Čestmír Strakatý: Otázky a odpovědi: speciál s podporovateli. Jak být nestranný, jak těžká je příprava, náročné chvíle

Tady je Čestmír Strakati, vítejte u speciálního dílu mého podkástu.

Jsem ve studiu s osmi odběratele, kteří přišli na setkání se mnou a budeme se bavit o jejich otázkách, o tom, co je zajímá a tak dále.

Já vidět, že ten začátek mám hodně dobře připravený.

Jako první tu sedí Andrej z tábora toho času, drývé, odinuť, město jsem zapomněl.

Dobrý den.

Dobrý den.

Já jsem rád, že jste přišel a první otázka je na vás, prosím.

Ptýte se.

Tak já děkuju, že tady můžu být s vámi ve studiu a měl bych vlastně na vás čestmi měre dvě otázky.

Jednu takovou bluvárně společenskou a druhou trošku vážnou.

A ta první otázka je, že když vás pozorují na těch sociálních sítích, pozorují vás, jak vedete rozhory.

Jste hodně aktivní na Twitteru a všude možně.

Tak mě by vlastně zajímalo, jak probíhá vás normální všední den, co se týče toho Time Managementu.

Takže prostě rádno stanete, řeknete si tak, teďka dvě hodiny budu prostě si tříčí z pravodajství,

abych moh něco napca na Twitter zajímavýho a pak se dvě hodiny budu připravo a pak dvě hodiny budu cvičit.

A pak dvě hodiny budu dělat něco jiného, nebo je to úplně jiná, protože mě přijde,

že jste do jistý míry svýho času pánem a že se to vlastně všet takhle vymyšlet, jak chcete.

Tak mě to vlastně zajímá, jak jste na sobě přísné, jak to zvládáte.

Děkuju za otázku.

Jsem svýho času pánem, ale myslím, že pánem mýho času jsou spíš hosté a to, jak můžou kdy točit a kdy potřebuji točit.

A tak, protože každý den potřebuji točit přebližně a v podstatě to tak je.

A každý den se musím tak nějaký koby ten čas si zase měho pánem, ale zároveň ho musím obtočit okolo těch rozhodů,

čili to je dosť jako vlastně limitující.

A zároveň, já jsem teda ještě nikdy neseděl z pravodou jiství, abych moh ptát něco chytrýho na Twitter,

to se mě mi si nikdy nestalo.

Vlastně možná nějakou tisku v Kvandreji Babiše, všeho skoro menovce.

Jsem sladoval s podobným asi záměrem, ale jenak to moc nedělám.

A můj ten time management je vlastně dosť jako chaotický.

Má několik slyčných bodů, a to je to, že každý dánov v podstatě cvíčím, to dělám.

Ale přitom už posluchám nějaké podkásty, nebo rádio, myslonou plus,

nebo něco v podstatě pracují mentálně, přitom, když něco dělám.

A ten čas pak je dosť podle toho, když je rozhovor potom,

tak už musím je připraveným předtím, když je rozhovor večer, tak si můžu připravo přes den.

To hodně vlastně rozdílný, no já moc nežiju v nějakým,

jako zajítí nějakých, jako výraznejších stereotypů,

kromě toho cvíčení, to je jako zásadný stereotyp,

ale jenak já vlastně na sebe asi nejsou moc přísný.

Když se říká, jak si na sebe přísný, tak já vlastně nejmě, jak bys to to jako oceňil.

Protože já vlastně nejsou moc přísný.

No ale jasně, že ta příprava si musí dělat každý den,

takže to tomu někde ten čas prostě během toho dne najít musím,

a je fakt jako na mě, jestli ho najdůběhem dne,

a pak třeba můžu večer slovať nějaký film,

o kterým pak budu tady mluvit s kolegou cívkou,

třeba, a nebo jsi prostě budu přes den čunit na office, což dělám,

a budu to pak přesád večerno.

Jako je to vlastně, je to dost rozdílný,

já se cítím dost různě, takže někdy jsem jakoby aktivnější přes den,

a pak večer nevím dělám něco jiného.

