Kriminálka: Podnikatel. Únosci vzali peníze, pohřešovaný je mrtvý. Případ pro východočeskou kriminálku

Český rozhlas dvojka uvádí trůkrajm mérka Vanjury Kriminálka.

Až mi zase dojde toner, budu volat Abel.

Až mi zase dojde toner, budu volat Abel.

Takže jasný.

Jo.

Až vám zase dojde toner, volejte Abel.

Abel CZ, spolehlivý dodavatel tonerů pro všechny tiskárny.

Abel CZ.

Sponzor pozadu.

Klední čtvrteční podvečer 23. září roku 2004.

Na policii v kůstí nad Orlicí právě přišel rozrušený muž a oznámil,

že jeho dospělý syn je v rukou únostů, kteří rodino začali vidírat.

I když udělal všechno na čem se dohodli a zaplatil dva a půl milionu korun

tři a třicetiletého Stanislava jim domů nevrátili.

Jde ozločen z kategorie těch nejzávažnějších.

A místní policie se okamžitě propojí svýchorčeským týmem kriminalistů.

Tisí ještě ten večer od zoufalého táty dozvídají,

co se v uplynulých osuma čtyřetřetí hodinách odehrálo.

Vyšetřovatel Milan Šimek připomíná rozhovor,

kterým pro odce začala noční můra každého rodiče.

Předchozí ho dne, v odpoledních hodinách, měl telefona od nějakýho muže

s tím, že mu unesli jeho syna a pak mu předali syna k telefonu udejně,

který mu teda zdelil něco ve smyslu, tati je to vážné,

sežeň peníze a postarej se ohanout, což byla jeho manželka a děti.

Unosci po něm chtěli asi 5 milionů koron.

Ten tatínek na to samozřejmě a reagoval jako každý otec,

ale začal vysitlova, že není skopen do druhého dne

prostě tu částku těch 5 milionů dá dohromady,

že mu to ani ty banky nedají, ty peníze na otovosti neměl,

takže se dohodli na část se 2,5 milionů.

Podle operativce Janažerovnického

tehdy zavládlo v rodiné firmě podnikající v zemědělství zděšení.

S krimináním pod světím ani s policí neměli žádné skušenosti

a zvítězil u nich strach osina.

Věřili, že kdy zaplatí, vrátí se jim v pořádku domů.

Vyšetřovatel Milan Šimexice jejich rozhodnutí chápe,

ale únosci díky tomu měli před policí jí náskok.

On to samozřejmě otec řešel s přívů z nejma

a dohodli se, že přistoupí na ty podmínky těch únosů

s tím, že jim zaplatí a policí zatím kontaktovat nebudou.

Ty pachatele je tomu odci ešte řekli, kde je teda vozidlo toho osina

a to vozidlo bylo kousek u vodárny tam obce Hrušová před výsoky mítem

a na levem předním kole byl teda připravený balíček,

kde byl mobil a z trojově psaný text spokiny pro toho odce.

A tím se celá ta akce rozjila.

Přesunul se ta akce z pohledu těch únosů na druhý den,

kdy ten otec měl přijet s těmi penězi na náměstí do ústí.

Na torlicí, kde mu zavola i na ten telefon,

který našel toho vozidla, sina u tý vodárny a že mu dají další instrukce.

Sina už mu teda k telefonu dát, nechtěli v tom dalším telefonátu

údají jeho priopili, protože byl na ně drzej

a slivovali odci, že do půl hodiny od převzetí peněz

musí na vydají nebo řeknout, kde bude.

Vzkaz psaný nastroji obsahoval 25 budů s informacemi,

například, v jakých bankovkách má být výkupné,

že rodina v žádném případě nesmí kontaktovat polici a další podrobnosti.

Otec se instrukce mi přesně řídil a druhý den mu přičekání na náměstí

v ústí na torlicí telefon od únosů skutečně zazvonil.

Mužský hlasm oznámil, aby se přesunul na nádraží

a nastoupil do vlaku na pardobice.

