Studio N: Příručka k přežití lidstva

Je z 3.22. března, posloucháte studio N, tady je Filip Tytlbach.

Dnes o tom, že okno příležitostí pro záhranu planety se brzy zavře.

Je to příručka k prežití lidstva.

Tak okomentoval šestou hodnotící zprávu mezivládního panelu pro změnu klimatu generální tajemník OSN Antonio Guterres.

Co se v ní píše a máme ještě čas zachránit život na planetě.

Budu se ptát, šef OSN v Česku Michala Broži, vítejte dobrý den.

The 1.5 degree limit is achievable, but it will take a quantum leap in climate action.

This report is a clarion call to massively fast track climate efforts by every country and every sector and on every time frame.

In short, our world needs climate action on all fronts, everything, everywhere, all at once.

Když otevřu příručku k prežití lidstva, jak to nazývá Antonio Guterres,

nebo šestou hodnotící zprávu mezivládního panelu pro změnu klimatu, jak z ní ten její nechytlavý oficiální název.

Tak co se v ní dočtu?

Já za boku jsem říct jedno větou, kterou si ce ne řekl někdo, kdo je se autudu tý zprávy IPCC,

ale řekla to jedna klimatoložka, mysta v větah hrozně moc líbí a výstěžna.

Otepluje se, můžeme za to my jako lidi, jsme se tím naprosto istí, je to hodně špatný, ale můžeme to vyřešit.

A o tom si myslím, že ta závědečná zpráva IPCC je to poslední, co jsem říkali je hrozně důležitý.

Na to se IPCC v této zprávě zaměřuje dřív, než těch předchodzích zprávů.

Říkám se právě, protože...

Jenom to, jak je stav toho vědeckého poznání s býny klimatu, ale co s tím my můžeme a co bychom s tím měli udělat.

Takhle, když existuje šestá hodnotící zpráva, předpokládám, že existuje i pátá hodnotící zpráva,

a od té se totárališí tím posledním bodem, který změnujete, protože všechny předchodzí body už přece známe to, už víme, ne?

Máte v podstatě pravdu, ty posuny tam jsou, to vědecké poznání se neustále, posou vás lepší a tak dále.

V tom základu ne, v detailech rozhodně ano.

Ale to, co IPCC už na začátku té šesté hodnotící zprávy, která vlastně začala vychází už v roce 2018,

to je proces vyšla speciální zpráva o teplení o jedno a půlstupně celost.

A pak měli ještě dvě zvané speciální zvláštní zprávy, jen byla o půdě a zemědělství.

A třetí byla o kryosféře, to byla pro mě drhá různě smutná, protože vlastně říkala, dokonce 100 letí prakticky možná nebudu žádný lidovce v alpách.

A potom jsou ty tři běžní zprávy, tzv. na fyzikální základy, abychom věděl, co vlastně o tom víme,

co vlastně o tom víme, to, co se neustále zpresně, ale ten základ zůstává stejné, jak se můžeme adaptovat, co už vlastně strácíme to, co už se stalo, a to poslední, jak to můžeme zmírňovat.

A oni už na začátku ty věcci říkali, letos nebo v týhletí šestí souhrní zprávy, nebo v doticí zprávy,

chceme ukázat nejenom to, co je ten stav toho klimatu, ale to, co s tím můžeme dělat.

Takže to není jenom popist toho, co se děje, ale i ta správa v sobě nese i nějaká doporučení, co s tím můžeme dělat, i na nás, co s tím budeme dělat. A co to je?

Každá ta z těch správ má vlastně čás, která se mene takzvaný samaryfo polisimaker, tvůrci politik nebo jak to překládáme do Češtiny.

A tam je vlastně ukazovaný, oni to nepředpisujou, ale říkají, pokud uděláme toto, tak se můžeme vyhnout tomuto scénáři, chtěli předložit i ta možná řešení,

která samozřejmě nejsou politická, je to spíš té technické oblasti právě v oblasti třeba sněžování emisí,

ale taky opozorňováním na to, jakou úzkou souvislost s tím klimatem má přírodní systém, nebo ekosystem, má oceán, co vlastně bychom měli dělat pro oceán, pro přírodu

a samozřejmě i v té ekonomické oblasti tak, abychom ty scénáře dokázali modifikovat. To IPCC neumí predikovat vývojí klimatu.

IPCC umí dát dohromady ve vědecké správy, které jsou relevantní a důležitý a z toho udělat určitý projekce,

ale my nevíme, jakým způsobem bude lidstvo reagovat, jak bude sněžovat emise, jak se bude chovat přírodní systém, to taky úplně nevíme,

ale umí dělat projekce, když se bude to vyvět, tímto způsobem můžeme dojít tam nebo o nám.

No a jakým způsobem se to vyví?

Je to špatné, je to hodně špatné.

A já chci vždycky už teďka dodávat, nemůž další dobu se snažím o to, abychom nikdy nezapoměli dodat, ale pořád to můžeme vyřešit.

Máme tady určitou hranicí 1,5°C, která ano prošla dlouhodobím kritikou a že to je politické rozhodnutí, ano je.

Na druhou stranu věda ukazuje, proč ten 1,5°C je tak důležité, cokoliv bude na ty 1,5°C zhorušuje ten výhled naší budoucnosti.

Nejenom v oblasti teploty, ale dostupnosti vody a energii a stavu přírody a tak dále.

Každá setina stupně?

Každá setina, každá desetina, každý zlomek stupně je důležité.

Takže pokud si řekneme, no tak jdeme na půstupně, je už není možnej. Státy deklarujou, že chtěj, jdeme na půstupně, to je jedna věc.

Theoreticky můžní to říká to i IPCC, ze vyredského poznání, ale samozřejmě ta realita toho světa je nějaká.

Samozřejmě máme velikánský svět 8 miliard, lidi 195 států, které jsou součástí, tady toho mechanizmu ochraní klimatů a tak dále, takže tam to prostě ten je to těžký náklad, takže má to nějakou setrvačnost.

Ale mnohi věc si říkají, podívejte se s tím, jak je realisticky to vidím, tak ten je na půstupně, pravděprobně překročíme.

