Vinohradská 12: Pavlův šibalský tah s důchody

Zákon snižující valorizaci penzí jsem se rozhodl podepsat.

Mám však stále pochybnosti o tom zdanení v rozporu s ústavou.

Tady je Matej Skalický a tohle je v Vinohradská 12.

Prezident se rozhodl podepsat vládinovelu, která snižuje mimořádnou valorizaci penzí.

Měl šanci ukázat, že prezidentem vše. Měl šanci ukázat, že je pojistkou ústavnosti.

Oceňují ten přístup pana prezidenta.

Problem, ale prezidente vidí mimo jiné v možném rozporu noveli s ústavou.

Ustavní sout je jedinou institucií, která vám pravou moc rozhodnout

za je navodovaný zákonu souladu s ústavou nebo ne.

Velké, složité, s dlouhavé a ostře sledované rozhodnutí.

Petr Pavel se v otázce důchodu nakonec postavil za vládu.

Měl ale na výběr. A jak významné je jeho prohlášení,

případně obrátí na ústavný sout.

Ptám se politologa z Masarykovi univerzity Miloše Gregora.

Dnes je čtvrtek 16. března.

Dobrý den, vítejte ve Vinohradské 12.

Dobrý den, děkuji za pozvání.

Tak jak hodnotíte to rozhodnutí Petra Pavela nakonec podepsat

zákon o niších valorizacích penzí v důchodu.

Je to překvapení, není to překvapení?

No, v kategorích překvapení to úplně hodnotit,

neumím asi, ale řekl bych, že to rozhodnutí bylo veľmi státnické.

Na jednu stranu ten zákon podpořil, na druhou stranu

všechny ty vítky, které zaznívali v věřeném prostoru.

Zdá se, že s nimi s nimi nějak souzní,

že zdílí v saměvitko a zmínil v tiskuvé konferenci

a brád by, aby třeba to ústavnost přeskoumal ústavní sou.

Takže tady si myslím, že to bylo velice státnické.

Je to to rozhodnutí, které jsme nevýdali u Miloše Zemana

a trofám si říct, že možná ani uvácava klausek,

který také měl větší tendenci osvojovat si trošku pravou moci,

kterému až tak úplně nálažili.

Tak tady si trofám přiživlo osvěžující slyšet prezidenta,

který si nenárukuje právo vykládat ústavů

lépe než ústavní soud a přenechá to na něm.

Na druhou stranu to jeho rozhodnutí je trošku šibalské, ne?

Protože on tam měl ten dodatek o tom, že pokud opozice se nerozhodne,

tak on by podal ústavní stížnost.

Protože prostě má silné pochybnosti o tom,

zdá tá novela není protivůstavní.

Já tam vidím dvá důležité aspekty.

První je ta ústavnost, to znamená, je to něco,

co nebo je to pochybnost, kterou vyjadřovali jednak opozyční

politické strany, vyjadřovali to mnozí ústavní odborníci.

Takže tady je logické, že i prezident si není jistý

a je na váškách zde je to všechno v pořádku

a pokud by o politické strany nepodali tu stížnost

ten požádnskou ústavním v soudu o přeskum,

tak by to byl on, který by o tot požádal

a měli bychom nějaký, řekneme precedent pro podobné případy.

Záravím tam vidím, ale i tu politickou roli,

kdy si Petr Pavel evidentně jej vědom,

jaká je role prezidenta s ústavním systém

a politickým systému České republiky.

Já nechci být prezidentem, který využuje každou přiležitost tomu,

aby navýšil své pravomucy za hranice ústavního vymezení.

A tohle to přeci jenom je zejména souboj vlády a opozice.

A prezident by tady neměl být tím aktérem,

který se bude snažit trumhuvat na příklad z opozicí,

kdo z nich podá dřív žádost k ústavnímou soudu

nebo něco takového.

Ale on tady velice řekneme velkory se

vstoupil do pozidí a řekl ano,

já vím, že opoziční politické strany, zejména ano,

mají v umyslu se doptávat ústavního soudu,

já to nechám na nich, ale pokud by na hlu tak neučeněli,

tak já tedy jakož ten politický aktér,

který k tomu má pravomoc, se takto doptá.

