5:59: Proč v Česku chybějí lékaři

V Česku chybí pediatri, zubaři i praktiční lékaři.

Jenom v děcké všeobecné medicí neschází na 300 ordinací.

Nejdál dojíždějí s dětmi rodiče v Moravskosleském, Karlovarském, ale i středočeském kraji.

Nedostatek lékařů hlásí i další obory. Co nebo kdo za to může?

Proč situace došla tak daleko, i když se už další dobuví oubívajícím počtu lékařů v některých specializacích?

A jak se současná vláda zasazuje o zlepšení dostupnosti zdravotnických služeb? Dělá pro něj dost?

Je úterý 28. vřezna, tady Jelenka Kabrhalová a 55. 9. Spravodejský podkást se znam správ.

Česko dál trápí nedostatek lékařů v některých nemocnicích chybí i desítky.

Některá lékařská zařízení dokonce musí rušet oddělení.

Problem se scháněním v zubaře. V Česku stomatologa nemá 60000 lidí.

Vůstopečích stáli pacienti před ordinací místního dentisty ve 100 metrové frontě.

Nás nikam nevezmo. Kus jste přijelásně někde.

Kromě zubařů, ale v některých částech Česká chybí pediatri a praktici.

Iva Pezděkova, reporterka Deníku N, zaměřující se na zdravotnictví. Dobrý den.

Dobrý den.

Ivo, vy se dlouhodobě vinujete z stavu zdravotnictví. Česko už několik let zápasí s nedostatkem lékařů

v některých odbornostech zajména se to týka v tůle chvíli pediatrie, nebo třeba zubařů, nebo i praktických lékařů.

Vy jste teď ale zistila, že celková čísla napovídají ještě o jiném trendu.

Od co jde? Můžete nám to vysvětlit?

My jsme se podívali nebo vyžádali jsme si čísla od stavu zdravotnictvých informací a statistiky

za uplynulá období za posledních 9 let, kde se ukazuje, že počty uvazků lékařů.

Takže jen jsou to opravdu celé uvazky za těch posledních 9 let zrozlo asi o 4000.

To znamená, že jich teď máme kolem 44000.

Takže by lékařů vlastně mělo přibývat?

Takže by lékařů mělo přibývat a skutečně přibývá, nejsou to jenom statistiky,

ale potvrdzuju to i nemocnicé, kde jsme se zeptali na konkrétní vývoj a odpovedili nám.

Ano, máme lékařů od desítky, někde i o vyšší desítky víc než před těmi 9 lety a ten trend stále roste.

A jak to jde dohromady s tím, že tedy chybějí lékaři v celku urgenitně

a to připouští i ministerstvo zdravotnictvých právě v těch oblastech,

jaké pediatrie, jakou jsou praktiční lékaři nebo zubáři.

Oni chybí i v těch samotných nemocnicích, to je dobré říci,

že si tedy nemocnicích to vypadá, že ich mají o těch vyšší desítky, třeba více,

ale když se ve mene stav medicíny 2014 a teď, tak populace stárne.

Populace je víc nemocná. To, co se drívne operovalo, se teď operuje.

A to všechno potřebuje více a více lékařů. Takže ta nemocnice sicer třeba teď už má víc obsazených míst,

ale zase mám mnohem více pacientů, mnohem více výkonů, takže ono to požere.

Ty lékaře tak, že i ty samotné nemocnicet by třeba ještě další lékaře také potřebovali.

Zvážť v některých oborech.

Pojďme se potívat na to, které to jsou a jenom tedy schnout,

takže vy jste zistili, že přesto, že čísla narůstají, doktorů je stejně stále nedostatek.

A to jak v nemocnicích, tak i třeba v soukromých praxích, nebo třeba v praktické medicíni.

Tam bych to přesně rozdělila, vlastně ten trend toho, že je lékařů na ty uvazky více,

nám potvrdili jenom velké nemocnicé, to znamená státnů, tam kde o tom rozhoduje ministerstvo,

nebo krajské, to znamená několity malé regionální nemocnicé.