Ten mobil byl uspůsobený, takže byl vlastně skopen jenom přímat

od těch únosů, ty pokiny a nedalo se z ní telefonovat.

Takže ten tatínek nastoupil do vlaku.

Potom ho instruovali, aby si stoupnul oknu v pravou posměru jízdy

s tím, aby vyskoušel, jestli jde otevírat okno u toho vagonu.

Mám to dle všechno objeřel po telefonu

a v určitou dobu se optali právě kudy projíždí

a v nějaký asi pro něj vhodný okamžík mu řekli,

ať ty peníze vyhodí ven, což von dera učiněl tam vedle trati.

Pak následně ty únosci hovor, okamžitě přerušili

a už se mu vůbec neozvali.

Ten otevř teda dojel do pardobice na hlavní nádraží

a samozřejmě už se mu nikdo neozval

a posloj na větě, jak se říká, ani stopa.

Stále nějaký telefonát od nich, kde je syn.

Nakonec se vydal teda vlakem zpátky do ústí na torlici,

kde teda šel tu věc uznámit.

Ještě ten večer.

Byl večer 3.20. září

a kriminalisté věděli,

že podníkatelů v sen Stanislav

je v rukou neznámých únosců už druhý den.

Vyšší štíhlý muž s modrýma očima a hnedými vlasy

měl na sobě v den zmizení světle modré džíny

a džínovou bundu.

Na posledy ho viděli zaměstancy.

Tým měla našimka se okamžitě rozdělil úkoly.

Samořejmě ty peníze zmizeli,

ty si samozřejmě únosci vzali,

ty dle všechny lokality,

který by s ním něco měli mít společnýho,

tak byli prověření.

My jsme samozřejmě začli důkladně ohledávat

to vozidlo poškozeného.

Samozřejmě jsme měli i ty instrukce,

který ten otec dostal,

nebo respektive byli u toho auta,

vytičili jsme si na začátku několik verzi

a směru toho pátrání.

Tak se děl časový snímek

tohodzné postatní,

kde ten syn byl, dělali se výpisy z mobilu,

že jo a začali se dělat prověrky

těch jeho nejbližších stíků

a kamarádů.

Samozřejmě už do toho byl zapojen vyšetřovatel,

byly stanoveny vyšetřovací verze,

protože tam se nedralo vyloučit,

že ten útok mohl směřovat

na jeho ocej jako podnikatele.

Třeba, že firma mohla dlužit nějaké peníze

nebo tohle prostě těch variant

a těch verzí tam bylo stanovných víc.

Jenže firma byla v podstatě bez dluhu.

Nikdo ji nevyhrožoval

a ani nebyla tak bohatá,

aby stála únoscům za vidírání.

Členové vedení

zemědelského podniku se začali bát,

zde nejde o likviraci konkurence,

protože unesený Stanislav

byl velmi pracovitý a úspěšný.

Pátrání v jeho soukromí

zase ukázalo,

že žil spokojeným životem,

naplněným rodinou, tětmi,

sportem a mnoha dobrými přátely.

Takže rodina absolimová,

ten si měl spolstu přátel kamarádů.

On byl velký sportové,

zvonhrál tennis, kluk hrál fotbal

a tohle to takže jako velmi slušná rodina

v rámci této prověrky

se nenarazilo na žádný problém,

že by tam byl z jejich rodiny.

Kryminalisté se tedy zaměřili

na široký okruch lidí,

se kterými se mladý podnikatel

potkával. A především

hledali ty, kteří už

v minulosti mohli mít problém

se zákonem.

V tom provu počátku se zaměřujeme

na ty osoby,

kde bylo zřejmí,

že v tom Stanislavu je něco asi

zřejmí museli vědět. Takže to byly

lidi z jeho nejbližšího kolí,

z okolí toho, kde vlastně

bydlel, kde podnikal

nějakým způsobem.

To jsou osoby, který už mají

za sebou nějakou tresný minulost

zjime na toho následnýho charakteru.

