od těch svých politických lídrů a lídrí,

aby se byli v té politice za každou cenu,

a ne, aby pak jednoho dne řekli

a můžeme to chápat sebe víc,

že už na to prostě nemají energi.

Tak voliči, samozřejmě mohou být sklamání,

mohou mít různá očekávání,

ale já si myslím,

že je to opravdu spíše

jako pozitivní uvolnit

vlastně to místo někomu,

kdo má více té energie než vy,

aby mohou naplňovat te politické cíle,

které chcete.

Myslím si, že má každý politik právo na to rozhodnout,

že už jako v tom nechce pokračovat.

Každý, kdo si to politickou práce vyskouší

a přiloží ruku k dílu

s tím, že chce přinest nějaké změny

podle svého ideálního obrazu,

jak by světnil vypadat

a v momentě, kdy zjistí,

že ta práce je přílišná ročná,

že už ho to prostě nenáplňuje,

nebo že není schopen,

tak mi přijde jako legítivní vlastně,

jako sté politiky odejít

a uvolnit místo někomu,

kdo toho schopen bude.

Že taky férsi sama sebe postavit

před tu politickou karieru

a před ty zájmy voličů.

To taky.

Máte tedy teď jako politološka

a poci, že ve vrcholné politice

ve světě hrozí nějaký výraznější odchod

političek.

Je těžké říct, co by byl ten výrazný odchod.

Ono žen

v těch opravdu vrcholných

výkoných politických funkcí

jako jsou hlavy

vlád a státu

je opravdu hodně málo.

Takže ono i kdyžších odejde

jen několik

v poměrně krátkem časovém úseku,

tak to potom vypadá jako výrazný

odchod.

Takže mám spíš pocit,

že je možné, že te důvody

o kterých se tady bavíme,

které zmínují te političky

jako Zuzara Čaputová nebo Jason de Arden

mohou

se možná start nějakým

jako legitimním

důvodem proč ukončit

politickou karieru.

Zároveň, ono to souvisí

třeba konkrétně u te Jason de Arden

jest celým stílem

jak ona vykonávala to svojí politickou funkci,

my jsme se bavili o těch

stereotypně jako můžských představách

o tom, jak má vypadat politika

a jí se povedlo

vlastně úspět s tím,

že tu politiku, že do ní právě

vnášela taky teženské prvky

a byla v tom úspěšná

a byla považovaná vlastně za vzor.

Takže tady je trošku i obava

z toho, jak tohle

může působit na další žene a dívke.

My víme, ta symbolika v politici

je velmi důležitá, máme výskumi

o tom, že

političky funguje jako důležité

vzory pro další žene a dívky

a v tom, aby to posilovalo

vlastně jejich případnou ambici

taky jako s politicky

a nějakým způsobem angažovat

zatím nevíme, jaký může

mít efekt, tady ten

je v toho, když ty političky

s těchto důvodů potom z té politiky odchází.

Ale zase je možné,

že tady ty moje obavy

také v téme internalizované

představy o tom, jak ta politika

je ten bojomoc, kde je potřeba vytrvat

za každou cenu.

Možná i ten můj dotaz byl zbytečně

stručný, já jsem k tomu asi měl dodat,

že by ten výrazný odchod

nejenom u političek ale i politiku

mohl být právě způsoben tím, že je teď

normálnější si přiznávat,

že už toho má někdo prostě dost

a že má právo na to

se té funkce. Bude vzdát a nebo

znovu na ní nekandidovat.

Je to tak. A zároveň

nám to dává víc prostoru

se vlastně zajímat o to, proč

politici a političky

z politiky odchází a možná

bychom mohli i víc přemíšlet o tom

jako co by

pomohlo je potom v te

politické kariery

udržet. A když bychom

to uzavřeli nějakým fokusem

přímo ještě na ty političky, tak je tohle

to i vzkaz politickému světu

jsou na nás

dany větší nároky

poďme změnit to, aby politika

už nebyla vnímána jako men's world.

Myslím si, že je zcela určitě

je to určitě i v intensích

toho, jak třeba konkrétně Jason

da Arden, ale i Zuzane Čaputová

které své politické funkci

přestupovali.

Je pravda, že na žene se

v politice kladou

býšší nároky naš nám.

Musíte prostě být v podstatě

lepší a kvalitnější kandidátka

můžete uspět, než jsou

vaši můžti kolegové. A je možné,

že tohle je jeden z prvních

kroků, kdy

se ty normy, na které

jsme běli do teď zvyklí,

můžu začít měnit.

Mozkrát díky, že jsme to společně

mohli probrat. Já děkuji, nesledanou.

Tohle už je všechno z Vinohradské

12 z pravodejského podkástu

českého rozhlasu.

Dnes s politoložkou Lenkou

Hrbkovou s fakulty sociálních studí

Masarykový univerzity v Brně

téma, proč ženy

končí ve Brcholné politice.

Ve Vinohradské 12

budeme v nadcházejících dnech

sledovat zase jiná témata.

Přineseme rozhovor minimálně

s jedním zahraničním hostem, takže

se máte učitě na co těšit. A pokud máte

zapad, o čem bychom měli točit příště

tak nám napište mail je

Vinohradská 12

za Vináč rozhlas CZ

Na slyšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.