5:59: Proč v Česku už měsíce chybějí léky?

Fort Puma a Kuga jsou vozi kategorie Suv, do kterých se dobře nasedá a řidič má přehled odění před sebou.

Fort Puma zaujíme svou kompaktností a větší Kuga s variabilním zavazadlovým prostorem je navíc k dispozici s hybrydním pohonem.

Rezervujte si dvoudení testovací jízdu na Fort Skladem CZ.

Třeští pacienti se už hradu měsíců jen s obtížemi dostávají kýndy běžně dostupným lékům.

Některé chybějí úplně. Lékárníci i lékaři se schodují, že podobně velký nedostatek snad nepamatují.

Krytika se kvůli výpadkům antibiotik i další důležitých léků snáší hlavně navedení ministerstva zdravotnictví.

Jeho šev, plastimil Válek, slibuje, že už brzy bude lépe a to i díky teplejší mu počasí.

Hlavní odpovědnost za problémy však připisuje výrobcům.

Jak vážná je současná situace, dá se s toto říct, kdo je zavenil a proč se svýpadky českopotíká tak dlouho?

Je čtvrtek čtvrtého května.

Tady je Lenka Kabrhelová a pět, padesát, devět. Spravodejský podkást se znam správ.

Martin Čaban, komentátor se znam správ. Ahoj, Martine.

Ahoj, Lenko, děkuju za pozvání.

Martine, ty se zabýváš jako komentátor českou politickou scénou, dlouhodobě sleduješ, ale zdravotnictví především.

A to se potíká už měsíce s výpadky v dodávkách léku.

Nebavíme se tady o nějakých drobných výpadcích, ale opravdu v tuhle chvíle o nedostatku základních léku, včetně důležitých antybiotyk, na příklad penicelínu a tak dále.

Jak výmečná taková situace je?

No to letošní situace, nebo respektive situace, která začala už vlastně na podzim, tak skutečně do jisté míry výmečná je, jak výpadkům léku docházalo, vždycky nějakým máme tisíce rekistrovaných léku na trhu.

Takže vždycky někde nějaký problém byl, ale je pravda, že v té sezonie chrybkové, jak se ji říkám, nase týkají jiných infekčních respiračních horob, tak skutečně jsou ty výpadky horší a jsou výmečné a horší i v tom, že chybí právě léky na ty sezóní choroby, což bylo úplně obvykle.

Těch přičené jsou hodně dělato, že skutečně hodně lidí nemocných narostil počet o nemocnění nedostatéčný počet těch léku je vyroben.

Takže ten výpadek je skutečně v tuhle chyli výmečný a i číselně to vychází, takže podle dat suklu je těch výpadku můžu teď víc než ještě bývalo v minulých letech.

Než rozebřeme všechny ty důry, poď mi ještě připomenout, jaké všechny léky na českém trhu vlastně chybí. Je to jenom jedna škála nebo je to pravdu široko spektrá záležitost.

Těch výpadků jsou technické stovky podle tej statistiky suklu, takže asi to nejde omezit na nějakou jednu věc.

A je to, co je skutečně jako nejakutnějí cítit, tak je výpadek antibiotik zajmé na těch na bázi penicillinu.

To je asi věc, která je v tuhle chvíli nejpalčivější, protože se rozíždí, na příklad, spála poměrně výrazným způsobem, na kterou ta antibiotika také chybí.

Takže to je největší boles tuhle chvíli. Loni na podzima v zimě byla velkým tématem antipyretika, to jsou léky pro snižování horečky,

v zimě na v těch dětských lékových formách si rupů a podobně to už je snad v tuhle chvíli o něco lepší ta situace, ale také myslím, že ještě není úplně stabilní.

No a pak jsou tedy takové jednotlivé příběhy léku jako je třeba litalier, což je onkologický lék pro pacienty s léukémi, který je skutečně jako nenahraditelný a který skrátka vypadl také z nějakých příčin, které jsou v tomhle případě zpíš domácí.

To je skutečně jako vážná věc pro sice malou skupinu lidí, není tolik jako těch, co mají zpálu, ale zase je to opravdu lék, který ty lidi skutečně když vypadne, tak hohrožuje na životi.

Bude teda užívat teda 4 ml ráno a veče.

4 ml antybiotického si rupu, léku, kterého v této pražské lékárně mají dlouhodobě nedostatek.

