Kriminálka: Objev tisíciletí. Pražská kriminálka rozkrývá nelegální obchod se starožitnostmi

Český rozhlas dvojka uvádí trůkrajm Mirka Vanjuri Kriminálka.

Je začátek ÚNORA roku 2019

A na ministerstvu vnitra se schází několik mužů na přísně utajené schůzce.

V kanceláři náměstka ministra vnitra se tak potkává první oddělení pražské kriminálky s prvním oddělením národního archivu.

Schůzku iniciovalo vedení národního archivu a na ministerstvu vnitra se všichni sešli k vůli podezření,

že se na trhu objevují vzácné archiválie, které ze státních zbírek zmizeli v 19. století.

My jsme tedy byli požádání, aby jsme prověřili, za jakých okolností se ty archivály na tom trhu objevili

a jestli tam nebyl zpáchan nejakej trestnejčen, protože oni byli přesvědčení, že byl zpáchan trestnejčen.

Vyšetřovatel Jíří Hakr už během schůzky pochopil,

že se bude muset ponořit do oboru, ve kterém se točí desítky i stovky milionů korun

a že zkušený tým pražské mortparty čeká pátrání v pozládkovém světě zběratelů a obchodníků z příběhy.

Sůčasný šév prvního oddělení pražské kriminálky, alež strah vzpomíná,

jak se jim otevřel nepoznaný svět, který má u nás svá specifika.

Nám to bylo vlastně ponáno, takže třeba může se jedná odcitlivý spis,

který může zasahovat do nějakých vyších míst, třeba i politických

a zároveň je to oblast, které se točí větší peníze,

než v případě nelegálních obchodů s drogami nebo s zbraněmi.

A díky tomu, že ty lidi u nás nejsou zase takování,

aby dokázali se v tom orientovat, tak je tam obrovský prostor pro ty pachatá,

který potom na tom vydělávají neuplenějé legální cestou, strašné peníze.

Zběratelé mimořádních cenností v tomto případě objevili historické archiválie,

o kterých se vyprávila legenda.

Soukromou zbírku, ze které měli dokumenty pocházet,

príjí z národního archivu před více než 100 lety,

postupně nakradl tehdejší ředitel.

Ten původní ředitel v tom 19. století toho zemského archivu

tak si z různých zbírek,

ať to byly arcibiskupské zbírky nebo zbírky nějakých měst nebo různých archivů,

tak si vypučoval pro svoji činnost různý listěny

a zakládal si paralelně svojí zbírku, kterou si archivoval

a neměl k tomu žádné oprávěnití.

Takže on je v podstatě krát, ale to bylo důležitý zistit pro to naše řízeně.

Jestli je krát, a nebo jestli to byla nějaká další činnost.

Existence zbírky nebyla v nedávné minulosti potvrzena

a zmizení dokumentů nikdo nevyšetřil.

Zácné historické listěny ale v archivu chyběli

a po letech už se považovali zastracené nebo zničené.

Inž je v roce 2018 se jedna z nich náhle objevila

a znalci to považovali té měř za zázrak.

Jedna z těch archiválí byl souhla z paperze Clementa VI

se založením univerzity Karlovy.

A tyhle listěny pocházely z té same zbírky,

nicméně byly prodány už půl roku před tím,

než jsme se o tom dozvěděli, univerzitě Karlovy.

Těchdy proběhla i v Médích velká sláva,

že se nalezli v podstatě zakládací listěny

a my jsme tedy zjišťovali,

jakým způsobem se dostali do roku Karlovy univerzity

a jaká čáska samozřejmě byla ta kupní cena

a kdo z toho ten profit měl.

Zchůzka na ministerstvu vnitra měla jasný cíl.

Miliony, které stát zaplatil za ukradený dokument,

totiž nemuseli být poslední.

Kdo si zřejmě začal na aukcích

rozprodávat i další cenej listiny znelegální zbírky.

V podstatě jsme se tam dozvěděli,

že na konci unora 2019 chystá aukce jedné listiny,

která má pocházet ze zbírky,

kterou kdy si vytvořil ředitel

Zemského archívu krauství Českého.

Na konci 19. století a začátkem 20. století

a měli jsme asi jenom dva týdny na to,

abychom se připraveli na tu plánovanou aukci.