Takže to byly prověřované desítky

a desítky osoby, který jsme postupně

vylúčovali.

Tam se dělala klasické, jak říkám,

těho kontakty, kde se ty lidi pohybovali,

kdo ten časový sníme, kdo ho kdy

na poslediu děl, s kým luvil,

s kým by měl třeba eventuálně nějaký konflikt

odleto. Prostě tam se hledalo

jakýkoliv záchytný bot, od který

by se to odvělo dal.

Uprinulo deset dnů

a operativci v terénu právě

sledovali několik podezřelých lidí

z okolí Stanislava, když

do médií unikli podrobnosti

zvyšetřování případu.

Rodina uneseného muže zároveň

slíbila finanční odměnu každému,

kdo poskytne informaci o únostích.

Níkdo si zatím nechtěl

připustit, že táta dvou

dětí už možná nežije.

A realná naděje,

že únost si ho drží někde

v úkrytu stále byla.

Tam byly ešte takové maličkosti,

jak se říká to noucí se z tej blachy

a ten jeho švagr

člověk se nemůže divit, tak se upnul

i na tý různý sensi byli

takže vždycky přilí s nějakým

poznatkem, že ten jim řek, že by měl

být ten jeho švagr tam a tam,

takže vím, že jsme byli asi na dvou

nebo na třech místech, kde se dělali

pro lídky objektu a potom dáme na nádřeži

odstavení vagony, že tam bysme

ho měli najít a tohle to.

Ale na druhou stranu nás to někdy vodvedlo

zbytečně, nemohli jsme říct, že to neuděláme

tu prověrku to, ale my jsme měli

svý stanovený cíle, takže

jsme museli tedy jako i v rámci té rodiny

hítí na týdlen tý jejich podněty,

které, jak tomu případu dali.

Připátrání v pod světí

kontaktovali operativci i místního bossa

a doufali,

že únos a vidírání

bude zahranou jeho Čarných obchodů.

Byl jako dosti přikvapen,

protože jsme moříkli podívej,

ty si tady hraj, že v všem víš,

že tíc neuteče,

takže svým způsobem

ten letný člověk nám tam udělal

taky rozpráce, protože on,

co začal sám scháněnču

pováděl si svojej šetření

svým své rázným způsobem.

V rámci toho právě

jsme se zaměřili i na ten mobil,

který teda nechali pakatele

na tom místě činu,

proto se pro to spojení

a teď se vlastně dělali

všech bazarů, ten krátoho bylo

těch bazarů s těmi mobily

a tohle to všechny možný prudejny.

Od únosu uprinolo pět týdnů

a králové hradecká kriminálka

potrala s maximálním nasazením.

Přesto se detectivům

domysli pomalu, ale jistě vkrádala

myšlenka, že čas na záhranu

už vypršel.

Tam právě potom už jsme si říkali,

že tam bude asi něco

špatně, že by toho člověka

byli skopni držet prsty

někde dva měsíce, tak tam už

začali ty pochybnosti,

jestli ten ochaj na živu.

Prohledávání bazarů,

ale konečně přineslo

po vzbuzující výsledek.

Jeden ze směnárníků

si vzpoměl, komu telefon

prodával. Ašlo o člověka,

kterého policejní operativa

už několik dnů

nenápadně prověřovala a sledovala.

To nás samozřejmě přivedlo

před těch zajíště nejchvěcí nějakejich

vlastně až ke dvom osobám

jistímu Milanoj, tehdy pětrvacetiletímu

a Martinoj, tehdy

šestrvacetiletímu,

které oba spolu pracovali v jedný firmě.

Bylo zištěný,

že právě oni jednou začali

utráce tvětší mležství peníze.

To znamená ten jeden, proto přítel kini

koupil nějaký bitový zařízení,

jeden si koupil vojety,

motorový vozidlo,

nějaký věci do toho, prostě

ty jejich výdaje,

neodpovídali jejich přímům,

protože jak říkám, oni byli zaměstnani

ve firmě v český třebových dělnických profesích,

která vyrábí radiátory,

čili takové peníze

při jejich pracovní činností,

aby si tohle mohli dovolit.

