Přepište dějiny: Proč neslavíme SNP?

Poslucháte přepište dějiny opět.

Tady středeční děl pro všechny a s bonusovým přívaškem.

Technická hlašení na úvort, abyste věděli, co vás s nami může potkat v nebližších dnech.

Takže zítra 14. září bude kalné ráno.

Kalné ráno.

Kalné ráno 14. masaryk. Výroční den.

Ve dvě třicet ráno, ale to nebudeme.

Nebudeme, tentokrát nebudeme masarykovat.

To nebudeme naše tematizace.

Dobře, tak my se 14. září v 18 hodin vyskytneme ve ctěnicích na zámku.

A i tam nemasaryka dojde.

Bude se vynovat vztahů v státu a majetku a to nepůjde bez pozemkuvé reformy a...

Držte si kapsy, jdeme skopca.

Držte si kapsy, přichází reforma.

Několik.

Zase bou.

No.

29. září v pátek v 18 hodince vyskytneme v Liberci.

Tak tam je témán asi jasné.

Tu se moc těším na Reichenberg.

A pak přijde první řínový týden, kdy v úterí se můžeme potkat v 17. třice do nové pace.

To bude, ale zdojem, Groman Krígel.

Pozdravujte, Františka.

Vyředíme, burhejstě potěšen.

Ve středu čtvrtého se potkáme spolu ve vězení.

Spolu ve vězení mě dva?

Jo, pojdem do basi.

Už?

Ta dokáznic.

Já bych počkal.

Půjdem dokáznic.

Dobře, já pak já jdu do Brna.

Pojdem do Brna dokáznicem v 17 hodin.

Brnokáznic.

A budeme si tam taky povídat na nějaké brněnské témat.

Ve čtvrtek 5. řína se opět Groman Krígel vyskytnou na dobrýši.

A 6. řína v pátek se vyskytne přepište dějiny v poličce.

No, jsem slyšel a četl spůsto reakcí, jak se lidé těší do poličky.

Třeba to vyjde ve zvoníci.

Já se nejvíc těším na to osvobození poličky.

Oni dájí liječe.

Ano, na toho...

Já jsem si říkal, že se nenecháte.

Který osvobozoval poličky.

Krásného Moldavana ujít.

Krásný Moldavan.

Uvidíme, kolik z roztých obočí tam přijde nad nás.

Jsi ty genetický přednout.

Řekl, že se zanechal.

Hlubokou stopu.

Vyora obrázdu.

Tak tedy, že do poličky nemůžeme.

Nikam nejedem.

Nikam nejedem.

Dobře, teď řešíme se do poličky, bojete příma.

No a samozřejmě jsou tady naše dvě knihy.

Bude brzy třetí a každou středu,

děníku N naše články.

A pro všechny podporovatele

samozřejmě platformy Gazetisto a Hero Hero.

Jsme rádi, že vás počet roste a

se sledujete naše bonusy speciálně.

Záříové bonusy na téma Mnichova

1938 budou,

doufujeme poslouchané.

Ano, stále běží seriál a poběžíš dokonce září,

takže se těšte na další,

vpátek na další bonus na našich platformách.

Tak děkujeme no,

děkujeme do dnošního dílu.

Začnitě s vystěhovaním.

Prečo?

Ne, to je hezlo.

To bylo hezlo.

To bylo hezlo slovenského národného povstaně.

No, veru tak.

A i to tak dopadlo.

Začnitě s vystěhovaním bylo hezlo

slovenského národného povstání

vyhlášené 29. sranána 44.

po 20. hodně večer

z banské bystryce.

No, pak se dva měsíce ztěhovalo.

Ale proč to mluvímeš?

Vzáří je to hezké témám.

No, protože vzáří ještě běžilo z daleka teda

první fáze.

No, zaujal nás na několik způsobu

ve hřejném prostoru.

No, ale zaujal nás, samozřejmě takové trošku

stískáně dostányme se k tomu,

že už se v Čechách s hned pomoc neprípomíná

moc se neslaví a že to je vlastně škoda.

A my nebudeme polemzovat,

že to je škoda nebo není to asi každého

věc, ale pojíváme se na to, jak nám

mizí svátky z veřejného prostoru.

To táska straceného svátku.

Pokud ale někdy byl jako skutečně přijímán

v té české společnosti.