Už cestou z ministerstva,

kriminalisty napadali otázky,

na které budou muset rychle najít odpovědi.

Schopnost improvisovat je,

ale základem jejich práce i v případech vražd.

A tak začali s prověřováním,

jíž proběhlých obchodů.

Co se týkalo teprvní zmíněné listiny

z Univerzity Karlovy, to založení, tak to už se vědělo,

to už tady v rámci téhle zkusky proběhlo,

že se prodala vlastně cestou banky

tej Karlovy Univerzitě za 20 milion.

Takže tam už to vědělo, ten obchodů samotný proběhl,

tam už věděl, kdo byl prodejici, initiátor,

tam si se to začal trošku ještě dojále rozplítat,

ale v tomhle případě jsme měli více meně náskok.

Výtěslav Rappant,

ses kolegi z policejní operativy

Pražského prvního oddělení kriminálky,

ponořil do netradičního prostředí z nalců

a odborníků pohybujících

se ve světě historických dokumentů.

Ale štrah vzpomíná,

jak nejasné vazby

mezi odborníky a obchodníky

začali krok po kroku rozplétat.

To zajímavé na tom bylo,

že to vedlo do vlastně národní kněhovny,

do těch institucí, které jsou státní

a které i za mě by měli být garantí toho,

že pokud něco ocením nějakým způsobem,

tak to ocení o jinak lidé,

to umí znají, kteří jsou k tomu kvalifikovaní

a za mě zlem to může prací prostát,

tak by měli být garantí toho,

že skutečně ten daný obraz

nebo to dílo má tu hnotu

nebo alespoň se tehodnotě přibližuje

chápu, že to nelzeříc na desítky korun

nebo v některých děl

v řádach tisíců nebude se títí tisíců,

ale určitě by tam neměli lítat miliony.

Primárně jsme chtěli zachytit určitě

samotný tě listiny,

aby se nedostali do nepovaných rukov,

když byli na vázána,

že jsme chtěli zachytit

všechny ty zůčastněné osoby,

kdo zatím stojí,

kde se ty listiny objevili,

jak je možný, že se jde jí prodát a tak dále.

Jednoznačná byla hned od počátku

ústřední postava muže,

který listiny nabízel na aukcích.

Jednoho se oznámého starožitníka

Josefa S.

a policieho nenápadně začala

prověřovat.

Archyvály je nadraž by uvolňoval postupně

a protože

z počátku šlo o ty méně cené

nikogo nenapadlo,

že by teoreticky mohli pocházet

z kompletní nakradené zbírky.

Část tak získal

inárodní archiv.

Značnou část těch listin,

který pro toho nabivatele

neměli až takový význam, nebo cenu,

tak ten národní archiv už získal.

Nicme nejcenější věci samozřejmě

nabízali a ty se začali

objevovat na těch aukcích.

Provázenost obchodních partnerů

starožitníka Josefa S.

s státními institucemi

a iž proběhlé obchody za miliony

se začali potvrzovat.

Nabízala se otázka,

zda přehnaně vysoké odhady listin

úředníce respektovali z naivity,

hlouposti

a nebo z úplně jiných důvodů.

Myslím si, že

oni poznali ten prostor,

který tam je, proto si vydělat

a že ty aktivity

okolo těch věcí jsou učitě nelegální.

Takže velký prostor

pro vydělání obrovských peněznů.

My jsme museli

spolupracovat do zůstce

s tím národným archívem,

aby nám vytrasovali nebo

vystopovali, odkutili stiny po cházi

a jestli opravdu jezískal tenhle

ten člověk a to, že

je trošku něco jiného,

takže jsme museli

proniknout do historie

a do starých legislativ.

Vůbec přijít na celý princip

jakoby toho obchodu, jak to funguje,

jak se tě lidí tím živí,

je taky zajímavé.

Mět tomu tak říkali potom na koniec

udělá dobrý příběh.

Takže oni zlevní věci,

relativně umí díky dobrýmu příběhu

udělat věc drahou.

A v rámci ještě tmý spolupracovat

jaký úkol, někdo se žene,

někdo do to prodá, někdo do to koupí,

někdo mezi tím přesně vytvoří ten příběh.