Nemám úplně velkou rutinu, jediný vlastně pravidelný,

jsou tam vlastně dvě pravidelné věci,

a to je to cvičení a to, co to čení,

a to potřebu ve si vubujenu.

To byla ta buvární otázka, fakt?

No tak, taková společenská, ne, buvární.

Řekl, že to bylo hošet.

A to druhá?

A to druhá.

Svět a odpověď byla v pohodě, co?

Jo, super, děkuju.

Děkuju za odpověď.

A to druhá otázka,

mě napadla vsovislosti s Razovorem s Alexem Kellinem,

s ktým jste vedl nedávno Razovor,

a on mluvil o tom, že je tady určitej takový úpade

k nějakých intelektuálních, jako elite,

když je nám tady chybí,

a že vlastně nám vládnout

ty psychopatičtí politici.

A mě vlastně zajímá,

já nemůžete být konkrétní,

nebo chcete být konkrétní,

ale já když se na tím zamýšlím,

tak vlastně mám trošku problém

v týčeské společnosti

najít nějaký takvídle lidi,

kterým bych nějakým způsobem pozitivní.

Jo, který bych se řekl,

tak tohle to je prostě můj morální maják

prostě na rozbouřený moři,

dnešního složitýho světa,

nebo člověk, kterým můj nějakým způsobem zlížím.

A napadá mě třeba jeden člověk,

který mě v poslední době

jako v tomhle hodně zaujál,

který jsem líbil,

bylo to třeba můj Mir Hampl,

který napsal knížku pro Čechy,

je nebeníckou, kterou všemost doporuču,

která mi přijde fantástická.

A to je třeba jeden takový člověk,

který ho jdi si třeba posechnu,

tak si říká jo,

tak nějakým způsobem myslím si,

že to je člověk na su místě

a jako respektuju ho.

Ale kdy se zamýšlím dál,

tak vlastně jako nevím,

jestli tady tady lidi nechyběj,

jestli nemají dostávat

a kdo by to měl být.

A pak vy přijde,

že to skluzává k tomu,

že lidi hledají takový

falečný vůce,

nebo lehký skratky

vysvácaváky a tak.

No, to je.

To byla ta těšší otázka.

To je těšší otázka.

My jsme o tomhle

skorou náhodný,

mluvili docela dobře

s tím profesorem Hořáčkem.

On mluvil fakt skvěle.

A hodně vysvetloval,

protože nějaké lidé

prostě unikají k tomu,

že jdou nad tým vás slaváky.

Mimo jiné, protože

je to vlastně fysiologická reakce,

která jim snižuje stres

a podobně, protože im podává

nějakou výstotu a tak dále,

což tím ale souvisí.

Souvisí to s tím,

protože je pravda,

že tím, jak je ta doba

jakoby nejsta

a hně se toho mění,

tak vlastně myslím,

že i pro ty elety,

možná, které by jinak byli

v celku OK,

já nevím Petr Fjela,

ale myslím, že by

před 20 lety

asi nikomu ekstra nevadil

a zároveň je otázka,

jestli by někoho zajímále

jako před 20 lety

takhle jako vlastně

vši divy politik.

Čili,

já

ty lidi vnímám,

asi jinak neště vnímáte

třeba vy,

protože tím,

jak jsem snímá hodně můvil,

i prostě mimo

záběry

off record a tak dále,

tak

jako je mám už

dost jako bez iluzí.

A je asi pravda,

že nějaká jako výraznější

osobnost tu chybí,

ale jako ten mojí mír

hlapil,

jaký není pedokunulý člověk,

že ho já mám taky rád,

osobně jako rád

ráci ho poslechnu,

ale on třeba

nechci jít do politiky

z nějakých svojich důvodů

a tak dále,

no všichni má něco,

a kdyby tam přišla,

tak by přišla

x lidí,

jiných než vej,

který by řekli,

že má tyhle,

tyhle,

tyhle,

různí problémy,

ale ty je vlastně dosť vysoký,

jako měřítka,

že chceme,

aby psali skvěle

na Twittera,

aby byli vtipní ideálně,

aby měli charyzmatické,

mohli by byli do cáheské,

neměli by to šklivé.