Tak se na to mrkneme, tak začnitě zvistěhovaním.

Dobre, to začínám.

Tu náje Martin Groman.

A tu nám jich vlastě hrím.

Prosím, jebojme se náhlá

spovedať historicku pravdu.

Přestože povstání skončilo vojenským

neuspěchem, slováci se díky němu

jasně postavili na stranu národů,

které porazili obludnou nazistickou žiž.

Slovenskou se přiznalo

k československéj štát nevyšlienky

a nastupilo neuprosný boj

proti německému fašizmu a

proti domácím zrabcon.

Slovenští a čeští bojovníci

se sovětskými partizány a ojáky

potrásli tehdy fašistickým režimem

ale fašizmi slovenskou.

Oblieklosti důhové farby.

Dneska tu máme liberálny

fašizmus a musíme ho porozit.

Že budu slosti,

sa budu takéto

luposti roširovať.

Oslaví štriciatého výroče

slovenského národného postaně a vývercholí

a práve tu, banské bistrici, on je kolkodní.

Posvůdiť, připravenost by se

dala z návěstí slovenskou dálného postaně

a myslím si, že nové fasády

nové upraví chodníkou.

Nedopadlo takto lenkaliště, ale i dole

obed spala, že kterú vypadli dokonca

od vadny neskoro 23.

Fašizmus přišel zo západu

a slobodát z východu.

Taká je historická pravda.

Jednoznačně jsme ukázali,

že politika, fašizmu a nacizmu

nima na slovenskou a v Čechách

žiadnou oporu.

A slovenské národné postaně

je tým najkrajším momentom

našich ději.

Čo si to urobu, 10.000 r.

Prosím všetkých,

který sajdu poklonit

hrdinom slovenského národného

postaně.

Slováci jsme hrdinský národ.

Přepište dějiny!

Našli jsme třídě základní.

Školi byl násťenkář.

A násťenka

samozřejmě v Třídě začínala

vždycky pohrudního záříc tam dávalo

hodném syneple, aby se to ještě stihlo.

Syneple byla jako

prvního záříce lepili násťenky

s syneple hodném, aby tam byly.

Pak se to zase sundávalo,

protože už byli nějaký jiný svat.

Takže byste byli před roku 1989

násťenkář.

Já jsem byl kronikář pílinyvské skupiny.

Je to legal.

Já jsem byl skryptý.

Kripto, strašně.

Otec opravoval kopírovací stroje.

My jsme byli celkem dobrý přístup

k rozmožování věcí.

Uplně jednoduchý bylo

v 1889 získat hodném

nakopírovaný obrázky Masaryka.

A my jsme byli první třídak,

která měla Masaryka na násťence

v Třídě, s sundával jsem teda Lenina.

Jste spíš převléklost.

Ne, ne, ne. Já jsem to mě připravený.

Já jsem byl kripto,

byste zaměnil Vladimír a Zatomášek.

My jsme dyskli už zabívali horyžim.

Já byl Martin Groman

s krytým dissidentem.

Na sverní polovi.

Na hory jsem z pílnýra chtěl vystopit v září

v 1889 nebylo mi to umoženě noby z toho

poprac na lagu.

Já budu v 1889, byte v kvědo.

Taky volali rodiše do škoji?

Ne, nevolali, by se bratle vystoupili předtím.

U mě volali a ředitelka říkala

odci, a co mu dáme na konci roku do posudku.

V září v 1889 řekl vy na konci roku

už nic.

A měl pravdu.

A nic.

Takže jako dobrý.

Takže zpátky.

Takže se nepoje pro mě osobně jako nástinka

lepena hned na začátku školního roku

a byl to příšerný samozřejmě.

A pro mě osobně to bylo krásné tema během studii,

když jsem studoval na Slovensku, když se v 90. kr.

střetávala to exilová ludiátská historiografie

z tou dosavadní a myslím,

jak tomu hezky dostaneme.

V tomu odpýchli od statusu Matěji Metelce,

kteréch jsem řekla zdravíme tímto,

který vlastně si tak jako posteskl nad tím,

že tady máme 79. výročit,

který příští rok to bude kulaté samozřejmě.

A mám pocit,

píše, že vzpomínka na tuhle událost

skoro kompletně vymizela z České paměti.