Umí s těma penizma,

to třeba i uměle malinko,

jako si vyhodit tu cenu,

že třeba jí, že ten obraz

najednou se přeprodá, ale on

ve skutočnosti se ani nepřeprodá,

ale už se to jako zmíní,

že už ho někdo koupil za tu dražší cenu

a tak dále. Takže umí v tom každopádně

tě lidi chodit, je to tam i pro plen

svoje odhatce, znávce,

ti se zase znají s těm ahle

starožitníkama a s těma lidma.

A je to takový jako jejich svět,

který umí na tomhle, jako by parci pidva,

umí vydělat.

Za tím, co oslovení specialisté

spracovávali pro tým

kriminálky odborné vyjádření,

jestli před 120 lety

skutečně došlo k trestné činnosti

a zda v průběhu 120 let

nemohlo dojít k vydržení

archiválí, schilovalo se

na konci únoora roku 2019

k aukci, na kterou

policie čekala.

Křesto, že historická informace

zdražené listiny nebyla zásadní

šlo o jednu z cennějších

listin zbírky.

To byl nějaký notarský instrument

z roku 2014, vydaný ve věci rozhodnutí

odebrat Janový řesenice

doktorát z kanovického práva

a vyhlásit na dním kladbu.

Je to z té době, z toho 14

prostě období toho Jana Husa

a ta se věděla o týhle listin,

což byl hlavní tenhle poputa

z chůzky, takový ten initiátor

že se bude dražit.

Aby zachytila všechny vazby

a mohla vysledovat tokpeněz

policie v den aukce

v utajené spolupráci

s skušeným odborníkem

šla dražit listinu.

Se jsou hlasen, který nám příslí

bylo nějaké finanční prostředky

jsme byli noceni

vydražit to listinu

a cirka 6,5 milion

plus nějaké aukční poplatky

takže policie se stala

vlastníkem.

Listinu tým

vyšetřovatela Jířího Hakra

v přísném utajení

uložil v národním archivu pod štítek

Zlatá Bula Sicilská

kde se předpokládalo,

že jej nikdo hledat nebude.

Vědělo o tom jen pár

zasvěcených lidí z národního archivu.

Nicméně

dál jsme teda museli

dělat další řízení

probyhli tam nějaké operativní úkony

od poslechy sledování.

Měli jsme vytipovaný okruch lidí,

kteří s těmá listinama mohli

přicháze dostiku. Cíl toho bylo

zistit, kdo se v tom angažuje

a jaké tam jsou roleti, jedno tým osobom.

Bylo taky samozřejmě

nezbytný zistit, kde se nachází

zbytek těch listin, protože

už jsme měli určitou představu

v té zbírce v současný době chybělo.

Takže

nemohli jsme úplně s těmi lidmi

začít komunikovat napřímo.

Po několika týdnech

se týmu Pražské kriminálky

podařil zásadní průlom.

Zjistili, že

celá ukradená zbírka

se náhle objevila v antikvariátu

Josefa S. v centru Prahy

obvyklou cestou.

Křes inzerát na výkup pozůstalostí

nebo vyklízení bytů.

Původní majitel vše prodál

za 130 tisíc korun společnosti,

která se pozůstalostmi zabývá.

Ta?

Pak zbírku dala do antikvariátu.

Nebylo moc taktický

ty lidi kontaktovat

a zdělovat jim, že proběhá chyřízení

a že hdáme to a to.

Mohlo by se stát, že

ta škoda samozřejmě by byla

nevičísletána mnohdy u těch listin

a už by ja nikdo nenašel.

Policie dál prověřovala

řetězec odborníků, znalců

a galeristů, kteří listiny

vybavovali na aukce

nejrůznějšími dobrozdáními,

aby navýšeli jejich cenu.

Nejušítým kriminálky,

ale někoho z nich zatím nekontaktoval,

protože ověřených informací

bylo mál.

My jsme pořád důvali,

že se začnou obyvovat další listiny

na trhu a získali by jsme další informace

které by nás dovedli k tomu zbytku

těch chybějících archiváli.

A v Černu se objevovala

v té, že aukcní síni

je v Praze jedna další listina

a další aukce,

kde už byla ta cena

přemrštěna.

My jsme samozřejmě měli

informace, že té listina,

která opět pochází

s téhleté nelegální zbírky.

Podle ekspertů, se kterýme

tým prvního oddělení kriminálky

spolu pracoval.