Takže to nás mě způsobem utvrzalo

v tom, že jsme teda na dobré stopie.

Musím říct, že slapší článek

se nám z toho, co jsme jezistili,

je byl právě ten Martin.

Bylo šestého listopadu

a tým měla našímka

měl dostatek indící,

aby podezdržalé mohl zatržet.

Zhledem k jejich nebezpečnosti

byla povolená zásahová jednotka.

Ojce!

Ojce!

V rukou policie,

to časné ráno,

skončil prozatím jen Martin R.

Ale právě u něj

policisté předpokládali,

že by mohl začít mluvit.

Byli jsme u výslechu,

my jsme se točili,

tak jak říkám, tam už byl postavený

na to, takže my jsme se střídali

u těch výslechů.

Popředlužení důkazů se

k tomu únosu doznal.

Martin R. zároveň potvrdil,

že podnikatel, kterého

s komplicem unesli,

je už několik týdnů mrtvý.

Šestého listopadu v dopoledních hodinách

se kriminalistický tým

vypravil do lesa v blízkosti místa,

kudy podnikatel projížděl na posledy.

Martin R.

se dovedl mezi stromy,

kde tělo mladého muže pohrbili.

Když se lopaty kriminalistů

dostali do hloubky 50 cm,

veškeré naděje

na Stanislavovu záhranu padly.

Našli jsme ho relativně nedaleko

statoho únosu v lesním prostoru

po blíž vysokého míta.

Samořeně jsme prováděli

jihdu kladný ohledání místa toho nálezu těla.

To nebylo jednoduchý poštěst týdnych.

Zatím, co tělo se odvážilo na saudní pitvu

a pokračovali výslechy

Martina R., na policii

se sebe vědomně dostavil i Milan V.

A podivoval se,

proč ho policie schání.

Zpočátku se snažil tvrdit,

že zatím únosem

stojí nějakého známej.

To byla teda nějaká kriminalizávadová osoba

respektive člověk

z tohohle prostředí.

Ale to bylo samozřejmě

celku rychle doprověřené

a i on se na koniec

k tomu únosu nějakým způsobem doznal.

Oba mladící byly obviněni

z vraždy spáchané ve spolupachatelství.

Martin R. upříměji

a Milan V. částečně

odvyprávěli,

jak zločin naplánovali.

Vědcky úto jednoho

z těch pachatelů je ta výpoj

taková věrogodnější, upřímnější

a po lepší padě to bylo jedno z naše útoho

Martina,

která hodně korespondovala

i s těmi našimi zištěními

na místečinu a podobně.

V oba dvá spolutera pracovali

ten Martiny i Milan

v té firmě, kde se snažili

výdělku si občasně co i

trošku nelegálně při vydělat

ale dělali to takovým ladrobnostma

jako snažili se věrobit falační

20 korony, který házeli potom

do automatu a podobně.

Už v roce 2003

se spolu oba kumpáni

lační peněz

začali bavit o tom, že udělají

něco velkého, co je jednou

pro vždy zabezpečí.

Plán na viloupení banky nebo pošty

ale brzy nahradil jiný záměr.

Zruba na podzim roku 2003

ten Milan přišel s nápadem,

že by mohli místatí banky

nebo pošty unist nějakýho podnikatele

s tím, že by potom mohli

za to získat nějaký tučný výkupny.

Když jim došli peníze

zruba v roce 2004

jak už to bylo po několiká tý

tak ten Milan přišel

z konkrétními už mély

který měl vytipovaný.

Jednoho člověka už vlastně i sledovali

ale zelem k tomu, že jeho otec

měl údajně se pohybovat

pod světí v okolí mejta

takže toho se zalekli

a od toho, která ustoupili.