Rodina musela obovalat desítky lékáren, až v té 36. se jí podařilo zamluvit poslední krabičku penicilínu.

Což je 80 km od našeho růlova.

Léku je stále nedostatek. Situace není si se tak kritická jako začátkem roku i přesto v lékárnách chybí například antybiotika pro děti.

Jak vypadli antybiotika a první volby, třeba na ty angyny, tak se volí antybiotika, který na tu angynu až zastak nezabírají.

Sou pacienti, který se nám vrací s opakovaně s angynama a mají třeba i třetí antybiotikům v řadě za sebou.

Je to prostě obrovský problém, prostě peniciliny není.

A my jsme opakovaně říkali, že mysle toho zháníme alternativní antybiotika, která jsou ale širokospektrá.

Podle lékárnické komory se vzoufalé situaci lékárny snaží nedostatek léku řešit individuálně.

Některé se spojí například přímo z lékaři, aby jim řekli, které léky nemají předepisovat.

Při pomálhají vzájemně, jak se to věci důvodit, co to je často, co přímo v kontraktu s vými spádovými lékaři a předávají si informace o tom, jaké přítravky jsou důvodné.

Pojď mi se podívat na ty hlavní důvody výpadku léku.

Ty už si to naznačoval, že ty příčiny nejsou úplně přímočare, jednoduché, ostatně tvrdítoji,

minister zdravodnictví, farmaceutické firmy, nakonec i státní ústav pro kontrol léčiv.

Ty už měsíce také tvrdí, že jde o kompleksní příčiny. Tak jaké to jsou? Co to je za kombinaci věcí?

Je ich skutečně víc, je věcí. Ta základní je asi v tom, že skutečně ta nemocnost je vyšší, než kdokoliv odhadoval v té leté sezonie.

Čili prostě je nedostatečná nabídka těch léku už jenom kvůli tomu, jak velká je ta poptávka, kolik lidí je nemocný.

To je prvotní asi nejdulěžitější příčina.

Faxou další příčiny, které spočívají tráv narušených dodavatelských řetězcích, byly určité problémy v házi, kde se vyrábějí ty brimární účiné látky,

takové ty ibuprofen, paracetamol a další, které potom tady mícháme do těch různých léku.

Tam byly výpadky ve výrobě kvůli. Kovidové situaci byly výpadky ve výrobě obalu v ukrainských továrnách, kvůli válce.

Takže obecně ten globální řetězc dodavatelský, který normálně leta fungoval hladce a bez problémů,

tak najdou se v něm načině i obyvat trhlyny, které zkrátká se promítají až do těch lékáren, kde pak ty léky chybí.

A skutečně se ale nic z toho nedalo předpokládat, nedalo se některým těm potížím třeba předejít.

Chápu, že globálním výpadkům na trhů v Ázii to je asi věc, kterou lokalně nevyřešíme, ale na druhou stranu nedá se třeba odhadnout,

že v tu sezonu může být více lidí nemocných respiračnímu nemocněním.

To se odhadnout dá, dokonce všichni tak odhadovali.

Problem je v tom, že ten náruc byl skutečně skokový. Poptávka po těch lécích stoupla od desítky procent a ty výrobci,

kteří to plánují na rok na rok a půl do předutu výrobů, na základě nějakých algoritmů, které odhadují ten vývoj, tak to prostě neodhadli.

A ty výrobní linky zase nejsou tak úplně jednoduché na to, aby si tam cvakla knoflíkem a začel z toho padat ten lék,

který je zrovna potřeba ty výrobní procesy, co jsou nárošnější.

Takže tady to poceňili, řekněme ty výrobci nebo prostě to neodhadli, nikdo to neodhadl, to zase těžko jim to vyčítá.

Je se na to mohlo nějakým způsobem připravit ministerstvo, to úplně nevím, konostiv nepochymně počítalo, že bude vyšší nemocnost, ale co se dalo dělat mohli vytvářet třeba větší zásoby nějak předvýdavě,

to by si jak mohl představit, mohli dostat z těch výrobců informace o nějakých rizicích výpadků, o něco drívé a nějakým způsobem na to zareagovat.

Ale na druhé straně zase mohlo se stát, že by tady ministerstvo nakoupilo nějaký lejk, tedy nikdo nevěděl, že budou potřeba zrovna penicerný nová antibiotika,

takže by ministerstvo nakoupilo třeba nějaké lejky za stovky milionů třeba, a pak by je vyhazovalo, protože zkrátka vyset zrovna netrefilo.