Ale ta to listina neměla

pro Českou republiku žádnou výraznou

historickou hodnotu.

Podobných úředních záznamů

se ze stejné doby dochovalo mnoho.

Podivné, ale bylo,

co se kolem její hoprodeje

v Červnu 2019 náhle strhl.

My jsme s těch hoprativních úkonů

měli informace, že jich chce

vydražit národní kníhovnal.

Je den z těch lidí, kteří dávali

těch listiny, pracoval

jako historik národní kníhovně.

Vždytel národní kníhovny na to,

aby moh to listinu vydražit,

tak pořádal místra kultury

o budžet 15 milionů plus

nejaké samozřejmě poplatky,

které se platí té aukční síni.

S tím, že teda je rozhodnout to

vydražit za tuhletu cenu

a to byl maximální strob.

My jsme v tu chvíli vyděli,

že hodnotaté listiny je třeba

50 tisíce, jako realná.

Nám je zbylo něco jiného,

než po proběhnutí té aukce

už do toho vstoupit

a v postatě oznáme cvětu

policie v tom konářízení.

Ty listiny jsme zajistili nebo odňali,

protože samozřejmě nesouhlasili

aktéři, jaká aukční síni

tak nabívat od národní kníhovna.

Takže jsme ty listiny odňali

se souhlasem státněho zástupce

a v tu chvíli už jsme museli

ty lidi začít vyslíčat.

Policejní vyšetřování

ale v souvislosti s poslední nedokončenou aukcí

výrazně rozšířilo.

Lobování zakoupili stiny,

totiž probíhalo na hranici zákona.

Oni věděli, že když

z právnou motivací

dosáhnout toho, že

s té listiny udělají nějaký významný rukopis,

který ta národní kníhovna

nezbytně potřebuje

a že ta cena je taková, jakou někdo řekne,

což je v těchhle krůzích celkem běžný,

takže samozřejmě

i ten zysk se od toho bude odvíjet.

Takže čím víc tím líb,

když to řeknu z jednodušeně

a 15 milionů za tohle listinem

už bylo dost přemrštěný

a v té chvíli se začali objevovat

už i v odborných krůzích

různé články na internetu

a v novinách, že co se to jako děje,

že se začínají objevovat

tak vyhle aukce za ceny

prostě neodpovídající obsahu.

Já třeba jedno, co můžu vypíchnout,

vóna píše dobrovzdání.

Dobrovzdání je dokument,

ze kterého vlastně nemůžeš vyvodit

žádnout resný odpovědnost pro něho,

protože vóna tam napíše,

že si myslí díky tomu atomu,

že by to mohlo mít hodnotu atu atu

díky tomu prostě na cení dílo,

které mám mnohem menší hodnotu,

ale v milionech korun.

Tak vóna za to není zodpovědný,

nějaký znalecký posudek,

který on udělá na základě nějaký

chemický hrozbud a díky tomu

prostě není trsně zodpovědný.

Tyto člověka uvěrež vomil,

protože on koupí obraz

za sedu milionů, zjistí,

že ten obraz mohlo tu 150 tisíč.

U výslechů odoborníci,

který dobrovzdání dávali,

opakovaně tvrdili,

že byli o vysoké ceně listin

skutečně přesvědčení.

Takže byli tady tady výstavitá bulky,

podle kterých by se jejich tvrzení mohlo

ověřit, ale neexistují.

V momentě, kdy to je

přestavitel řeknu příklad

národní kněhovni,

tak je to pro mě garantztátu,

že odborník nejvíš

erudovaný nebo jen z nejvíš

erudovaných a

když mám nějaký zdravotní problém,

tak taky, vidím, to můžem řekne doktor,

co mě, že jo.

Když potřebují vědět něco o obraze

v těch institucích, kteří se tím zaujírají.

Kryminálka

se zabývala i medializovaným

protejem, zakládají cíli stěny

univerzity Karlovy

za 19 milionů,

999 tisíc,

999 korun,

což byla maksimální suma,

kterou mohl rektor univerzity

vynaložit, aniž by musel

žádat orgány univerzity.

Tokpeněz se podařilo odsledovat,

a tím, kdo je obdržel,

byl starožitník

Jozef S.