Pokud ano, tak ale nemůžeme říct, jakože to nemá cenu.

Takže záleží okoly?

Ano, přesně tak, jestli to bude 1,5, 1,6, 1,7, pořád jako je každá desetinka, každá setinka stupně.

Může být dobrá, protože ten klimatický systém samozřejmě rozhazujeme.

A věcci vědí plus, minus, kde a jak, ale samozřejmě taky neví úplně všechno.

Takže větší jestota je, když se ustaneme co nejblíš toho, jde na půstupně.

Což je taky nic moc uprímě řečeno, a tady to se pučím od Ondráše přibly, který tady to témat taky dlouhodobě komunikuje.

S organizace fakta o klimatů? Ano, už byl ve studiu N?

A přestafujeme si, on to je tka změnila, mi se to hrozně lík bylo.

Podívejte se, jako to, co se děje s klimatem, například v podmínkách střední Evropy, Český republiky,

jako kdybychom klesali postupně, až třeba o 300 metrů se sníží naše, jako nadmurská výška.

Já mám halupu ve výšce 800 metrů nadmůře, mám strašně rád sníh, mám strašně rád zimu.

Toho sníhu tam samozřejmě ubývá.

Já se bojím to, že tam ten sníh prostě nebude, protože nájenou se odsnůvuje výšce 500 metrů

nadmůře, a nadmůře sníh prakticky teďka vůbec není.

Vy jste říkal, že ta správa doporučuje respektive, že dělá predikce.

Když uděláme to, tak se stane to. Ať mluvíme, jako v konkrétních příkladech,

tak co máme na výběr, co lidstvo může udělat, co se stane, když něco uděláme,

respektive, když nic, třeba neuděláme a zůstaneme v tom, co děláme do dnes,

v tomto statusu kvórechněme. Tak na první mysle se budeme bavit o emisích z klinikových plinů,

kde jsou samozřejmě nejdůležitější, nejsou jediní.

Není to jediní opatření, ale samozřejmě k tomu, abychom udrželi to oteplení na úzdě,

co nejdíš tomu jednou a půlstupně celzia, tak potřeben si jižovat emise

a to, co nejrychležím způsobem, protože toho času nám hlavně zbývá malo lidivou říkano tak jako...

Kolik? To je vlastně těžký říct takhle jako najednou.

Ten čase skracuje a problém není točiš v tom,

jestli budeme v roce 2050 na té takzvané čisté nule.

Ta čistá nula znamená, že něco asi vypouštět budeme, ale něco musíme vyvažovat.

Zeméná celkově ten účet uhlíkový by měl být neutrální,

zemá něco, přidáme do atmosfery, ale něco musíme odebrat, lesy, technologie a tak dále.

Jejný myslivě říká to, že uhlíková neutralita není to samé, co nulové emise z klinikových plinů?

Není. Můžeme o čisté nule, čistá nula znamená,

že to je právě ten výsledek toho, co ještě budeme,

nějaký rezidu a budou, jako něco z dopravy určitě půjde, něco ze země děl si určitě půjde.

Musíme být realisticky, jako ty nějaké ty emise budou,

ale my do roku 2050 musíme dosáhnout toho, že to vyvážíme,

že budeme mít zdravé lesy, že oceán bude dál schopný absorbovat teplu.

Prostě ten přírodní systémi náš spoluhráč,

ano technologie taky budou se pravděpodobně vyvět,

nesmě se na ně spolehnu, nesmě čekat na to, že jedna technologie přijde,

jsme zachráněný, jsme v pohodě, nestane se to,

jak říká Václav Smil, těch klíčů, k tomu řešení,

těch klíčů, k tomu klimatole všechny letech kompleksních problémů je vždycky mnoho.

Hledajme malý klíče.

A to znamená, že potřebujeme snížovat emise,

chránit přírodní prostředí,

jinak vyrábit energii, jinak vyrábit v průmyslu.

Musíme toho udělat strašně moc,

ale jak jsme se balují o té rychlosti, musíme to udělat v čas,

který máme tzv. uhlíkový budžet.

Rozpočet, který pokud překročíme,

tak vlastně se dostaneme k těm tzv. budům zvratu.

Slušně další věc, která vlastně si s klimatickým systémem souvisí,

podle IPCC respektive, podle těch vědeckých správ,

tedy to IPCC hodnotí se vlastně k těm budům zlomů

nebo zvratu dostáváme už vokolo dvou stupniu plus.

Ještě před deseti lety, to bylo třeba 5-6 stupniu,

pak tepre přijdou ty body zlomů. Teďka už IPCC říká bacha,

už nad dva stupně můžeme dojít těm budům zlomů.

To znamená, že pokud něm dojdeme,

tak vlastně už strácíme kontrolu nad tím, co uděláme,

jak můžeme ovlivnit tu probíhající změnu kullimátů.

Teď máme podkontrolu, protože se děje hlavně kůli tomu,

našemu, způsobu, života, výroby a tak dále.

Když mluvíte o těch bodach zlomů,

tak jaké milníky nebo jaké prahy už jsme překročili

a není cesty spět?

To je neupleně jen oduchá otázka,

která by blazpíš pro eksperta na tohle to,

ale už existou podle některých vydeckých správ,

už některý ty prahy dokonce byli překročení

hlavně v oblasti severní, arkticky,

arktické oblasti v Bárencově moři.

Pravděpodobně některý už se dostali i při oteplení,

řekněme o 1,5-1,6°C,

a pravděpodobně už tím budům zvratu.

Já si třeba pamatojuju, kdy jsem mluvil s Ondrášem přibělou,

že mi říkal, že dokonce 100 letí vymrou korály.

To je třeba asi bod zlomu.

Prostě přestenou existovat.

Přesně tak.

Není ale bodem zlomu jenom to,

že nám vymizí nějaký druh.

Korály jsou samozřejmě absolutně důležitý do zemná,

že něco se v tom oceanu bude dít, co neumět,

teďka ani můžná přesně jako odhadnout.

Ale ten bod zlomu, tak jak já mu rozumím,

pro ten klimatický systém,

znamená, že strácíme tu kontrolu.

My teďka pořád víme, co můžeme udělat,

abychom ten klimatický systém nechali tomu přírodnímu prostři.