Milan V.

už měl ale v hledáčku další

tučnou kořist, svého známého

a věřil, že i velmi

bohatého podnikatele Stanislava

se kterým se potkával, když

byl fotbal.

Martin Ehrhosec se osobně neznal

ale partiák Milan, jim u něj

v agrofirmě zařídil brigád.

Chtěli by vžít tyto právě, že

ten Stanislav znal

protože by ho úplně bez problému

mohl stopnout v jeho autě

a samozřejmě věděl,

že ten Stanislav, že se mu finančně

dáří, že by v té rodině

nějaký peníze mohli získat.

Na začátku vlastně

kdy vlastně koupili spousty

telefonu, inekce, paralizéer,

koupili vozidlo na

převoz, toho Stanislava

pouta a taky měl

už miláne zdřívěžka a plinovou pistoli.

Ta investice je měle jak si navzájem

zisibou zavázat tím,

že když už do to investovali,

takže do té akce určitě pudou

společně.

Plán na únoz

byl jednoduchý.

S improvisovaného posledu na stromě

několik dní sledovaly silnicy,

kdy Stanislav v deně jezdil do práce.

23. září

opět hlídkovaly

už od sedmi hodin ráno

a když v 10 hodin

projížděl podnikatel kolem,

Milan Vé předpokládal,

že Stanislav mu na silnici zastaví

a uvěří, že potřebuje pomoc.

Ten Milan vybaben paralizérem

plinovou pistolí a pouty

jsem uvidal naproti a stupnul si

kdy ho v zápětí díky

ty pistolí vlastně přinutil

odjet do nedalekého

lesa, kde ho nejřív

připoutal k zábradlí

nebo takový bráně,

která tam v lese byla

a přival toho Martina,

aby toho Stanislava hlídal.

Milan mezi tím odvezal to auto

Stanislava, kte je vodárně,

kde ho zanechal s tím telefonem

a s timi instrukcemi pro toho obce.

Kdy se ten Milan

na místo chtěli potom Stanislavu

aby na diktafón nahrál zka

zprotoho obce,

moc se zdráhal bál se,

že už opak nebudou potřebovat samozřejmě

ale oni pod hrozbou tý zbraně

prostě k tomu přinutili.

Řekl, že to teda namoví,

že ho nám aby na něj teda nemýřil

tak já jsem připravnit ten diktafón

a jen listek, který ho to přečetu

pak tohle ja přečetu

jako říkal, a ty nějakom nepotřebujete

tedy mě zabijet, tak jako jsme

měli, že pohodí ať se nevojí.

Oba kumpáni

v policejný prověrce výpovědi ukázali

jak podnikatela znehybnily

a začali s rodinou vědnávat

o 5 milionů.

Akce se ale proti jejich

původnímu plánu musela posunout

na druhý den.

Toho Stanislavá

jako vozili, tak během cesty

zastaveli

ten Milan mu aplikoval

že pomocí i nechci do hrudníku

nějakou, samozřejmě, protoho Stanislava

v tu chvíli neznámou látku

nakonec, kterou oni doznávali,

že to byl právě ten atil alkohol

a nakonec vlastně

v tom kufru auto dovezli

to stoli, kterou užíval ten Martin.

Tady mu Milan V.

vpýchl další dávku

chemikálie do hrudníku.

Nakonec ten Milan posal toho Martina

cesty do domu, aby se jich zbavili

který souvysili právě s tím munosem

a kdy se ten Martin zruba

po desetí minutách urátil, tak našel

tohomilaná o auta a předtím

autem ležel už ten

Stanislav a nejevil známky života.

Tímto samozřejmě bylo divný, ale

údajně, hopak

společně živého

naložili do, v té storole

uloženého jiného zidla, Škoda 110R

taky do kufru

a ten Stanislav byl spoutaný

Vodle souvních lejkářů to byly

velmi teda mučivé utrapy

a umíral dlouho a češce

protože se vlastně udusil

teď čeště aplikovaná ta dávka

v těch plících, takže

ta smrt nebyla opravdu lehká.