Čeli tohle je opravdu složitý problém a obávám se, že prostě se s ním musíme vyrovna tak, jak je a tohle dáni těch vyníků, můžeme samozřejmě provozovat, ale věnoval bych se tomu spíš omezeně a řešil bych ty aktuální problémy.

No to už se dostáváme na parketu té reakce. Pojďme se podívat na to, jak si v tom všem vede ministr zdravotnictví zatopnou na 9 vlastí Milválek,

volí adekvátní kroky, které nás opravdu přibližují nějakému řešení v té náročné situaci.

Pokud je o ty kroky, tak asi myslím, že ministr Válek poměrně dělá, co může, on to každopádně všude zduraznuje, je pravda, že do jednal dodávky některých těch chybějících leku zahraničí,

nějaké administrativní překášky, které mohl svednout rychle, tak svedl, pokud se týká nějakých cizohazyčných šarží, tam to po to myslím dopadá, takže se nějakému leku, který se doma je prodává zahraničí,

přidává český příbalový leták, třeba fakt tenom gumičkou, teď lekány, kdo to mu dostanete přivázane, abyste měli ten český návod, ale ten lek je zahraničí.

Tohle jsou věci, které se ministr Válek ze mě snaží dělat, můžeme se bavit o tom, jestli by je mohl dělat efektivnějí, nebo více, nebo časti, nebo intenzivnějí, ale to já asi neumím posoudit, každopádně se to děje,

dovážejí se se mleky, ten litalier onkologický, o kterém se se bavili, tak by měl přijít zmaďarská, dovážejí se se mleky z Portugalská, dojednával ministr Válek společně s Marketu, Pekarou a Domovou na návštěvě jížní Koreje, nějaké velké dodávky snad na příští sezónu.

Takže v tomto směru si myslím, že ministr Válek dělá více méně, co dělat může, otázka samozřejmě je jako vždy v jého případě, je otázka, to je komunikace.

On si postěžoval v uplynulí dnech na to, že se stává častím terčem kritiky. Je ta kritika férová, komunikuje o těch problémách srozumitelně?

Vyjste mi, je ta kritika férová, je, protože pan ministr Válek je ministr zdravotnictví a jako takový, prostě nese za tu situaci politickou odpovědnost.

Těžkoho tady můžeme plácať poramenou a říkat může dělá všechno dobře a v nici nehumu nezbývá. Vždycky ta kritika za nějakou třeba nedostatečnu aktivitu nebo vytíkat může by mohl dělat více.

Je možná a vlastně je na místě to, které politické funkci patří. Já se na troche straně neumím přidat k těm hlasům, které zdnívají čas o pozice, které válka tepou, že nedělá ní.

Jic myslím, že to tak není, ale problém je z toho komunikací. Prostě to je dlouhodobí problém pana ministra a takové to je ho slibování, že teď už za pár týdnů se to vlastně vyřeší, které slišíme od Rína Lońckého roku.

Nebo výroky, že v Půlce května nám pomůže počasí?

Nebo výroky, to je obzdváště tak tní, když pro děčům, kterým mě leží do madítě se spálou a oni nemůže všechno tantibiotika v lékárně vzkážete, že mají počkat až víde služníčko a že se to tím vyřeší, to vzkutečně nejsou šťastné věty.

Ta situace se začala zlepšovat a já jsem si jistý, tak jak jsem říká, že do podivným května bych měla být v podstatě v pořádku, jednak protože se zlepšuje počas, jednak protože se nám podešlo obnovy dovozit.

Ale jak říkám, věcně nevidím, že by ministru Válkovi ležil u nohou nějaký nástroj, který by na tu krizi v tuhle chvíli nějak zásadně pomohl a o nej nepovžívan.

Přičilou dostatku lejků jsou kromě nečekané vysoké nemocnosti po celé Evropě, to je něco, co před tím rokem nemohl nikdo předpokládat, ale mohli farmaceutické firmy odhadovat,

že se bude zvyšovat nemocnost i celou Evropské výpadky a špatné plánování výrobců, a špatné plánování výrobců vých potrvnů.

Já bych chápal, kdyby ta firma by hořela, skolámovala a nikde v světě ten leko od nich neměli, ale já jedu vedle a tam ho mají, jedu dál, tam ho taky mají, jedu do další země, tam ho nemají, tak prostě kde to jsme.