Takže tady já cením ještě druhou věc,

a to je právě to, že se prezident nesnažil

souplovat opozici nebo sní soupeřit o to,

kdo bude viditelnější a aktivnější,

ale místě, kde si trofám přijít,

že to bylo logické, tak vstoupil okrok do pozadí

a řekl dobře, teď je krok na vás.

Tomu všemu rozumím nicméně, nebyl by silnější krok,

v momentě, kdy si prostě není jistý,

se k té ústavní stížnosti připojit,

nečekat až na nějakou dobu, kdy bude ta příležitost pro ně,

ale prostě v momentě, kdy opozice se rozhodne to podat,

tak jít do toho s nimi.

Je otázka, co by tím získala,

ta ústavní žaloba nebo ústavní žádost,

je otázka, co by tím získal Petr Pavel,

nebo opozice taková, opozice je dost cilná na to,

aby to to mohla zvládnout sama.

Petr Pavel ať už s vými verbálními projevy,

kdy sám aktivně říká, že nechci být až příliš aktivní,

nechce příliš zasehovat do oblastí, do kterých zasehovat nemusí,

tak ale i těm z dosavednímí kroky ukazuje,

že opravdu toto není jeho ambice,

a chce spíše prezidentství a prezenckému úhradu

navrátit nějakou trošičku nadstraníštější úlohu

a nechce být úplně součásti těch každodenních politických šarvát,

takže můžeme se bavit o tom, že se mohl připojit,

ale já teď nevidím nějaký dramatický rozdíl v tom postupu,

který zvolil on a v tom, kdyby se náhdu připojil,

kteří stížnosti od počátku.

Já si ještě vrátim k tom, co jsem nazval,

tedy trošku šibalským řešením.

Myslíte si, že mu to někdo poradil

nebo to šlo třeba přímo z jeho hlavy?

Netrufám si říct, kdo mu to poradil nebo zde mu to někdo poradil,

pravdu je, že prezident Pavel má okolo sebe

velice kompetentní a profesionální tým odborníků a poradců,

takže je docámožné, že třeba pan profesor Kyslamu to poradil,

ale zároveň to je jedna z variant,

která i v mediálním prostoru už poslední dny

kolovala od hrady komentátorů.

Tady si přijerejí po líbčičku, také jsem to několikrát změňoval,

že prezident by přeci neměl být tím, když panuje nějaká nejistota,

a tady připomíme, že nebyli postavní odborníci jednotní v tom,

že je to určitě protivůstavní.

V tom případě by asi prezident měl kuna týnak

a opravdu i ta odborná obecbá rozdělená,

a nebylo jednoznačný hlac, je to protivůstavní,

nebo je to naprosto v pořádku.

Na vtu chvíli mi přijde logické,

že prezident si nebyli osvojovat tu pravomoc to rozhodnout,

ale řekné dobře, tak já učiním tak,

jak mi to politicky přijde správné,

a to on okomentoval, že je potřeba trošku brzdit výdej,

státního rozpočtu, ale zároveň bych byl velice rád,

kdyby ustavní solice k tomu vyhádřil. A tady dávám prostor té opozici,

případně pokud opozice to bude konat, tak to udám,

já tady si myslím, že to byl velice profesionální rozhodnutí

ze strany prezidenta.

Když jsme změňovali tu opozici,

tak Petr Pavel s ní opakovaní jednal,

co bylo tím zlomovým rozhodnutím,

nebo zlomovým okamžikem,

kdy tedy v stěch 50 na 50 cestalo to,

že prostě ten zákon podipíše.

Tak já tady můžu vycházet s tiskuje konferenci Petra Pavlá,

kdy on sám řekl, že jedním z těch faktorů,

který jej přiklonil, k tomu se takto rozhodnout,

byla i schuska s opozičními představiteli.

To, co nakonec převážilo byť jenom kousek za tech 50%,

bylo hodnocení ekonomu a nakonec ale i stanovisko opozice.