Povstání si nepripomínáme,

pozběžné rešersi dnes nic nenacházím

ani v medích, jako by nebylo

ani na co vzpomínat.

O jedno z největších povstání

proti nazistické okupaci v Evropě vůbec

na to vsobě obsahuje nezanedbatelnou

českou stopu a tak dále.

A navrhu je, že bychom se

by se se nepevrátil i do Českého povědomí,

tak bych příští rok rád

někde v Praze uspořádal i tu vatru.

Půjdete na vatru v Praze?

Jakou vatru?

Asi slovenskou vatru, no má nevím, proč vatru?

Bustem někdy přeskakoval vatru?

Ne, vidělste mě někdy cokoliv přeskakovat?

Jaký pohyb?

Slovenského parníku na výročí S&P

v Praze, myslím, je po covidu už tu jako zahynulo.

Je to by jako zlejeme se na S&P?

No já bych nebyl takhle už krví slovenského parníku.

Slovenský, tak.

No ale tak se to prostě jako zmizelo a není

v našem prostoru teda učitě.

Na slovensku je to jinak, k tomu se ještě dostaneme.

Mě to vlastně otevřilo jednu,

když jsi vzmete třeba s tato slovenské prezidentky

k S&P?

Slova hrdinu.

Z naší historické pamětí musí zůstat

stále živé bez slovenského národního povstání

bychom nebyli tím, čím jsme dnes

státem se zakladatelskou

protifašistickou a demokratickou

tradicí.

Myslím, že o nás s tím s tato sem je mnohem blíž

k tomu, od co v slovenském národním povstání

než Matej Matélic

stískání po největším odboji ve Vrope.

A otázka, jestli přádí není v tom lepší padě,

od co myslím? To bylo i tehdy.

Slovenskou je protifašistické

v nácí tradice.

O toho tam šlo před se.

To je základní podstata slovenského národního povstání.

Honem ukázat,

že taky jsou tady jiní slováci, než ti jsou a jeho vláda.

No maličkových splchybní nesly honem,

protože samozřejmě ty uvahy jsou nejméně

od 3. a 40. roku už takové pragmatické.

Ale zase jsou na tojí pragmatické,

že vlastně teprvní plány

to povstání vypukne ve chvíli kapitulace

Německa, což je takové hezké

a že už to jako padne.

No ale nám bude se vypravil

na stulí naš úžasný profesor Kovaček

když se třeba srovnávalo

slovenské národní povstání

a české povstání

případě Pražské povstání

slováci povstali a bylo to heroické

a Češi počkali nekonec války.

Ono těkal pozor pozor

pořádné povstání

v zázemí může vzniknout

aby bylo úspěšné jenom

z jednoho základního předpokladu.

A ty pak máme vršavské povstání?

Které tak jako nedopadne.

A slovenského se ne taky ne.

Věci co mi ten vůbec ten dnešný díl rozdělíme?

Věci nejdřív řekneme o tom mězejícím svátku.

Dáme si ten obraz.

Tak a pak v bonusu si povíme co bylo slovenské národní povstání.

Nebude, nevěřekneme si všechno.

To nejde.

Ale prostě zabrůsíme do

skutečných dějen slovenského povstání.

A tak zůstatně třeba u té slovenské reality.

Jako prezidentka Čaputová se vyjádřila poměrně jasně,

že jsou toti až jako demokratické

kořeny slovenska

bez toho bychom nebyli

tím čím jsme, to zni hezky.

No ale pak vystoupí jako jeden z vrcholných

představitelů

Stranismer,

jen Blaha,

který měl opravdu jako nejde z těch strašidelných projevů,

kdy vlastně z krze

slovenské národí povstání

začal nazývat své ideologické,

čichy mérické nepřátely novými fašisty.

Vy jste nevěděl kdo

jako no co je nový fašismus,

tak je to jako genderismus

a jsou to všechny to jako oškrivé

liberalní směry

západní Evropy.

To je nový fašismus, který nám diktuje.

Protože i ten fašismus přišel z západu.

A to je další teze,

fašismus přišel ze západu.

Dobra vždy přichází z východu.

Ano, exoriente lux.

Tak nějak pozapoměli,

že Jozef Tiso, Šanjomach

vyskořeny, nehledena slovenského lokaust,

nehledena hlinkovi gardy

a prostě tragedie

a pravdů brutality během povstání páchane

i těmi to slovenskými jednotkám.