Tam pduchází samozřejmě dlouhodobým změnám,

bo tom není pochy.

To je spousta přírodních procesů,

který klima ovlivňou vždycky ovlivňovali.

Ale do toho my nekecajme.

Do toho my neumíme keca takolictvo.

My umíme keca zasahovat do to,

co do něj přidáváme my,

a to je to dlouhodobý spalování fosilních paliv na první místě.

Inými slovy, pokud vás chápu správně, říkáte,

že až bude osmá, deváta, třenáctá,

ténáctá a hodnotící správa,

tak můžeme projít nějakým bodem zlomu,

že už tam nebude ten poslední bod,

kde už nebudou žádná doporučení,

protože to nebudeme mít pod kontrolou?

Může se to stát.

Teď máme šestou, ta sedmá začíná v roce 2030,

jak teď osnámilo IPCC.

Důveme, že ty další 12, 13, 14 správy přijdou,

to znamená, že bychom dál fungovali.

Já věrim tomu, že samozřejmě budeme fungovat,

třeba už IPCC, ale v té době nebude potřeba.

To je další věc.

Jak to? No protože ten problém se může stabilizovat.

My neřikáme, že navíždy tady bude klimatický problém,

třeba najdeme způsob, jak vlastně vliv člověka na klima neutralizovat.

To je rádostický odhat?

Může se to stát.

To znamená, že pokud my vyřešíme to,

aby se dál takhle protce oteplovalo,

on ten klimatický systema, klimatolog by vám to určitě vyřešil,

je to mnohem líbniča.

A klimatický systema samozřejmě bude se chovat nějakou dobů.

Ztrvačně.

Bude se chovat ztrvačným způsobem,

ale nicméně ten vliv člověka,

ten emisní ať už je to z těch komínů,

ale nebo taky třeba z toho permafrosto,

můžeme neutralizovat, můžeme to ukončit.

A pak se může samozřejmě stát,

že nějakým způsobem ten klimatický systém

se znova bude stabilizovat.

Můžeme nějakou dobů trvat.

Věra o tom vý už neskad poměrně dost.

Samozřejmě nemá všechno jak úplně přesně,

ale nicméně může se to...

A tím pádem by se mohlo stát budoucnosti,

že to apcí si není potřeba,

respektive, věra bude pořád potřeba,

ale už tady nebudou tyhleti a hodnotící správy,

protože ten problém bude neutralizovan,

tak jako se to stalo třeba s ozonovou dírou.

Prostě zistil se problém,

a lidsto dokázlo relativně fleksibilně a rychle zareagovat,

tak že se nám teď už pomalu vrací to do normálů.

Znamenám už o tom každý de ne slyšíme.

A ukazuje teď lidstvo,

že umí relativně fleksibilně reagovat

i na změnu klimatu?

To samozřejmě mnohem kompleksnější problém.

Takže tam je to...

Samozřejmě mnohem služitější ukazuje si,

že ne, dlouhodobě víme,

radím to lašně, kde teď změnival 30 let,

věra na to upozřejmě.

Na to podstatě upozřejmě je další době.

Na jedných 30 let už je to jasné,

na té mezináru, v ní scéně se hraje o to,

kdy a jak rychle.

Ale jako vlastně ta setrvačnost těch systémů,

toho, jak chceme žít,

jak vyrábíme, kolik toho chceme nakupovat,

to samozřejmě neustále hraje k tomu,

že ten problém se vlastně dále,

jak se učíře.

Já si myslím, že to je v podstatě

určitej globalní paradox,

nebo řekli jsme spíš,

paradox neschopnosti,

jako ovláda ty globalní procesy.

Prostě státy, odborníci,

nevládky, médy a všichni

v podstatě víme,

dokonce lidři států jezí na

té mezináru, ní fora do OSN, do IPCC,

do Valimus Kromáži a tak dále.

Mluví o tom, oni informace mají,

oni dokonce říkají, že musíme

a na každém kopu

mě je státy do spěho k tomu

musíme uzřejet o teblení do jednoho

a půlstupně celozia.

Ale nedělají to.

Ta akce v podstatě, která je potřibná,

neprichází, mutno porotknou,

abychom nebyl jenom negativní,

něco se děje.

Ty emise

přibývají,

přibývají pomalej,

já jsem tě říct podstatně,

myslím, že podstatně ne,

přibývají pomalej

na národní

o změnu.

Tak si myslím, že by to bylo podstatně horsší

a směřevali by jsme k oteblení

až o čtyři můžná pěstupního celozia.

Teďka směrujeme k nějakým

třem, ale když vezmeme

vezmeme v úvahu,

kteří musí se ta státy zavazujou,

což neznamná je to udělají.

Tak se blížíme k nějakýmu dvě cilí

jedna stupně celozia, takže musíme

číst všechno.

Může se stát to nejhorší,

když se všechno nabelysovat.

Není to něco, co potřebojeme

vidět, slyšet, mozek myslí

v obrazach, že nám taky dé něco

dělat dobře?

Musíme.

To neznamná, že se budeme věci

lakovat narůžovou.

Tady třeba brůmluvit o tom

podívejte se teďka na jakýkoliv

stránky na internetu.

Uvidíte tam ty hezký, zelený reklamy.

Prostě v naše společnost chrání lesa

když se nabely.

Já si myslím, že umysly jsou dobrý.

Realita je samozřejmě ještě pořád

jiná, musíme se vyhnout sami

sobě na lhávání z greenwashingu.

To je přesně to, co bychom

neměli, měli bychom greenwashing

nazývat greenwashingem.

A řekněte, co je dneska greenwashing?

Kde ho všude vidíte?

Vidím ho na každém kroku, protože

něco si namlouváme. Já teďka nechci

kterými nebou lidi.

Bůjtme k samych sobě uprímí.

Jo, i sám k sobě si řeknu.

No tak jako já tady kážu, tohle to bych měl.

Ano, já jezím a útém a samozřejmě mám

emise. Já tady mám klímek

z kavárny.

Já mám elektrokolo.