Kdy oni sami si byli dlého slov vědomy,

že v případě, kdyby tevalorizace proběhat, tak byla napánována,

tak to bude znamenat velký problém

a bude potřeba to hřešit i v násověcích měsících.

Takže oni na jednu stranu, pokud se jedná s zavřenými dveřmi,

jsou svý domi toho, že ten systém je takto neudřitelný

a je potřeba s tím něco dělat.

Ale pak reatoricky prostvě voli,

že v medální prostředí vstupují úplně jinak.

Ono to tak skutečně vypadalo,

že tím vlastně trošku prozradil Petr Pavl,

něco s čím možná ta opozice úplně nepočítala, že řekne.

Je to možné, ale tady pozorný posluchač, pozorný divák a občan, který sleduje politické dění,

tak už mohl zaznamenat i v minulých týdnech různé připomínky toho,

jak ať už André Babiš nebo Aléna Šilerova

se k valorizacím důchodu vědřovali v minulých letech.

Zatímco například Aléna Šilerova

kritizuje trhá zmíšení věku odchodu do důchodu.

V době, kdybylá ministrení financi, tak sama to změňovala

jako jedno sopatření, které bude třeba za vec,

protože ten důchodový systém takto je neudřitelný.

Stejně tak se s týče valorizace André Babiš,

tuším v roce 2015 jako ministr financi,

sam tohle to zvedel jako témak, které je třeba řešit.

Zde mná, že tady samozřejmě je to politický souboj

a je neprosto legítivní a správné,

že o pozice nejde úplně na hruku, jak se říká vládní většině

a snaží se být nějakým kritickým hlasem,

ale možná je trošičku nepováženou,

jestli ta opozice má měnit takto diametrální názor

o 180°, protože je opozicí a chovat se skoro,

až trofám sríci antisystémově.

Ještě něco Petr Pavel vytkol v ládě,

taký kritizoval za komunikaci.

Komunikaci toho, že prostě chce v létě zvyšvat ty důchody

o tisícovku méně, než bylo původně v plánu,

je tam problematická retroaktivita,

stav legislativní nouze, je problematický.

V čím ještě, nebo jestli to už není všechno,

zbudila ta novela takový ochlas?

Těch momentů tam je několik.

Asi první vůbec z nich byl,

že otázka a přeměřeností valoryzace

vzlem politické nebo ekonomické situaci země

se objevovala v mediálním i v politickém prostoru

už na podzim hlojnského roku, podzim roku 2022.

Tehdy někteří představitele vlády

eksplicitně změňovali, že rozhodně se nevaloryzaci sahat nebude.

No a nyní si tak děje, takže tady v tomhletom

souhlasím s panem prezidentem,

že ta komunikace byla špatná prostě,

protože slibovali něco, co následně

ministři nedodrželi, vlada nedodržela.

Druhá věc je, že je tady velká pochybnost,

nebo možná poměrní velká pravděpodobnost,

že vláda tu nechtěá hroší dříve

zejména kudy prezidentským volbám,

protože zase se dám možná pochopit z pohledu té vlády,

a tady si jde jim roku na srdce,

že to, že máme volby každý rok v České republice,

je prostě problém, protože aby se dělali nějaké

systémovější větší změny reformy.

Prostě, pokud jsou jakékoliv volby v dohlednu,

tak vlada nikdy neuděhá žádnu velkou reformu

bydě sebe víc potřeba a mohli jsme to vidět.

Je u vlády André Babiše, můžeme to vidět i nyní.

Takže ty prezidentské volby v tomhletom holt

pocháněli tedy stavem legislativní nóze?

Dá se tak říct prostě, dočekali se až do doby,

kdy nebylo možné to řešit standardní cestou, zároveň,

tam opozice v tomhletom opět byla neustupná

a nechtěla povolit, jakékoliv úpravit,

takže vlada musela požádat o stav legislativní nóze,

a tady zase je to v zvelké části dílem vlády,

ale opozice rozhodně nebyla konstruktívní v tom,

že by se snažila jakkoliv nabídnout řešení jiné,

v tom absolutně odmítání jakýchkoliv změn,

co si tíčete v vladořizace, takže tady si obět vety strany,

ať už vládi nebo opoziční, nemohu nic moc vyčítat samozřejmě,

větší asi váha je v tomhletom na vládní většině,

protože je to prostě většina.