Samozřejmě musím říct, že pro mě

trošku těžko uvěřitelný, že

ten Milan plánoval toho Stanislava

pak živého propustit, protože

když ho unášel

a zastavol, ho tak byl

nemaskován po celou dobu, ten Stanislav

ho znal osobně, samozřejmě

tak nevím, jak by to asi potom chtěl vyřešit

a samozřejmě jaký měli

umysli svičí o tom, i do předůta

a vykopaná tři měsíce jáma

tam nakonec to jeho tělo uložili.

Těji chobhájci to stavili, takže

vlastně ta díra byla vykopaná

za prej, kdyby náhodou a že do té díry

chtěli ukryt svoje věci, to znamená

oblečiní, které použili při tom

jeho přepadení, dále, že tam chtěli

do toho dá ten psačí stroj, na kterém

psalí, že jouty pokěny pro toho celé

jako pro psačí stroj

kopat jámu 2 metry

na metr, na skoro metr 50

hlbokou.

Domovní prohlídky u obou

obvinených jen potvrdili,

co policisté předpokládali.

U toho podzřelího Miláná jsme teď

našli víc, jak 30 tisíc kodovotobosti

a spoustu do kladů

do nově zakoupených věcích, jako fotaparát,

boty, oblek,

nějaký teda starší vozidlo, později

i ty dnes ty věci byly zajištěný

výstruženíky koupravě, telefonu,

klíče odpout a říč

od jeho přítelkyně

jsme zistili, že jí dál 100 tisíc

korun na vybavení bytu

i ty peníze jsme zajištěli

a jednou svému znamenému 120 tisíc

korun na protoho Miláná

vysněnou škodu oktávy.

Takže i ty dle peníze se podařilo

vsoben zajistit,

dá se říct, že ten Milán

se jak si rošoupnul

a z toho výkupnýho hnedka

začal drácit.

Při domovní prohlídce

u Martina R.

Policisté našli té měř

2 miliony korun v hotovosti,

velké množství rozebraných telefonů,

lahvičky se zbytky lihu

a především jeden

z nejzásadnějších nálezu.

Dyktafón

a starší psací stroji

které teda jsme museli paradoxně

nechat na nákledy policie opravit

ale nakonec se díky tomu

bude až z toto vždy

instrukce pro toho odce

že byli jedno značně psané na tomhle

psacím stroji. To bylo

kvalitní důkaz pro nás.

Celkem jsme teda zajistili

zruba 2 miliony 150 tisíc korun

hotovosti a za dalších 150 tisíc korun

věci

který si výšel za to ty pakatele

ten krásí vlastně pořídit.

V jeden z těch pakatelů

byl teda takový viznavač

nacizmu a fašizmu

protože při těch domovních prohlídkách

se u něj našla

právě literatóra s tou tématikou

a tam byl potom ještě jeden

takový paradox, kdy právě

jsme se přikláněli k tomu, ale boužel to se nepodazilo

prokázat, kdy bylo

všeo bezřeznámio, že Němcí,

teda v koncentračních táborech

pichali taky fenolovej,

a i někce má, který pichali teda těm

vjezdním do strce, nebo do plic

a oni tomu ho choví

pichli do plic, i nejště s tíkačku

co přejem nějakého lyhu

takže, jestli si to chtěl vyskoušet

nebo jestli, že myslí, že on nějak

spacifikují tím, nevím jak to prostě načetli

takže mu to aplikovali do těch plic

uzavřel jo v tom kufru

a vodlišli normálně do práce.

Vyšetřování se chíli loke konci

a spilo k mimořádnému rozsudku

na to, ale ani jeden z vrahů

nebyl připraven.

Ten průběch toho vyšetřování

celé ty věci se komplikoval

zejména tím, že v oba

dva ty obyněny v té době

se pokusili, vosepe vyraždu

ten byl dokonce v opakovaně

a bylo to je pořezáním, tak pomocí lajků

a samozřejmě je potom

i znalci to konstatovali, že ta se

byl poškuzení, měla spíš

bylanční charakter a spíše

byl takový ten stesk

a cebou samými.