Takže taky něco, určitě,

elektrokolo si se nevypouští emise,

ale nějak musím nabížio,

odebíram si cez zelenou energii,

ale určitě se někdo si nesíme

nalhávat, že jsme v pohodě, všichni musíme

za jednotlivce, za rodinu,

za školu, za trídu,

za noviny,

za obchodní společnost,

za město, za kraj,

za národní vládu a tak dále.

Musíme si říct, jako co uděláme

proto, abychom byli úlikové neutralní.

A tam si myslím,

že si nesme nalhávat toho, já jsem v pohodě,

jako já nic. Ano, jednotlivec

nemůže zastavit změnu klimatu.

Jená se ale osu miliard.

A něco od toho života, od toho

s tému chceme, něco si nakupujeme,

něco požadujeme.

Pokud tohle to nepřehodnotíme,

tak to klima v podstatě

jako se ukazuje, že neumě

ochránit, ale neochráníme ni naši

planetu, já to nerad požívám

tenhle ten výraz, naši přírodu.

Proste my si sní pořád něco bereme,

ale pak zívodní voházujeme, jak do záchodu

prosím ty zbytky, ty vodpadky,

co už nepotřeben, tak to ho hodíme

zpátky do týdví přírody. Když se podívajeme

který je sice krásně, kteří jsou

zaplavené plastami.

Já jsem byl před pár lety

s cerou na nějakým ekologickým

projektu v Indonezi

želvim,

jsme tam si snažili pomáhat

chráně želvy,

ale my se nám uklízali

plasty.

A tam si musíme tak jako

nalejt čestýho výna,

ale na druh stranu musíme

vědět,

že ten problém, který teďka

musími vyřešit na tým akrourovni

je průmyslovej, energetický,

zemědilský a tak dále.

Na to se chci zeptat.

Co je to největší překážkou,

která nám stojí v cestě?

Je to biznis? Je to průmyslový biznis?

Já si myslím, že největší překážkou

je to, co máme v hlavě.

Biznis samozřejmě

je strašně důležité,

nebo řekíme firmy,

pro mej sektor, naše ekonomiky.

Naše ekonomiky nám umožňou

žít tak, jak chceme žít.

Takže samozřejmě, abych ne nazýval

jenom překážkou, ano, dojistými

jsou překážkou, oni jsou taky konfrontované

na lehkou situací.

Buďte během 10, 15, 20 let

ulikový neutráj, ono to nejžádná legrace.

Takže já bych se na to podělal

z druhý strany, tím nechci teďka

se něco nalhávat,

ale ten biznis je taky příležitost,

oni mají těžký úkol,

oni se tě musí vážně zabývat

a neměli by se tím zabývat jenom

tím nátěrem.

A měli býhlouš, a je to těžký,

tomu zase já rozumím.

Jak to zprávo přijímají státy OSN?

Jakou má podporu?

Určitě

má solidní podporu IPCC

na konac všechny státy,

který jsou v OSNC

procesu IPCC, učastní mají své zástupce

v tom IPCC.

K tomu malo vysedlenou IPCC

není politický orgán,

IPCC je orgán, který má

vytvářet podmínky k tomu,

abychom dokázali

většíst z vědeckých

prací, co víme.

Ale sedí tam zástupci států

většina z nich,

nevím si všechny, ale většina

z nich jsou eksperti.

Půjď se budělám na příklad České republiky,

tam je to jasné.

Prostě člověk, který tomu téma

to rozumí, věnuje sem dlouho robě,

zastupuje Českou republiku

nikoli jako autor,

ale ten, který posvětí

řekněme to kolektivní rozhodnutí,

ano za touto správou stojíme,

to znamená, že všechny státy

stojí za správo IPCC, všechny je podpořili.

Správa IPCC

musí být

zchválená, respektive ty výstupy,

jako je to samry for policy makers,

musí být zchválený tím zástupcem

a těch států, tím pádem

všechny to zchvále.

Všechny členské státy OSN.

Takže podporu má

to je jedna vys, to je ta deklaratorní,

a to je právě ten paradox.

Tak je to na papíhře, co teď?

Ano, je to vymahatelné?

Nením.

Takže je to k něčemu?

Asi to bych taky neřekl,

to už bychom mohli potom vlastně říct,

že k něčemu je úplně všechno.

To je draždivá otázka.

Které se přijmou něco na papíhře,

není to zase greenwashing

a potom nic nedělají,

nebo toho nedělají dostatek

a my to nemůžeme jakkoliv vymahat.

Tak čemu to je?

Můžeme jít ty takhle daleko.

Myslím, že některý aktivisti

v podstatě cítí, že vlastně se neděje

vůbec nic a důvhodně daleko.

A to je právě třeba

ten spoksob ty komunikace

toho tématu, tím, že prostě děláme

protesty, lepíme se

k silnici.

Aby to, s čím všichni souhlasí

i na odborné úrovně, když říkáte,

to prostě dodřeli.

Do musí

na tý svojí národní úrovni

na tý mezenárodní úrovni

se dohodli, že to všichni chceme.

Na národní úrovni tam je

ta výkoná služka.

Nemáme světovou vládu.

Takže ty státy se nejčem dohodnou,

jdou do mu, řeknu fine,

tohle jsme se zavázali.

Na první místě ty vlády musí vytvořit

nějaký

politický právní

prostředí, který řekne

musíme udělat toto,

toto potuď, musí vytvořit podmínky.

Musí? Měli by.

Bez toho se to... Ale to je ono, na to se ptám.

Takhle, můžeme vidět,

že budeme mým na tolik osvícenej

biznis

a na tolik osvícenoj společnost,

že všechny si to přečtou a řeknu,

kdyť musíme udělat toto, pak ty vlády

musí udělat. Já si myslím,

že se to neobejde bez toho,

že ty vlády vytvoří to

politický

a dobře regulatorní prostředí řeknu,

pokud chceme dosáhnout tohle tohle,

musíme udělat takovolé politik, musí nastavit

ty politiky.