A pak je tu ještě ta retroaktivita, co myslíte,

že bude právě potom, pokud bude podána ta ústavní stížnost,

ten ústavní sout, já chápu, že nejste ústavní právník,

můžete řešit zejme na ten stav legislativní nouze nebo tu retroaktivitu,

co je problematíčtější.

Přesně jsem chtěl říct, pokud ani prezident nechce svojevat právou moci ústavního soutu,

tak rozhodně ani jakož to politolog bych nechtěl

tady se dopoušit nějakého výkladu toho, co je správně,

co ne, já si netroufám říct, co z toho může být větším problémem

pro ústavní sout zdali ta uhdejná retroaktivita,

nebo ten stav legislativní nouze, to znamá ten proces,

který opravdu se obávám, že se budete muset zeptat jiných odborníků,

já na tohle to nemám jasný názor,

a kdybych měl, tak bude velice lejcký.

Možná jenom tedy vyjasněme oba dva typojmy,

proč musel být využit stav legislativní nouze,

proč ta údejná retroaktivita?

Stav legislativní nouze musel být využit proto,

protože pokud by se ten zákon měl měnit standardní cestou,

tak procházi několika čtenímy, jsou tam různé loguty,

a pokud by se všechno tohle to zákon je dodržilo, tak se nestěhne ten zákon přijmout do toho léta,

kdy má proběhnout a valorizace.

To znamená, že by zákon mohl být přijmout například někdy na podzim nejdřív.

Proto musel být přijmout ten stav legislativní nouze,

kde jsou tě loguty skráceny,

kde probíhají tam všechno třičtění,

i prezent ma kratší dobu na rozmišlenou,

a tím pádem je tam šance to stihnout.

Takže to je ten proces legislativní nouze.

Problem, ale je ten, že legislativní nouze má být využivána poze v nějakých zábažných případech,

například o hrožení životu,

nějakých ekonomických nedálych problémů, živelných katastrof a podobně.

A teď je tersporodná otázka,

jestli nějaký lignavý přístup vlády do této doby,

kdy vláda neřešila to valorizace

a teď asi uvědomáš, že potřeba to řešit,

jestli spadá do těch pořelevku stavu legislativní nouze če několiv.

A pak je tu ještě ta retroaktivita točíš z pětná účinnost právního předpisu?

Ta spočívá v čem?

Teby zjednodušeně je otázka a ta vláda se snaží měnit něco,

co má nastat až v létě, to znamená ta valorizace důchodů.

A nebo, jestli ten nárok na valorizaci nastal seniorum už v lednu

podle výpočtu, infláce a tak dále.

Teď kastováda uvědomovala a řekla si aha,

ta valorizace je příliž vysoká, my chci mi snížit,

takže vlastně snížíme byť ty důchody dostanou se nehořit třeba až v létě.

Ale to právo na ty důchody my už třeba o tohle dna.

A to je vlastně ta otázka, te retroaktivity zdají,

či není, co z toho se počítá

a to je to, o čem by případně rozdoval ústavní soustavené.

Je to pole nás špatně, že to šlo ve stavu legislativní nouze

a druhá věc, že je tam nepřípustná retroaktivita.

Já jako mnest prácu sociální věcí za vládu jsem přesvědčen,

že dokážeme u ústavního soudu obhájit

jak ty záležitosti, pokud je o legislativní proces

a vyhlášenou legislativní nouze.

Zároveň také jsme připraveni obhájit

i tu otázku případné retroaktivity.

Můj komentář je jednoduchý, jsem sklamaná.

Prohnutí ano je to prí sklamáním.

To říkala místo předstchně, ale na Šilerová v závislosti

na tom tedy, že Petr Pavel se rozhodl,

že nakonec ten zákon o nějších valorizacích důchodů podepíše.