On si minulý týden postěžoval ministr Válek na výrobce. Je přesvečný o tom, že hlavní díl odpovědnosti leží na nich, je to tak? Skutečně oni nesou tu největší porci z odpovědnosti za tu současnou situaci?

Oni nesou tu z odpovědnost, v tom smyslu, že zkrátka těch hleků nevěrobili tolik, kolik bych bylo potřeba.

Je otázka, jestli je to něco, za co bychom je měli nějak tepat nebo sankcionovat.

Čeli ano, tyhle, kde prostě na trohu nejsou a nejsou tady, protože někdo nevěrobil, čili v tomhle směru, ta odpovědnost těch výrobců nějaká je to, co myslím, že má, ale pan ministr Válek na myslí spíš,

tak je ten způsob, kterým výrobci komunikují minimálně s českým státem, a ministr Válekový vadí, že nehlásí ty případné výpadky v čás, že stát nemá šanci se na to nějakým způsobem připravit,

což je asi pravda, ale prostě výrobci se řídí legislativou, která tady je a řídí sejí tak, aby to pro ně bylo co nejvěhodnější pořád,

tě potřeba myslet na to, že jsou to soukromé firmy, které i na tom sešňerovaném, regulovaném trhů, sléčevi chtějí hlavně vydělávat, takže pro ně nemá smysl chodit někam dalce za rámec teplatné legislativy státu v Stříc.

A Martiny, jakou roli v tom všem hraje i skutečnosti, jak jsou v Česku nastaveny ceny léku a vůbec trach sléky?

Zatějto vidět, že v tom nedostatku aktuální, který nějakým zkůsobem dotýká celé Evropy, tak my trošku taháme zakračí konec v tom, co bych nazválo trošku bojem ozbytky.

Ty léky nějak jsou, jejich málo a to, co na tom trochu zbývá, tak o to se perou ty Evropské země tak jak umí a Česko to úplně neumí v tomhle případě,

protože má dlouhodobě svojí lékovou cenovou politiku nastavenou tak, aby tady byli ty léky mezi nejlevnějšími v celé Evropě.

Ten mechanizmus z jednodušeně řečenost je to počítá jako, když vstupuje nějaký lék na Český trch, tak je ho maksivální cena, za kterou se tady může prodat,

je stanovené jako průměr tří nejníších cen v Evropské unii, minus nějaké země a tak dalé. Každopádně je snahá ty ceny léku držet nízkol,

díky tomu se politici mohou chlubit, že máme v Česku malativně levné a dostupné léky, díky tomu mohou na ty léky nastavovat poměrně nízké uhrady,

takže se zase šetří nějaké prostředky z zvěřeného zdravotního pojištění.

Dokud byly dobré časy a ty dodávatelské řeče se fungovali a nečelili jsme takto na hlím skokům v té nemocnosti, tak tohle je poměrny dobré fungoval,

ale ukazuje se, že to není nastavené na kryzové časy.

A v jakém slova smyslou můžeš to popisat, protože Česko potom není zemí, kam by ty firmy chtěli eksportovat?

Přesně tak, když máte ve skladu posledních 500 balení nějakého antibiotika a víte, že je o něj zájem skutečně po celé Evropě,

no tak ho jako ten distributor nebo jako ten výrobce, prodáte do země, kde vám za něj zaplatí nejvíce.

Myslím, že je naprosto tako legityvní, ekonomická úvahá a to prostě Česko není.

Zároveň bych chtěl říct, že Česko není ani nejméně atraktivní trh v Evropě.

Existují statistiky, dostupnosti třeba nově schválených léků za poslední 3 roky dejme tomu, které Evropská léková agentura schválila

a sleduje, jak jsou dostupné věnotlivých zemích.

Vydycky vede německo, kde je ta cenová politika skutečně nastavila velmi velkoryse

a je nastavila jednak na tu velkou kupní sílu tam ních obyvatel

a jednak na to, aby prostě politicky v tom Německu ty nové léky vždycky byli.

Čili přes 90% těch nových lékov v Německu po těch 3 letech odschválení se ženete.

Zatímco na Slovensku nebo na malých pobalckých trzdích se ženete třeba 1% těch nových lékov na tom trhu.

Čili ty rozdíly jsou skutečně velké a Česko bývá v těch lékov těch statistikách někde u prostřed.

Nebo v nějakém nížším středu řekněme.