To jsou hranice, kterých se potřebují

pohybovat biznis. Investori,

ekonomika, pak řeknu fine,

máme jasno, nesmíme

udělat toto, vzatom nemůžeme a mysli

my to musíme podřídě všechno. Dokud

podmínky budou řekněme pávní,

široký a jenom budeme říkat, no

biznisem měl by si byť,

jakozdlovými a myslema. Tak si myslím,

že se to samou sobě jako stát vlastně

nemusí, nestané,

že to regulatorní prostředí,

nebo toto politické prostředí,

který ty vlády v těch jednotvých státek nastaví,

jsou důležetý.

Tím pádem si to musí přispůsobit,

ten biznis, ta ekonomika a nakonec my všichni.

Další věci je,

a ta je samozřejmě strašně důležeta.

Ne všechny státy s tím dokážou nakládat

tak jako třeba my,

nebo státy Evropské unie,

vyspělí státy, bohatí státy a tak dál.

Některí státy

si s tím neporadí,

protože nemají tu

dostatečně dobrou governance,

že nemají dostatečně výkonou ekonomiku,

že nemají ty technologie,

prostě to ještě neumí.

Co je tam, co s tím

souvisí, jsou to často

státy,

který za to můžou nejmým

za ten problém. Z dloho rovního hlediska

jejich emise jsou v podstatě bezvíznamný.

Takže jiný myslově říkáte,

že největší znečešťovatela

mají šance s tím něco udělat?

Musí.

G20 o tom se málo mluví, protože

mluvíme o Evropské unie.

A proč pro Evropská unie by měla

ty vostatní nedělej.

G20

má podíle ekonomice, teď důfam,

že to řeknu přesně asi 80%.

Podobný má

drtivou věčinu.

Má ten potenciál

sama to udělat.

Proto si myslím, že

to musí jako měřina

na ně, ale

se moří, že vostatně nesmí zůstat jako

stranou. Nemůžeme říct, my nejsme

G20, my si pojedeme, jak chceme.

A tak G20 má i odpovinnost

vůčitěm, který to nezvládnou.

Ať už finančně,

nebotechnologicky, nebopoliticky,

ten zájime společný.

Taky morálně, ne?

I morálně. Ono teď ještě neznamená,

že

mají ty vyspělejší

státy těm chučím, nebo

těm méně rozvinutým

pomáhat

v jejich zájimu, protože

od nich událci nemůžou.

To je vlastní zájem.

My vlastně teďka vytváříme podmínky

k tomu, aby ten celý

planetární systém dokázal

k tomu, že jeden bezdržího se neobejdeme

a pokud budeme neustále, a to se děje

právě těch 30 let na tím mezinárodní scéně.

Vždycky někdo řekne, my víme, co máme dělat,

my jsme ochotný to udělat, až to udělají voni.

A začnete se tím. A co Čína?

A co spojení státy?

A co G77? A co Evropská unie?

Tím párem se neustále

vlastně držíme všahu,

ale

náš způsob života vlastně tím prohráva.

Jako lidi tím prohráva?

Neměl by existovat větší, společný, globální tlak

na největší znečeštěvatele, kteří musí začít.

Já vlastně rozumím tomu,

že se klede v tom našem Evropském prostoru

otázka, proč má Evropa

omezovat emise,

když představuje jenom

desetinusvětové produkce těch emisí.

Jak jinak přesvěčit Evropské státy,

aby dělali nějaké radikální změny,

když tady prostě vysí argument,

no jasně, měsice se můžeme

nějakým způsobem omezovat, protože

často to znamená omezování,

často ne, ale my to taky

často vidíme v té debatě,

ale stejně to vlastně ve výsledku

nic nezmění.

Já si myslím, že Evropa v principu

tady to chápání má,

myslím, že se to v těch politikách

jako je Green Deal,

55 projevu je.

Tím si ne myslím, že by všechno

v Evropi bylo ideální,

ale nysméně Evropa v tom letom

se jako stala

od nich, řekněme, minimálně

rikádi lídrem.

Tu roli vlastně převzala

při tím lídrem lispí spojení státy.

Takže

to neznamená, že by tam

jako se to dalo říz, jako Evropa

je bez problému, to se práve

hodně často děje. Lidi se Evropi říkali,

proč mi bychom měli, když my jsme

v pohodě mýsle pořádně nedělám.

Evropa má samozřejmě dlouhodobej

problém s tím, že ta

istodická odpovědnost je obrovská.

Nicméně

uchopila to jako příležitost,

což je následováníhodný

a myslím si, že se to Evropa

v dlouhodobím horyzontu nezbytně

vyplatí, protože je daleko

a bude daleko

v rozvoji technologii, i v rozvoji politika

tak dále dokáže podstatě ty druhý

inspirovat.

Možná, že to říkám trošku,

řekněme, optimisticky,

ale

myslím si, že

důvod vytvořit, řekněme,

globální tlak, kdo by ho měl vytvářet,

ten globální tlak vytváříme všichni

a ty největší hráči jsou ty,

který by měli vytvářet ten tlak

sami na sebe a samozřejmě stejným spůsobem

musí vědět, že bez těch druhejich se nebo bejdou.

Dobře, a tak proč

státy, které spolupracují s Čínou,

USA, Indii, Ruském, Japonském,

což jsou největší znečištěvatelé?

A proč je neroztravu nějak dokleští?

Trochu, jo.

Myslím si, že bych nebyl zase takový fatalista,

abych věděl, no vlastně se nemůžeme někam pohnout,

ale samozřejmě všichni si tak trošku

tu vět, větev jako...

Máme jednu společnou,

máme jeden společný lidský kmen,

který se povážlivě jako naklání

a pak sedíme všechny na těch svoji větvičkách.

Někdy jsme nářezali už trošku víc,

některý trochu mýň.

A samozřejmě víme, že můžeme slítnout.

Ale pořád je tady větší tlak

jako toho, že vlastně na koniec

vždycky spíš převáží

ten zájem toho světa,

jak jsme na něj zvyklí.

Tak my se taky trošku řítíme

do nových vot

a moce nám do nich nechce.

Prostě dá se nám, že ta bude

studená, že prostě nevíme,

jak vím budeme plavit.

Evropa se o to pokouší.

Pokouší se o to, ale jiný čas

se se dá. Abych to neviděli jenom tak negativně.

Ale jsme tam tak jako pokolená.

Ano, potřeba by se vám tam skočili.