A to vlastně

jako není úplně jednoduchý,

mějí vydržet

velkou kritiku,

neměli by si moc brát

nějaké útoky,

dobá je prostě složitá,

takže jako kdo to chce dělat,

ní to to nechce dělat.

A zároveň i když to dělá,

tak vlastně

vystřát ten Peter Fiala,

já vlastně mám pocit,

že mezi ním

a mojím jedném hamplem

je rozdíl možná

jako v nějaké úprímnosti

nebo možnosti

vůbec byť úprímnej.

A jinak vlastně

jsou si myslím,

že rozpodobný,

já myslím,

že oni by si i asi

lečím spolu soulasili,

protože mojím jedném hamplem

dřív taky takové,

jako od SH

v postatě.

Takže

no a je to zlobá zlálna elite,

tak nevím,

musíte i do politiky.

Až s tím ménem,

já jsem,

já jsem v tom roztekli

pesy vista,

že prostě se spíš

jako obávám,

že to bude jenom hořší,

protože,

protože myslím,

že v době,

kdy tam je prostě ANO a SPD

a

a ty strany

jsou v situaci,

jaké jsou,

a dneska zrovna sledujeme,

kdy prostě minister Nikola

ukazuje nějaké

slevy z lidlů

na mouku,

to je absurdní,

že jo,

tak jako kdo by chtěl

jít do KD učas,

ale dneska dělat politiku,

když tam jsou,

tak to býle,

a nahyme se se na odp כןil.

Myslím, že

ale Ty tošli no.

Třeba se to chtěl bezpoznit,

znovu generací

na 10 konců

asi aktivnější než moje generace,

moje generace je taková,

a nahyme

ste všichni možná

trošku mladší než já

nebo připlišně stejně,

tak to možná víte,

že moje generace je taková,

jako,

že není tak jako próbojina

v něch tresé chorle lehne,

ale na generace teď je próbojnější,

jak třeba tyto jako změní,

ale myslím, že to bude trvat tu generaci jen,

než se tohle jako otočí.

Nesoulasíte?

Ne. Dobře.

Tak díky.

Děkuju za ty otázky

a poprosím někoho

někoho dalšího možná, aby tady

Pana Andreje

vystřídal.

Tak jo, děkuju, že tady můžu

být, je to moc fajný přiležitost.

Já mám vlastně asi taky dvě otázky.

Ta první

je

vy vlastně

tady v tom podkástu máte jeden

rozhavor týdně.

Do toho máte prostor X.

Všichni jsou to vlastně dosť

jako zajímavé hosti

nějakým způsobem,

někteří víc, někteří méně.

Obzvláště ko tady v tom podkástu

někdy probíráte téma, tak teď

jsou často osobní, nějak

hluboký, takový,

tenzitu.

Tak by mě vlastně zajímalo do jaký míry.

Do vás tí hosti

otisknou a do jaký míry

je to fakt čistě práce.

Jak moc to tady necháváte,

když vodců tě jako vodejdete

a na kolik

si to beredete sebou a

přemejšlíte nad tím, co se tady odhrávalo.

To je super otázka,

děkuju, děkuju

za dní. To by byla taky super, ale

tohle je taky super.

Já vlastně nevím,

je to hrozně rozdílný.

Dneska tady byl prof. Ráček

a se k tému futvracím, ale přesem toho taky nakoupil nej.

A to byla vlastně

asi hodiná půl, který byly, a nebylo to

ani tak, že by to bylo osobní, ale spíš, protože

on mluví hodině vlastně fukných fak super

a mluví hodině intenzivně,

hodině docá rychle a hodině složitě.

Takže vlastně na mě je to strašně složitý

na soustřediní, protože si musel

na půl i docát dlouhá doba.