Ale hlavně, že fašismus přichází z západu.

To byla jako jedna teze

a zamořeně mě tam zaujela i další

a to bylo takové to prázdvlášní

pro Českého posluchatě

učitě přihlášení se k té

komunistické podstatě toho povstání.

Ono je originální

v tom přecenu, musím je zabrůsit i do bově

se propojují ty směry

demokratické politiky, komunisté

a i lidé dokonce z režimu.

Utázka je do jaké měry se to propojují na chonec

ale ta ambice tam je. A čí to bylo povstání

v tanečném posledku.

A právě tento politik smeru blahá prostě

říká, že se tváříme jako

kdyby všechno udělali ti jako

Čeští a jiní a liberální politici

za tím, co povstání

mělo ty své hrdiny

a děkujeme Husákovi,

Šmitkem a Novo Meskému

a tím to komunistům a řekneme

děkujeme soudruzy.

To je pro nás nepředstavitelné

jak se tam propojí,

že propojí partitomu fašizmu, kterým je

západní liberální fašizmus

se propojí s tím, že jako

sú druhově a děkujeme.

To je vlastně bizartní pro

pro Českého posluchače.

To si řekneme v bonusu, jak Husák na bízí

další svazovou republiku místo Slovenska

Stalinový, ale to je trošku jiný příběh.

Tady jsme ale pořád jenom podle mě

každý si to přispůsobuje

jak chce, protože to slovenské národní

povstání to v sobě má.

Je to velká histo, je to silný, ale zároveň

je to nejednoznačné v tom, že

vlastně se dá vykládat z různých uhlů,

kdo to vlastně jako

vzpůsob byl, kdo tam byl v důležitější

o co vlastně šlo. A je to

krásně vidět na tom, jak se proměňuje

obra slovenského národního povstání

po konci války.

Kvíli už se to může hodnotit.

Je to samozřejmě z pozice Beneša

toho exilu, který se vrací

zdůrazně ten proti nacistický odboj.

To dle byl ten moment, byste pozvedli

zbraň proti nacistům, bojovali ste

proti Hitlerovy, tím se teda slovenskou

zachránilo z toho, že nebylo vnímano

jako nacistický státovalce.

Má se tím ty vyhrůžky ve smyslu, když to

neuděláte, budete považování

za poražený národ.

Za tím, co slováci už tehdy

v duchu košického vládního programu

povstávat, tak jsem tu i samostatnou.

Samostatnou.

Svébitný.

Přesně tak, už ukazují, že jsou dva národy.

Po 1948 se jako

hlavním momentem se nedostává

socialistická revoluce a

výrazně posiluje role komunistů

v tom, konec konců padne tamš verma.

Zároveň ještě v té doby doku

nezavřou Husáka, tak funguje

to vedení komunistické strany

slovenskou, které je také obřeno

o ty povstalecké garnituji.

Tak se vlastně jako úplně převipráví

ten příběh a vytlačí se z toho

konkrétní lidé, protože těžnou vadit

a musí sustať jen ten sociální revoluce,

ten voj za tu spravedlivou společnost

a za ty jako samozřejmě

sustávat mám ten antifašismu, společát,

ale přidává se to socialistické.

Ale zároveň tady máte v exilu

druhý výklad Cenepel, což je

ludiácký výklad před těmi emigrojou mnozí

a tam dojde vlastně k tomu, že to byl

antisamické a čechoslovácký puč

a dokonce zamobiluj antisamické moty

v tom výkladu.

No tak František, Vnuk nebo Milan Duryce

jako exilový historici, kteří o tom píší

práce například

mať svoj stát znamená život

a tam jsou teze ve stilu

není v dějinách podobného příkladu

aby národ povstal proti vlastnímu státu

že je to jako ta tragedie,

která se jako odehle.

Když Husáka puxtí zbasy

na začátku 60. let

tak on samozřejmě

okamžitě chci do politiky, odmítne

nějaké trapné místo náměska na nějaké ministerstvů

a zároveň

si začíná budovat znovu ten ořejný obraz

což po těch 10-15 letech je trošku zložité

a on ho postaví z krzeze

slovenské národní povstání.