Malé regionální nemocnicé, když jsme si jich zeptali, tak si nechali to otázku položit ještě dvakrát,

nebo tříkrát nechtěli věřit tomu, že skutečně tě lékařů víc, protože do těch malých nemocnic, tě lékaři nejdou.

Je to úplně z jenoduchého důvodu, protože tam potřebujou bazální medicínu, chirurgii, internu,

lidi, kteří jsou schopní sloužit služby, ten 4-20 hodinový týdení provoz.

A tam specializovaní lékaři jako je třeba revmatolog nebo karyochirurg, ze své postaty on je přespecializovaný.

V té malé okresní nemocnici potřebují v uvozovkách obyčejné lékaře, kteří jsou schopni poskytnout bazální medicínu

na akutní stavy lidí, kteří potřebují.

To už jsme u těch profesní skupin, kterých se to nejvíc dotýká.

Pojďme se u toho trochu zastavit, tak které obory lékařtví jsou na to nejhur, co se tíče právě toho, kolik mají lékař.

A se zůstareme u těch nemocnic, tam potvrzují to i mladí lékaři, teď co sledují na co se budoucí lékaři nejví zhlásí,

tak je to třeba anesteziologie, je velký zájem o anesteziologie, což je dobře, protože bez anesteziologa neuděláte žádnou operaci.

Je zájem třeba o tak specializované obory, jako diabetologie, karyochirurgie.

A naopak to, co stále hledají, nemocnici je infektologie nebo geriatrie, což je obrovský problém s tím, jak stáne populace.

Je 80-90 letý, potřebuje práve geriatrickou péči a to potvrzují všechny nemocnici, že odborníky nemají.

A to bude ještě větší problém, není to atraktivní pro lékaře.

No pojďme vysvetli ty důvody, proč jsou některé obory atraktivnější, některé méně atraktivní.

Tak v úvodu jsme řekli, že celkově lékařů chybí velký počet k vůle tomu, že stárne populace.

To asi není jenom české specifiků, ale když se díváme na ten rozpad, po tom posměřování lékařů,

co se ukazuje, proč jsou některé obory atraktivnější, některé méně atraktivní.

Já jsem si na toto téma volala se združením vladí lékaři, kteří právě si nedávno udělali takvý průzkum

mezi těmi absolventy, kteří odcházejí do praxe.

Ptali se, co je pro něj rozhodující a pro něj rozhodující, jak často se s tím oborem setkají.

A protože se setkávají prakticky neustále třeba z tou anestesiologí.

S dalšími obory kardiochyrorgie, kardiologie je to atraktivní, je tam adrenalín.

Tě lékaři mají pocit, že když už stodovali medicínu, tak budou dělat v tu upravdovou.

A naopak s těmi obory, se kterými se během toho studia moc nesetkají, a to je třeba dětská psychiatrie.

Tam mi právě říkali, že oni v rámci toho 6. letého studia se s tím setkají trá na 3-4 hodinovou přednášku.

Takže oni ani neví, co to obnáší a už to jim trošku zavírá dveře.

To stejné je třeba hygiena epidemiologie.

Já jsem měl nedávno rozhovor vlastně s jedinou absolventkou tohoto oboru z celé české republiky.

Takže jsme jí měli jako takového exota, že ona vystudovala tenhle ten obor, kam se nikdo neherne,

protože je to takové trochu odtažité od toho každodenního léčení lidí a těch důvodů je celá rada.

Bůžeme ještě zmínit ivo, jak je to regionálně, kde je nedostatek lékařu nejmarkantnější v tuhle chvíli?

Obecně známo, že hlavně v těch bývalých sudetech, to znamená při hraniční oblasti,

ale je docela zajímavé, že pod letěch dat, co my jsme dostali, když to třeba převedli na počet obyvatel na jednoho lékaře,

tak i středo český kraj taková ta část, jako je Rakovnicko.