Takže to byl vlastně strašně náročný

a to byla ty náročný rozhovor, kterých

není jsou všechny takovýhle.

Ale vlastně tady jich je víc, to je pravda

a je to jedaný tou dílkou

i tím, že prostě

asi to tady dělám

jinak trošku nebezhučitě, to tady dělám trošku jinak.

A ty se asi zapisujou víc, no.

Já vlastně nad tím zekonodně

přemejšlím i potom rozhodu, protože

on byl

vlastně hrozně inspirativní

a to je očitě rozhodu,

který musel budu jako mentálně vracet.

Ale zároveň pak je spůsta rozhodů

i třeba těch, kterých jsou těší

o těších tématech, který prostě

jako nějak musí zavřit dveře

a i dál, protože zároveň

budu třeba už netočím potom důhoj rozhodu,

který zase přebuje ten první rozhod.

A nebo prostě mentálně musím

jako přepnout, protože mentálně

už nemůžu být v tom minulém rozhodu

a nebo se prostě musím přepravovat

v tom, že mi to ta fungování

mi to vlastně nedovolí, ale učitě bylo

prostě pár rozhodů, který

třeba zůstele nějak jako hloupšný.

Já jsem vlastně mluvil už

několikrát o rozhodu

zidku čvančarovou prostoru x,

já nejme se z toho viděli

a ve kterým ho nemluvila

o svém potratu.

Aby jsme ho museli přetáčet, protože

vona připrvním natáčení toho rozhodu

se jako by rozplakala, příliš

a tak jsme to museli jako předušit

tady nebo za pár dní.

Aby to vlastně strašně silný,

protože vona by to mluvila po prvé

a je to hrozně

jako intensivní, prostě zdílená

věc. A to je třeba jeden z těch rozhodů,

který rozhodně jako by mě nějak

jako zůstanou včitně toho, co ona říkala, co bylo

vlastně hrozně zajímavé.

A druhá část toho je,

že já, co jsem taky už říkala,

vlastně nevám úplně dobrou paměď,

takže prostě

což je najdostanou výhoda, protože

v tom se některých těch věcí, který

jsou třeba negativní,

protože nevšechny rozhovry se

jako po veru nejlíp a na ne, na všechny

jsou prostě skvělé reakce, takže

i od těch věcí, který jsou negativní,

se nějak jako líp odstřihnout.

Ale učitě jsem zapněl i dobrý věc,

takže

takže

OK, děko.

Tak jo, druhá otázka,

která průběhně napadaj další, ale

co byste

dělal, kdybyste nedělal

moderátora nebo to, co děláte?

Nevím, co bych dělal teď.

Fakt, bych to nechtěl.

Mě to strašně baví to práce.

Já už bych nechtěl třeba

být zpátky jako editor nebo dramaturg,

co jsem dělal, protože myslím, že by mi to

vlastně nestačilo už

bez ty druhý strany, jaká se by to moh dělat.

Ale jako chtěl, nechtěl.

No, kdybych nikdy nezkoušel

tůdle práci,

tak nevem no.

Nedavno jsem se vlastně nějak

komentálně vrátil k tomu,

že jsem když si když si mnoho takového část

z životě, že jsem vlastně nevěděl, co budu dělat,

to bylo ještě předtím, než jsem šel prostě do medii,

to by bylo třeba 23,

takže je to už dlouho.

Tak jsem si říkal, že jsem vlastně

byl v tak výfázi, že jsem tedy pracol

v advokáce, s tu vlastně prává,

a moc mi to nebavilo.

A říkala jsem si, že bych moh jezit

kamionem.

Ujec někam, mít nějaký ten cíl, tam dojec,

a pak i ta se spátky,

že to je vlastně může být takovou uvolnující,

že vlastně je to jako prázdná práce,

a tím to nechci snižovat, ale

že prostě to má něco do sebe v nějakým

jako takovým

zennistickým, jako zenovým

přístupu, no, což samozřejmě

je úplně nejvním představá, je to úplně

jako vlastně nesmysl.