Myslíte si, že skutečně ano čekalo,

že bude Pavel zákon vetovat?

Těžko říct, co ano čekalo.

Samozřejmě tohle to je živá voda na jejich komunikaci.

Křepoměňujeme, že hnutí ano má nadplověční většinu

svých voličů mezi seniory.

To znamená, že ono v lidi se aktivně hájí práva senioru

na příspěvky finanční iněkce a podobně.

Když Andriy Babiž byl premiérem, tak doby pandemie pomáhali seniorů

více, než třeba jiným skupinám.

Takže tady je to vlastně logické,

že ano se snaží bojovat za své voliče.

Možná si trofám říci, že tady bych si dobřeji představit

situaci, o které jsme se bavili před chvílí.

To znamená, že ano na jednu stranu něco říká na Veneck.

To znamená retoricky bojoje ze zájmy svých voličů

a je z toho překvapeno nebo smutno, jak se rozhodl Petr Pavel.

Na druhou stranu může být ale vnitřně rádo,

že to tak dopadlo, protože se stane,

že to zadlužování nebude tak rychle a tak vysope,

jako by bylo, a ano může na tom stavit svojí politiku.

A pokud se po příštích volbách třeba dostané do vlády,

tak nebude mít na herbu ten extrémě obrovský dluch,

který by tím pádem hrozil, ale budeme byt na herbu jenom obrovský dluch.

Takže vlastně ano může být v tomhle tom ohledu rádo,

tak témá, které může řešit a zároveň případně menší problém

v případě, že by bylo po příštích volbách ve vláde.

No je otázka, jestli tato velá vydrží to,

čiž on to ústavní sout prostě může zrušit tu úpravu,

ale našel dvá poznamenala, že ústavní stížnost podávat

se bude respekt ve ona za to bude bojovat, aby se podávala

a aby ji podával ano samozá sebe, tím tedy vyšoupne

z tohohle politického miniboje SPD.

Ano, SPD k tomu to nepotřebuje.

A poďvámili se na rehetorický a nějaký názorvý posun

mezi vidítelnými představiteli Hnutí Ano,

řeklíme od Hledna letrošního roku,

tak velká motivace a velká část motivací

pro to, co ano dělá je souboj o voliče SPD.

Můžeme vidět výrazno radikalizaci v rehetorice,

můžeme vidět velkou snahu získaci, radikáni až antisystémové voliče.

A tady se moře mě pro ano je výhodnější

se za SPD nezpojovat a ukazovat,

že oni jsou ti, kteří bojovali za vyšší důchody seniorů.

Nebylo to SPD, které se připojilo k té ústavní stížnosti.

A pokud to náhodou dopadne tak, že ústavní soudím dá za pravdu,

tak ano bude opět to, které na koni a bude moc říkat,

vidíte, my jsme vám vybojovali.

My, Hnutí Ano, názvolte, my pomáháme proti této vláde

a v tu chvíli bude mít to mě okamora

a celé SPD trošičku problém,

protože budou odsnoutí na vydlejší kolei.

A co, když tedy ve výsadku ústavní soudtunovelu zruší,

nepoškolí to pak i toho prezidenta samotného,

když se jí rozhodl podepsat?

To je otázka zase, jak se to podaří,

teďka řeknuška redi, zahrámovat ve veřeném prostoru v médií.

Petr Pavel sám vyjádřil pochyby,

zde je to všechno tak, jak má být.

Takže tady mu nemůžeme asi výčítat,

že by šel vláde nějak extrémně na roku,

že by s ní souhlasil nekreticky ve všem.

On sám řekl, že pokud ta ústavní žalba

nebude podána, nebo stížnost, takže ji podá sám.

Takže tady horko těžko můžeme racionálně

Petru Pavelový vytýkat,

že by byl v tom hatom nejvní

a zavíral před tím problémem oči.

Oto vásku ale je, zda on bude chopný,

si to v tom mediální prostoru obhájit,

a jak moc se bude snažit, ano,

případně SPD,

není utočit za to, že podržel váru.