V podstatě, den poté,

co univerzita Karlova zaplatila

těch necelých 20 milionů,

tak banka vypláci těch 20 milionů

tomu starožitníkový.

A to byla ta osoba,

u které se ty archivály objevili

a odkud se začali objevovat

na těch aukcích.

On sám tedy měl profit

zvědacích listin

a ty další listiny, které byla

na těch aukcích, tak už měli

jiné vlastníky, ale od něj.

Takže tam ten jeho zisk už nebyl takový,

protože on sám neodhat,

jestli to má takovou cenu,

aby ho překvapenej, co jsme v ránci

těch operativních úkonů zjištěvali.

K zakládejícím listinám

univerzity Karlovy,

napsal dobrozdání ten samý člověk,

který je vyhotovoval i k dalším archiválím.

A policie zistila,

že patří ke stejnému okruhu lidí.

On nám tady vyprávil,

že převzal teda jako

nějaký balík, kde měl být nějaké starožitnosti,

ale že on neví, co tam bylo.

A vy jste teda zaplačil člověku,

který vám tady přinesl pitel

180 tisí zami, nevíte, co tam bylo.

No nevím no, a říkám, a to je jako běžné,

že no víte, ono se to vždycky nějak podá.

On prostě nesmistý nám tady

blekotál totalní život, takže

vysel odsáď a to bylo vidět, že ten je úplně vyřízený.

No to už jsme viděli, že prostě už mají starostí

a že už jako teďka řešili prostě,

jak to mají udělal a tak dál.

A samozřejmě se v tom objevili

lidi z politiky, kteří fakt měli velké peníze.

Uměli k tomu vytvořit příběh,

uměli někoho přesvědčit,

aby to koupil, uměli zařídit,

aby i ešte dotičního

někdo v rámcí té aukce

ještě jako by vyhnál na tú částku,

a samozřejmě by to koupil na vyvolávací

a nikdo by pro tím rešel,

takže musíte tam dovíziši toho člověka,

který je schopný vás přesně na tú částku

vyvýst, na tu výši

a tím jste vlastně splnil svůj úkol

a děláte pěkný peníze.

A nakonec ten středobod

toho byl vždycky ten starožítník.

My jsme hohnali k soudu

za legalizaci vynosí z tresné činnosti,

protože on, jak už jsem říkal,

tak byl upozorně nejtím znalcem,

který tehdy posuzoval tu zbírku,

že to patří státu

a že s tím nemůže nějak nakládat.

Na což netbal samozřejmě

a v té době už paralelně jednal

s universtou Karlovou

nebo s dalšími těmi prostředníky

oprodejí těch zakládacích listěn.

Na počátku celého řetěstce obchodů

se vzácní mi dokumenty,

ale stála osoba,

která hříchy svého předka mohla napravit.

Ten, kdo o ty listiny našel,

což byl potomek toho původního,

říkajíme mu, dneska pachatel už,

ale uvodom musel rozhodnout,

až jsou i kdy samozřejmě

ten člověk zemřel v roce 1907.

Ale jeho potomci samozřejmě

o té zbírce vyděli

a muselo jen být jasné,

že to nepatří jim,

ale že to jsou věci, který patří

buď tehdy zemskému archivu

nebo nástupnickému národnému archivu

Československá nebo České republiky

o toho bytu, toho pana dvořího

se vyklízala knihovna

a mimo jiné teda se tam našli

tyto listiny, ten balík těch listin,

což byl prostě velký balík jednotlivých archů.

Ten starožitník samozřejmě

z toho poznal,

že tam jsou učité vzácné tisky

nebo vzácné listiny

a aby si byl listí,

tak si k tomu přizval znalce.

Znalce na tenhle obor,

což byl pan doktor Růžek,

který jenom tak prošel

ten celý konvolut

z dírku

a upozornil teda toho starožitníka,

že to jsou věci, který pochází

z nějaké nelegální činnosti

toho tehdejšího řiditele

a že by je měl vrátit

státu v tomhle případě národnému archivu

a to napsal do znaleckého posudku

s kterýmu prokazatelně se známil

toho starožitníka.

Bylo naprosto jisté,

že starožitník

josef S musel vědět,

že se chystá speněžit,

kdy si ukradené dokumenty.

Přesto je hodlal prodat.