Ale taková byla moja tady jako krátko době,

krátko době uváhá, takže

že bych s třeba jezdil kamionem, no.

A na mou bych s třeba byla dvokáte,

já nevím, ale zároveň

vlastně je vyběr pro mě

dostěžký v tom teď přemejšlet, protože jsem nikdy

tu cestu neměl úplně danou

a teď jsem tady vlastně náhodou

s mým způsobem,

takže musím doufá, že to vědří, no.

Musím s tím

platit všichni.

Ok.

Tak jo, tak děkuju za odpovědní.

Děkuju moc a pojďte další.

On za super.

Dobrý den, tak já taky děkuju za pozvání.

Já bych měl trávit, ať to dodržím, taky dvě otázky.

A

ta první, já jsem v nějakém nedávnem

rozhovoru s Václavem Moravcem

slyšel, že vlastně

ta současná doba pro moderátory

je vlastně docela služitá, protože

se vám může stát, což jsme byli

všichni světky při prezidentské debatě,

že vám prostě ten člověk

ho máte na rozhovoru lože.

A je to jako by docela prokazatelný.

Tak

vy děláte taky samozřejmě často

politické rozhovory, které musí být

a asi víc konfrontační a tak

tak jak se

jakoubec to zvládáte, když

asi víte, že vám ten

danejtrá politik jako lože

v tom momentu a snažíte se dobádaté

pravdě, protože třeba

a kolikrát to ty moderátoři nechají tak jako

vyšu mět, že jsou dvakrát zeptají, a pak to jako

nechají. Zatím co byste tráva

Pana Havlíčka v refleksu docela konfrontová,

jste můpoval i telefonať, to

na Google nájde, tak to mě přišlo dobrý no.