Tam třeba, když jsem dělala reportáž o hledně hospiců, tak on je na rozdíl třeba od iho českého kraj a toho po hraničí,

toho šumavského, tam je to docela dobře pokryté, toho hospicovou domácí péčí,

ale třeba Rakovnicko tam nemůžou sehnat praktického lékaře, zubaře, lékaře,

který by pokryval tu hospicovou péči, je to tam takové hluhé a je to vlastně zase spoujené s tím,

že tam není ani řeva další infrastruktury, protože tam nejsou ani školy třeba někde a nejezdí tam autobusy

a prostě tam není dostatek lidí, takže tam není ani dostatek lékařů.

No a u těchto dalších obodů, tak teď se mluví nejvíc právě o pediatry, o zubařích a o praktických lékařích,

vyjasnilo se vám tam, proč lékařů není dostatek, nebo proč jsou tahle profesní směřování neatraktivní,

pro mladé lékaře, jestli to tak tedy je.

U těch praktických lékařů je to asi proto, že co my jsme třeba s někým mluvili,

oni nemají pocit, že pak mohou dál růst, zase jsme u toho, když vystudují na chirurgá,

tak on pak může byť čakadioch chirurg nebo může byť orthoped.

U toho praktického lékaře oni mají takví ten pocit, že v dám budou odříznutí,

od té opravdové medicíny, budou zavalení papírama, už vlastně to, co dělají ve 30, tak budou dělat v 50.

A třeba kolegové z krůhu v medicíně se na ně nebudou dívat s takvým respektem,

jako na spolužáka, který je na klinice na orthopedy.

Takže tu hraje roli nějaká hypotetická povědc myslých třeba končtích absolventů, studentů.

Dá se mluvit i o tom, jak velkou roli hraje způsob vzdělávání.

Ano, oni totiž mají nevýhodu, protože musí jít svojí praxi získávat přímo do ordinací,

kde se oni stará praktický lekař, který je většinou osobečel, pracuje na sebe.

A vedle své práce, které má hodně, má spoustu svých pacientů,

se má ještě starat o mladého neskušeného lekaře, které ho má zaškolovávat, de facto ze svého.

Když mladý lekář po medicíně přijde do nemocnice, tak tam si ho všichni tak nějak podělí,

a jde to s času, nebo s peněsté nemocnice.

Takže to, co často říkají, že ani není dostatek ochotní školitelů,

mladé lekaři se zasvětit do té práce práctického lekaře, která je strašně potřebná,

protože jak moc dokáže práctický lekař zachytit ten problém,

tak tak moc pak uleví nemocnicím a dalším nasletným oborům.

Rakovník, Bohumín, Karlovy Vary, Kutná Hora nebo Freedland

jsou to různé regiony, ale řeší stejný problém.

Nedostatek práctických lekařů, a to jak pro dospělé, tak i pro děti.

Praktičtí lekaři se ve svých ordinacích nezastaví.

Přistu někteří už musí kvůli vysokému věku.

Není totiž vímkou, že navenkově ordinace vedou i 70.

pro které je těžké sehnat za sebe náhradu.

Naše paní doktorka odešla do důchodu, samozřejmě,

takže jsme tchánili, kdo je tady v nejbližším okolí,

prostě kdo nás vezme.

Dřív dojížděli do nových hradů, kam to mají nejblíž.

Po odchodu lekařky teď, ale musí do 25 km vzdáleného suhdola.

Jeseníku hrozí nedostatek práctických lekařů.

Řada z nich je v důchodovém věku, a mladší lekaři do regionu nepricházejí.

Desítky lidi týdně žádají o registraci v této ordinaci.

Po skončení jedné z místních praktiček, tak stále

zůstává kolem 13 sed lidí bez svého lekaře.

Porubnou situaci zažely věseníku už před dvě malety.