Ten starožitník věděl o tom,

už v tu chvíli,

že postatě má něco,

co by neměl dál přeprodávat,

ale že by se měl domluvit,

měl třeba na nějakým nálezným,

na nějakým nelegální cestě,

jak ty věci vrátit

státu nebo národnému archivu.

Ten znalec, ten v momentě,

kdy teda zjistil,

že tam jsou prostě třeba

jenom obálky od nich,

tak upozornil národní archiv,

takže ten svojí nějakou oznamovací

povinno splnil s tím,

že se něco takého objevuje,

a proto ten národný archiv

s tím starožitníkem už jednal,

ale samozřejmě nemohli tušit,

co všechno se v té zbírce nachází,

protože to nejdůležitější

už tam dávno nebyl.

Nakonec toho trestního řízení

teda byl odsouzan jenom ten starožitník

a pro něj byla výhodnější

právní kvalifikace podílnictví,

než ta legalizace,

ale bylo možno mu prokázat,

že věděl, že to je věc,

která pochází stresné čenosti,

protože na to byl upozorněn

a získal teda ten prospěch

minimálně těch 20 milionů.

Rosůdek padnu na konci roku 2021

u obvodního soudu

pro Prahu jedna.

Mozek nalegálního obchodu starožitní KJOSFS

dostal podmíněný trest

od mětí svobody v delce trvání 3 let,

peněžitý trest

5 milionů korun,

propadnutí věcí

a náhradu škody univerzitě Karlově

ve výši 20 milionů korun.

I když se starožitník odvolal,

odvolací jsout

motrest potvrdil.

Univerzita Karlova,

když dostala nabídku,

aby ty zakládací listiny odkoupila,

tak obdržila fotografii

a na té fotografii je

ta zakládací listina

a v pravem dolním rohu je

štítek s číslem 461.

V momentě, kdy se samozřejmě

už pak prezentovalo,

že Univerzita Karlova získala ty listiny,

tak ten štítek už někdo sloupnul

a je tam poněm vyšisované místo.

Takže se prokázalo,

že 461

je číslo pod kterým

ve zbírce francíškého byly

zakládací listiny Univerzity Karlovy.

A tím jsme mohli říct, že teda ano pochází

návětnosti a někdo s tím

vzpáchal trestnej činy.

Starožitník Joseph S.

si byl složité právní postižitelnosti

obchodů se vzácnými

předměty a dokumenty

velmi dobře vědom

a tak během soudního líčení

neprojevoval prakticky žádnou lítoz.

Naopak, v závěrečné řeči prohlásil,

že jeho největší chybou

bylo, že nalezené dokumenty

neodvezl do Londýna,

kde by je prívidražil

za několika násobek částky,

kterou získal od Karlovy Univerzity.

Všechny ty listiny, co jsme podchytili,

tam to všechno,

jakoby více méně prostát,

dobře dopadlo, můžeme říct díky policii,

že se to všechno pozajšťovalo

a díky soudu se to pak po dních teď vymáhá

zpětně, aby to zaplatili ty částky.

Já si myslím, že to je

jedna z malých částí je toho světa,

které mojí se pohybujou,

ale jsem přesvědčený o tom,

že ta práce, která se na tom udělala,

měla za výsledek minimálně to,

že ty lidi znervozněli a zistěli,

že bezstresně to dělá nejde.

Věřím tu, že jsme udělali dobrou práci

a že to mělo nějaký smysel

a doufám, že i do budu snad se to

nějakým zvůsobem projeví.

Pro mě to byl případ naprosto výmečné

a já jsem se dotk historie

do slova,

protože v sáhnoutci

na zákládací listiny Univerzity Karlovy

na další listiny,

který měl v ruce prokazatelně

Pražské jacybisku, Panos Park do Byc

nebo možná Karrel čtvrtý.

Je to takový moment, kdy běhá

rás po zádech a uvědomuješ si

tu strašnou díru

670 let mezi náma,

která ta listina zažilá,

co všechno prožilá, kde se objevela.

Objevela se na letných bitěvále

se veskříni, že sto let,

než se objevela se zpátky tam, kde má být.

Vážení posluchači,

zdraví vás Mirek Vanjura.

Spolus Radio Servisem

vám představuje

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

zákládatelní

Machine-generated transcript that may contain inaccuracies.