Jednostavně tím hybním motorem

ty jakce byl ten milán

a i to samozřejmě moje trošku do měnka

ale myslím si, že v tomhle případě oprávnila

že pokud by jsme je ten krát

nějakým způsobem neodhalili

nezadržili, neobynili

a jako nes nebyli spravedli o co úzinit

takže v případě, že by se jim

totlé povedlo celý

a nebyli odhaleni, že kdyby im

v budoucnosti zase pení zerošli

v budoucní houčitě byli schopný zopakovat.

Soutce Jirí Vacek

hlavního strůjce Milana V

nakonec odsoudil ke 3 a 20 letům

od nětí svobody

a jeho kumpána Martina R

k 1 a 20 letům zamřížeme.

Já si myslím, že v dnešní době

oni už jsou do domu, protože

učitějím něco slevili.

Operatevec Jan Žerovnický

v souvislosti s případem

Únosu podnikatele

rozhodnutí rodiny zaplatit výkupné

a neoznámit vše na policii

chápe.

I když bylo možná důvodem

smutného konce.

To byla pro mě taková

dost, těžká záležitosť.

Já nevím, jestli teda

obraznitým věkem, jsme si byli s tím tatingem

blízko, že jsme spou absolvovali

dost hovorů, třeba hodinových,

kdy on prostě se mě ptál,

tak já jsem se o snažil řešit,

že jo, že všechno dobře dopadne,

ale už předem zledem své praksiaté

časové podlevě, která tam byla,

tak nebylo moc šanci,

že ten hoch je na živu.

No a pak pro mě bylo teda velmi těžký,

když se to tělo našlo,

tak jsem dostal pověření

jít z toho známit té rodině.

A to teda

není nikdy nic příjemnýho,

dělal jsem to jískrá za tu svojí karieru

a prostě všude to funguje

stehně, zdržízka té psychologie,

že zaprém než ty lidi na to připravíš,

a pak jim to řekne,

že ten jejich blízký je po smrtě,

tak tam je ta následná reakce,

to není pravda, to jste se spletli,

že o takovýto popření

té situace, která nastala,

takže to sami bylo u toho tatinga.

Podle vyšetřovatela Milana Šimka

se důvěra tentokrát nevyplatila

ani samotné oběti Stanislavový.

Když nedaleko své farmy

zastavil stopažový, kterého znal,

jako partiáka s fotbalu,

nemohl tušit,

že jen opár desítek metrů dál

už pro něj vykopal hrob.

Předtím skutkem,

byl ten Stanislav zdráv

a určitě to pro něj muselo

byť těžký stres

ze stráty tý svobody

od jemu známe osoby.

Kdy měl velkou obavu

o svůj život, ta byla umocňována

těmi vpychy, tý neznámí látky

do jeho těla

a znáci nevelučovali

a nějakou si eventulní rezygnaci

pak na život.

Při té bezvýchodné situaci

pro toho Stanislava

v tom kufru tohá utá, kdy vlastně

úsobila i ta senzorická deprivation

stráta tý časoprostorový orientace,

tak to bylo pro něj

pořádně vystupňované psychické utrpení

na hrenci snesitelnosti

které právě mohl vejst až

té rezygnaci na to vlastní přežití.

Vážiní posluchači

zdraví vás

Mirek Vanjura

spolu s Radio Servisem

vám představuje

svou novou knihu

KRIMINÁLKA

strhující detektivky ze skutečného života

můžete krok za krokem

rozplétat spolu z kriminalisty

z celé české republiky

čekají na vás 3 zločiny

z divokých 90. let

a 5 novodobích případů

KRIMINÁLKA

si můžete objednat na čísle

724 819

319

v e-shopu radiotéka.cz

nebo zakoupit

přímo v prodejně českého rozlasu

na Vinohradské 12

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.