Jeden doktor zemřel a 5 tisíc lidí se rázem odsidlo bez lekařské pomoci.

Praktik z Mikulová se staral od vojnásobek pacientů, než je obvyklé.

A někteří už čtvrt roku marně hledají novou ordinaci.

A ji lidí jsem se ptali si na hodou nevíjov, každý se nám smál říkal, no to je těžký.

Ono se ve vztahu k praktickým lékařům lovilo o tom,

jestli by mohl pomoci to, kdyby třeba v ordinacích dostával větší

z odpovědnost vyšší zdělaný zdravotnický personálné lékaři,

ale třeba zdravotní sestry nebo zdravotníci,

kteří projdou vyším odborným vzděláním.

Jak je to třeba zorganizováno často v zahraničí.

V Německu ve spojených státech panuje schoda.

V odborných kruzích jestli by třeba takového opatření mohl pomoci

a ulevit těm praktickým lékařům, tak aby stále mohli obsluhovat

velký počet v zákazníků, v hozovkách pacientů

a zároveň by vystačil ten počet lékařů, který jí máme.

V ordinacích praktického lékaře je trošku problémíní,

a zpoň co my jsme se vždycky bavili s těmi konkrétními lékaři v praxi.

Oni jsou zavalení právětou ubíjející,

nekonečnou s medicínou nespolečného, mající prací.

To znamená neskutečné množství papíru, razítkováň a podobně, takže oni říkali,

že kdyby měli třeba víc peněz v rámci přijímů ordinací,

tak by si ještě vedle sestry, která dělá ty výkony mě řítlák,

nabírá crp, vyšetření z krvé a podobně.

Právě na to ještě přijali třeba nějakou administrativní sílu,

která za ně toto bude vyřizovat.

To, co vy jste změňovala, je spíš v nemocnicích tam ty sestry,

tak to je ve spojených státech, tak to je v některých západní zemi, že sestra může dělat některé úkony, které u nás může dělat jenom lékař.

Ono je třeba podčarou, řekneme si to v těch nemocnicích často dělá,

protože právě tam není dostatek lékařů a třeba na tom ani není špatně,

protože už má vysokou školu, neskou mají nejméně magisterský titul častokrát,

ale oficiálně to být třeba nemůže.

Takže to, co vy říkáte, bych spíš viděla u těch sestr v nemocnicích.

Kdy lékaři mají vedle těch uvazků v nemocnicích, ještě svoje vlastní soukromé ambulantní odborné praxe.

Může to nějak skreslovat ta celková čísla, o kterých jste mlovila v úhodu?

Nemělo by, protože my jsme se ptali na ty uvazky, ty tedy narostli, ale realně ano.

My jsme ptali už asi před rokem článek o tom, že z některých velkých nemocnic

odchází celé týmy, třeba z Orthopediazmotola, odchází celý lékařský tým pracovat do Isker,

což je soukromé zdravotnícké zařízení tývelého premiéra André Babiše.

Vlastně lékaři, kteří si takto domluví tu praxe, tak to operují si v nemocnici,

jsou tam oficiálně na celý uvazek a potom odchází do soukromé nemocnice,

do soukromé ambulance nebo do soukromého zařízení. To samé je třeba u cevní chirurgie na Vinohradech

také odchází do soukromého. My přitom nevíme a nemocnice toto nechtěji říkat,

jestli tě lékaři profesori často jsou opravdu tě nejskušenější,

jsou v té nemocnici na celý uvazek. My nevíme třeba, protože neoperovali to koleno

nebo tu Kichel v Motole, tak okolik se protahne čekací doba těch pacientů,

které přicházejí do Motola. A pokud se bavíme o státní, aby státní zdravotnicí

z toho mělo nějaký příjem, tak je samozřejmě zájem, aby se ty výkony dělali v Motole.