Čili není to tak, že bychom byli úplně nejméně atraktivní trch, ale nejsme ani ten nejvíce atraktivní trch.

A když dochází na to, co jsem nazval tím bojem ozbytky, tak výtězí těch, kteří mají tu cenovou politiku nastaveno velkorysej.

A když jsme se bavili o té zodpovědnosti, tak není tohle prostor, kde se nabízí možnost zásahu právě státu.

Protože přeci tu cenu nakonec stanovuje státní lékový úřad na základeň jakýchna řízení ministerstva zdravodnictví.

Není to dojisté míry, tedy neschopnost na straně státu zareagovat na tu situaci ve chvíli, kdy tedy dlouhodobě drží ceny lékovní zko.

A to se může projevovat tím způsobem, který se popsal.

Je to jedna z variant, které se ministervá lek nepustil.

A já mám vlastně celkem rozum, protože to je politické rozhodnutí, které má svoje důsledky.

My, když zahájíme, můžu to nazvat cenovou válkou proti Německu, Rakousku, proti zemím, kde jsou ty léky draší.

Tak se nám může povést, že se jsem některé ty léky dostanou a v těch lékách budou, ale můhou být řázan násobnou cenu, než na kterou jsou pacienti zvyklí.

Což má minimálně sociální dopady, je to samozřejmě politicky nevětčné.

Samozřejmě se určitě najde spoustal lidí, která řekne, žežiž Maria Jati, Antibiotika, proto dítě potřebuju.

A jestli za něm mám zaplatit míst toho 180 korun 300, tak to klidně udělám.

Ale je potřejmě uvědomit, že to nemůže říct cúpoly každý třeba a že tím pádem by jsme se mohli začít bavit o nějaké nerovnosti přístupu k té ležby.

Takže je to dvousečná zbraň a se by to fungovalo. Na druhé straně mám trošku obavu z toho, že když by výrobci léku zistili, že při nedostatku nějakého léku je poměrně snadné,

se dostatk té vyšší regulované ceně, jak velkory sejší cenové politice státu.

Tak by pro ně bylo ekonomické a traktivní tu a tam nějaký ten nedostatek i nenápadně vyvolat.

Takže by se mohlo obyvit ryzyko z nějakého zneužítící.

Je to bych řekš špatně nastavěná ekonomická motivace, když bych to měl říct nějakým ekonomickým termínem.

Zoufalé situace vyžadují zoufalá řešení. V teplicích se rozhodli nedostatek léku zmírně,

ale spoň tak, že se konkurenční lékárny zcela mimořádně spujili a navzájem si věňují informace o tom,

kdo má chybějí cílek k dispozici aviakém množství.

Některý pacient s těžící stěžují, že třeba deset lékárn oběhely, než se hnal nějaký lép.

Takže z toho dledu vodu je to super.

Když už teda něco nemáme, takže je pošlem a spoň tam, kde to opravdu mají.

Někteří lidé pro antibiotika vyráží třeba do susedního Německa.

Neměli by ale zapomenout na to, že si tam za ně připlatí a na místo e-receptu do lékárn radí nosit ten klasický papírový.

Na příklad na Poulsku v Poulsku, vlastě v rámci Vlowské Unii, aby tohle měl byt problém.

A jak se s výpadky v dodávkách léči vpotíkají další Evropské země, Martin,

protože to není jednou věc Česká, jak si to změňoval.

Je to problém, který zaznamenává čirší Evropský trh. Jaká řešení se navízejí tam?

V různích zemích to probíjá různě. Kromě té cenové politiky, které jsme tedy teď mluvili,

mají některé země léky ve státních hodných rezervách svých, ve větším množství, než Česko taky myslím nějaké má,

ale mají to systematišti pojaté, takže mohou v případě výpadku sahat do nějakých státních skladů.

No a jinak vzniká Evropská iniciativa nějaká jevo vznikla, protože Evropská komise už představila svůj návrh reformy

lekové legislativy, které je poměrně rozsáhlí, ale když bych to měl v několika málo bodech stručně schrnout,

tak ten cíl je vyrovnat právě ty nerovnosti na těch jednotlivých Evropských trzích, o kterých jsme mluvili,

což by se mělo dít tím, že pokud nějaký výrobce dodá ten lek na všech 27 Evropských trhů,

tak se mu prodlouží od dva roky ochraná toho leku, kdy nemůže být nahrazen generickým léčivem.