Té přesně, ale to, co říká

i ta správa IPCC.

Myslím, že to zminoval

i šev IPCC

v uhodu té tiskové konference.

My tak pomalu kráčíme.

My fakt se někam pohybujeme.

Není je to zastak úplně strašný.

Ale je čas na sprint.

Když Antonio Guterres

nazývá tohle správů

příručkou k prežití lidstva,

tak co se stane,

když se tohle příručkou

k prežití lidstva nebudeme řídit?

Vymřeme?

Už nál ne.

Už nál jo.

Na druhou stránu pokud

se tím nebudeme řídit

a neznamená to, že se musíme

řídit konkrétní jednou příručkou.

Fine. Guterres se myslím,

že toho věc podstatě je toho role.

On je ten spojovací článek

všechny států.

A říká, po 90.

musíme udělat minimálně toto,

abychom dokázali nějakou držiteľně řík.

Já se obávám toho,

že pokud

se to bude řídit

pokud to pojede,

nebo bude se to řídit jiným směrem,

než jak on navrhuje.

Což navrhuje vlastně IPCC.

On to z toho vyčítá.

Pokud se budeme řídit

tím jiným směrem,

musíme počíta s tím,

že bude ducházek velkým pohybom lidí,

protože po roztě hladí na oceánu,

takže to lidi se budou nydřív odstěhuávat

z těch potábějících se malých ostrovů

a těch není zastak moc,

ale pak máme desetinový svakráži

v nízko položených pobřežních oblasti.

Ty samozřejmě budou

se nějakým způsobem

měká muset pohnout,

pak tady budou...

V mění vedrob viděl jsem nějakou studii,

která

vlastně říkala, že

dneská je nějaký 1%

souše neobivatelní kůli teplotě.

V roce 2017

ta studie, nevím, jestli to tak přesně bude,

ale odhaduje, že by to mohlo být

až 20% souše,

to znamená, tam te lidi nebudou moc řít,

kůli teplotě,

nemovím ovodit třeba.

To znamená, se někam budou muset posunout,

protože to jsou...

A prečce nebavíme

o nás na planetě, ale bavíme se

o tom, že se níčíme planetu.

Ta planeta pořád bude řít,

ta poletí ve smírem,

ale nebavíme se o našem

přežitím na téle planetě.

Měl bychom změnit dvůbez tedy denarativ.

Je to určitě

jedna z nich největší chyp,

protože na jednu stranu možná...

Já si myslím, že správně,

že upozornějí to, že nám třeba vymřou

přišli nad tak dále,

že bychom měli možná vodu přírodu víc dbál.

A ta příroda to opravdu dá,

ta to přežije.

A to lidstvo, to může

možná přežit taky,

ale rozhodněné už tak, jak teď je,

a může se dostále do konfliktních situací.

Znamená, že klima je

bezpečnostní problém,

klima je zdravotní problém,

klima je vodní problém,

klima je sociální problém.

V čem, v čem, v čem a v čem.

Když si vezmu,

že nám

každý

rok

zmizí

asi

1,2

bilionu

tun ledů

tak se nám

změní ohromným způsobem

ten

vodní problém,

když si vezmu,

když se změní ohromným způsobem

ten vodní režim,

včetně nárostu

océanu.

Dojde k tomu, že třeba budeme mý potíž,

že vůbec jako v rábi týdlo.

Lůvel jsem

tady o

posunech lidí,

takže nám tady můžou nastávit

chaotické situace.

Spomňme si na migracie v roce 2015,

jaký to pro nás byl problém.

To lebo dá se ještě větší?

Když budou nám hlavně přibývat

extrémní projevě počasí,

které už známe, kdo jech víc,

budou častějíc,

budou hlupší, budou silnější

záplavy,

různí typy bouří,

které budou dněčednaše majetky,

které budou

brát lidem

zdravý, život a tak dále.

Ještě jeden

napadl teď

udaj, který je doce

zajímavý

v roce 2019.

Myslím, že ty údá je za rok 2021

22 možná budou ještě

horšní.

Protože tedy parodonáter dodejíme,

že roky 2020 až 2022

už nejsou v té správi, o které se bavíme.

Nejsou, nejsou, nejsou.

I končíme rokem 2019.

To je ty hodnocení za ty předchozí roky,

předto má samozřejmě nějaký čas

tak dále.

Jsou to tisíce, možná desítky tisíc

které se tam posužujou.

Ale zajímavý údaj mi připráže

podle nějaký studio

v roce 2019

vlastně

ekonomický systém

stratil 300

víznež 300 miliard

pracovních hodinků

vedru. Prosili lidi nemohli pracovat.

Wezmějeme se poslední letov

Evropě, že

umřel člověk nějaký metář

v Madridu.

Vízni, které lidi nemohli

příliš horko.

Přesně

zase tyhle ty projevy.

A pak se samozřejmě

můžeme podívat do toho, řekněme

života, který

není jenom něřitelný ekonomický

mačí sloval nebo to, co máme rádi.

A jsem tady mluvil o tom, že nám ubyde

sněhu

a ledu a tak dále to ližováň,

který v hodně lidí

v tomhle čási světa má rádo

možná vůbec nebude

nebo se to stane na tolik

ekskluzivněm, že vlastně si to skoro

nikdo nebude mozdovolit na druhou stranu

pokud byšlo jenom voli,

že tak to vlastně

samozřejmě není to nejhorší, ale musíme

se uvedomenť, že budeme strácit

to, na co jsme zvyklí to, co máme rádi.

Tak ono to taky nedělá věci jenom

snámá, ale s biodiverzitou, s přírodou

a tak dal. Steff

o SN spokojení s tím, jak s tím

správami a s timi informacimi

svět nakládá?

Ne.

Když se podívám na to, co vlastně

opakovaně říká Gotereš

jako vše vzpojených národů

tak z toho vyplývá,

že ten postup

toho lidstva děkstátu

je vlastně nedostatečnej.

Myslím si, že ta rejtorika

v tom letom snuduje čímnál tím

střejší, on

v posledním kopu v Egyptě

svolal další

klimatický samit na září

letošního roku.