A toto jsou informace, které nemáme. A podařilo se vám zjistit,

když jste oslovovali velké nemocnice, kde všude lékaři ty souběhy mají

a do jaké míry je to, pro kterou nemocnici akceptovatelné lišíce nějak tá praxe

českou republikou. Většinou je to v těch velkých městech, takže Praha, Brno, Liberéc,

třeba jsme se bavili i s ředitelem Jehlavské nemocnice, který tento problém

úplně nemá, takže je to i po těch regionech, ale ta tendence,

ono je to zase pochopitelné, ono je otázka míry, pokud jsem v té nemocnici

věnul se pacientům a pak třeba ještě mám vedlegy nekologii

ještě nějakou praxe na nějaký menší uvazek, kde třeba se setkám

s jiným typem práce, tak zase je pochopitelné, že ten lékař třeba chce něco vyskoušet.

A může z toho benefituvat i ten pacientům?

A může z toho přesně, protože je k gynekologu málo, takže proč ne,

ale teď je to otázka, a to je právě to, co jsem říkala, nečekají potom zbytečně

pacienti na operace ve státních nemocnicích, kterých vlastně mají těch lékařů

dostatek. Proč na ně čekají?

Ty nemocnici samozřejmě říkají, že všechno v pořádku,

že není žádný problém, že stíhají to i to, a možná to taky je,

ale zároveň nedají data, okolik třeba poté, co začala tato supromá klinika funguva,

tak kde se tam přesťovali, jestli třeba nepokles počet výkonu,

jestli tam mají stále stejný počet výkonu, jako drív,

a abychom byli spravenlivý, tak se to z dalekanetyka,

jenom isker jsou to i další suprome, nemocně se vberou některé,

tam také odchází řadá lékařů si posvét, do polední službě

ještě obervat od poledné.

Nedostatek děckých praktických lékařů řešili odborníci na kongresu v Praze.

Tisíce rodičů v Českou jen těžko hledají pomoc.

Populace pediatrů stárne a už teď podle statistik chybí přes 300 ordinací.

Jedna z cestby podle ministra zdravotnictví mohlavé přes efektivnění systémů

vzdělávání budoucích pediatrů.

Vzdělávací program pro praktické lékaře pro děti a dorost

je dneská jeden společný proti, co jsou v Praxi a proti, co jsou v nemocnicích.

A zdat, které dneska máme k dispozici, tak vychplívá,

že to vedlo ke snížení, jakoby zájmu těch lékařů

o ten obor prakticky lékař pro děti a dorost.

Podle ministra zdravotnictví kůby k lékařů

přispěli i zněny vzdělávání před 6 lety

a vyzoval jednání o možných upravách.

Pojďme se podívat na to, jak na tohle všechno reaguje stát v tuhle chvíli.

To, že je to dlouhodový problém se výt dlouhou dobů.

Teď aktuálně se k tomu znovu vyadroval

ministr zdravotnictví vlastím Milválek zatoknula 9,

který tvrdí, že chce do léta představit návrch změny,

jak čelit právě nedostatku lékařů.

On mluvil hlavně o pediatrii, postupuje vláda,

adekvátně dělá v současné krizové situaci doost.

To je velmi dobrá otázka.

Protože vlastně s těch vyjátření mám trochu pocit,

že toto ministersto narozdíl třeba od předcházejících ministrů

nebo ministra zdravotnictví Alema Vojtěcha.

Tam taková ta aktivní snahá něco dělat,

byla z mého pohledu větší.

Minister Válek na hodně otáze, které dostané odpovídá,

že nemůže zasahovat do stávajícího systému

fungování zdravotnictví on sám,

protože tady máme zdravotní pojšťovny.

Zdravotní pojšťovny nakupují péči,

zdravotní pojšťovny jsou za to zodpovené.

Takže v první hradě hodně vlastně se zříkáte

odpovědnosti na úkor pojšťoven.

To ale není pravda, protože je to ministerstvo zdravotnictví,

které má poslední slovov uhradové vylážce.