On píše o povstání, píše

jako do periody,

píše i publikaci

a vlastně on se etabluje zpátky

jako ten hrdina, organizátor do toho povstání

a Husákova politická kariera v 60. letech

i na chodu z krzeze slovenské národní povstání.

Protože se výklad to slovenské národní povstání

to se vrací k té federalistické verzy.

Kte své bytné slovenské karty?

Kte své bytné slovenské karty?

Tak, karta se znovu vytáhnete, tak jako poválce se vytáhnete,

tak se vytáhnete znovu do 10 letech.

Teď už nejsou buželzní racinolisté z 50. let

jako u nálepku dostali?

Ale mají tady nově centralistickou

novotného ustabu z roku 60.

Proti pol, douprotně něčemu,

a říkají, ne, ne, už slovenské národní povstání ukázalo,

že prostě slováci jsou své bytní

a není možné, aby ten stát byl takhle centralizovaný.

A zanormalizace už ten Husákuv

výklad samozřejmě převal,

co je úplně všechno jiné možné výklady,

takže zůstává slovenské národní povstání

jako takové jako zhluk

partyzánů a gustává Husáka

a jeho skupiny.

To znítrašně? No.

To je jako roli to sociální stránka

účast komunistů je dominantní.

Zajímavé je, že po roce 90.

vrací ten nacionální aspekt

výrazně, to je své bytnosti

dosažení v roce 92.

Vodotažení do cíle,

vlastně do samostatného státu.

Ale dlouho nevimizí ta role komunistů.

To tam zůstané hodně zažitá.

To vana byla je realná. No jistě,

ale jako to, ve chvíli, kdy Mykuláš Dzurinda

podíte se, kdybyl Mykuláš Dzurinda premiérem?

No, v 98. po roce nemyslíme,

takže tam někde jsme.

Vystoupí, tuším, že se

Stanislavem Grossem, který tam řekne,

jako prostě jsme z samostatné národy,

ale patříme k sobě, jsme bratři,

a chtěl bych vás o slově jako spolu občany,

protože co s povzdání bylo také našli.

Polu mašínfíra.

A ten Zurinda v tu chvíli,

že tam řekne, to povzdání

mělo mnoho úrovní, mnoho vrstef,

a nebelém ta komunistická,

a je v té banské bystřici vypískany.

Protože ta pamětě je...

Petrificovna, na tom komunistickém odboji.

Petrificovna, na tom komunistickém odboji.

Ten vidíte, že to zmítá mezi nikoli k koncepty,

ten výklad te události,

během těch 40, 50, a možná více let.

A není řečeno, že ten nationalistický koncept,

který tam je nebo nějaký takový,

nehrá je do roly do dneška,

hra je.

Hra je velkou roly.

A dá se politicky využív, jak jsme věděli,

a myslím, že bychom v té současné slovenské

kampanii byli schopni vytahovat mnoho

tak on je to zároveň jako měsíc předbyl byl my dokonalé zrcadlo přes které můžete udělat jako cokoliv v rámci kampaně

a to ještě mezi tím, když jsme zmínili Husáka a jeho cestu k moc si skrze historii

i mezi historiky to bylo velké tema nejenom těch egzilových, ludiáckých, řekl by jako klerofašistických

v konečném důsledku, ale já bych rád zmínil prostě jeho Zefa Jablodíckého,

což je pro českého posluchatě neznámé méno úžasné slovenské historie,

trošku jako solitér, který píše o různých pohledech na slovenské národní postání

skrze to z neužívání toho obrazu. Čí to bylo postání?

Kde je ta česko-slovenská role? Kde je ta slovenská role?

A co z demokraty, co z agrárníky, co z Vavro Šrobárem,

který se zje výběhem postání jako starý muž?

Tak Vám odcitují Husáka, co půže o Šrobárov, je to velmi dobrý.

A potom ta komunistická linka je třeba zajímavé,

když se podíváte na českou věkipedy,

tak tam máte obrovský objem textu o postání,

líčení jako velmi, velmi podrobné,

ale je tam zajímavé už jako tak konotace toho,

jako jak se mluví o té organizace toho postání.

Že tam byly ty demokrate, byly tam ty agrárníci,

a přišel Šrobár a skupina Flora,

a o komunistické se mluví,

a pak tady byl komunistický, který byl výborně organizovan.