Je to v podstatě to,

co on má jako

na co má pravou moc, řekne fajn,

nedaří se nám to s volami

na nejvyšší úrovně, ajce si jdou do

toho New Yorku a zase si řekne mi pro boha

musíme se posunout dál, byť

ty

řekne mi ty právní kroky

probíhají právě na těch kopech, protože to

závazán, který je mezinárdním právem

vytvořený k tomu, ale on chce

těti

lídry státu konfrontovat s tou situací,

ale říká do předo.

Všechny jste zváni,

ale kdo přijede, buď to bez

nových závazků nebo jenom

z nějakými rejtorickými

slovy, že bychom měly,

a že určitě chceme,

tak pokud nepríjede s konkrétním

závazkamať nejezdí.

Tož se drív určitě nestávalo,

ten čev zpojených národů,

samozřejmě v tý úctě, oni jsou do všechnoho

jého nadřízení, de facto, když to ak ve mu.

Tak by asi radši

se vyhnul, ale

tam nejde vokonfrontanci, tam jde o

zdělení, prosím vás, pokud budete

dále říkat, no, bychom rádi,

ale to víte, je to pro nás těžký,

tak radši nejezdět.

Potřívajme to, abychom se posunuli dál.

Já tam ho rozumím, diplomaci

hraje svoje roly, a nejde to málo.

Do diplomaci

je to, řešet určitě

nemůže, asi myslím, že

ten problém musí řešit můžské lidí.

Je inak se možná ještě zeptam,

má OSN jako

organ nějakou kompetenci,

kterou by mohli ještě na víz využít,

kterou do dnes nevy užívá,

může po jednotlivých státech

aspoň něco vymáhat,

nebo se bavíme pouze o ostřích výrazech

důtele se?

Dojistí míry, ano, tak lep,

jak to říct,

spojení národy

nejsou výkonej, buď to vládní

nebo jsou dní organ. To nejsou, ale

je to

vlastně mechanizmus, je to propojující mechanizmus,

ale je tady mezenárodní právo,

který jsou možně vzniká právě

v rámci v OSN a tak dále.

Sou tady věci, který

asi takhle zůstává mi řešit

u těch softřešení.

Prostě není armáda, která

někam vlítne a začne tlačit někam,

která a nebo

budeme odvádět ty lídři sátu

k nějakýmu soudu.

To nemůžeme očekávat, taký pravomoci

o OSN nemá.

Ale insméně, za poslední rok

dvá, asi vznikli dvě

další součásí mezenárodního práva

byť zase na tý softů rovni.

Je to deklaratorní,

ale jednak přišl nás jedny předřejmě

tejdy po 20 letech vědnávání

byla přijatá umluva

o širem moři, což dává

šanci na ochranu dvou třetin

rozloj oceánu.

Může to mít obrovský význam.

Druhá vec,

která do toho letoho

spadá i je

nově přijatí právo

na zdravé životní prostředí.

Jako lidi máme

právo na zdravý životní prostředí.

Ano, není to armádně

soudně vymahatelný,

ale všechny státy, nejdřív

v radě pro lidské práva v roce 21

veletě rovnického roku

valní schromážení rezolucí

nebyla jednomyslná,

myslím, že pár států

kdo to nehlasovalo, ale přijalo

právo lidi na zdravý životní prostředí.

To všechno vytváří

podmínky a tentlak na to,

aby te státy v podstatě

jednali zájmu

v tý budoucnosti

a může samozřejmě docházit,

že i právní systémy

národní, ale i timetnárodní

tohle toho, co mluvit, podívejme se

na klimatické žaloby, který probíha

i nejenom v Česku.

Vy jste říkal, že je to o změně myšlení,

že je to o každém z nás,

abychom i třeba od svých politiků,

zákonodárců, od svých států,

ale i od různých jiných orgánů

otvěrem a tak dál

vyžadovali, a svým sposobem

možná je vymáhali, dejme tomu ve volbách

třeba se to rád dělat

v demokratickém státě, všechno proto,

abychom tady prostě mohli žít

tady.

Já myslím, že nikdy

nikdo z nás si nemůže říct, že dá

absolutně všechno.

Já myslím, že ta snáha tam je.

To zase...

Takhle...

Já teď na vás uplatňuju vlastně to, co jste mi říkali

jako rado. Tak teď, když

tady budu stát jako občan

planeti země,

kde žiju, a je tady nějaká organizace

spojených na rodu, a já vás

tam a můžu vás tím konfrontovat,

tak se ptám, děláte všechno a pokud

neproč, ne? Bůjme uprímní.

Vynuse Greenwashing

rozhodně jsou věci, který může

systém spojených na ród dělat líb.

Myslím si, že

si to uvědomuje, že se snaží,

že

nění různí

přístupy, politiky

tak, aby

tady k tomu taky směřoval, a že

zrovná OSN

takový směř, jak to má být do roku 2030,

teď nevím, co říkám,

to je přesně, bylo ulíkové neutralní.

To mluvíme sami o sebe, ten

systém má asi 40 tisí zaměstnanců.

Ale co se týče

využívání pravomocí,

těch využívání těch procesů,

tam si myslím, že se využívá všechno,

co de, ale

musíme vidět, systém

spojených na rodu nikoli

na to, že tam sedí nějaký

ty hlavy pomazaní, který to

nářídí a teďka

využijou tady tu možno zabíť

tohle to nářídilné, nebo tak nikoli.

Ten systém spojených na rodu umožuje tím

státum, aby dohromady

společně jednali.

A to si myslím, že třeba i ten úteré

v tom letom směru využívá do maxima

svých pravomocí, že

zrovna ten klimatický samic vlává

neplánovaně.

To vůbec nebylo v plánu

v záříma proběhnout úplně jiný samit

v New Yorku, ale on říká, mi musíme

mít ten klimatický, protože

jinak se neposudneme dostat řešená.

A co ne dělá a mohl by dělat?

Možná, že na něj snepřijdu.

Myslím, že rozhodně nejsme dokonalí,

ale

možná takhle bych to

dál. Myslím si,

že v oblasti

mezenárodního práva,

protože to je ta největší právom

zpojených národů uplatňování

těch

mezenárodně právných norem.