To znaná je to ministerstvo, které může zasahnout do to,

které nemocnici platí, jak terej obory jsou financované,

kolik dostané zůbní lékař za vyčištění kanálku,

samozřejmě stanovuje pojšťovna, ale velkou část

to slova má ministerstvo zdravotnictví.

A za druhé, když už se ptáte na nějaké podrobné otázky,

tak dosť často současný minister má tu odpověd,

že nemůže zasahovat do dolného trhu ve zdravotnictví.

To je třeba moje otázka, jak bude řešit to,

že je nedostatek lékařů v malých nemocnicích

a naopak ty velké požírají většinu těch zdravotníků,

jestli toto nechce nějak řešit.

A ministerstvo by na to samozřejmě nástroje mohlo mít

přez různé motivační programy a podobně.

A co na to tedy minister říká,

že nemůže zasahnout, protože to má řešit volný trh?

Ano, to byla ta odpověď na naší otázku,

ale zase je pravda, že se ministerstvo snaží

teďko třeba společně s všeovesnou zdravotním pojšťovnou

zubní lékaře, aby šli do těch takzvaných preferovaných oblastí.

A když někdo přijde tedy do té preferované oblasti,

tak dostane 500 tisíc korun,

krát tam je nějaký koeficient poštu pojštěnců.

To už zkoušel i ministervoj těch, bohužel to tak velké lákardlo není.

Ono třeba jenom, že za každého dalšího registrovaného pojštěnce

dostane zubní lékař 1300 korun, tak to pro ně není žádna motivace.

Dneska zubní lékaři odcházejí odpojštěven,

a právě to by mohl nějak stát zajistit.

Aby se nestalo, že postupně od těch pojštěven,

tak jak už nyní odcházejí zubaři,

tak začnou odcházet i další lékaři.

A jakou roli v tomhle hrají tedy ty samotné zdravotní pojštěvny,

tak pokud i minister se odvolává na to,

že to jsou oni, které jsou tím hlavním nárazníkem

nebo jednateleme vstahuvuči lékařů,

dělají pojštěvny dost proto,

aby bylo pro lékaře lákavé,

usadit se v podimenzovaném kraji

nebo vůbec mít smlovu s pojštěvnou,

tak aby z toho mohli benefituvat pacienti,

kteří platí pojštěvní a skrst pojštěvny,

by se měli být chopni léčit zdarma.

To je přesně ono, co jsem říkala,

že uhodně těch výkonů u zubních lékařů

je opravdu demotivující ta sasba od pojštěvny.

Třeba tzv. endodencie věžčíštění zubních kanálků

s pojštěvnou na platí 280 korun, jenom ten jeden vrták na věčištění jednoho kanálku stojí nějakých 200 korun,

takže ty pojštěvny nepokrýj ten jo výkon.

Ale ta druhá otázka je,

jestli už stát nenechal to dojít tak daleko,

že umožnil masivní odchod,

protože těch lékařů odpojštěvných zubních odchází opravdu velká množství,

stanovující ceny, které jsou absolutně

jako by předimenzované za vytržení zubu 6-8 tisíc korun.

Dělají to třeba i zubní lékaři,

který mají smovu s pojštěvnou a bohužan narážíme na to,

že pojštěvná toto nemůže nějak ovlivnit,

jak jste se ptala, co proto může udělá pojštěvná,

ta nemůže donutit, aby lékaři u ní zustávali.

A ministerstvo by to nějakým zákonem udělat mohl.

My jsme se ptali o Zlancu,

někteří nám říkali z KDU,

tuším, že se budou o něco takového pokoušet,

třeba pan primátor Bohuslav Svoboda bývalý šef zdravotního výboru, nám řekl narovinu, že toto dělat nechce,

že nemůže nikohot donutit, takže se nemyslím,

že by na tom byla schoda a možná toto bude problém.