No, tak

Pana Havlíček, s ním to je

vždy takový, že on je

takový jako automáta, dělá to hrozně dobře,

že fakt jako odpoví na všechno

a

v tom je,

to je vlastně do istými jednoduchý, protože

ta konfrontace

je vlastně strašně lehká

v tom, kolik těch přílažitostí tam jako je

a uděláte bojové

rozhovor s ním, nebo s Patrickem Nacherem

což bylo vlastně podobné rozhovory

jako ten

s tím Havlíčkem, je vlastně

pro mě lehký no, ale zároveň

já, jako, já vlastně

jsem čim dal menší, jako příznivce

těch opravdu hodně konfrontačních rozhovorů

protože si myslím, že i když

mě někdo za ně, jako za tleská, třeba

na Twitteru nebo někde, což typicky

teda ty dva rozhovory byly, tak

já vlastně nejme se jsem jako něčeho dosáh

v tom rozhovoru, jako dozvedel jste se

novýho, nebo, jako vidělste, že

pan Havlíček, jako zjevně, neví

jak se počítaj od vody osoveče

což mě přišlo absurdní

a pak tam to s tím mobilem

že o to už nevím, co říkal

no, ale zároveň, já vlastně nejme

si třeba to přesvěčilo někoho, kdo

mu věří, nebo kdo vlastně volí hnutí

a no, jestli je to přesvěčilo, a já nechci

přesvěčovat, jestli jim to ukázalo něco novýho

nebo jestli si řekli, že já jsem zaujatej

a jsem tlačil víc nejstřeba na marketu

Pekarovou a Damovou se, kterou je to

ale složitý, protože ona prostě neříká takví

jako, nesmyslý, jo, přiší ústě

takže, takže

no, jako

Andrej Babis typicky je přesně ten člověk,

který jako je taky dobrý, protože

s ním je to vlastně taky relativně hnuduchy, já jsem ho tu

taky měl, a taky vím, že mi lhal

a taky nějaká konfrontace proběhla, ale

třeba s ním to bylo zase jako složitější

v tom, že já se teď daleko víc

nažím o to

a nebyl to případ těch dvou rozhovorů úplně

by to hábnička možnájo, ale zjime na toho

Patrická nacherané

prostě neděláte rozhovory

konfrontační přes nějakou jako liny

kde to pro mě strací

jako význam v nějaký

jako

tvořivosti, v tom, aby to prostě byl ešte rozhovor

a fakt nebyl to jenom to, že se budem

překřikovat, nebo v tom, že

člověk z toho orejda řekne si, že já jsem

prostě nějakej zaujatej

takové osobně třeba

mě se právě naopak líbilo

jako s tím havlíčkem, že jste

ale vám se to líbilo, protože

vy s ním nesoulasíte

mě se to spíš líbilo v tom, že

vy z toho konfrontoval argumenty

a ne, tím, že jste se ho podduptalo

já to chápu, ale zároveň vycházíte z nějakýho

světo názoru trošku

a teď je ta doba

čím dál víc taková, že lidi

jako som na tohle to strašně háklivý

a je to ve všechno táskách

a teď jsem měl rozhovor s tím Davidem Černým

který vlastně říká

jako zvláštní věci, pro někoho

asi velmi

jako lidí mi řeknou, že jsem to udělal

blbě, ale není to, protože jsem to udělal

blbě úplně nutně, jako jasně jsem to asi mohu dělat líb

je to vždy taky

ale je to hodně, protože

vám říká věci, se kterými

vodně nesouhlasí, a vodně chtí

a bych já bojoval za jejich názor

a to já prostě dělat úplně nechci

a tak samozřejmě je otázka, kdy

ta konfrontace s tím politikem

vede k tomu, že třeba

jako něco odhalujem, nebo tak podobně

a kdy už to je

v tom prostě ho porazit, nebo

prosozovat nějakej názor, což já dělat

nechci, a já taky já spíš jako sám

nějak, jako hledám tu hranici, která

je prostě podle mě důznáno

ale tak jako s něma lidma, jako je hlavíček

a na her to jde strašně

lehce

kdyby přišel nekůla, taky by to šlo asi

ale fakt je to pro mě

otevřená otázka

jak tyhle ty rozovory s politikem a dělat

a protože je třeba už asi nebudu dál tady

protože prostě tady se

konfrontační

s kvělem slobů dnes

konfrontační rozovory s tady moc dělat

nedaj

a je to prostě k tomu prostě neodpovídá

a je to nastavení tady celého toho

a set upu a vlastně i moje

jak si dál ty rozovory tady, to prostě nejde