Tak je na první místě ze zmíní demokrate,

a potom řekl, o komunistě, a byly dobře organizování.

Tak je tam už jako hledání té role.

Trošku mi je to připomínat,

ten Renčínov v těp neprítel byl silnější,

schopnější, ale pevizbrojený batoklasická zrade.

No tak, jsem lepší, protože na postání se dopadlo opačně,

ale dneska je dobře vidět i v té volební kampaní,

iž je tam hraj roly také jako tak bohužel nacionalismus.

Já jsem nedávno upozorňoval,

když se podíváte na slovenskou volební kampaní Třeba Stranismer,

tak ono je děčím jako neprů...

Ale nemusím.

No, a měl by...

Jako analýza není špatná.

Děčím je to jako velmi zajímové,

protože jak Robert Tvico, tak právě ono je bláhá,

když měl ten projev v rámze slovenského národního postání.

Tak jenom toho slovení, lidí, který přídoval nějaký meeting,

řekne slovenky a slováci.

A povídá dal.

Prostate si jakékoliv i populistu typu Andrej Bobiše,

jak přijde na náměstí řekne,

Češky a Češi,

my to tu nemáme.

Tamto pořád jako je jinak.

No, hlavně, kdyby takhle přišel třeba na náměští,

veznoj mě.

Jí moravát.

Prichval důl.

Prichval, tak tam by se to ještě jako...

My vydržíme let.

Niští moraví asi ne.

Takže jelé zpátky s slovenského jako národního postání

v Raťmesejku, Matěj Metelcovi,

je to nějaká nostalgická spomínka.

Třeba, protože kolega Metelec

je na levo rámci názoru,

tak sebo je to návrát k tomu,

že ta levice má za sebo nějaký herojický výkon.

V během roku 1944

může toto být jako...

jako jedinac těch momentů.

A nebo je to jako nostalgii po nějakém svátku,

který byl v řejeném prostoru.

A to byla to moje bovní otázka.

Přijala někdy jako česká společnost

kromě návštinkářů v rychvaldy

slovenské nálí.

Je to přijel, já vám říkám,

že to byl voprus na první školní den.

Jste pouze jako školní těch kolaboroval,

kde řekl, kolika dobrostký.

Ano, ano.

Voprus na první školní den tvrdý Martin Groman

osvéraly na konci komunizmu.

Vstěle, letel sem návštinku.

Víte?

Ale jako to přijetí do měst,

byl to jako ritualizovaný svátek.

Bylo to něco jako československého

a tato česká slovenského.

Taky se, ale nedoru do veřejnéch funkcií.

Když je tam teda česká sloba?

No, tak ta vikipery uvádni 2000.

On je to trošku problém s těmi čísli.

I z Čechy?

I z Čechy. Takhle, aby se Čech

z Protektorátu, nebavíme se teď o Češích,

kteří byli na Slovensku asi,

nějakou zhodou náhod,

tam zůstali vyskytli se.

Ne, podlehesle, če si do Prahy peší.

Tak, pokud se bavíme o Češích,

kteří přišli z Protektorátu,

tak museli překonat hranici,

a toto ne, že jako v horách,

byl zákaz,

nesmělo se tam.

Museli překonat i tu hranici v té hlavě,

museli si říct, ne, já tam navzdory tomu půjdu.

Byly to asi jako stovky,

asi i vyšší stovky lidí,

kteří tam šli do toho povstání.

Problem s čísli ve slovenském hranici

národním povstání je strašný,

že když předete do Trnavy

odkuď vojenská posádka

odchází do toho povstání,

tak tam na tej ceduli, na baráku,

máte napsáno, že z toho domu

3,5 tisíce slovenských vojáků

strnavské posádky do slovenského národního

povstání tehdy a tehdy.

Na, když si se čtete ty jednotky,

u kterých pak byli dyslokování,

tak to vychází asi na 18 lidí.

Takže se cestou někde jako...

Stratilo 18 slovenských vojáků.

Tak. A nebo ta ceduli kecá.

A nebo obojí.

Takže tady se jako bavíme

o číslech, která budou strašně lítat.

Ale můžeme se asi schodnout

na tom, že těch čechů z protektorátu,

na chvíle slováci vstali,

jdeme jim pomoct, tak byli prostě stovky.

Mě co přes tisíc.