A když mluvíte z odbodníky, kteří stojí mimo ty státní struktury,

z eksperty, třeba na ekonomiku zdravotnictví, co vám říkají o ní o té základní premise,

kterou jste změňovala u ministrá válka,

aby do velké míry s těmi problémy měl nějak naložit volný trh, a že není potřeba do toho tedy zasahovat.

Já jsem teda na toto tema s žádným ekspertem nemluvila, ale selským rozumem si řeknete,

že tak jako tady máme zajíštěnej přece hasiče, máme tady zajíštěný polici,

tak by tady nějakým způsobem a spolní základní péče zdravotní,

měla být zajíštěna a měl být garantovat stát,

samozřejmě, že ne do každého absolutního detailu,

nemůže zajišťovat na malých vesnicích praktického lékaře nebo pediatra,

ale stáce nemůže zbavit zodpovědnosti za něčeho, jako je zdravotný péče,

samozřejmě za některé otázky regulace trhu a podobně v průmyslu,

samozřejmě, ale tak jak máme ty tři čísla na ty základní pohotovozní linky,

na hasiče, na policisti a na lékaře, tak toto by opravdu měl garantovat stát.

Hypoteticky vzato, pokud by se ten současný trend nepodařilo zvrátit, co nás čeká do budůc,

no a co se máme připravit, co se týče zdravotný péče?

Na dvě věci. Jednak na daleko větší lékaři na dálku, co už je teď,

protože třeba praktiční lékaři dostávají platby odpojšťoven,

i když s vámi vedou rozhovor na tema vaší zdravotný potíží na dálku,

jsou dokonci za tot bonifikovaní více než když byste se tam přišla ukázat,

což je taky zajímavé, takže stále více toho bude na dálku, třeba takhle to chce vyřešit ministerstvo

v případě Karlovarského kraje, kde není ongocentrum,

že pomohou plezenští lékaři s plezenské fakultní nemocnice Karlovarským onkologům

a bude tam občas budou jezdit, a nebo si budou vyměňovat třeba ty snímky nějak telemedicínu.

Takže lékařů fyzicky bude málo, ale budou schopni třeba z větší dálky z Prahy posílat někam snímky

a diskutovat s nimi na dálku, takže větší podílt telemedicíny.

No a to, co už vidíme teď, také ty náznaky budem si čím dá tím víc toho hradit ze svého.

Ať už tedy to řeknu otevřeně a zavedou se skutečně nějaké doplatky,

nebo tak, jak už to vidíme, není třeba nejen v tom změňovaném zůvním lékařstí, ale třeba.

V rehabilitaci, kde ty uhrady odpojšťovaní jsou tak malé,

že nám říkali teď rehabilitační lékaři, že za spoustatěch výkonů,

kdy člověk přijde na fyzioterapi, si už musí lidé doplácec se svého,

protože ty platby odpojšťovaní nepokrýjí ty výdaje.

Takže vlastně změna celého systému, i když tak nebude pojmenovaná.

Ano, plíživé, postupné změny, které politicky jsou neprůchodné, tak aby se řekli na hlas,

tak už teď vlastně vidíme a opravdu za poslední měsíce ich přibývá tak markantně,

že za pár měsíců dalších nebo za pár let se tady na to budeme skutečně muset připravit,

pokud třeba nepřijde nějaká větší změna.

I vámezděkova, reportérka Deníku N zaměřující se na zdravotnictví.

Děkujeme.

Děkují.

A to je vše z úterního vydání podcastu 559.

Ke všem naším epizodám se můžete vrátit kdykoliv na seznám zprávách, v podcastových aplikacích i na platformě podcasty.cz.

Pište nám naše adresa je za minuto 6, zavináč sz.cz.

Děkujeme za všechny vaše typy, postřehy a komentáře.

Ty nám můžete zanechat i na sociálních sítích.

Účet za minuto 6 najdete i na Instagramu a na Twitteru.

To byla Lenka Kabrhalová. Těším se zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.