takže tady asi už žádný politik se nebudou

ale vlastně tři

ty tři který to bude, tak byl asi všichni

už žádný další

ale nebo možná to změnit

ale neviem no, nechtěl bych

děkuju

a to druhá otázka je na vaše tatovaní

a

jako máte jich hodně

tak

nespíš, jestli vás to

ten jich má taky hodně

a on sedí jakoby za kamerou, ne před kamerou

jestli vás to někdy

v tom stilu, že máme všichni

někou tu představu

toho moderátora, který sedí v televizie

z kravatou v obleku

a jestli vám to třeba neubírá

nějaké jako diváky

třeba nikdo starší

jestli jste se tím jako nesetkám

nebo nejde napadlovat v tou beze

tak jako samozřejmě, že když se ten můj rozhovo dostane

někam do nějaké bubliny

typicky třeba voličují ano, nebo SPD

prostě jich starších třeba

ne, nutně jenom

když tam moc nezáleží

na tom, jak je ten čevek starej

tak se odřejmě tam se objeví

prostě, že jsem jako potjetovaný

nesmysl clown a tak dále

a že jako je zo argument

pro nějakou dehonestaci nebude plaformizaci

ale to jsou spíš takové argumenty

že kdybych nebyl, tak si najdou něco jiného

je to vlastně jedno

ale je pravdá, že když jsem začínal

tak jedním z mých fanoušku

a fut stále je

byl Xaver

a my občas taky něco psáli

bo jsme se bavili

a on mi říkal

že podle něj

ale že podle něj

toto vání bude problém

že mi bude odhánět

diváky posluchače a tak dále

protože vlastně nebudu tak důvěry hodné

a já nevím, jestli to děje

mě to jsme s lidi jako neříkaj

když se s tím setkávám

tak se s tím setkávám v diskuzích

který podle mě už jsou zabarvený nečím jiným

ale mě to důležitý

takže nevím

napište nám do komentářů

možná, co si o tom myslíte

protože asi myslím si, že to děje

a myslím si, že o tom akorát nevím

a nevím, jestli to je hodně lidi

nebo má lidi, že neská jsou potetovaní

prostě všichni, ne ve vládě

ale jinak jako na ulici podkáte

takže je otázka

ještě ten přístup životu

pro člověka vlastně konstrukty

vím, že třeba slavně

konomický chytrák

dříve banker

a tak dále, tak ten slavně nemá rád

potetovaní lidi

ale taky u mě byl na rozhovoru

bavili jsme se v celku normálně

tak předá to nehráje roli už

já nevím, nevím

uvidíme

taky já taky děkuju za pozvání

já jsem jen Johana

a

otázek mám víc

a potřebuji si teď vybrat který

na který se zeptám

nebo které položím

s ním zeptace na otázku

je vlastně grammaticky špatně

že jo, to je z angličtiny

já bych to nevěděl

nám asi 3 otázky

ale nejsou vůbec tak sofistikované

jako tady otázky, které byly

přede mnou

tak ta první, už jste na ní trošičku odpověděl

ale kdyby jste si

nebo, jestli máte ještě něco

z novin ařiny, nebo z medí

co by jste si chtěl vyskoušet

ale jste asi našel to

co vás baví nejvíc

to je zajímavá otázka

já vlastně nevím

asi mě tohle baví

a už jsem říkal

a

já vlastně nevím, jestli tam vlastně

ještě jsou nějaké zajímavé pozice

jsou různí, nepochybně jiný čá formátej

který by mě bavili

typicky živý vysílání

na větším prostoru v televize

je učitě úplně jiný vlastně

na to člověk není úplně připravený

nutně, takže to je něco

to je zkušenost, kterou bych asi chtěl mít

být ikoný mám zfrekvence jedna z rády

což je super, ale není to úplně vonože

takže možná taková zkušenost

by byla dobrá

ale že bych to potřeboval

úplně nutně v životě

to taky nemůžu říct, ale jako třeba tohle

nebo jako pak samozřejmě

ředitel televize

jako v pohodě

a později, ale už budu starší

třeba, ale zároveň

jako mám pocit, že v mědích

za stolek zajímavých pozic není

jako je nějaká investigativa

což vymře, že není pro mě

a v tom, co dělám

tak nevím kamí

což je vlastně možná trochu depresivní

ale do jistým miriávých moh

to co dělám asi dělat furt

to je jaký depresivní

takže...