A naopak pokud se to nestaní, tak se tohleta ochrana z dnešních 10 let skracuje na 8 let,

když ten lek potom dodáš na všechny trhý Evropské hunej, tak se vrátí zase z toho ochranu na těch 10 let,

což s těm firmám by se mělo nějakým zpusem vyplatit zase kvůli nákladům, které dají do toho vývoje těch leků.

Čili to je jedno takové důležité opatření a pak je tam ještě několik dalších věcí,

které se trošku schodují i z toho novelou zákura o lečivě, kterou chystá pan ministr Válek,

a to je, že by výrobci měli hlásit výpadky v nějakém předstihu, pokud možno tuším půl ročním,

a zároveň si Evropská komise otvírá prostor, proto to, aby mohla výrobcům narídit výrobu nějakých kritických léků,

vznikne nějaký se, znam tuším do konce roku, takže tam by mohla Evropská hunej v případě nějaké nouze narídit výrobu

a nebo narídit na skladení to znam vytvoření nějakých větší skladových zásob, které by nás připravili na ten výpadek.

Vždyť, že do poloviny květná se ta situace vyřeší, ty si teď změňovál ten chystaný zákon o léčivech,

který minister posílá do sněmovny, může to situaci výraznějí zlepšit.

Na čem vlastně minister ten svůj odhad, že polovina května je tím kýžený momentem zaklada?

Já se tady obám, že to je zase další takový příslip, a že v případě toho slibu,

poloviny květná pan ministr Válek sází na to, že prostě se oteplí a ta hřibková sezóná,

jak tomu říkáme, tak faktycky skončí, takže ta nemocnost přirozeně poklesne.

Takže to s dostatkem léku ještě nemáš jít?

Novéla zákoná o léčivech je v procesu, měla by se dostat o sněmovny,

je dokonce možné, že bude skvalována v režimu legislativní nouze,

takže může platitře od příštěho roku, jsou tam nějaké nástroje,

především tedy informační, to znamená, že pacien tě by se měli dozvědět,

ve kterých lékárnách je lék dostupný, to byl velký pokrok,

a vlastně bychom za ním přiblížili třeba Polsku, které už tenhle systém tuším má.

Výrobci zase podobně jako v tom Evropském narízení by měli hlásit výpadky v předstihu,

a parminister Válek by měl mít možnost tím přikázat vytvoření nějakých skladových zásob právě,

které by pomohli v případku je toho výpadku, čili tam nějaké takovéhle krůčky jsou,

ale to se všechno týká pravděpodobně ani nejte příští,

jako spíšté přes příští, křipkové sezóny.

No to, co tady líčíme, jsou všechno věci, které mají dopady, jak se to vysvetloval,

nejenom na komfort lidí, ale zároveň na jejich příjmé zdraví,

na to, jak jsou schopni čeli situaci, kdy jsou oni nemocný nebo jejich blístí nemocný.

Změňoval jsme také to, že politická odpovědnost padá na bedra,

ministra, zrabotnictví.

Vlastně Mila Válka, ustojí to současnou situaci a tu kritiku,

která je v posledních týdnech opravdu silná.

Kdybych si měl typnout, tak bych řekl, že to minister Válek ustojí.

Jednak on umí vystupovat s takovým drzým čelem,

že prostě dělá, co se dá a nic z lepších ho dělat nejde.

A jednak si zcela pragmaticky myslím, že na jeho místo nestoji žádný zástup zájemců.

Takže myslím si, že Petr Fiala je rád,

že ministra zrabotnictví někdo dělá v téhle nešťastné situaci,

a myslím, že se tam nikdo neherne, aby minister Válka vystřídila,

takže pokud to jenom trochu půjde, tak si myslím, že minister Válek i tuhle lékovou krizi kstojí.

Martin Čaban, komentátor se znam zpráv.

Děkujeme Martin.

Děkuju moc za pozvání a hezky denfem.

A to je ze čtvrtečního vydání podcastu 559 Vše.

Děkujeme, že nás posloucháte.

Vratte se za námi, kdykoliv nase znam zprávy do všech podkástových aplikací i na platformu podcasty.cz.

Pokud pro nás máte nějaký typ nebo nápad, píšte nám naše adresa je za minuto šest,

zavináč soz.coz.

Najdete nás i na sociální sítích Instagram a Twitter.

To byla Lenka Kabrhalová. Těším se zítra.

Těším se zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.