Si myslím, že je

možná z mého pohledu

potřeba jak si

tůhle tu stránku

vytahovat víz náhoru,

abychom dokázali vlastně

využít těch možností, který máme,

když se podíváme na

seznam

mezenárodních umlů v oblasti

životního prostředí, kterých samozřejmě

jsou vysý

s vývojem klimatů.

Tak si myslím,

že vlastně máme umluvy

o nakládání

s nebezpečnými materiálami,

o ochraně

toho a o hrožených

druhů. Já si myslím, že tam je

samozřejmě nutný zvědat to otázku

jako naplňujeme rozhledešně

to mezenárodní právo. Ano tam si myslím,

že se dá rozhodně dělat víc.

A když teď budu sebe

kreticky nebo sebe refleksivně

mluvit o nás všech a možná i zvlášť o medích,

tak je vůbec možné

dosáhnout toho,

aby lidstvo pochopilo, že žijeme po hromadě

na jedné planetě, že nemáme žádnou

planetu B,

a že když si jí zničíme, tak zničíme sami sebe.

Jak by se musel změnit narrativtě

globální debaty, abychom dokázali

táhnout za jeden pro vás

a vnímaly tohle jako společní

problém k vyřešení?

Já napadá jedno takový jednoduchý moudro,

který já docárát používám

byť samozřejmě to není

nic, co by

nám změnilo se, ale

ta poučka zní,

že teď procházíme strašně neklidným obdobím

velký globální neistotyp,

říkám, světy nikdy nebyl

úplně jisté, ale teď

těch jakoby, těch věcí,

který se nevíví úplně těm

správným smerem je hodně.

Takže nás vlastně z toho

nevyvedou ty samotný vědci,

nejpcí si a tak dále,

ale my, který jsme

schopný, vochotný, se poučit,

naučit a vlastně

na základě těch informací, který máme

dostupný, se posovat,

posovat dále, takže ne

spolehad na ty druhý, spolehad

sami na sebe.

Takže s tím, co umím aktivně něco dělat?

Jo.

Zvědomím toho, znovu se k tomu vracím,

protože spoustá lidi právě jako tohle to háže

trošku jako stranu říká,

to si tím, že přestanu lítat,

nevyřeším globální zmínu klimatu

a má ten člověk pravdu.

Ale co od toho světa očekávám,

co po něm chci, co chci po molím

politickým systému, co hledám

v preferenciích,

nebo spíš, řekníme, v programech

politických stran, na základětčeho

budu voly, tam si myslím,

že jsou naše největší pravou moci,

který nás můžou nejlíp posunou dopředu,

to znamená ten narrativ, by se měl

změnit k tomu, že je

v moci jednotlivce

ovlivnit ten systém

kolektivně, to nemůžu dělat sám,

tak aby

jednal v souhladu s tím,

co nám ta věda říká.

Buďme zase konkrétní,

tak já jsem novinář, který může

využít toho, že má prostor,

že má nějaký vliv a pozvusi vás

a bavíme se o tom tématu, teď už to budá

si nějakých 45 minut

a dávám tomu opravdu velký prostor.

Ale nekaždý je novinář,

každý je šef OSN v Česku,

který se tím zabývá

profesně, má na to prostor

čas, vysvětluje ty věci.

Co člověk, který nemá tehle privilegia,

kterého se to prostě nedotýká

bytostně v jeho práci?

Co může dělat?

Můžu říct, co by dělat neměl,

to mě na první

naskakovat na různě

jako desinformace, to násom zdržové.

Ano, oni byli, jsou a budou.

Ale nicméně

hledat odpovědě

na ty nejdouždější otázky

jako na Facebooku, Twitteru

nebo na nějaký jiný sociální sítě

trošku.

Není to ta správná cestá v pře,

protože tam se to všechno nejdřív zahůstí

a nafukne do důzných směrů

a vlastně to ty lidi

jako nedovádí tím správným informacím.

A kam mají jít? Kudy mají jít?

Samozřejmě, že ideální by bylo

nebo v ideálním světě by

dělávní informace měli

najít porůce někde třeba v médiích.

Ale samozřejmě máte pravdou

ale i tady v věc

jak se bavíme v rodinách třeba.

Děti, který přijdou ze školy

pokud dostanou dobrý informace

a ten zjelávací system

přecinu v tom letom se

otevírá. Probouzí je to

pomaly, je to jako všechno vostatní.

Ale i tam se něco děje.

A ty děti, který přijdou do můj

tak budou prostě tím rodičům říkat,

že se musíme přemýšli o to,

my si budeme mít

aby bylo do zvody,

aby bylo do zídla a tak dále.

Není to jenom to, co udělám

já fyzicky. Všichni musíme

vidět, co se kde ve světě děje.

To znamená, pokud

se něco děje daleko od nás,

tak je to pro nás taky důležitý. My bychom

měli dospět k tomu.

A tomu by nám měl pomoc

zjelávací systém.

Že bychom podle

francuského sociologa

filozofa Bruno Latura

bychom si měli postupně

stát nebo co nejrychlej po zemštěny.

My nemusíme

být globální občaně. My bychom

měli být

po zemštěny.

Nejenom řekněme ve smyslu

toho národního, my si tady ochráníme

tu perfektní Evropu a budeme v pohodě.

Nebudeme, jsou tady globální výzvy,

který nás nemůžou ochránit tím,

že si uděláme val

zránit. My si musíme uvědomit,

že vlastně základní věci

vzduch, voda,

klyma a tak dále.

Zpátky na zem.

Zpátky na zem. Přesně tak. Ten latur

to v tomhletom sněru popsal dobře.

Ten esej je slaboučkej, jsi ceň

není úplně lehkej, ale to hlavní poselstí

tam je, musíme se

stát po zemštěny vrátit se

mnohama na zem. Bychom věděli,

co vlastně o toho životu a očekáho

znamná zachovat náš život.

Řekníme, co nejví

příhodnějších podmínkách,

tak abychom v něm dokázali

udržitelně žít. Říkáš je

v OSN v Česku Michal Broža.

Moc vám děkuju za rozhovor. Pnijte se hezky.

Zváň a z chledanou.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.