A tady on je v těžké situaci, protože on ať udělá cokoliv

tak stejně jej teopoziční strany

budou rámovat jako vládního prezidenta.

Pokud on nebude eksplicitně lojhálním prezidentem

ano nebuk SPD,

tak si nikdy nezaslouží jejich vděk.

Teď to budeme vidět už u priduné týdny

a vlastně ty dvá asi měsíce,

kdy byl zvolen Petr Pavel prezidentem,

jak o ní k tomu přistupují

a v ním nedávají moc velkým menegrovací prostoru.

To bude 100% jejich

a nebo bude jími vnímány jako 100% vládní.

Takže tady Petr Pavel ať udělá cokoliv

a pokud nebude vyloženě politika SPD

nebo ano, tak se obávám,

že on se z toho jejich vnímání takto nevimaní.

Ale může být sám aktivní, může být šikovný

a v medích vysvetlovat svojí pozici

a tím to trochu otupovat do jejich snahu

jejich vnímat a prezentovat jako vládního prezidenta.

Tím samozřejmě ještě předýmáme, protože ten další vývoj neznáme,

ale závěremně zajímá ještě jedna věc,

totiž měl vůbec Petr Pavel na výběr.

Byl to první zákon, který ve funkci řešil,

mohl ho vůbec vetovat, mohl jít jinou cestou,

než jako se očekávalo, že půjde totiž,

že ten zákon podepíš,

že on se scházel s opozici, s vládou,

řešil to několik týdnů, řešil to už v době,

že ještě prezidentem nebyl, a pak, že by to vetoval?

Hypotetricky si to stát, mohlo.

Mohl to z důvodních právy převažujícím názorem ústavních odborníků,

že to opravdu je ústavní nekonoforný postup,

mohl se tím třeba to zaštítit, mohl se zaštítit tím,

že se jedná o poměrně závážne téma,

které nemá být přijímáno, tak to chaoticky narychlo

a proti vůli opozice.

Asi by tím si neudělal dobré ménu vládních činitelů,

je to první krok, je to začátek jeho mandatu

a já chápu, že to je velké téma pro tyto dny týdny

a možná několik málo měsíců,

ale za plů roku, pokud to ústavní jsou nezrušší,

to budeme řešit jiné otázky, jiné problémy.

Petr Pavel sám prohlasil, že to, co se řeší teďka

s oledem na valorizace, je pouze nějakou předehrou k tomu

i jak velké a složité problémy se budou muset

v parlamentu řešit v násověcích měsících.

Odkazovat jim asi na systémaričtější reformu duchodového systému,

na stabilizaci ekonomické situace v České republice

a schodku státního rozpočtu

a tam budou ty debaty mnohem ještě vyostřenější a drsnější,

než tyhle ty o valorizaci duchodů.

Takže v síce to mohou učinit, ale i s iná gorační řeči

bylo patrné, že se pravděpodobně přikloní k tomu to k roku

a co si trofám říct, že bylo pouze na vážkách,

bylo to i jak moc bude kredizovat ty,

nechci to snížovat, ale řekl bych dílčí problémy

o tom, jakým způsobem ta snížená valorizace byla přijatá,

jestli to bylo v pořádku, jestli je retroaktivní nebo nikoliv,

ale ten samotný princip bylo vidět, že on s tím souhlasí

a chápé pročit, třeba k němu přikročit.

Tak díky moc, že jsme to mohli probrat.

Dělá děkuji.

Tohle už je všechno z Vinohradské 12.

Vodajského podkástu českého rozhlasu.

Dnes s Milošem Gregorem, politologem z Masarykovi univerzity.

Probrali jsme spolu rozhodnutí prezidenta Petra Pavla

podepsat spornou novelu zákona o níších valorizacích důchodů

prostou méně, než bylo v plánu.

Připomínám, je to ta novela kvůli,

které se ve sněmovně x dní nocovalo.

Pokud si chcete pustit některé další epizody z tohoto týdne,

nebo klidně z týdnu minulých, tak samozřejmě můžete

najdete nás na webu i rozhlas.cz i ve všech podkástových aplikacích.

Naslyšenou zítra.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.