Mě co přes tisíc.

Z těch koliká 9 milionů.

Je to jako artistů v na normalizace.

No tak jako podobné.

V rámce jako aktivního.

Je to hezký flíček v moři.

Česká stopa.

Nedíral bych z toho jako duka

z hrdinství českého národa úplně.

Myslím si, že to nehráje roli.

Ale on ten obraz musí být složitý,

prostě slovenské agrárníky,

demokraty, starou partu kolem

jako šrobára, nebo spíš šrobára jako symbol.

Komunisti do toho

stát, který máte jako pětapů roku.

A byt šrobára jako symbol

tlačený baneš.

Jedno značně.

Pěkný citát, co máte v záloze.

Ale zároveň jako

co jako s povstálním uči

státu, který tedy jako ten měr

standardně funguje jako několik let.

Oni mají jednu velkou výhodu

a to je ta,

že si se slovenskou funguje

jako fašisticky stát několik let.

Ale zrová v tom noce 44. začíná se pad.

Už se seší jako

separátní míra.

Jednak tady máte situaci, kdy

vrací se slovenští vojáci z východní fronty

a vrací se v těžkém neladu.

A to bylo i dokonce,

když dokonce 80. lety

ješel jeden z těch

seriálů. Myslím, že to bylo povstálecká historie

a nebo něco podobného, co jsme

tě tě sledovali, tak jsou tam

to čelomanské hralusé,

jako depresé a frustracie těch

slovenských vojákom, kteří musí absolvovat

východní frontu a je tam jeden z těch hrděnů,

který bude přijde od ruku nebo něco podobného.

A je tam ta frustracie, oni zažely

tu hrůžu na tom východě. Oni byly součástí

tohle němeská. Oni zažely dokonce

jako ty genocídní akce

a i se vrátí do toho pseudoklidného

prostředí slovenského státu

a ho součástí. To třeba protektorát

jako tohle zkušenost vůbec nemá,

ale slovácí měli v rámci svéch vojáků,

kteří přichází v depresie

a frustracisté realné války.

Máďarsko už se vzbouřilo

ve 14.40.

A muselo být obsazat. A muselo být obsazat

o Němeci a 23.08.1944

přejde Rumunskou na stranu

s pojensu. Tak se to hrouti celé.

Takže tam se to sipe.

No proto, když dílá jedna z těch

mi wojenských misí z Rumunska

a jsou po stílení

v Martinských kasárnách.

To je jeden z těchek momentů,

že teď to bouchné a Německé jednotky

budou vstupovat i na Slovensku,

aby si zajistili vůbec.

Vlastně tak, a vlastně to v povstání

tytohle 29. srpna

je vlastně jako vygradovat

dojde k tomu vzniku,

tím, že už tě němci vstupují na Slovensku,

aby ho obsadili, protože prostě

to musíme zastavit.

Inak se nám to tady bude sipat

jako v roce 44. těmi,

to událost mi se v podstatě tisů

v režim pokládá

jednotka nicu urídit.

Takže mluvit o Slovensku, doby

slovenského národního povstání

v předním, jako o fungujícím

stát už vlastně na veze.

No to je rozpadá vlastně o toho leta

1944 a je to pozor,

je dobře, jste to zmínil, je to

souvislost prostě mezi národní.

Je to madělskou Rumunsku, je to konec

toho jako bloku, který nijak kvazy

ale z toho většího oddálení

už tu frontu vidíte.

Už je to oslobozený Kiev.

Je blízko.

A vlastně se řeší jak teda

přes těch karpaty pudov.

Vlastně tekové přelety mezi slovenským

můzemím a ukrajinským frontem

a ukrajinou a jednání

tady už se čile komunikuje

v rámci jako jednotlivých perzon,

delegací, hledání, cesty.

Z úsákem taletí Mikulá Šferjenčík.

Což bude později smutný osud

z emikranta po roce 1943.

Neplest.

Ale osud Mikulá Šferjenčík je

velmi zajímový exilový slováci

když emikroval po roce 1948 do USA

ho nechali sedět na Ellis Islandu

a obviněli ho,

že zapříčenil smrt amerických vojáků

a chtěli ho dokonce jako soudit

protože on je ten, který přece jako poškodil

ten slovenský štát.

Je ten exil slovenský zůstával

klerofašistický z velké části.