takže děkuju sa v sázku

ne, ne, ne

asi fakt jako možná jedině ta televize

nějaká jako žívá

to mi vlastně nává smysl, a pak možná něco

jako

před lidmi, před hodně lidmi

ale to jsou spíš jako odnožit

toho, co dělám v postupě

když jste dělal na

karlových várech nejedno

a to budeme dělat tato staky

něco jako proživý rozhovory

jsou to živý rozhovory před lidmi

a to je vlastně taky zajímavá zkušenost

ale je to zaz... tam je to takový

úplně ta sama, ta sama

ta sama zkušenost, jako vajme se spíš

v nějakým jako čalenžování sebe

víc než vo něčem, že by to bylo

nějaký úplně úžasně jiný

to jako vlastně je toto samé

jako rád dělalný truchu je nakno

tak jedině to říct

dobra

a druhá otázka

taky už jste tady o tom trošičku mluvil

tak snad se nebudeme moc opakovat

jak vnímáte to, že by měl

nebo aspoň se to tak říká

si myslíte, že to není pravidlo

že by měl být novinář nestraný

vím, že je to hodně

o mělný tém a každý na to

má asi jiný názor, ale chtěl bych vědět

jaký na to má ten názor vy

Já si myslím, že jo

já se o to snažím, ale zároveň

každý si nestrnost

přestovoje trochu jinak

ta problém je, že slova jako nestrnost

a objektivita jsou

vlastně hodně volně definovatelní

a vaše nestrnost může být

nestrnost člověka z toho Váslaváku

u kterým jsme mluvili

a myslím, že hodně jiná

takže já mám zpíš nějakou svojí ambici

jak to jako dělá

nebo snažím se o to a nějak tomu aspiruju

a mě

je to pro mě důležitý

a pro mě důležitý být tak jako

vnímanej, což z ní trošku fádně

ale jako, že myslí to

záležit na nějakým obrazu

ale zároveň

vlastně myslím si, že to je důležitý

na tomu, jak jednotlivý diváci

a posluchači vnímají ty rozhovory

a něné tak tady, protože myslím, že to

nyní takový témat

jako zpíš v tom prostoru jechz, kde

zjavíc těch politických věcí a tak no

ale zároveň znovu byl tady ten David Černý

a říkal věci s těch, kterým má jako

vlastně nesouhlasím vlastně vůbec

a z vect části, ne všechno

a já nemám ale potřebu

jako upravovat, nebo s ním nějaký bojovac

o světo názorem, mám potřebu

vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlast

vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlastně vlast

a samozřejmě si tam zahrne to, že musíte říct, že bavíš je zloději, protože přece Olaf něco řekl někdy a to, že není vodců, že není vlastně už je, to už je nějaké alibizmus, takže vlastně je to trochu složitý, ale tak jako já to nějak dělám a asi to de, ale je to něco na čím jako hodně přemejšli a lidem se to vysvetle těžko, mám učitě ne, ale jako obecně třeba na tom Twitteru, jako myslím, že to je téma, který není úplně populální,

nebo spíš není populální to poslouchát, protože tam samozřejmě jsou obecně lidi, kteří mají tendenci mi říct, co si mám myslet, takže no.

Dobře a další otázka, jestli jste někdy už natočil nějaký rozhovor, který potom nevyšel z nějakého důvodu?

Takový rozhovor jsme natočili, jen jsme natočili tady nenavno a ten nevyšel, protože nebyl dobrý, no, bo to takový skušili jsme něco s člověkem, který nevám moc mediální skušenost a jenom tak jako vlastně

i jsme viděli, že nevím, jak to dopadne a úplně to nenopadlo.

Na začíli jsme rozhovor a to vám asi můžu říct, tohle už jste něbo je v placení části určitě, když tady tak nebo to nemám říkat.

Moc děkuji, že jste doposluchali až jsem zbytek rozhovoru, nejde ty na hero-hero.co.l o Lomeno Čestmín a uslyšíte v něm třeba tohle.

Či te tak ní?

Jáž tu hrozně málo.

Je to můj problém, vím, že jako tím trpí moje slovní zásoba a není to ideální a tu moc málo.

A když se vratíme přímo k těm prezidentským volvám, tak tam vám to opravdu bylo uprímě jedno.

To je přesně ten tý potásk, když já tohle řeknu na tom Twitteru, tak se z toho úplně poserou všichni, protože přece mi to nemůže být jedno, protože Andrý Babiž by zničil demokraci.

Vak jsem si říkal, že to není jakoby máš charakter, takže...

Co mi těší?

Možná, jo, a možná ne, protože vlastně co je teda jádro toho rozhovoru?

No to je dobrá otázka, no, co jádro toho rozhovoru, tak jádro rozhovoru je ten rozhovor.

Jak to třeba jako by snášíte tu toksici, tu toho prostředí?

No, čím dál hůř? A já si budu některý svoje kontroversní názory nechávat pro sebe třeba.

Měkterá ta kritika je třeba jako konstruktivný, že se dá si z ním něco fakt jako vzít?

Jo, jako konstruktivní kritika mimochodém je z daleko častějí na tom YouTube.

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.