To je slovenské postaně jako velký problém.

Nemáte jednu nic a jednu linku.

Máte tam tu linku svébitnosti národa

a máte tam tu komunistickou snahu.

Máte tam mezinárodní situaci

a do toho v rámci hrůzy, kterou prožívají

konkrétní slovenské vesnice, máte

genocídní projevy, kde se prostě

strílí a likviduje. To je zase.

V tomhle srovnání my jsme mluvili o ploštině.

My jsme máme nějakou tradicií lidic

ale žáku, jako mementa.

Ale to, co zažívají konkrétní

slovenská místa v rámci jako genocídních

ať už těch komand.

Vlastně to je ploštině hodně podobné

v tom, že je to na odchodnou.

Mízíme odsuť, pálíme za sebou vesnice

a je to ten východní způsob.

Zgrupen jsou to linkový gard, je to východní způsob.

Které má zase ta slovenská vesnice

úplně jinou skušenost,

měž ta vesnice česká, kde ten protektor

dáte opravdu i v těchle dějinách

naprosto jiný. Takže i to slovenské

národní povstálení vlastně nepřenosné

v té skušenosti.

Je to post skušenosti těch partyzánských hrnotek

o tom sebom bavit bonusů

oporti tomu českému nevomorovskému prostředí.

Je to vlastně jiné.

Já bych se na konac té prvnů části dostal

k té pojente toho Metelcova.

Mám si, že máte pojente slovenského národního.

Čekám na to celý život.

To se načekáte.

Že způsobit, aby lidé se něco

připomínaly? Jako povině.

Já nevím, je se povině.

Já to nechce říct takhle.

Musíte z toho mít.

Takový jako pohyb

aby to zase vstoupil do toho veřejného prostoru.

Já se myslím, že to vlastně

není možný,

když tě lidé to nevcít.

Je leze, pokud tam je rezonance ze vnitř.

A rezonance ze vnitř uči se

není žádná.

Tady je jako není.

Já myslím, že když svým dětem

s 17-16 letným děknem slovenského národního

povstání, protože neměli nás tím,

že ani pražské povstání nejmá to rezonanci.

Nemá to tu rezonanci.

V živě je připomínanou.

Už je to daleko.

Ono je to daleko časový, ale ono je to daleko geograficky.

Je to už životní zkušeností.

To tam není. Má to slovenská společenost,

která to bohužil, teda jednou za 4 roky

ještě prožije, by v předbulevní boji

vždycky to prožije.

To je jako naše benešové dekredety.

Ty mají rezonanci, protože se dají zneužit.

Je to ve spislu, že benešov...

Vlouby bez benešových dekreditů neexistují.

Ten má vnitřní rezonanci, ten se dá připomínat,

protože ten se dá i politicky zneužit.

Ale představa, že zneužil pražské povstání

v Čechách, třeba jako

vlastně mimo co nevím, Jálko.

Nenábe jste se nedesil, ale to je tím,

že hlouby by mý váme večinu na podzim a na jáře.

Znam, k tomu, že je podzimní

na slovenskou mají v jednou zaště roky

vždycky slovenské národí povstání za krkém,

tak se tam můžou dočkat vždycky těchto

a navíc to rezonuje, protože v těch generacích to je.

Oni to tam jako žili,

oni to tam jako umírali

je v rámci těch konkrétních osudů,

ale nelze to přenášet prostě.

Ani vatrou.

Ani vatrou.

To věláme přiště do kvatru, breme tam čtyři.

Spík mohla ten parník, to mě zaujelo mluvěm víc.

Kdyby se nám udělali parník,

jste se jako projel, pak by se vás

vyhodil na vyššej hradě.

Vyhodili byste mi na vyššej hradě.

Už se jako husák,

až je mík.

To bude rezonance.

To se myslím, že by mi mohlo i natchnout.

Ale nevím, jestli by mi natchlo

úplně jako vratec slovenské narodní povstání

do veřejnáho prosto.

Není jak asi.

Tak děkuji, my jste poslovuchali, až jsem

a my se v bonusu podíváme,

co to vlastně to slovenské narodní povstání bylo.

Ale samozřejmě stručně.

Pokud se to dá vůbec nějak popzat.

Je to velké, a my jste zmatené.

V bonusu tak děkujeme za to.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.